Tomáš Kloutvor Snímek č. 1:
Na prvním snímku je hlavní budova starého objektu. Jsou to ony dřevěné buňky, které byly dostavěny vedle holovouského zámku (jehož střecha je v pozadí nad ústavem vidět), když ústav nezískal pro svoji činnost budovu v Hořicích v Podkrkonoších. Ze snímku je patrné, že se nejedná o velkou vícepatrovou budovu. Ta navíc působí trošku „ošuntěným“ a chatrným dojmem. Celková atmosféra snímku mi nicméně připadá velmi příjemná. Starý dřevěný objekt totiž vypadá, jakoby mezi stromy části bývalého zámeckého parku patřil“. Celkovému dojmu z fotografie, napomáhá i odpolední žluté teple zbarvené podzimní světlo.
Snímek č. 2:
Na druhém obrázku je zachycena čelní strana nové budovy ústavu. Jedná se o třípodlažní železobetonovou budovu bez podsklepení. Zde jsou umístěny laboratoře, pracovny, příruční sklady, technické zázemí, kanceláře, jednací místnosti, šatny a sociální zázemí. Při porovnání s předchozím snímkem je jasné, který z obou objektů je novější. Tato patrová budova se jeví prostornější, než ve skutečnosti je. Hlavní budova čtvercového tvaru má totiž ve svém středu „vyříznutý“ prostor pro dvůr a není to tedy celistvá krychle. Oba snímky (první a druhý) zachycují v podstatě celou hlavní budovu ústavu. Na první pohled si tak může čtenář udělat alespoň základní představu o obou objektech.
Snímek č. 3:
Na třetím snímku je přímý pohled chodbou starého ústavu. I po úpravě ve fotografickém studiu je patrné, že je tento prostor velmi tmavý. Celý prostor je osvětlen pouze světlem pronikajícím z prosklených dveří od kanceláří a laboratoří. Na stěnách visí plakáty popisující různé choroby postihující plody ovoce, tabulky jejich výskytů a případně i přípravky proti nim zabírající. Na konci chodby (z našeho pohledu) je vlevo šatna a doprava hlavní vchod do budovy ústavu. Tato chodba byla vlastně první prostor, který případný návštěvník výzkumného institutu uviděl (i když vlastně z opačné strany, než jak jej nyní vidíme na snímku my), proto jsem považoval za správné tento snímek zařadit.
Snímek č. 4:
Abych zachoval původní záměr porovnání obou objektů co možná nejlépe, zařadil jsem také fotografii chodby z nového ústavu, přestože se domnívám, že další snímky lépe ilustrují podobu nových prostor, i z tohoto snímku si může čtenář alespoň trochu představit, jak uvnitř budova vypadá.
Snímek č. 5:
Na snímku vidíme řadu skleníků starého ústavu. Na zemi před skleníky je vidět natažená hadice na vodu, která vede do jednotlivých skleníků vodu, nejedná se však o stejný systém automatického zavlažování, který mají k dispozici nově postavené skleníky. Skleníky, ve kterých byly pěstovány rostliny pro pokusy, k ovocnářskému institutu rozhodně patří a navíc prošly velkou proměnou, proto jsem je chtěl zachytit zvenku i zevnitř.
Snímek č. 6:
Toto jsou skleníky nového ústavu. Jedná o nejfotogeničtější část obou objektů zvolená perspektiva umocňuje jejich dominantnost na snímku a skleněná plocha odráží slunce. Vidíme, že v porovnání se starými skleníky jsou o něco větší. Hlavní výhodou však jsou možnosti regulace vnitřních podmínek pro rostliny. Skleník je určen pro množení a uchování pokusného rostlinného materiálu, pro převod rostlin z laboratorních podmínek do podmínek reálných a pro skleníkové testy metod ochrany ovoce při využití umělých infekcí či infestací škodlivými organizmy.
Snímek č. 7:
Tato fotografie zachycuje pohled do jednoho z technických izolátů starého ústavu. Jsou to dlouhé prostory připomínající skleník, které ale nejsou vyrobeny ze skla, nýbrž umělé hmoty. Konkrétně v tomto jsou v květináčích pěstovaný mladé rostliny. Na snímku jsou to například jahodníky (blíže) a mladé jabloně a slivoně. Po stranách vidíme plachty, které je možné podle potřeby zatáhnout, a tím regulovat množství světla, které na rostliny dopadá. Není sem však zavedena elektřina, proto se nedá využít umělého světla a v tomto případě to ani není potřeba. Na snímku je podle mně zajímavý hlavně barevný přechod ze žluté na jižní straně (naše pravá) po modrou na straně obrácené na sever.
Snímek č. 8:
Pohled do nového skleníku výzkumného institutu. V popředí je vidět hromada hlíny, do které někdo nechal zapíchnutou lopatku, když skončil s přesazováním mladých rostlin, které na snímku také vidíme.Tento drobný detail navozuje pocit, že pracovník odešel ze skleníku jen před okamžikem, což dodává snímku na autentičnosti. Nový skleník je rozdělen na několik částí na tzv. subskleníky. V každém z nich je možné na pomocí ručního i dálkového nastavení regulovat teplotu, vlhkost, míru slunečního osvitu a závlahu. K ochlazení skleníku se v případě potřeby využívá kombinace několika opatření (automaticky otevíratelné světlíky, cirkulace vzduchu, stínovka, či vysokotlaké mlžení). Protože byl tento snímek pořízen jen nedávno po přestěhování ústavu, působí tento skleník značně uspořádaněji než ten na předchozí fotografii.
Snímek č. 9:
Další snímek laboratoře ve starém objektu. Centrem fotografie je stůl s rozkrájenými jablky. Zaměstnanci ústavu tímto způsobem jablka hodnotí a na základě předem daných kritérií (jako je chuť, konsistence dužiny apod.) rozhodují o jejich kvalitě, případně zjišťují, jaký vliv na jejich kvalitu může mít třeba způsob jejich uskladnění či použití testovaného přípravku. Do série se snímek hodí zejména proto, že v prostředí jednoho z fotografovaných objektů zobrazuje hlavní zájem celého ústavu – ovoce. Konkrétně jablko je navíc jedním ze znaků Výzkumného šlechtitelského ústavu, protože právě v Holovousích vznikla jedna z nejznámějších českých odrůd jablka – Holovouský malináč.
Snímek č. 10:
Jedna z laboratoří v novém ústavu. Tento snímek byl také pořízen krátce po přestěhování celého institutu. Na první pohled působí urovnaným a novým dojmem. Vidíme, že některé vědecké vybavení je ještě zakryto, aby nedošlo k jeho ušpinění nebo poškození při přesunu na nové pracoviště. Na stole vidíme misky obsahující biologický materiál k výzkumu houbových patogenů.
Snímek č. 11:
Další fotografie zachycující jednu z laboratoří ve starém ústavu. Velký přístroj v popředí slouží k chemickému rozboru ovoce, lednice pak neslouží k ukládání svačiny pro vědce, ale k uložení testovaných vzorků. Nakonec vedle dveří vidíme o zeď opřené zahradnické náčiní, což nám napovídá, že zaměstnanci ústavu využívali tuto místnost nejen jako výzkumnou pracovnu.
Snímek č. 12:
Snímek zachycuje vědecké vybavení laboratoře výzkumu virových chorob v novém ústavu. Mým záměrem bylo vyfotografovat moderní vědecké vybavení nových laboratoří.
Snímek č. 13:
Tato fotografie opět zachycuje vědeckou laboratoř v bývalých prostorách výzkumného ústavu. Pozornost se zde soustředí na přístroj, který zaměstnanci využívali k výrobě agaru pro vědecké potřeby. V tomto případě jsem chtěl udělat takový snímek, který by detailněji zachycoval jeden z vědeckých přístrojů v bývalém ústavu.
Snímek č. 14:
Na obrázku vidíme prostor starého ústavu, který sloužil zároveň jako chodba, výzkumné pracoviště a sklad. Po levé straně jsou dveře od kanceláří některých zaměstnanců. Velká bílá skříň v pozadí je inkubátor pro pěstování rostlin za specifických teplot a prosklený prostor za ní sloužil k archivaci dokumentace z minulých let a k uložení zahradního nářadí (například ručních postřikovačů).
Snímek č. 15:
Na snímku vidíme lobby v hlavní budově ústavu. Po pravé straně vidíme schody a vchod na dvůr. Fotografii jsem zařadil hlavně proto, že se jedná o poměrně velký prostor v novém ústavu a podle mne tak pomáhá utvořit si lepší představu o tom, jak vlastně nový ústav vypadá. Takový „prázdný“ prostor se ve staré budově nenacházel, snímek jsem proto postavil do kontrastu s fotografií předcházející. Na té vidíme, že všechen prostor byl využit. Při stavbě nového ústavu zbylo místo i na takovéto lobby a dvůr s lavičkami.
Snímek č. 16:
Zde vidíme dvůr, o kterém jsem psal již u snímku číslo 1. Za pěkného počasí poskytuje jistě příjemné místo k odpočinku zaměstnancům výzkumného ústavu. Otázkou však zůstává, zda takovou příležitost během pracovního dne využijí. Na předchozích snímcích (např. snímek č. 1) bylo patrné, jak se během let stará budova organicky včlenila do okolní zeleně. Nová budova zatím zeleň spoutává na přesně vyměřeném prostoru atria.
Snímek č. 17:
Na obrázku je jednací sál nového ústavu. Jednou z podmínek získání evropské dotace je vyšší zapojení ústavu do mezinárodní spolupráce a zahraničních projektů (například projekty Horizon 2020, COST, Kontakt). To také znamená častější návštěvy zahraničních vědců a pěstitelů. V tomto sále navíc může ústav pořádat odborné přednášky, meetingy a semináře (například „Seminář pěstitelů ovoce“ a seminář „Ochrana ovoce před chorobami a škůdci“). Vidíme, že je sál pro tyto případy vybaven například projektory či řečnickým pultem. Takový prostor v objektu starého ústavu nebyl. K organizaci podobných seminářů využíval tedy ústav například prostory nedalekého Motorestu v Milovicích.
Snímek č. 18:
Pohled na místo, kde dříve stál VŠÚO Holovousy. Bývalý ústav byl zbořen v únoru 2015. V pozadí je vidět holovouský zámek, o kterém jsem psal výše. Snímek jsem pořídil přibližně ze stejného místa jako snímek číslo 1.
Snímek č. 19:
Na předposledním snímku vidíme bývalou moštárnu a k ní připojené skleníky, které starý ústav před přestěhováním využíval. I když to na snímku není vidět, pro úplnost dodám, že po naší levé straně se ještě nachází vila, která patřila ústavu, v níž bydleli ředitelé ústavu. Dnes je již vila opuštěna. Budova moštárny byla využívána k uložení zahradního náčiní a částečně také jako sklad ovoce. Vpravo pak vidíme nový sklad ovoce. Je to tak jeden z mála snímků, kde se mi podařilo zachytit budovy starého i nového objektu najednou.
Snímek č. 20:
Po přestěhování VŠÚO Holovousy do nových prostor byly staré skleníky, izoláty a hlavní budova uzavřeny a chystala se jejich definitivní demolice. Řetěz a zámek na jednom z fóliovníků vzbuzuje představu známého klišé „děkujeme, odejděte, představení skončilo“. „Představení“ vlastně vůbec neskončilo, pouze se přesunulo asi o 250 metrů směrem blíže k Hořicům v Podkrkonoší.
