1. Cíl práce
Cílem tohoto projektu je vytvoření série fotografií dokumentujících umělecké předměty, které se vyskytují v domácím prostředí. Takové předměty, se kterými se běžně setkáváme, ale neuvědomujeme si, že je autor při jejich vzniku mohl považovat za své malé umělecké dílo, za realizaci svého nadání. Bytovým či osobním doplňkem se tyto věci staly s uvážením jejich majitele.
V rámci žurnalistiky by fotografie vytvořené pro tento projekt mohly ilustrovat například lifestyleové magazíny, mohly by být připojeny ke článkům o autorech zachycených předmětů, popřípadě by mohly být použity pro reklamní a propagační materiály.
Kromě výše uvedených praktických cílů, bych si tímto projektem chtěla ověřit své fotografické dovednosti, pokud je tak mohu nazvat. Za celou dobu, kdy jsem navštěvovala fotografické semináře a workshopy na Katedře žurnalistiky UP, jsem se mnoha věcem, postupům a vylepšením přiučila a chtěla bych je na svých fotografiích v této práci uplatnit. Výsledek bude sloužit nejen jako praktická část státní závěrečné zkoušky, ale hodnocení, které můj projekt dostane, pro mě bude ukazatelem toho, nakolik jsem v oblasti neprofesionální fotografie schopná.
2. Téma a zdůvodnění jeho výběru
Při výběru tématu hrály roli hlavně specializace, které jsem si během studia žurnalistiky na Univerzitě Palackého vybrala a které jsem absolvovala. Nejdříve přišlo kulturní zaměření, po něm bylo možné zvolit si fotografickou specializaci a absolvovat workshop. Tyto okolnosti mě vedly k myšlence fotografovat umělecké předměty, a protože bylo postupem času nutné téma definovat a zúžit, rozhodla jsem se díky momentálnímu nápadu právě pro zachycení uměleckých či rádoby uměleckých předmětů, se kterými jsou lidé, tomto případě já, běžně, necíleně v kontaktu. Artefakty velkých umělců si chodíme prohlédnout do galerií, výstavních síní a dalších vyhrazených míst, a to se záměrem obohatit se o kulturní či umělecký zážitek, ale věci s uměleckým potenciálem, které máme doma, často nevnímáme, což je podle mého názoru škoda. Toto byl popud pro realizaci tématu, které jsem nazvala Umění okolo.
I když téma není příliš výrazné a na první pohled by se mohlo zdát málo zajímavé, při přemýšlení o tom, jak jej zpracovat, mě napadalo velké množství možností, a tak se pro mě stávalo stále víc přitažlivým. Navíc název tématu je poměrně obecný, a já jsem tak měla prostor pro fantazii. Ze všech nápadů jsem si vybrala tu cestu, která je přiměřená k mým technickým možnostem a znalostem z teorie fotografie.
3. Zdroje, stav problematiky
Při hledání v katalozích knihoven a na internetu se mi nepodařilo nalézt práci se stejným záměrem, jaký mám já. Jednotlivých fotografií, které zobrazují malé umělecké předměty, je nespočet, ale nenašla jsem takovou, na kterou by navazovaly další a tvořily tak ucelenou sérii pocházející od jednoho autora. V tomto směru by mohl být můj projekt zajímavý.
Často jsou fotografie objektů podobných těm, které budou následovat v realizaci projektu, foceny v profesionálních ateliérech a podle jejich stylizace a dalších okolností usuzuji, že jde zpravidla o produktovou fotografii určenou ke komerčním účelům. Takto bych svůj projekt pojmout nechtěla, nepůjde přímo o ateliérové fotografie, i když použití přídavného osvětlení, stativu a aranžování bude potřeba. Svoji práci bych chtěla pojmout také jako zábavu a seberealizaci. Přála bych si, aby fotografie byly nějakým způsobem propojené, aby z nich případně bylo cítit autorství jedné osoby.
Jako zdroj inspirace pro moji práci můžu uvést stránku www.domaciumeni.cz, na které se nachází fotografie menších uměleckých předmětů. Koncepce tohoto webu příliš nekoresponduje se záměrem mé práce, ale našla jsem zde několik inspirativních fotografií i textů. Další inspiraci jsem hledala hlavně v internetových vyhledávačích a následně v různých online galeriích, ale nejpodstatnější bylo rozhlédnout se po vlastním domě i po dalších obydlích a zamyslet se, jak by se daly předměty, které máme doma, zajímavě zachytit.
4. Ideový plán
Jelikož fotografie vznikají v domácím prostředí, není potřeba zvláštního plánování a velikou výhodou je také časová neomezenost. Tím myslím to, že není nutné například navštěvovat výstavu či galerii v určitých otvíracích hodinách. Místo ateliérového osvětlení budu při fotografování využívat z velké části denního světla, které se k fotografovaným předmětům podle mého názoru hodí víc než umělé, zabarvené světlo. Alespoň nějakému přisvětlování se ovšem nevyhnu.
Samotné předměty budu umisťovat vždy v interiéru, ať už tam, kam opravdu patří nebo na místa, která se mi pro jejich nafocení zdají vhodnější a budu se snažit je naaranžovat a vyfotit alespoň trošku zajímavým způsobem. Výsledná fotografie by měla působit harmonickým dojmem, měla by vyvolávat pocit uvědomění si „krásy“ [1] předmětu.
Následně budou snímky zpracovány v počítačovém programu pro úpravu fotografií, v případě potřeby budou ořezány a doladěny podle mého citu.
5. Postup práce
Po upřesnění tématu a konečném rozhodnutí o tom, jaké předměty budu fotografovat, přišla nejpracnější fáze projektu, a to snaha o zachycení věcí tak, jak jsem si představovala. Některé úmysly mi samozřejmě nevyšly, zhatil je nedostatek světla nebo technická nedokonalost aparátu, se kterým fotím. Protože je můj přístroj Fuji 6500fd staršího data výroby a spadá do kategorie EVF, tedy „falešných zrcadlovek“, nemohla jsem chtít dosáhnout špičkových fotografií. Nakonec jsem ale za tato omezení ráda, fotky tak podle mě mají podobného ducha, určitý šum, který je spojuje. Dalším pojícím prvkem celé série dvanácti fotografií je jejich zabarvení. Obrazy byly nafoceny barevně, ale při úpravě jsem všechny sjednotila do odstínů šedé. Černobílá dělá podle mého názoru celé téma zajímavějším, nechává prostor fantazii a dává vyniknout detailům.
V následujících odstavcích budou popsány jednotlivé fotografie a bude zdůvodněno, proč a jakým způsobem jsem daný objekt zachytila. Při popisu některých fotografií jsem uznala za vhodné připojit subjektivní komentář.
Fotografie 1.1
Hlavním objektem na fotografiích s označením 1.1, 1.2, 1.3 je starý, ručně glazovaný, čínský hrnek s pokličkou. Jeho hodnota zřejmě nebude vysoká, podobných hrníčků je na světě jistě nespočet, ale já jsem ho jako malé umělecké dílko použila proto, že si cením práce jedince, který ho vytvořil a je možné, že i on ho považoval za svůj umělecký výtvor. Hrnek mám osobně velmi ráda, a tak jsem ani chvilku neváhala nad prvním předmětem, se kterým budu pracovat.
Na obrázku 1.1 je hrnek situován do spodní třetiny fotografie, téměř do jejího středu a drží ho v rukou mladík, který zde hraje doprovodnou roli pro ozvláštnění fotografie, ale bez něhož by nevypadala tak, jak jsem zamýšlela. Jeho nepřítomný pohled napomohl k tomu, aby hlavní předmět vyniknul, to se mi na fotografii zdá podstatné a jsem ráda, že se takto povedla. Samozřejmě bylo mým cílem zaostřit na hrnek, a tak ukázat, co je na obrázku to hlavní, ale takto, myslím, snímek působí harmonicky a má svoji náladu.
Při focení dopadalo oknem, které je, jak je zřejmé, po pravé straně fotoaparátu, hodně denního světla, takže nebylo potřeba žádného přisvětlování a bylo možné nastavit hloubku ostrosti tak, aby hrnek vynikl před pozadím.
Fotografie 1.2
Tento snímek je spíše hrou stínů. Na hrníček dopadal dostatek poledního slunečního světla, a tak vzniknul stín, který je delší než sám předmět. Na fotografii je netypické, že zleva a z vrchu je lemovaná stínem okenního rámu, což obraz při pohledu narušuje. To se mi na tomto obrázku líbí. Je celý jakoby na křivo, vyvolává ve mně pocit, že bych chtěla chytnout vrchní rohy a posunout jimi trochu doleva. Nevím, jak se fotografie bude líbit ostatním, ale já jsem ji do projektu zařadila právě kvůli tomu, že je jednoduchá a přitom mě tak trošku provokuje.
Fotografie 1.3
Na tomto obrázku je čínský hrnek zachycen tam, kam se běžně ukládá, tedy v sousedství obyčejných hrníčků. Tím, že je umístěn do středu čtvercové fotografie, získává na dominantnosti. Chtěla jsem tak znázornit kontrast mezi originálním výrobkem a těmi sériovými, což je vlastně hlavním cílem mého projektu.
Je to detailní pohled na ručně malovaný obrázek, kterým je hrnek zdobený a který se mi na něm zamlouvá. Můžu dumat nad tím, co to asi ta žena dělá, jestli píše, tak o čem je její sdělení a vůbec, co byl za člověka ten, kdo ten obyčejný keramický hrnek pomaloval. Může se to zdát zbytečné, ale proč se při pití čaje ze starého hrnku s příběhem, trošku nezamyslet?
Fotografie 2.1
Tři snímky z druhého okruhu zachycují notové zápisy. Hudbu mám velmi ráda, a protože žiju v domácnosti s hudebníkem a noty jsou všude, kam se pohnu, další objekt pro fotografování byl jasný. Vidím je ráno pro probuzení na nočním stolku, přes den na stole a v šuplících, na stojanech, když se z nich hraje… Ale málokdy si uvědomím, že některé z nich jsou také uměleckým dílem, ztvárněním talentu a že je v nich vloženo něco z autorovy osobnosti, což byl důvod, proč jsem je použila pro svůj projekt.
Při focení obrazu 2.1 jsem experimentovala se závěrkou a ostrostí, až jsem došla k této podobě fotografie. Původně jsem chtěla zachytit ledabyle některou z not, ale když jsem uviděla tuto fotku, usoudila jsem, že je zajímavější. Naštěstí mi světlo přálo, a tak bylo možné si s ostřením pohrát.
V levém horním rohu umístěná rozostřená mosazná lyrka má obraz oživit. Samotné noty by podle mě nevypadaly zajímavě, tak jsem k nim přidala předmět, který s hudbou blízce souvisí.
Fotografie 2.2
Další snímek notového zápisu je focen z netradičního úhlu a z nadhledu, čímž jsem ho chtěla trochu ozvláštnit. Do horního rohu vpravo jsem umístila nátrubek z trumpety, aby obrazu dodal jiskru a zkoušela jsem různé způsoby, jak ho zakomponovat. Když jsem nátrubek položila, byl příliš dominantní a vypadalo to, že fotografie je hlavně o něm. Když byl položený náustkem k objektivu, vypadalo to, že je na obrázku nějaké kolečko. Varianta, kterou jsem vybrala pro projekt, zvítězila kvůli odrazu not, který podle mě dává fotce vtip.
Než jsem začala s focením not společně s nátrubkem, ani mě nenapadlo, kolik možností kovový objekt přináší. Dělal hezké odlesky, daly se v něm odrazit předměty, které byly kolem nebo právě noty, jak je vidět na snímku 2.2. Zajímavé bylo, když jsem se s objektivem přiblížila těsně k nátrubku a v něm se obrazil fotoaparát i s kouskem mého obličeje. Na tomto obrázku ale nebylo zřejmé, co je tím hlavním objektem, a tak jsem raději do projektu zařadila snímek, kde se na nátrubku odrážejí noty a neruší ho nějaký zvláštní odraz.
Fotografie 2.3
Tato fotografie celého notového sešitu a trumpety je zachycena z nadhledu, nad stolem s bočním denním světlem. Obraz se mi povedlo vyfotit trošku neostře, což se mi na něm právě líbí. Měla jsem na výběr mezi touto variantou a ostrou fotografií, ale protože se zde nachází trumpeta, která na mě působí jako staromódní nástroj, byla jsem s nedokonalou, jakoby starou fotografií více spokojena.
Fotka je jednoduchá a jasná, ale líbí se mi na ní hlavně ten vrchní, nakloněný nadhled. Zdá se, jakoby to by to byl pohled na stůl s notami a trumpetou z pohledu vysokého člověka. A protože si myslím, že tento projekt není jen o tom, prokázat technickou vyspělost a umění pracovat s fotoaparátem, ale jde i o to, ukázat něco ze svého stylu, zvolila jsem z několika možných právě tuto fotografii. Mám ráda obyčejné fotky s troškou něčeho, co je posune od té úplné obyčejnosti k zajímavosti nebo co je trošku oživí a dodá jim „šmrnc“.
Fotografie 3.1
Společným předmětem třetí sady fotek je plátěná nákupní taška s originálním vzorem. Tento motiv vymyslel a navrhnul mladý umělec a grafik, nechal jím potisknout několik málo kusů tašek, a kdo měl štěstí, mohl si ji od něho objednat. Když jsem přemýšlela na další věcí, kterou pro projekt použiju, vzpomněla jsem si na tuto tašku a na návrh potisku, jehož rozpracování designér kdysi umístil na internet. Bylo tam vidět, jak od začátku, v podstatě od prvních náčrtů na mřížce v počítačovém programu vzniká obraz a jak se vyvíjí. Takto jsem si uvědomila, kolik práce a nápadů bylo potřeba, aby vzniknul hezký potisk na obyčejnou tašku a já tak mohla chodit na nákup s ní místo obligátní igelitky.
Obraz 3.1 ukazuje pokus o aranžmá vhodné k nákupní tašce. Snažila jsem se ji umístit do skříně k potravinám, protože k nim patří. Na obrázku není celá skříň, protože by taška zanikala, ale jen police s jídlem. I tak je, myslím, zřejmé, co je to za místo. Tašku jsem tam záměrně položila napůl přeloženou, protože kdybych ji rozložila a umístila například tak, aby její pravý spodní cíp padal z police dolů, vypadalo by to už přearanžovatně. Chtěla jsem, aby bylo vidět, že jsem jídlo a věci na polici nějakým způsobem uspořádala, ale nechtěla jsem tím způsobit křečovitost fotky.
Fotografie 3.2
Zde je nákupní taška vyobrazena při běžném užívání, kdy si její majitel právě nejméně uvědomuje, že je možné brát ji také jako designový doplněk.
Klid snímku ruší ostré přímé světlo, které jde oknem přímo do fotoaparátu. Takto došlo k přesvětlení, které se mi zamlouvá. Není úplně jasné, co venku za oknem je, a tím je zase fotka narušená.
Při ořezávání obrázku jsem zkoušela různé kombinace. Nakonec se mi jako nejlepší řešení jevilo, odříznout také kus hlavy figuranta, a tak dát fotografii ještě větší anonymitu a zajistit pozornost designu na tašce.
Fotografie 3.3
Tuto fotku jsem dělala s úmyslem vytvořit harmonický snímek, který by zachycoval detail potisku a působil jako „hezká fotka“. Protože na tašce není tak výrazný prvek, který by stál za makro fotografii, dala jsem přednost růži, která je součástí designu a zakomponovala ji do středu fotografie. Ostatní předměty (žaluzie, rámeček) jsem chtěla umístit tak, aby bylo jasné, co je na fotce hlavní, ale zároveň aby nepůsobila roztříštěně a neobsahovala rušivé prvky, naopak by měla být klidná a působit pohodově.
Fotografie 4.1
Na třech posledních obrázcích se vyskytuje předmět, se kterým nebo jemu podobným každý z nás přichází denně do styku a bere ho jako samozřejmost. Tričko. To, které jsem použila pro svůj projekt, má, stejně jako taška z předešlých fotografií, originální design, vytvořený mladým umělcem a realizovaný na několika kusech oblečení.
Jsem si jistá, že já bych nebyla schopná vytvořit podobný návrh pro potisk, už jen proto, že by mě to nikdy nenapadlo. Proto jsem si pro poslední trojici snímků vybrala tak obyčejnou věc, jakou je tričko, ale s neobyčejným designem, jehož vytvoření předcházely nápady autora a hodiny práce v grafickém programu.
Fotografie 4.1 je autoportrétem. Protože jsem v projektu použila různé způsoby focení a několik úhlů pohledu, napadlo mě také pokusit se o zachycení sama sebe. K propojení tématu projektu a techniky autoportrétu mi přišlo vhod právě originální tričko. Na snímku sedím u okna, za všedního odpoledne a snažím se tvářit neutrálně. Nebylo pro mě jednoduché nešklebit se nebo se přehnaně nesmát, aby to snímku nedávalo nežádoucí atmosféru, ale nakonec jsem se přemohla a neutrální výraz byl na světě. Přirozené světlo napomohlo klidnému dojmu a po oříznutí jsem usoudila, že jsem s fotkou spokojená. Nebylo úplně snadné nastavit fotoaparát na stativu tak, aby mě vyfotil podle mých představ, takže mi tento obrázek dal nejvíc zabrat. Obličej jsem z fotografie odstranila opět proto, aby nestrhával pozornost (nemyslím si, že by někoho zajímala moje tvář, ale je logické, že se člověk při pohledu na portrét zaměří hlavně na obličej).
Fotografie 4.2
U tohoto detailu potisku šlo hlavně o to, pohrát si s hloubkou ostrosti. Snažila jsem se nalézt správnou rovnováhu mezi clonou a závěrkou tak, aby první písmena nápisu byla ostrá a ostatní v podstatě nečitelná. V každé z předchozích trojic je jedna fotografie zaměřená na detail, zde jsem se ho snažila zachytit zase jiným způsobem, k čemuž mi pomohla i kompozice na výšku. Dělá podle mého názoru detail zajímavějším, protože nejsme zvyklí takto číst, a proto nás kompozice písmen na výšku ruší.
Fotografie 4.3
Poslední fotka celé série ukazuje hlavní objekt v sousedství dalších, podobných, ovšem ne originálních. Schválně jsem triko se zajímavým motivem umístila navrch, aby byl alespoň kousek z obrázku vidět a také proto, aby byla jasná jeho výjimečnost.
Když jsem přemýšlela o tom, jak zajistit, aby triko mezi ostatními vynikalo, prvním nápadem bylo, že ho složím a vložím mezi další trička v komínku ve skříni. Potom jsem ho chtěla ostře vyfotit, ostatní trika měla být rozostřená. To by byl ale úkol pro opravdu pokročilého fotografa s profesionálním vybavením. Světlo, které září na skříň na chodbě bylo tak slabé, že uplatnit můj nápad nebylo možné. Potom jsem se rozhodla položit trika na stůl a udělat něco podobného tam. Vyšlo to a vznikla fotka podle mých představ.
6. Sebehodnocení
Není pro mě snadné hodnotit výsledek vlastní práce. Některé fotografie naprosto splňují moje představy, některé jsem do projektu zařadila spíše proto, že se sem prostě hodí, i když nejsou stoprocentně podle mého gusta – proto jsem se také snažila v popisu k fotografiím uvádět svůj názor na ně, popřípadě příběh, jak vznikly. Doufám, že se mi tak podařilo vytvořit osobitý cyklus někdy všedních, jindy zvláštních fotografií a kdyby se pro ně, mimo konzultanta práce, našel i divák, byla bych spokojená o to víc.
Po technické stránce nejsou všechny fotografie, jak jsem uvedla výše, dokonalé. O tomto faktu vím a u těch snímků, v jejichž popisu jsem to zmínila, považuju některé technické nedokonalosti za zajímavé. Ostatní vady, které se na mých fotografiích jistě budou dát nalézt, jsem nezpůsobila záměrně, ale jsou zapříčiněny zřejmě nedostatečnou fotografickou praxí a mojí nezkušeností, popřípadě technickou nevybaveností. O to víc mi bude do budoucna nápomocná kritika vznesená k tomuto projektu. Své chyby si díky ní budu moct uvědomit a ráda je při dalším fotografování napravím.
7. Zdroje
Praktické zkušenosti jsem nabyla díky Ing. Petru Zatloukalovi a jeho fotografickým workshopům v rámci výuky na Katedře žurnalistiky UP.
www.ceskenoviny.cz
www.domaciumeni.cz
www.fler.cz
www.fogokatalog.cz
www.tumblr.com
[1] Pojem krása uvádím schválně v uvozovkách, protože jeho chápání je velice individuální a potenciální hodnotitel tohoto projektu by nemusel souhlasit s tím, že fotografované objekty jsou krásné, ba mohl by mít i opačný názor.