Barbora Kárníková Architektonické řešení, které navrhl tento významný architekt, bylo na svou dobu velmi pokrokové a Hradec Králové z něj těží dodnes. Myslím, že kdyby lidé byli více obeznámeni s těmito stavbami a celkově s urbanistickým řešením, mohlo by toto bývalé věnné město českých královen přilákat další turisty. Cílem je tedy přiblížit architekturu první poloviny dvacátého století co nejširšímu publiku, díky zveřejnění v novinách či na internetu. Pokud člověk pátrá po zdařilých fotografiích z Hradce Králové, většinou mu různé vyhledávače nabídnou historické centrum s Bílou věží. Z modernější zástavby je to budova muzea či vlakového nádraží a z posledních let pak vědecká knihovna a budova univerzity, popřípadě nový autobusový terminál.
ZDŮVODNĚNÍ VOLBY TÉMATU
V mém případě bylo trochu těžší skloubit profilaci vědeckou s fotografií. Nechtěla jsem prosit o to, zda by mne pustili do výzkumného ústavu lesnického nebo podobně. Rozhodla jsem se propojit to, co mě zajímá a baví, tedy historii a architektu s fotografií.
Toto téma jsem si zvolila z několika důvodů. Hradec Králové mám velmi ráda, centrum se dá přejít pěšky během dvaceti minut i díky pěším zónám. Hlavním důvodem je právě urbanistická koncepce architekta Gočára. Navíc i v centru je zeleň, bytové bloky jsou střídány hned několika parky a celek se výborně doplňuje. Dále mám ráda historii, kterou studuji druhým oborem, a série takto zpracovaných fotografií doplní mou bakalářskou práci. Dalším důvodem je i to, že doposud nevyšla žádná ucelená publikace o Josefu Gočárovi a jeho práci. A tímto pokusem chci alespoň trochu přiblížit jeho zásluhu na vytvoření moderního města. Na internetu se téměř nedopátráte Gočárových staveb v Hradci, pokud ano jedná se většinou o dnešní Gymnázium J. K. Tyla. Další stavby naleznete převážně na starších fotografiích z doby krátce po výstavbě a podobně. Například Gočárem projektovaná mateřská škola stojí na černobílé fotografii osamocena, dnes ji obepíná soustava budov, které byly navrženy stejným architektem. Pokud se vyskytne barevná fotografie, není téměř patrné, že okolo je rozlehlejší areál.
V posledních letech vyšlo několik publikací o urbanizaci Hradce, bohužel Gočárovi je zde věnováno jen nepatrné pozornosti. V knihách je i málo fotodokumentace. Internetové stránky propagující město také nemají moc fotografií, a když ano, některé jsou foceny ze špatných úhlů, takže nevynikne podstata budovy. Některé stavby zcela chybí. Například i ve fotobance, pokud zadáte Josef Gočár, není tam toho mnoho. Několik snímků z Lázní Bohdaneč, zde navrhoval například lázeňský pavilon. Z hradeckých staveb je to Gymnázium J. K. Tyla a jako detail socha před ním, která v původním projektu nebyla. Areál školních budov, kde je vidět malá část a Sbor kněze Ambrože. Na této fotografii je více stromů, než že by vynikla ona budova.
SPŠ strojní
V mé kolekci nejsou obsaženy všechny projekty uskutečněné v Hradci Králové. O tom, proč tomu tak není, se zmíním níže. Cyklus obsahuje i nejstarší uskutečněnou stavbu ve městě z let 1909 -10 a to schodiště u kostela Nanebevzetí Panny Marie. Dalším projektem byla budova Anglobanky z roku 1923 a na ni se připojující obytné domy. I v dnešní době budova slouží svému původnímu účelu a je v ní umístěna pobočka Komerční banky. Ve stejný rok započala stavba Koželužské školy s vilou ředitele, která byla dokončena o rok později. Dnes se v ní stále učí a je zde střední průmyslová škola strojní. Mezi lety 1923-26 probíhala výstavba gymnázia. Následně došlo k výstavbě již zmiňované mateřské školy (1925-26) a na ni navazujících školních budov (1926 – 28), jejich výstavba byla poté pro nedostatek financí pozastavena. Celý areál byl dokončen až po druhé světové válce, naštěstí podle původních plánů. V roce 1926 byl pro církev československou husitskou postaven Sbor kněze Ambrože s kostelem, kolumbáriem a domem duchovního správce. Mezi lety 1928-32 probíhala výstavba Ředitelství státních drah, dnes sídlo Policie ČR a poboček několika ministerstev. Důležitou spojnicí přes řeku je i Tyršův most budovaný v letech 1931-32 . Poslední realizovanou budovou je dnešní sídlo magistrátu, stavěné jako sídlo okresních a finančních úřadů z let 1932-36. Mimo jiné vytvořil Gočár pro Hradec Králové městský regulační plán, plány úpravy Ulrichova a Masarykova náměstí, regulační plán Labské kotliny a také návrh zeleného pásu kolem města. Jeden z nejvýznamnějších nerealizovaných projektů je městská galerie, na kterou se na konci první republiky nenalezly finanční prostředky.
ZDROJE A STAV PROBLEMATIKY
Na téma urbanizace a historie staveb je nafoceno mnoho materiálu. Nevím, však o nikom kdo by nafotil ucelenou kolekci z Hradce Králové pouze o Josefu Gočárovi a jeho stavbách. Pokud se podíváme na internetové fotografické banky, ať už je to již zmíněná fotobanka nebo Profimedia sice zde nalezneme fotografie, ale k Hradci se jich vztahuje jen velmi malé množství a opakují téměř stejné budovy- gymnázium nebo magistrát. Agentura Profimedia má trochu větší fotografickou základnu architektových prací, ale na většině se objevují pražské budovy. Některé fotografie na internetu také představují spíše nějaké události, např. kladení věnců k pomníku T. G. Masaryka a v pozadí je vidět Anglobanku.
Jinak se domnívám, že většina mých fotografií je spíše ilustrativních, ale dala by se jimi rozšířit nejedna redakční či internetová fotobanka. Dále by se daly využít v odborných publikacích o architektuře či ve výuce. Využilo by je i město ke své další propagaci.
IDEOVÝ PLÁN
Jelikož mé objekty jsou volně umístěny ve městě, největším úskalím bylo počasí. Mé první pokusy spíše pro inspiraci, celkovou ideu a také schválení započaté práce jsem fotila na konci ledna při téměř dvaceti stupni pod bodem mrazu. Hlavním cílem bylo vytvořit soubor fotografií, který co nejvíce obsáhne urbanistický přínos Josefa Gočára a přitáhne svým vzhledem k těmto architektonickým skvostům více pozornosti. Chtěla jsem se pokusit vytvořit lepší fotografie, než jsou některé ve fotobankách či na internetu obecně. Plán byl plán, ale skutečnost bývá poněkud odlišná. Původně jsem měla v úmyslu zařadit do projektu mnohem více fotografií. Z každé budovy jeden venkovní celek a jeden detail z vnitřku budovy. Nakonec však v kolekci třinácti fotografií jsou umístěny pouze dva detaily a to u budovy (Ředitelství státních drah), kterou nemám zachycenou jako celek. Ostatní fotografie jsou pouze statické celky. Proč tomu tak je, se zmíním dále.
PROBLÉMY, ÚSKALÍ A POSTUP PRÁCE
Mým hlavním a největším problémem bylo počasí. Protože jsem přes týden v Olomouci, v úvahu tedy přicházel jen víkend, popřípadě pondělí. Počasí na sobotu a neděli se téměř vždy zkazilo a při šedé obloze a dešti se dobré fotografie vytvořit nedají. Když bych počítala pokusy na ukázku, fotit jsem byla čtyřikrát. Poprvé na konci ledna v téměř mínus dvaceti stupních. Poté jednou v březnu a na počátku dubna, když vypadalo, že se počasí zlepšilo. Ovšem na víkend se vždy zkazilo. Jedno pondělí vypadalo, že bude hezky, přijela jsem do Hradce Králové a během deseti minut zatáhlo a začalo drobně pršet. Pokusila jsem vyfotit co nejvíce budov, s tím že nade mnou matka a babička držely deštníky. Jelikož bylo pondělí, dostala jsem se i do některých budov dovnitř. Při umělém osvětlení a špatném venkovním světle byla většina fotografií velmi špatná. Nakonec se mi přeci jen podařilo vybrat alespoň dvě. Ostatní fotografie v kolekci jsou z posledního focení. To proběhlo na začátku dubna, stihla jsem pěkné počasí, částečně polojasno. Jen jsem občas musela počkat, až odpluje mrak, aby byla budova trochu nasvícená sluncem. Postupně se však začalo zatahovat, takže jsem nestihla vyfotografovat všechny budovy, co jsem původně zamýšlela. Dalším nečekaným problémem byl fotbalový zápas, který se ten den měl hrát. Proti Hradci měl nastoupit Baník Ostrava. Kvůli tomu se po celém městě rozmisťovaly policejní hlídky a v ulicích se srocovaly hloučky již podnapilých fanoušků. Tudíž jsem měla strach o vypůjčený fotoaparát.
Jelikož vlastním pouze obyčejný digitální kompakt, s kterým bych toho mnoho nevyfotila. Nezbývalo než si digitální zrcadlovku vypůjčit. Byl to přístroj značky Nikon DX 5000. Objektivy jsem používala dva - ohniskovou vzdáleností 35-70, 70-200 mm.
Ze tří návštěv Hradce Králové, přibližně každá po čtyřech až pěti hodinách vzniklo přes dvě stovky fotografií. Nejdelší byly přechody mezi místem parkování a každou jednotlivou budovou, popřípadě čekání na přejetí popelářského auta. Některé fotografie nebyly k použití i z toho důvodu, že v okamžiku zmáčknutí spouště do záběru někdo vkročil. Dalším problémem byl nedostatek prostoru na ulici, kvůli záběru. Někde by byl moc pěkný záběr ovšem zrovna probíhala výstavba cyklostezky a čtvrtinu fotografie by zabírala pracovní technika či chemické WC. Jisté úskalí tkvělo i v tom, že například dobrá fotografie se dala udělat na silnici asi metr od přechodu a to navíc v jízdním pruhu, takže jsem si musela dát velký pozor na projíždějící auta. Takto vznikla fotografie střední průmyslové školy strojní.
Pokud jde o úpravu fotografií, u některých byla drobná úprava potřeba. Pracovala jsem v programu Abdobe Photoshop CS3. Domnívám se, že v dnešní době je to zcela v pořádku. Pokud člověk jen lehce doladí kontury či barevnou škálu. V mém případě jsem u některých fotografií musela trochu poupravit perspektivu. Je to například u snímku Gymnázia J. K. Tyla, kde bych kvůli správnému výsledku hned na místě musela vylézt na dosti vzrostlý strom a obávám se, že i přesto by k nějaké úpravě dojít muselo. Protože většina kolekce vznikala v neděli, nemohla jsem se již do budov dostat, a to jsem chtěla i právě proto, aby se u některých nemusela poopravovat perspektiva. Touto opravou se na některých fotografiích objevila černá místa. Na ta jsem použila tzv. klonovací razítko. Úpravy nebyly nijak drastické, jen v některých bodech trochu zdlouhavá práce. Také si myslím, že tyto fotografie, které by měly sloužit hlavně jako ilustrační či dokumentaristické, by se neměly nijak zvlášť “přikrášlovat“. Proto jsem se snažila odstranit jen jejich jasné nedokonalosti.
Když se mi většina interiérových fotografií hlavně z důvodu špatného počasí nezdařila, rozhodla jsem se více soustředit na celek. Snažila jsem se snímky vyfotografovat tak, aby na nich vynikla celá budova a vše co k ní náleží, například i vila pro ředitele (fotografie SPŠ strojní). V některých případech to ovšem nešlo, proto jsem zvolila do souboru dvě či tři fotografie (Sbor kněze Ambrože). Dvě fotografie z interiéru, které jsem do cyklu zařadila, pocházejí z budovy, kde dnes sídlí Policie ČR a také pobočka ministerstva vnitra a zemědělství. Protože k přístupu do policejní části bych potřebovala povolení k fotografování, které jsem neměla, šla jsem fotografovat do druhé části budovy a do veřejně přístupného vestibulu. V patře, kde sídlilo ministerstvo zemědělství, jsem vyfotila velmi zajímavě řešenou koncepci propojených lávek, aby se celé křídlo, pokud úředník potřebuje na druhou stranu, nemuselo obcházet. Problémem pro mne byl zdejší výtah tzv. páternoster, proto jsem si do druhého patra schody vyšla, ne zrovna příjemné mi bylo, když jsem se nakláněla – výšky mi nedělají moc dobře.
SEBEHODNOCENÍ
Celkové zpracování projektu pro mě nebyla úplně lehká práce. Nepovažuji se ani za profesionálního fotografa a vůbec nějak dobrého fotografa. Nemám moc zkušeností s fotografováním, zvláště s digitální zrcadlovkou, ani s jejich dalšími úpravami. Také si nejsem jistá, že bych měla dostatek vědomostí a mým konečným výstupem by byly bezchybné fotografie. Některý záběr jsem musela několikrát zopakovat, stačil drobně změnit úhel a fotografie byla v nepořádku. Do některých fotografií jsem se pokusila vložit hru světla a stínu, což se mi doufám alespoň trochu povedlo. To co jsem se na tomto projektu naučila, jistě zužitkuji i v budoucnu.
Také jsem nikdy nevytvářela žádný ucelený soubor fotografií s jedním tématem. Do této doby jsem vždy dělala fotografie jednotlivé, s rozdílným tématem. Což je rozhodně jednodušší než rozsáhlejší kolekce.
I přesto se domnívám, že jsem v rámci možností vytvořila vcelku slušný soubor fotografií. Domnívám se, že každá fotografie tohoto celku je v něčem trochu osobitá. Nedokážu určit, který snímek je nejlepší nebo nejhorší, svým způsobem se mi líbí každý. Každý je trochu jiný a v něčem odlišný i proto, že se jedná o více budov. Také jsem se snažila, aby každá budova či projekt nějakým způsobem vynikly. Nechtěla jsem všechny cihlové budovy “házet do jednoho pytle“. Pokusila jsem se, aby fotografie byly rozdílné a nepůsobily fádně.
Jak jsem uvedla výše, fotografie by se hodily jako dokumentární i ilustrační. Mohly by být použity v internetovém zpravodajství i v novinách, dále jako propagační fotografie či na naučných stezkách nebo internetových stránkách Hradce Králové. Tím by určitě vzrost zájem turistů i místních obyvatel. Mohla bych je určitě zařadit i do fotobanky na internetu, ostudu bych si neudělala.
Myslím, že celá kolekce by se dala doplnit o fotografie dalších budov od Josefa Gočára z Hradce Králové, popřípadě doplnit o interiéry budov nebo detaily schodiště nebo či mostu. Dále by se dalo nafotit z každé vstupní ulice Masarykovo náměstí a ze dvou hlavních směrů Ulrichovo náměstí. Pokud by to bylo možné, šlo by kolekci rozšířit o další stavby z tohoto období například budovu muzea od Jana Kotěry nebo evangelický kostel od Oldřicha Lisky a další. Jinou možností by bylo nafotit modely neuskutečněných staveb, které byly prezentovány na výstavě Sny a vize: neuskutečněné projekty Josefa Gočára pro Hradec Králové.
Celkově, se domnívám, že se mi podařilo ideový plán téměř splnit. V rámci limitujícího času, počasí a dalších aspektů jsou fotografie vcelku zdařilé.
LITERATURA A ZDROJE
Potůček, Jakub: Hradec Králové: architektura a urbanismus 1895-2009, Hradec Králové, 2009
internetové zdroje:
www.volny.cz/kamil.fris/josefgocar/josefgocar.htm
www.fotobanka.cz
www.profimedia.cz
http://fotogalerie.hradeckralove.cz/?id_fotky=63
http://www.ptejteseknihovny.cz/uloziste/aba001/2010/vyznamne-stavby-archtitekta-josefa-gocara-v-hradci-kralove
www.symp-gocar.cz
