Jakub Martinec 
1. Cíl práce
Cílem mého samostatného projektu je pomocí série fotografií zachytit a popsat jednotlivé fáze tréninkové a závodní přípravy sportovců věnujících se, v naší zemi nepříliš známému a populárnímu sportu, zápasu řecko-římskému.
Kromě toho se hodlám v projektu zaměřit na zachycení atmosféry a emocí, které k bojovému sportu patří. Ve výsledku bych se rád pokusil o vytvoření souboru fotografií, jež by svou kvalitou mohly posloužit například jako ilustrační fotografie ať už v internetových nebo tištěných médiích.
2. Zdůvodnění volby tématu
Toto téma jsem si vybral na základě své sportovní a foto žurnalistické profilace v rámci dvouoborového studia na Univerzitě Palackého. Dalším důležitým faktorem byla skutečnost, že se sám zápasu řecko-římskému věnuji už přes šestnáct let. Vzhledem k tomu mám k zvolené problematice kladný vztah a jako zainteresovaná osoba mohu při tvorbě samostatného projektu vycházet ze svých dlouholetých zkušeností dané tématiky.
Potencionální atraktivita tématu v českém mediálním prostředí spočívá v jeho neokoukanosti a postupně rostoucím trendu zájmu společnosti o sporty, které nepatří do tzv. mainstreamu.
V neposlední řadě jsem se pro zpracování sportovních fotografií rozhodl také kvůli získání praktických zkušeností, které budou pro mou případnou žurnalistickou kariéru hrát zásadní roli.
Na závěr bych dodal, že ačkoliv není řecko-římskému zápasu v rámci českých celorepublikových periodik věnován dostatek prostoru, na regionální úrovni je situace o poznání lepší. Za průkopníky v popularizaci zápasnického sportu mohou být považovány především regionální mutace Deníku, a to zejména v oblastech, v nichž působí úspěšné zápasnické oddíly (např. Praha, Havlíčkův Brod, Třinec, Hodonín).
3. Zdroje a stav problematiky
Sportovní fotografie zachycující rozhodující momenty sportovních klání bývají ve většině případů plné akce, napětí a emocí. Nejenom kvůli tomu patří v současné době k nejrozšířenější a mezi čtenáři nejoblíbenější obrazové příloze tištěných médií.
Tyto současné vývojové tendence postihuje například publikace Velká kniha sportovní fotografie. Kniha obsahuje množství rad a fotografických postupů, které čtenářům mohou pomoci ve zdokonalení svých schopností s fotoaparátem.
Jak už jsem předeslal v předchozím bodě, fotografií a fotografů věnujících se zápasu řecko-římskému je v oblasti sportovní žurnalistiky poskrovnu. Během vyhledávání podkladů k samostatnému projektu se mi nepodařilo nalézt publikaci, která by se mnou zvoleným tématem zabývala v rozsahu odpovídajícím mým záměrům. Proto bych tímto tematicky uceleným dílem také rád napomohl k propagaci a alespoň částečnému zlepšení povědomí čtenářů o zmíněném bojovém sportu.
Během přípravy projektu došlo na poli zápasnické fotografie k nárůstu tvůrčí a publikační situace. Tento poměrně prudký vývoj odstartovala nová propagační politika Svazu zápasu České republiky spojená zvláště s využitím sociálních médií. Hlavní zásluhu na vyšší mediální atraktivitě sportu však mají úspěchy českých reprezentantů na mezinárodních žíněnkách. Jedná se především o výkony Petra Nováka a Adély Hanzlíčkové (ta patří sice mezi závodnice soutěžící ve volném stylu, avšak svými medailovými výsledky na Mistrovstvích Evropy juniorů a seniorů přispěla ke zvýšení zájmu o zápasnický sport jako celek).
V současnosti budu svým projektem vzdáleně navazovat na dílo Ladislava Adámka, který spolupracoval na několika fotografických projektech se Svazem zápasu České republiky a seniorskou reprezentací (včetně oficiálních portrétů pro naše reprezentanty/ky). Výsledky jeho práce můžeme vídat na stránkách Pražského deníku, internetového serveru sportimage.cz či vůbec prvního oficiálního nástěnného kalendáře, který pro rok 2015 připravil Svaz zápasu České republiky.
Z dlouhodobého hlediska bych rád zmínil i práci amatérského fotografa Pavla Ryčla, který se věnuje fotografování řecko-římského zápasu zhruba deset let a jehož fotografické reportáže pokládám za velmi povedené.
4. Ideový plán
Domnívám se, že pro lepší pochopení původní myšlenky, s jakou tento projekt vznikal, bude třeba ve zkratce nastínit historický vývoj zápasnického sportu stejně jako jeho současný stav.
Od začátku práce na projektu mi bylo jasné, že pro dobrý výsledek bude stěžejní vzájemná komunikace a spolupráce s oddílem zápasu T.J. Sokol Hodonín. Termíny jednotlivých focení podléhaly mnoha vnějším faktorům (šlo například o zdravotní stav sportovců, tréninkovou fázi, harmonogram zápasnické sezóny a mimo jiné i mé školní a pracovní povinnosti).
Práci na projektu bylo třeba pečlivě rozvrhnout do minimálně tří fází. V prvních dvou fázích se jednalo o focení, přičemž třetí fáze spočívala ve výběru a finální úpravě zachycených snímků. Každou fázi bylo třeba kvůli časové náročnosti dobře naplánovat a počítat i s časovou rezervou nutnou pro výsledné zkompletování projektu.
Hlavním cílem projektu tedy bylo vytvoření přehledné série fotografií, které by vypovídaly o dynamice a jedinečnosti zkoumaného sportu. Zároveň jsem se pokusil o zachycení potřebných detailů a emocí, jenž by čtenářům přiblížily zápas řecko-římský ve své nejryzejší podobě.
4.1 Stručná historie zápasu a jeho pravidel
Zápas je individuální bojový sport, který patří mezi nejstarší sportovní odvětví vůbec. První zmínky o zápase pocházejí z třetího tisíciletí před naším letopočtem. Největšího rozmachu se ale dočkal ve starověkém Řecku a Římě, kde byl součástí starověkých olympiád.
Svou moderní podobu získal zápas až na konci 19. století ve Francii. Od svého staršího předchůdce se odlišoval především striktním oddělením zápasu řecko-římského (kde pravidla dovolují zápasníkům provádět záběry pouze od pasu nahoru) od zápasu ve volném stylu (kde je zápasníkům povoleno provádět i úchopy nohou a jejich podrážení). Součástí moderních olympijských her se zápas řecko-římský stal hned při jejich vzniku v roce 1896. Volný styl pak na zkoušku přibyl do olympijského programu v roce 1904, pravidelnou součástí se ale stal až v roce 1920. Ženy mohou na olympijských hrách startovat od roku 2004 a to pouze ve volném stylu.
V českých zemích je popularizace zápasu spojena především s osobou zakladatele tělovýchovného hnutí Sokol, dr. Miroslava Tyrše. Tyrš považoval zápas za vůbec nejvšestrannější sport, protože v sobě kombinoval všechny prvky tělesné zdatnosti (sílu, obratnost a vytrvalost). Zápasu se věnoval také ve svých dílech Základové tělocviku a Tělocvičné názvosloví.
V období první republiky a Protektorátu Čechy a Morava došlo k útlumu v tomto sportovním odvětví. Novou vlnu zájmu se povedlo odstartovat až letech poválečných, kdy dosáhl Československý (potažmo český) zápas svých největších úspěchů. Představitelem této veleúspěšné generace československých zápasníků je Vítězslav Mácha, kterému se povedlo pro zápas v roce 1972 vybojovat vůbec první zlatou olympijskou medaili na hrách v Mnichově. O čtyři roky později přidal k tomuto výkonu i stříbro z Montrealu.
V roce 1993, po rozdělení Československa, vzniká samostatný Český svaz zápasu, jehož předsedou byl jmenován právě Vítězslav Mácha. Novodobou historii českého zápasu pak reprezentují úspěchy Hodonínského rodáka Petra Švehly, který v roce 2001 získal zlatou medaili na Mistrovství Evropy v Istanbulu.
Pravidla zápasu řecko-římského prochází neustálým vývojem a k zásadním změnám dochází často i v průběhu jedné sezóny. V posledních letech jsme mohli v rámci celosvětové zápasnické organizace FILA zaznamenat trend zjednodušení pravidel, který má ve svém důsledku vést k zatraktivnění zápasu jako bojového sportu a přitáhnout pro něj nové diváky a nadšence.
Zápasnické utkání se odehrává na žíněnce o průměru devět metrů s ochranným pásmem o šířce jednoho a půl metru. Od kraje směrem do středu žíněnky je pak metrové mezikruží označené červenou barvou a vymezující pásmo aktivity. Rohy žíněnky umístěné proti sobě nesou označení barvou dresu zápasníka (červená nebo modrá). Zápasnický dres je jednodílný a přiléhavý. O tom, zda zápasník na utkání nastoupí v červeném nebo modrém dresu rozhoduje los.
Zápasí se ve čtyřech věkových kategoriích – žáci (sportovci ve věku 13-15 let), kadeti (sportovci ve věku 15-17 let), junioři (sportovci ve věku 17-20 let) a senioři (sportovci ve věku 20 a více let). Dalším dělícím prvkem jsou váhové kategorie, které se liší podle věku a pohlaví zápasníků.
Po registraci, kontrole váhy a rozlosování závodníků následuje samotná soutěž. Ta probíhá vylučovacím systémem. Po kvalifikačních utkáních přichází na řadu vylučovací boje, následují opravná utkání (repasáže) a vrcholem turnaje jsou finálová utkání. V případě, že je v jedné váhové kategorii méně než šest závodníků, dochází k systému boje každého s každým. Opravná utkání slouží k dodatečné kvalifikaci závodníků pro boj a bronzovou medaili a jsou určena pro závodníky, kteří během turnaje prohráli s jedním ze dvou finalistů.
Utkání se dělí do dvou period po třech minutách u juniorů a seniorů a po dvou minutách u žáků a kadetů. Přestávka mezi jednotlivými periodami činí třicet vteřin. Během utkání jsou soupeři hodnoceni za své technické akce body, jejichž hodnota se odvíjí od náročnosti provedené akce (závodník tak může být ohodnocen známkou 1,2,4 nebo 5 bodů).
Utkání může být ukončeno dvěma druhý vítězství – technickou převahou (kdy bodový rozdíl mezi soupeři dosáhl minimálně osmi bodů) nebo položením na lopatky (kdy se obě soupeřovy lopatky dotýkají žíněnky po určitou časovou dobu).
Na závěr bych chtěl ještě zmínit postavy rozhodčích, kteří jsou přítomni na žíněnce během utkání a jejichž postavy tvoří nedílnou součást některých mých snímků. Na všech soutěžích je přítomen sbor rozhodčích, který se skládá z jednoho předsedy žíněnky, jednoho rozhodčího na žíněnce a jednoho bodového rozhodčího. Sbor rozhodčí musí svá rozhodnutí činit jednomyslně nebo majoritou dva ku jednomu (výjimkou je lopatkové vítězství, o němž musí vždy rozhodnout předseda žíněnky). Poslední důležitou informací je skutečnost, že rozhodčí nesmí být stejné národnosti (popřípadě oddílové příslušnosti) jako zápasníci, které posuzuje. Cílem tohoto pravidla je zachovat objektivitu rozhodování a vyvarovat se případným pochybením při posuzování utkání.
5. Postup práce, zdůvodnění způsobu zpracování, volby jednotlivých řešení apod.
Jak už jsem výše v textu předeslal, mým záměrem bylo zachytit zápasníky jak během jejich tréninkové přípravy, tak i během jejich „ostrého“ startu na turnaji. Fotky proto logicky vznikaly ve dvou fázích. Původně jsem chtěl fotografie pořídit v logické posloupnosti – prvně trénink a posléze závody – paradoxně však fotografie vznikaly v opačném pořadí.
Pro spolupráci na samostatném projektu jsem si vybral zápasnický oddíl T.J. Sokol Hodonín, za který jsem v minulosti pravidelně nastupoval, a který byl velmi ochotný k vzájemné spolupráci.
Jako nejvhodnější událost k pořízení turnajových snímků se mi jevilo Mistrovství České republiky v zápase řecko-římském ve věkových kategoriích seniorů a kadetů, které se konalo 4. dubna 2015 v Chomutově. Mistrovství České republiky patří mezi vrcholy zápasnické sezóny, a proto byla účast zápasníků z T.J. Sokol Hodonín předem jistá. Nepochyboval jsem o tom, že v Chomutově bude k vidění spousta atraktivních utkání. Na druhou stranu jsem si však byl vědom, že se budu při své práci potýkat s časově náročným harmonogramem a špatně osvětlenou sportovní halou, jejíž interiér obsahuje velké množství rušivých elementů, které budu muset vzít v potaz během focení.
Druhá část focení proběhla 8. dubna v Hodoníně v prostorech tréninkového centra zápasnického oddílu. Ani tentokrát jsem nemohl počítat s kvalitními světelnými podmínkami, avšak oproti předchozímu focení jsem měl větší volnost pohybu po žíněnce, a díky tomu jsem měl i větší možnosti, co se výběru scény týče. Mezi další výhody patří určitě prakticky absence rušivých elementů, které by svým zásahem mohly narušit kompozici vznikajících snímků.
K pořízení fotografií jsem použil fotoaparáty dva - zapůjčenou zrcadlovku Nikon D7000 s objektivem 18-105mm DX a můj osobní digitální kompakt Panasonic Lumix DMC-FZ62. S výše uvedenou zrcadlovkou Nikon jsem fotil během Mistrovství České republiky v Chomutově. Ačkoliv jsem s ní pracoval poprvé v životě, díky intuitivnímu ovládání jsem byl schopen již po pár zkušebních snímcích pořídit kvalitní fotografie, které odpovídaly mým představám. Všechny hodnoty (ISO, délku expozice a čas uzávěrky) jsem si nastavoval ručně. Dále jsem využil funkci sekvenčního snímání, která je pro zachycení sportovních snímků nepostradatelná. Panasonic Lumix jsem pak využil pro focení zápasníků T.J. Sokola Hodonín během odpoledního tréninku. Opět jsem použil manuální nastavení a sekvenční snímkování. Panasonic Lumix má ve své nabídce kreativních programů i položku „sport“, která je určena pro snímání sportovních snímků, já jsem se ji však rozhodl nevyužít.
Snímky jsem posléze upravoval na notebooku v programu Adobe Photoshop Lightroom verze 4.2. U většiny fotografií se jednalo o zvýšení expozice, úprava kontrastu, barev či ořez. Ve výsledku jsem se snažil o sjednocení snímků nejen tematické, ale i barevné a celkově fotografie působili realisticky a přirozeně.
Nakonec jsem hotové fotografie nahrál na server rajce.idnes.cz, kde jsou k dispozici k náhledu. Učinil jsem tak vzhledem k problémům, které se vyskytly při nahrávání snímků do příspěvku na portále UPmedia. Odkaz je k nalezení v kapitole č. 7 – Literatura a použité zdroje.
5.1. Jednotlivé fotografie
Fotografie jsou pojmenovány pomocí čísel v pořadí, které odpovídá teoreticky ideálnímu vývoji a posloupnosti situací, k jakým na zápasnické žíněnce může dojít. Fotka číslo 1 tak zobrazuje nástup soupeřů na žíněnku, fotka číslo 2 přibližuje počáteční fázi boje v postoji atd.
První část snímků (fotografie číslo 1 – 8) zachycuje situace z Mistrovství České republiky v Chomutově, druhá část snímků (fotografie číslo 9 – 12) zobrazuje sportovce během tréninku. U každého snímku pro přehlednost uvádím v závorce i základní údaje o hodnotách ISO, délce expozice a závěrce clony.
Fotografie č. 1 (ISO – 2500, 1/1000 sec., f/3,2)
Každé zápasnické utkání začíná nástupem obou soupeřů do středu žíněnky, kde si podají navzájem ruce, rozhodčí zkontroluje jejich úbor a poté začne utkání. Na tomto snímku jsem se snažil především o zachycení emocí. Hlavními postavami snímku jsou rozhodčí a jeden ze závodníků, kteří očekávají příchod druhého ze soupeřů.
Fotografie č. 2 (ISO – 2500, 1/1000 sec., f/3,2)
Druhý snímek zobrazuje klasickou zaklínění zápasníků, které je možno vidět ihned po začátku utkání. Na fotce jsem ztmavil pozadí a naopak přidal na barevnosti středu fotografie, kde se celé dění odehrává. Určité napětí snímku dodává detail zatnutých svalů obou závodníků. Rozhodčí v pozadí pak působí jako prvek, který dodává fotografii potřebnou hloubku.
Fotografie č. 3 (ISO – 2500, 1/1000 sec., f/3,2)
Další fotografie znázorňující dva zápasníky zaklesnuté do sebe. Za povšimnutí stojí však především zajímavý postoj hlavního rozhodčího. Ten se dostal až příliš blízko k oběma závodníkům a když zpozoroval, že zápasník v červeném dresu se každou chvíli pokusí o chvat, okamžitě se snažil uskočit pryč. Snímek zachycuje ostražitý výraz rozhodčího, který začíná ustupovat a přenáší svou váhu z jedné nohy na druhou. V kontrastu k tomu oba zápasníci zatím působí poměrně klidným dojmem. Pro dramatičnost snímku jsem opět utlumil barvy v pozadí.
Fotografie č. 4 (ISO – 2500, 1/1000 sec., f/3,2)
Detailní výřez fotografie, která navazuje na předchozí snímek. Jedná se o další vývoj předchozí akce.
Fotografie č. 5 (ISO – 2500, 1/1000 sec., f/3,2)
Zápas řecko-římský je silově náročný sport. Vypovídá o tom i tato fotka, kde se mi povedlo zachytit zarytý výraz obou protivníků. Celkové vyznění snímku ale kazí nešťastně barevné pozadí. Tohoto nedostatku jsem si vědom a i přes veškeré mé pokusy o postprodukční úpravu se mi nepovedlo dosáhnout optimálního zobrazení.
Fotografie č. 6 (ISO – 2500, 1/1000 sec., f/3,2)
Šířková fotografie zobrazuje zápasníky v lopatkové pozici těsně po odpískání konce utkání. Primárním motivem bylo zachycení výrazu vyčerpání a beznaděje poraženého sportovce v modrém dresu.
Fotografie č. 7 (ISO – 2500, 1/1000 sec., f/3,2)
Každé utkání má svého vítěze a svého poraženého. Remíza v zápase řecko-římském neexistuje. Fotka zachycuje právě tento okamžik, kdy rozhodčí zvedá vítězovu ruku nad hlavu. Při fotografování se mi povedlo využít osvětlení v tělocvičně a vyzdvihnout tak emocionální dopad snímku pomocí jemné hry světla a stínů.
Fotografie č. 8 (ISO – 800, 1/60 sec., f/2,8)
Poslední obraz ze série turnajových snímků patří trenérovi zápasníků T.J. Sokol Hodonín, Oldřichu Kučerovi a jeho svěřenci Martinu Gajdíkovi, který si během kvalifikačních bojů vykloubil koleno. Snímek vznikl krátce po Martinově návratu z nemocnice. Popředí snímku patří trenéru Kučerovi a jeho spontánnímu gestu, trochu víc v pozadí pak stojí Martin opírající se o berle a rozostřené pozadí tvoří opět interiér tělocvičny. V tomto případě však nepůsobí až tak rušivě, jako na některých z předchozích snímků a dodává fotografii jedinečnou atmosféru.
Fotografie č. 9 (ISO – 400, 1/15 sec., f/2,8)
Detail cvičence obouvajícího si zápasnickou obuv a připravujícího se na začátek tréninku. Úsměv na tváři mladého zápasníka dodává snímku celkový klidný příjemný nádech.
Fotografie č. 10 (ISO – 800, 1/250 sec., f/4,5)
Před samotným nácvikem zápasu a chvatů je třeba celé tělo pořádně rozhýbat, aby nešlo k případnému zranění. Při focení jsem se pokusil vytěžit ze snímku maximum pomocí neobvyklé kompozice. Obraz jsem snímal digitálním kompaktem z úrovně žíněnky. Původní fotka byla příliš tmavá, proto jsem ji musel zesvětlit. Přes veškerou svou snahu však nejsem s výsledkem stoprocentně spokojen, přesto jsem se rozhodl fotku kvůli své zajímavosti do výběru zařadit.
Fotografie č. 11 (ISO – 800, 1/250 sec., f/3,4)
Další z detailních fotek zápasníků zaklíněných do sebe. Fotku jsem musel lehce ořezat, abych tak dodal důraz středové kompozici a nechal vyniknout úchop zápasníka v bílém tričku. Zajímavou výpovědní hodnotu pro diváka představují i krůpěje potu na obličeji obou sportovců.
Fotografie č. 12 (ISO – 800, 1/250 sec., f/3,2)
Celou sérii fotografií uzavírá dynamický snímek zachycující nácvik chvatů. Fotografie je trochu rozmazaná, což však není vůbec na škodu, naopak tento prvek dodává snímku na dynamice. Ze stejných důvodů jsem původní snímek v postprodukčním procesu shora oříznul a vytvořil tak šířkovou fotografii s důrazem na střed.
6. Sebehodnocení
Stejně jako mnozí jiní autoři uměleckých děl, musím i já být při hodnocení výsledků své práce převážně sebekritický. V rámci focení jsem se snažil uplatnit všechny vědomosti, které jsem nabyl během fotografických praktik a workshopů Ing. Petra Zatloukala absolvovaných v rámci výuky na Katedře žurnalistiky Univerzity Palackého v Olomouci. K fotografování jsem se dostal až díky vysokoškolskému studiu, a proto mé zkušenosti v tomto ohledu nebyly tak rozsáhlé jako například u některých jiných spolužáků, se kterými jsem praktika a workshopy absolvoval. Realizace samostatného projektu pro mě proto byla mimořádnou výzvou.
Co se samotného procesu fotografování týče, myslím si, že se mi ve většině případů podařilo zachytit sportovce v kompozičně zajímavých a povedených pózách. Emocionální a výrazová stránka snímků je dle mého názoru povedená. V tomto ohledu fotky splnily záměr projektu. Nicméně na druhou stranu některé fotografie by si zasloužily technicky lepší zpracování. Během jednotlivých focení jsem se zdokonalil v používání fotoaparátu (jak zrcadlovky, tak i kompaktu) v prostředí s horšími světelnými podmínkami. Další zlepšení jsem na sobě pozoroval v rámci postprodukce, kdy jsem při úpravě fotek dokázal v programu Adobe Photoshop Lightroom díky změnám hodnot expozice, kontrastu či vyvážení stínů a světel vytvořit relativně kvalitní fotky.
Co se mi naopak moc nepovedlo, je skutečnost, že na výsledném provedení jednotlivých snímků je poznat rozdíl v technické kvalitě odvíjející se od druhu použitého fotoaparátu. Osobně mě velmi mrzí, že jsem neměl po celou dobu tvorby projektu k dispozici zrcadlovku Nikon D7000, díky čemuž je na sérii snímků poznat určitý kvalitativní přelom mezi fotografiemi z tréninkové a turnajové fáze.
Jako neocenitelnou zkušenost považuji fakt, že jsem si během práce na samostatném projektu mohl vyzkoušet na vlastní kůži různá úskalí, s nimiž přicházejí běžně do kontaktu jak sportovní novináři, tak i fotografové zabývající se sportovní tématikou. Tento ucelený projekt pro mě svým tematickým rozsahem a časovou náročností představuje dosavadní vrchol mé fotožurnalistické práce a i přes výše uvedené výhrady jsem s jeho konečnou prezentací spokojen.
V budoucnu bych se k tomuto tématu ještě rád vrátil a pokusil se ho rozpracovat mnohem víc do hloubky. Osobně se domnívám, že zápas řecko-římský nabízí pro sportovní fotožurnalisty mnoho atraktivních situací, jež si určitě zaslouží být zdokumentovány.
7. Literatura a použité zdroje
Teoretické a praktické zkušenosti z oblasti fotografie načerpané během studia na Katedře žurnalistiky Univerzity Palackého.
www.ehm.cz
www.sportimage.cz
www.zapas-hodonin.cz
KOZÁK, M.: Velká kniha sportovní fotografie. Computer press, Brno 2010.
Odkaz na výslednou fotogalerii samostatného projektu:
http://dartraiven.rajce.idnes.cz/Samostatny_projekt
