1. Úvod
Projekt reflektuje současný život tibetských uprchlíků v oblasti Ladakhu. Jeho hlavním cílem je přiblížit životní podmínky lidí, kteří utíkají za svobodou z anektované země. Vzhledem k situaci v Tibetu[1] tento odvážný krok činí lidé napříč generacemi. Cílová skupina tedy není omezena věkem, ale reflektuje život dětí, lidí ve středním věku i starších v indickém exilu. Články a fotografie se soustředí hlavně na sociální zázemí a životní styl Tibeťanů. Na základě specializace online žurnalistiky byl vytvořen blog www.novytibet.wordpress.com na internetu jako ucelený a přehledný výstup z měsíční cesty po uprchlických táborech v severní Indii.
V práci se nelze zcela vyhnout historickému kontextu, ale je zde považován za okrajovou součást. Projekt se především zaměřuje na nynější situaci Tibeťanů žijících mimo rodnou vlast. Jejím cílem je přiblížit situaci tibetské komunity v Indii, v zemi, která na žádost dalajlámy poskytla politický azyl uprchlíkům již v březnu roku 1959.[2]
Příspěvky, se kterými se lze setkat v českém prostředí, mají k tématu společný přístup. Hodnotí čínské protiprávní postupy, bídu a utrpení doprovázející násilný akt, kritizují délku trvání, nebo se snaží danou situaci změnit, a pomoc utlačovaným. Tento projekt našel inspiraci v citátu zvláštního zástupce dalajlámy ve Washingtonu Khänzur Lodö Gjariho, který říká: „Tibet dnes nežije v Tibetu, ale mimo něj. Kultura, náboženství a vše ostatní, co tibet utváří, žije mimo něj.“[3] Výsledné články se tak nevěnují otázce, proč tomu tak je, ale zaměřují pozornost na to, jak život Tibetu mimo Tibet vypadá.
Téma bylo vybráno na základě vlastní zainteresovanosti. Tato problematika mě zajímala vždy. Na gymnáziu jsem pomáhala s organizací charitativního festivalu, účastnila se demonstrace a zjišťovala informace o situaci v Tibetu. V Olomouci již rok a půl působím jako dobrovolnice občanského sdružení M.O.S.T, které se zabývá pomoci tibetským mnichům, mniškám, nomádům, dětem a starým lidem. V létě roku 2011 jsem s hlavními koordinátory projektů občanského sdružení podnikla cestu do severní Indie s cílem dokumentovat život tibetských uprchlíků v indickém exilu.
2. Stav problematiky
Blog zaměřený výhradně na tuto problematiku zatím v českém prostředí neexistuje. Shodný námět, ale jiný cíl mají webové stránky občanských sdružení se specializací na pomoc v této oblasti. Články a příspěvky s tímto zaměřením mají poměr historického kontextu a reflexe současné situace opačný, než u mého projektu. Dále jsou na jejich stránkách popisovány projekty a práce uskutečněné v oblasti zájmu doplněné apelem na přispění k pomoci.[4] Nepravidelně se také objevují příspěvky cestovatelů a fotografů, přičemž jejich každoročně počet rapidně naroste v březnu, kdy se připomíná protičínské povstání a slaví se Den Tibetu.[5] Česká tištěná média se problematice Tibetu věnují nárazově. Zájem lze rozdělit do třech hlavních oblastí – oslavy 10. března, upalování mnichů a dokumentární popis země. V následujících podkapitolách budou blíže přiblíženy konkrétní oblasti zájmu.
2.1. Protičínské povstání
Vzhledem k nárůstu angažovanosti za záchranu Tibetu ve společnosti a v médiích v období měsíce března, kdy se připomíná doposud největší tibetské povstání, se věnuje kapitola historickým faktům této události.
Čínská lidová republika oznámila 25. října 1950, že „jednotky Čínské lidové osvobozenecké armády dostaly rozkaz k pochodu na Tibet, aby osvobodily tři miliony Tibeťanů od imperialistického jha a upevnily národní obranu na západní hranici Číny. Toto rozhodnutí bylo učiněno v době, kdy čínské vojsko do Tibetu už 7. října vtrhlo!“ [6] V následujících letech byla potlačována tibetská práva, kultura, náboženské vyznání, byly likvidovány kláštery a jakýkoliv odpor tvrdě trestán.
Protičínské povstání propuklo 10. března 1959. „K prvním nepokojům došlo ve Lhase na závěr svátku mönlam, který se slaví prvních 15 dnů prvního tibetského měsíce (začátek února až začátek března). Nepokoje se rychle rozšířily. Byly napadeny čínské vojenské posádky v Tibetu a podle nepotvrzených zpráv mělo v bojích přijít o život víc než 2000 čínských vojáků.“ [7] Počty obětí krvavého povstání se výrazně liší. „Prvního října 1960 Rádio Lhasa oznámilo, že po lhaském povstání bylo v centrálním Tibetu zlikvidováno osmdesát sedm tisíc reakcionářů. Šedesát devět tisíc z nich bylo v průběhu sedmnácti dnů popraveno jen ve Lhase a jejím okolí.“[8] Čínská strana prezentovala situaci celému světu tak, že „vzpoura“ v Tibetu byla potlačena, byl nastolen pořádek a zavedeny demokratické reformy. Nezmínila se o velkém a stále rostoucím počtu obětí na životech.[9]
2.2. Média a jejich reflexe v Den Tibetu
K oslavám Dne Tibetu, který připomíná protičínské povstání, se vyvěšením vlajky po celém světě připojují města, organizace, firmy, domácnosti i jednotlivci. V tento týden převážně regionální deníky popisují, kdo vlajku vyvěsí a proč. Klasickým příspěvkem takového typu je článek z 12.3. 2012 v Litoměřickém deníku „Ve městech a obcích vlály vlajky Tibetu“.[10] Kromě vyvěšení vlajky probíhají v České republice festivaly, přednášky, koncerty, promítání filmů s tibetskou tematikou.
2.3. Média a jejich reflexe upalování mnichů
V důsledku neustálého zhoršování podmínek obyvatel anektované země dochází k drastickému volání o pomoc ze strany mnichů. Situace v Tibetu se neustále zhoršuje, přičemž v posledním roce dávají tuto skutečnost tibetští mniši najevo tak, že si sáhnou na vlastní život a spáchají sebevraždu upálením. Tématika upalování mnichů vede k vyjadřování médií k současné situaci v Tibetu. Příkladem může být televizní reportáž z 6. března 2012 na Prima Family „V Tibetu se na protest upálil další Tibeťan“[11].
2.4. Média a pohled na tibetskou kulturu
V médiích lze nalézt třetí pohled, jakým je na Tibet nahlíženo. Souvisí s cestováním a poznáním nové kultury. Tibet leží v oblasti Himalájí a je tak atraktivní zemí pro horolezce, fotografy, stejně tak pro vyznavače buddhismu. Popisu přírodních podmínek se v souvislosti s pozvánkou na výstavu věnuje článek z 20.10. 2011 v Mladé frontě dnes „V dalekém Tibetu čas plyne pomaleji“[12], který se objevil v denním tisku. Převážně však tuto třetí oblast zájmu nalezneme v cestovatelsky orientovaných časopisech.
2.5. Shrnutí současného stavu problematiky
Jak je uvedeno výše, média většinou soustředí svou pozornost na současnou situaci v Tibetu s odkazem na historický kontext, jednání Číny, nebo turistické cíle. Jak se ale s čínským útlakem vyrovnávají samotní obyvatelé, zůstává prázdným místem, kromě extrémních činů, jakými sebeupalování mnichů jednoznačně je.
Projekt se tedy snaží vyplnit prázdné místo. Formou článků a fotografií přibližuje život lidí, kteří jako jedinou možnou cestu další existence viděli v útěku z rodné vlasti. Vzhledem k tomu, že anexe tibetského území trvá přes padesát let, vzbuzuje v lidech pocit, že se jedná o historii, která se již vyřešila a je uzavřena. Číňanům se tibetské hranice podařilo uzavřít na konci června 1959. „Přes Himaláj do té doby přešlo téměř dvacet tisíc uprchlíků, kteří byli většinou v hadrech a bez prostředků, protože k útěku ze země je přinutil hlad, strach a ztráta naděje.“[13] Z Tibetu ale utíkají lidé za vidinou lepšího svobodného života stále, přičemž jejich počet se dnes odhaduje na 150 000 – 180 000.[14]
3. Ideový plán
Hlavním cílem je přiblížit čtenáři, jak se žije tibetským uprchlíkům. Ačkoliv by se velice snadno mohl projekt připojit k některé z neziskových organizací, či občanskému sdružení, jeho cílem je přesný opak. Tedy zůstat zcela samostatně a doplnit chybějící pohled na určitou problematiku. Vycházím z předpokladu, že blog bude sloužit lidem zajímajícím se o současný stav Tibetu jako doplňující, a poskytne jim nové informace. Ke své angažovanosti v tematicky stejně zaměřeném občanském sdružení beru jako výhodu, protože znám velice dobře jimi používané texty a jejich prezentaci na webových stránkách.
4. Postup práce
Téma projektu je specifické a nelze ho tvořit pouze z informací získaných v českém prostředí. Celý postup práce tak lze rozdělit dle místa na postup v Indii a České republice.
4.1. Práce v Indii
Na projektu jsem začala pracovat v červnu 2011, tedy ihned po příletu do severní Indie. Celou dobu měsíčního pobytu jsem sbírala potřebný materiál a informace. První týden pobytu v tibetské čtvrti Majnu-ka-Tilla v Dillí byl zaměřen na aklimatizaci a patřil k těm nejtěžším. Zároveň jsem se seznamovala s novým fotoaparátem, zakoupeným těsně před odletem. V tomto prostředí jsem dokumentovala život Tibeťanů mezi Indy. Následoval přesun do Mussoorie, kde se nachází hlavní pobočka Tibetan Homes Foundation. Zde jsem čtyři dny fotografovala a zjišťovala podrobné informace o životě dětí. Pro ucelený pohled neunikla mé pozornosti ani druhá pobočka Tibetan Homes Foundation v Rajpuru. V následujících třech týdnech jsem dále navštívila města Manali, Leh, Sumdo, Choglamsar, jezero Tso Moriri a buddhistický klášter Thiksey. Místa byla vybrána záměrně, protože v každém z nich žijí tibetští uprchlíci. Každou návštěvu jednotlivých míst doprovázela setkání se správci dané oblasti a hlavními koordinátory. Získané informace jsou tak z důvěryhodných zdrojů.
4.1.1. Fotografování v indických podmínkách
Fotografování patří k mým zálibám od osmnácti let. Přesto můj odlet doprovázely obavy z různých konfliktů, které mohou při nechtěném pořizování snímků ze strany objektu vzniknout. Veškeré odhady v tomto směru byly mylné. Tibeťané jsou velice vstřícní a nemají s dokumentováním cizí osoby žádný problém. Někteří viděli fotoaparát poprvé. Zpočátku tak byl vidět ostych, který postupem času opadl. Pokud jsem se v některé z lokalit pohybovala delší dobu, vřelost narůstala. Samozřejmě existují místa, kde není vhodné fotit, ale není to zakázané. Je potom na subjektivním vyhodnocení fotografa, jak se zachová. Osobně jsem se držela svého zažitého postupu. Nejdříve vše zmapovat, případně si promluvit přímo s lidmi. Vysvětlit jim, kdo jsem, proč fotím a až po té zmáčknout spoušť.
Mírné komplikace při práci v Indii činily samotné klimatické podmínky a jejich neustálé změny. V Dillí jsem jako fotografka nesměla vnímat krůpěje potu stékající po obličeji a velice se soustředit na uchopení fotoaparátu, který ve vlhkém prostředí snadno sklouzne z ruky a rozmaže obraz. V Mussoorie zase přicházelo období monzunů. Pro pořizování snímků se jako nepřítel choval déšť a častá mlha. Pobyt v Himálajích doprovázela výšková nemoc, kdy jsem měla problém i s chůzí. Přesto jsem v každém počasí a nadmořské výšce snímky pořídila.
Místa pobytu měla až na výjimky přívod elektřiny. Dobíjené baterií tak nebyl problém. S sebou jsem pro případ nehody měla i náhradní fotoaparát. Získaný materiál jsem každý den třídila a ukládala do notebooku.
Odlet byl doplněn vlastním předpokladem, že bude velmi náročné zůstat v roli třetí osoby a pouze dokumentovat dění. Tato role mi však vydržela poměrně dlouho bez podstatných chyb. Jako kritický bod cesty hodnotím návštěvu školy v Sumdu, kde podmínky pro výuku byly natolik drsné, že jsem zůstala v mírném šoku a jako fotografka musela sebrat všechny síly.
V pomyslném žebříčku náročnosti úkolů v Indii by první místo jednoznačně obsadilo třídění shromážděného materiálu. I přes každodenní plnění této povinnosti se do České republiky spolu se mnou vrátilo 5000 fotografií a 50 stran poznámek.
4.2. Práce v České republice
Po návratu následovala aklimatizace a další zpracování materiálu, především fotografického. Považuji za nutné zmínit, že se jednalo pouze o třídění a výběr fotografií. Nedošlo k žádným úpravám přes grafické programy, kromě jednoho ořezu. Vzhledem k časovému rozložení práce probíhala tvorba textů postupně. O své cestě jsem zároveň publikovala i jiné texty v tištěných a elektronických médiích. Vedlejší práce udržovala mé myšlenky zaměřené na téma Tibetu. Do ledna 2012 tak podle mnou stanoveného plánu probíhala tvorba hrubého materiálu. Jednalo se tedy o výběr vhodných fotografií a míst, která se do výsledného blogu budou hodit. Při psaní textů jsem často poslouchala tibetské písně pro navození atmosféry a uspořádání myšlenek.
Vzhledem k ostatním studijním povinnostem proběhla samotná tvorba elektronického výstupu ve formě blogu v posledním možném měsíci, tedy dubnu 2012. Volba výstupu byla jasná, protože jednoduše slučuje fotografický a textový materiál spolu se specializací on-line žurnalistiky.
Připravený materiál byl postupně vložen na blog vytvořený přes stránky www.wordpress.com. Nejedná se o složitý proces, ale přesto vyžaduje dostatečný časový prostor pro drobné úpravy.
4.3. Název blogu
Ještě před vložením a zpřístupněním článků a fotografií na internet bylo nutné vymyslet název blogu. Ačkoliv téma bylo jasné několik měsíců dopředu, s výstižným pojmenováním byl problém. Nakonec mě inspirovala kniha Čína ve XX. století, kde je detailně rozebíráno pojmenování Tibetu a jeho teoretické dělení na vnitřní a vnější. Ve spojitosti s označením severní Indie jako Malého Tibetu a výše zmíněného citátu zástupce dalajlámy ve Washingtonu, který popisuje život Tibetu mimo Tibet, vznikl název Nový Tibet.
Tibeťané jsou silný národ, který působí inspirativně. Jeho příslušníky nezlomí ani půl století dlouhá křivda. Víra obyvatel v lepší budoucnost je velice pevná. Takové informace se velice těžko sdělují a vysvětlují. Podobných dojmů nabyl i cestovatel a dokumentarista Steve Lichtag při natáčení svého dokumentu. Jako host v Radiožurnálu popisoval dojmy z natáčení v Dharamsale: „My jsme byli úplně, my jsme seděli a úplně zkoprnělí a teď jsme najednou si začali předávat ty naše pocity a zjistili jsme, že vlastně, že to nejde, že vlastně nejen dalajláma, ale celá exilová vláda, jejich novej prime minister Lobsang a všichni, kdo tam, s kým jsme tam hovořili, že jsou absolutně přesvědčeni a věří tomu, že Tibet se opět vrátí a že Tibet bude a bude žít třeba trošku v jiné formě, ale že bude. Že to není, že to nebude tak, že by Čína opravdu ten Tibet ovládla, protože prostě jsme pochopili, že to dost dobře nejde. Ten Číňan si může všechno koupit, ten Číňan prostě tou brutalitou tam prostě vyvraždil 1200000 lidí zatím, ale ten spirit toho Tibetu dál funguje a lidé se tam začali upalovat a to by opravdu musel se upálit do posledního Tibeťana, aby ta Čína tam nad tím Tibetem opravdu zvítězila.“[15]
Blog Nový Tibet se snaží alespoň částečně přiblížit, kam víra v nekonečný život národa vede a zároveň vyjadřuje přesun tibetské kulturu na jiné místo. Výše zmíněná citace může působit zmateně, ale je zde uvedena záměrně jako demonstrace toho, jak těžké je definovat své pocity při setkání s Tibeťany.
5. Sebehodnocení
Jako autorka projektu jsem kromě oficiálního cíle měla i svůj vlastní. Tedy vymyslet projekt, na němž mě bude bavit pracovat a trávit volný čas. Tento osobní a myslím, že velice podstatný bod práce byl splněn.
Projekt má přiblížit čtenáři, jak se žije tibetským uprchlíkům. Do jaké míry byl naplněn tento cíl, v budoucnu zhodnotí sami čtenáři, sama jsem však přesvědčená, že blog obsahuje zajímavé a nové informace ze života vybrané skupiny lidí. Reflektuje běžné dny jejich života a největší pozornost nevěnuje důvodu, proč musí žít v takovém místě, ale jak jejich život v severní Indii vypadá. I tento dílčí cíl se dle mého názoru podařilo splnit.
5.1. Možnosti projektu
V budoucnu by se projekt dal rozšířit, rozpracovat lze každou z podskupin prohloubením informací. Plánuji další cestu do Indie, ale s většími časovými možnostmi. Na podrobné zmapování potřebuji možnost alespoň šestiměsíční výpravy. Zatím je tato cesta mým snem, ale nepříliš vzdáleným. Pokud by cesta reálně proběhla, bylo by možné získat podrobnější informace, které bych také ráda zveřejnila. Velký rozdíl v další práci by spočíval v přesném vymezení úkolů a soustředění se na předem stanovené otázky, což u cesty v roce 2011 chybělo. Můj cíl dokumentace byl na měsíční pobyt a neustálé cestování po severní Indii poměrně obecný. Při rozšiřování blogu bych se soustředila na tři hlavní okruhy zájmu – buddhistické mnichy, jídlo a videa.
5.1.1. Budhističtí mniši
Dva týdny jsem bydlela v buddhistickém klášteře Thiksey, ale mezi mnichy jsem z důvodu neustálého cestování strávila paradoxně nejméně času. Patří k další velice početné skupině uprchlíků a v severní Indii je několik ženských a mužských klášterů. S informacemi a přímými zkušenostmi, jaké s mnichy mám, jsem raději nepracovala v projektu, protože by byly pouze povrchové.
5.1.2. Tibetská kuchyně
Jídlo jako téma bych zpracovala v případě zájmu na zvýšení návštěvnosti blogu. Recepty české čtenáře zajímají. Tibetská kuchyně není nijak náročná na přípravu, ačkoliv některé specifické ingredience se musí pro nedostupnost nahradit. Po republice existují nepálské a indické restaurace a právě těm je tibetská kuchyně podobná. Při vysoké popularitě blogu by tak bylo možné odkazovat na některá z dobrých míst, kde vaří typická jídla.
5.1.3. Videa, spoty, rozhovory
Pro zvýšení atraktivity by také bylo možné některé příspěvky zpracovat formou videí a reportáží přímo z terénu. Při první cestě jsem neměla v Indii potřebnou techniku. Na další případnou výpravu bych ale potřebné vybavení zapůjčila. Do budoucna by tak bylo možné zapracovat videa, spoty a případně rozhovory.
5.1.4. Technické vylepšení
Lépe by bylo možné propracovat i fotografie. V jejich pořizování patřím k začátečníkům a tak vím, že profesionál by odhalil mnohé nedokonalosti a začátečnické chyby. Stejně tak i grafické zpracování blogu před sebou má dlouhou cestu. Je možné, že v horizontu několika let bude projekt odkazovat na neziskové organizace či občanská sdružení. Zatím ale zůstane od takové myšlenky oproštěn, protože jsem přesvědčená, že tímto posunem by ztratil svou nezávislost a informace by mohly působit persvazivně.
5.2. Závěrečné hodnocení projektu
Ačkoliv je blog určen pro úzce vyhraněnou skupinu zájemců o problematiku současné situace tibetských uprchlíků, z mého subjektivního pohledu se jedná o zajímavý projekt, ve kterém hodlám pokračovat.
6. Použitá literatura
BAKEŠOVÁ, Ivana. Čína ve XX. století. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003. ISBN 80-244-0611-X.
CRAIG, Mary. Krvavé slzy: čínská okupace Tibetu 1951-1991. 1. vyd. Překlad Marek Štys. V Praze: DharmaGaia, 1999, 375 s. ISBN 80-859-0557-4.
LIŠČÁK, Vladimír. Dějiny Číny, Taiwanu a Tibetu v datech. 1. vyd. Praha: Libri, 2008, 782 s. ISBN 978-807-2773-640. str. 540
ZHWA-SGAB-PA-DBANG-PHYUG-BDE-LDAN, Vladimír. Dějiny Tibetu. 1. vyd. Praha: Lidové noviny, 2008, 428 s. Dějiny států (Nakladatelství Lidové noviny). ISBN 80-710-6410-6.
Internetové zdroje:
Tibetan Homes Foundation [online]. 2008 [cit. 23.4.2012]. Dostupné z: http://www.protibet.org/kmotrovstvi-na-dalku-thf.php
Marek, J. Půl století v exilu [online]. 2009 [cit. 23.4.2012]. Dostupné z: www.lideazeme.cz/clanek/pul-stoleti-v-exilu
Španihelová, K., Španihel, Z. TIBET - Z Káthmándú do Lhasy. [online]. 2006 [cit. 23.4.2012]. Dostupné z: www.hedvabnastezka.cz/zeme/asie/tibet/3947-tibet-z-kathmandu-do-lhasy
Pustelník, M. Tibetští uprchlíci. [online]. 2012 [cit. 23.4.2012]. Dostupné z:
www.martinpustelnik.com/tag/tibetsti-uprchlici/.
Pavlátová, A. Tisková zpráva k 52. výročí tibetského povstání. [online]. 2011 [cit. 23.4.2012]. Dostupné z: www.tibinfo.cz/clanek.php?id=658
www.wordpress.com
7. Seznam příloh
Příloha č. 1: článek „Ve městech a obcích vlály vlajky Tibetu“
Příloha č. 2: reportáž „ V Tibetu se na protest upálil další Tibeťan“
Příloha č. 3: článek „ V dalekém Tibetu čas plyne pomaleji“
Příloha č. 4: „Rozhovor se Stevem Lichtangem“
7.1. Přílohy
Příloha č. 1
Ve městech a obcích vlály vlajky Tibetu[16]
Litoměřicko – Řada měst a obcí na Litoměřicku se v sobotu připojila ke kampani Vlajka pro Tibet. V rámci této akce jsou již řadu let vždy 10. března vyvěšovány vlajky Tibetu.
V regionu vlajku vyvěsili například v Litoměřicích, kde vlajka na radnici vlála už od pátku. "K této akci se také připojíme," uvedl v pátek Michal Cihla, místostarosta Roudnice nad Labem. Připojení ke kampani potvrdila také místostarostka Lovosic Vladimíra Nováková. "Je nutné neustále upozorňovat na situaci v Tibetu a na to, co se v této zemi již desítky let děje," uvedla místostarostka.
Ke kampani se nepřipojilo například město Štětí.
"Celosvětová kampaň Vlajka pro Tibet vznikla v polovině devadesátých let v západní Evropě s cílem poukázat na dlouhodobé porušování lidských práv v Tibetu. Česká republika se ke kampani připojuje pravidelně od roku 1996 a v loňském roce ji v ČR podpořilo 403 obcí, měst, městských částí nebo krajů," uvádějí pořadatelé kampaně, občanské sdružení Lungta. A proč 10.3?
Tibetské národní povstání započalo 10. března 1959. Kořeny povstání sahají do rozmezí let 1950–1951, kdy Čínská lidově osvobozenecká armáda vnikla na tibetské území a zabrala jej.
Proč tibetskou vlajku vyvěsit?
Proč tibetskou vlajku vyvěsit? Pokud například v Tibetu vyvěsíte tibetskou vlajku, zazpíváte tibetskou hymnu nebo nenásilně upozorníte na porušování lidských práv, můžete být zatčen, vězněn, mučen, souzen a odsouzen a to bez práva na obhájce nebo řádný soudní proces. To všechno bez ohledu na to, že se Čína paradoxně zavázala k dodržování Deklarace lidských práv jako jedna z prvních zemí již v roce 1948. Jako Tibeťan budete v důsledku masivního přesídlování čínských obyvatel na území Tibetu národnostní menšinou ve vlastní zemi, setkáte se s rasovou diskriminací. Je velmi pravděpodobné, že budete nevzdělaný, nezaměstnaný nebo budete žít pod hranicí chudoby. Pokud se vám podaří studovat, nebude vám ve většině případů umožněna výuka ve vašem rodném jazyce. Vaše kulturní zvyky a tradice budou zakazovány nebo omezovány. Narazíte na omezování svobody tisku, cenzuru a internetovou cenzuru. Velmi silně si uvědomíte omezování osobní svobody, svobody názoru a projevu, shromažďování nebo náboženského vyznání. V současné době získáváme zprávy z východního Tibetu, kde se na protest proti okupaci Tibetu a náboženským restrikcím upálilo nebo pokusilo upálit několik mnichů. Podobná forma protestu je přeci známá i z naší historie, nebuďme lhostejní. o.s. Lungta
Příloha č. 2
V dalekém Tibetu plyne čas pomaleji[17]
MF DNES přináší druhý díl seriálu o zemích, které představuje unikátní výstava Šangri-la, jež je k vidění ve zlínském zámku. Tentokrát představujeme Tibet, který je dnes součástí Číny.
ZLÍN - Země, o které řada lidí sní. Mají pocit, že právě tam lze rozluštit hádanku života. Ale není to pouhý mýtus? Sen?
Odpověď je možná pro někoho až příliš prozaická. V Tibetu je prostě jen na všechno víc času. I na přemýšlení. "Máme všeho dost. Jediné, čeho se nám nedostává, je čas. Chudý Tibet postrádá třpyt neonů, času má však nadbytek. Oplývá touto vzácností, k níž toužebně vzhlížíme," vysvětluje poeticky cestovatel a autor výstavy Šangri-la Rudolf Švaříček. Jako cestovatel má srovnání. Střídá uspěchanou Evropu s uvolněnější Asii. "Z pohodlného kolotoče naší luxusní jízdy nejsme schopni vyskočit," naznačuje Švaříček. Komu se to podaří, může si zajet do Tibetu. Nebude litovat. Země totiž kromě už zmíněného času oplývá také spirituální sílou vycházející z dávnověku. Právě v Tibetu stojí pomyslný duchovní střed světa a osa vesmíru – posvátná hora Kailás. "Everest je vyšší, Kailás jej předčí atmosférou. Poutníci sem přicházejí, aby posvátný masiv obešli po padesát kilometrů dlouhém okruhu," upřesňuje Švaříček.
Stejně vzrušující jako hory jsou v Tibetu lidé. "Jejich odlišné zvyky, rituály a tradice. Podstatnější než rozmary civilizace je pro ně přežít ve zdraví do příštího monzunu," říká Švaříček.
Podle něho jsou ale představy o zdravých horalech liché. Vzduch je tam sice čistější, přesto má každý druhý problémy s kašlem. Švaříček však tvrdí, že ani přes zdravotní a existenční problémy nomádi neztrácejí to, co mnoho z nás už dávno nemá – optimismus.
"Žijí ve stanech z jačích chlupů. Přečkávají v nich prudké lijáky i třeskutý mráz se sněhem," prozrazuje cestovatel. "A ve stanu nikdy nechybí obrázky duchovního vůdce dalajlamy," dodává.
A tím jsme možná u podstaty Tibetu. Běžný život se tam prolíná s tím náboženským. Říci, že jste ateista, je nemyslitelné.
Kolem chodníků a cest jsou po celé zemi rozesety zídky složené z kamenů, na nichž jsou vyryté buddhistické modlitby – mantry. Nejslavnější a prý i nejúčinnější je Óm mani padme húm.
"To znamená, že na cestě buddhismu můžeme propojením soucitu a moudrosti přeměnit naše nečisté tělo, řeč a mysl na čisté," řekl k mantře dalajlama, který žije už řadu let v Indii, kam odešel po obsazení Tibetu Čínou.
Příloha č. 3
V tibetu se na protest upálil další Tibeťan[18]
Sandra PARMOVÁ, moderátorka:
V Tibetu se na protest proti čínskému potlačování náboženství a tibetské kultury upálil další Tibeťan. Tentokrát to byl teprve 18letý mladík. Za poslední rok na protest proti čínské politice takto zemřeli už více než dvě desítky Tibeťanů. Především to byli buddhističtí mniši a mnišky. Čína tak ode dneška uzavřela Tibet pro cizince. Upozorňujeme, že některé záběry v následující reportáži jsou drastické.
Martin MIKULE, redaktor:
Je to strašné, je to neuvěřitelné, ale děje se to. Trvá to už dva roky. Mnozí Tibeťané jsou zoufalí a své frustrace z čínské politiky řeší tím, že se polijí benzinem a zapálí. Minulý víkend podobně zemřela matka 4 dětí a 19letá studentka, teď 18letý mnich. Tibeťané přitom ještě před dvěma lety podobný způsob protestu zcela odmítali, protože odporuje buddhismu.
Sanže DEVATSANG, tibetský mnich:
Pokud nám Čína nechce naslouchat, nemáme jinou možnost, dalajláma říká, že nemáme bojovat násilím. Ti mniši vlastně bojují tím, že darují vlastní tělo.
Martin MIKULE, redaktor:
Tibetský mnich Sanže Devatsang, který přijel do Prahy navštívit přátele, uprchl před časem z Tibetu do Švýcarska. Sám se účastnil některých protestů proti čínské politice a bál se, že by skončil na dlouho ve vězení.
Sanže DEVATSANG, tibetský mnich:
Já jsem měl celkem štěstí, zavřeli mě jen na dva měsíce, nemučili mě, jenom mě trochu bili a ptali se mě, máš rád dalajlámu? Ty chceš svobodný Tibet?
Martin MIKULE, redaktor:
Situace v Tibetu je prý stále horší. Masové sebeupalování dokazuje, jak jsou někteří Tibeťané zoufalí. Podle Sanže čínské úřady systematicky potírají i tibetskou kulturu a šikanují mnichy v klášterech.
Sanže DEVATSANG, tibetský mnich:
V mém klášteře je 200 mnichů, přišlo tam na tři sta čínských buddhistů, kteří nám dávali lekce z čínské politiky. Každý musel potom napsat test. Kdo to měl špatně, mohl jít do vězení.
Martin MIKULE, redaktor:
Čínská státní média mají ale jiné vysvětlení. Sebeupalování prý vyprovokovala takzvaná dalajlámova klika. Ta podle čínské propagandy za každého upáleného, který zemře, vyplácí v přepočtu 150 tisíc korun. Martin Mikule, Prima FTV.
Příloha č. 4
Rozhovor se Stevem Lichtagem[19]
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Ještě než si s hostem dopoledního Radiožurnálu budeme vyprávět o tom, jak se natáčí měsíc s Jeho Svátostí dalajlámou, tak si musíme se Stevem Lichtagem, dnešním hostem, ně o vyjasnit. Dobrý den, Steve.
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
Dobrý den, dobré ráno.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
My jsme tady spolu hovořili naposledy někdy z kraje loňského, ne letošního ..., loňského roku, pardon, loňského roku a vy jste vyprávěl historku o tom, jak vás kamarád potápěč pod vodou jen tak z legrace u člunu zatáhl za nohy a já jsem pak následně musela vysvětlovat všem, že vám skutečně žádný žralok nohy neukousl a že je máte. Takže se omlouvám, jestli jsme to nějak zdůraznili špatně.
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
Ne, já si myslím, že to bylo velmi vtipný, protože mě to zaměstnává doteď. Včera mi přišel mail od nějaké mé tety, která se měla, jak se mi žije bez těch nohou, že na mě myslí denně a že to musí být strašný. Takže opravdu nohy mám a mám svoje.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Z bulváru taky volali?
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
Ne, opravdu, přátelé mám nohy, mám je svoje, ty dřevěné opravdu, to byl takovej fór.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Ne, ono to prostě, to tak vyplynulo nešťastnou náhodou, nicméně tyhle ty nohy donesly dnešního hosta dopoledního Radiožurnálu až do indické Dharamsaly a právě o tom pobytu budu mluvit se Stevem Lichtagem. I vy se můžete ptát na www.radiozurnal.cz.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Steve Lichtag je hostem dopoledního Radiožurnálu. Když je někde hostem, tak si tohle to jméno většinou lidé spojují s filmy o přírodě, povětšinou o podmořském světě a o různých jeho obyvatelích. Tohle to, o čem teď budeme mluvit, to je asi velká výjimka. Jak se člověk dostane k dalajlámovi? Pomůže mu nějaká zahraniční produkce? Najme si ho na to, aby natočil film o jeho životě?
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
No, tak samozřejmě dostat se k Jeho Svátosti dalajlámovi není tak jednoduché. Většina lidí si myslela, že si dělám legraci. Já jsem se už o jeho, o návštěvě Jeho Svátosti v Dharamsale bavil před rokem a půl a to byl ten čas, kdy jsem čekal, až opravdu bude vyslyšena moje žádost, respektive moje přání se k němu dostat do jeho sídla, tam, kde teď momentálně přebývá. Teda v tom jeho exilovém sídle. A čekal jsem opravdu na to rok a půl, pomohli v tom různí přátelé, pomohly v tom samozřejmě diplomatické, říkejme tomu kruhy, a pomohli tomu z ministerstva možná zahraničních věcí a také náš velvyslanec v Indii, v Dillí. Jo, je to takový trošku složitější se k němu dostat, ale když se k němu potom člověk dostane, tak je všechno jinak.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
No, ale já si právě představím, protože vím, jaká bezpečnostní opatření třeba provázejí různé jeho návštěvy po světě. Ono to asi v té Dharamsale bude fungovat trošičku jinak. Přesto si nemyslím, že by vás nechali prostě "pronásledovat" dalajlámu na každém kroku. Tak jak byla vlastně nastavena ta pravidla od začátku?
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
No, pravidla, jak byla nastavena, jsem v podstatě nevěděl, až do poslední chvíle. Jenom jsem věděl, že můžeme přijet. Takže jsme se sebrali, náš miništáb, a odletěli jsme do Dharamsaly a tam jsme opravdu několik ještě dní čekali na ten termín, který jsme měli s Jeho Svátostí, to znamená, na ten první vstup, kdy jsme se s ním mohli sejít. Abych to ještě dovysvětlil, já točím už třetí rok film o Tibetu. Chtěl jsem, aby ten příběh vyprávěl sám dalajláma, protože jsem si myslel, že by to bylo úplně správně. Šli jsme po stopách jeho, tak jak prostě tím svým životem, který strávil v Tibetu, tak jak tam prostě cestoval, kde se narodil a tak dál. Takže jsem opravdu chtěl, aby to mluvil on a aby to hlavně vyprávěl ten celej svůj příběh z místa, které mu je v současné době nejbližší, což je opravdu teď Dharamsala, protože tam prostě žije. A proto jsem nechtěl točit někde v Praze, nebo někde v Paříži na nějaké jeho přednášce nebo v rámci jeho přednášky, protože jsem si myslel, že to bude velikej blázinec, což se mi potom později potvrdilo. Tak ano, vyplatí se to čekat na ten moment, kdy opravdu, a musí člověk bohužel za ním jet až do tý Indie. To prostě nijak nejde.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
No, ale zaměstnat dalajlámu jako herce, to je dost odvážná myšlenka.
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
Tak samozřejmě předpokládám, že my se bavíme o dalajlámovi jako "herci".
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Samozřejmě.
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
Ale vždyť dalajláma jako takovej, to je prostě neskutečnej, to je neskutečná, to je prostě koule energie, to je úžasnej člověk. Dostat se k němu je opravdu složitý i v Dharamsale. Člověk musí projít vlastně x bezpečnostníma prohlídkama a mají tam ... Prostě to je jako když člověk někam přijíždí do, k Obamovi. Je to v podstatě asi to samý, možná i složitější. Ten důvod je úplně jasnej. Nejenže ho hlídá tibetská exilová ochranka, ale hlídají ho samozřejmě i Indové, protože cítí jakousi zodpovědnost za ochranu Jeho Svátosti. Nefunguje to tak, že by člověk přišel, řekl helejte se, on na nás čeká. Jo, jako dobrý den jako, tak jsme tady a on se na nás hrozně těší a my se na něho hrozně těšíme. Opravdu prostě on žije v jiným světě, prostě někde je to prostě, sedí na tom pomyslném trůnu, když to tak řeknu, v tom buddhistickém trůnu, a je obklopen prostě mnoha, mnoha, mnoha, když to řeknu, ostnatýma drátama, tak aby opravdu kdo se k němu dostane, aby byl prostě v bezpečí, aby ten symbol tý svobody současný, ten symbol tý největší čistoty z toho současnýho trošku zašpiněnýho světa, tak aby prostě jsme o něj nepřišli, no. Já tomu rozumím, my jsme to chápali a my jsme to všechno akceptovali.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Vy jste tam byl v době, kdy Václav Havel byl už těžce nemocen, byla to ta doba, kdy on odjížděl za Václavem Havlem zpátky do Čech, nebo jak to kolidovalo v tomhle tom termínu? Jak to fungovalo?
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
No, ono to nekolidovalo, až do okamžiku, než jsme se opravdu dozvěděli, že krátce po našem ukončeném tedy jaksi těch rozhovorech, že vlastně on odjíždí do Prahy. Protože když jsme končili, tak, což teda se opravdu i o tom docela těžko mluví, protože ten, ta nějaká, ten dialog s ním a to povídání a ta, ty chvíle, kdy s ním člověk stráví, kdy se ho opravdu dotýká, on se dotýká vás, to nevím, nenacházím na to slova, to je něco zvláštního, co člověk ..., to je jakási zvláštní energie, která člověkem prostě prochází a je to něco úplně neskutečnýho. A když jsme se loučili, tak on říká: "No, tak se uvidíme v Praze." A teď my jsme tak jako "a no tak samozřejmě, kdykoli budete mít cestu, tak se zastavte, brnkněte na zvonek dole" a on říká: "No, ale já za dva týdny jsem v Praze. Jsem pozvanej od Václava, mého dobrého přítele Václava Havla ..." A teď my jsme úplně zkoprněli, protože jsem o tom vůbec nevěděli, což mě docela mrzí, protože kdybysme to bejvávali věděli, tak bysme trošilinku upravili celej ten natáčecí /nesrozumitelné/, ten celej program. Takže jsme vlastně začali až teprve z Dharamsaly vyřizovat nějaký povolený, abysme se vůbec k němu dostali i tady v Praze.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Dnešní host dopoledního Radiožurnálu, režisér, filmař Steve Lichtag natáčel s Jeho Svátostí dalajlámou v indické Dharamsale na sklonku uplynulého roku. Vy jste mluvil o tom neuvěřitelném pocitu z toho setkání. Všichni to říkají. Jak se něco takového povede dostat do filmu? Určitě jste si jako filmař tuhle otázku musel položit. Jak to tam dostat, aby i ti lidé, co se na to budou dívat, měli stejný pocit jako já?
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
Já si myslím, že, protože točím dokument, a dokument by měl svým způsobem zůstat syrovej, aby vůbec měl nějakou výpovědní hodnotu a aby fungoval. A co se týče dalajlámy, já si myslím, že asi jediná cesta, jak přenést dalajlámu jako takového, jeho myšlenky, jeho vyprávění, jeho statementy, nevím přesně statement ...
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Vyjádření.
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
Vyjádření, děkuji, ostatním těm divákům, tak vlastně do toho moc nezasahovat. Opravdu se ho snažit zachovat syrovýho, protože na to neexistuje asi žádnej nástroj filmovej, žádnej ... Čím víc bych asi do toho vstupoval, čím víc bych se snažil něco s ním vyvádět, protože těch nástrojů, jak ve filmu něco podat, je mnoho, ak si myslím, že spíš v tý syrovosti by měl zůstat dalajláma jako takovej, protože on je ... Jeho, je to velmi vtipný pán samozřejmě, všichni dobře ví, že Jeho Svátost je to ta nejvtipnější svátost ze všech svátostí, které si člověk dovede představit. Je to pán, kterej má obrovskej smysl pro humor a člověk úplně zapomíná, s kým sedí, tak přesto si myslím, že aby opravdu jsem to přenesl tak jak bych prostě to měl přenést, tak to je nechat ho opravdu absolutně syrového, aby se vlastně tomu posluchači nebo tomu divákovi, teď jsem v rádiu, říkám posluchači, tomu divákovi, tomu divákovi dovedl vlastně přinést tak v podstatě jako jsme ho zažili my.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Přímo tváří v tvář. Když člověk překoná ty bariéry, o kterých jsme mluvili, ty bezpečnostní a třeba i takový ten ostych, který je spíš na té vaší straně, z té první schůzky, co se potom začne dít v rámci vlastně toho natáčení jako takového?
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
No, tomu natáčení nebo vůbec té první schůzce vždycky předchází strašně moc těch bezpečnostních zařízení a procedur a člověk musí projít těma rentgenama a nechci říkat, že vás doslova, ale svlečou, nicméně člověk nesmí opravdu mít na sobě nic, musí odložit všechno, co nepotřebuje v podstatě. A je neustále vlastně až vlastně k tomu okamžiku, kdy se přímo setká s dalajlámou, tak je pořád taky nějak jako prostě obklíčen X lidma, securiťákama, kteří pořád hlídají, pořád ... člověk má z toho až pocit, že jsou takoví jako úplně vystresovaní, fakt jako ve stresu. Teď jestli teda opravdu toho vetřelce, kterého tam přivedli, až do toho přímo k němu do toho jeho, když to řeknu jeho obýváku, jestli náhodou se nezmýlili nebo neudělali chybu ...
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Bojí se o něj.
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
Bojí se, strašně se o něj bojí. To je opravdu cítit, ten strach a to napětí, určité napětí je cítit až do poslední chvíle.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Ale co potom ta druhá, třetí, další návštěva? To už je jiné?
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
No to už je potom v pohodě. To najednou se, to už najednou člověk tam už se všichni usmívají, už se všichni zdraví, už vás zdraví všichni a už to napětí je opravdu jenom na začátku. Samozřejmě člověk musí pokaždé projít tou bezpečnostní kontrolou, ti, to je jako když tady někde na letišti prostě na emigracion všude na světě, to jsou všechno prostě lidi, který dělají svoji práci a který musí být v rámci svých možností prostě přísní. Stejně tak to funguje i tam.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Mně jde spíš o to, jestli to otevírá potom nějaké další hranice lidsky. Jestli si někdo řekne aha, oni točili s dalajlámou, tak se s nima taky budeme bavit.
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
Určitě, určitě. Setkání s dalajlámou je v podstatě takovej pomyslnej zlatej klíč ke všem dveřím. V momentě, to se tam samozřejmě okamžitě rozkřiklo, všichni věděli, že tam nějaký Češi a že dalajláma je přijal a že vlastně nám dal výjimečnej čas, kterej nedává, tak v tom okamžiku jsme měli otevřený dveře do jejich parlamentu a k jeho, k jejich prime ministrovi Lobsangovi, úžasnej chlapík. Ke všem ministrům exilové vlády.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Exilové vlády.
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
Samozřejmě a ke Karmapovi a tam opravdu stačilo říct, že jsme ti Češi, kteří byli u dalajlámy a v tu ránu máte všechny dveře otevřené.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Možná by stálo za to vysvětlit, kdo je to Karmapa.
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
Karmapa je vlastně převtělený Buddha. Karmapa je ve svý podstatě druhý nejvyšší duchovní, vlastně buddhistický vůdce, když se to tak řekne. Je to opravdu doslova převtělený buddha a je to ..., musím říct, že to bylo ještě složitější vůbec natočit nějakej záznam s ním než s Jeho svátostí dalajlámou.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Z bezpečnostního důvodu nebo z toho, že prostě je to člověk, který si nepřeje být rušen?
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
Myslím si, myslím si, že tam asi jsme tak daleko neviděli, nechápali jsme proč, ale prostě to nešlo. Prostě nám řekli že ne, řekli, že to je na příkaz Indie.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Deset hodin třicet sedm minut, posloucháte Radiožurnál, ten dopolední s hostem Stevem Lichtagem, filmařem, který natáčel v indické Dharamsale s Jeho Svátostí dalajlámou. Když už se tedy člověk dostane do blízkosti takové osobnosti, jak ho vnímá to okolí? Já jsem si všimla při těch návštěvách, že on má s sebou nějaké lidi. To jsou tajemníci, to jsou rádcové, to jsou přátelé? Co to je za lidi, kteří se o kolo něj pohybují?
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
Má samozřejmě hromadu rádců, hromadu poradců, má takové svoje rádce. Mně to připadlo, že jsou to takoví našeptávači, takoví neustálí našeptávači, kteří mu neustále našeptávají něco.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Ale nechce se mi věřit, že tohle by byl člověk, který by byl nějak v koncích s myšlenkami.
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
Ne, určitě to není tak. Já si myslím, že tam možná spíš jde o, třeba o tu angličtinu, protože prostě musí přenášet svoje myšlenky do cizího jazyka. Věřím tomu, že to je těžký. Těžký je to pro nás pro všechny, kdy se pohybujeme v jiném jazyce. A jako je to obdivuhodný. Já se přiznám, že to bylo pro mě úplně fascinující, protože jsem pozoroval toho jeho nejbližšího rádce, on jich má několik a takovýho toho, takovýho nejbližšího věrného, kterej je neustále v předklonu. On je pořád v předklonu, on je pořád tak jako, až to člověku připadne jako, až je to nepříjemný, že má pocit, že ty lidi se opravdu před ním doslova plazí, před Jeho Svátostí.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Je to soustředění, nebo co to, co způsobuje ten ...
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
Je to ta nesmírná úcta, je to nesmírná úcta, pokora a úcta k jeho svátosti a je to potom o absolutním soustředění. To jsou velmi vzdělaní lidi, většinou jsou to lidi, kteří vystudovali někde Cambridge a někde prostě byli ve světě. A oni se naprosto soustředí na to, co on říká, byť je docela v angličtině kovanej a opravdu ji, dá se říct, ovládá, ale i tak bylo vidět, že ten jeho rádce neustále čte tok myšlenek Svátosti a nikdy ho nenechá padnout do nějaký díry, kde by nevěděl, jak se z něčeho takzvaně vylhat. Tak oni mu okamžitě nahodí to správné slovo, navážou na ty jeho myšlenky. Nenechají ho opravdu, nenechají ten tok myšlenek přetrhnout.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A to třeba i v případě, protože vy jak jste říkal, už několik let točíte film o Tibetu a on vlastně, Jeho Svátost, tam k tomu mluví a vzpomíná a tak dále, tak to i v případě, že se jedná třeba o nějaké starší vzpomínky?
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
No, to bylo moje zbožné přání a já si myslím, že se nenaplnilo, protože on samozřejmě dalajláma je taková částečně neřízená střela. Je to prostě člověk, kterej je nabušenej energií a emocema, dá se říct, a prostě my jsme se ho pořád snažili někam směrovat a bylo to strašně těžký, protože jsem, to jsem brzy pochopil, že on stejně to bude pořád směrovat tam, kam to chce směrovat on, že ze sebe bude sypat ty vzpomínky a nebo ty myšlenky, které chce.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Aby byly interpretovány.
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
Aby byly interpretovány a často jsem se přistihl, že třeba některé otázky, které jsem na něj měl, takže jsou vlastně strašně, že jsou to vlastně plytký myšlenky, že jsou to pro něj nezajímavý věci, u kterých by se měl zastavovat. Takže pořád to vlastně jakoby někam směřoval, někam do takový šířky, jo. On je to prostě člověk, který je zvyklý mluvit ke statisícům, ono je potom hrozně těžký si povídat s takovýmhle pánem face to face, z oka do oka a nemůže se s ním člověk bavit na téma no a tak co teda, co třeba budete dělat zejtra po obědě.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Já myslím, že to by snad ani nikoho nenapadlo. Steve Lichtag, host dopoledního Radiožurnálu. Jak to celé nakonec dopadne, ten film, tak na to se zeptám za pár minut.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Posloucháte dopolední Radiožurnál se specifickou představou o natáčení s Jeho Svátostí dalajlámou odjel /výpadek signálu/ Steve Lichtag, dnešní host Radiožurnálu. Vy jste, Steve, přiznal, že ten film prostě nebude takový, jaký jste ho chtěl vy mít, už proto, že dalajláma změnil směr, tak jaký tedy nakonec bude?
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
Já jsem měl naivní představu, že to bude film o úžasném Tibetu, o zemi, o které tak málo víme, o úžasnejch horách, o vesnicích, o řekách. Najednou po návštěvě ...
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Takže spíš zeměpisný, cestopisný?
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
No, já jsem si myslel, že do toho nebudu motat politiku, říkal jsem si už toho bylo dost a koneckonců už to asi nemá ani smysl. Číňan prostě svoji tvrdou nohou prostě ten Tibet natolik rozdupal, že už asi to není aktuelní. Ale po několika dnech v Dharamsale jsme najednou pochopili, my jsme se o tom bavili s Rudou Švaříčkem, kterej mě tam vlastně zatáh, který mě vlastně do tohohle projektu našťouchal. My jsme byli úplně, my jsme seděli a úplně zkoprnělí a teď jsme najednou si začali předávat ty naše pocity a zjistili jsme, že vlastně, že to nejde, že vlastně nejen dalajláma, ale celá exilová vláda, jejich novej prime minister Lobsang a všichni, kdo tam, s kým jsme tam hovořili, že jsou absolutně přesvědčeni a věří tomu, že Tibet se opět vrátí a že Tibet bude a bude žít třeba trošku v jiné formě, ale že bude. Že to není, že to nebude tak, že by Čína opravdu ten Tibet ovládla, protože prostě jsme pochopili, že to dost dobře nejde. Ten Číňan si může všechno koupit, ten Číňan prostě tou brutalitou tam prostě vyvraždil 1200000 lidí zatím, ale ten spirit toho Tibetu dál funguje a lidé se tam začali upalovat a to by opravdu musel se upálit do posledního Tibeťana, aby ta Čína tam nad tím Tibetem opravdu zvítězila. My jsme se vrátili se stejnými pocity, my jsme přijeli nabití pozitivní energií, a proto jsem se rozhodl, že ten film nemůže být jenom o kráse Tibetu, ale opravdu musím ukázat tu realitu, tu současnost, že opravdu Tibet opravdu je opět na cestě zpět.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Takže bude o duši Tibetu.
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
Bude to o duši Tibetu.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Dalajláma byl v Česku 7x. Pakliže dobře počítám, možná to bylo víckrát o jednu nebo méně o jednu návštěvu, nicméně neumím si teď vybavit zemi, kde by byl víckrát než u nás. Mluvili jste třeba i tom, proč zrovna u nás, jestli to bylo jenom to přátelství s Václavem Havlem, nebo nějaký jiný důvod?
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
Bylo to to první, co nám Jeho Svátost řekl a předem nám za to poděkoval. Řekl nám, že Češi a Česko je pro něj srdcová záležitost. Pochopitelně díky přátelství s Václavem Havlem, že to byla první země, která oficielně, která ho oficielně pozvala, protože samozřejmě všichni dobře víme, že dnes se spojení s dalajlámou mnoho zemí a vlád bojí.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Z ekonomických důvodů.
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
Z ekonomických důvodů samozřejmě, aby mohly prodávat ty čínský tepláky a tenisky. Já už jsem je všechny spálil teda, tak abysme si to úplně řekli.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Moment, vážně? Po návratu? Vážně to natáčení mělo takovýhle efekt?
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
Já už si prostě čínskej výrobek nekoupím. Prostě dokud bude Tibet pod nadvládou Číňanů, tak já si čínskej výrobek nekoupím. Já vím, že je to moc těžký ...
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Já nechci vypadat jako šťoural, ale v čem budete chodit?
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
Budu mít jenom tanga. Ale chtěl jsem opravdu říct, že ta cesta Tibetu a ta víra v osvobození Tibetu, byť to bude v jiné formě, takže ta existuje a já si myslím, že já tomu pevně věřím, že se Tibet vrátí.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Ptáte se i dnes hosta dopoledního Radiožurnálu, filmaře Steva Lichtaga. Miloš z Pardubic: "Narazili jste na vztah dalajlámy s pančenlámou, kterého prosazuje zejména čínská vláda a snaží se přesvědčovat, že dalajláma je jen loutka?"
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
My jsme pochopitelně na toto téma narazili, protože to je samozřejmě téma, které se diskutuje v kruzích, ale sám dalajláma se na toto téma nechtěl vůbec bavit.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Takže v podstatě bylo no comment.
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
No comment.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Martin se ptá, jestli a jak bude určen nástupce dalajlámy, popřípadě jestli už je nějaký nový na obzoru.
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
Pochopitelně tato záležitost je zásadní, protože je tady velké nebezpečí, že Číňané se budou snažit zmanipulovat vybrání dalajlámy, nového nástupce dalajlámy. Proto dochází k nějakým změnám a dalajláma v podstatě by rád, aby nástupce byl určen už teď a dřív, než provedou nějakou zase, nějakou nečistotu zase Číňani, než ... Protože oni samozřejmě se snaží se bojovat zuby nehty. Bude podle slov dalajlámy a bude určen za jeho života.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Další otázka od Ivana, jestli máte i vy pověstnou bílou šálu.
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
To je pochopitelně ... ano, mám jeho bílou šálu. Dostal jsem ji včetně podepsané knihy, mám to dobře uschované. Jsou to pocity, když tu šálu, osobní šálu Jeho Svátosti člověk dostává, tak to jsou pocity, které nejdou ventilovat přes mikrofon.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Co člověk může Jeho Svátosti dát sám jako dárek?
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
Úsměv, úsměv a vlídnost a upřímnost.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Další otázka od Zdenky. "Zdravím, viděla jsem váš dokument Prapodivný svět, kromě jiných, moc se mi líbil, ale bylo mi velmi smutno. Změnilo se to v Karpatech od té doby?"
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
Děkuji.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Jak se jmenuje ta rybička malá?
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
Vranka pruhoploutvá. Vranek je několik, je vranka obecná, ale toto je vranka pruhoploutvá. O té byl ten film. Jsem rád, že se vám líbil. Zatím se změnilo, změnilo se to, že jsou nějaká omezení a něco se stalo, ale nestalo se to, že by se zásadně zakázal elektroodchyt, tedy používání elektrického proudu v těchto potůčcích. Takže v tomto směru ještě existuje dost silná komunita rybářská, které se opravdu líbí chodit potoky a strkat tam elektrické dráty. Takže gratuluji všem rybářům, kteří to dělají.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
František se ptá, kdy uvidíme ten film, o kterém jsme tady mluvili.
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
Tibet si myslím, že nebude dřív než do konce roku.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Do konce letošního roku?
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
Do konce letošního roku. Původně jsem si myslel, že bude premiéra někdy, už někdy leden únor toho původního filmu. Vzhledem k tomu množství materiálů a dost zásadních rozhovorů, které jsme natočili nejen s dalajlámou, ale s mnoha dalšími, s uprchlíky a se zapálenými mnichy, kteří tam leží v nemocnici, tak si myslím, že budeme ten materiál zpracovávat do konce roku.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Radoslav: "Při vší úctě k vám i k dalajlámovi, nepřipadá vám, že z některých lidí se dělají na tomto světě polobozi?"
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
Souhlasím. Může to tak působit, na mě to tak také působilo, nicméně když si představíte, jakou obrovskou sílu spirituální má Jeho Svátost, zažili jsme to, když jsme viděli, že se prostě na jeho nějaké učení nebo jeho nějaké vystoupení dostavilo přes 200 tisíc lidí a tak prostě to tak je. To se holt nedá nic dělat. No tak je pořád lepší, když bysme měli takové polobohy, než když se díváme na naše polobohy, kteří nás okrádají.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Steve Lichtag, filmař, host dopoledního Radiožurnálu. Děkuji za návštěvu, těším se na ten film. Těším se velmi. Vzniká jich ještě souběžně několik dalších, tak ať se dobré dílo podaří. Díky moc.
Steve LICHTAG, cestovatel; dobrodruh; dokumentarista:
Já děkuji, nashle.
[1] BAKEŠOVÁ v knize Čína ve XX. století uvádí, že pod pojmem Tibet dnes rozumíme jižní část země, tzv. Vnějšího Tibetu, nebo také centrální Tibet, Tibetskou autonomní oblast. Na jihu Tibetu tvoří území nejvyšší pohoří světa Himálaj, na severu Kunlun, které ho ve vztahu k ostatním oblastem Číny dělí na vnější a vnitřní. Oficiálně však Tibet nebyl nikdy rozdělen na Vnější a Vnitřní jak po vzoru rozdělení Mongolska Ruskem prosazovali Angličané na přelomu 19. a 20. století.
[2] BAKEŠOVÁ, Ivana. Čína ve XX. století. díl 2., str. 32.
[3] CRAIG, Mary. Krvavé slzy: čínská okupace Tibetu 1951-1991., str. 323.
[4]Příkladem stránek, které popisují projekty a odvedenou práci jsou www.protibet.org.
[5] Cestopisy věnované tibetským uprchlíkům se objevují nárazově. Příkladem mohou být příspěvky na www.lideazeme.cz, www.hedvabnastezka.cz. Fotogeničnosti Tibeťanů si všímají i umělci, příkladem jsou stránky www.martinpustelnik.com.
[6] ZHWA-SGAB-PA-DBANG-PHYUG-BDE-LDAN, Dějiny Tibetu. str. 257. - 258.
[7] LIŠČÁK, Vladimír. Dějiny Číny, Taiwanu a Tibetu v datech. str. 540.
[8] CRAIG, Mary. Krvavé slzy: čínská okupace Tibetu 1951-1991. str. 115.
[9] CRAIG, Mary. Krvavé slzy: čínská okupace Tibetu 1951-1991 str. 115.
[10] Celý článek „Ve městech a obcích vlály vlajky Tibetu“ je uveden v příloze číslo 1.
[11] Celý text reportáže je uveden v příloze číslo 2.
[12] Celý článek je doplněn v příloze číslo 3.
[13] CRAIG, Mary. Krvavé slzy: čínská okupace Tibetu 1951-1991. 1. str. 134.
[14] http://www.tibinfo.cz/clanek.php?id=658.
[15] Celý rozhovor se Stevem Lichtangem je uveden v příloze číslo 4.
[16] Zdroj: Pech, K.:Ve městech a obcích vlály vlajky Tibetu. Litoměřický deník, 12.3.2012, 15, č. 61, titulní strana.
[17]Zdroj: Libiger, M.: V dalekém Tibetu čas plyne pomaleji. Mladá fronta Dnes, Zlínský, 20.10.2011, 22, č.246, čtenářská strana.
[18] Zdroj: Parmová, S.: V Tibetu se na protest upálil další Tibeťan. Prima Family, Zprávy, 6.3.2012, poř. 11.
[19] Zdroj: Výborná, L.: Rozhovor se Stevem Lichtagem. Radiožurnál, Host Radiožurnálu. 10.1.2012.
