Na počátku toho všeho bylo slunné nedělní ráno. Studenti Middleburské vysoké školy ve Vermontu, Xander Manshel a Alex Benepe se nudili natolik, že vynalezli něco, co dnes zná celý svět. Byl to mudlovský famfrpál. Ten v sobě snoubí prvky házené, rugby a vybíjené. Svou nově vynaleznou hru studenti postupně rozšířili po jiných školách a o dva roky později hráli svůj první meziuniverzitní turnaj nazvaný Světový pohár. Z jejich iniciativy vznikla také organizace Americký famfrpál (US Quidditch), která byla řídícím orgánem pro všechny týmy. V roce 2008 se konal šampionát mezi 12 mužstvy, mezi nimiž bylo i družstvo z kanadského Quebecu. To bylo vůbec prvním neamerickým týmem v historii tohoto sportu. Vliv médií potom roznesl novinky o mudlovském famfrpálu po celém světě, neboť šampionátu v roce 2011, konaného v New Yorku se zúčastnilo 96 týmů z USA, Kanady, Finska a dalších zemí. Celému klání přihlíželo přes 10 tisíc diváků. Ten stejný rok uspořádala Australská famfrpálová asociace (Australian Quidditch Association) vůbec první turnaj odehrávající se mimo Ameriku.
V roce 2012 prorazil mudlovský famfrpál i v Evropě. Americký famfrpál hostil při příležitosti letních olympijských her šampionát nazvaný Letní hry. Konal se v Oxfordu ve Velké Británii a učastnilyse ho týmy z USA, Kanady, Velké Británie, Francie a Austrálie. Od té doby se Letní hry konají každé dva roky.
Po tomto turnaji bylo jasné, že mudlovský famfrpál již není pouze otázkou americké komunity, a tak se v roce 2014 ze společnosti Americký famfrpál vyčlenila Mezinárodní famfrpálová asociace (International Quidditch Association, zkráceně IQA). Ta se od svého založení snaží poskytnout spravedlivé zastoupení a rozvoj sportu ve všech koutech světa.
Mapa světa, v níž jsou červeně označeny země, které hrají mudlovský famrfpál. Z https://www.iqasport.com/national-governing-bodies
Všechno je jinak a přece stejné
O mudlovském famfrpálu se říká, že je úplně stejný jako ten kouzelnický, jen se v něm nelétá. To však není tak úplně pravda. Rozdíly najdeme třeba hned u hřiště. To je v mudlovské verzi obdelníkové a ne oválné, jako v originálním příběhu. Je taktéž daleko menší, což je ale pochopitelné, jelikož hráči jej musí přeběhnout a ne jen jednoduše přeletět. Na délku má 55 metrů a na šířku 33 metrů. Následně je ještě hřiště obklopeno obdélníkovou hranicí o rozměrech 77 metrů a 55 metrů. Co zůstává stejné po vzoru kouzelnického sportu, jsou tři obruče na obou stranách hřiště.
Rozdílné jsou i míče, neboť jednak je jich ve hře pět (místo čtyřech) a vypadají a chovají se úplně jinak. Camrál je největší z nich a jedná se o trochu vyfouklý volejbalový míč. Jeho barva není sytě červená ale bílá a také nemá žádné prohlubně na prsty. Očividně taky není očarovaný, aby pomalu padal k zemi. Potlouky, které jsou v této hře tři, jsou míče na vybíjenou, většinou hnědé barvy. Nejsou vyrobené ze železa a také se svévolně nepohybují vzduchem, aby ublížili co nejvíce lidem. Zlatonka je pak tenisový míček, který je připevněný k člověku, jemuž se říká nosič zlatonky. Jedná se o nejrychlejšího běžce, který je oblečený do žlutého dresu a na zadní straně kraťasů má připevněnou dlouhou ponožku, v níž je ukrytý tenisový míček.
Fotka z amerického zápasu v Miami, zachycující chytače snažícího se uloupit zlatonku. Z https://www.themiamihurricane.com/2012/04/12/quidditch-team-rides-brooms-to-unprecedented-heights/
Dalším z důležitých nástrojů pro hru jsou košťata. V mudlovském famfrpálu jsou však nahrazena plastovými trubkami, které hráči drží mezi nohama.
Rozdílné je i rozehrání. Míče jsou sice umístěny v centrálním kruhu, ale není zde rozhodčí, který by vhazoval camrál do vzduchu. Hráči taktéž nestojí kolem kruhu, ale místo toho jsou seřazeni na startovací čáře před svými obručemi. Jakmile od rozhodčího zazní povel "Nasedat!" ("Brooms up!"), hráči běží do středu, aby získali míče.
Na rozdíl od magického famfrpálu, v tom mudlovském je více rozhodčích. Existuje hlavní, který se soustředí především na camrál. Poté jsou pomocní rozhodčí, kteří sledují hru s potlouky a fauly. Rozhodčí zlatonky sleduje zlatonku a zákroky chytačů. A nakonec, góloví rozhodčí rozhodují, zda je gól platný a opravují shozené obruče.
Co se týče hráčů, jejich počet zůstává stejný jako v příbězích – tři střelci, dva odrážeči, jeden brankář a jeden chytač. Tým ale může mít dalších 14 hráčů, kteří sedí na střídačce, což je rozdíl oproti kouzelnické verzi, kde je střídání zakázáno.
Úkoly hráčů jsou neměnné. Střelci si přehazují camrál a snaží se jej vhodit do soupeřových obručí, které hlídá brankář. Pokud se jim to povede, tým získává 10 bodů. Odrážeči odráží potlouky od svých spoluhráčů a hází je proti protihráčům. Chytač má za úkol polapit zlatonku a to tím že strhne ponožku z běžcových kraťasů. V té chvíli hra končí a chytačovo družstvo získává 30 bodů, místo originálních 150.
A nakonec věc, která je inspirovaná světem Harryho Pottera ale u nás dotáhnuta do detailů – genderové pravidlo. Poučení fanoušci vědí, že v kouzelnickém famfrpálu se týmy skládají jak z žen tak mužů. To platí i v jeho mudlovské verzi, ovšem musí se dodržovat, aby za jeden tým hrály nejvýše 4 hráči stejného pohlaví.
Fotka z německého famfrpálového poháru, rok 2016. Z https://nl.wikipedia.org/wiki/Quidditch_(sport)
Pravidla jsou jasná ale v praxi chaotická
Oficiální pravidla zavedla Americká famfrpálová asociace a pravidelně je aktualizuje. Jejich současná verze čítá přes 300 stran, nicméně zjednodušená a přeložená verze je na webu České asociace famfrpálu.
Jedním z hlavním pravidel je barevné vyznačení pozic hráčů pomocí čelenek. Střelci mají bílé, odrážeči černé, brankáři zelené a chytači žluté.
Střelci se snaží skórovat do protivníkových obručí. Pokud se trefí, získávají 10 bodů a předávají míč brankáři týmu, který dostal gól. Ten pak zahajuje další útok během toho, co se střelci vrací na svou polovinu hřiště. Kromě toho že střelci dávají góly, musejí si dávat pozor, aby nebyli vybiti potloukem protihráče. Pokud se tak stane, musí střelec „sesednou z koštěte“ a běžet ke svým vlastním obručím, aby se jich dotkl. Teprve pak se může vrátit do hry. Pokud při vybití držel camrál, musí jej okamžitě pustit. Co je ale novinkou je fakt, že střelci mohou zbrzdit či zabránit útoku protihráčů – pouze však střelců a brankářů. Nesmějí se dotknout ani chytače, ani odrážečů.
Co se týče kontaktu, je povolen pouze zepředu a pouze jednou rukou. Povolené taktiky jsou rozmanité. Pokud hráč drží míč, protihráč se ho může dotýkat, snažit se mu sebrat míč, blokovat ho tělem, strkat se, přetlačovat, držet soupeře a složit ho na zem. Pokud hráč nemá míč, je povoleno pouze dotýkání, blokování a strkání.
Primárním úkolem brankářů je bránit své obruče. Může se ale také účastnit útoku, protože pokud je mimo své brankoviště, stává se automaticky střelcem. Může tak zaútočit proti jiným střelcům a taky proti protějšímu brankáři. Zároveň může být vybit odrážeči, ale stejně jako střelec na ně nesmí útočit. Pokud se brankář vrátí do svého brankoviště, které sahá za obruče a 5,5 m před ně, je imunní vůči potloukům a ve chvíli, kdy získá camrál, nemůžou proti němu ostatní útočit.
Hráči mudlovského famfrpálu. Z https://www.irishexaminer.com/breakingnews/discover/this-is-what-quidditch-looks-like-in-the-real-world-853265.html
Odrážeč drží v rukou potlouk a snaží se vybít chytače a střelce. Vzhledem k tomu, že jsou ve hře čtyři odrážeči (dva za každý tým) ale jen tři míče, vždy aspoň jeden odrážeč potlouk nemá. Z takové situace se vždy snaží dostat a mít pro svůj tým oba potlouky a tak i převahu (bludger control).
Poslední hráč týmu, chytač není ve hře od začátku. Zapojuje se do ní minutu po „vhození“ zlatonky. Ta se do hry dostává v 17. minutě.
Hra končí chycením zlatonky, ale zápasy obvykle trvají kolem 30 až 40 minut. Pokud by se stalo, že je skoré po chycení zlatonky stejné, následuje prodloužení. V prvním prodloužení je zlatonka ve hře od začátku a hra trvá 5 minut, nebo do chycení zlatonky. Pokud i zde dojde k vyrovnanému skóre, nastává druhé prodloužení, jehož vítězem je tým, který dříve skóruje jakýmkoli způsobem.
Všechna zmíněná pravidla jsou však často podrobována rčení „pravidla jsou od toho, aby se porušovala.“ V případě faulů se trestá modrou, žlutou a červenou kartou. Hráč, který obdrží první dvě karty, musí jít na jednu minutu na trestnou lavici, během které nesmí střídat. Výjimku tvoří pouze brankář, který si musí vyměnit čelenku s někým jiným. Pokud hráč obdrží červenou kartu, je ze hry venku. Jeho náhrada pak musí strávit dvě minuty na trestné lavici. Červenou kartu může hráč dostat rovnou nebo po druhé žluté kartě.
Česká stopa
První famfrpálové družstvo bylo založeno v Olomouci (Occamy Olomouc), na jaře roku 2015. Jeho zakladatelkou byla Markéta Šťovíčková, která se o tomto sportu poprvé dozvěděla na studijním pobytu v norském Trondheimu. Jelikož si musela povinně vybrat jeden ze sportů a byla fanouškem Harryho Pottera, neváhala a zapsala si „rumpeldunk“ tedy famfrpál. Netrvalo to dlouho a další český tým vznikl v Praze (Prague Pegasus) a v Brně (Brno Banshees). V roce 2016 byla založena Česká asociace famfrpálu (ČAF), která po vzoru té americké vytváření podmínky pro organizaci tréninků a zápasů, propaguje famfrpál, získává prostředky a jiné. Nedávno vznikl také tým v Českých Budějovicích a v Plzni.
Za sezonu famfrpálu se považuje akademický rok, jelikož hráči jsou většinou studenti vysokých škol. Hraje se tedy od září do prosince, ale v lednu, kdy je zkouškové období se nehraje. Poté se zase začíná od února do června, kdy nastává další zkouškové. Během letních prázdnin tréninky nejsou, ale hrají se turnaje.
Sezona slouží také k tomu, aby týmy našly nové hráče. Nejjednodušším způsobem, jak se stát součástí týmu je přijít na trénink. Ty jsou zdarma a přístupné veřejnosti. Kromě jednotlivých městských tréninků existují také tréninky národní, na kterých se scházejí hráči famfrpálu z různých měst. Jejich vybraní členi se poté účastní mezinárodních turnajů. Česko se například v roce 2017 účastnilo Evropských her v belgickém Mechelenu, SlaviCupu ve Varšavě nebo famfrpálového turnaje na Harry Potter festivalu v dánském Odense. Česká republika má také svůj národní šampionát zvaný Svatomartinský turnaj. Časté jsou i menší neoficiální setkání jako VanTom PegaLux Pandas v Praze, Olomouc Quidditch Camp u Olomouce, Mejtský famfrpál ve Vysokém Mýtu, Broomtislava v Bratislavě nebo příprava na sezonu v Černé Vodě. Časté jsou také tzv. fantasy turnaje. Do těch se hráči přihlašují jako jednotlivci a na místě jsou poté rozděleni do týmu podle svých schopností a zkušeností. Konají se buďto mimo sezonu nebo jako dodatkový program po oficiálních turnajích.
Logo ČAF. Z https://cs.wikipedia.org/wiki/Mudlovsk%C3%BD_famfrp%C3%A1l
Česká republika součástí velkých šampionátů
Česká republika se pravidelně účastní mezinárodních i národních turnajů od roku 2017. Prvním místem, kde česká expedice zaznamenala úspěch, bylo dánské Odense. Shodou náhod jsem v té době byla na studijním pobytu v Dánsku a na tento festival jsem se přijela podívat, aniž bych věděla, že tam bude hrát Česká republika (nebo aniž bych věděla, že vůbec máme své vlastní týmy). A přestože jsem neviděla český tým hrát, historické záznamy mi napověděly, že skončili na krásném pátém místě. Tým se skládal z pražských a olomouckých hráčů a hrál proti Nizozemsku, Polsku, Irsku, Slovinsku, Islandu a Dánsku.
Český tým v dánském Odense v roce 2017. Z http://famfrpalolomouc.cz/wp-content/uploads/2017/10/22555269_10212142281886135_3207713808823704497_n.jpg
Na Evropském famfrpálovém poháru v roce 2018, který se konal v půli dubna v Německu, se český výběr umístil na děleném 29. místě. Ve skupině se utkali s týmy jako Paris Titans, kteří nakonec pohár vyhráli nebo NTNUI Rumpeldunk, což byl tým, ve kterém v Norsku hrála zakladatelka českého famfrpálu.
V létě toho stejného roku se česká reprezentace zúčastnila Mistrovství světa (tedy oněch Letních her, které se konají každé dva roky). Tým byl veden americkými trenéry Arvindem Kumarem a Isaacem Gutjahrem a nakonec skončil na 15. místě přičemž vyřadil favorizované Slováky a Katalánce. Utkal se ale také s Mexičany, Brity, Němci, Kanaďany a Poláky.
Sezonu úspěšně české týmy zakončily v Praze na Mistrovství ČR. V ní se proti sobě utkalo všech pět týmů Česka, přičemž Olomouc skončila na čtvrtém místě.