Běh za sedmizubým hřebenem 2012, série článků jako preview veřejného běžeckého závodu v Boskovicích

---

ZÁMĚR

A) CÍL PRÁCE

Cílem práce je v prvé řadě přiblížit běh jako způsob zdravotní životního stylu, ukázat ho na příkladu skupiny amatérských běžců a dostat běhání do podvědomí obyvatel malého města (Boskovice) a přilehlých obcí (Boskovicko) prostřednictvím článků vydaných v čtrnáctideníku Zrcadlo.

Druhým cílem je „preview“ třetího ročníku veřejného běžeckého závodu Běh za sedmizubým hřebenem, který se v Boskovicích poběží v úterý 1. května 2012. Jedná se o významnou regionální akci podporovanou městem a velkými sponzory, přestože se uskutečnily teprve dva ročníky. Běh za sedmizubým hřebenem má rozměr jak sportovní (závody), tak také kulturní a společenský (doprovodný program s místními i celorepublikovými umělci a občerstvení s posezením přímo na boskovickém náměstí, kde se nachází start a cíl jednotlivých závodů, tří pro dospělé a několika menšími pro děti.) Závodů se účastní profesionální běžci, tzv. republiková elita, spolu s obyčejnými lidmi, hobby běžci, kteří mají běh jako koníček, případně si chtějí vyzkoušet závod na vlastní kůži.

Vzhledem k úspěšné spolupráci organizátorů a hlavního mediálního partnera akce, čtrnáctideníku Zrcadlo, v minulém roce, se obě strany rozhodly pokračovat ve spolupráci a v průběhu tří měsíců před závodem vytvořit sérii článků propagující běh a tuto akci.

B) ZDŮVODNĚNÍ VOLBY TÉMATU

Rozšíření běžeckých témat do mediální sféry patří mezi trendy posledních let a nevyskytuje se pouze ve sportovních zájmových časopisech a na odborných internetových stránkách. Vzrůstající touhu české populace po pohybu, a zejména cyklistice a běhu, nelze přehlížet, ale naopak využít pro propagaci daných novin poukázáním na fakt, že jdou s dobou a snaží se čtenářům vyjít vstříc psaním o moderních tématech.

Důkazem zájmu regionu Boskovicko o běžecká témata a amatérské závody je vzrůstající počet registrovaných závodníků na startovní listině jednotlivých ročníků Běhu za sedmizubým hřebenem. V roce 2010 se do vypsaných závodů zapojilo 430 běžců, při druhém ročníku v roce 2011 se účastnilo 857 běžců, takřka dvojnásobek. Pro letošní ročník pořadatelé z občanského sdružení Sportuj s námi počítají s dalším nárůstem, kapacitu stanovili na hranici tisíc účastníků.

Ke zvolení tohoto tématu přispěla také žádost šéfredaktora Zrcadla Pavla Šmerdy, abych se ujala zpracování materiálů k této akci podobně jako v loňském roce. (Podotýkám, že čtrnáctideník Zrcadlo jsou všeobecně zaměřené noviny vycházející v okresu Blansko a zabývající se politickými, kulturními a sportovními tématy.)

C) ZDROJE, STAV PROBLEMATIKY

Jelikož jsem toto téma zpracovávala již v minulém roce (tj. roce 2011) a má práce se setkala s příznivou odezvou u šéfredaktora, organizátorů i jednotlivých čtenářů (se kterým jsem měla možnost komunikovat), znovu zvolím loni osvědčenou metodu: spoléhat se sama na sebe, nekopírovat styl jiných redaktorů, volit témata a způsob zpracování podle vlastního uvážení a citu.

Tudíž i nyní vycházím z vlastního přesvědčení, jak by měla práce ve výsledku vypadat, a neberu si za vzor žádný podobný projekt (po kterém jsem ani nepátrala, nemám představu, zda něco podobného bylo zrealizováno) a orientuji se podle vlastní zkušenosti z roku 2011.

Preview Běhu za sedmizubým hřebenem 2011 vyšlo ve třech číslech, jedno v březnu a dvě v dubnu, v celkovém rozsahu 23 500 znaků v jedenácti textech. Pro upřesnění, jaká témata tehdy byla zpracovaná, a tudíž jsem je nezpracovávala v takovém rozsahu letos, uvádím konkrétní texty, jejich rozsah a zaměření.

Šest týdnů před začátkem akce byly vydány první čtyři texty. Úvodní článek zahrnoval obecné informace o Běhu a sportovní i kulturní části programu, přičemž měl délku 3500 znaků a zaujímal postavení hlavního článku, ke kterému na stránce patřil také rozhovor s pořadatelem (čtyři otázky, 2100 znaků) a úryvek z dopisu nejstaršího účastníka prvního ročníku, který od něj organizátoři obdrželi a působil velmi motivačně pro všechny věkové skupiny potenciálních běžců (600 znaků).

Se souhlasem šéfredaktora jsem vytvořila jistou „dějovou linku“ spojující všechna tři vydání. Články vybízely čtenáře k zapojení se do tréninku na Běh za sedmizubým hřebenem 2011 a následného zdolání jedné ze závodních tratí. V každém čísle a podrubrice „Připravte se se Zrcadlem“ se objevil tréninkový plán na další dva týdny, v celkovém rozpětí šest týdnů. Název vznikl jako odvozenina od názvu prvního ročníku projektu Připrav se, uspořádaného organizátory Běhu. V rámci tohoto projektu skupina přibližně patnácti hobby sportovců trénovala pod vedením běžeckého kouče celé jaro, pravidelné tréninky se odehrávaly na boskovickém atletickém stadionu, v posilovně a lázních. Všichni účastníci poté běželi hlavní závod Běhu a trasu zdárně zdolali. Pořadatelé se rozhodli odstartovat druhý ročník s přípravou na Běh 2012.

V následujícím čísle, za dva týdny, se objevily další čtyři text v obdobném rozsahu jako v prvním případě. Hlavním článkem (rozsah 2700 znaků) byl text informující o charitativní akci pořádané sdružením Sportuj s námi ve spolupráci s místostarostkou Boskovic. Charitativní projekt byl pro rok 2012 pozastaven.

Do prvního dubnového vydání patřila kromě článku o charitativním projektu také reportáž z tréninku běžecké skupiny Připrav se v místní posilovně (cca 3300 znaků), krátký rozhovor s trenérem těchto amatérských běžců (čtyři otázky, 1400 znaků) a tréninkový plán na dva týdny v rámci podrubriky Připravte se se Zrcadlem.

Druhé číslo v dubnu, poslední před závodem, obsahovalo tři texty o rozsahu 5600 znaků a bylo zaměřené převážně na účastníky nadcházejících závodů. Hlavní článek shrnoval základní informace o jednotlivých závodech, doprovodném programu a dopravních omezeních a uzavírkách ve městě spojených se závody (2700 znaků). Drobným doplněním článku byl krátký text (800 znaků) o historii původního Běhu za sedmizubým hřebenem, který se v Boskovicích běhal na přelomu 70. a 80. let. Závěrečná část podrubriky Připravte se se Zrcadlem (2100 znaků) zahrnovala poslední část tréninkového plánu a rady od běžeckého trenéra, co jíst, pít, jak se na závod obléknout a jaké zvolit tempo v jednotlivých závodech.

Vzhledem k tomu, že jsem v roce 2011 nepočítala s pokračováním psaní materiálů o tomto závodě, zpracovala jsem velké množství témat a při plánování článků pro letošní rok jsem měla menší problém s tím, abych se příliš neopakovala, přinesla něco nového, ale zároveň nevynechala zásadní informace.

D) IDEOVÝ PLÁN

Plán a základní body pro zpracování Běhu za sedmizubým hřebenem 2012 jsem pojala velmi všeobecně. Nevyhovuje mi detailně plánovat záležitost, která proběhne až za tři měsíce, mnohokrát se mi takové precizní plánování vymstilo. (Pozn. plán vznikl v průběhu listopadu 2011, tedy téměř čtvrt roku před zahájením publikování v novinách.)

Hlavní myšlenkou je zaujmout čtenáře tak, aby vyzkoušeli zdravý životní styl spojený s během a případně se rozhodli pro absolvování Běhu za sedmizubým hřebenem 2012. Ovšem musím brát v úvahu články otištěné před posledním ročníkem. Vzhledem k tomu, že již vyšel obsáhlý tréninkový plán s radami, jak běhat, rozhodla jsem se zvolit širší optiku a zpracovat téma aktivní a zdravý styl života.

Ačkoliv zájem o aktivní sportování stoupá, lidé jsou stále prakticky negramotní v oblasti zdravé výživy a pitného režimu. Proto jsem oslovila dva výživové poradce a požádala je o rozhovor. Na základě jejich vědomostí vzniknou dva dlouhé rozhovory, jeden zaměřený na stravování, druhý na pitný režim.

Podobně jako posledně jsem i tentokrát vybrala jistou jednotící linii. Pomocnou vodící linku jsem vytvořila z příběhu amatérských běžců, kteří trénují v rámci projektu Připrav se. Hodlám odkázat na jejich snažení v každém vydání s mými texty, považuji za vhodné poukázat na to, že i člověk z kanceláře může i po třicítce změnit své nezdravé návyky a udělat něco pro své zdraví. Dostala jsem kladné ohlasy na svou reportáž z posilovny (text z roku 2011), proto chci napsat ideálně dvě nové reportáže.

Tmelící texty mezi rozhovory a reportážemi plánuji vytvořit jako informativní články.

Časové hledisko realizace je při tvorbě plánu (v listopadu 2011) bráno s rezervou. Teprve na začátku února 2012, kdy začíná projekt Připrav se a s ním i první publikování mých textů, se budu společně se šéfredaktorem rozhodovat o přesném rozvržení v jednotlivých vydání. Byla jsem upozorněna na fakt, že ne v každém čísle dostanu dostatek prostoru a pravděpodobně nevyjdou všechny naplánované texty.

V souhrnné verzi vypadá můj harmonogram práce následovně:

- listopad 2011 – rozhovor s výživovým poradcem, lékařem Danem Šimkem, o správném stravování nejen sportovců,

- leden 2012 - rozhovor s výživovou poradkyní Janou Kubínovou o pitném režimu a důležitém postavení vody v našem životě,

- únor 2012 – úvodní článek o projektu Připrav se a o třetím ročníku Běhu za sedmizubým hřebenem, reportáž z přípravy tréninkové skupiny po aktivní účasti na jejich tréninku (obojí na začátku února) a informativní článek o pokračování přípravy tréninkové skupiny (na konci února, popř. začátku března),

- březen 2012 – informativní článek a reportáž z vícedenního soustředění tréninkové skupiny,

- duben 2012 – závěrečný článek (pravděpodobně dva až tři týdny před Během za sedmizubým hřebenem).

Zamýšlená struktura vydání jednotlivých částí je:

První číslo:

1. Úvodní text – o projektu a závodu

2. Reportáž z přípravy tréninkové skupiny

Druhé číslo:

3. Text o pokračování přípravy tréninkové skupiny

4. Rozhovor o výživě

Třetí číslo:

5. Text s novými informacemi o závodě

6. Reportáž ze soustředění

Čtvrté číslo:

7. Závěrečný text před závodem

8. Rozhovor o pitném režimu a vodě

E) POSTUP PRÁCE, ZDŮVODNĚNÍ ZPŮSOBU ZPRACOVÁNÍ

Po vytvoření harmonogramu realizace samostatného projektu v listopadu 2011 jsem okamžitě začala s plněním svého plánu. Naskytla se mi totiž možnost navštívit přednášku lékaře a inženýra Dana Šimka, odborníka na zdravé stravování, kterou vedl na téma sportovní výživa. Z přednášky jsou odjížděla s velkým množství informací, až bylo poměrně těžké vyselektovat z nich pouze zlomek použitelný pro výsledný text. Výstupem tohoto setkání se stal rozhovor, v plné verzi dlouhý přibližně 7200 znaků.

Jelikož je rozhovor určen širší veřejnosti, nikoliv pouze aktivním sportovcům, perex a úvodní otázku jsem zpracovala jako obecné pojednání o lidském zdraví. Teprve druhou otázkou jsem nadnesla téma sport, avšak stále jsem se snažila udržet pozornost nejen sportovně založených čtenářů, ale také nesportovců.

Od obecných zákonitostí výživy a potřeb lidského těla jsme s panem doktorem pokročili v rozhovoru směrem ke konkrétním radám, příkladům adekvátních potravin a jídel. Přestože Dan Šimek patří mezi odborníky ve svém oboru, vyhýbal se termínům a lékařským názvům, takže přepis rozhovoru do srozumitelné podoby neznamenal nadměrnou námahu. Problematické bylo spíše prosazení interview do novin, vzhledem k omezenému prostoru čtrnáctideníku nakonec rozhovor zůstal nevydán. Proto ani neprošel žádnou rozsáhlejší korekturou a zůstal v plné verzi bez výraznějšího členění. (K tomu by došlo, pokud by se v novinách objevil, v původní podobě má pan Šimek příliš dlouhé monology, které by bylo třeba „rozbít“ přidáním uměle vytvořených otázek. Původní verze neprošla autorizací.)

Podobně skončil pokus o druhý rozhovor. Ačkoliv byla výživová poradkyně Jana Kubínová v lednu 2012 velice sdílná a komunikace s ní příjemná a plodná, ani toto interview se v novinách neobjevilo. Opět z důvodů omezeného prostoru v novinách.

Rozhovor s paní Kubínovou byl pro mě více srozumitelný než v případě pana Šimka, vysvětluji si to jistou poučeností a znalostí problematiky z prvního rozhovoru. Ještě více než v hovoru s panem Šimkem bylo potlačeno sportovní hledisko, tématicky jsme se s paní Kubínovou držely výhradně obecné roviny „pitný režim běžné populace“.

Paní Kubínová více zmiňovala souvislosti pitného režimu s výskytem nemocí a tuto myšlenku jsem ponechala také ve výsledné verzi rozhovoru. Ačkoliv místy zní velmi děsivě a výhrůžně vůči čtenářům, kteří nežijí podle jejích rad, příliš jsem tento tón nemírnila. Domnívám se totiž, že je to natolik závažné téma, aby bylo zlehčováno a byla mu ubírána naléhavost. (Mohu dodat, že od pořízení rozhovoru jsem svůj příjem vody zvýšila o více než dva litry, výrazně omezila kávu a přestala pít slazené minerální vody.)

Spolupráci s kolektivem projektu Připrav se a pořadateli Běhu za sedmizubým hřebenem jsem zahájila na začátku února 2012. Sešla jsem se s ředitelem závodu a koordinátorem projektu v jedné osobě, abychom si ujasnili konkrétní události a data. Nabídl mi možnost absolvovat libovolný počet tréninků s běžeckým týmem a dvoudenní soustředění, které se s jistotou odehraje na konci března. Svůj plán práce jsem tedy nemusela nijak zásadně měnit, odchylky od původního záměru byly minimální. S mým harmonogramem souhlasil na následné schůzce také šéfredaktor Zrcadla, který mi nechal volnou ruku, podobně jako při realizaci článků v minulém roce.

Druhého února, ihned po obou pracovních konzultacích, jsem se aktivně zapojila do úvodního tréninku běžecké skupiny Připrav se a seznámila se s trenérem a členy týmu. V témže týdnu jsem se připojila také k jejich cvičení v posilovně a za týden jsem se znovu zúčastnila tréninku v tělocvičně, který kvůli mrazivému počasí nahrazoval hodinu na atletickém ovále. Na dalších běžeckých trénincích jsem nebyla, protože se odehrávaly ve všední dny a můj rozvrh mě držel mimo město od pondělí až do pátku.

Na základě těchto zkušeností jsem vypracovala dva výstupní texty: úvodní článek preview Běhu za sedmizubým hřebenem a reportáž z tréninku v tělocvičně. Reportáž jsem napsala bezprostředně po tréninku, ovšem poměrně zbytečně. V průběhu týdne se změnil obsah novin a já jsem na svou realizaci dostala méně prostoru. Proto jsem se rozhodla pojmout úvodní článek reportážním způsobem a alespoň takto přenést atmosféru z reportáže do běžného textu, který byl vystavěn zejména na obecných informacích typu co je to projekt Připrav se, kdy začal, kdo se ho účastní a na co se připravují. Šéfredaktor si navíc vyžádal krátký text „do rámečku“ vysvětlující podstatu Běhu za sedmizubým hřebenem.

V konečném důsledku jsem musela dva delší a žánrově čisté články nahradit jedním kombinovaným článkem s prvky zprávy a reportáže a jedním doplňkovým textem. Hlavní článek jsem na žádost šéfredaktora vypracovala v délce 2100 znaků, doplňkový text v délce 1000 znaků. K souhrnu vypracovaných textů však přikládám také neotištěnou reportáž s rozsahem 2600 znaků.

Ke článkům jsem přikládala také návrhy titulků, šéfredaktor si je poté upravoval dle potřeby. Fotografie a jiné grafické prvky byly zcela v kompetenci šéfredaktora.

Se začátkem letního semestru na universitě se mi kontakt s tréninkovou skupinou výrazně omezil, a to zejména na internetovou komunikaci. Pouze jedenkrát jsem se s nimi sešla v rámci občasného sobotního výběhu a informace z něj poté dále zpravovala. Také se šéfredaktorem a organizátory Běhu jsem se domlouvala výhradně elektronickou poštou, kterou mi organizátoři zasílali novinky a informace vhodné ke zpracování do dalších článků. Za této situace jsem doslova vydřela jeden text do čísla Zrcadla vydaného měsíc po úvodních článcích. Pojala jsem jej jako sumarizaci dosavadního měsíčního snažení a výhledový plán na události konané v březnu. Jak jsem již uvedla, plánovaný rozsáhlý rozhovor nebyl otištěn, na zrealizovaný článek jsem dostala 3000 znaků.

Přijala jsem pozvání koordinátora Připrav se a na konci března jsem se skupinou odjela na víkendové soustředění, uspořádané v turistickém středisku Suchý přibližně deset kilometrů od Boskovic. Soustředění bylo naplánováno na sobotu a neděli s přespáním v místním penzionu, vzhledem ke studijním povinnostem jsem však musela odjet již v sobotu večer a nedělního programu se nezúčastnila. Musela jsem proto zvolit takový způsob zpracování zamýšlené reportáže, aby má neúčast na nedělním programu nebyla patrná. Zaměřila jsem se proto na běžeckou část akce a nedělní výběh s návštěvou posilovny pouze nastínila podle toho, jakou odezvu jsem získala z dojmů účastníků v rámci naší komunikace. Největší chybu při realizaci této reportáže však vidím v odeslání článků šéfredaktorovi bez návrhu titulku. Jím vybraný titulek považuji za neadekvátní textu a náladě v reportáži nastíněné.

Pro třetí číslo vydané na konci března vznikla nejen reportáž (2400 znaků), ale jako hlavní text také informativní článek v rozsahu 1700 znaků doplněný programem Běhu za sedmizubým hřebenem, reklamním panelem s logy partnerů akce a třemi krátkými minirozhovory s partnery, které však připravil tiskový mluvčí závodu.

Vzhledem k jistému neporozumění si mezi třemi stranami: mnou, šéfredaktorem a tiskovým mluvčím, hlavní text tohoto vydání vznikal poněkud hekticky a v chaotické atmosféře. Zejména byl zcela změněn můj záměr napsat na základě víkendového soustředění jak reportáž, tak také informativní článek popisující další zážitky tréninkové akce, ve kterém bych dala prostor k vyjádření účastníkům i trenérovi. Šéfredaktor s tiskovým mluvčím však zastávali názor, že měsíc před startem Běhu za sedmizubým hřebenem se v novinách musí objevit základní fakta o akci a další informace, ze kterých by profitovali pořadatelé. Musela jsem tedy výrazně ustoupit a napsat článek podle jejich požadavků, který se ovšem podobá článkům publikovaným ve dvou předchozích číslech Zrcadla. Obrovský potenciál běžeckého soustředění a barvité vyprávění účastníků zůstalo nevyužito.

Moje nepřítomnost v Boskovicích vzhledem ke stupňujícím se školním povinnostem zapříčinila ochlazení vztahů mezi mnou a šéfredaktorem Zrcadla, který se mnou takřka přerušil kontakt a neinformoval mě o momentálním dění a záměrech. Když jsem si mu dva dny před uzávěrkou čtvrtého čísla v polovině dubna psala o vysvětlení situace a zadání úkolu pro aktuální vydání, odpověděl pouze tak, že mu mohu zaslat článek o tréninkové skupině „v běžném rozsahu“ (myšleno okolo jedné až jedné a půl normostrany) a že všechny další potřebné informace a podklady pro článek, potažmo hotové materiály získal od tiskového mluvčího Běhu za sedmizubým hřebenem.

Materiály mluvčího jsem neviděla a s tréninkovou skupinou jsem v daný okamžik neudržovala příliš horlivý kontakt, navíc jsem již dva týdny nebyla ve městě, rozhodla jsem se proto nenapsat článek o pokračování projektu Připrav se, ale určit svůj závěrečný text všem běžcům, kteří se chystají na jeden ze závodů Běhu. Podobný článek jsem publikovala v Zrcadle v minulém roce a na základě informací, které jsem loni získala od běžeckého trenéra, jsem vytvořila soupis čtyř rad. Zahrnovaly doporučení týkající se stravy, pitného režimu, oblékání a rozcvičení před závodem s cílem co nejvíce zpříjemnit prožitek ze závodního běhu. Rozsah závěrečného textu je 2100 znaků.

Běh za sedmizubým hřebenem se pořádá v úterý 1. května 2012, tedy po uzávěrce tohoto projektu. Proto samostatný projekt nezahrnuje články mapující samotný průběh akce a je ukončen dva týdny před zahájením Běhu. V rámci preview na tuto akci jsem vytvořila celkem osm textů v celkovém rozsahu 29 600 znaků, z nichž se jich pět objevilo ve čtrnáctideníku Zrcadlo. Další tři zůstaly nevyužity.

F) „SEBEHODNOCENÍ“

Realizaci jsem zvládla v mantinelech svých možností a podle svého soudu jsem ji zvládla bez velkých obtíží a velice si ji užila. Vyprojektovat si ve své hlavě harmonogram a podobu jednotlivých článků a následně je vytvořit, mi nedělá problém. Vzhledem ke svým zkušenostem s během a poměrně obstojným znalostem běžecké problematiky jsem si nemohla vybrat vhodnější téma, které by mě při tvorbě naplňovalo a přinášelo mi pocit spokojenosti z poskytovaných informací. Spokojenost s výslednými články značí už fakt, že jsem se je nebála poslat do tisku.

Obtížné chvíle přicházely pouze v souvislosti se dvěmi záležitostmi. Časové limity (během letního semestru) omezovali mou možnost hlouběji proniknout mezi běžeckou skupinu a přinést autentičtější výstupní materiál. Rozvrh letního semestru jsem však nemohla ovlivnit natolik, abych mohla být v Boskovicích i ve všední dny, takže jsem se rozhodla neřešit „co by - kdyby“ a věnovat stoprocentní energii práci, kterou mi časové možnosti dovolily.

Drobné neshody se šéfredaktorem ke konci projektu také negativně ovlivnily závěrečné práce, ovšem vysvětluji si to prozaicky: čistě e-mailová komunikace po dobu tří měsíců není nejvhodnější prostředí pro vytváření pracovní pohody, navíc z interních zdrojů novin jsem se dozvěděla o jistých osobních problémech šéfredaktora, což se mohlo projevit na jeho přístupu.

Psaní tohoto materiálu, tedy záměru, pro mě představovalo nutnost vyvinou velké úsilí a sebekontrolu, vyloženě jsem se do jeho tvoření musela nutit. Vlastní přesvědčení mi bránilo v postupu, neustále mě při psaní záměru obtěžovala jedna myšlenka: psát o psaní je velká zhovadilost. Naštěstí jsem ovládla svou mysl a donutila se požadovaný záměr napsat a dokončit. A budu velice šťastná, pokud podobný text v budoucím povolání nebudu muset psát. Ostatně, mám neodbytný pocit, že vytváření novinových článků mi jde přece jen o mnoho lépe.

G) LITERATURA, ZDROJE

Již jsem zmiňovala, že jsem se při realizaci tohoto samostatného projektu spoléhala pouze na sebe a své schopnosti a úmyslně jsem si nebrala za vzor žádný z podobných projektů, aniž bych věděla, zda další podobný projekt vůbec existuje. Témata a způsob zpracování jsem vybírala podle vlastního uvážení a aktuálního citu, co by bylo vhodné napsat a jak to napsat. Jsem s tímto rozhodnutím velice spokojená, protože jsem při psaní nebyla svázaná nějakou cizí představou.

Nevyhledávala jsem ani žádnou odbornou literaturu k tématu, pouze jsem shodou okolností v době realizace četla knihu T. Collina a Thomase M. Campbellových Čínská studie (nakladatelství Svítání, Hradec Králové, 2006), která se věnuje významu rostlinné stravy v lidském životě. Neuvádím tedy žádný seznam literatury.

Neznamená to však, že bych byla zcela neovlivněná. Mými zdroji informací byly mé zkušenosti. V roce 2010 jsem absolvovala čtyrměsíční běžeckou přípravu organizovanou společností Pražský mezinárodní maraton, v rámci které jsem zaběhla půlmaratónskou i maratónskou trať a dozvěděla se velké množství informací o tom, jak sportovat, jak správně běhat, proč se zajímat o správné stravování a pitný režim a nezanedbávat mentální stránku běžce. Mým mentorem byl zkušený ultramaratonec a trenér Miloš Škorpil, provozovatel internetových stránek www.bezeckaskola.cz, a trenérka Vanda Kadeřábková-Březinová, provozovatelka www.longrun.cz. Jako aktivní sportovec navštěvuji také běžecký portál www.behej.com a sleduji všeobecné sportovní dění (mým cílem je povolání sportovního novináře).

---

V projektu Připrav se jde o radost z běhu

BOSKOVICE - Leží na parketách, hlavy opřené, ruce podél těla. Trenér tleskne a z ticha se vynoří pětice různě stavěných a postavených lidí – mladá studentka s atletickými základy, podnikatel ve středních letech bojující s pohodlným životem, zaneprázdněná „třicítka“ s věčně pípajícím mobilem. Všichni se jako zběsilí zvedají z podlahy, divoce dýchají a sprintují na druhý konec tělocvičny. Začal jim tříměsíční dril i zábava, projekt Připrav se na Běh za sedmizubým hřebenem 2012.

Běžecké „sedmizubé“ závody se poběží 1. května v Boskovicích už potřetí a pořadatelé je opět přizpůsobili široké veřejnosti. Přitáhnout lidi k běhu a sportu obecně, takový je nicméně i záměr projektu Připrav se. Přihlásit se do něj mohl kdokoliv, bez ohledu na věk a fyzickou kondici, hlavní podmínkou byla ochota probudit své tělo a donutit je k pohybu.

Tréninkové dávky se rozhodlo plnit osmnáct budoucích běžců, poprvé se společně setkali v podvečer příznačného data 2.2.2012. Dvojky symbolizovaly zahájení druhého ročníku tohoto projektu. A že tento projekt není špatný nápad, potvrzují i někteří absolventi loňského, premiérového ročníku, kteří se do Připrav se zapojili znovu.

Uběhnutí závodu však není jediným cílem týmové přípravy. „Důležitá je především radost z pohybu,“ naznačuje koordinátor projektu a organizátor Běhu Petr Bartoška. „A tu radost si budeme užívat dvakrát týdně při běžeckém tréninku, jednou týdně v posilovně a jednou za měsíc ve wellness v městských lázních. Plánujeme také společné dvoudenní soustředění, které je oproti loňsku novinkou,“ popisuje hlavní náplň.

Úvodní lekce běhu připomínala, v tom dobrém slova smyslu, hodinu tělocviku a běžeckou přípravku v jednom. Když člověk přijde do kurzu vaření, také ho nejdříve naučí zacházet s nožem, aby si neuřízl prst... V duchu osvěty vysvětloval přizvaný trenér, bývalý atlet František Ošlejšek, jak se naučit zacházet se svým tělem. Koordinace pohybů, zapojení rukou při běhu i chůzi, cviky na zpevnění kotníků, to vše proto, aby se předešlo zranění a radost z běhu se maximalizovala. Jaké to „maximum“ bude, se dozvíte v následujících číslech Zrcadla, do projektu Připrav se zapojila i naše redaktorka.

Co je Běh za sedmizubým hřebenem?

Prvomájový sportovně-kulturní den odehrávající se na boskovickém náměstí. Od rána jsou připraveny běhy pro děti odstupňované podle věku malých závodníků, v průběhu dne se na podiu pod radnicí na Masarykově náměstí vystřídají i rozličné hudební skupiny.

Odpoledne bude patřit delším tratím, konkrétně závodům na 3,5 a 10 kilometrů, ovšem zapojit se mohou i dospělí bez velkých závodních ambicí. Pro ně bude připraven pohodový závod na jednu míli nazvaný hobby běh.

Hlavní závod je od letošního roku vypsán jako „desítka“. Pořadatelé zkrátili původní trať o několik set metrů po zkušenosti z minulého ročníku, kdy se po podmáčeném nezpevněném úseku nedalo běžet. Limit na deset kilometrů stanovili na 2 hodiny, takže vzdálenost lze pokořit i v pomalejším, téměř chodeckém tempu.

Registrace již byla otevřena, cenově výhodnější startovné lze pořídit do poloviny března na oficiálních stránkách závodu www.sportujsnami.cz.

---

Endorfiny v tělocvičně. Běžecká škola baví své učně

Dlouhá, úzká místnost, nízký strop. Denní světlo prosvítá okny zvláštní intenzitou, tělocvičnu dusí únorové šero. Pozdní odpoledne v prázdné škole a duchové hodin tělocviku se ozývají. Snad osobní zaujatost, děsivé přízraky obchází kolem a připomínají mordování z dětských let.

Lidé se potí, ztěžka oddechují, parkety popraskávají, staré socialistické dřevo pracuje pod vahou odpichů. Takto vypadá běžecká radost? Hermeticky uzavřené ve vzpomínkách mi začíná píchat v boku, snad ze zvyku. Přitom jsem, navzdory školním běsům, propadla běhu a takřka se zamilovala. Tak kde je můj milovaný pohyb, ladné poskakování nad zemí? Postupně přichází, trenér začíná vysvětlovat cviky z běžecké abecedy.

„Nejdřív si vyzkoušíme klus. Je to pomalejší běh, hlavně se snažte došlapovat na špičky a ne na paty. Ze špiček se na paty hezky zhoupněte,“ diriguje kouč osmnáct párů chodidel. Nakazuje uvolnit zádové svalstvo, zbavit se kancelářské křeče. Uvolnit i ruce, celé paže a rytmicky jimi kmitat do rytmu volného běhu. První zdolaná délka tělocvičny, u zdi se obrátit a totéž zpět, trenér prohlíží osobité styly a občas přikyvuje.

Máme měkké kotníky. Alespoň tak trenér omlouvá náš neúspěch při liftinku. Prošlapujte do země, v kotnících tvořte celý pohyb. Postupujte dopředu jen velmi pomalu, přešlapujte spíš na místě. Pohybujte se víc vertikálně než horizontálně. Tak nějak nás navádí. A náš krok se bortí, nevycvičené kotníky nejsou sto udržet váhu zbytku těla.

Začíná přituhovat: skiping. „Vynášejte kolena co nejvíc to půjde. Zapojujte kotníky a odrážejte se do výšky, pěkně švihově,“ úkoluje učitel běhu. Zjišťujeme, že máme moc těžké nohy, jinak to není možné. Dostat nohy do vzduchu je dřina. Dostat je k úrovni pupíku je masakr. Úplně nejlepší by bylo dostat je k bradě a koleny si vyrazit zuby. Pak by bylo provedení skipingu geniální.

Báječný je však běh sám o sobě. Neznám jiný sport, při kterém se můžu sama nakopat do zadku. Cvik z běžecké abecedy nazývaný zakopávání se hodí zejména při potřebě potrestat vlastní blbost. Proveditelný prakticky kdekoliv a kdykoliv, stačí umě tlačit patami do hýždí. Čím dynamičtěji a silněji, tím „sladší“ bude trest.

Pohybem se uvolní vztek i endorfiny. Hormony štěstí způsobují blaženost a padesát minut tréninku dělá své. Ani rovinkám, krátkým sprintům, se tolik nebráníme. Hýžďové svalstvo přestalo bolet po předchozím cvičení a my se postupně rozbíháme na tlesknutí. Tělocvična je na sprintování krátká, v cíli vrážíme do zdi nebo do sebe navzájem. Zhluboka se nadýchneme, pět sekund oddech, postavíme se před rovný úsek, se zarputilou odhodlaností Tysona Gaye – vpřed! A zopakovat. Nejlépe stokrát či tisíckrát před startem Běhu za sedmizubým hřebenem.

---

Amatérští běžci z Připrav se mají za sebou už třetinu tréninkových dávek

Jedna třetina za nimi, dvě třetiny krásné dřiny ještě před sebou. Amatérští účastníci běžeckého kurzu Připrav se zvládli první měsíc ze své čtvrt roku trvající cesty. Jaké? Za lepší fyzickou kondicí i pokořením květnového závodu Běhu za sedmizubým hřebenem 2012, vedoucího ulicemi a okolím Boskovic. Prozatím trávili více času v tělocvičně a posilovně, až nyní společně vyběhli na jeden z prvních větších výběhů v přírodě.

Běh se běžně provozuje na sněhu a s venkovními tréninky se od začátku počítalo v předem daném tréninkovém plánu. Únorové počasí ale přineslo mrazy tak tuhé, že se běžci na radu trenéra raději schovávali pod střechou a běžecká cvičení zaměřená na koordinaci pohybu i na radost si plnili na parketách tělocvičny.

Na ovál vyhlíželi jen při klusu podél oken. „Nemělo cenu v dvacetistupňových mrazech riskovat nachlazení nebo podvrtnutí kotníku na ledu skrytém pod sněhem,“ objasňoval kouč František Ošlejšek své rozhodnutí. S nástupem jarních teplot se sedmnáct běžců pomalu přesunulo ven, uvnitř zůstávají jen při posilování, když výbušnou sílu do nohou pumpují v posilovně.

Kromě dvou společných a několika nepovinných výbězích týdně na sportovce čeká dvoudenní přípravné soustředění, od kterého si pořadatelé Běhu za sedmizubým hřebenem a projektu Připrav se slibují utužení party a zkušenost s intenzivním tréninkem o dvou až třech fázích za den, tedy přípravou typickou pro profesionální závodníky. Odehraje se koncem března, za lokalitu zvolili Suchý.

Touto dobou by běžci měli pomalu přemýšlet, jakou délku závodu zvolí, zda deset, nebo jen kratší trať na tři a půl kilometru. V rozhodování by mělo pomoci právě soustředění, ale také kontrolní běhy, které se odehrávají každou druhou až třetí sobotu, běhají se v uvolněnějším tempu a jsou zaměřeny spíše na vzdálenost, než na rychlost. Při nich si účastníci ověřují, jakou dálku zvládnou a na jakou si mohou troufnout v závodě.

Minulý víkend si navíc užívali božské počasí s azurovou oblohou, které v tichém sobotním ránu k poklidnému běhu krajinou doslova vybízelo. Skupinka se vydala na nedávno otevřenou cyklostezku směrem od Boskovic k Mladkovu, a přestože kolovaly vtipy typu „když to nezvládneme, tak jede autobus“, v závěrečných metrech se jednotliví běžci doznávali, že už jen samotná účast v projektu je pro ně vítězstvím. Běžet, trénovat na závod, donutit se k pohybu.

Do běžecké blaženosti se můžete zapojit také vy. Jen si se svou registrací na Běh za sedmizubým hřebenem raději pospěšte, protože nejvýhodnější cena startovného platí jen do poloviny tohoto měsíce, konkrétně do 15. března. „Navíc jsme vyhlásili soutěž týmů, takže se můžete přihlásit na hlavní závod se svými čtyřmi kamarády nebo kolegy z práce,“ připomíná organizátor Petr Bartošek.

Na internetové stránky Sportujsnami.cz by však měli zavítat také ti, kdo by se rádi připojili k organizačnímu týmu a stali se dobrovolníky. V závodní den 1. května je potřeba pomoc u trati či VIP prostorách. Každý dobrovolník získá na památku speciální dobrovolnické tričko a občerstvení.

---

Prevence nemocí? Strava, u sportovců obzvlášť, tvrdí lékař Šimek

Podle Světové zdravotnické organizace se populace dělí následovně: 10 procent lidí je zcela zdrávo, 15 procent trpí právě teď nějakým onemocněním a celých 75 procent celosvětové populace se nachází ve stádiu tzv. přicházející nemoci. „To je až děsivé číslo,“ hodnotí lékař a inženýr Dan Šimek, který se zabývá zdravým životním stylem a stravováním. „Aby se ta děsivá procenta změnila ve prospěch zcela zdravých, musíme se více zajímat nikoliv o léčbu, ale zejména o prevenci nemocí,“ říká.

Co s tím může dělat člověk jako jednotlivec?

Starat se o své tělo, dodržovat zásady zdravé a vyvážené stravy, vyloženě nekašlat na to, co do sebe hází. Abych to lidem snáze vysvětlil, vždycky používám takovou příměru: zdraví je jako čtyřlístek. Pokud je čtyřlístek kompletní, má všechny lístky, je člověk zdravý. První lístek je správné stravování. Druhý lístek zastupuje pitný režim. Třetí lístek znamená pohyb, sport. Čtvrtý lístek, pro mnoho lidí nejtěžší ke splnění, je duševní zdraví, mentální pohoda. Pokud jeden či více lístků na stonku chybí, zdraví je podlomené a výhledově se můžeme „těšit“ na nějakou „pěknou“ nemoc.

Zaměříme-li se však na sportovně aktivní lidi, co doporučíte v oblasti stravování?

Radím, aby to řešili komplexně, sportovní výživu na celý den. Často se stává, že si nějaký hobby sportovec napěchuje svůj batůžek energetickými tyčinkami, které pak zapíjí iontovými nápoji, ale mimo sportovní aktivitu jídlo neřeší. A právě čtyřiadvacetihodinová péče o tělo je jediná možná cesta, jak dosáhnout adekvátního sportovního výkonu. Každé tělo si potřebuje po celý den udržovat vnitřní rovnováhu, odborně jí říkáme homeostáza organismu. A sportovec bude úspěšný jedině při rovnováze, kdy spojí nejen pohyb, relaxaci a psychickou seberealizaci, ale také kvalitní a stabilně podávanou výživu. Špatná strava doplněná jednorázovým doplňkem po tréninku prostě není dost, co by měl sportovec pro své tělo, a potažmo pro výkon, udělat. Tělo potřebuje také z něčeho regenerovat a zabránit vyčerpání těla. Takové vyčerpání je jak energetické, kdy třeba běžci dojde „šťáva“, tak je to stav nulové zásoby minerálů i vody a glykogenu, cukru, v játrech a svalech, což je tělesná zásobárna energie, která se při sportu vyčerpává. Pro dobrou funkci prostě musíme zajistit dobré podmínky. V dnešní době však strava, potažmo potraviny, nerovná se výživa. Na to nesmí nejen sportovci zapomínat.

Jak to myslíte, že se strava nerovná výživě?

Často se zaměňují pojmy strava a výživa, ale musíme si uvědomit, že jsou to dvě zcela odlišné věci. Někdo se může stravovat tak, že si dá doporučenou dávku pět jídel denně, ale jsou to zcela nezdravé potraviny s nulovou výživovou hodnotou. Potraviny průmyslově zpracované, zbavené vitamínů a minerálů, s rafinovanými cukry, přidanými sacharidy a solí. A zvláště sportovci potřebují stravu, která je vyvážená, velice výživná a také nezatěžující, tedy taková, při jejímž zpracování vzniká jen velmi málo odpadních látek.

Kolik živin tělo potřebuje?

Buňky těla potřebují každý den 114 různých živin.

A to jsou konkrétně?

Vitamíny, minerály, stopové prvky, tuky, proteiny, sacharidy,... Nic nelze vynechat. Třeba čistě bílkovinné diety s nulovým příjmem sacharidů můžou už do šesti měsíců nezvratně poškodit organismus. Nicméně 114 živin dá dohromady takřka 40 různých jídel.

Čtyřicet? Ale to není v lidských silách sníst...

Čtyřicet jídel opravdu ne, zvlášť v dnešní době supermarketové stravy. Zelenina a ovoce neodpovídá nárokům lidského těla, vlivem průmyslového pěstování, výroby a zpracování ztratila velké procento živin oproti době před sto lety, čímž se zabývala nejedna studie. V zimě si rozkrájíte pomeranč s vědomím, že vám dodá dostatek vitaminu C, aby potlačil postupující nachlazení, ale zatím do těla dostanete jen trochu vlákniny s mizivou dávkou vitamínu. Proto je vhodné pokukovat po kvalitních doplňcích stravy, které by všech 114 živin obsahovaly, a to jak na úrovni běžné stravy pro běžnou populaci, tak také speciální jídlo pro požadavky rekreačního i profesionálního sportu.

Jaké jsou další požadavky na jídlo sportovců?

Základním pilířem sportovního programu je snídaně. Ona je základem i pro normálního člověka, ale u sportovců je ještě významnější. Proto jsem doslova žasl, když nám španělský sportovní doktor Julián Álvarez García na lékařském semináři vyprávěl, cituji: „Víte, spolupracoval jsem se spoustou olympioniků. A divili byste se, kdo všechno z nich kašle na snídaně. To je katastrofa.“ Vyloženě se rozčiloval a já jeho rozčílení chápu. Snídaně je gró, tím to všechno začíná. A když začne tou kompletní stočtrnáctkou, to znamená, když bude obsahovat všech 114 nezbytných živin, tím lépe.

Byla prokázaná nějaká spojitost mezi snídaní a sportovním výkonem?

Jistě, například ovlivnění nálady a koncentrace během dopolední fáze tréninku. Když má tělo dostatek glukózy a navíc díky snídani nekmitá křivka glykémie (pozn. red. hladina cukru v krvi) jako zběsilá rafička, tělo jednoznačně podá lepší výkon. Ideální snídani pro sportovce si představuji jako výživné jídlo, které se rychle vstřebá, takže sportovce netlačí v trávícím systému i během tréninku, a má dost vitamínů a minerálů, aby zajistilo správné fungování každé buňky v těle. Sto trilionů buněk, do jedné vyživená na dostatečně dlouhou dobu.

Co sníst po dopoledním tréninku či po závodě?

Pravděpodobně jste už někde zaslechla pojem „metabolické okno“. Označujeme tak dobu přibližně 15 až 30 minut po skončení fyzické aktivity, kdy je tělu nutné vrátit bílkoviny a sacharidy, které při zátěži ztratilo. V tomto čase se látky rychleji dostanou do buněk, rychleji dochází k regeneraci a k obnově tkání, důležité je obnovení nejen té svalové. Po tréninku nebo závodě je tedy dobré co nejdříve zařadit svačinu, kterou jinak jíme dopoledne a odpoledne, tu svačinu v rámci pěti jídel denně. Ovšem pouze v případě, že je tou svačinou kvalitní bílkovina a sacharidy, ne svačinka typu sušenka, kus salámu s chlebem nebo fast food. Svačinou myslím čerstvé ovoce s tvarohem nebo zeleninový salát s kouskem masa, vejcem nebo luštěninou. Po sportu se hodí i proteinová tyčinka nebo koktejl.

A na oběd?

Sportovci by měli vybírat spíše lehká jídla, svíčkovou a řízek si dopřát jen jednou za čas, jako odměnu. Ideální obědový talíř pro sportovce je z poloviny zaplněný zeleninou, z jedné čtvrtiny masem nebo rostlinnou bílkovinou a z jedné čtvrtiny přílohou, nejlépe rýží nebo celozrnnými těstovinami. Podobně může vypadat i večeře, ale porce by měla být menší než v poledne. Ale protože spousta lidí sportuje až po práci a přibližně hodinu až dvě před sportem není úplně vhodné jíst větší jídlo, je lepší zakousnout před sportem jen svačinu a večeři si nechat až po sportu. Rozhodně po cvičení nedržte hladovku, to platí zejména pro zeny, které chtějí hubnout. Nejíst, a tudíž neregenerovat, je největší blbost, kterou můžete udělat. Takové dietářky totiž nezhubnou z tuků, ale ze svalové hmoty, zpomalují si spalování a pozvolna si vyčerpávají zásoby svého těla. Stejně tak ale i pánové, ti si po fotbálku nebo tenise nesmí nechat kručet v břiše a jenom si prolévat žaludek pivem. Kalorie sice doplní, ale už ne kvalitní sacharidy a hlavně bílkoviny, takže si jen budují základ pro pivní pupek. Zkrátka regenerace po tréninku, to není jen pivo a nohy na stůl (smích).

---

Běh za sedmizubým hřebenem startuje 1. 5.

Milovníci sportu by měli zbystřit pozornost. Blíží se největší sportovní akce na Boskovicku. Startovní výstřel Běhu za sedmizubým hřebenem 2012 se ozve za necelý měsíc, už v úterý 1. května v Boskovicích.

Kapacitu zájemci dokázali naplnit takřka z poloviny, pořadatelé napočítali přes čtyři sta přihlášených běžců. „Až se dostaneme na číslo tisíc účastníků, tak možnost registrací ukončíme,“ upozorňuje Tomáš Mokrý z organizačního týmu Sportuj s námi.

Loni se do jednotlivých běžeckých soutěží zapojilo osm set šedesát závodníků. „Proto se zaregistrujte nejpozději 15. dubna, kdy končí registrace přes internet. Budete mít své místo na startu jisté, navíc získáte zvýhodněné startovné a tričko zdarma,“ radí Mokrý a odkazuje na oficiální stránky závodu Sportujsnami.cz.

Dospělí mají na výběr ze tří různě dlouhých běhů. Hlavní závod, oproti loňsku zkrácený o několik stovek metrů, měří rovných deset kilometrů. Kratší variantu dlouhou 3500 metrů zvládnou i méně trénovaní sportovci. A pro vyložené hobby běžce pořádají nenáročný závod na jednu míli. Malí závodníci se mohou těšit na dětské běhy, vypsané podle různých věkových kategorií.

Kulturní nádech dodá prvnímu májovému dni doprovodný program na Masarykově náměstí. Vystoupí regionální soubory a kapely, mezi nejlákavější interprety patří Markéta Konvičková.

Hledají se však nejen závodníci a diváci, ale také dobrovolníci. „Potřebujeme pomoc při přípravě závodu, v občerstvovacích stanicích, místě startu a cíle či v prostorách pro VIP partnery,“ vypočítává pořadatel Petr Bartošek. „Každý dobrovolník obdrží tričko určené pouze pro dobrovolníky a občerstvení,“ dodává. Pomocné ruce se mohou hlásit na internetových stránkách závodu.

---

Příprava míří do svého finále

Poloprázdné boskovické náměstí, sobotní ráno. Tři auta, deset běžců, dva trenéři a pět kilo banánů se vydává směr Suchý. Tréninková skupina projektu Připrav se a zdolej Běh za sedmizubým hřebenem 2012 si vyzkouší život profesionálů, jede na intenzivní soustředění. Nervózní mlčení, kdekdo se bojí odhalení tréninkového plánu připraveného na víkend. Dva dny galejí, obávají se.

Trenér odkrývá karty – trochu to působí, jako by právě ukázal královskou fleš, těžko se bránit. Prostě se to musí přijmout, zatnout zuby a čekat, jak „se“ to přežije.

Dopolední trénink zahajuje dvoudenní dřinu. Při rozcvičce u rybníku běžecká parta zdraví slunce. Aspoň jedno pozitivum, je teplo, je azuro, je veselo. Protahování tuhých svalů však střídá tuhnutí úsměvu. Poprvé se běží kilometrový okruh lesem, přes mech, bahno, popadané větve, tedy spíš haluze, přes kameny a malý potůček. Úkol zní jasně: dvě kolečka utíkat naplno, co to dá, pak krátká pauza a znovu na trať, to samé. A znovu. A znovu. Někteří už jedno kolo vynechávají. Drsný start víkendu. Součet tras je 8 + 3 kilometry na přesun.

Oběd a vymodlený odpočinek všichni velebí. Jenže se zdá být příliš krátký. V žaludcích sotva slehne pečené kuře s pivem, a už se musí najet na druhou fázi tréninku. Plán hlásí dvakrát 4 kilometry. Plus další tři na přesun od penzionu k vytyčené trase.

Nohy se ozývají dost hlasitě, někdo už mnohonásobně překonal sám sebe. Třicátnice Helenka uběhla nejvíce sedm kilometrů v jednom dni, teď už si počítá 4x2 + 3 + 2x4 + 3 kilometry. A před večeří ještě víc než pár set metrů navíc k tomu, to aby se při výklusu kyselina mléčná dostala pryč ze svalů.

Neoficiálně pokořila trasu půlmaratónu, zvládla přes dvaadvacet kilometrů. Dvouměsíční příprava s lidmi z Připrav se účinkuje. Lepší fyzička, lepší běžecké sebevědomí... Po noci odpočinku následuje repete ze soboty. Nedělní ráno nabízí zase jen rychlostní trénink, nejprve kilometr, pak dva a půl, na závěr další kilometr, ti zdatnější zvládají dokonce dva.

Těla přemáhá pověstná svalovice, z nohou se stávají dva kusy žuly. Závěrečný, ve dvou dnech už pátý trénink by si mnozí rádi odpustili. Z cesty do boskovické posilovny se však stává nečekaná záchrana. Po hodinovém cvičení na strojích se svaly uvolňují a v krvi kolují jen endorfiny. Přežili, užili si, získali jistotu. Na prvního máje zvládnou deset kilometrů Běhu za sedmizubým hřebenem s přehledem. Zbývá jen vyplnit registraci.

---

Poběžíte Běh za sedmizubým hřebenem? Zde jsou rady přímo pro vás

Běžci by nyní měli poctivě pilovat svou formu. Zbývá přesně čtrnáct dnů do zúročení tréninkových kilometrů, do prvních závodních kroků Běhu za sedmizubým hřebenem 2012. Boskovické náměstí bude na prvního máje plné, pořadatelé přijali přes sedm set registrací a 360 běžců se odhodlalo k pokusu pokořit nejdelší z nabízených tratí.

Jak nejen přežít, ale také si užít deset tisíc metrů městem i lesem? Následující rady nepatří jen členům tréninkové skupiny Připrav se, z nichž si někteří prožili tříměsíční přerod z neběžců v běžce.

1. Týden před závodem dbejte na správný pitný režim, aby tělo načerpalo vodu, a dopřávejte si těstoviny a rýži, aby si vybudovalo zásobu energie do svalů. S jídlem neexperimentujte a hlavně den dva před závodem nejezte příliš těžká, tučná jídla. Tělo se vám v závodě odvděčí.

2. Pár dní do 1. května si zkontrolujte své běžecké vybavení. Boty jsou v pořádku, netlačí, nerozpadají se, jsou vhodné do lesního terénu,... Oblečení stačí nachystat den dopředu, podle předpovědi rosniček. Neoblékejte si příliš mnoho vrstev, i na začátku května postačí triko, krátké kalhoty a maximálně lehká větrovka, pokud bude už na startu poprchávat. V případě sluníčka je dobré pouvažovat o pokrývce hlavy, nebude se vám tolik přehřívat.

3. Snídaně v den závodu by měla být vydatná, třeba ovesné vločky s tvarohem a velkou porcí ovoce. Kvůli odpolednímu startu závodu však střídmě poobědvejte, i zeleninový salát tělo stráví za dlouhé dvě hodiny. Před samotným závodem popíjejte vodu a zakousněte si banán či sportovní tyčinku. Ale pozor na experimenty! Jezte a pijte jen doplňky stravy a energetické nápoje, které máte vyzkoušené z tréninku. Není nic horšího, než běžet s bolavým břichem.

4. Dvacet minut před startovním výstřelem si odskočte, ať na trati nemusíte hledat křoví, poté se zlehka rozhýbejte, rozběhejte a protáhněte. Vzrušení už ve vás bude bublat a s rozběhnutím stovek závodníků se ještě umocní běžecká euforie. Jen si dejte pozor, ať nepřepálíte tempo hned na začátku. Radši zvolněte a síly si schovejte do finiše. A nezapomeňte se usmívat! Běh je o radosti z pohybu.

---

Tělo je jako váza s kytkami. Nevyměníte vodu, shnije

Piju, až když mám žízeň, odmítají mnozí nabídku sklenice vody. Teď žízeň nemám, říkají. Čekání na žízeň je však podle výživové poradkyně Jany Kubínové týrání vlastního těla. „Pít vodu bychom měli rovnoměrně a v průběhu celého dne,“ tvrdí. Za největší prohřešek proti lidskému zdraví považuje špatný pitný režim.

Proč?

Stejně jako se denně sprchujete, dvakrát denně čistíte zuby, čili děláte hygienu z vnějšku, je nutné provádět hygienu zevnitř. Vy doma uklízíte, utíráte prach, luxujete, myjete koupelnu? Tak to samé musíte udělat uvnitř vašeho těla. A k tomu potřebujete dostatek vody.

Co je podle vás ten dostatek?

Každý člověk potřebuje vypít na 10 kilo váhy 4 decilitry vody. Když si jako příklad vezmeme průměrného člověka, muže či ženu, který váží 75 kilo, měl by vypít alespoň tři litry vody. To je minimum, aby ledviny, žlučník a játra nejely na sucho a správně fungovaly. Optimum je ještě o půl litrů navíc, v tomto případě 3,5 litru. A teď důležité je ještě, co pijete. Počítá se pouze neperlivá voda, případně menší množství neslazeného čaje.

Všude v časopisech se však dovídáme, že stačí dva litry. K čemu nám je takové velké množství dobré?

Naneštěstí v časopisech uvádějí jediný údaj a naneštěstí je to výpočet pitného režimu pro padesátikilovou ženu. Jenže tak běžná populace nevypadá, že? A to si uvědomte, že drtivá většina lidí nevypije ani ty dva litry. Ale pochopte, že ten organismus vodu odněkud brát musí! Potom má tendenci brát si ji z minulého dne, týdne, měsíce,… A váš organismus pak pracuje s odpadní vodou, která se hromadí v buňkách, kazí se a ze zkažené staré odpadní vody vznikají veškeré cysty, myomy, nádory a další zdravotní problémy.

Jak může rakovina souviset s pitným režimem?

Vysvětlím vám to na příkladu. Představte si, že vaše tělo funguje jako rybník. Ženy jsou ze 60 procent z vody, muži z 50 a děti ze 70 procent. Vaše tělo je nastavené na to, že sem každý den přijde těch zmiňovaných 3,5 litru tekutin. Rybník má přívod a odvod, voda tam musí nejdřív přijít, přinést živiny a roznést živiny v podobě krve. Zakroužit v těle a odvést z něj odpadní látky – to jsou nejen odumřelé buňky, které se ve vašem těle obnovují, ale také stabilizátory, emulgátory a barviva, které jsou pro organismus cizí, tělo je neumí zpracovat, a proto musí odcházet z těla pryč navázané na vodu. Je to bohužel taková daň za civilizaci, dnes máte tyto látky všude, ať už v jogurtu, uzeninách nebo v čínské polévce. Jenomže při vašem vodním deficitu se vám tady to stavidlo u výpustu vašeho rybníku spustilo dolů a voda se vrací zpátky do těla a koluje v něm, někde se nahromadí v podobě otoků a ve výsledku odpadní látky neodchází tak, jak by měly. A vzniká problém.

Které další nemoci kvůli tomu propukají?

Záleží na genetické výbavě dané osoby. Představte si, že přestanete vynášet koš, jen ten pytlík svážete a dáte si ho do obýváku. Jak to tam bude vypadat za pět, deset, patnáct nebo dokonce za padesát let? To už je hrůza, smetiště. Tělo je však chytré a nechce mít nepořádek všude, proto tyto odpadní látky, takzvané toxiny, ukládá jen na určitá místa. A těmi místy jsou orgány, které k tomu mají predispozice. Máte-li v rodině problémy s křečovými žilami, můžete si být jistí, že se vám vytvoří taky, když příjem vody zanedbáte. Křečové žíly a cévní onemocnění jsou jen prvním stádiem zatoxikování organismu, těmi to takříkajíc začíná. V první stadium se objevují také bolesti hlavy, únava, suchá pokožka, popraskané paty, celulitida.

A druhé stádium?

To se už objevují problémy jako cysty, myomy a polypy, u mužů problémy s prostatou. Ukazatelem jsou také kamínky a písky kdekoli po těle, třeba v ledvinách.

Nejraději bych se neptala na to poslední...

Nádorová onemocnění, infarkt, mrtvice, cukrovka, neradi o tom mluvíme. Ale musíme si uvědomit, že právě tyto nemoci patří mezi nejčastější příčiny úmrtí. Týká se to každého z nás. Čínská medicína uvádí tato závažná onemocnění jako znamení nejvyššího zatoxikování. To už to v tom těle bouchlo a odpadní látky se z jednoho „skládkového“ orgánu rozprchly do celého organismu. Pak to v něm vypadá jako v žabinci, když se vrátíme k té příměře tělo-rybník. Ostatně, dostala jste někdy od ctitele kytičku?

Ano.

A když ji dáte do vázy, a tu vodu nevyměňujete, jak za chvíli vypadá?

Nazelenalá, mazlavá.

Ano, je zelená, smradlavá, hnije. A tak to, v bledě modrém, vypadá v člověku, který málo pije.

Nechutná představa. Vypít tři litry čisté vody je však pro mnohé taky dost děsivá představa.

Chápu, lidé se odnaučili pít vodu neochucenou, neoslazenou, bez bublinek. Ale co je nepřirozeného na tom napustit si vodu z kohoutku? Pro ty, co se s nechutí od kohoutkové vody odtáhli, mám důvody, proč by se k ní měli vrátit. Ochucené, slazené vody v platových lahvích jsou drahé, z plastu unikají do vody škodlivé látky a většinou obsahují oxid uhličitý, což je odpadní látka těla, toxická, kterou vydechujeme. A lidé si ji dobrovolně dávají zpátky. Proto není dobré pít i neochucenou perlivou vodu. Slazené vody navíc obsahují kyselinu fosforečnou. Problémem je, že v těle je potřeba mít vápník a fosfor v poměru 2:1, a pokud člověk pije slazené vody a do toho jí masitou stravu a sladkosti, v těle stoupá hladina fosforu a automaticky musí stoupat i vápník. Ale ze stravy toho vápníku nepřijímáme tolik, tudíž organismus má tendenci brát si vápník z kostí, kloubů, ze zubů. S kávou a černým čajem je to ještě horší, kradou hořčík a odvápňují kosti, berou až čtyřicet procent železa a za každý šálek kávy či černého čaje je potřeba si dát minimálně 0,2 litru navíc, protože odvádí vodu. Navíc, káva tím, že je pražená, je toxická a překyseluje organismus, takže vy si takhle v podstatě ubližujete.

Je ještě něco, co bychom neměli pít ve velkém?

Svým klientům nedoporučuji ovocné džusy. Nepočítám teď šťávy vyrobené z čerstvého ovoce a zeleniny na domácím odšťavovači. Kupované džusy však obsahují cukr, který způsobuje nadýmání a kvasinkové infekce, zhoršuje se zažívání, tvoří se akné. To vše z nadbytku cukru. V supermarketu nenajdete ani žádný „stoprocentně přírodní džus“. Četla jste si někdy etiketu? Pokud tam není cukr, doslazují to uměle, je tam konzervant. Nic se nedá stoprocentně vyrobit. Džusy se navíc vyrábějí ze zbytků, hnijících rozšrotovaných kusů ovoce.

To znamená od teď pít jenom vodu?

Ne. Znamená to, že si musíme pečlivě vybírat, co do svého těla lijeme a upravit si množství. Místo tří šálků kávy si dát jen jeden, na chuť. Místo dvou litrů koly upíjet jen z malé skleničky a velmi výjimečně. A hlavně si hlídat správné množství vody. Vychází mi z výpočtu čtyři litry denně? Tak se k tomu musím dopracovat. Postupně, v průběhu několika týdnů, ale dosáhnout toho. Když do pračky, která potřebuje 7 litrů vody na důkladné vyprání prádla, naliji jen 2 litry vody, tak co se stane? Zapere se špína! A takto to potom vypadá v těle. Lidé i musí uvědomit jednu věc: jestliže nejíme, zemřeme. A jestliže správně nevyměšujeme, myslím tím obojí, zemřeme pomalou, předčasnou smrtí.“