Jakub Mikoláš 
I když současná koronavirová krize ukázala, že doprava nepřispívá na emisích tak velkým podílem, jak vědci předpokládali (někteří Němci dokonce na základě těchto dat volají pro opětovné otevření center velkých měst pro starší dieselové motory), stále jde o velmi významnou část, ať už jsou data více či méně přesná.
První problém se týká podobně jako u energetiky zdroje energie, která dopravní prostředky pohání. V EU je jedním z hlavních témat přechod na elektromobilitu, která půjde ruku v ruce s proměnou energetického mixu. Elektromobilů se prodává v ČR každým rokem více a více, nicméně stále chybí lepší infrastruktura.
Přitom silniční doprava má největší podíl na znečištění ovzduší, i když často toto tvrzení slyšíme o lodní dopravě. Jenže velké námořní lodě a trajekty pohání „odpadní“ materiál z rafinérií, mazut a jiné produkty z těžké ropy, během jejichž spalování vzniká obrovské množství nečistot: prachových částic, sazí a oxidů síry. Tedy takových látek, které při spalování nafty a benzínu vznikají v menším či zanedbatelném množství. U lodí je tedy problém spíše v produkci oxidu síry, avšak lodní průmysl na tom intenzivně pracuje.
Na baterky přes půl Evropy
S přechodem na obnovitelné zdroje energie tedy bude čím dál ekologičtější používání elektromotorů. Ty by se v budoucnu měly dokonce objevit i v letadlech nebo lodích, byť technologicky mají ještě mezery – především kapacita baterií, která je velmi nedostatečná. Dále těžba potřebných drahých kovů (např. lithia) nebo výroba likvidace akumulátorů. Všechny tyto problémy ovšem může vyřešit technologický posun, na kterém v současnosti pracuje hned několik firem – Toyota, Tesla, švýcarská společnost Innolith nebo americká společnost NantEnergy. Nejlevnější a zcela bez vzácných kovů by pak měly bít baterie od japonské společnosti APB.
„Vědecké poznatky promítnuté do technologií zcela změní naši spotřebu, naše spotřebitelské chování. Napadlo by někoho před 10 lety si koupit vysavač nebo travní sekačku na baterie?“ ptá se sám sebe Radim Tolasz. Elektromobily se tak přirozeně stanou běžnou součástí našich životů.
Minimálně ve městech, kde jsou kvůli koncentraci aut (často v kolonách) zplodiny nejkoncentrovanější, dávají elektromobily smysl již dnes. Právě kolony, retardéry a omezení rychlosti nebo „ekologické režimy“ v autech, které mají emise snižovat, se ukázaly jako kontraproduktivní, jak ve své práci vysvětlil Martin Irwin z University of Manchester, jelikož při plynulém provozu se spaluje významně méně paliva než při neustálých změnách rychlosti. Investovat by se tedy v ČR mělo přednostně do dostavby obchvatů či nových průtahů, např. severní části Pražského okruhu.
Carsharing ušetří nejen peněžence
Druhou stranou mince je samotný objem dopravy, jak nákladní, tak osobní. U nákladní dopravy je náš vlastní vliv samozřejmě hůře dohledatelný a méně viditelný, přesto může mít daleko větší dopad. Např. průměrné džíny, respektive jejich jednotlivé prvky – třeba zipy, manžety a podobně – „navštíví“ až 15 zemí světa, než se dostanou k zákazníkovi. Podobné je to i elektroniky (viz 837 hodin dlouhý film Logistics), automobilů, ale i průmyslově zpracovaných potravin. Díky volnému obchodu je totiž často levnější některé části vézt z úplně jiných koutů světa. Nejekologičtější variantou je tudíž nakupovat co nejvíce zboží od lokálních výrobců a ideálně s využitím geograficky blízkých surovin.
V jednom osobním automobilu se veze průměrně v EU jen 1 a půl člověka. Přitom v době internetu existuje mnoho carsharingových (sdílení aut) aplikací. Tyto aplikace jsou obecně dvojího typu – buď nabízíte místo(a) ve svém vlastním voze a zákazník vám za cestu jednorázově zaplatí (např. Blablacar) nebo jde o dlouhodobé sdílení auta poskytovaného nějakou třetí stranou. Příkladem budiž aplikace Karkulka Plzeňských městských dopravních podniků, od kterých si půjčíte auto na smluvenou potřebnou dobu a pak jej jednoduše vrátíte. Obojí šetří peněženku i vzduch.
Šetřením peněženky i vzduchu ve městech se zabývají i projekty tak zvaných „smart cities“, tedy chytrých (a zelených) měst. Ty svoje výstupy každoročně prezentují na brněnském veletrhu Urbis Smart City Fair. Příkladem budiž Smart City Polygon v Plzni, kde nejmodernější poznatky v oboru chytrých měst převádějí do praxe.
Moderní technologie značí konec zaprášených měst
V městském plánování má velké využití ochlazující a filtrační efekt stromů. Jak ale ozelenit např. historická centra, ve kterých zeleň původně neměla místo? Stromky zde dnes rostou např. ve speciálních zavlažovacích pytlích, které dokážou strom udržet při životě i v suchých a horkých dnech. Na zeleň ve městě dohlíží také senzory vlhkosti, které v pravý čas zapnou automatické zavlažování, což vede k úspoře vody.
Problematikou městské zeleně se zabývají pochopitelně i v zahraničí, odkud bychom se mohli (a měli) inspirovat. Tak se tomu stalo v Brně, kde se inspirovali holandským městem Utrecht, a po jeho vzoru začali osazovat střechy zastávek MHD, které tak slouží jako útočiště pro hmyz. Nyní také zastávky instalují i další města – Praha, Opava nebo Plzeň.
Trend zelených střech se pak netýká jen přístřešků stanic MHD, ale i větších střech, dosud se ovšem jednalo především o ty na soukromém bydlení. Nyní se takovou cestou vydal i mezinárodní řetězec Lidl, který již představil první takovou prodejnu, a to v Liberci. Lidl jde v udržitelnosti ještě dál, jelikož nakupuje jen zelenou energii a nové (a právě rekonstruované) prodejny se řídí výše uvedenými ekologickými trendy. Parkování v podzemí, nabíjecí stanice pro elektromobily i elektrokola, solární panely na střechách, využití odpadního tepla z chladících zařízení atd. Tyto kroky Lidl dokonce dostaly do finále soutěže E.ON Energy Globe za rok 2017.
V plzeňském polygonu testují i další možnosti, jak pomoci městům ušetřit klima i peníze. Chytré kamerové systémy, které jsou propojeny rovnou se semafory, zlepšují plynulost provozu v reálném čase. Osvětlení s pohybovými čidly, které se rozsvítí, jen pokud pod nimi někdo prochází, dokáže uspořit např. jen Praze až 40 % dosud vynakládaných financí na osvětlení, o světelném smogu ani nemluvě. V praxi už tyto lampy využila vesnice Rajnochovice v podhůří Hostýnských Vrchů, kde ušetří dokonce 61% vynaložené elektřiny.
Možností, jak zefektivnit provoz měst a silniční sítě, je ještě celá řada. Souhrnně vzato jde především o dobré plánování do budoucna, které zohledňuje proměny potřeb obyvatel a také o používání nových technologií, které šetří jak přírodu, tak finance.
(infobox č. 1)
Alternativní pohon automobilů nemusí být nutně elektrický proud. V současné době se vylepšují motory na plyn, ať už stlačený metan (CNG), zkapalněný propan–butan (LPG), bioplyn nebo dokonce dřevoplyn. Ten se dá extrahovat z dřevěné štěpky. Dle jeho výrobců se dá z metru krychlového štěpky vyrobit až 40 l pohonné hmoty. Do laboratoří se navíc vrátila myšlenka pohonu na vodík.
(infobox č. 2)
E.ON Energy Globe
– soutěž, která oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energie
– pomáhá zviditelnit projekty, které si zaslouží pozornost za svůj inovativní přístup k úsporám energií a ochraně životního prostředí
– soupeří se v šesti kategoriích – Firma, Produkt, Obec, Vzdělávání, Stavba a Nápad
– vítěze vybírá sedmičlenná komise složená z vědeckých odborníků různých specializací, od ekologie, přes energetiku po územní plánování
