Vendula Kadlecová PUBLICISTICKÝ ROZHOVOR
Olomoucké tetovací studio TX5 ve Ztracené ulici už na první pohled přitahuje pozornost. I přes tmavé sklo jde totiž obrovskou výlohou vidět tatéry rovnou při jejich práci, a tak není divu, že se někteří náhodní kolemjdoucí neplánovaně zastavují a více či méně nápadně nakukují dovnitř. V prostorách bývalého kadeřnictví mezitím burácí hudba a ve vzduchu se prolíná se zvukem tetovacího strojku, který silně připomíná zubní vrtačku. Na rozdíl od běžných pacientů se ale zdejší zákazníci, nervózně poposedávající na gauči, na svůj budoucí „zákrok“ těší.
Ve studiu mě vítá tatér a zároveň jeho majitel Daniel Gabčo, který okamžitě přeskakuje veškeré formality a nabízí mi tykání. Protože už je ale nachystaný na tetování a na rukou má natažené černé rukavice, z hygienických důvodů ke mně alespoň symbolicky natáhne na uvítanou svůj loket. A ačkoli se mi už podruhé omlouvá, že musíme rozhovor absolvovat během domluveného sezení s klientem, já si více než ochotně přitahuji židli až k lampě, která osvětluje lýtko neznámého muže, a těším se, až si prohlédnu proces tetování konečně zblízka. U něho mi nakonec Daniel stihne vysvětlit také všechny podrobnosti, které by potenciální zájemce o kérku mohly zajímat, a podělí se o zkušenosti nejen s barvami a dalšími produkty užívanými ve studiu, ale také o poznatky spojené s péčí o čerstvé tetování, či o možnostech jeho odstraňování.
Pokud někdo uvažuje o tetování, na co by se měl potenciální klient dívat především? Stačí jen spokojenost s portfoliem daného tatéra, nebo by měl vzít v úvahu třeba i vybavení studia?
Tak v první řadě by se měl určitě zaměřit na to, proč si to tetování vůbec nechá dělat. Je důležité, aby alespoň v něčem nesl určitou symboliku. Pokud někdo přijde s tím, že se mu obrázek zkrátka líbil jen na Googlu, tak ze zkušenosti vím, že mu ta radost dlouho nevydrží. Co se týče výběru studia, tak je důležité určitě nakoukat i tu práci tatérů, jaké styly používají a podobně. Ani doporučení od známých ještě nic neznamená, zvlášť pokud někoho pošlete za tatérem, že tetuje skvělou realistiku, a on je přitom zaměřený na old school.
Na stránkách jako jedni z mála uvádíte i konkrétní barvy, které ve studiu používáte, navíc jste často spojovaní s označením “vegan friendly”.
Já osobně jsem do studia vybíral zkrátka takové barvy, které mi přišly nejkvalitnější, takže jsem se ani moc neohlížel na to, jestli jsou, nebo nejsou veganské. Ale v současné době jsou veganské téměř všechny, které jsou na trhu. My jsme si to tam dali jen pro informaci, protože se nás na to zákazníci hodně ptali. Věřím, že i když podobné věci ostatní studia nijak zvlášť neprezentují, tak se ve většině z nich tyto barvy používají, jen prostě nemají dobré lidi na marketing. V čem jsme ale určitě „veganštější“, tak v používání veganské náhrady místo klasické vazelíny. Vlastně se ani nedá říct, že by šlo o náhradu, protože je opravdu kvalitnější.
A pozná zákazník rozdíl?
Určitě. Klasická vazelína v sobě neobsahuje nic pro zklidnění, ta se používá čistě jen proto, aby jehla lépe klouzala do kůže. Tohle veganské máslo už má ale uklidňující složky, které zároveň chrání kůži i před zarudnutím. Na tyhle vychytávky jsem ostatně přišel poté, co jsem se na vybrané barvy zaměřil právě i z tohohle hlediska. Našel jsem třeba jednoho amerického tatéra, který je veganem dvacet let a používá nejen tohle veganské máslo místo vazelíny, ale třeba i veganský kopírák (obtiskovací papír, který se vloží do termotiskárny a posléze přenese na tělo jako předloha, pozn. red.), tak jsem si z něj vzal příklad.
A co může pro lepší průběh tetování udělat sám klient?
Doporučujeme před tetováním určitě nepít alkohol, ale zároveň by měl člověk přijít dobře vyspaný a najedený. A samozřejmě pevně přesvědčený o tom, že si daný motiv vybral správně, i když už to většinou dokážeme odhadnout i my, nakolik si klient své tetování promyslel.
Takže se stává často, že si klient motiv na poslední chvíli rozmyslí? Nebo se nedá tetovat vůbec?
Hodně záleží na samotném tatérovi. (Za zády se mi ozve pobavené uchechtnutí.) Ano, třeba tady u Saimona se to stává často. Jeho krédo by mohlo být: „Od nás vždy odejdete s jinou kérkou, než jste chtěli“ (smích). Ale člověk už to jinak odhadne. Pokud nám padesát lidí během jednoho týdne napíše, že chce vytetovat ležatou osmičku, tak už je něco špatně.
Když už jsme u toho zaváhání, jak se dívají tatéři na požadavek zákazníků na znecitlivující krém? Doporučil bys ho ty sám?
Málokdy. Není to úplně ideální, už jen proto, že existuje velké riziko rozpíjení jednotlivých linek. Další věc jsou kérky, které trvají několik hodin, třeba šest jako tahle (kývne směrem k lýtku svého klienta, na kterém má obtisknutého obrovského draka). Pokud si to umrtvím, tak se to začne za tři hodiny zase probouzet a zákazník pak bude trpět dvojnásob.
Klient: (s hraným zděšením) Počkejte, tohle mě teď jako čeká?
Nebojte, vy to umrtvené nemáte, tak to bude dobré. Jak jsem řekl, ten umrtvovák by zbytečně narušil jednotlivé linie a pak by to navíc i bolelo. Spíš bych ho volil třeba na vybarvování, kde moc nevadí, že se linka trochu rozpije.
Existuje tedy zásadní rozdíl mezi klasickým a barevným tetováním? Pokud vím, tak problémové bývá třeba stínování bílou barvou, která opakovaně zasahuje do čerstvě poraněné kůže.
Přesně tak. A u barevných tetování se na to stejné místo narušené černou barvou vracím třeba ještě dvakrát a přidávám na závěr i tu bílou stínovací barvu, která údajně bolí nejvíc. Ale to je spíše tím, že přichází na řadu právě jako poslední, a tedy čtvrtý zásah do kůže, což už může být na člověka trochu moc.
A která místa jsou tedy na tetování nejcitlivější?
Asi přes kosti, ale každý člověk to má opravdu hodně individuální. Někdo třeba v pohodě zvládne tetování žeber na pět hodin a někdo vydrží jenom půlhodinu. Ale obecně se dá říct, že asi právě ta žebra, nárty, ohryzek…
Stane se, že klient plánuje na jedno sezení celou kérku, ale nakonec odejde s nedodělanou, protože už to nevydrží?
No jasně. Občas už to třeba nemůže vydržet ani ten tatér (smích).
Existuje nějaký doporučený odstup mezi dvěma tetováními, nebo se člověk může nechat tetovat klidně každý týden?
Pokud zasahuji do stejného místa, tak je tam obvykle rozestup jednoho měsíce. I když je to opět hodně individuální – některým zákazníkům se to zahojí třeba už za tři týdny, ale na kratší dobu už bych asi nepřistoupil. Výjimku děláme například u vojáků, kteří pak třeba odjíždějí na nějakou misi a nemůžou si prakticky žádné volno nikdy plánovat podle sebe, stejně tak často musí rušit domluvené termíny a podobně. U ostatních bych asi řekl, že se dá kérka dělat třeba i každý druhý týden. Minimálně já jsem asi jednomu člověku nedělal různá tetování v kratším rozestupu, i když znám pár lidí, které jsem právě ob týden tetoval a měli jsme během dvou tří měsíců domluvených třeba osm sezení.
Byla to největší kérka, kterou jsi dělal?
To ne, má největší kérka trvala 170 hodin, celkově asi rok a dva měsíce. Byl to celý rukáv, rameno, hrudník, lopatka, vlastně podstatná část zad. Navíc jsem tetoval maorským stylem, který je hrozně pracný, protože je hlavně o detailech.
Ovlivňuje tvou práci a potažmo i zákazníkovu péči o tetování třeba roční období?
U nás v České republice si myslíme, že ovlivňuje, ale když si vezmu takové LA, kde je celoročně čtyřicet stupňů a tetují tam každý den, tak mi to přijde jako hloupost. Tam taky nečekají až na zimu, protože tam ani žádnou nemají. My jsme tady tak trochu zhýčkaní tím, že se prostě nedokážeme na dva týdny vzdát opalování a koupání. Léto ale obecně tomu procesu hojení nijak neškodí. A pokud už se někdo rozhodne si tu kérku udělat, tak musí být stejně ochotný se o ni postarat v každém ročním období.
Jak by měl tedy člověk o svou kérku pečovat?
I v té základní péči se to dost liší, každý tatér doporučuje něco jiného. Většina studií se v tomto shoduje tak na 60 % a zbytek už záleží na individuálním doporučení každého tatéra. Já se třeba většinou o kérky starat nemusím vůbec a někdo zase udělá všechno správně, maže se krémem a hned tak ho po vytetování nenamáčí, ale kérka u něj třeba za deset let vypadá úplně jinak. A samozřejmě závisí i na věku tetovaného, občas k nám přijde třeba i pětasedmdesátiletá babička, která má kůži tenkou jako papír. Tam je však největším problémem to, že se barva příliš rozpíjí, takže je potřeba si dávat opravdu velký pozor.
Může se stát, že se i přes správnou péči u někoho objeví infekce? Nebo třeba alergická reakce?
Kérky jsou nevyzpytatelné. I když uděláš všechno správně, pořád se může stát, že se něco pokazí. Nebo můžeš být jako já a jdeš s čerstvou kérkou ještě v ten samý večer do vířivky, moc o ni nepečuješ, a stejně je máš všechny v pořádku. Bohužel existují tisíce různých faktorů, díky kterým se ti kérka může nějak zanítit nebo i rozpít. Existuje třeba tatérská skupina na facebooku, kde si v rámci republiky vyměňujeme různé zkušenosti, a dá se tam narazit na kde co. Někteří tatéři třeba nasdílí fotku tetování, které vystouplo nebo se úplně rozpilo, a přitom jsou zkušení a tetují deset nebo dvacet let. U každého člověka hrají roli nejrůznější věci – léky, které bral, jak se vyspal, jestli šel do posilovny nebo se jen zpotil cestou na tramvaj… Zkrátka záleží kůže od kůže.
A co potom s takovým nepovedeným tetováním? Vy tady nově nabízíte i jeho odstraňování.
Tuhle možnost máme teprve od léta. Často děláme cover, tedy překrytí původního tetování, ale ne vždy je to možné, a tady právě přichází na řadu možnost laserového odstranění. I to ale většinou funguje jen jako nástroj k vyblednutí původního tetování, aby se nakonec dalo překrýt jiným motivem, takže tady vyloženě nefungujeme jen jako místo, kde se dá tetování definitivně odstranit.
Jak často tady lidé na laser docházejí?
Poměrně dost, v průměru určitě alespoň dvakrát nebo třikrát týdně někoho na odstranění tetování objednáváme.
Chodí k tobě lidé předělávat třeba i tetování od někoho z vás? Přece jen už tady fungujete pár let.
Naštěstí ne, chodí tady opravdu jen s kérkami z jiných studií, případně pak z nejrůznějších domácích tetování. Pro nás je to takový pocit zadostiučinění, protože některým lidem se kérky zdají drahé a chtějí pak na nich co nejvíce ušetřit, i když to mají dát za něco na celý život. Pak začnou řešit třeba tisícikorunový rozdíl, což jsem osobně nikdy nepochopil, ale na druhou stranu je zábavné to sledovat. Ti lidé mají pocit, že ušetřili, nechají si to udělat u někoho doma, ale za rok jsou tady u nás, a musí si paradoxně ještě připlatit právě za odstranění i následný cover.
Řekl bys, že si tetování nechávají předělávat více muži, nebo naopak ženy?
Tak to se přiznám, že nevím. Podle mě je to ale tak půl na půl.
Předpokládám, že jde nejčastěji o odstranění jmen bývalých lásek.
To rozhodně, jména tady bývají často, stejně tak i nějaké společné kérky, které si lidé kdysi v páru nechali vytetovat. Ale jde vyloženě i o ošklivé motivy, se kterými už nejsou spokojení, zvlášť pokud se nechávali tetovat příliš mladí. V sedmnácti si člověk jen těžko může zodpovědně rozmyslet něco takového. I když moje osmiletá dcera mi říká už teď, co všechno by si ráda nechala vytetovat.
