„Děti baví padat ze tří metrů do žíněnky,“ říká Jiří Král, trenér kroměřížského Dráčka

Dopolední cvičení se jmenuje Dráček. Jedná se vlastně o mateřské školy, které k nám chodí na cvičení. No a odpoledne je rekreační sport. Rekreační sport se skládá ze tří kategorií, jsou kategorie 2 až 4 let, a to je cvičení rodičů s dětmi. Pak je kategorie 4 až 5 let v pátek, a pondělní je 5 až 7 let.
Kolik školek navštěvuje cvičení Dráček?
Když jsem Dráčka přebíral chodilo sem šest školek. Pak se to postupně rozvíjelo až dneska chodí 13 školek – všechny kroměřížské i nějaké přespolní. Chodí sem od října do konce dubna jednou za 14 dní.
Máte pro děti ze školek dopředu vymyšlený program?
Mám vymyšlených 15 nebo 16 lekcí, a to jim v podstatě obměňuju. Je to na základě nářaďovny, která je výborně vybavená, takže ta nabídka je velká
Takže dopolední cvičení Dráček trénujete sám?
Je nás asi celkově 15 trenérů. Všichni to jsou vyloženě amatéři. Jsou to lidé, kteří mají vztah ke sportu a dětem. Je tady hodně učitelek z mateřských škol hlavně na cvičení 2 až 4.
Takže trenérů máte dostatek?
To máme, ale v rekreačním sportu v kategorii 2 až 4 je to trošku horší. Tam trenérky dostanou mikroport a předcvičují před 50 dětmi a jejich rodiči. Nejhorší je říjen a listopad, kdy fakt chodí všichni. Lepší je, když jich je pak třeba 35 nebo 40. Ale když je tady 50 dětí a 50 rodičů, tak to je hrůza.
Takže musí být trenérka zkušená.
Samozřejmě, když trenérka není zkušená, tak je to pro ni stresující. Musí si to zorganizovat, mluví na celou tělocvičnu, a ne každému je to příjemné. Navíc si v té kategorii musí poradit nejen s dětmi, ale i s rodiči. Ti sem někdy přijdou a myslí si, že budou jenom stát. Ale oni samozřejmě musí cvičit s tím dítětem.
To je docela rozdíl, jestli mají děti 2 nebo 4 roky, že?
Obrovský. A my to cvičení 2 až 4 máme ještě rozdělené tak, že prvních 20 minut je společné cvičení, kdy to vede trenérka. Pak je 20 minut velká překážková dráha a posledních 20 minut vytáhneme ven odrážedla a autíčka, různé balony a hokejky. A si pak ten rodič dělá s dítětem, co chce. To je pak taková volná část. Je dobré je vidět, jak má kdo vychovaný dítě z domu.
Jak to myslíte?
Někteří rodiče si absolutně neví s tím dítětem rady, a to dítě si dělá celou hodinu co chce. U některých rodičů je to naopak a dítě přesně poslouchá, co něm rodič chce. I pro to dítě je dobré, že si uvědomí, že se musí nějakou dobu soustředit, že je to jak ve školce nebo ve škole a musí dávat pozor.
Takže by se dalo říct, že jsou děti po cvičení i víc klidnější?
Ano. Hlavně je tady víc lidí, dětí. Takže to dítě musí půjčit hračku nebo si ji naopak vzít a už se začíná prosazovat v kolektivu. Naučí se pak i spolupráci, třeba při uklízení žíněnek a nářadí. Lépe poslouchají. Když jsou tak malý a jsou jim třeba 4 roky, tak se s nimi dá dobře pracovat.
Jak jste se Vy sám dostal ke cvičení dětí v Dráčku?
To už je hrozně moc dlouho. Dřív se to jmenovalo Rozlet, a pak se z Rozletu udělal Dráček. Nejdřív to tu rozjeli judisti a bylo to v juda sále, pak se to přesunulo dolů do větší tělocvičny.
Takže Dráčka jste nezaložil vy sám?
Ne, já jsem ho pouze přebral. A přebíral jsem to z toho důvodu, že to nikdo jiný nechtěl dělat. Všichni od toho utekli a někdo to musel dělat. Bylo tady už šest školek, když jsem to přebral.
Měl jste nějaké zkušenosti s dětmi, když jste Dráčka přebíral?
Já jsem dřív hrával basketbal a pak jsem trénoval děti od žáků až po dorosty. Jinak tady s tímto cvičením jsem neměl vůbec žádnou zkušenost. To přišlo tak nějak samo. Napřed jsem začal dělat Dráček a pak jsem postupně nějak skončil s basketbalem a dostal se i tomu rekreačnímu sportu. A to už jsem v podstatě měl zkušenost z těch mateřských školek. Takže rekreační sport jsem začal dělat až jsem měl spoustu zkušeností.
Když se přesuneme k rekreačnímu sportu, máte také dopředu naplánováno, co budete s dětmi dělat?
Dělám si přípravu úplně na všechno, u Dráčka mám zpracované úplně všechny lekce, mám udělané i rekreační sporty. Celé to mám naplánované, protože jsem pak klidnější, když jdu na trénink a vím, co mám dělat.
Inspirujete se něčím při plánování cvičení?
Většinou koukám na videa a sleduji, co se kde ve světě děje, a co je zrovna populární. Takže se pořád vzdělávám.
Kolik k Vám chodí celkově dětí?
Na odpolední rekreační sport máme celkem 200 dětí v těch třech kategoriích. Největší zájem je o kategorii 2 až 4 roky. To máme pondělí a středa, tam je 50 a 50 dětí. Se školkami sem chodí celkem 370 dětí.
Proč máte nejvyšší kategorii v rekreačním sportu zrovna do sedmi let?
Sedm roků proto, že vlastně už chceme, aby šly potom děti dělat nějaký konkrétní sport. Tohle je vlastně vyloženě průprava.
Máte představu, kolik dětí skutečně dál sportuje?
Čísla vyloženě nemám, ale vidím to tady na oddílech, co trénují na Slavii, na judu nebo na karate. Všude mají hrozně moc dětí. Dokonce gymnastky, které měly vždy deset nebo dvanáct holek, mají teď 50. Takže si myslím, že to má nějaký efekt.
Myslíte si tedy, že jsou na tom děti v Kroměříži se sportováním dobře?
Tělovýchova (TJ Slavia Kroměříž) má 600 dětí. Dvě stě dětí je v rekreačním sportu, necelých dvě stě je basket a pak je tam po stovce judo a karate. Nemůžeme si stěžovat. Tento týden taky zrovna chodím po školách a dělám zase nábor na září a jsem zvědavý, kolik se jich přihlásí.
Nábor na rekreační sport?
Na basket. Na rekreační sport máme každoročně hned plno, a ještě musíme zvyšovat kapacitu.
Takže jste se vrátil k trénování basketbalu?
No letos jsem zase dělal přípravku. Trénoval to starší pán, kterému tam chodilo deset dětí, tak jsem to přebral po něm. Mě všechny děti znají z doby, kdy chodily se školkou do Dráčku. A tak když jdu do první třídy dělat nábor, tak je to jednodušší. Minulý rok jsme dělali nábor a přišlo 50 dětí a z toho 38 začalo chodit do přípravky.
Když mluvíme o vzdělávání, v tělocvičně máte novou lezeckou stěnu, na kterou s dětmi chodíte. Musel jste se nějak vzdělávat i v tomto ohledu?
Ano, musel jsem jezdit do Brna a udělat si instruktorský kurz.
Je lezecká stěna mezi dětmi oblíbená?
Začaly sem chodit školní družiny, a ty jsou z toho nadšený. Já jim tady v tělocvičně vytáhnu věci, co jsou v nářaďovně a děláme kruhový trénink. Udělám dvě nebo tři stanoviště a po dvaceti minutách se děti prostřídají. Dvacet minut tak jsou třeba právě na stěně, dvacet minut hrají florbal nebo dvacet minut skáčou na airtracku a jdou z družiny spokojený. Navíc jsme letos udělali nově lezecký kroužek.
Byl o něj velký zájem?
Dali jsme to na stránky SZMK (Sportovní zařízení města Kroměříže) a hned na druhý den byla kapacita plná. Bylo přihlášených 30 dětí, tak jsem musel nabídku stáhnout. Byl o to obrovský zájem.
Máte kromě lezecké stěny nějaké jiné atrakce?
Máme tady už dlouho airtrack a mini horu. Poslední tři čtyři roky dávám všechny peníze do té lezecké stěny. A ještě na ní letos do prázdnin doděláme roh, kde bude jenom rovná stěna. Tam bude lezení jenom na laně – to je lezení, kdy člověk leze a sám se zahákne do karabiny a sám si podává lano. Tento styl lezení už tady praktikujeme, ale na tom převisu, který tu je, se to dělá hrozně špatně. Je to dost náročný, když si tam má dítě dávat lano. Takže teď uděláme jen dvě rovný stěny a tam budeme hodně trénovat to lezení na laně, a to už je vlastně základ pro skalní lezení.
Vidíte nějaký pokrok, když přijdou děti a nejsou třeba fyzicky moc zdatné, že za tu dobu, co k Vám chodí, nějak pokročí?
Perfektně je to vidět na školce. Máme tady třeba molitanové překážky, tak s dětmi začínám běhat po těch překážkách. Jenom vyloženě přebíhají, jsou to takový jednoduchý krokový variace. Je vidět, jak někteří jsou z toho vyjukaní. Když jim pak ale na závěr vytáhnu airtrack s minihorou, to už se pak vůbec nebojí a přelézají úplně bez problémů. Nechávám je pak lozit i na stěně do tří metrů. To je vlastně lezení bez lana a padají do žíněnky. Kdo chce, tak mu dám naviják – to znamená že vylezou až úplně nahoru a pak si z vrchu samy skočí dolů. A to je obrovský adrenalin. To ty děti hrozně baví.
Zkoušel jste to?
Zkoušel. A protože vím, jaká to je výška, tak jsem vylezl, radši jsem se ani nepodíval dolů a hned jsem skočil. A u toho lezení je zajímavé, že jsou na to šikovnější holky než kluci. Kluci jsou takoví bojácní, hned to vzdají a zabalí to. Holky se třeba bojí, ale bojují. Vylezou do půlky, skočí dolů, chvilku tak lozí jen do půlky, pak to posunou až se nakonec dostanou úplně nahoru.
Na vašich webových stránkách se objevují pozvánky na nejrůznější události. Jaké akce s Dráčkem organizujete?
Dělám závěrečné cvičení pro mateřské školky. To je tady 370 dětí a všechny dostanou společná trička s logem Dráčku. Jinak jsme letos udělali trošku změnu. Vždycky sem chodila paní, co dělala aerobik s dětma a my jsme pak dělali překážkové dráhy. A vždycky tady byl hrozný zmatek. A tak jsme vymysleli, že letos uděláme aerobik a dětskou jógu. Takže děti se vlastně rozdivočily a tou jógou se pěkně uklidnily.
A jaké speciální akce pořádáte pro Rekreační sport?
Pořádáme Mikuláše, maškarní bál a za chvíli bude sportovní den.
Když přejdeme k finanční stránce, jak Dráček a Rekreační sport fungují, je samostatně výdělečně činné?
Ne, nejsou. Dostáváme dotace hlavně od města. Dráček je sportovní klub a já si zažádám o dotace přes sportovní komisi. Mým cílem bylo teď získat dostatek peněz na dodělání té lezecké stěny.
Máte ještě nějaké plány do budoucna?
Ani nemám. Teď jsme udělali ten lezecký kroužek a děti jsou celkově nadšený z nové lezecké stěny. A vlastně ani kvůli kapacitním důvodům to už moc dál posouvat nejde. Máme tělocvičnu vyhrazenou jen do tří hodin, protože pak jsou tady jiné oddíly jako basket nebo gymnastika. Mám toho už tak až nad hlavu, takže zatím to stačí, jak to je.