Tereza Šumberová 
Rostislav Šumbera své televizní začátky datuje už od prázdninových měsíců let 1968, 1969 a 1970. „Nebýt studentských brigád v Redakci zpravodajství TS Ostrava (včetně srpnové okupace'68), asi by se mi můj dětský sen, stát se sportovním televizním redaktorem, nikdy nesplnil.“ Jak šel čas, přibyla otci další přízviska: kameraman, reportér, dramaturg, střihač, režisér a především šéfredaktor Redakce sportu v Ostravě. „V době, kdy se začalo zběsile kádrovat a propouštět ("Poučení z krizového vývoje" ÚV KSČ), „natlačil“ mě tehdejší vedoucí zpravodajské redakce (pozdější dlouholetý ředitel ostravského studia - až do roku 1989) do konkurzu na redaktora. To už jsem měl i po přijímačkách na Fakultě žurnalistiky UK.“
Sportovní redakce v té době ještě neexistovala, tak se otec s kamerou Admira zapojil, kromě politiky, do výroby fejetonů, soudniček, pohlednic z našeho kraje (zajímavosti). „A v neposlední řadě, ba právě naopak, jsem si určil prioritu v tělovýchově, sportu a motorismu. Časem přibyl kromě sportovních aktualit i studiový sportovní pořad "Volejte Ostravu", do kterého jsem si zval úspěšné sportovce našeho kraje. Diváci se mohli telefonicky vyptávat, či soutěžit.“
V severomoravském kraji si sportovní nadšenci velmi rychle zvykli na řadu mezinárodních úspěchů zdejších sportovců. Díky tomu se více rozrostla spolupráce s pražskými sportovními kolegy. „Například s Vladimírem Drbohlavem, který měl pod palcem sportovní zpravodajství – od BBV přes Aktuality, Sportovní ozvěny apod. a tak se žhavily telefony s případnými tipy do boďáků. Spolupráce ovšem byla s většinou pražských sporťáků.“
Mezitím Rostislav vyfasoval kameru Paillard s pověstnou kličkou, která byla na sport dost nevhodná. „Běžela pouhých 24 vteřin a poté jste znovu museli použít kličku, takže jsem si za nějaký čas nafasoval motorek s bateriemi.“
„Šoty a reportáže s přiloženým textem se posílaly vlakem, takže dorazily až do druhého dne. Velkou bolestí byla v té době aktuálnost.“
Sportovní redaktoři museli pracovat více aktivně, než je dnes zdrávo. Všechny tipy k natáčení se musely vyhledávat, buďto: Dopisem na OV ČSTV s žádostí o kalendář akcí, které se budou v tom kterém okrese konat; dopisy na TJ; hledat v denním tisku; být v kontaktu se svými sportovními přáteli a informace si tužkou připsat do diáře (hlavně se nesmělo na to zapomenout); spoléhat se, že se pořadatelé sami ozvou (tenkrát byly telefony na šňůře, psaly se dopisy apod.)
V 80. letech minulého století Rostislav zkusil komentátorskou dráhu. „Vzpomínám si na svůj první přenos. Mistrovství Evropy v kuželkách, hned na to ragby ČSSR-Rumunsko, které se konalo v Šumperku, vzpěračských, parkurových a dalších malých sportů.“ Ostravské studio s přispěním pražských komentátorů, kameramanů a režiséru vyrobilo na konci osmého desetiletí ročně v průměru 35 přímých přenosů, desítky sportovních dokumentů a k tomu ročně 250 šotů do sportovních cyklických pořadů.
Za velký úspěch Rostislav považuje schválené pracovní cesty za železnou oponu, bez rudé legitimace, které podnikl v 80. letech s orientačními běžci do Švýcarska a Itálie, s atlety do NSR a s cyklisty do Francie.
V roce 1989 se lidé dočkali zázraku - SAMETOVÉ REVOLUCE, která většině našim spoluobčanům přinesla entuziazmus do života i do práce. „V revolučních dnech šel samotný sport víceméně stranou. Ovšem ne ti, kteří ho úspěšně v našem regionu reprezentovali. A tak se natáčela jejich vyjádření, emoce a projevy podpory studentům, hercům a vlastně všem, kteří se hrdě hlásili k Občanskému fóru.“
Rostislav se dostal s kamerou k politice. Konec konců, on sám začínal ve zpravodajské redakci, jen s výjimkou jiné doby, než byla v srpnu 1968.
V roce 1990 se v ostravském studiu zrušily filmové laboratoře a začala tak celková modernizace výrobní i dokončovací techniky. „Filmové kamery nám nahradily barevné elektronické IKEGAMI s kompaktním záznamem.“
Zanedlouho poté se objevil na televizním parkovišti dvoukamerový přenosový vůz SONY. Balíčky s hrubým materiálem sportovních událostí a přiloženým textem k tomu se už neposílaly vlakem. „Posléze se začaly sportovní příspěvky točit kamerou SONY. Vznikly nově vybavené střižny, což znamenalo, že příspěvky do celostátního sportovního zpravodajství měly větší kvalitu obrazů a především aktuálnost.“
Díky moderním technologiím se už reportáže a šoty neposílaly vlakem, ale redaktoři je rovnou trasovali přímo na Kavčí hory zejména pár minut před vysíláním. „ Vedle kvality se zvedla i kvantita ostravsko-pražské spolupráce.
O víkendu Rostislav stihl denně vyrobit i tři hotové příspěvky: Ráno házenou, odpoledne fotbal a po něm stihl hokej. „Občas to bylo hodně natěsno, příkladem je cesta z třineckého hokeje s doprovodem dopravní policie.“
Velkou změnou pro sportovní redakce v Praze, Ostravě a Brně byl nový kanál ČT4- sport, který vznikl v roce 2006. „Ostravská sportovní redakce se ještě za "mého tzv. vedení" naštěstí rozrostla o několik mladých nadšenců. Ať už naše prořídlé řady doplnili redaktoři na stálo, nebo externě, pustili do plnění zvýšené výroby, což do té doby bylo nevídané. I jejich zásluhou si "sportovní 4" měsíc co měsíc získávala nové diváky.“
V současnosti si Rostislav užívá penze, přesto jeho hlas divák může zaslechnout, ze starších šotů z BBV po 25 letech. Zůstává stále věrným fanouškem své domovské televize a poctivě sleduje práci současných redaktorů a svého syna. „Doma sedím jako penzista a hodnotím výkony. Co se týká přípravy, tak se to vše zjednodušilo. V současnosti se dá vyhledat opravdu vše, což redaktorům ulehčilo práci. Za mých dob jsme vše hledali v bulletinech nebo jsme si šli sednout s kamarády sportovci, kteří nám poskytli určité informace.“
Otec díky své profesi procestoval svět, navštívil Japonsko, Jižní Koreu, USA, Thajsko, kde byl s českou výpravou na Univerziádě. S basketbalisty, orientačními běžci, s hokejisty, fotbalisty, atlety prožil řadu skvělých okamžiků v Evropě, Kanadě i Brazílii. „To jsou odměny k nezaplacení na celý život.“
Rostislav má velmi mnoho zážitků, o kterých může vyprávět. Zajímavou historkou, na kterou vzpomíná je, když ho málem zatkli na letišti v NY kvůli kameře značky SONY, ze které se střílelo ve filmu - Osobní strážce. „Po příjemném letu nás na letišti J. F. Kennedyho v NY čekal boj mezi životem a smrtí s bezpečnostními složkami a mnou vyfasovanou kamerou v Ostravě. Česká "američtina" nám při dialogu příliš nepomohla. Dozvěděli jsme se sice, proč jsme zadrženi a tak jsme museli zdokumentovat, že je kamera funkční. Přání jsme splnit nemohli, poněvadž baterky byly v zavazadlovém prostoru Boingu… Při zpátečním letu nám v letadle pustili daný film, kde se střílelo ze stejné kamery. Poté jsme pochopili celou akci na letišti.“
Rostislav Šumbera
Bývalý šéfredaktor Redakce sportu, dramaturg a režisér v televizi začínal jako mladý kluk, kdy redakce sportu jak ji známe, neexistovala. V roce 2002 se stal otec šéfredaktorem sportovní redakce v Ostravě. Tehdy byli dva šéfredaktoři – Otakar Černý, který byl v Praze. V televizi byl Rostislav 44 let. V roce 2014 odešel do penze.
