Kateřina Svobodová 
Historie Lázní Kostelec sahá až do roku 1742, kdy kostelecký občan Jan Zbořil objevil na svém pozemku podivně zapáchající pramen. „Obyvatelé záhy zjistili, že voda z tohoto pramene má pozitivní vliv na revmatismus a otoky, ale ke zbudování lázeňského komplexu byla ještě daleká cesta,“ vysvětluje obchodní manažer Lázní Jiří Fadler.
Hodnota pramene? Jednodenní robota
Zbořilův pramen se na konci 18. století sice dostal až do místní kroniky, ale vrchnost i tak odmítala jeho účinky uznat. Teprve poté, co jeho léčivé vlastnosti potvrdili vídeňští lékaři, odpustil správce lukovského panství hrabě Kristian Seilern-Aspang Janu Zbořilovi jednodenní robotu.
„Vídeňští lékaři tehdy zapsali, že zdejší voda léčí ‚otokem a dřením údy stižené a zdravé chrání před onemocněním.‘ Tím ostatně dali vzniknout celým lázním,“ doplňuje jedna z majitelek Lázní Helena Březinová. Hrabě Kristian Seilern-Aspang poté nechal na pozemku vystavět dřevěné budovy známé jako panské lázně. Do nich ovšem měla přístup pouze vrchnost.
V sezóně až 1 500 návštěvníků
V roce 1899 přebudovali Lázně manželé Mašláňovi s doktorem Janem Kovářem na moderní léčebné středisko, které dokonce převyšovalo požadavky tehdejší doby. Sestávalo se ze dvou lázeňských vil – Maxe a Moritze, dále z lázeňské budovy a z centrální budovy fungující jako recepce a ubytovna.
Vily Max a Moritz vybudoval roku 1903 pan Roháček z Brna ve stylu selské secese podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče. Na radu ředitele luhačovických lázní Františka Veselého v nich majitelé zavedli nové balneologické léčebné metody. „V suterénu obou lázeňských budov byly vany, ve kterých se léčilo prostřednictvím koupelí v sirnaté vodě z blízkého pramene. I díky těmto budovám se lázně staly kulturním a společenským centrem kraje s bohatým společenským životem, v sezóně navíc s pravidelnými koncerty. O nedělích a svátcích je navštěvovalo až 1500 lidí,“ popisuje nad dobovými fotografiemi Jiří Fadler.
Zájem o koupi měl Tomáš Baťa
Ve třicátých letech minulého století se o lázně zajímal i Tomáš Baťa. V roce 1936 se tak s dotazem ohledně koupě obrátil na hraběnku Charlottu Seilernovou, která je roku 1910 odkoupila od manželů Mašláňových a doktora Kováře za 123 tisíc korun. Následně nechal svého dvorního architekta Jana Kotěru vypracovat studii k výstavbě nového léčebného pavilonu. Realizaci projektu ale přerušila sama hraběnka Seilernová, která lázně odmítla prodat. Vlastníkem Lázní tak byla až do roku 1948.
Z veřejných lázní podniková rekreace
V průběhu druhé světové války lázně sloužily jako umývárny a ubytovna pro německou mládež. V květnu 1945 hlavní lázeňská budova s kuchyní a ubytováním vyhořela. Na jejím místě později vznikl betonový parket pro taneční zábavy. V 60. letech minulého století navíc vždy přes zimu fungoval jako ledová plocha pro bruslení a hokejové zápasy.
Historické budovy lázeňských vil v průběhu války velmi utrpěly. V roce 1964 odkoupily celý areál Vítkovické železárny Klementa Gottwalda Ostrava. Jejich záměrem bylo lázně využívat jako rekreační a ubytovací středisko pro své zaměstnance. Na vrcholku kopce nad lázněmi tak firma nechala roku 1972 vybudovat nový ubytovací komplex s venkovními bazény.
Lázeňské vily Max a Moritz už nebyly potřeba. „Jelikož měl nový hotel vyhovující kapacitu pro rekreanty z řad zaměstnanců Vítkovických železáren, nebyl zde bohužel další důvod, proč tyto vily nákladně udržovat. Obě budovy z pera Dušana Jurkoviče tak byly opuštěny, zdevastovány a v polovině 70. let zbourány,“ doplňuje Helena Březinová.
Návrat k lázeňské tradici
V roce 1994 koupila lázeňský komplex společnost Zlínsat. Noví majitelé se rozhodli navázat na tradici lázeňství v Kostelci, která po druhé světové válce postupně zanikla.
Prioritou bylo k lázeňské péči využít zdejší sirnou vodu. „Celkem se v Kostelci nachází sedm studní s prameny bohatými na minerály. Z provedeného průzkumu referenční laboratoře Ministerstva zdravotnictví České republiky vyplynulo, že prameny v těchto studnách jsou léčivé a bohaté na sirovodík. Podobně silné prameny se na území celé České republiky nacházejí pouze v Ostrožské Nové Vsi,“ přibližuje Jiří Fadler.
V kosteleckých Lázních se tak léčí zejména revmatické choroby, artrózy kloubů i kožní onemocnění jako psoriáza, atopický ekzém nebo dermatitida. V neposlední řadě zdejší středisko navštěvují také pacienti s Bechtěrevovou chorobou i Reiterovým syndromem.
