Fenomén golf- populární sport pro celou rodinu

Cíl práce

Cílem práce je představit golf jako sport, který může hrát úplně kdokoliv bez rozdílu věku a společenského postavení. Golf totiž v posledních letech prodělal výraznou transformaci ze hry určené mužům vyšší společenské třídy v zábavu pro celou rodinu za přijatelnou cenu. Především díky tomu se stal velmi populárním a počet registrovaných členů překročil hranici 50 tisíc, což z něj dělá třetí nejoblíbenější sport v České republice hned po fotbalu a hokeji. Ve světě se dokonce více lidí než golfu věnuje pouze fotbalu a volejbalu. Dílčí cíl si vytknul za úkol popsat funkci České golfové federace v rozvoji popularizace golfu a přiblížení současného stavu českého golfu a vnímání veřejnosti. Tento nejvyšší subjekt českého golfu totiž v devadesátých letech nebyl příliš vidět a golf se neuměl zbavit stigmatu elitářského sportu. Až v posledních letech toto klišé pomalu odbourává díky snaze otevřít se široké veřejnosti. Hra je propagována známými osobnostmi, televize lákají na přímé přenosy z turnajů PGA a kluby na dny otevřených dveří. Pro vyváženost se práce kromě vyzdvihování kladů golfu pokusí zprostředkovat názory a postoje lidí do golfu přímo nezainteresovaných, aby se potvrdilo, zda se golf již zbavil nálepky sportu pro elity, nebo zda je v některých kruzích za něj stále považován.

Volba tématu

K této volbě tématu jsem přikročil z důvodu boomu golfu v posledních letech. Stačí si shrnout statistiky: v roce 2000 v Česku existovalo 42 klubů a golf hrálo 8589 nadšenců, letos vydané statistiky uvádí, že k roku 2012 existuje 164 klubů a golfu se věnuje 55 547 registrovaných hráčů. Nárůst to je opravdu markantní, navíc golf v poslední době hýbe společností. Při prolistování bulvárních periodik se zdá, že veškerá jednání českých politiků se odehrávají na golfových hřištích, v televizích vznikají nové a nové golfové pořady a dokonce i celé kanály. Na internetu známé osobnosti lákají nové hráče a přibližují jim klady této hry. Kdo nehraje golf, jako by nežil, samozřejmě myšleno v nadsázce.

Zajímavé je, že popularita golfu spočívá spíše v jeho společenském rozměru a možností trávit příjemné odpoledne v krásné udržované přírodě než v tom ryze sportovním. Golf hraje velká masa lidí kvůli jeho kladům, ne kvůli následování nějakého vzoru jako v jiných sportech. Například oproti hokeji je totiž golf ve srovnání se světem u nás v začátcích, čeští hráči zaostávají za konkurencí, ve světovém žebříčků dokonce před nejlepším Čechem figuruje i hráč z Kajmanských ostrovů a žádná výrazná osobnost typu Jágra není na obzoru a noví golfisté tedy nepřibývají z důvodu, že by chtěli někoho napodobit.

I tak se stal golf velmi populárním a mě samotného vlna z posledních let pohltila. Tento projekt píšu jako velký golfový fanoušek, jenž si tento sport velmi oblíbil a v rodných Semilech tráví každou volnou chvíli na hřišti. Navíc okolnosti tvorbě této práce nahrávají, protože nově zvolení prezident, viceprezident i sekretář federace, tedy tři nejvýznamnější činitelé českého golfu, v Semilech žijí a starají se také o místní klub. Město tedy golfem přímo dýchá a mám k němu opravdu blízký vztah.

V rámci sportovní žurnalistiky se stále jedná o okrajové téma. Jen při pohledu na lištu kolonek sportů na webovém portálu idnes.cz se golf krčí v pozadí zájmu až mezi florbalem a sázkami. Jediné, co dokáže mediální vody trochu rozčeřit, je Ryder Cup (turnaj týmů Evropy a Spojených států amerických) konaný jednou za dva roky a milostné avantýry Tigera Woodse. O českém golfu se toho ale příliš neví, v tisku či televizi se objevuje pouze Klára Spilková, dívka hrající nejvyšší evropskou tour. 

Stav problematiky

Tématem se ještě nikdo nezabýval stejně jako já. Vzniklo sice několik iniciativ ze strany České golfové federace v případě projektu Hraj golf, změň život, které si vytyčily za cíl představit golf jako sport pro každého bez rozdílu věku a pohlaví a přizvaly k tomu známé osobnosti. Objevují se tam populární sportovci jako Roman Šebrle či Ondřej Bank, doktoři jako pan profesor Pačes nebo herci jako Jiří Korn, kteří lidem vysvětlují základní herní poučky a díky svým zkušenostem se je snaží ke golfu nalákat. Lákají je na zlevněné vstupy na hřiště i služby trenérů. Podle prezidenta České golfové federace docela úspěšně, protože díky tomuto projektu si golf vyzkoušelo přes 15 tisíc lidí. Jenže nikoho nenapadlo popsat příběhy samotných „obyčejných“ hráčů, na jejímž příkladu by bylo jasně deklarováno, že golf je opravdu sportem pro všechny bez rozdílu věku a společenského postavení. Toho se ujmu až já a představím příběhy dvou hráčů- jednoho seniora začínajícího s golfem v sedmdesáti a kluka z chudších poměrů, který hraje golf na vysoké úrovni.

Anketa by také měla být zcela unikátní. V médiích a na stránkách federace se čtenáři sice dozví, že golf je sportem pro všechny a stigma golfu jako elitářského sportu již bylo snad zbořeno, ale je tomu opravdu tak? To se nedá nikde dohledat, žádný průzkum lidu neprobíhal a musí se tedy věřit buď článkům v médiích a statistickým údajům o počtu nových členů, nebo se lidí přímo zeptat. Možnosti jsou samozřejmě omezené, a tak i vzorek obyvatel v anketě zdaleka nebude dostatečný, měl by ale nabídnout zajímavé názory od lidí, kteří nejsou do golfu přímo zainteresovaní.

Naopak rozhovorů s členy golfové federace bylo napsáno a natočeno opravdu hodně. I o stejném tématu, tedy práci federace, možnostech propagace a stavu golfu u nás. Dokonce nedávno v nejoblíbenějším golfovém týdeníku Golf Digest byl otištěn i rozhovor s panem Zdeňkem Kodejšem. Jenže se týkal přímo semilského klubu, kde Kodejš zastává rovněž funkci prezidenta. Nikdy však s panem Zdeňkem Kodejšem jako novým prezidentem federace. Jeho názory a postoje k propagaci golfu by tedy měly být nejaktuálnější a nabídnout čtenáři ucelený obrázek o momentálním stavu českého golfu. 

Ideový plán

S paní doktorkou Vaculovou jsme se dohodli na čtyřech článcích, které by měly co nejvýstižněji naplnit mnou předložené cíle práce. Argument, že golf je sport pro každého bez rozdílu věku a sociálního postavení, jsme se rozhodli doložit na dvou story. První o sedmdesátiletém seniorovi, který boří stereotypy o seniorech a místo péče o zahrádku a procházkách se psem se v pokročilém věku vrhnul na golf a stal se slušným hráčem. Někdo by mohl tvrdit, že jedna vlaštovka jaro nedělá a pan Bernard je pouze výjimkou a další senioři golf hrát nebudou. Ano, to je pravda, já se pouze snažil dokázat, že i v pokročilém věku je možné se na golfovém hřišti vyrovnat mladším a plnohodnotně si s nimi zahrát. A v tom spočívá kouzlo golfu, protože ve skoro žádném jiném sportu toto není možné.

Druhá story vypráví o chlapci ze sociálně slabší rodiny, který i přes nedostatek peněz si dokázal obstarat hole a domluvit trenéra a dotáhnout to k vítězství na mnoha turnajích. Tyto dvě story by tedy měly jasně dokládat, že v golfu je možné cokoliv a ani několik let navíc nebo nedostatek peněz nemusí znamenat konec všem nadějím.

O stavu golfu a roli České golfové federaci v jeho popularizaci by měl pojednávat nejdelší článek. Rozhovor s prezidentem federace Zdeňkem Kodejšem by měl čtenáři nabídnout odpovědi na otázky, proč se golf považoval za elitářský sport, proč oproti světové konkurenci naši golfisté tak zaostávají nebo jaké kroky dělá federace k rozvoji boomu z posledních let a jak láká nové hráče. S paní Vaculovou jsme se dohodli, že názor nejvyššího představitele federace by měl být relevantní a pro čtenáře tedy důvěryhodný. Odpadla tak povinnost doplnit projekt nějakou ryze zpravodajskou zprávou, protože samotný rozhovor přinese více informací a názorů než by zpráva mohla obsáhnout.

Závěrečná anketa může odporovat všem tvrzením doloženým v přecházejících článcích, ale to je riziko komunikace s více lidmi. Naopak se postará o větší vyváženost celé práce, abych nebyl nařčen z předpojatosti jako golfový fanatik. Otázka bude velmi jednoduchá: Je podle vás golf sportem pro každého bez rozdílu věku a společenského postavení, nebo jen pro bohaté? Respondenty budou lidé do golfu nezainteresovaní, tedy ne registrovaní členové. Chtěl bych oslovit lidi různého věku i z různých měst České republiky. Vzorek samozřejmě nebude vypovídat o názoru celé společnosti, ale čtenáři nabídne určitý náhled a také vodítko, jak v propagaci golfu dále postupovat.

Postup práce

Téma práce mi bylo schváleno na konci listopadu. Ale už dva měsíce předtím jsem samozřejmě uvažoval o tom, jak budu jednotlivé články zpracovávat a kde k nim seženu podklady. Nejdelší článek o stavu českého golfu a možnostech propagace měl být původně podrobnou analýzou opírající se o statistická data dostupná z oficiálních stránek České golfové federace a jejích stanovisek. Jednalo by se o mravenčí práci, na kterou mě paní doktorka Vaculová upozornila. Navrhla mi, ať místo analýzy raději napíšu rozhovor s některým představitelem České golfové federace. Článek se tak zpracuje jednodušeji a informace budou pocházet od věrohodného zdroje. Souhlasil jsem pod podmínkou, že rozhovor vypracuji až po volební konferenci České golfové federace, která se konala v březnu 2013. Jinak by totiž hrozilo riziko, že zpovídám člověka, který v době obhajoby samostatného projektu již nebude mít s českým golfem nic společného a práce tedy bude postrádat nad aktuálnosti. Můj odhad se ukázal jako správný, protože tehdejší prezident federace, kterého jsem chtěl zpovídat, nebyl nově zvolen a již odešel do důchodu. Články jsem se rozhodl zpracovat v horizontu dvou měsíců, února 2013- dubna 2013.

Primárně jsem se tedy zaměřil na další články. Druhý, středně dlouhý, měl být příběh chlapce ze sociálně slabší rodiny, jenž i přes nedostatek peněz hraje golf na vysoké úrovní a boří tak zažité mýty, že golf je finančně nákladný sport. Filipa Maťátka, hrdinu story, osobně znám. Nebylo tedy složité dohodnout se s ním na konci února na setkání. Naopak problematické se po pročtení mých otázek ke story ukázalo, že zpočátku nechtěl být líčen jako chudák bojující s nepřízní osudu, aby dosáhnul svého snu stát se špičkovým golfistou. Na nedostatek si nikdy nestěžoval, nehodlal to měnit. Po druhém setkání a několika požitých pivech ale uznal, že oproti jiným golfistům má určitý finanční hendikep a nemůže si dovolit nejlepší vybavení a jeho příběh mohu zpracovat za podmínky, že se budu držet faktů a ve čtenáři se nepokusím projevovat lítost a přílišné sympatie. Samotný rozhovor ke story proběhl naprosto bezproblémově. Filip odpověděl na všechny otázky týkající se golfu i jeho rodiny, neuhýbal, občas se i rozpovídal. Sesbíral jsem tedy dost materiálu, který jsem měl nahraný ve svém diktafonu Olympus a jeho odpovědi si přepsal do počítače. Při psaní story jsem vycházel z Jílkovy definice žánru a také z poznámek z hodin workshopu psané žurnalistiky, kde jsme rovněž story zpracovávali. Díky dlouhému rozsahu jsem mohl využít hodně Filipových citací a článek na nich podle jeho přání postavit.

Pak jsem pokračoval s přípravou na článek o sedmdesátiletém seniorovi, který i navzdory svému pokročilému věku začal hrát golf a stal se plnohodnotným hráčem. Pana Bernarda, hlavního hrdinu této story, jsem osobně neznal. Pouze jsem slyšel několik historek o jeho golfových začátcích. Ve firmě, kde pracuje, jsem si na něj sehnal kontakt a vysvětlil mu záměr své práce, a proč nutně potřebuji zpovídat právě jeho. Souhlasil, a tak jsem story o něm mohl zahrnout do série mých článků. V únoru jsme se domluvili na setkání. Dopředu jsem mu poslal seznam otázek, aby se na ně mohl připravit. Jak sám říkal, chtěl si nacvičit přesné formulace odpovědí. Otázky se týkaly především golfu, o rodině nechtěl příliš mluvit, pouze okrajově s odkazem na vtipy o manželce. Samotné setkání proběhlo hladce. Pan Bernard ochotně odpovídal i na moje dodatečné otázky a získal jsem hodně materiálu pro článek, který měl obsahovat 3 000 znaků. Zhruba hodinu a půl záznamu na diktafonu. I vzhledem k jeho vytížení a žádosti o autorizaci jsem story ihned po rozhovoru zpracoval a poslal mu ke schválení. Vycházel jsem opět z Jílkovy definice žánru story a také z poznámek získaných z hodin workshopu psané žurnalistiky. Docela mě omezoval rozsah, takže jsem se držel pouze jedné dějové linky, tedy jeho golfového zápolení a další okolnosti příliš nerozepisoval.

16. března 2013 byl zvolen novým prezidentem České golfové federace pan Zdeněk Kodejš, což se mi dokonale hodilo. Pan Kodejš totiž zároveň vede i semilský golfový klub, ve kterém jsem členem a domluvit se s ním na rozhovoru nebyl příliš velký problém. Nejdříve jsem mu po telefonu vysvětlil, na čem pracuji. Téma mé práce ho zaujalo a dohodli jsme se na setkání na začátku dubna. Protože se jednalo o nejrozsáhlejší článek, podrobně jsem se na něj připravil. Načetl stanovy federace, prošel si dostupné statistiky a také články o golfu v médiích. Připravil jsem si okruhy otázek- o práci federace a zapojení výboru do rozvoje golfu, důvodech nahlížení na golf jako elitářský sport, způsoby propagace, problémy s hledáním konkurenceschopného hráče a také otázky týkající se přímo prezidenta samotného. Rozhovor trval více než dvě hodiny. Pan Kodejš se ukázal jako zdatný rétor a téměř mě nepustil ke slovu. Hned po mé první otázce na jeho první kroky po zvolení do funkce prezidenta začal podrobně popisovat celou legislativu federace a nenechal se zastavit. Než mi uspokojivě odpověděl na všechny otázky, bylo již velmi pozdě. Materiálu jsem nasbíral opravdu hodně. Po přepsání do počítače asi 30 000 znaků, které jsem musel zredukovat zhruba na požadovaných 12 000. Rozhovor jsem různě upravoval zhruba týden a našel několik hluchých míst, které musely být doplněny, aby článek nepostrádal na návaznosti. Tentokrát jsme doplňovací dotazy odbyly po telefonu. Pan Kodejš byl stručný a odpovídal k tématu a problém s doplněním rozhovoru se vyřešil.

Podklady pro závěrečnou anketu jsem začal shánět již na konci března. Rozhodl jsem se, že zpovídám celkem 8 ochotných lidí- dvě děti do patnácti let, dva mladé studující zhruba do 25 let, dva v produktivním věku a dva již v důchodu, aby můj vzorek byl co možná nejvíce vypovídající o názorech společnosti. Protože hodně cestuji, vyzpovídal jsem lidi z různých měst. Otázku jsem jim položil pouze jednu, ale takovou, aby neodpověděli jedním slovem, ale rozpovídali se. Což se podařilo.

Sebehodnocení

Na projektu jsem pracoval zhruba dva a půl měsíce a myslím si, že se mi podařilo dosáhnout vytyčených cílů. Osobně mě mrzí, že jsem kvůli nešťastné události nemohl postup práce konzultovat s paní doktorkou Vaculovou, která o mé téma měla překvapivě velký zájem a při jeho formulaci mi několikrát užitečně poradila.

Hlavního cíle projektu, tedy představit golf jako sport pro lidi bez rozdílu věku a společenského postavení, jsem dosáhnul díky dvě story ze života skutečných golfových nadšenců. Pan Bernard i Filip Maťátko by měli čtenáře přesvědčit, že golf je opravdu krásná hra, kde peníze nehrají příliš výraznou roli, a díky hendikepu se může poměřit každý s každým. Ve story o panu Bernardovi, seniorovi z Jablonce nad Nisou, jsem se snažil implicitně vložit unikum jeho snažení, a že může být vzorem pro další začínající lidi v pokročilejším věku. Jak už jsem se nad tím zamýšlel v ideovém plánu, kritici mohou tvrdit, že jedna vlaštovka jaro nedělá a pan Bernard je pouze výjimkou. Což se ale nyní ukazuje, že pravdou být nemusí, protože prezident České golfové federace Zdeněk Kodejš mi pověděl hned o několika dalších seniorech, kteří uvažují hrát golf a rád jim pošle mou story, aby se přesvědčili, že nebudou považováni za blázny, když se vydají na hřiště s holemi v ruce. Tohoto cíle jsem tedy paradoxně dosáhnul ještě před tím, než jsem práci dokončil a zveřejnil.

Story o Filipovi Maťátkovi může působit lehce pohádkově a neuvěřitelně. Jenže opravdu existují lidé, kteří i navzdory nedostatku finančních prostředků chtějí hrát raději golf než jiné sporty a věnovat se mu na vysoké úrovni. Sám musím konstatovat, že Filipovu snahu velmi oceňuju a jeho golfový švih považuji za nejladnější, jaký jsem kdy u amatérského hráče viděl. Pan Kodejš v rozhovoru sice tvrdí, že mít talent nestačí, ale Filip tomu odporuje a jednou to bude třeba právě on, kdo si zahraje nejprestižnější turnaje.

Dílčího cíle projektu, tedy představení role České golfové federace v rozvoji popularizace golfu, informování o současném stavu českého golfu, jeho vzrůstající popularitě a vnímání veřejnosti, jsem se snažil dosáhnout díky rozhovoru s nejvyšším představitelem České golfové federace, panem Zdeňkem Kodejšem. Zpětně musím přiznat, že rozhovoru jsem se trochu obával, protože pan Kodejš je znám svou mluvností o obecných věcech a do podrobností příliš nezabíhá. Nakonec se mi snad ale podařilo z něj vytáhnout zajímavé skutečnosti, když jsem mu musel trochu nezdvořile skákat do řeči. Například o počátcích a důvodech vnímání golfu jako sportu pro elity. Také bylo celkem náročné zhustit rozhovor do požadované délky, protože vzhledem k potřebě tímto článkem co nejvíce o golfu informovat, jsem měl k dispozici mnoho použitelného materiálu. Některé části jako samotný Kodejšův vztah ke golfu a jeho vlastní výsledky jsem bohužel nepoužil, protože bych tím dostatečně nedosáhnul vytyčených cílů a zbytečně by zabíraly místo.

Jako nejzajímavější se nakonec ukázala anketa, která měla za cíl odhalit opravdové nahlížení společnosti na golf. Po rešerši článků v tiskovinách i na webu jsem se utvrzoval v názoru, že podle současného vnímání veřejnosti není golf považován za finančně náročný sport a lidé jsou celkem dobře informováni. Nebyla to ale úplně pravda. Z osmi tázaných lidí pouze dvě ženy, navíc jedna z nich moje spolužačka ze žurnalistiky, prokázaly dostatečnou znalost o golfu a objektivně odpověděly na otázku Je podle vás golf sportem pro každého bez rozdílu věku a společenského postavení, nebo jen pro bohaté? Ostatní krom malé dívky, jež golf ani nezná, evidentně neznají cenu základního vybavení na golf a považují ho za příliš drahý pro „obyčejné“ lidi. Což je bohužel mylný úsudek, tohle vnímání by se mělo změnit. Jak říká pan prezident Kodejš, golf se musí propagovat především u mladších ročníků a ty si vychovat. V této praktice jsou ale ještě okénka, když devítiletá dívka ani neví, co to golf vlastně je. Pozitivní ale rozhodně je, že lidé na golfu oceňují jeho hraní v přírodě, na tom se shodli téměř všichni tázaní. A mile mě překvapilo, může podle nich hrát golf kdokoliv bez rozdílu věku. Možná je to tím, že ho nepovažují za fyzicky náročný, protože si nikdy nezkusili dvanáct kilometrů nosit na zádech desetikilový bag, ale i tak tohle vnímání hodnotím kladně. Samozřejmě tento vzorek veřejnosti nejde brát jako názor celé české společnosti, ale nabízí určité pohledy, na které by se měla Česká golfová federace v propagování golfu jako sportu pro každého zaměřit. Kromě lepší práce s mládeží, která v mnoha případech nemá o golfu dostatečný přehled, by se rozhodně měla pokusit lidem vysvětlit, že golfové vybavení opravdu není drahé a dá se pořídit za velmi výhodnou cenu, jak říkala i kolegyně Hrabalová. Podle mého názoru a zhodnocení ankety ale lidé o golfu smýšlejí spíše v pozitivním slova smyslu, a pokud zlepšená informovanost neustane, golfový boom může pokračovat.

Tato práce tedy představila golf jako sport pro každého bez rozdílu věku a společenského postavení. Na reálných příkladech toto tvrzení obhajovala a prostřednictvím hlavních hrdinů dvou story se snažila čtenáře ke golfu nalákat. Odhalila kroky České golfové federace k rozvoji propagace golfu a ukázala, že golf se sice stal hodně populárním, ale ještě bude nějakou dobu trvat, než se úplně zbaví stigmatu elitářského sportu. A jak říká pan prezident Kodejš, tato cesta je pomalá, ale nezastavuje se. Protože kouzlu golfu člověk nemůže podlehnout násilím, musí k němu dozrát sám. A vzhledem k vzrůstajícímu počtu členů česká společnost ke golfu pomalu dozrává a jednou se opravdu může stát globální záležitostí.

Tato práce však samozřejmě nenahlíží na golf komplexně a nabízí se mnoho otázek, které by se ještě daly rozpracovat a více tak pomoci k rozvoji. Například výše zmíněná cena vybavení. Lidé stále podléhají dojmu, že vlastnit golfové hole znamená velký luxus. Ukázat například v analýze, že jejich reálná cena je nižší než cena lyží a že vstup na hřiště stojí méně než celodenní permanentka na lyže, by také nemuselo být na škodu. Protože paradoxně lyžování je bráno jako sport pro „obyčejné“ lidi, i když základní vybavení stojí mnohem více. Také by se mohla blíže představit golfová kultura, protože ta je naprosto jedinečná. Kde jinde kromě divadel a můžeme ve volném čase potkat lidi tak noblesně se oblíkající a hrající v bílých kožených botách? Někteří navíc s kloboukem. Myslím, že nikde. I v tom spočívá kouzlo golfu. Blíže by se také měla představit golfová terminologie a pravidla. Do zveřejněného rozhovoru s prezidentem České golfové federace Zdeňkem Kodejšem se to sice již nevešlo, ale prezident uvedl, že federace veřejnost s golfovými pravidly nijak neseznamuje. Pouze budoucí hráče. Naopak nauka golfové terminologie probíhá v různých pořadech, například v České televizi. Témat ke zpracování se tedy najde opravdu hodně. Sám jsem zvědav, jestli se v brzké době objeví nějaká kampaň, která by golf ještě více zpopularizovala a třeba z něj v budoucnosti udělala i českou sportovní jedničku. Může se to zdát nemožné, ale potenciál nato rozhodně má.

Literatura a zdroje

Jílek, V., Žurnalistické texty jako výsledek působení jazykových a mimojazykových vlivů, Olomouc 2009

www.cgf.cz – oficiální stránky České golfové federace

www.hrajgolfzmenzivot.cz

Semily- Český golf zažívá v posledních letech nevídaný boom. Počet registrovaných hráčů překročil hranici 50 tisíc. Každý rok se otvírají nová hřiště. Média i veřejnost se seznamují s golfovou terminologií. Nového prezidenta České golfové federace Zdeňka Kodejše to ale nepřekvapuje, naopak věří v pokračování tohoto trendu a také v české golfové úspěchy i ve srovnání se světovou konkurencí.

Pane prezidente, jaké byly vaše první kroky, když jste se stal 16. března hlavou České golfové federace?

Do první schůzce výboru České golfové federace (dále ČGF) jsem pokračoval v tom, co již bylo domluveno kolegy z minulého vedení. Další týden od volební konference jsme měli první sezení výboru, kde jsme se sešli kompletní kromě kolegy Čajkovského, který byl pracovně v Americe. Každý jsme si řekli svoje priority, se kterými jsme do voleb šli, abychom byli schopni společně efektivně pracovat a rozdělit si úkoly. Na konci března jsme měli už oficiální sezení s koučem národního týmu Keithem Williamsem a také s majiteli hřišť o harmonogramu turnajů pod hlavičkou ČGF.

Výbor ČGF se schází každý týden?

Ne, oficiální sezení jsou jednou za měsíc. Funkcí výboru by mělo být takovou radou starších. Takže se jednou za měsíc sejdeme v devíti lidech výboru plus tři členové revizní komise, kteří jsou tzv. konstruktivní opozicí, aby stanoviska vzešlá z výboru byla co možná nejvíce objektivní. Mezi oficiálními sezeními výboru ale jednáme se subjekty jako je PGA, Asociací majitelů hřišť nebo s Českým olympijským výborem, který převzal na starost financování českého sportu. U všech těchto jednání by někdo z výboru měl být. A samozřejmě také sháníme peníze, takže jednáme s možnými sponzory, partnery atd. Jednání je poměrně dost, takže dva až tři dny v týdnu strávím stejně v Praze.

V roce 2009 ČGF vytvořila koncepci rozvoje golfu a dalšího směřování federace v následujících čtyřech letech. Jak se vám daří ji vyplňovat?

V koncepci jsme si vytyčili čtyři pilíře jako je změna image golfu v ČR, spolupráce s golfovými kluby a provozovateli hřišť- vytvoření modelové klubové strategie, soutěžní golf a národní reprezentace a mezinárodní vztahy a organizace mezinárodních turnajů, na kterých je potřeba zapracovat. Toto jsou objektivně základní odpovědnosti, které vedení golfové federace má všude na světě a snaží se podle toho postupovat. Co se minulému vedení federace nedařilo úplně plnit, byla komunikace s médii, díky kterým jsme chtěli ke golfu přivést více nových hráčů. Problémem také bylo, že v posledních dvou letech strávil výbor úpravami stanov a golfem se tolik nezabýval. Ale i tak si myslím, že samotný golf šel nahoru. Jen počet registrovaných hráčů se za poslední tři roky zdvojnásobil.

Jaká je role výboru v rozvoji golfu?

Výbor by měl dávat federaci směr, fungovat jako ochranná ruka. Lidi z výboru by měli dávat nové myšlenky a jednat s evropskými golfovými institucemi a státními institucemi tak, aby tu bylo finanční zázemí a také prostředí pro rozvoj golfu. A aby lidi začali golf vnímat pozitivněji. Což se podle mého mínění podařilo, i když to stále má stigma elitářského sportu.

Čím si vysvětlujete, že za minulého režimu a na začátku devadesátých let se o golfu smýšlelo pouze jako o sportu pro vyšší třídy a více se o něm nevědělo?

Tímto si golf prošel všude na světě. Ve Švédsku, v Německu. V Itálii a Francii je stále vnímán elitářštěji. U nás tomuto společenskému vnímání neprospělo ani 40 let totality, protože kolem golfu se, pokud to řeknu eufemisticky, motalo hodně inteligentních lidí a to komunisti neměli rádi a snažili se nás zakázat jako skauty. Navíc když začaly vznikat první pražké kluby- Klánovice, Líšnice. Komunisti měli strach, že ti lidi začnou tvořit něco protistátního, protože viděli, že to jsou sečtělí inteligentní lidé a tak se alespoň skrze média snažili golf v očích dělnické veřejnosti zdiskreditovat.

Komunisti brali golfisty jako politickou hrozbu?

Samozřejmě. Báli se hráčů ze starých právnických, diplomatických a lékařských rodin. To je potenciál na revoluci (smích).

Kdyby tu nebyl totalitní režim, tak bychom golfově byli na úrovni Švédska či jiných vyspělých zemí?

Jsem skoro přesvědčený, že minimálně na jejich úrovni, protože český respektive československý svaz byl jedním ze zakládajících členů Evropské golfové federace v roce 1937. Kdo to může říct? Je to skoro zázrak, že díky pár nadšeným rodinám golf za totality nevymizel. Ti golf táhli a dokázali ho udržet mezi undergroundem a oficiální strukturou a po revoluci založili ČGF a začali golf zbavovat elitářského přívlastku.

Jak tedy vzniklo spojení golf: hra pro vyšší třídy?

Poměrně brzo se díky Arnoldu Palmerovi a větší popularizaci golfu v Americe začali dostávat hráči k poměrně velkým penězům na rozdíl od ostatních sportů, a média to začala přifukovat a poukazovat také nato, že každý hráč má svého caddies(nosiče holí), v očích lidí vlastně sluhu. Do roku 1982 caddies museli být pouze černí a hráči pouze bílí, což golfu také dosti uškodilo. Navíc ve starých filmech se golfové prostředí vždy vykreslovalo uzavřené obyčejným lidem a zobrazovaly se pouze privátní americké kluby. To se potom nelze tomu vnímání divit. Jsem ale přesvědčen, že ta vlna jde i v Česku dolů a jestli je u nás přes 55 tisíc členů federace, tak to už přece není elitářský sport. My jsme dnes třetí sport podle registrovaných členů v Česku. Ve srovnání se světem máme hřišť v poměru počtu obyvatel více než golfová velmoc Spojené státy, teď 173 normovaných.

Snažíte se ovlivnit i média, aby o golfu psala v pozitivním duchu?

Rozhodně. Chce tomu prostě dát trochu práce a média přivést na, jak já s oblibou říkám, „neustálé opakování drobných pozitivním zpráv“, protože když si o golfu přečtete jenom v Blesku nebo AHA, že jeden politik byl na golfu vyfocen s jiným politikem, tak samozřejmě veřejnost na golf budou koukat zkresleným pohledem. Ale když se ve sportovních zprávách a periodikách bude opakovat, že nějaký hráč zahrál dobrý turnaj, že někdo pořádal turnaj a vybraly se tam peníze na dobrou věc, tak se postupně ten pohled na golf musí změnit a lidi se o něj začnou zajímat.

Pomáhá podle vás ke změně vnímání i projekt Hraj golf, změň život? Objevují se tam osobnosti jako sportovci či Jiří Korn, přilákaly lidi ke golfu?

Není to úplně jednoduchá odpověď na tuto otázku, ale myslím si, že se celý projekt neměl dělat tak pompézně. Na druhou stranu přinesl určité výsledky. Máme v databázi více než 15 tisíc lidí, kteří na základě této akce přišli na nějaké hřiště a jednou si to zkusili a zjistili, že by se jim to asi líbilo. Ale už se to nedotáhlo k tomu, aby je ke golfu opravdu někdo přitáhnul.

Kolik lidí z těch 15 tisíc se opravdu stalo členy?

Podle statistiky projekt získal zhruba sedm tisíc členů. Tahle čísla jsou ale velmi sporná, protože nedokážeme úplně jasně prokázat, kdo přišel do klubu se registrovat díky tomu projektu a kdo z jiné iniciativy. To se nedá doložit. V Semilech, kde jsem prezidentem klubu, pořádáme dny otevřených dveří, které každý rok získají pár nových členů. Také se snažíme oslovovat svoje známé a žádné projekty k tomu nepotřebujeme. Pro mě osobně to je ta správná cesta.

Podle vás se tedy začínající hráči ke golfu dostali přes spíše nějakou osobní známost než díky mediálním kampaním?

Ano, spíš. Ale k informovanosti pomáhá dnes i televize, to rozhodně. Řada sportovních kanálů má pravidelné golfové pořady. Například Golfchannel je i pro spoustu negolfistů skvělý kanál, protože oni vidí krásnou krajinu a řeknou si: „hele já bych si to možná zkusil.“ Já se osobně potkal s několika lidmi, kteří díky těmto pořadům golf zkusili. Já sám, když přijdu domů, tak Golfchannel pustím jako oponu pro další práci a nechám ho běžet. Trenér Martin Hall tam začátečníkům do omrzení opakuje základní věci, což je výborné. A bývalý špičkový hráč Feherty uvádí velice vtipný pořad o golfových pravidlech, historii i zajímavostech, navíc opravdu zábavnou formou. To je podle mě vůbec nejlepší propagace.

Z českých televizí s golfovými přenosy začala ČT. Líbí se mi, že do pořadů někdy zakomponuje i vysvětlení základních golfových termínů, aby i negolfová veřejnost pochopila pojmy jako birdie, cutt, drive.

Ano, Bosák má v přímých přenosech z americké PGA tour Abecedu golfu, kde vysvětluje základní pojmy. Nedávno jsme se zrovna dohadovali, jak pomoci k propagaci golfu touto cestou, protože to je nenásilné, na nikoho to netlačí. Na potencionální hráče by neměl být vyvíjen žádný tlak, jen jim v televizi neustále do omrzení pouštět golfové pořady, vysvětlovat nenásilnou formou základní pojmy a čekat, zda ke golfu dospějí nebo ne. Uvidí, že golf může hrát kdokoliv. Ať už desetiletý capart nebo důchodce. Na hřišti jsou si všichni rovni, ocitnou se v krásné přírodě a díky hendikepu se spolu může poměřit profesionál i amatér. Začnou dumat nad těmi výhodami a postupně golfu propadnou. Společnost prostě pohltí, nebo dovoluji si říct, že už pohltila, golfová evoluce (úsměv).

K ještě masovějšímu rozvoji golfu by mohla pomoci i výrazná tvář. Jak probíhá výchova talentů, kteří by v budoucnosti měli být konkurenceschopní se světem a lidé k nim vzhlíželi?

Těžce, jako v každém jiném sportu. Vymýšlíme zefektivnění, aby se golf dostal více do škol přímo mezi děti. Dnešní systém je nastavený tak, že federace příliš nezasahuje klubům do výchovy nových hráčů. Ale myslím si, že i když je ta kontrola menší, tak výborní hráči z toho vzešli a jsou vidět výsledky. Máme hráče na evropských tour. Klára Spilková hraje dámskou European tour. Čtyři kluci hrají nižší evropské tour a máme i nadějné dorostence.

Ale proč nejsou naši hráči schopni konkurovat evropské či světové špičce, když se to daří třeba i golfistům z Fidži a Venezuely?

Protože ostatní národnosti mají náskok. U nás se s výchovou golfistů začalo opravdu až po revoluci. Předtím šlo pouze o koníček pár nadšenců. My můžeme počítat, že se někdo objeví na americké PGA až z dnešní generace desetiletých dětí. U téhle generace je zázrakem, že si vůbec šáhla na Challenge tour, druhou evropskou tour. Ten růst je sice pomalý, ale nezastavuje se.

Nepomohlo by našim golfistům, kdyby se na českém území organizovaly mezinárodní turnaje, na kterých by se porovnali s evropskou konkurencí?

Určitě ano. Už od poloviny devadesátých let se tu každý rok se tu hrají mezinárodní turnaje pro hráče s amatérským statutem. Pořádáme evropské soutěže už od mládežnických kategorií. Letos se tu bude konat Mistroství Evropy týmů dívek do 18 let. To je taky věc nějaké propagace, protože bez peněz a sponzorů se to nedá organizovat. Lidé si možná řeknou, že tyhle soutěže nic neznamenají. Ale kdo ví, že například že v roce 2006 se v Mariánských lázních hrál nejvýznamnější amatérský týmový podnik v Evropě Saint Andrew Trophy, kde hraje ostrovní Evropa proti vnitrozemské a nastoupila zde současná světová jednička Rory McIlroy, tehdy patnáctiletý mladíček. A nejzásadnějším podnikem bude druhý ročník turnaje v rámci Challenge tour, kde vloni tři naši hráči prošli cuttem.

Může tedy v časovém intervalu deseti let se na české scéně objevit golfista, který bude konkurenceschopný ve srovnání s evropskou či světovou špičkou?

Jako prezident České golfové federace v to samozřejmě musím věřit. Ale i s čistým svědomím si myslím, že se to stane. Vývoj se nezastaví, vyrostou tady šikovné děti, které budou mít štěstí na domácí prostředí. Rodina jim pomůže je dostat do špičkových akademií jako ERPEG Praha nebo ve světě. Vždyť na takovém principu byla vychována Jessica Korda. V současné době sice hraje za Spojené státy americké, protože její otec Petr Korda (bývalý skvělý tenista) ji chtěl nabídnout co nejlepší podmínky, ale je produktem českého golfu. Golfové základy dostala tady, s mojí dcerou hrála ligu. A v dnešní době objíždí dámskou obdobou PGA tour a má dobré výsledky. Na majoru US Open byla dokonce jednou i v desítce. A přesně takové rodiče jako je Petr Korda pro nadějné děti potřebujeme. Dobré zázemí, peníze i ochotu do svého dítěte hodně investovat a objíždět s ním akademie a shánět nejlepší trenéry.

V současné době tedy nestačí mít talent?

Samozřejmě, že ne. Ale to je u každého sportu. Bez podpory rodiny a peněz se vrcholový sport dělat nedá.

Vy sám pro ČGF pracujete přes dvacet let. Nejdřív jako kapitán reprezentace, poté sekretář, viceprezident a teď i prezident federace. Nepřipadáte si jako patron českého golfu?

To určitě ne (smích). I když samotná kandidatura na prezidenta mě stála hodně přemýšlení. Nakonec ale převážila pozitiva této práce. Mám možnost se potkávat se zajímavými lidmi a mladým hráčům pomoci plnit jejich golfové sny.

Je funkce prezidenta federace nějak finančně ohodnocena?

Není. Naopak práce pro federaci stojí hodně peněz z vlastních kapes. Ale je to tak podle mě správně. Lidé pracující ve federaci by se o sebe měli umět sami postarat, mít dobré rodinné zázemí a golf brát jako koníček ne jako zdroj peněz.

Zní to jako nevděčná profese.

Ano prosím (smích).

Semily- „Jsem gynekolog samouk,“ přirovnává s nadsázkou své golfové základy k práci ženského lékaře Filip Maťátko. Talentovaný mladík totiž začal s golfem bez finančních prostředků, vybavení i trenéra a jen díky vlastní píli a ambicióznosti se vytáhnul v jednoho z nejlepších juniorských golfistů v Libereckém kraji obdivovaného pro svůj učebnicově ladný švih.

Filip na rozdíl od svých vrstevníků poprvé golf zkusil až v patnácti letech v roce 2010. Do té doby se na profesionální úrovni věnoval florbalu, který ho ale omrzel, protože se neustále hraje jen v hale. „Zeptal jsem se kamaráda Vojty, jestli s ním mohu jít na trénink a zkusit si nějaké údery, protože se mi golf zalíbil v televizi, obdivoval jsem především Tigera Woodse a chtěl jsem ho napodobit.“ A tak s příchodem jara se Filip poprvé vydal na semilskou cvičnou louku, mezi golfisty zvanou driving range a pod dohledem kamaráda se pokusil holí zasáhnout míček. „Vojta mi půjčil jednu ze svých holí a já se do míčku snažil trefit. Poprvé jsem promáchnul, ale po několika nezdarech to začalo létat,“ popisuje své golfové začátky Filip.

Na tréninky poté chodil celé jaro každý den. Od Vojty si vypůjčil tři hole a s těmi neustále cvičil a zdokonaloval se. Se správcem louky měl dokonce úmluvu, že za posekání nemusí tréninkové míče platit, a tak ho jeho první krůčky vyšly zcela zadarmo. Jeho talentu si všimnul i prezident semilského klubu Václav Schovánek, který ambiciózního kluka pozoroval každý den a rozhodl se mu dát několik rad. „Vždycky na mě chvíli koukal a pak mi nakázal napálit míč plnou sílu a nepřemýšlet nad tím. A on kupodivu letěl,“ směje se Filip.

V létě se rozhodl pořídit si vlastní golfové hole. Jenže rodiče si vzhledem k náročné finanční situaci nemohly jakékoliv výdaje dovolit. „Mamka dva roky nesehnala práci, navíc taťkovi snížili plat a spláceli jsme hypotéku. A tak jsme se museli uskrovnit a na hole jsem si musel vydělat sám.“ O prázdninách tedy chodil přes den na brigádu a odpoledne na chvíli na tréninky. V srpnu konečně nastřádal potřebnou částku a pořídil si základní vybavení. „Naštěstí hole nebyly drahé, stály mě pouze čtyři tisíce,“ vysvětluje.

Na podzim si pořídil i rukavičku, boty, vozík a dokonce se mu podařilo získat zelenou kartu, povinné osvědčení pro všechny golfisty. „Pamatuju si, že jsem hrál lépe než pan Schovánek. Na první jamce jsem dokonce zahrál birdie (jeden úder pod par) a celkově ho porazil a to nelibě nesl, ale kartu mi samozřejmě dal,“ směje se Filip.

Během jediný sezóny se z něj jen díky vlastnímu přispění stal plnohodnotný golfista s potřebným vybavením a plánoval, že v dalším roce výrazně sníží svůj hendikep a pokusí se vyhrát nějaké turnaje. „V zimě jsme s Vojtou často trénovali v hale proti síti. Vždy jsme si ji napnuli a míče do ní pálili. Sice se to nedá srovnat s hrou venku, ale chtěli jsme se připravit na jaro.“

Jejich trénink se vyplatil hned v dubnu na prvním turnaji nové sezóny. „Hrozně se mi dařilo, vše mi padalo do jamky, až jsem tomu nechtěl věřit,“ kroutí hlavou. Zahrál totiž na začátečníka výborný výsledek, ve své kategorii suverénně vyhrál a hendikep snížil ze základních 54 na 33. V dalších turnajích sice už tak razantně nesnižoval, ale přesto si zasloužil pozvánku do školního golfového týmu jako nejlepší hráč na semilském gymnáziu a zúčastnil se s ním Mistroství republiky středních škol. „Šel jsem společně s Klárou Spilkovou (nejlepší česká golfistka hrající prestižní evropskou tour), třásly se mi ruce, jak jsem na ni machroval a výsledek podle toho vypadal. Ani mě neklasifikovali,“ směje se.

Byla to však jen jediná kaňka jeho slibně se rozvíjející kariéry. Tedy jediná sportovní. Po dalších úspěších, kdy celkově snížil hendikep až těsně nad hranici 10 a všichni ho nepřestávali chválit, byl pozván jako velký talent do týmu semilského klubu. Jako junior se zúčastnil v létě 2011 mnoha turnajů. „Hrál jsem na Karlštejně, v Mariánských lázních, Plzni, Karlových Varech,“ vyjmenovává. Na turnaji v prestižním rezortu u zámku Hluboká nad Vltavou ale porušil životosprávu i kodex golfisty gentlemana. „Na hřiště jsem přišel opilý po divoké noci. Hned na první jamce mi hůl vyletěla z ruky a přistála padesát metrů daleko.“ Podstoupil dechovou zkoušky a byl diskvalifikován. Organizátoři zavolali rodičům, kteří si pro nezbedného syna přijeli. „Táta byl hrozně naštvaný, okamžitě mi golf zakázal a místo hraní jsem mu musel pomáhat v práci.“

Jeho kariéra se přibrzdila. Do konce roku si už nezahrál a hendikep tedy nezlepšil. Rodiče přemlouval marně, s golfem měl útlum do odvolání. Ale právě ten trest mu pomohl uvědomit si, jak je pro něj golf důležitý, stal se už nedílnou součástí jeho života. „Hrozně mi chybělo to prostředí, příroda, důchodci v klubovně, kteří neustále radili a samozřejmě i hra. Hodně lidí říká, že golf není sport, ale to není pravda a ten pohyb a únava po dobře odehrané osmnáctce mi vážně scházely.“

K Vánocům nakonec dostal krásný dárek. Jednu novou hůl, což symbolicky znamenalo odvolání trestu. Okamžitě se vrhnul do tréninku a rodičům slíbil, že podobný exces se již opakovat nebude. Svůj slib zatím drží. Po celou sezónu 2012 se činil jako vzorný golfista a kromě chování se mu dařilo i po golfové stránce. Hendikep se mu povedlo snížit do jednociferných čísel. Vyhrál několik turnajů v rámci Dětské tour severovýchod, klubovou jamkovku a dokonce se objevil v nominaci na nejlepšího sportovce roku Libereckého kraje v kategorii sedmnáctiletých, jako jediný zástupce golfu.

Do budoucna si žádné závratné cíle nedává. „Prioritou je pro mě studium. Golf stále beru především za koníček, i když ho mám opravdu rád. Chtěl bych k němu přilákat své kamarády, abych nemusel na hřiště chodit sám. Je to totiž krásný sport. Směju se lidem, kteří ho považují za finančně náročný. Hole stojí podobně jako kopačky. Není potřeba mít nějaké pozlacené. Stačí mít hole uzpůsobené na svoji délku a potom je to už jen mezi holí a míčkem,“ uzavírá.

Jablonec nad Nisou- V sedmdesáti letech většina lidí rekapituluje život a volný čas tráví u televize, na procházkách se psem nebo na zahrádce pečováním o rododendrony. Jan Bernard, podnikatel z Jablonce nad Nisou, se těmto představám o typickém českém důchodci ale naprosto vymyká a i podzim života se rozhodl prožít aktivně v přírodě a vrhnul se na golf. Dokonale tak naplňuje motto této hry- golf je sport pro všechny bez věkového omezení.

„Sport vždy k mému životu patřil. Hrál jsem desítky let závodně fotbal, pro radost i nohejbal, stolní tenis i badminton. Doteď běhám na lyžích a jezdím na kole,“ popisuje svůj vztah ke sportu Jan Bernard. S golfem se však až do svých sedmdesátých narozenin nikdy nesetkal. „Byla to asi zlomyslnost mých známých, když mi k jubileu zakoupili kurs k získání základního hendikepu. Prvotním impulzem byla samozřejmě chuť dokázat všem, i doktorům, kteří mě od golfu odrazovali, že nejsem ještě taková třasořitka, která by nebyla schopna danou výzvu realizovat. I mužská ješitnost může být pozitivní,“ směje se.

Přípravu pojal vážně. Koupil si hole, vzorové golfové oblečení a společně s manželkou se vydal na hřiště Ypsilonka u Mníšku, kde zahájil trénink. „V kursu nás bylo zapsaných šest a podle trenérů jsem se stal jeho suverénně nejstarším absolventem. Snad jsem nebyl ani nejhorším, i když jsem často nechápavě kroutil hlavou nad tím, jak je možné trefit míček podle trenérovy ukázky.“

Omezovat se navzdory svému věku prý nijak nemusel. „Od prvních úderů ještě během kursu jsem si byl vědom, že mne nebude hendikepovat ani tak stáří, jako čas potřebný na trénink.“ Věkem důchodce, životním elánem však v nejlepších letech, si musel Jan Bernard trenéry nechat vypracovat individuální plán, protože na rozdíl od svých kolegů z kursu nestíhal pravidelné tréninky vzhledem k pracovnímu vytížení.

Jeho golfový vývoj ale téměř zastavila velká smůla. „Při pádu z kola jsem si zlomil nohu a musel na operaci. A pak mě čekala rekonvalescence. To v podstatě znamenalo, že jsem vše téměř zapomněl.“

Navíc rodina ho od dalšího sportování odrazovala. Bála se o něj. „Manželka mi vymýšlela stále nové a nové činnosti, abych se prý nenudil,“ směje se Bernard. Ke golfu se však opět dostal, i když tentokrát náhodou. „Vnučka Vanesska hraje turnaje v rámci Dětské tour severovýchod, ve své kategorii je dokonce jednou z nejlepších hráček v Česku. Jednou, když byl syn nemocný, potřebovala odvést na hřiště na Ypsilonku a tak jsem se nabídnul. Během čekání jsem potkal svého bývalého trenéra a domluvil si s ním po krátké konzultaci lehké tréninky. A za čtyři měsíce jsem dostal zelenou kartu (povinné osvědčení hráče).“

V jednasedmdesáti letech se z něj stal možná nejstarší golfista začátečník v Čechách. Všiml si ho i prezident klubu Ypsilonka a podle jeho vzoru se snaží ke golfu nalákat více lidí seniorského věku v severočeském regionu.

„Golf je pro mě samozřejmě už jenom relaxačním koníčkem, možností se pohybovat v krásných přírodních podmínkách a příjemně unavit tělo, popisuje Jan Bernard svou novou volnočasovou náplň. Do budoucna by rád snížil svůj hendikep, a jak s úsměvem dodává: „chci zlepšit svoji hru natolik, abych pro své přátele a rodinu nebyl na hřišti přítěží a vnučka mi stále neopakovala: dědo nezdržuj!“

· Naši občas koukají na golf v televizi a říkají, že by ho možná chtěli zkusit. Hraje ho i můj kamarád Tomáš. Asi ho tedy může hrát každý. A nevím, jestli je jen pro bohaté, Tomáš taky bydlí jen v bytě a hraje ho. Takže asi ne.
Jiří Brill, Chuchelna u Semil, 12 let

· Nevím, co to je golf. Znám jenom minigolf a ten mě moc baví, Hrajeme ho vždycky u moře v Řecku s bráchou a rodiči.
Adéla Kloučková, Praha, 9 let

· Podle mého názoru je golf sportem pro každého z hlediska věku, není příliš fyzicky náročný, jde spíše o odpočinek a společnost (případně tu samotu, pokud chce člověk hrát sám, což je někdy skvělé). Problém je samozřejmě s tím, že členský příspěvek něco stojí a vybavení také. Ale myslím, že v různých akcích se dá vše nakoupit za celkem slušné ceny a kluby se snaží rozšířit si členskou základnu, takže poplatky se snižují. Zkrátka, kdo chce hrát, způsob si najde, kdo chce golf odsuzovat jako výmysl bohatých, ten ho ke své škodě pravděpodobně nikdy hrát nebude.
Barbora Hrabalová, Jesenice, 22 let

· Golf je určitě sportem, pro který platí, že se dá hrát bez ohledu na věk. S tím postavením je to složitější. Asi bych neřekl, že je pro každého. Dle mého skromného názoru je golf sportem tak od střední třídy, "nižší, chudší vrstva" na něj asi nebude mít finanční zdroje a čas.
Petr Kulhánek, Semily, 23 let

· Myslím si, že golf může hrát každý bez rozdílu věku a postavení, kdo chce a komu to přináší radost, protože golfové vybavení nestojí více než třeba sjezdové lyže. Sama bych ho ale asi hrát nechtěla, mám raději adrenalinové sporty.
Tereza Hermochová, Rokytnice nad Jizerou, 41 let

· No podle mě golf pro každého není, a to z toho důvodu, že má poměrně vysoké náklady. To je asi ten hlavni problém. Třeba na rozdíl od fotbalu, který se dá hrát téměř všude, protože k němu stačí v podstatě akorát míč. Golf prostě vyžaduje daleko víc investic a to si každý nemůže dovolit. Proto je nejspíš tak oblíbený u manažerů. Ale vesměs to jako může hrát kdokoliv bez rozdílu věku. Jenomže chudší lidi mají jiné priority, kam dát peníze, než je golf.
Hynek Černý, Benešov, 32 let

· Já si nemyslím, že je to sport jen pro bohaté, protože je to sport, který je v přírodě. Je to humánní sport. Háček je akorát v tom, že na tento sport by se dalo více lidí, ale vzhledem k tomu, že všechny věci na golf jsou nesmírně drahé a moc lidí nato finančně nemá, tak proto se stává golf spíše výhradou lidí bohatých. Ale to neznamená, že by měl být pouze pro bohaté, hrají v tom ale velkou otázku finance.
Ludmila Konvalinová, Olomouc, 72 let

· Taková otázka se mi vůbec nelíbí. Dělení na chudé a bohaté prostě nesnáším. To zavedli už zatracení komunisti a levičáci za první republiky. Jinak si myslím, že je to sport pro lidi každého věku. Je mi sympatický hlavně tím, že se hraje v přírodě. Mám rád všechny sporty v přírodě. Halu beru jen jako nouzové řešení na zimu.
Josef Dosoudil, Praha, 66 let