Festival Mezipatra

 

---

REALIZACE:

1) INFORMATIVNĚ-EDUKATIVNÍ TEXT

Dokud nás smrt nerozdělí, hlásají letošní Mezipatra. Už patnáctá

 

Mezipatra, queer filmový festival se zhruba stovkou filmů a mezinárodní soutěží. Ale nejen to. Mezipatra jsou také výstavy, odborné přednášky, workshopy, zajímaví hosté, diskuze, neformální setkání u brunche a večírky. Každoročně festival navštíví více jak deset tisíc diváků a divaček různých sexuálních preferencí v Praze, Brně a pak na výběru toho nejlepšího v několika dalších městech. Letošní, patnáctý ročník, se nese v duchu „Dokud nás smrt nerozdělí.“

 

Ani nahoře, ani dole. A můžou tam všichni

Název Mezipatra odkazuje k symbolickému prostoru, ve kterém se mohou setkávat různí lidé bez jakéhokoliv sledování skrze prsty. Rovněž tím vyjadřuje strategii spojovat heterosexuální i neheterosexuální diváky a divačky. Jedná se o prostor, který není ani nahoře, ani dole. Zkrátka je a jsou k němu zvaní všichni bez rozdílu. Festival se však nejmenoval vždy Mezipatra. Historie kulturní události, která představuje filmy s LGBT tematikou, tedy lesbickou, gay, bisexuální a trans, sahá až do roku 2000, do moravské metropole Brna. V té době ani pořadatelé netušili, že se z poměrně malé akce stane největší queer událost v České republice. „Když jsem na prvních Mezipatrech začal pracovat, ve snu by mě nenapadlo, že festival prokáže takovou životaschopnost. Nezaložil ho movitý producent ani silná organizace, do vínku nedostal tučnou dotaci a léta ho z čiré nuly budovali tvrdohlaví studenti bez koruny v kapse. Nedovedu spočítat, kolik těch patnáct let znamená obětovaných víkendů, nehonorované práce do noci, času ukradeného studiu, kariéře a partnerskému soužití,“ říká ve své funkci poslední rok ředitel Mezipater Aleš Rumpel. V začátcích se festival konal jako doprovodná akce soutěže o nejsympatičtějšího českého homosexuála Gay Man ČR. Přehlídka během prvního ročníku uvedla osm hraných a dokumentárních filmů, tři divadelní představení a tři výstavy obrazů. V průběhu své patnáctileté existence se festival rozrostl do nečekaných rozměrů. A to jak filmovou přehlídkou, doprovodnými programy, návštěvností, tak i geograficky – do dalších měst České republiky a dokonce i za hranice, na Slovensko. Dnes je největší událostí podobného typu ve střední Evropě, jehož hlavním pořadatelem je od samotného počátku občanské sdružení gayů, leseb a přátel STUD Brno.

Patra, která putují

V roce 2001 byl festival pořádán již jako samostatná akce. Filmová přehlídka nesla název Duha nad Brnem. Přes zjevné finanční nedostatky se organizačnímu týmu podařilo dva roky od prvního ročníku provést zásadní změnu – akce se rozrostla i do hlavního města Prahy. Tehdy byl také festival poprvé představen pod současným názvem Mezipatra. Od čtvrtého ročníku udělují nejlepším snímkům ceny dvě mezinárodní poroty. V roce 2004 přišel festival s dalším zlomovým bodem. Pořadatelé tehdy poprvé zdůraznili jedno hlavní téma, kterým se stalo gay a lesbické rodičovství. Poprvé také došlo na Ozvěny festivalu. Ty první proběhly v Hradci Králové. Ozvěny se vyznačují sice kratším trváním než v hlavních festivalových městech Praze a Brně, ale o to více se pořadatelé snaží vybrat pro diváky a divačky to nejkvalitnější z daného programu konkrétního ročníku. Při sedmém ročníku v roce 2006 navštívilo festival již přes deset tisíc diváků, došlo na projekci 85 filmů a uskutečnilo se na 30 akcí. A tak se filmová ceremonie rozrůstala víc a víc. Mimo jiné šlo také o divadelní představení, scénická čtení, výstavy i hudební produkce. V témže roce festival uvedl rekordních 15 divadelních představení a poprvé se uskutečnil i v Českém Těšíně, hlavním tématem byla Puberta. Nad festivalem úplně poprvé převzal záštitu také bývalý prezident České republiky Václav Havel. „Filmový festival Mezipatra se stal respektovaným registrovaným partnerem ostatních filmových přehlídek, které se v České republice konají," prohlásil dříve Havel. Následující rok, zlomový pro všechny gaye a lesby u nás, vstoupil v platnost zákon o registrovaném partnerství. Tým filmové přehlídky na to reagoval tématem Rebelie a buřičství. „To proto, že jsme si uvědomili, že místní komunita celá léta prosazuje obraz leseb a gayů coby spořádaných občanů, kteří žijí stejně jako mainstreamová společnost a touží po stejných právech a institucích. Takový obraz bývá ale velmi omezený a vyčleňuje pankáče, anarchisty, genderové a sexuální experimentátory a vůbec každého, kdo nezapadá do norem „slušné“ společnosti tržní ekonomiky a monogamních soužití,“ uváděly tehdy webové stránky Mezipater. Festivalové Ozvěny se i nadále rozšiřovaly po českých městech. V roce 2008 se Ozvěny rozrostly také do Olomouce a Českých Budějovic. Překročily rovněž poprvé české hranice a putovaly k našim sousedům do Bratislavy.

Jubilejní desátá Mezipatra, která se uskutečnila v roce 2009, přišla s další podstatnou změnou. Festival s rekordní návštěvností téměř třinácti tisíci diváků a divaček vstoupil do nového desetiletí se změnou přívlastku z gay a lesbického festivalu na queer filmový festival. „Díky změně přívlastku jsme dali více najevo to, co jsme chtěli od začátku - aby nebyl gay a lesbickým festivalem pouze pro gaye a lesby. Do pojmu queer se totiž vejdou všichni, komu jsou tradiční genderové kategorie těsné,“ shoduje se tým Mezipater. Tento ročník se tematicky věnoval genderové problematice pod názvem „Třetí světová válka pohlaví“. Desátý ročník také přinesl nesoutěžní blok Queer as FAMU, kde tvůrci filmů z řad studentů osobně představovali své snímky.

Vysoké umění i šílenství

V roce 2010 vstoupil festival do jedenáctého ročníku opět s inovacemi. Rozšířil se do Plzně a začal spolupracovat s Amnesty International, celosvětovým hnutím, které monitoruje porušování lidských práv a iniciuje kampaně proti jejich nedodržování. Hlavním tématem bylo Vysoké umění. „Obsahový důraz byl kladen na osobnosti, jejichž tvorba zásadním způsobem obohacuje queer kulturu,“ vypráví o historii jeden z dobrovolníků festivalu Martin Pučalík. Na největší obměnu v novém desetiletí došlo na třináctém ročníku s tématem „Moc, manipulace a šílenství“. Tehdy festival poprvé ve své historii začínal v Praze a vyvrcholení společně s vyhlášením divácké ceny proběhlo následně v Brně. 

Festival s filmy i zahraničními hosty

Kromě tradičních tematických zaměření jednotlivých ročníků jsou neodmyslitelnou součástí Mezipater kinopremiéry. V minulosti to byla například španělská komedie Má matka je na holky, snímek Kvílení, jenž je rekonstrukcí autentického rozhovoru s Allenem Ginsbergem či divácky oblíbené Imaginární lásky kanadského režiséra Xaviera Dolana. Premiéru si zde také „odbyl“ dnes již legendární Shortbus Johna Camerona Mitchella, který Mezipatra navštívil a promítání v pražském kině Světozor se osobně zúčastnil.

 

„Zahraniční hosté jsou dalším z tradičních lákadel pro publikum. Návštěvníci měli v minulých letech možnost vidět hollywoodskou hvězdu režiséra Todda Haynese, německého postmoderního režiséra Rosa von Praunheima či jednu z nejvýznamnějších amerických teoretiček queer a genderových studií Jack Judith Halberstam,“ nastiňuje programová ředitelka Lucia Kajánková, se kterou je dále také rozhovor. Letos se představila například švédská herečka Saga Becker, která jako první transgender osoba, tedy člověk, jehož genderová identita není stejná jako pohlaví, vyhrála švédskou cenu Guldbagge Award za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli. „Naprosto výjimečné je, že Saga je transgender a hraje i transgender postavu. To je nový trend v queer kinematografii, který naplňuje třeba i Michelle Hendley, představitelka hlavní role ve filmu Jak kluk potkal holku (Boy Meets Girl), který také uvádíme,“ objasňuje dále Kajánková.

 

Kudla i společné soužití do smrti může děsit

Letošní ročník byl uveden sloganem „Dokud nás smrt nerozdělí“. „Mladičké zápěstí s kudlou a nápisem Dokud nás smrt nerozdělí na našem plakátu některé možná vyděsilo, pak tu ale byla možnost vidět celý odlehčený kontext v roztomilém festivalovém spotu. Obavy i něžná procitnutí – to v sobě letošní motto kombinuje. Pro někoho je představa společného života až do smrti ideál, ke kterému chtějí směřovat, jiné děsí a odmítají ji jako heteronormativní diktát,“ říká o současném, patnáctém ročníku Rumpel. Lehce kontroverzní znělku k němu natočil Štěpán FOK Vodrážka. „Festival sleduji a fandím mu už několik let. Proto mi udělalo velkou radost, když mě letos oslovili ohledně tvorby znělky,“ popisuje vznik spolupráce umělec.

Polo-jubilejní ročník započal šestého listopadu v Praze a dnes se v hlavním městě uskuteční jeho poslední den. Za dobu trvání se představilo na 73 snímků z celého světa, které spojuje queer tematika. Kinematografická díla byla promítána v kinech Světozor a Lucerna. Nabídku dále umocnil pestrý doprovodný program. Mezi hojně navštěvované patřily také zejména diskuze, ve kterých bylo možné slyšet i Ester Janečkovou, moderátorku a tetu homosexuálního synovce, který kvůli své orientaci spáchal sebevraždu, ředitele festivalu Aleše Rumpela či romského aktivistu Davida Tišera. Návštěvníci si rovněž oblíbili ranní pozdní snídaně, brunche, v kavárně Langhans. A samozřejmě zahajovací a ukončovací party. Jako každým rokem snímky soutěží o dvě hlavní ceny. O Cenu diváků a Hlavního vítěze Mezipater. Tříčlenná mezinárodní porota, která vybírala z celkově deseti snímků, zvolila jako vítěze švédské drama Něco se musí zlomit. O v Česku nepříliš známém režisérovi, k němuž cena Křišťálová dýka bude putovat, Bergsmarkovi, se dočtete dále v Portrétu.

Mezipatra v Praze pomalu končí, a tak je na řadě Brno. V moravské metropoli si jej diváci užijí od 15. do 22. listopadu. Na konci brněnské části bude rovněž udělena Cena diváků pro nejlepší celovečerní hraný film. Oficiální Ozvěny Mezipater letos proběhnou v Olomouci, a to od 27. do 29. listopadu a v Hradci Králové od 2. do 4. prosince.

 

Brno se už těší na tři tisíce diváků

 

„Gay, lesbické či trans filmy už nevyprávějí ten samý příběh o tom, že někdo je queer a okolí to nepřijímá. Dříve se celá zápletka točila okolo faktu, že někdo má menšinovou sexuální či genderovou identitu. Teď je to jinak. Máme queer, bisexuální, lesbické, gay a trans postavy, jejichž sexualita již není hlavní téma, a kteří prožívají velmi zajímavé dramatické či komediální příběhy," upozorňuje Kajánková.

 

„Kromě celovečerních filmů nabízí Mezipatra i silnou sekci krátkých filmů. Diváci uvidí 48 animovaných, dokumentárních, hraných i hudebních snímků z 21 zemí, které natočili jak talentovaní studenti, tak ostřílení profesionálové. Každý z filmů se určitým způsobem dotýká tématu „Dokud nás smrt nerozdělí,“ říká Larisa Blichová, PR manažerka.

 

Zahajovací večer brněnských Mezipater proběhne v sobotu 15. listopadu v Kině Scala. Ceremoniálem provede multižánrové seskupení Ústaf-voiceband.cz, které si pro tuto příležitost připravilo zvláštní vystoupení. Filmový program zahájí recenzované drama V jeho očích, po jeho skončení se bude pokračovat v rytmu setů DJe Liquida. „Brněnskou část festivalu každoročně navštíví kolem tří tisíc diváků a stejnou návštěvnost očekáváme i letos,“ uzavírá Monika Šimková, vedoucí PR brněnské části Mezipater.

 

Ze snímků doporučujeme

 

Putinovy „Děti 404“ - Věty jako „táta tvrdí, že by vzal bouchačku a všechny homosexuály postřílel a ségra by je zavřela do blázince," jsou jen střípkem z anonymních výpovědí 55 teenagerů, kteří v rámci online projektu „Děti 404" virtuálně bojují proti vyhroceným homofobním náladám v ruské společnosti. Dokument o tom, jak se LGBT skupině s příchodem vlády prezidenta Putina žije v Rusku ještě hůř.

 

V jeho očích – Recenzovaný film a líbivý příběh první lásky, který můžete zhlédnout jak v klasické verzi, tak rovněž ve verzi určené nevidoucím divákům. Té se mohou zúčastnit i vidoucí diváci - na začátku projekce dostanou pásku, přes kterou nic neuvidí a budou se muset spolehnout na speciální audiokomentář.

 

Něco se musí zlomit - Kolotoč lásky, nenávisti a osudové přitažlivosti, při kterém začíná i téměř detektivní pátrání po vlastní sexuální a genderové identitě Sebastiana a jeho strážného anděla Andrease. Takto vypadá vítězný snímek letošních Mezipater.

---

2) RECENZE

Jak poznáš, kdo se ti líbí, když jsi slepý?

 

Od narození nevidomý dospívající kluk hledající svou sexualitu. Povedený scénář, kamera, hudba i herecké výkony. Kandidát na Oscara v kategorii cizojazyčných snímků. Zahajovací film letošních Mezipater a také vítěz v kategorii Zvláštní uznání. To je brazilské drama V jeho očích.

 

Leonardo není zcela běžný patnáctiletý puberťák, ale rád by tak byl okolím brán. Jeho hendikepem je tma, která jej neustále obklopuje, on totiž nevidí. Takřka všechen volný čas tráví se svou nejlepší kamarádkou Giovanou. Aspoň do doby, dokud do třídy nevstoupí jejich nový spolužák Gabriel. V ten moment se mění všechno, Leo se musí vyrovnat nejen se žárlivostí Gi, ale také s láskou, která ho zasáhne úplně poprvé.

 

Leonardův příběh jste mohli kinematograficky zpracovaný vidět již před čtyřmi lety. Tehdy mu autor však poskytnul pouze sedmnáctiminutový prostor. Režisér (zároveň také producent a autor scénáře) Daniel Ribeiro si naštěstí uvědomil, že příběh má potenciál celovečerňáku a krátkometrážní film rozpracoval.

 

Jihoamerické drama získalo v únoru cenu Teddy Award, ocenění pro nejlepší film festivalu Berlinale s LGBT tematikou. To je jeden z důvodů, proč se právě tento snímek stal letošním zahajovacím filmem 15. ročníku queer filmového festivalu Mezipatra, kde proběhla jeho česká premiéra. Navíc pokud si chcete osobně zkusit, jaké je to být slepým návštěvníkem kinosálu, budete mít možnost. Film bude totiž uveden i pro zrakově postižené v závěru pražské části festivalu, doplněný o speciální audiokomentář. Vidoucí návštěvníci si budou moci na zvláštní projekci zapůjčit šátek a tento zážitek si vyzkoušet na vlastní kůži. Tutéž šanci budou mít diváci a divačky na pokračování festivalu v Brně.

 

V jednoduchosti je síla

 

V jeho očích není žádný slaďák, jak by se mohlo nabízet, ale spíše realisticky zobrazené drama o životě, hledání se a vyrovnání se s problémy, kterých je v období dospívání víc než dost. U Leonarda to platí dvojnásob, vlastně trojnásob. A tak se nabízí otázka, jak moc je vlastně láska slepá? Jak pozná nevidoucí kluk, že se mu líbí kluci?

 

Na položené otázky se snaží Ribeiro velice nenásilně najít odpovědi. V tom tkví síla filmu – v přirozenosti a jednoduchosti. Nesnaží se šokovat, moralizovat či snad spasit svět. Navíc je tak mile sugestivní, že není problém se vcítit do zraněné Gi, zmateného Lea či nerozhodného Gabriela. Volba na herce padla stejná jako v roce 2010 při prvním zpracování námětu. Režisér identickým výběrem neudělal krok vedle, byť to byla první herecká zkušenost těchto mladých lidí (Ghilherme Lobo, Fabio Audi, Tess Amorim). Právě zmíněná trojice napomáhá autenticitě svou přirozeností před kamerou.

 

Když se daří, tak se daří

 

Pochvalu si zasluhuje i hudební podklad. Interpreti jako The National, David Bowie či brazilský indie zpěvák Cicero jsou pro takové drama ideální. Skvělou volbou byli i Belle & Sebastian, při jejichž skladbě There’s Too Much Love se snaží Gabriel Leovi ukázat, že hudba není jen Tchaikovsky či Beethoven, které doposud poslouchal.

 

Ribeirův celovečerní debut se povedl. Jak se dalo předpovídat, delší stopáž bohužel ubrala příběhu na intenzitě a spádu. Za prodloužení to však stálo. Mimo jiné Ribeiro také nadchne tím, že tento queer film nekončí sebevraždou, rozchodem či vyhozením z domova. Oceňuji také to, že vnímavý režisér pohlížel na nevidomého člověka i z jiného úhlu pohledu než jen v kontextu jeho omezení.

 

V jeho očích (Hoje Eu Quero Voltar Sozinho)

režie Daniel Ribeiro

Brazílie, 2014, 96 min.

 

---

3) ROZHOVOR

Jak vybrat ty nejlepší?

„Spousta dlouhých dní i bezesných nocí u telefonu a internetu,“ říká programová ředitelka Mezipater Lucia Kajánková o svém nelehkém údělu vybrat zásadní filmy ze stovek titulů, které budou definovat další a další ročníky Mezipater. Ale prý to stojí za to. Především o Mezipatrech jsme si s filmařkou, scenáristkou a odbornou asistentkou působící na katedře scenáristiky na FAMU povídali.

Lucio, v jednom z článků přinášíme poměrně obsáhlý text, jenž popisuje, co Mezipatra jsou, jakými proměnami prošly během patnácti let. Co byste čtenářům řekla o této filmové přehlídce vy jako současná programová ředitelka? Dá se vůbec říct, čím se liší festival od dalších LGBT filmových přehlídek či jiných filmových festivalů u nás?

Tak oproti českým festivalům zjevně zaměřením na queer filmy. Také pestrostí skladby programu – zmíním soutěžní sekce, retrospektivu, dokumentární snímky a soutěž krátkých filmů. A ne výlučně, ale nebojíme se programovat radikální snímky a debuty, které přinášejí čerstvé neprozkoumané perspektivy. Mnoho LGBT festivalů ve světe má charakter spíše bilanční přehlídky toho, co nového queer vzniklo. My si zakládáme na specifičnosti našeho výběru, který vede především filmová kvalita.

Důvod napsání takto dlouhého článku o Mezipatrech zapříčinil také fakt, že celostátní tištěné deníky o Mezipatrech v podstatě neinformovaly, čím myslíte, že to může být zapříčiněno?

Prvně musím říct, že některá média o nás informovala. Byli bychom však samozřejmě rádi, pokud by festival měl v médiích větší pozornost. Navíc do nějaké míry doteď, i když spíše v minulosti, jsme bojovali s tím, abychom byli vnímaní jako regulérní filmový festival. Nikoliv pouze jako specifická akce pro uzavřenou queer komunitu.

Program sestavujete již šestým rokem. Vnímáte tedy nějaké proměny festivalu?

Myslím, že festival si pořád více vyhraňuje svoji tvář výběrem snímků, a také si získává větší respekt jako filmová událost.

Co je dle vás největším lákadlem Mezipater pro heterosexuální diváky, protože se jich poměrně velké procento na festivalu objevuje?

Především kvalitní výběr filmů, které ve velké míře nemají jinde možnost vidět, a také zajímavé akce neodmyslitelně spjaté s touto událostí. V neposlední řadě je to nezapomenutelná atmosféra, kterou festival a jeho návštěvníci společně s organizátory vytváří. 

Pozorujete nějakou změnu v občanské náladě na homosexualitu / trans* během let, co festival v Česku působí? Nemáte pocit, že trans* lidé jsou momentálně v podstatě stejné tabu jako homosexuálové před desíti - dvaceti lety?

Homosexualita je ve společnosti víc “normalizována” a přijatelná, ale stále máme ještě cestu před sebou od “tolerance” k akceptaci, i širšího spektra identit. Trans* lidé jsou teď konečně také více vidět a více se hlásí ke svým právům - hlavně v legislativním rámci. Nabourávání stereotypu o mužích/ženách “ve špatném těle” se konečně začíná dostávat více do povědomí. Je podle mě důležité a výrazné, že trans* herci a herečky hrají trans* postavy ve filmu, jako ve vítězném snímku Něco se musí zlomit.

Ptali jsme se v anketě lidí, co si myslí, že znamená slovo queer. Jak byste tento pojem definovala vy?

Stojím si za naší festivalovou definicí, že queer je radikální pojem, který bourá a překračuje normativní kategorie heterosexuální/homosexuální či muž/žena.

Pojďme konečně k filmům. Jak vlastně probíhá výběr těch snímků? Rozrůstá se například nabídka rok od roku, respektive je více z čeho vybírat? Zvolí se prvně téma a pak filmy, nebo to funguje naopak?

Vybíráme z filmů na zahraničních festivalech (queer i “ne-queer”), sledujeme si tvůrce, jejichž filmy nás už jednou zaujaly. Zajímáme se, co nového připravují, a také se nám tvůrci na festival přihlašují sami. Filmů je pořád víc, vybírali jsme letos ze skoro 700 titulů. Téma mimo jiné vybíráme dle toho, co rezonuje v “klíčových” filmech, které zvolíme.

Zde se nabízí otázka, zdali je některé filmy těžké získat. 

To určitě je. Ale fígle, jak je nakonec získáme, neprozradím. (smích) Stojí to však spoustu dlouhých dní i nocí u telefonu a internetu.  A nejen to.

Vím, že jste někde prohlásila, že vybíráte kvalitní snímky. Nešlápnete však někdy vedle? Ruku na srdce, třeba takový film Happy End?! je vyloženě špatný, nemyslíte?

Nemyslím si, to ne. Je to zajímavý debut, který hravě pracuje s nadsázkou a žánrovými klišé.

Který snímek je vám nejblíže z té letošní nabídky?

Komedie „Kluci a Guillame ke stolu!“, v níž otiskla svoje dospívání vycházející hvězda galské kinematografie Guillaume Gallienne. Další mou srdcovkou je retro „Ti, co mne mají rádi, pojedou vlakem“.

Máte nějakou vysněnou osobnost, kterou byste na festival ráda přivezla? Případně film?

Svůj velký sen jsem si splnila, když byli hosty k retrospektivě režiséři Tom Kalin a Todd Haynes. Doufám, že se nám už povede, aby přijel náš (i divácký) miláček Xavier Dolan.

Pražská část už sice pomalu končí, nicméně ta brněnská teprve začíná, na co byste diváky nalákala? Může tam překvapit i něco pražské diváky, kteří už mají festival takřka za sebou?

Filmový program je identický, ale rozhodně bych je pozvala na bohaté doprovodné akce, jako jsou queer divadlo či speciální projekce-překvapení Film in the Closet.

 

 

---

4) PORTRÉT

Portrét: Neznámý ze Švédska

"Laskavý, rozdílný, krásný a zábavný - film do něhož se zamilujete," tvrdí o sobě švédský snímek Něco se musí zlomit (Nånting måste gå sönder). Takový podle všeho opravdu je. Z celkově desíti snímků, které se na 15. ročníku Mezipater představily v Hlavní soutěži celovečerních filmů, vybrala porota právě tento jako ten nejlepší. Komise na filmu ocenila originalitu postav i jejich ohromující perspektivu. „Jde o lásku, která překračuje všechny hranice,“ prohlásil dále jeden z porotců. To se příjemně poslouchalo nejen ústřední herečce snímku Sage Becker, ale i Elimu Levénu, podle jehož novely byl snímek natočen. Z ceny měl jistě také radost sám režisér Ester Martin Bergsmark, kterého nyní představujeme.

 

Bergsmark se narodil před 32 lety v hlavním městě Švédska, Stockholmu. Po zdárném ukončení střední školy se vydal studovat dokumentaristiku na vysokou školu Biskops-Arnö. Zde se také poprvé setkal s Markem Hammarbergem, s nímž tvořil po dobu čtyř let. Společně pracovali na charakteristickém a inovativním filmovém stylu. Jejich první režisérský počin představili v roce 2006. Jednalo se o experimentální krátkometrážní dokument Svälj, který popíral většinu konvencí a zvyklostí v dosavadní švédské dokumentaristice. Společné projekty režisérů se vyznačují vůlí zkoušet nové věci, ať už v estetické či technické rovině. Ukázali nové možnosti zobrazení v zakořeněném stylu severského filmu a bořili zažité hranice v dokumentárním žánru. To je na filmařské počátky přinejmenším obdivuhodné. O dva roky později představili publiku svou další spolupráci, první celovečerní hraný film, rovněž dokumentární povahy, Maggie in Wonderland. Maggie je Keňanka se slabostí pro zlaté šperky a sbírkou osobních traumat, která ji pronásledují každodenním životem v laskavém švédském sociálním státu, který však není schopný zabránit sociální izolaci. Za tento snímek Bergsmark získal první významnou cenu, obdobu švédských Oscarů - Guldbagge Award pro nejlepší dokument. Nutno dodat, že opravdu zaslouženě. O rok později se Bergsmark vrhnul na feministický projekt Dirty Diaries, který si za cíl dával přehodnocení současného pohledu na pornografii. V mozaice dvanácti krátkých snímků různých režisérů a umělců vystoupil Bergsmark již tentokrát sám za sebe. Počin pojmenoval Fruitcake.

 

Další nominaci na Guldbagge Award pro nejlepší dokument roku 2012 získal režisér za snímek Hlemýžďky. I ten už dříve na Mezipatrech bodoval, v kategorii Zvláštní uznání. Snímek vznikal spoluprací s letošní mezipatrovskou návštěvou Eli Levénen, se kterým několik měsíců před začátkem filmování randil. Snímek, jenž je kombinací dokumentaristiky a fikce, svým způsobem revoltuje proti dělení žen a mužů. Začíná záběrem na zmíněného Levéna. „Když jsem Eliho viděl poprvé, bylo mi sedmnáct. Viděl jsem ho z dálky. Někoho, kdo se odvážil být víc než jenom kluk nebo holka," hovoří. V úvodním záběru tedy přibližuje, jak prvně Levéna zahlédl jako teenager. Zaujalo jej, jak se Levén pohyboval na hranici mezi mužem a ženou. „Během společných hovorů ve vaně se ze spříznění duší rodí magický sen o nové formě filmu, o chápání identity v androgynním těle, o dětství a dospívání. Autenticky nový a radikální přístup svébytně dokumentárním stylem přetváří jejich fantazii v zhmotněné obrazy, hledá v extravagantních kostýmech, krásou dýchající přírodě, bolavé minulosti a uměleckém sebevyjádření možnost, jak přežít na pomezí reality a fikce,“ lákal dřívější ročník Mezipater na snímek. Ostatně během raných rozhovorů i Bergsmark prohlásil, že nechtěl žít jako žena a považoval se za trans osobu. Švédskému režisérovi vyhovuje žít, coby genderově neurčená osoba. Vzhledem k tomu, že u nás zatím pro tyto osoby neexistuje adekvátní zájmeno, mluvíme o něm v mužském rodě.

 

V roce 2011 se Bergsmark společně s Levénem přestěhovali do Berlína, kde společně pracovali na scénáři dalšího počinu Něco se musí zlomit, který byl úvodním snímkem na letošním Gothenburg Film, což je největší filmová událost ve Skandinávii. Podobně jako Hlemýžďky si snímek pohrává s myšlenkou nebýt „jen“ mužem či ženou, rozostřuje hranice všeobecného chápání genderové identity. Rovněž zobrazuje mladou lásku a počátek přijmutí faktů o sobě samotných. Něco se musí zlomit nezískal pouze Hlavní cenu na letošních Mezipatrech, ale také sošku na Rotterdamském mezinárodním filmovém festivalu či na San Franciské mezinárodní LGBT kinematografické přehlídce. Snímek, jenž se promítal na desítkách filmových festivalech po celém světě, natočil režisér jako svůj první hraný film po několika dokumentech. „Z dokumentů jsem měl pocit, že se dostanu blízko k charakterům postav. Ještě blíž se k nim dostanu díky fikci. Můžu jim být opravdu velmi blízko a posouvat jejich hranice ve jménu neexistující reality. Také mohu více přemýšlet v představách a obrazcích, což je skvělé,“ řekl filmovému magazínu Filmmaker. Momentálně o další práci Bergsmark mlčí. Doufejme, že nehodlá pověsit budoucnost scénáristy a režiséra na hřebík, jelikož má zatím velmi dobře našlápnutou kariéru. Ať už coby filmový průkopník nebo jako aktivista.

Pokud vás osoba Bergsmarka zaujala, či chcete zhlédnout vítězný snímek letošních Mezipater, je možnost film dnes vidět ve 20:30 v pražském kině Světozor, a dále potom v Brně ve středu 19. listopadu v Kino Art od 18:00.

 

---

5) ANKETA

Queer anketa

 

Mezipatra jsou s označením queer velmi úzce spjata. Říká queer něco lidem, které potkáváme na ulici? Ptali jsme se, co podle nich toto slovo znamená. 

 

Infobox: Dle Mezipater se vejdou do pojmu queer všichni, komu jsou tradiční genderové kategorie těsné bez ohledu na sexuální orientaci nebo pohlavní identitu, se kterou se narodili. Queer osvobozuje od tradičního vnímání sexuálních a genderových identit založených na neměnných kategoriích muž / žena, heterosexuální / homosexuální.

 

Vilém Bartoš, 70 let, Raškovice: „Queer? Nechoďte na mě s těmi anglickými nesmysly, my jsme v tom nevyrůstali. Nevím, co to může být.“

 

Lucie Kupsová, 22 let, Frýdek-Místek: „Nezlobte se, už jsem nějakou dobu ze školy venku, anglina mi nikdy nešla.“

 

Karolína Godulová, 25 let, Karviná: „Tento pojem mám spojený s festivalem Mezipatra, na který do Prahy jezdívám. Upřímně nevím přesně, co znamená. Mojí osobní definicí jsou zajímaví lidé, kteří mě vždycky něčím překvapí.“

 

Vojtěch Pokorný, 42 let, Praha: „Já se v této problematice poměrně orientuji, přesto vám to nepovím zcela přesně. Řekl bych, že se jedná o takové jednotné označení pro gaye a lesby.“  

 

---

1) CÍL PRÁCE

 

Cílem mého samostatného projektu vycházejícího z kurzu psané žurnalistiky v kombinaci s kulturním zaměřením je představení queer filmového festivalu Mezipatra, konkrétně jeho patnáctého ročníku, jenž probíhal na území České republiky v listopadu loňského roku. Začínal v Praze a dále pokračoval v Brně. Následovaly také Ozvěny Mezipater, a to v městech Olomouc a Hradec Králové. Záměrem mé práce nebylo pouze filmovou přehlídku představit, ale rovněž zbořit stereotypy, které přisuzují festivalu statut akce určené pouze pro skupinu lidí LGBT, tedy pro lesby, gaye, bisexuály a transgender osoby, a to kvůli tematickému zaměření. Mezipatra jsou však festivalem otevřeným opravdu co nejširšímu a z hlediska sexuální orientace smíšenému publiku. Chtěl jsem tedy tento polo-jubilejní ročník významné kulturní akce potencionálním čtenářům představit skrze různé druhy komunikátů, konkrétně: informativně-edukativní text, recenzi, rozhovor, portrét a konečně anketu. Z jakého důvodu jsem zvolil zmíněné druhy komunikátů, osvětluji dále v pátém bodu postupu práce. Vzhledem k tomu, že jsem na festivalu rovněž působil jako dobrovolník v loňském roce, nebylo pro mě těžké získat většinu potřebného materiálu a informací k vytvoření a zpracování tohoto projektu.

 

„Jsou festivaly, kde musíte být kvůli kariéře. Jsou festivaly, kam jedete a vzápětí je zapomenete. A jsou festivaly, které se vám dostanou pod kůži, kam se chcete vracet, a cítíte, že lidé, které tu zběžně potkáváte, se mohou stát vašimi přáteli. Mezipatra jsou přesně takovým festivalem." João Pedro Rodrigues, portugalský režisér, prohlásil tato slova po návštěvě jednoho z předchozích ročníků Mezipater. Přesně takový festival opravdu je a rád bych jej takto také příjemcům představil. Proto rovněž zmiňuji v hlavním, informativně-edukativním textu, co mohou očekávat od brněnské návštěvy festivalu, která teprve proběhne. Všechny druhy komunikátů jsou kontextově zařaditelné do doby, kdy končila událost v Praze. Mým cílem tedy taktéž bylo aktuálně zachytit končící pražskou část a nalákat potencionální diváky na festival do Brna.

 

2) ZDŮVODNĚNÍ VOLBY TÉMATU

 

Leč jak prohlásil bývalý prezident České republiky Václav Havel: „Filmový festival Mezipatra se stal respektovaným registrovaným partnerem ostatních filmových přehlídek, které se v České republice konají.", celostátní média mu nevěnují tolik pozornosti jako například mezinárodnímu filmovému festivalu v Karlových Varech, festivalu Francouzských filmů, jenž probíhá v Praze, Brně, Českých Budějovicích, Hradci Králové a Ostravě či Letní filmové škole v Uherském Hradišti. Tímto tvrzením si netroufám dané filmové přehlídky srovnávat, ovšem byl to jeden z impulsů, který mne vedl k výběru tohoto tématu. Chtěl jsem tedy věnovat festivalu více prostoru než je v médiích běžné. V krátké analýze jsem došel k závěru, že tomuto ročníku přední česká tištěná média nevěnovala takřka žádný prostor. Detailnější informace o tomto jevu pokračují ve třetím bodu stavu problematiky.

 

Druhým impulsem bylo mé zmíněné osobní dobrovolnictví na tomto festivalu, které jsem chtěl v práci maximálně využít. V minulosti jsem se již věnoval dobrovolnictví i na jiných kulturních akcích. Zmíním například PechaKucha Night v Olomouci či olomouckou odnož největšího lidskoprávního filmového festivalu na světě Jeden Svět. Mezipatra jsem si však vybral vzhledem k pro mne větší atraktivitě. Lidé, kteří na tomto festivalu pracují, jsou skutečně osoby na svém místě. Je to neuvěřitelně milý a pracovitý tým, se kterým byla skutečně radost spolupracovat. Za všechny mohu zmínit Viktora Heumanna, který se stará o tým dobrovolníků. Byl vždy po ruce a vše dokázal velmi operativně a s naprostým nasazením řešit. Taktéž zmíním Luciu Kajánkovou, programovou ředitelku, se kterou jsem pro tento projekt uskutečnil rozhovor. Leč pracuje sama jako filmařka a je odbornou asistentkou na katedře scenáristiky na Filmové a televizní akademii múzických umění v Praze je na ní vidět neuvěřitelná vroucnost a vášeň pro tento festival. To mi bylo velmi sympatické.

 

Třetím, neméně důležitým bodem, bylo také již nastíněné zboření stereotypů o návštěvnících a divácích této kulturní akce probíhající pravidelně v listopadu. Myslím, že je důležité dát najevo, že tento festival je opravdu pro každého a nemusí svou tematikou ohraničovat své návštěvníky. To souvisí s důležitostí informovat o takovýchto kulturních událostech. Lidé, kteří jsou určitým způsobem homofobní, případně neinformovaní, mohou takto nenásilnou formou získat různé úhly pohledu a názor na danou problematiku pozměnit. Netýká se to však jen homosexuality, ale v poslední době také čím dál více diskutované problematiky transgenderu, o které je v tuzemské široké veřejnosti takřka tabu mluvit, podobně jako o homosexualitě před několika málo lety. Osobně jsem se kupříkladu na letošním ročníku o této problematice dozvěděl skutečně mnoho informací. Je to tedy rozhodně i příležitost, jak si veřejnost může rozšířit své obzory zábavnou a nenásilnou formou.

 

„Jsem přesvědčená, že Mezipatra představují zásadní přínos současné české kultuře, přičemž jejich význam je dvojí: jsou zároveň důležitým filmovým festivalem, uvádějícím jinak nedostupné kvalitní a náročné filmy, a také místo setkávání mladé české queer komunity. Taky umějí udělat zatraceně dobrou party," prohlásila Cerise Howard, australská filmová publicistka. S jejími slovy nemohu jinak než souhlasit.

 

3) STAV PROBLEMATIKY

 

Tímto projektem nenavazuji na žádné předchozí práce, které by se festivalu Mezipatra věnovaly. Přesto jsem krátkou rešerší zaznamenal, kolik prostoru bylo věnováno festivalu ode dne před jeho zahájením až po den následující po zakončovacím večeru pražské části ve čtyřech stěžejních seriózních denících v České republice, jmenovitě v Mladé frontě DNES, Lidových novinách, Hospodářských novinách a konečně v Právu. Vzhledem k nulovému výskytu informací o festivalu v těchto tiskovinách jsem následně doplnil informace z oficiálních webových stránek těchto médií.

 

Jak jsem výše uvedl v prvním odstavci tohoto segmentu, ve zmíněných denících nebyla v období od 5. listopadu do 14. listopadu 2014 žádná informace o Mezipatrech. Nezastírám, že mým očekáváním byla alespoň minimální zmínka, například ve formě noticky či zprávy v základní nebo rozšířené podobě. Vzhledem k tomu, že se tak nestalo, dal jsem si za cíl ještě zanalyzovat jejich internetové mutace, zde jsou výsledky trochu příznivější.[1]

 

On-line magazín Práva www.novinky.cz stejně jako tištěný titul žádnou zmínku o festivalu nepřinesl. Informace o festivalu však poskytly internetové stránky Lidových novin, Hospodářských novin a v podobě komerčního sdělení stránky Mladé fronty DNES. Na internetových stránkách Lidových novin www.lidovky.cz[2] byl uveřejněn 5. listopadu 2014, tedy den před zahájením festivalu, jeden poměrně obsáhlý článek s názvem „Láska je láska, pohlaví navzdory, ukážou filmy s queer tematikou“. Coby autory textu byly uvedeny webové stránky lidovky.cz a Česká tisková kancelář. Rovněž na webovém serveru www.ihned.cz[3] byl uveřejněn 6. listopadu 2014, tedy v den zahájení festivalu, rozsahově podobně dlouhý článek nazvaný „Začíná festival Mezipatra. Ukáže, jaké je sledovat film poslepu“. Zde byla jako autor uvedena pouze Česká tisková kancelář, články tudíž vykazovaly jistou podobnost. Na stránkách www.idnes.cz[4] byl sice uveřejněn rovněž 6. listopadu 2014 text nazvaný „Zpříjemněte si podzim v kině, žene se na nás festivalová smršť“, kde se v informacích o různých festivalech zmiňuje webová stránka také o Mezipatrech. Článek je však uveden jako komerční sdělení, iDNES tudíž nemělo podíl na jeho genezi a ve skutečnosti o události redakce neinformovala.

 

Snažil jsem se také zajistit vyjádření všech čtyř zmíněných deníků k tomu, proč nevěnovaly Mezipatrům byť minimální zmínku ve svých tištěných verzích. Redakce Mladé fronty Dnes, Práva ani Lidových novin na můj e-mail nereagovaly. Redakce Hospodářských novin reagovala během několika hodin se slovy, že neinformují téměř o žádných festivalech, jelikož to není jejich primární obsahové zaměření.

 

Mezipatra ovšem spolupracují s televizním veřejnoprávním médiem, tedy Českou televizí. Vzhledem k tomu, že jsou dlouhodobými partnery, nabízí televize na svých webových stránkách www.ceskatelevize.cz[5] informace a přehlídku krátkých filmů vždy z předcházejícího ročníku. Bohužel znělka letošních Mezipater s podtitulem „Dokud nás smrt nerozdělí“ byla společně s obrazovým videoklipem podle České televize příliš kontroverzní, a tak jej odmítla vysílat před desátou hodinou večerní. 

 

Vzhledem k téměř až ignoraci médií posledního ročníku festivalu uvádím několik citací českých novinářů, kteří se k filmovému festivalu vyjádřili.  

 

„Úroveň programu je prvotřídní." Tereza Brdečková, Respekt

 

„Velmi profesionálně vedený festival." Veronika Bednářová, Reflex

 

„Pro mnohé stále ještě nezvyklá akce při svých kulatých narozeninách už nebojuje o emancipaci kultury či filmů, které zobrazují homosexuální hrdiny. Nejde tady „jen" o většinové uznání minoritních dokumentů a hraných celovečeráků, které točí filmaři se zálibou ve stejném pohlaví. Vtipným příměrem patrona Václava Havla jsou Mezipatra už dávno festivalem plnohodnotně registrovaným s ostatními filmovými akcemi v tuzemsku. Festival tak už dávno své poselství navenek přesahuje. Nejde o společenské zrovnoprávnění kluků, co chodí s klukama, a holek, co randí s holkama. Mezipatra (…) nabízejí vážná celospolečenská témata, ať už se jedná o toleranci, xenofobii, bourání stereotypů, se kterými vnímáme okolní svět, nebo uznání jinakosti orientované nejen na pohlaví.“ Luboš Mareček, MF DNES, Reflex.

 

4) IDEOVÝ PLÁN

 

Primárním cílem samostatného projektu je představit široké veřejnosti LGBT festival Mezipatra jako festival přístupný všem skupinám bez ohledu na jejich sexuální orientaci. Záměr projektu je čistě popularizační a podle toho byly vybrány také typy komunikátů i jazyková stránka daných textů. Idea tedy je, aby články byly čtivé a zajímavé pro co nejširší škálu čtenářů. Hlavním bodem projektu je informativně-edukativní text, který čtenáře poučí, co vlastně Mezipatra jsou.

 

Sekundárním cílem samostatného projektu je také nalákání potencionálních diváků na návštěvu začínající brněnské části. Toho se snažím docílit také ostatními druhy komunikátů, které mají plnit mimo jiné také zábavní funkci. Zmíním například popularizační recenzi na jeden z hlavních snímků letošního ročníků – V jeho očích či velmi zajímavý rozhovor s dramaturgyní Luciou Kajánkovou.

 

5) POSTUP PRÁCE

 

K realizaci samostatného projektu s tématem festivalu Mezipatra považuji za klíčovou svou osobní účast na přípravách a průběhu jeho patnáctého ročníku. Zde jsem se během desítek hodin práce seznámil s poměrně velkou částí týmu filmového festivalu, jejich principy fungování, plány i idejemi a názory. Nad tématem svého projektu jsem uvažoval již od začátku listopadu, ovšem nápadů jsem měl více, tudíž jsem si sbíral materiál pro několik témat najednou. Bohužel jsem se pro Mezipatra definitivně rozhodl až v druhé půli pražské části. To mě omezilo například v tom, že jsem nemohl napsat kvalitní reportáž z celého festivalu, případně i jeho zákulisí, kterého jsem byl součástí. Sice jsem se pokusil o vypracování tohoto komunikátu, nicméně má paměť mne zklamala a já nemohl vyzdvihnout všechny momenty, které by byly pro příjemce čtivé a atraktivní. Reportáž jsem proto zaměnil po dohodě s konzultantem mého projektu, váženým panem magistrem Karlem Páralem, za portrét o režisérovi vítězného snímku Mezipater Esteru Martinu Bergsmarkovi. Zbylé komunikáty byly naplánovány již od začátku projektu, tedy informačně-edukativní text, recenze, rozhovor a anketa. Nyní popíši, proč jsem si dané komunikáty zvolil a jak probíhala jejich tvorba.

 

Mou práci jsem započal recenzí snímku V jeho očích (Hoje Eu Quero Voltar Sozinho) brazilského režiséra Daniela Ribeiro. Na zhodnocení snímku jsem prvně pracoval pro v té době ještě pražský, dnes již celorepublikový, kulturní měsíčník Artikl. Snímek jsem měl možnost zhlédnout ještě před jeho českou premiérou, tudíž jsem jej mohl aktuálně recenzovat, ještě než festival započal. Nakonec jsem se rozhodl tuto recenzi ponechat i pro tento projekt. Jednak z důvodu toho, že to byl jeden z nejdiskutovanějších snímků letošních Mezipater, a jednak protože se jednalo o jeden z nejvíce reprízovaných snímků letošního ročníku. Diváci měli možnost jej vidět hned pětkrát. Komunikát jsem samozřejmě upravil pro mé potřeby, tak aby seděl do časového horizontu – tedy k předposlednímu dni pražské části Mezipater. Tuto recenzi pro mne nebylo těžké napsat z několika důvodů. Prvním je, že snímek se mi líbil a má jisté kvality, bylo tudíž příjemné psát o takovémto uměleckém počinu. Druhým důvodem je, že pro tento časopis píši již více jak rok a půl a z drtivé většiny se jedná o filmové recenze. S odstupem času po vydání jsem navíc text mohl upravit, a tím vybrousit některé chyby a nedostatky, které jsem původně neviděl. Důvod, proč jsem zvolil recenzi je ten, že mým hlavním záměrem bylo představit filmový festival, proto je jistě žádoucí se aspoň o jednom z promítaných snímků detailněji věnovat. Kostru původního textu jsem užil s laskavým svolením mé šéfredaktorky Báry Alex Kašpárové.

 

Druhým komunikátem, kterým jsem se zabýval, byl edukativně-informační text. Dá se říct, že je to středobod mé práce. Je to nejdelší komunikát z celé série článků. Je také nejdůležitější, protože právě ten přináší informace o tom, co jsou to Mezipatra, jakou cestu ušly a co je na nich tak zajímavé. Mohu říct, že všechny další komunikáty jsou spíše odlehčenějšího charakteru a mají za cíl podpořit informace uvedené v tomto primárním článku. Původně jsem tento text zamýšlel kratší, nicméně došlo k expanzi článku z důvodu ignorace českých deníků o této bohaté kulturní události, na kterou jsem během tvorby tohoto projektu narazil. Text je poměrně nasycený informacemi, které jsem čerpal z oficiálních webových stránek festivalu, případně od mých kolegů, se kterými jsem měl možnost na festivalu spolupracovat. Je to průřez dnes již celkem bohaté historie filmové přehlídky, ale také shrnutí toho, co bylo možné vidět v Praze a co mohou očekávat diváci v Brně, kam se Mezipatra přesouvají. K textu také náleží tipy na tři filmy, které by návštěvníci mohli zhlédnout. Bylo poměrně složité vybrat ty nejdůležitější milníky, které během patnáctileté historie nastaly, ale po konzultaci se členy týmu to nebylo problém selektovat.

 

Třetím komunikátem, kterému jsem se začal věnovat, byl portrét. Původně jsem tedy zamýšlel napsat reportáž, nicméně článek by nebyl dostatečně nasycen zajímavými informacemi, a tak jsem se rozhodl přiblížit příjemcům postavu režiséra snímku Něco s musí zlomit. Přemýšlel jsem ještě nad medailonem, ale nakonec jsem se rozhodl zvolit objektivnější portrét. V komunikátu tak přibližuji, kdo je oním režisérem vítězného snímku letošních Mezipater a zaměřuji se na jeho filmařskou práci. Informace o filmových počinech i samotném režisérovi jsem sháněl v různých festivalových katalozích, převážně v anglickém jazyce. Dále jsem čerpal z informací Mezipater, filmových stránek www.imdb.com, a také jsem získal některé zajímavosti od jeho blízkého kolegy Eli Levéna, se kterým jsem měl možnost hovořit. Vzhledem k tomu, že jsem byl již dříve obeznámen s tvorbou Bergsmarka, mohl jsem lehce začlenit k faktům o něm samotném také informace o jeho umělecké tvorbě. Záměr byl příjemcům představit režiséra vítězného snímku, který je u nás takřka neznámý. Uvažoval jsem také nad představením zmíněného autora knižní předlohy vítězného snímku Eli Levéna či nad představením hlavní herecké hvězdy tohoto filmu Sagy Becker. Nakonec mi přišla nejzajímavější právě persona Bergsmarka, o jehož tvorbu se zajímám delší dobu. Jediným úskalím bylo, že informací o takto neznámých režisérech je obecně velmi málo dostupných. Nicméně díky archívům filmových festivalů a právě Bergsmarkova kolegy a blízkého přítele Levéna to nakonec nebylo příliš problematické.

 

Předposlední komunikát, kterému jsem se věnoval, byl rozhovor. Zde jsem poměrně dlouhou dobu přemýšlel, s kým daný rozhovor vlastně uskutečním. Mým prvotním nápadem bylo provést interview s mými kolegy – dobrovolníky. Nakonec jsem usoudil, že by to pro dané čtenáře bylo pravděpodobně málo atraktivní, a tak jsem se rozhodl jít na úplně opačnou stranu a oslovil jsem ředitele festivalu Aleše Rumpela, kterého také několikrát v článcích cituji. I když je pan Rumpel opravdu milý a zdvořilý člověk, je bohužel také velmi zaměstnán, tudíž přes veškerou mou snahu mi nakonec pokaždé odvětil, že na rozhovor momentálně čas nemá z důvodu pracovní vytíženosti. Vzhledem k mému zájmu o kinematografii i povaze festivalu jsem se rozhodl kontaktovat slečnu Luciu Kajánkovou, která má na starosti již šestým rokem dramaturgii. V tomto případě se mi podařilo domluvit se na spolupráci. Se slečnou Kajánkovou jsem se již setkal během festivalu, je to velice energická a milá mladá dáma, která je sice rovněž velmi zaneprázdněnou ženou, ale naštěstí laskavě svolila a na rozhovor kývla. Vzhledem však k časovému vytížení nás obou jsme se dohodli zvolit internetovou komunikaci, konkrétně pomocí e-mailu. Jelikož jsem slečně Kajánkové slíbil, že jí to nezabere moc času, snažil jsem se vybrat z asi dvaceti otázek, které mě zajímaly dvanáct těch nezajímavějších. Festivalová dramaturgyně byla velmi vstřícná a ochotná. Na všechny otázky mi během několika týdnů odpověděla. Její odpovědi byly opravdu k věci, velmi sofistikované, a tak už nevyžadovaly větších úprav. Přesto jsem ještě jednou celý rozhovor včetně otázek i odpovědí lehce poupravil, poslal slečně Kajánkové zpět a poprosil ji o autorizaci. Vzápětí se mi dostalo souhlasného e-mailu. Formu rozhovoru jsem zvolil rovněž z několika důvodů. Publicistické interview je dle mého pro čtenáře poměrně atraktivní. Není to sáhodlouhý text, je graficky přijatelnější, přesto informacemi velmi nasycený. Také jsem chtěl čtenáři nabídnout pohled na festival někoho „zevnitř“ a zároveň dát možnost příjemci poznat, jaký je onen proces výběru snímků na filmový festival, což je dle mého mínění skutečně zajímavé. Zvolil jsem typ rozhovoru zjišťujícího názory. Celé interview se týkalo Mezipater jako celku. První polovina byla obecnější, druhá polovina se více zaměřila na filmy.

 

Posledním komunikátem se stala anketa. Tu jsem zvolil pro odlehčení od všech ostatních dlouhých článků a taktéž jsme se na ni domluvili na samotném počátku projektu s magistrem Páralem. Společně jsme se dohodli, že by mohlo být zajímavé se ptát na pojem „queer“ starší generace lidí, ale vzhledem k tomu, že přirozeně tito lidé tento pojem příliš neznají, byly tyto odpovědi velmi jednotvárné. Zůstala tam tak jediná tato odpověď od pána v důchodu Viléma Bartoše a dále jsem vybral průřez odpovědí různými generacemi i různým pohlavím.

 

6) SEBEHODNOCENÍ

 

Práce na tomto projektu vyžadovala především znalosti, které jsem nabyl během tříletého studia na Univerzitě Palackého. Obecně estetického, uměleckého cítění a kritického myšlení se mi dostalo na mnoha kurzech studijního oboru Uměnovědná studia. Dále pak znalostí a zkušeností týkajících se stylistiky a tvorby textů se mi dostalo na studijním programu Žurnalistika. Konkrétně především na kurzech „Praktikum psané žurnalistiky“ a navazujícím „Workshopu psané žurnalistiky“. Bohaté teorie se mi také dostalo na semináři „Stylistika“, díky němuž jsem se mohl, co nejvíce přiblížit žánrově konformním textům.

 

Mým primárním cílem bylo všeobecně představit filmový festival Mezipatra, což jsem také učinil v informativně-edukativním textu. Již jsem zmiňoval, že záměrem nebylo vytvořit takto obsáhlý komunikát, nicméně po zjištění stavu informovanosti v předních českých denících jsem považoval za nevyhnutelné článek rozšířit. Tento cíl jsem tedy dle svého mínění splnil. Mým dalším cílem bylo také událost představit jako festival pro širokou škálu diváků, čehož jsem se snažil docílit dalšími typy komunikátů, které berou událost s jakýmsi nadhledem, nejvíce se to projevilo na anketě Co je to queer? Ale také ve velmi příjemném a odlehčeném rozhovoru s Luciou Kajánkovou, filmovou dramaturgyní Mezipater. Projekt je jistě jedinečný v tom, jak komplexně, věcně i zábavně o Mezipatrech pojednává.

 

Jako velmi přínosnou považuji také popularizační recenzi, kterou jsem vytvořil na jeden ze stěžejních filmů letošního ročníku. Recenzi jsem zpracoval pro široké publikum, umožnil jsem tak příjemci se pro daný film v případě zájmu rozhodnout. I tento komunikát považuji za důležitý, jelikož představuje film, který prezentuje, jak se mladí homosexuálové vypořádávají s běžnými problémy stejně jako heterosexuálové.

 

Kdybych si téma s naprostou jistotou vytyčil již dříve, rozhodně bych si dělal detailnější poznámky z průběhu celého festivalu a snažil se vypracovat zmíněnou reportáž. Taktéž bych s největší pravděpodobností usiloval o rozhovor s jednou ze zahraničních návštěv této kulturní události. Nepovažuji to však za zásadní chybu, i bez těchto komunikátů považuji projekt za funkční.

 

U všech zmíněných typů komunikátů jsem se pokoušel o co „nejpřístupnější“ vyjadřování a minimalizování termínů, což se rovněž podařilo. 

 

7) LITERATURA

 

O tématu, které jsem zpracovával a v této práci představil, neexistuje žádná odborná literatura. Samozřejmě existuje odborná literatura relevantní o filmech či LGBT skupinách, pro mou práci však nebyla nutná, a proto nebyla využita. Všechny věcné informace o festivalu jsem čerpal z oficiálních stránek filmové přehlídky www.mezipatra.cz. Dále faktografické údaje o recenzovaném filmu jsem užil z webových stránek www.imdb.com. Veškeré další informace byly poskytnuty osobami zmíněnými v daných komunikátech či pramenily z mých zkušeností a informací, kterých jsem nabyl v průběhu festivalu. Některé další informace jsem čerpal z filmových katalogů různých světových filmových přehlídek. Z hlediska formální a stylistické stránky jsem vycházel ze znalostí nabytých v průběhu studia na Univerzitě Palackého v Olomouci, uvedu tedy především dvě práce, kterých jsem hojně během studia využíval. Neopomínám také jako zdroj uvést tiskoviny, které jsem pro tuto práci analyzoval a jejich webové stránky.

 

7.1) VÝČET LITERATURY A ZDROJŮ

 

JÍLEK, Viktor. Lexikologie a stylistika nejen pro žurnalisty. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-1246-2.

JÍLEK, Viktor. Žurnalistické texty jako výsledek působení jazykových a mimojazykových vlivů. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. ISBN 978-80-244-2218-3.

 

Hospodářské noviny. Praha: Economia, a.s., 2014. ISSN 1213-7693

Lidové Noviny. Praha: Mafra, a. s., 2014. ISSN 1213-1385.

Mladá fronta DNES. Praha: Mafra, a. s., 2014. ISSN 1210-1168.

Právo. Praha: Borgis, a. s., 2014. ISSN 1211-2119.

 

www.imdb.com

www.mezipatra.cz

http://www.giff.se/en/guest/ester-martin-bergsmark

https://www.iffr.com/en/persons/ester-martin-bergsmark/

https://www.festivalscope.com/director/martin-bergsmark-ester

http://www.qcpinkfestival.com/2014/10/ester-martin-bergsmark-she-male-snails.html