Aneta Benešová
Říkají mi talisman festivalu (publicistické interview)
Třináctiletá tanečnice prožila prvních pět let svého života ve Španělsku, v andaluské Seville, kde se zrodilo flamenco. Zatančila si už v Chorvatsku, Polsku, Španělsku a Kolumbii. Veronica Vítová je pravděpodobně nejmladší tanečnicí flamenca v Brně.
Od kolika let tancuješ flamenco a jak ses k tomu vlastně dostala?
Tančím už od malička, přibližně od tří let. Navedl mě k tomu tatínek, už téměř od narození jsem slýchávala, jak hraje na kytaru. Bral mě na koncerty plné úžasných tanečnic a dodnes mě velmi podporuje.
Kdy si začala vystupovat na festivalu Ibérica?
Můj tatínek je umělecký ředitel festivalu a už v roce 2004, kdy se konal první ročník Ibéricy, jsem se dostala na podium a užívala si mé nové puntíkované šaty.
Je pro tebe nějaký rozdíl ve vystupování na akci takového formátu a na normálním koncertu?
Není to pro mě rozdíl, jediný je v počtu lidí. Nejdůležitější je, abych předvedla stejný výkon, jak před deseti, tak před tisíci lidmi. Je taky důležité, aby bylo příjemné publikum, velmi to na mě působí. Když na mě publikum reaguje pozitivně, určitě tančím lépe. Ve Španělsku je běžné reagovat výkřiky jako olé nebo guapa.
Jak dlouho trvá naučit se tančit flamenco?
Někdo si myslí, že je otázka pár let, ale velmi se plete. Sice je to u každé osoby jinak, ale nikdy se nejde naučit flamenco za dva roky. Závisí to i na prostředí, já jsem měla štěstí, že jsem vyrůstala ve Španělsku, ale i tak se mám co učit dodnes.
Existují nějaké soutěže v tancování flamenca, a pokud ano, zúčastnila ses nějaké?
Ano, nejvýznamnější soutěže jsou ve Španělsku, jedna je i v České republice, ale zatím jsem se jí nezúčastnila, ale určitě bych to chtěla vyzkoušet.
Kdo vymýšlí choreografii, na kterou během vystoupení na Ibérice tancuješ?
Choreografie si většinou vymýšlím sama, ale využívám prvky, které jsem se naučila v kurzech. Někdy mi s kroky vypomůže moje učitelka tance Virginie Delgado.
Jak probíhá příprava na festivalové vystoupení?
Nejprve si musím vymyslet choreografii a pak ji dlouho trénovat, potom přijde několik zkoušek s muzikanty a nakonec zvuková zkouška před vystoupením.
Během let došlo k výraznému nárůstu počtu návštěvníků. Všimla sis nějaké změny v jejich složení?
Všimla jsem si hlavně nárůstu počtu účastníků ve flamencových kurzech, jsou to většinou mladí lidé, ale to není pravidlem. Dle mého se na koncertech objevují všechny generace, ale je faktem, že možná převažují starší nad mladšími.
Na jakém z míst, kde se festival koná, nejraději vystupuješ a proč?
Každé místo má něco do sebe, nejvíc se mi líbí zámecká zahrada v Boskovicích. Je obrovská, má krásnou atmosféru a vejde se do ní hodně lidí.
I přes svůj nízký věk máš za sebou už slušnou taneční kariéru. Co pro tebe bylo dosud největším zážitkem?
Mým největším zážitkem bylo, když jsem byla v Granadě a měla jsem možnost tančit s mým tanečním idolem Ivanem Vergasem.
Maminka pochází z Columbie, tatínek je Čech a ty jsi v dětství žila ve Španělsku. Plánuješ zůstávat v České republice?
Určitě svoji budoucnost neplánuji v České republice. Je to sice krásná země, ale má svoje zápory. Po gymnáziu bych chtěla odjet studovat do Francie nebo do Španělska na vysokou školu, možná bych tam zůstala, to zatím ale nedokážu určit.
Festival Ibérica označují tvoji rodiče za své "třetí dítě", máš v plánu podílet se na něm v i po organizační stránce?
Až budu starší, tak se chci určitě zapojit do organizace festivalu. Ať už se to bude týkat výuky tance nebo manažerských záležitostí.
Kolikátý rok už na festivalu vystupuješ?
Vystupuju už od prvního ročníku, byly mi teprve čtyři roky, ale i tak si tento zážitek pamatuji. Říkají mi talisman Ibéricy, protože je doprovázím už od začátku. Taky jsem zaslechla, že jak rostu, roste i festival.
Tančí se ti lépe, když tě doprovází někdo blízký nebo upřednostňuješ, pro tebe, cizího umělce?
Nejraději vystupuji s tatínkem nebo s někým, s kým se znám už delší dobu a rozumím si s ním, ale vážím si toho, když mě pozvou španělští muzikanti, abych si s nimi zaimprovizovala.
Proč by lidé měli na Ibéricu zavítat?
Je to velmi zajímavý festival. Těch pár dní je zaměřeno nejen na španělskou kulturu, ale i na kurzy hry na hudební nástroje nebo taneční. Lidé si mohou zkusit zatančit flamenco, argentinské tango nebo salsu, ale nejlepší jsou gala koncerty, na kterých vystupují hvězdy. Líbí se mi celková atmosféra festivalu a když do toho ještě vyjde počasí, připomíná mi to moji milovanou Andalusii. Každý rok se na tento festival velmi těším.
Petr Vít, muž s českým pasem a španělským srdcem (Medailon)
Kdysi dávno obdivoval otce při jeho hře na housle, umění produkovat melodické tóny jej uchvátilo natolik, že se rozhodl, že se jednou také stane hudebníkem. V té době ještě netušil, že nejen, že se mu představa splní, ale svého otce dalece předčí.
Kytarista Petr Vít prožil dětství v Brně, kde také úspěšně absolvoval konzervatoř. Po ukončení studií měl jasno. „Věděl jsem, že mě hudba naplňuje natolik, že se jí chci věnovat intenzivněji a třeba jednou sám vyučovat“. Přihlásil se tedy na Akademii múzických umění v Praze, kde studoval hru na klasickou kytaru. Během svých studií získal jednoroční stipendium na vídeňské Hochschule für Musik. Jeho učiteli během studií byli například klasický kytarista a loutnista Konrad Ragossnig, který je editorem několika knih o hře na kytaru, hudebník a kytarista Martin Mysliveček nebo světový kytarový virtuos a skladatel Štěpán Rak.
Po úspěchu v oblasti klasické kytary začal Petr Vít objevovat velmi odlišný hudební svět a byl okouzlen flamencem. Od španělského ministerstva kultury se získal stipendium a mohl tak toto umění studovat v samém srdci jeho původu - španělské Andalusii. Nakonec svůj původně čtyřměsíční pobyt v Granadě prodloužil na několik let.
Během let 1998- 2006 působil také jako profesor na Escuela de bellas artes y mucia v Cartageně v Columbii a na Escuela experimental de música de Granada. Byl producentem filmu El Flamenco y su gente a dalších dokumentů o Španělsku a je zároveň autorem několika cestovních článků a fotografií z výstav, zaměřených na témata o Španělsku a flamencu. Díky své dokonalé znalosti španělského jazyka se také zasloužil o překlady básní Federica García Lorcy. Pobyt ve Španělsku se velmi pozitivně podepsal na jeho hudbě, a to nejen po technické stránce. Jakmile se člověk zaposlouchá do tónů jeho flamencové kytary, představí si příběh vyjadřující tíži lidské existence a v myšlenkách se přenese do temperamentní Andalusie.
Kromě pořádání koncertů, výstav a svých výukových činností, skládá Petr Vít hudbu pro kytarové sólo a pro divadlo. Jeho koncertní činnost čítá mnoho žánrů: sólové představení klasické a flamencové kytary, komorní duo s Andreou Priechodskou, Word music duo s izraelským bubeníkem Azarem Abou nebo koncerty latinskoamerické hudby s brazilským houslistou Israelem de Francem. V současné době vyučuje na konzervatoři v Brně a je uměleckým ředitelem festivalu španělské kultury Ibérica a Colores Flamencos. Je také velmi často zván, jako renomovaný lektor hry na kytary, na různé benefiční akce a festivaly.
Pomyslnou třešničkou stvrzení úspěchu jeho profesní kariéry a tvorby je také cena španělského Ministerstva kultury za rozvoj španělské kultury v České republice, kterou Petr Vít slavnostně převezme letos v květnu.
Od rasových předsudků po řízení propagace festivalu (story)
Maria Cristina Roa se narodila v roce 1968 v Bogotě, hlavním městě Columbie, kde také vystudovala vysokou školu ekonomickou v oboru obchodní administrativa. Když bylo Cristině dvacet pět let, setkala se poprvé se svým budoucím manželem Petrem Vítem. Ten byl zrovna v Bogotě kvůli účinkování na koncertě pro místní univerzitu, kam Cristina také zavítala.
Kytaristu a umělce Petra Víta si Cristina vzala v roce 1996, přesně rok po té, co poprvé navštívila Českou republiku. Pobyt byl ale velmi krátký, přijela, aby se poznala s Petrovou rodinou a viděla město, kde se narodil a vyrůstal. Společně se s Petrem rozhodli, že budou žít ve Španělsku, především kvůli Petrovým pracovním kontaktům a jelikož oba ovládají španělštinu.
Do České republiky jezdili manželé vždy na letní prázdniny a po té se vraceli zpátky do Španělska. Střídavě žili v Madridu, Seville, Malaze a Granadě. V roce 1999 Cristina otěhotněla, a tak se s Petrem rozhodli, že z ekonomického hlediska bude nejvýhodnější vrátit se do České republiky. Zde se jim v září roku 2000 narodila dcera Veronica, nakonec zůstala celá rodina v Brně na rok.
Maria Cristina se ovšem necítila v moravské metropoli dobře, jelikož zde neměla přátele, ani rodinu a zcela jí nevyhovovalo podnebí, které v České republice panuje, a tak se opět vrátili do Španělska. Petr zde učil hru na kytaru a pořádal koncerty, Cristina se starala o malou Veronicu, kterou se oba dva snažili vést k lásce k tanci a k temperamentní španělské hudbě. Již tříletá Veronica začala otce čas od času doprovázet ve hře na kytaru tradičním španělským tancem - flamencem.
V roce 2006 Cristina otěhotněla podruhé a oba manželé si přáli, aby se i druhé dítě narodilo v Brně, kde má Petr rodinu. Do České republiky je navíc táhl i důvod, že Petr již dva roky, vždy v létě, pořádal festival Ibérica, se kterým mu Cristina pomáhala. Cristina si také přála, aby se Veronica zlepšila v češtině, jelikož díky pobytu ve Španělsku česky sice rozuměla, ale nechtěla jazyk používat. Veronica nakonec v Brně nastoupila do Základní školy, pořád ale bylo v plánu vrátit se po narození Santiaga do Španělska. Situace se ovšem změnila, jelikož Veronica už chodila do školy a Petr měl pracovní nabídku vyučovat hru na kytaru na brněnské konzervatoři. Nakonec se rozhodli, že zůstanou ještě další rok, mezitím ale nastala ve Španělsku ekonomická krize a představa startu od nuly nakonec způsobila, že se Vítovi rozhodli zůstat v Brně.
Pro Cristinu nebyly začátky jednoduché, rodina bydlela u Petrovy tety, která samozřejmě španělštinu neovládala, a bylo tedy nutné naučit se česky. Cristina si na internetu našla komunitu Španělů, kteří žijí v České republice a začala s nimi pořádat pravidelná setkání. Petr stále pořádal koncerty a i díky Ibérice byla Cristina obklopena španělsky mluvícími lidmi.
Počátek festivalu paradoxně začal velmi nešťastně, když se Cristina s Petrem zúčastnili pohřbu Petrova vzdáleného příbuzného. Díky těmto okolnostem se ovšem seznámili s Petrovým vzdáleným bratrancem Jiřím Pištělákem, který netušil, že někdo z jeho rodiny žije v Andalusii a má tak blízký vztah ke Španělsku a jeho kultuře. Podnikavý Jiří byl Cristiným a Petrovým vyprávěním natolik uchvácen, že dostal nápad uspořádat akci, která by českému publiku představila španělskou hudbu a kulturu. Bylo jenom potřeba sehnat sponzory a vymyslet místo, kde by se akce mohla konat. Jiří nakonec sehnal finance na uskutečnění festivalu od rodiny se šlechtickým původem Mensdorf - Pouilly. Tato rodina vlastní mimo jiné i zámek a hrad v Boskovicích, které svou kulturní historií a výjimečnou atmosférou Cristinu, Jiřího i Petra velmi zaujaly. První koncert festivalu se tedy konal v Boskovicích a se současnou podobou festivalu jej nelze srovnávat. Jednalo se pouze o jeden koncert, jehož propagace nebyla zdaleka tak rozsáhlá jako nyní. Na koncertě vystoupil Petr Vít, kterého doprovázela, tehdy ne příliš známá, ovšem velmi talentovaná tanečnice Lucía Čellárová, která studovala flamenco v Granadě a na taneční akademii Amor de Dios v Madridu. Ke konci vystoupení se objevila tehdy čtyřletá Veronica a od té doby působí na festivalu každoročně, a stala se tak jeho pomyslným talismanem. Jelikož měl koncert velký úspěch, rozhodli se uspořádat jej i v následujícím roce.
Cristina zpočátku pomáhala, s čím se dalo, ale nejvíce se sháněním umělců. Po roce pobytu v České republice už byla její čeština natolik obstojná, že se začala angažovat jako PR manažerka pro festival a od roku 2008 i jako koordinátorka tvůrčích dílen, které jsou v rámci akce pořádány. Její současná práce pro festival spočívá ve shánění umělců, obsluhování facebookových stránek festivalu a pořádání pravidelných tanečních workshopů, kterých se každý rok účastní více lidí.
S Petrem se naprosto podřídili ideje, že do České republiky přinesou ducha Španělska. Zpočátku pouze prostřednictvím hudby a tance a později začali svoji myšlenku rozvíjet dál. Rok od roku byl program festivalu bohatší a jezdili zajímavější hosté. Jako největší úspěch hodnotí Cristina pořádání tanečních workshopů, kde jako lektor funguje i její dcera Veronica. Ibérica se tak stala trochu rodinným byznysem.
Kromě Ibericy se Maria Cristina podílela na provozování penzionu a kavárny, kde se prodávaly španělské speciality. Nápad na založení opět pocházel od Jiřího Pištěláka, který vycítil potenciál ve „značce“ Ibérica a podnikavá Cristina zúročila své manažerské znalosti a do projektu se s nadšením vrhla. Kavárna nakonec fungovala až do roku 2013, ale kvůli špatné lokalitě a ne příliš vysoké návštěvnosti musela být zavřena. Penzion fungoval ještě o čtvrt roku déle, ale nakonec byl jeho provoz také ukončen. Cristina se však nenechala odradit a myšlence na založení jiné provozovny se nebrání, ovšem tentokrát by si chtěla vše obstarat sama.
Cristina sama tvrdí, že se pro ni Česká republika stala domovem, párkrát se setkala s rasovými předsudky, ale vytvořila si zde svůj vlastní kus Španělska v podobě Ibéricy, pořádání Petrových koncertů nebo výstav šperků z Columbie, které vyrábí její sestra. Tento její soukromý svět ji pomáhá jakékoliv předsudky a netoleranci ignorovat.
Ibérica již jedenáct let projasňuje českou festivalovou scénu (Informativně- edukativní segment)
Festival má svůj počátek v roce 2004, kdy se na pohřbu setkali dva bratranci, kteří do té doby neměli o vzájemné existenci ani potuchy. Jiří Pištělák odjakživa obdivoval Španělsko, jeho tradice, zvyklosti a kulturu. Netušil, že jeho vzdálený bratranec studoval hru na flamencovou kytaru přímo v místě zrodu temperamentního tance a že si vzal ženu původem z Columbie, se kterou žije v Granadě. Když se Jiří Pištělák setkal s Petrem Vítem, byl naprosto okouzlen a dostal nápad, že by Petr mohl uspořádat koncert, na jehož uspořádání mu pomůže sehnat finance a místo. Řešením obou problémů se ukázalo být město Boskovice, jelikož jde o město s velmi bohatou kulturní historií.
Díky Jiřího známosti s rodinou Mensdorft - Pouilly, jejíž šlechtický původ sahá až do 14. století a v Boskovicích vlastní zámek a hrad, se podařilo sehnat jak peníze, tak prostory, kde by se koncert mohl odehrávat. Celý nápad vyústil v koncert na zámku v Boskovicích, kde vystupoval Petr Vít doprovázený flamencovou tanečnicí Lucíou Čellárovou, jako speciální host vystoupila tehdy čtyřletá Petrova dcera Veronica, která taktéž tančila flamenco. Koncert sklidil obrovský úspěch.
Už kvůli tomuto úspěchu se oba bratranci rozhodli, že akci zopakují i v následujícím roce. Jiří, který má podnikavého ducha, navíc dostal nápad, že by nebylo špatné přidat ke koncertům i nabídku kurzů flamenca. Lidi se totiž o tento tradiční andaluský tanec začali zajímat a nejen po vizuální stránce, ale když viděli tančit temperamentní ženy, toužili se jej naučit také. Petr a jeho žena Cristina pak zmínili, že by bylo skvělé pozvat umělce přímo ze Španělska, a tak se zrodila Ibérica.
Bylo důležité rozdělit si, kdo bude mít jakou roli. Jiří se začal starat o finance, Cristina o logistiku a marketing a Petr využíval svých kontaktů na umělce a sháněl účinkující. Cristina vidí jako největší úspěch zařazení workshopů tance do programu. Taneční kurzy jsou také hlavním zdrojem financí festivalu, jelikož účast na nich je rok od roku vyšší a peníze, které se vyberou za vstupné většinou pokryjí náklady za pronájem prostor a reklamu.
Na rozdíl od prvního ročníku, který byl spíše rozjezdový, byl druhý mnohem propracovanější a organizačně ustálený. Téma druhého ročníku znělo „Flamenco - od tradice k současnosti“, šlo tedy o oslavu typického španělského tance, který je plný emocí. V roce 2005 se festival začal rozdělovat na dvě části – koncertní a hudební část a na část taneční a workshopy. Hvězdou zahajovacího koncertu byla tanečnice Matilde Gómez Romero, kterou na kytaru doprovázeli Petr Vít a Rafael Gómez. Na koncertech v Praze a v Brně uchvátila především skupinka romských dětí z Granady, která předvedla skvělý perkusionistický výkon.
Třetím rok konání festivalu Ibérica došlo k výrazném rozšířením dramaturgického záběru, a to nejen žánrově, ale i geograficky. Festival nově zavítal i do hlavního město Slovenska – Bratislavy. Svou všestranností a technickou přesností ohromil hudební znalce i amatérské návštěvníky legendární kytarista Gerardo Núněz, který vystoupil společně s tanečnicí Carmen Cortés a zpěvákem Jesúsem Mendezem. Za zmínku také stojí vystoupení tanečnice Inmy Ibánez, což je vyhledávaná pedagožka a jeden z největších talentů španělské flamencové scény. Nabídka dílen byla rozšířena o výuku salsy pod vedením kolumbijského tanečníka Alvára Vargese.
Rok 2007 zasvětil festival tanci. Kromě vystoupení talentovaných tanečníků Patricii Guerrero a Luis de Luis vystoupilo i taneční divadlo Maximvs. Hudební složku tentokrát nejvíce reprezentovala granadská kapela Cuardo flamenco de Albayzn. Oproti předešlým ročníkům přibyla projekce v boskovickém kině, kde se promítaly filmy spojené s oblastí Španělska a jeho kulturou. V muzeu v Boskovicích proběhla výstava fotografií Santiaga Susa.
Pátý jubilejní ročník ovládla španělská flamencová tanečnice Maria Serrano, který do Brna a do Boskovic přivezla svůj jedinečný projekt FlamenTango, což znamená, že se svojí dvanáctičlennou hudebně taneční skupinou dokázala propojit dva odlišné styly – flamenco a tango. V roce 2008 se také výrazně zvýšila návštěvnost tanečních a hudebních workshopů, kterých se zúčastnilo celkem 94 lidí.
Šestý ročník festivalu navštívil rekordní počet diváků. Do Prahy, Brna, Boskovic, Bratislavy a nově i do Ostravy zavítalo 3500 příznivců španělské kultury. Hlavní dramaturgickým záměrem festivalu bylo tentokrát spojení dvou žánrů – flamenca a jazzu, je pravděpodobné, že právě tento fakt způsobil větší návštěvnost, jelikož se rozšířilo spektrum posluchačů. Výjimečným bylo vystoupení pianisty Gustava Diaz Jereze, který představil unikátní dvanáctidílný cyklus Iberia španělského skladatele Isaaka Albénize, který se, kvůli vysoké náročnosti, hraje málokdy v celé délce. Počet účastníků hudebních a tanečních workshopů stoupl na rekordních 105.
V sedmém roce konání festivalu se představil klavírní virtuos Iván Martín, který vystoupil v rámci cyklu Ibérica Clásica. Při svém vystoupení předvedl tvorbu španělského skladatele Antonia Solera, jehož písně nahrál i v albu pro společnost Warner Music.
Novinkou osmého ročníku byl komponovaný pořad „Vracím se pod svá křídla – Vuelvo por mis alas“ věnovaný granadskému básníkovi Federiku G. Lorkovi. Atmosféru opět dokreslil bohatý doprovodný program v podobě fiest, během nichž probíhaly degustace vín, výstava fotografií Jiřího Bendla „Jaro v Andalusii“, přehlídka filmů Carlose Saury a nově módní přehlídka flamencových kolekcí z dílny Lere Lere. Tvůrčích dílen se zúčastnilo 130 návštěvníků a celkově na festival zavítalo 2500 diváků, což byl menší pokles oproti předchozím dvěma ročníkům.
Devátý ročník odstartovala Sangría party v zámeckém skleníku v Boskovicích, kde zahrála plzeňská salsová kapela Mediterian s kubánským zpěvákem Franciscem Hernándezem. Program „Vracím se pod svá křídla“ byl díky svému loňskému úspěchu zopakován v podání herce Tomáše Hanáka a za doprovodu madridské tanečnice Vrigine Delgado. Zájemce o zdokonalení se ve španělštině čekal intenzivní kurz španělského jazyka pod vedením rodilých mluvčích, organizovaný španělskou kulturní asociací SPAINART.
Desátý jubilejní ročník festivalu španělské kultury proběhl za přítomnosti dlouholetého klíčového spoluhráče Paca de Lucíi, flétnisty a saxofonisty Jorge Parda, který obdržel cenu „hudebník roku“ francouzské akademie a na akci předvedl svou schopnost mísit flamenco s jazzem. Na událost se také, po svém úspěchu u českého publika v roce 2006, vrátili kytarista Gerardo Núňez a tanečnice Carmen Cortés, kteří vystoupili na závěrečném galakoncertu v Boskovicích, čímž vyvrcholila úspěšná desetiletá mise pořadatelů festivalu Ibérica na poli flamenca a španělské kultury v České republice
Festival usiluje podle slov zakladatelů především o přiblížení španělské kultury a o její rozvoj v České republice. Pro španěly je typické vyjadřovat své pocity prostřednictvím hudby a tance. Flamenco, hudebně - taneční kultura s kolébkou v Andalusii na jihu Španělska, je hned po býčích zápasech nejtypičtějším projevem španělské lidové kultury. Fenomenálnost flamenca nacházíme především v hudbě a tanci, ale jeho působení na jiná umělecká odvětví hranice hudby a tance vysoce překračuje. Vlivy flamencové kultury se odráží ve vážné hudbě, ve filmu, v klasickém i moderním tanci, ve výtvarném umění a literatuře.
Na počátku byl zpěv, po té lusky prstů s tleskáním, poklepávání a podupování, které dalo flamencu rytmus. Pro podpoření atmosféry se přidávaly povzbuzující výkřiky, čímž se tělo dalo do tance, přidala se kytara a jako poslední prvek dovršil flamenco zpěv.
Historie flamenca v pravém slova smyslu začíná od 18. století, pod dlouhém procesu vzájemného ovlivňování několika kultur, které se měly možnost propojit v jižním Španělsku, nejvýrazněji se však na procesu podílela kultura cikánská. V polovině 19. století dostává spontánní lidová cikánská hudba nádech kultivovanosti. Zpěváci, tanečníci a hudebníci začínají, i když neprofesionálně, vystupovat v různých andaluských hospodách. Cikánské flamenco postupně opouští rodinný charakter a prezentuje se široké veřejnosti. Tomuto období začali dominovat kytaroví sólisté a kytara se stala nedomyslitelnou součástí flamencové hudby. Byla doprovodným nástrojem zpěváka. Vrcholným obdobím flamenca bylo sedm desetiletí mezi roky 1850 a 1920. Od poloviny 19. století začaly vznikat speciální podniky, kde měli zpěváci a tanečníci možnost předvést svoje umění. Ovšem nevýhodou bylo přidávání operních a teatrálních elementů, díky kterým pravé umění trpělo. Ve druhé polovině 19. století se flamenco naplno zabydlelo v andaluském folklóru. Počátkem 20. století bylo na flamenco nahlíženo skrze optiku španělských intelektuálů jako na zvrácené a nemravné umění, které je provozováno ve špinavých barech pro opilce. Až do roku 1950 se flamenco ukrylo zpět do cikánských domovů, kde vzniklo. V šedesátých letech vznikají opět nové kluby, které jsou více zaměřeny na tanec a lákají turisty. Právě díky jejich zájmu dostává flamenco široký komerční rozptyl a stává se velkolepým. Uvolněnou atmosféru navíc podpořila demise diktátora Franka. Tradiční způsob života se začíná měnit a vytrácí se rozdíl mezi andaluským a cikánským flamencem, které tak ztrácí svoji intimitu a spontaneitu.
Dnes lze flamenco zjednodušeně rozdělit do tří částí, a to na tanec, hru na kytaru a zpěv. Každá z těchto částí je považována za svébytné umění a existuje samostatně. Slovo „flamenco“ znamená vlámský, ovšem nic vlámského na flamencu není, spíše mu mohli dát přízviska jako maurské, cikánské, zpola orientální a zpola flamendrovské. Původ slova nedokáže nikdo přesně objasnit, například severní Španělé označení nemají rádi, jelikož v něm vidí něco orientálního. Flamenco se tedy zpívá, tančí a hraje na guitarrách, zcela tradiční je tleskání do dlaní, vyklepávání rytmu kastanětami a dřevěnými podpatky za doprovodu občasného pokřikování, která má ještě více podtrhnout divokost a jedinečnost projevu.
Existuje mnoho odlišných typů flamenca, které mají své názvy a pojmenování podle místa vzniku, obsahu nebo emocionálního zabarvení. Každý má svou charakteristickou melodii, rytmus, harmonii a modální strukturu a v jednotlivých oblastech se liší formou. Flamenco se vyskytuje ve dvou provedenních. Juerga je neoficiální shromáždění, do kterého se může zapojit kdokoliv a improvizovat. Tedy tancovat, zpívat, tleskat, luskat prsty, hrát na nástroje, které jsou zrovna k dispozici. Tento typ flamenca je velmi dynamický, spontánní a přizpůsobuje se schopnostem a dovednostem lidí, vybavení a náladě. Tradičnímu flamencu se podobá nejvíce. Druhým provedením, které je realizováno například na Ibérice, je koncert, který je více formální a organizovaný. V popředí je většinou jedna složka, zpěv či tanec, který je doprovázený sólovou kytarou.
Tancem se vyjadřuje obsah i nálada písně, a to pomocí základních kroků, typických figur, pohybů rukou, držením těla a užitím ustálených choreografických prvků. Velmi také záleží na výrazu tanečníka a na umění vyjádřit jeho osobní prožitek z tance. Rozdíl mezi ženským a mužským provedením tance není v dnešní době velký. Luskání prsty bylo původně doménou mužů, krouživé pohyby rukou zase používaly ženy. Nyní se tyto prvky mísí. Ovšem zůstalo zachováno, že muži obvykle zpestřují tanec tleskáním a luskotem a ženy mu dávají půvab a eleganci používáním vějířů, volánu sukní, závoji nebo kastanětami.
Flamencová kytara vypadá na první pohled jako klasická šestistrunná. Liší se v odlišném použiti materiálů a v konstrukci, která je extrémně odlehčená. Posazení strun nad hmatníkem a ozvučnou deskou je nižší. Na ozvučné desce je přilepena umělohmotná fólie, která chrání kytaru proti úderům prstů pravé ruky. V současnosti je mechanika již kovová, ale někteří kytaristé dávají přednost původní dřevěné mechanice. Co se techniky hraní týče, obecně platí, že pravá ruka provádí bicí techniku a levá hraje. Původní speciální technika zvaná rasquando spočívá v rozvinuté více úderné hře pravé ruky přes více strun. Virtuózní technika alzapúa je prováděná hrou palcem přes více strun oběma směry, nahoru i dolů. V průběhu času převzalo flamenco ostatní techniky od klasické kytary. Rasquando je povětšinou používáno při doprovodu zpěvu a tance a ostatní techniky vyplňují přestávky zpěvu.
Co se zpěvu týče, existují písně, které jsou zpívány bez doprovodu kytary či tance. Z laického pohledu je možné písně rozdělit do tří skupin. První skupinu tvoří písně pomalé, smutné a žalostné. Ty jsou náročnější na interpretaci a vyjadřují ty nejhlubší emocionální prožitky. Dále se zpívají písně živé, temperamentní, ohnivé, které jsou odlehčené, radostné a uvolněné a jejich interpretace proto není tolik náročná. Poslední skupinu tvoří písně vyrovnané, které nejsou ani smutné ani jásavé. Obecně mají texty zpěvů typickou náladu a často i tématiku, většina z nich vznikla v chudém sociálním prostředí cikánských rodin, a tak v nich lze naleznout smutná, místy až tragická, témata. Ty radostné pojednávají o přátelství, lásce k ženě či matce a oslavují život.
Podoba flamenca, jak jej známe dnes, je trochu odlišná od té původní. Tradiční flamenco bylo skryté, intimní a člověk v jeho kultuře musel vyrůstat, aby jej pochopil. Postupem času se vštípilo do povědomí širší veřejnosti a získávalo své příznivce. V současné době jeho popularita stále stoupá. Především pro publikum jiné národnosti je fascinující a lákavé díky dokonalé konstelaci zpěvu, tance a hry na kytaru.
Španělé jsou národ tradicionalistů a zemí, která neustále něco slaví. Ani pro mladou generaci není uctívání tradic výjimkou. Slavností zvaných fiestas je během celého roku v každé provincii mnoho. Při fiestách se s flamencem ve Španělsku setkáváme nejčastěji. Tančí se i na hlučných přeplněných ulicích, kde se také pořádají divadla, slavnostní průvody a velkolepé ohňostroje. V rámci pouličních slavností má flamenco povětšinou volnější charakter a oživují jej méně známí interpreti nebo skupiny, všichni kolem běžně prozpěvují a hlasitě pokřikují, nejde ani tolik o profesionalitu a kvalitu, jako o zábavu. V zemi se také konají různé festivaly, kde se flamenco tančí, hraje a zpívá. Těmi nejznámějšími jsou Festival Flamenco v Madridu a Bienal de Flamenco v Seville. Mimo fiesty a festivaly je možné okusit flamenco v nejrůznějších, ať už klasických či současných, podobách v divadlech, barech, klubech nebo na koncertech.
Když se řekne Ibérica… (anketa)
Otázka: Slyšeli jste o festivalu španělské kultury Ibérica? Pokud ano, co pro vás znamená?
Miluju španělskou hudbu, na kytaru umím hrát taky celkem obstojně, i když flamenco je mnohem náročnější než se zdá. O festivalu Ibérica jsem poprvé slyšel před čtyřmi lety, de facto od té doby, co hraji v kapele El capitan společně se svou slečnou Michaelou, která obstarává zpěv a s kamarády Honzou, také kytaristou, a Romanem, kachonistou, se snažíme nevynechat jedinou akci, což občas kvůli brigádám přes léto nejde. Příští rok bychom se rádi zúčastnili jako účinkující, ale zatím nemám ponětí, zda to vyjde. Vím, že o festivalu většina mých spolužáků nemá ponětí a v záplavě ostatních letních akcí jej ani nezaznamená, pokud se o španělskou hudbu nezajímají. Festival pro mě znamená věnovat se něčemu, co mě baví a velmi rád a poznám další lidi, které to baví.
Milan Kučera, 22 let, student JAMU
Studuji španělštinu a ekonomii a Španělsko jsem měla vždycky moc ráda. Letošní rok jsem strávila a pořád trávím v Malaze. O festivalu jsem již slyšela a tento rok se jej chystám navštívit. Španělská kultura a celkově styl života, jaký Španělé žijí, je mi velmi blízký. Veškeré akce, které s touto zemí souvisí, tedy velmi podporuji. Musím ovšem říct, že jsem o festivalu dozvěděla díky své vyučující ve škole. Vím, že v Olomouci se každoročně koná akce Colores Flamencos, kde loni vystoupil úžasný Paco de Lucía, ale přijde mi, že Ibérica tolik propagovaná není, což pokládám za velkou škodu.
Karolína Nevrlová, 21 let, studentka Univerzity Palackého v Olomouci
O festivalu jsem dosud neslyšel, ale rozhodně to zní zajímavě a myslím, že pro lidi, které tohle zajímá nebo se o tom chtějí dozvědět víc, to musí být skvělá věc. Možná se půjdu také podívat. Zaujalo mě, že jsou k dispozici i typické španělské produkty, protože se pokládám za velkého labužníka a milovníka šunky Jamon Serrano.
Jan Studnička, 22 let, student Univerzity Palackého v Olomouci
1. Cíl práce
Festival španělské kultury Ibérica se v roce 2014 uskuteční v České republice již po jedenácté. V loňském roce proběhl v rámci oslav k desátému výročí za přítomnosti takových flamencových legend jako je flétnista a saxofonista Jorge Parsa nebo fenomenální tanečnice Carmen Cortés. Letošní rok proběhne opět v srpnu, a to v Praze, Brně, Boskovicích a Letovicích.
Cílem samostatného projektu, který nese název „Ibérica - festival španělské kultury“, je představit tuto jedinečnou událost a přiblížit ji čtenáři detailněji skrze různé druhy komunikátů, a to konkrétně: rozhovor, story, informativně - edukativní článek, anketu a medailon. Jelikož se osobně znám se třemi aktéry festivalu, nebylo pro mě obtížné získat potřebné informace. Za velkou výhodu rovněž pokládám, že díky mnohaleté známosti se umělci dokázali mnohem více uvolnit, a sdělit tak pocity a informace, které by v případě, že by hovořili s neznámým novinářem, neventilovali. Cílem práce tedy není čtenáře pouze informovat, ale zaujmout ho natolik, že by daný festival osobně navštívil.
2. 2. Zdůvodnění volby tématu
Při volbě tématu pro mě bylo zásadních několik faktorů. Jedním z nich byla moje specializace, což je specializace kulturní. V rámci tohoto zaměření jsem absolvovala předměty Základy obecné estetiky a uměnovědy a Žurnalistické specializace - kulturní. Kultura mě vždy bavila a je mi blízká, takže jsem věděla, že pro mě nebude tolik obtížné zvolit nějaké téma z této oblasti.
Nejdříve jsem měla v plánu zaměřit se na některou z olomouckých akcí, a to i z toho důvodu, že mám dostatečného množství zkušeností díky již dvouleté spolupráci na Olomouckém Majálesu Univerzity Palackého nebo na festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět. Velmi by mě bavilo i zpracovávat články o festivalu populárně- vědeckých filmů Academia Film Olomouc, který po dobu svého tříletého studia navštěvuji každoročně jako divák.
Nakonec jsem ovšem jako téma zvolila festival španělské kultury Ibérica, který jsem poprvé navštívila již v roce 2007 a od té doby jej pravidelně navštěvuji každý rok. Festival je v České republice poměrně známý a těší se oblibě, ovšem nemohla jsem si nevšimnout, že publikum se skládá převážně ze starší vrstvy populace, a to je velká škoda. Za největší přínos mého projektu bych pokládala, kdyby se mi podařilo přilákat na akci více mladých lidí, ideálně studentů, kteří mají chuť obohatit svoje kulturní vzdělání.
Španělská kultura je velmi specifická a poutavá. Festival si klade za cíl rozjasnit zachmuřenou atmosféru, a to skvělou hudbou a tancem. Jak jsem již zmiňovala, jsem pravidelným návštěvníkem této akce a každý rok se snažím přesvědčit některého ze svých přátel, aby se mnou na Ibéricu zavítal. Před pěti lety se jedna z mých přítelkyň začala flamencu aktivně věnovat právě po té, co shlédla vystoupení bravurní, tehdy ještě osmileté tanečnice Veronicy Vítové Roa. Ta v současné době patří mezi flamencovou špičku, a to hlavně díky zkušenosti z této akce.
V neposlední řadě tak bylo motivací k sepsání tohoto projektu zpopularizování festivalu Ibérica, jelikož si větší pozornost zaslouží. Doufám, že tato práce přispěje k rozšíření povědomí o této výjimečné akci, a kulturně tak obohatí více lidí. Během studia jsem absolvovala praktikum psané a rozhlasové žurnalistiky. Na výběr jsem tak měla ze dvou profesních profilací. Pro provedení projektu v rámci rozhlasového praktika se mi téma zdálo příliš složité a mám pocit, že rozhlasová reportáž by recipienta nedokázala přesvědčit o atraktivitě festivalu tak dobře jako jednotlivé články, ke kterým bude mít možnost se vracet a díky odlišnosti použitých žurnalistických žánrů, získá na festivalu komplexnější pohled.
Rozhodujícím faktorem při volbě provedení byla také rešeršní práce, kterou jsem provedla. Velkou část informací o festivalu se mi podařilo najít na webových stránkách festivalu, ty jsou uživatelsky velmi příjemné, dobře se v nich orientuje a obsahují zajímavé informace a dokumenty, ale co se týče aktuálnosti, je výhodnější sledovat stránky, které jsou vytvořené na sociální síti Facebook. Jako nejpřínosnější zdroj se ovšem ukázali samotní aktéři festivalu, kteří ochotně zodpovídali všechny moje dotazy a nebylo problémem se na ně kdykoliv obrátit. Na základě rešerše zdrojů jsem se rozhodla, že oblast tištěné žurnalistiky bude pro realizaci projektu nejvhodnější, jelikož je v této oblasti reflektované méně.
3. 3.Stav problematiky
Nenavazuji na žádné předchozí práce, které by se festivalu španělské kultury věnovaly. Pro naplnění cíle své práce pokládám za nezbytné nejdříve o samotném festivalu pojednat, a teprve poté popsat, jakým způsobem je téma reflektováno v médiích.
3.1.Charakteristika
První ročník festivalu se konal v roce 2004, dalo by se říci, že začátky festivalu jsou přímo filmové. Za první impuls lze považovat setkání dvou bratranců - Jiřího Pištěláka a Petra Víta, se kterým se osobně znám a o kterém budu psát v rámci tohoto projektu medailon. Tyto dva muže napadlo uspořádat festival iberské kultury, pro který vybrali Boskovice jako místo s bohatou kulturní historií a výjimečnou atmosférou. Podstatnou roli pro vznik festivalu má i setkání s rodinou Mensdorft - Pouilly, jejíž šlechtický původ sahá až do 14. století a mimo jiné vlastní zámek a hrad v Boskovicích a s jejíž podporou se podařilo uspořádat první ročník festivalu. Město Boskovice je dodnes jedním z míst, kde se akce koná. Město poskytuje prostor i pro umělecké workshopy, na kterých si účastníci předávají své umělecké zkušenosti a učí se tak dalším hudebním a tanečním technikám pod vedením mezinárodních lektorů.
Letošní rok bude již v pořadí jedenáctým, kdy se návštěvníci festivalu těšit na temperamentní španělskou hudbu v podání talentovaných muzikantů a vystoupení flamencových tanečníků a tanečnic. Festival doplňuje i zajímavý doprovodný program v podobě workshopů, výstav španělských umělců, ukázek ze španělské kinematografie a degustace španělských vín a typických produktů.
Ideou festivalu je vtáhnout návštěvníky do atmosféry Španělska a kulturně je tak obohatit. Umělecká hodnota je díky všem vystupujícím velmi vysoká a každý ročník je něčím specifický.
3.1.1. Jednotlivé ročníky
Na rozdíl od prvního ročníku, který byl spíše rozjezdový, byl druhý mnohem propracovanější a organizačně ustálený. Téma druhého ročníku znělo „Flamenco - od tradice k současnosti“, šlo tedy o oslavu typického španělského tance, který je plný emocí. V roce 2005 se festival začal rozdělovat na dvě části – koncertní a hudební část a na část taneční a workshopy. Hvězdou zahajovacího koncertu byla tanečnice Matilde Gómez Romero, kterou na kytaru doprovázeli Petr Vít a Rafael Gómez. Na koncertech v Praze a v Brně uchvátila především skupinka romských dětí z Granady, která předvedla skvělý perkusionistický výkon.
Třetím rok konání festivalu Ibérica došlo k výrazném rozšířením dramaturgického záběru, a to nejen žánrově, ale i geograficky. Festival nově zavítal i do hlavního město Slovenska – Bratislavy. Svou všestranností a technickou přesností ohromil hudební znalce i amatérské návštěvníky legendární kytarista Gerardo Núněz, který vystoupil společně s tanečnicí Carmen Cortés a zpěvákem Jesúsem Mendezem. Za zmínku také stojí vystoupení tanečnice Inmy Ibánez, což je vyhledávaná pedagožka a jeden z největších talentů španělské flamencové scény. Nabídka dílen byla rozšířena o výuku salsy pod vedením kolumbijského tanečníka Alvára Vargese.
Rok 2007 zasvětil festival tanci. Kromě vystoupení talentovaných tanečníků Patricii Guerrero a Luis de Luis vystoupilo i taneční divadlo Maximvs. Hudební složku tentokrát nejvíce reprezentovala granadská kapela Cuardo flamenco de Albayzn. Oproti předešlým ročníkům přibyla projekce v boskovickém kině, kde se promítaly filmy spojené s oblastí Španělska a jeho kulturou. V muzeu v Boskovicích proběhla výstava fotografií Santiaga Susa.
Pátý jubilejní ročník ovládla španělská flamencová tanečnice Maria Serrano, který do Brna a do Boskovic přivezla svůj jedinečný projekt FlamenTango, což znamená, že se svojí dvanáctičlennou hudebně taneční skupinou dokázala propojit dva odlišné styly – flamenco a tango. V roce 2008 se také výrazně zvýšila návštěvnost tanečních a hudebních workshopů, kterých se zúčastnilo celkem 94 lidí.
Šestý ročník festivalu navštívil rekordní počet diváků. Do Prahy, Brna, Boskovic, Bratislavy a nově i do Ostravy zavítalo 3500 příznivců španělské kultury. Hlavní dramaturgickým záměrem festivalu bylo tentokrát spojení dvou žánrů – flamenca a jazzu, je pravděpodobné, že právě tento fakt způsobil větší návštěvnost, jelikož se rozšířilo spektrum posluchačů. Výjimečným bylo vystoupení pianisty Gustava Diaz Jereze, který představil unikátní dvanáctidílný cyklus Iberia španělského skladatele Isaaka Albénize, který se, kvůli vysoké náročnosti, hraje málokdy v celé délce. Počet účastníků hudebních a tanečních workshopů stoupl na rekordních 105.
V sedmém roce konání festivalu se představil klavírní virtuos Iván Martín, který vystoupil v rámci cyklu Ibérica Clásica. Při svém vystoupení předvedl tvorbu španělského skladatele Antonia Solera, jehož písně nahrál i v albu pro společnost Warner Music.
Novinkou osmého ročníku byl komponovaný pořad „Vracím se pod svá křídla – Vuelvo por mis alas“ věnovaný granadskému básníkovi Federiku G. Lorkovi. Atmosféru opět dokreslil bohatý doprovodný program v podobě fiest, během nichž probíhaly degustace vín, výstava fotografií Jiřího Bendla „Jaro v Andalusii“, přehlídka filmů Carlose Saury a nově módní přehlídka flamencových kolekcí z dílny Lere Lere. Tvůrčích dílen se zúčastnilo 130 návštěvníků a celkově na festival zavítalo 2500 diváků, což byl menší pokles oproti předchozím dvěma ročníkům.
Devátý ročník odstartovala Sangría party v zámeckém skleníku v Boskovicích, kde zahrála plzeňská salsová kapela Mediterian s kubánským zpěvákem Franciscem Hernándezem. Program „Vracím se pod svá křídla“ byl díky svému loňskému úspěchu zopakován v podání herce Tomáše Hanáka a za doprovodu madridské tanečnice Vrigine Delgado. Zájemce o zdokonalení se ve španělštině čekal intenzivní kurz španělského jazyka pod vedením rodilých mluvčích, organizovaný španělskou kulturní asociací SPAINART.
Desátý jubilejní ročník festivalu španělské kultury proběhl za přítomnosti dlouholetého klíčového spoluhráče Paca de Lucíi, flétnisty a saxofonisty Jorge Parda, který obdržel cenu „hudebník roku“ francouzské akademie a na akci předvedl svou schopnost mísit flamenco s jazzem. Na událost se také, po svém úspěchu u českého publika v roce 2006, vrátili kytarista Gerardo Núňez a tanečnice Carmen Cortés, kteří vystoupili na závěrečném galakoncertu v Boskovicích, čímž vyvrcholila úspěšná desetiletá mise pořadatelů festivalu Ibérica na poli flamenca a španělské kultury v České republice.
3.2.Mediální reflexe
V průběhu let konání festivalu začala média tuto kulturní akci reflektovat o poznání více. Hlavním mediálním partnerem je brněnský deník Rovnost a zpravodajský server ČTK České noviny. Kompletní seznam všech mediálních partnerů je umístěn na webových stránkách festivalu.
O akci také informuje Český rozhlas Brno, rádio Petrov a na internetu jsem našla články na serverech: www.brnovinky.cz[1], www.jazzdnes.cz [2] nebo www.tance.cz [3]. Nedá se tedy tvrdit, že akce má malou mediální propagaci, ovšem skrze média, která o ní informují, lze usoudit, že se zaměřuje na užší okruh příjemců. Jak jsem již podotkla, cílem mého projektu by mělo být, aby se o akci dozvědělo více mladých lidí.
O loňském ročníku informovala Česká televize v rámci pořadu Události v regionech z jižní Moravy a ze Zlínského kraje [4], kde byla Ibérice věnována reportáž o celkové délce jedné minuty a čtyřiceti sekund. V reportáži zaznělo i vyjádření dramaturga Petra Víta. V roce 2012 byl Petr Vít pozván i s jeho dcerou, tanečnicí flamenca, do Dobrého rána [5]. Celkem byly Ibérice věnovány tři zhruba čtyřminutové vstupy.
4. 4.Ideový plán
Na základě debaty s dramaturgem festivalu Petrem Vítem a skrze reflexi publikovaných článků o festivalu, jsem se rozhodla zvolit takové žánry, které by nejvíce dokázaly přiblížit průběh a jedinečnost této akce. S tímto záměrem jsem zvolila: publicistické interview, medailon, story, informativně – edukativní text a anketu.
4.1.Publicistické interview
Rozdíl mezi zpravodajským a publicistickým rozhovorem je v tom, že publicistický se neomezuje na otázky dichotomické, doplňující nebo alternativní, ale užívá i otázky otevřené a kontrolní. Mezi další typické rysy patří navazování žurnalisty na předchozí výpověď dotazovaného. V rámci dialogické repliky může žurnalista nahradit otázku větou oznamovací.
4.2.Medailon
Medailon je pro žurnalistu autorsky subjektivní pohled na osobu, jeho život, jeho díla, popřípadě životní či filozofické názory. Na rozdíl od portrétu se nejedná o neutrální, nezaujaté představení. V žánru jsou sice zmiňována fakta a naplňuje informativní funkci, ale primární je vyjádření autorova postoje, jeho vztahu k osobě, o níž informuje, sdělení tak může být až silně emocionální. Vzhledem k tomu, že medailon budu psát o hlavním dramaturgovi festivalu, se kterým se znám od dětství, rozhodla jsem se, že tento žánr bude nejvhodnější.
4.3.Story (příběh)
Od povídky se story, neboli příběh, odlišuje tím, že vychází ze skutečnosti. Jedná se o žánr, který je založený na slohovém vyprávěcím postupu. Pojednává o skutečných osobách, o jejich činech nebo o událostech, které prožily. Záměrem story je představit zajímavého člověka nebo na jeho příběhu doložit nějaký společenský jev či problém. Dominantní funkce story jsou informativní a zábavní, důležité jsou i funkce persvazivní a získávací.
4.4.Informativně - edukativní text
Informativně – edukativní segment se řadí do dílčí oblasti publicistické. Do tohoto segmentu patří sdělení, která zprostředkovávají veřejnosti výsledky vědeckého poznání, texty, které příjemce seznamují s praktickými zkušenostmi týkajících se jejich přímých zájmů a dokumentární komunikátory, které reflektují nedávnou minulost nebo zachycují současnost. Tento žánrově nevčlenitelný text jsem si zvolila za účelem poučit čtenáře o historii tohoto festivalu a o historii flamenca.
4.5.Anketa
Anketa slouží ke zjišťování názorů veřejnost na konkrétní a aktuální otázku. Dotazovány mohou být osoby s úzkým vztahem k danému jevu, ale i osoby, které nemají k tématu blízký vztah. Tradiční podoba ankety je s jednou otázkou.
5. 5.Postup práce
5.1.Přípravná fáze
Začala jsem s tím, že jsem se pokusila vyhledat na internetu co nejvíce materiálu o festivalu. V rámci vyhledávání publikovaných článků jsem použila i mediální databázi Anopress, kde jsem do kolonky hledaných výrazů zadala „festival Ibérica“. Vyhledala jsem také natočené reportáže v archívu České televize.
V rámci přípravné fázi jsem kontaktovala vedoucí PR sekce festivalu ve španělštině a koordinátorku tvůrčích dílen Marii Cristinu Roa, zda by bylo možné uskutečnit setkání, kde by mi odpověděla na moje dotazy a doplnila bych tak informace o průběhu festivalu, jelikož jak ona sama později přiznala, oficiální stránky festivalu by potřebovaly aktualizovat a jejich informační hodnota by se měla zvýšit. Cristina mi zároveň přislíbila rozhovor s její dcerou, která tancuje flamenco již od tří let, byla hostem Dobrého rána na České televizi a na mediální pozornost je relativně zvyklá.
Před setkáním s Cristinou, Veronicou a Petrem jsem se tedy snažila nasbírat co nejvíce možných informací, ale jelikož jsem festival již v minulosti navštívila, měla jsem poměrně jasnou představu už díky samotným zážitkům. Tvoření otázek na rozhovor tak pro mě nebylo příliš obtížné. Vytvořila jsem také anketní otázky, jelikož jsem měla cíl stanovený již od začátku práce na projektu a chtěla jsem, aby anketní otázky byly položeny tak, aby mi pomohly zmapovat, zda mladí lidé o festivalu vůbec vědí. Nakonec jsem vybrala pouze jednu otázku. Dotazované jsem si vybírala cíleně, jelikož u některých jsem věděla, že mají rádi španělskou kulturu, a o to více mě zajímalo, jestli festival znají.
5.2.Sběr informací
Informačně nejpřínosnější bylo setkání s oběma již zmiňovanými aktéry a s Veronicou Vítovou. Cristina mi ochotně odpovídala na všechny moje otázky, ukázala mi veškeré propagační materiály, které měla u sebe a jelikož jsem o ní psala story, měla jsem s sebou diktafon a celou více jak dvouhodinovou návštěvu jsem nahrávala.
Kromě toho, že mi osvětlila svůj příchod do České republiky, vyprávěla také, jak se vyvíjel příběh festivalu. Od první myšlenky k realizaci až po současnou podobu festivalu. Vysvětlila mi, jak se shání peníze, jak se zařizují místa a kdo má jakou funkci. Společně jsme probraly i současný stav webových stránek, který je dle mého úsudku, vzhledem k velikosti akce, spíše špatný. Stránky mají informovat o jednotlivých ročnících konání akce, ovšem chybí zde informace o celém roku 2012 a zbylé ročníky jsou popsány velmi stručně a je potřeba dohledávat online. Cristina mi poskytla informační brožury a speciální mini časopisy, které kvůli akci vyšly, nicméně největším zdrojem informací byla ona.
Při sběru materiálu a při tomto setkání jsem přišla na několik nedostatků, které akce má. Mimo již zmiňovaný stav webových stránek jsem se Cristiny ptala, kde je v současné době, tedy zhruba pět měsíců před konáním festivalu, možné informovat se o nadcházejícím ročníku. Přes internetový vyhledávač lze totiž najít jen základní info nebo reportážní články, především o tanci. Cristina mi vysvětlila, že festival zaměstnává lidi, kteří se starají o propagaci a jejich strategie je taková, že bližší info o stávajícím ročníku vypouští v co nejzazším termínu. Jakmile se uskuteční tisková konference, kde podají informace novinářům, spustí se mediální kolotoč. Petr Vít je pravidelným hostem Dobrého rána nebo Událostí v regionech, které jsou vysílány zhruba dva týdny až týden před konáním akce.
5.3.Tvorba textů
Vzhledem k tomu, že se festival koná v srpnu, vznikly jednotlivé komunikáty ještě před letošním konáním akce.
První článek projektu tvoří publicistické interview s tanečnicí Veronicou Vítovou, ta flamenco tancuje již od tří let a vybrala si jej i proto, že prvních pět let strávila s rodiči ve Španělsku. Rozhovor usiluje nejen o přiblížení festivalu samotného, ale i o zcela unikátní příběh mladé tanečnice a prezentaci jejích, vzhledem k nízkému věku, výjimečných schopností a zkušeností. S Veronicou jsme, kvůli její časové vytíženosti, komunikovali přes e-maily a sociální síť Skype. Znám ji od dětství, takže nebylo těžké vymyslet otázky, které jsem jí předem po e-mailu zaslala. Přes Skype jsem následně vymyslela další otázky, na které mi okamžitě odpovídala. Nakonec se tato forma komunikace ukázala jako výhodná, jelikož se rozhovor dal rovnou nahrávat a v následný přepis pak nebyl tolik složitý. Některé otázky jsem nakonec vyřadila, ale jelikož bylo interview dynamické a vedlo se dobře, nebylo potřeba nějakých větších úprav.
Medailon jsem psala o hlavním dramaturgovi Petrovi Vítovi. Podle definice, kterou jsem rozepsala výše je medailon žánr, který umožňuje autorovi vyjádřit v textu svůj postoj. Jelikož se s kytaristou osobně znám, měla jsem obavy, že bych nemusela vytvořit text, který by nezaujatě informoval, takže jsem se raději rozhodla pro tento žánr. Medailon není pouze o Petrovi, ale prolíná se v něm i příběh festivalu, který on sám považuje za své třetí dítě.
Součástí projektu je i story o Marii Cristině Roa, kterou jsem již mnohokrát zmiňovala výše a která mi byla skvělým informačním zdrojem. Původně jsem o ní chtěla napsat rozhovor, ale při poslechu jejího příběhu mi došlo, že její příběh krásně dokresluje celý příběh o festivalu. Její povídání jsem měla nahráno na diktafonu a tvorba story nebyla příliš složitá.
Informativně - edukativní text byl asi nejnáročnějším textem, který jsem psala. Musela jsem navštívit i knihovnu Univerzity Palackého, jelikož jsem potřebovala najít něco k historii flamenca. Chtěla jsem vytvořit článek, který by pojednával o flamencu a jeho kořenech a zasadit, a to v rámci informování o festivalu. Článek také pojednává o festivalu samotném. O jeho historii, od první myšlenky na uspořádání, která pochází od samotného dramaturga Petra Víta, až po jeho současnou podobu. Snažila jsem se maximálně využít veškeré informace, které jsem měla a chtěla jsem, aby text vyzněl zajímavě a poutavě, takže jsem spíše než odborné texty, využívala materiálu, který jsem nahrála s Cristinou.
Posledním článkem projektu je anketa. Anketní otázky jsem položila lidem, kteří festival již v minulosti navštívili a jelikož jsem si stanovila za cíl oslovit svoje vrstevníky, kteří o akci příliš neví, položila jsem otázky i osobám, které jsou v této tematice neinformované. Otázek jsem položila více, ale pro výslednou podobu ankety jsem zvolila jen některé.
6. 6.Sebehodnocení
6.1.Výběr tématu
Se zvoleným tématem projektu jsem převážně spokojena, získala jsem mnoho zajímavých informací z oblasti, která je pro velmi poutavá. Práce na projektu byla více méně i potěšivá, jelikož jsem při sběru informací trávila čas s lidmi, se kterými se znám a bylo tedy velmi pohodlné spojit příjemné s užitečným. Jelikož jsem festival sama navštívila již několikrát a díky osobním vztahům s aktéry ho nepovažuji jen za akci jako každou jinou, ale je pro mě něčím výjimečná, téma je mi blízké a je obecně známým faktem, že člověku se vždycky pracuje lépe s něčím, co zná. Téma jsem zvolila tedy záměrně, jelikož, jak jsem již zmiňovala v cílech své práce, chtěla bych, aby na festival zavítalo více mých vrstevníků.
Jediné, co považuji na nevýhodu je termín, ve kterém jsem projekt zpracovávala. Mnohem lepší by bylo psát o Ibérice během toho, co by probíhala. Ovšem vzhledem k termínu jejího konání, což je srpen, bych musela projekt zpracovat již v loňském roce, což by vedlo k neaktuálnosti.
6.2.Získávání informací a tvorba textů
Neměla jsem nějaké zásadní obavy, že by se mi nepodařilo sehnat dostatek informací, jelikož jsem téma vybírala i s ohledem, na to, aby se mi informace dobře sháněly. Po setkání s aktéry, komunikaci přes internet, dvou telefonátech a rešeršování na webových stránkách a v knihovně jsem zjistila, že mám naopak materiálu mnoho a že bude náročnější se jím propracovat. S realizací jednotlivých textů jsem poměrně spokojená, ale člověk, který je sebekritický si bude vždy říkat, že něco šlo udělat lépe. Osobně považuji za nejobtížnější část projektu určit, zda napsané texty splňují kritéria zvolených žánrů. Při tvorbě textů jsem nahlížela do skript, kde jsou jednotlivé žánry definovány a snažila jsem se koncentrovat na dodržení kritérií pro každý komunikát. Pokud bych tedy měla určit, jaká největší úskalí mi projekt přinesl, tak to bude právě žánrová příslušnost textů. Jsem přesvědčena, že jednotlivé komunikáty je možné aplikovat i samostatně, anketa by pak mohla být přiřazena k informativně - edukativnímu textu.
Ovšem hodnotit sebe samotnou a svoji práci je velmi těžké a možná trochu neobjektivní, jelikož si uvědomuji, kolik práce a času za projektem stojí. Takovýto dojem bych samozřejmě chtěla vzbudit i v člověku, co bude moji práci hodnotit.
6.3.Splnění cíle
Cílem tohoto samostatného projektu bylo představit čtenářům festival španělské kultury Ibérica, a to nejen za účelem informovat jej o historii akce, jejím průběhu a celkově popsat co nejvíce jejího ducha, ale hlavním cílem bylo oslovit recipienty natolik, že se sami rozhodnou událost navštívit.
Texty, které byly v rámci projektu napsány, jsou žánrově odlišné a téma pokrývají. Jsou primárně určeny pro laickou veřejnost, ovšem zajímavé mohou být i pro profesionální umělce, kteří mají k tématu blízko už kvůli své profesi. Domnívám se, že se mi podařilo přijatelným způsobem seznámit čtenáře s historií a průběhem festivalu.
Téma, které jsem si zvolila, by bylo využitelné i v rámci profesní specializace televizní žurnalistiky. Jistě by se dala natočit zajímavá reportáž, který by se mohla inspirovat reportážemi již publikovanými. Osobně si myslím, že kdyby jedním z aktérských měst byla Olomouc, mohla by se reportáže zhostit studentská televize. Je sice faktem, že se Ibérica koná o prázdninách, kdy je studentstvo většinou mimo Olomouc, ale přijde mi, že mladí lidé jsou akcím tohoto typu většinou pozitivně nakloněni a důvod, proč se jich na ně nedostavuje tolik, je právě špatná informovanost.
7. 7.Použitá literatura a zdroje
JÍLEK, Viktor. Žurnalistické texty jako výsledek působení jazykových a mimojazykových vlivů. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. 120 s. ISBN: 978- 80- 244- 2219
IBÉRICA: Historie festivalu Ibérica. In: Ibérica.cz [online]. 2014 [cit. 2014- 04- 21] Dostupné online z : http://www.Ibérica.cz/historie/
BARTOŠ, Lubomír. Dějiny a kultura Španělska. 2. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1998, 148 s. ISBN: 8021019689
[1] BUKOVSKÁ, Vanda. Vášnivé flamenco znělo ve Voroněži v Brně. In: brnovinky.cz [online]. 2011 [cit. 2014- 04- 21].
Dostupné z:
http://www.brnovinky.cz/festivaly-a-koncerty/vasnive-flamenco-znelo-ve-voronezi-v-brne
[2] REDAKCE JAZZDNES. Tvůrčí dílny festivalu Ibérica zvou na temperamentní tanec i flamencovou kytaru. In: jazzdnes.cz[online]. 2013 [cit. 2014- 04- 21].
Dostupné z:
http://www.jazzdnes.cz/index.php?jazz=1&artcl_id=966&rub_id=0209&strana=
[3] REDAKCE TANCE.CZ. Ibérica 2013. In: tance.cz [online]. 2013 [cit. 2014- 04- 21].
Dostupné z:
http://www.tance.cz/clanek.php?num=1327
[4] ČESKÁ TELEVIZE, Události v regionech. In: ceskatelevize.cz [online]. 2013 [cit. 2014- 04- 21] Dostupné online z :
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10122427178-udalosti-v-regionech-brno/313281381990813-udalosti-v-regionech/obsah/274731-festival-spanelske-kultury-Ibérica/?kvalita=nizka
[5] ČESKÁ TELEVIZE, Dobré ráno. In: ceskatelevize.cz [online]. 2012 [cit. 2014- 04- 21] Dostupné z:
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10435049455-dobre-rano/312292320120072/obsah/213994-festival-Ibérica
ČESKÁ TELEVIZE, Dobré ráno. In: ceskatelevize.cz [online]. 2013 [cit. 2014- 04- 21] Dostupné z:
http://www.ceskatelevize.cz:8008/ivysilani/10435049455-dobre-rano/313292320020077/obsah/274497-festival-Ibérica
