Michaela Pečeňová
Jak vydělat na studiích?
(Informativně-edukativní text)
Přesto, že je studium zatím bezplatné, zadarmo také není. Proto jsou studenti nuceni si často přivydělávat a nejeden student má jednu až dvě brigády.
Hledání brigády
Nejjednodušší způsoby jak brigádu najít je registrovat se na některé ze studentských pracovních agentur nebo sledovat nástěnky škol a kolejí, které navštěvujete. K zahození není ani internet, kde můžete hledat brigády z pohodlí domova. Známé jsou například servery jako Jobs.cz nebo Grafton.cz, kde si pomocí vyhledávačů můžete nastavit oblasti, ve kterých brigády hledáte.
Praxe a stáže
Pro studenty není jednoduché sehnat práci, když nemají praxi. Praxi neseženou, protože žádná firma nechce investovat čas a peníze na začátečníky v oboru. Ale jak tedy bez praxe získat práci? Jednou z možností jsou stáže, které nejsou brány jako plnohodnotné zaměstnání, ale na druhou stranu mohou studentům pomoci v budoucím hledání vysněné pracovní pozice. Může se jednat (v častějších případech) o místo, na kterém nepobíráte žádný plat a odměnou jsou studentovi pouze nabyté zkušenosti a vědomosti z praxe, ale i o místo, které je honorované. Časté jsou i takové scénáře, kdy si firma vychovává stážisty a těm následně nabídne stálou pracovní pozici. Stáže, neboli trainee programy, vypisují větší firmy o stovkách až tisících zaměstnancích. Proto je dobré, aby se studenti zajímali o firmy v jejich okolí. Samozřejmostí je, že i o stáže se uchází množství uchazečů a proto by se studenti měli připravit na přijímací pohovory (někdy i několikakolové). Jednou drobnou výhodou je, že pokud v životopisu následně student uvede, že absolvoval stáž, u případného pohovoru to může přidat plusové body. Personalisté si jsou vědomi toho, že většina stáží je neplacená a o člověku, který je ochotný udělat něco navíc na úkor svého volného času,je nahlíženo jako na schopného pracovníka, který může být pro firmu přínosem.
Kde získat stáž
Fond dalšího vzdělávání (FDV), příspěvková organizace Ministerstva práce a sociálních věcí, je realizátorem projektu, který nabízí studentům posledních ročníků získání pracovní praxe ještě během studia. Toto je snaha o řešení nezaměstnanosti čerstvých absolventů škol na trhu práce. Stáže trvají od jednoho do tří měsíců. Doba trvání záleží na dohodě mezi stážistou a firmou. Účastnit se projektu mohou žáci posledního ročníku středních škol a studenti posledních dvou semestrů vysokých a vyšších odborných škol.
Brigády přes pracovní agentury
Pracovní agentury mohou zajistit práce, které se rozčleňují do dvou oblastí: manuální práce a odborně-profesní práce. K manuálním pracím se řadí stavební práce, stěhování kanceláři, úklid, práce v kuchyních, práce u strojů apod. Odborně-profesní práce jsou určeny spolehlivým studentům s reprezentativním chováním. Jedná se o tlumočnictví, překládání textů, programování, práci na recepcích hotelů a jiné. Pracovní agentury navíc studentům poradí co dělat, když práce skončí.
Správný čas na hledání
Je vhodné hledat si brigády s předstihem, čímž si studenti najdou takové brigády, které jim budou vyhovovat nebo pro ně budou přínosné z hlediska studovaného oboru. Proto se doporučuje začít se sháněním hned v únoru nebo v březnu. Koncem června, kdy poptávka převyšuje nabídku, už bývá často pozdě. Tento převis trvá zpravidla až do půlky srpna,poté se situace zmírňuje.
Najdou se i tak aktivní studenti, kteří se snaží skloubit studium se zaměstnáním. Pokud to školní plány a volný čas studenta dovolují, nejjednodušším způsobem je uzavřít pracovní poměr na základě pracovní smlouvy. Pokud student uzavře se zaměstnavatelem pracovní smlouvu i na kratší pracovní úvazek, vztahují se na něj všechna práva a povinnosti (čerpání dovolené, firemní benefity atd.). Pokud se ovšem jedná o zaměstnání na plný úvazek, nebývají školní rozvrhy příliš vstřícné. Častější je situace, kdy si student zvolí zaměstnání a kombinované (dálkové) studium.
Kombinované studium
Některé vysoké školy nabízejí takové obory, které lze studovat kombinovaně. Kombinované studium znamená, že výuka zpravidla neprobíhá od pondělí do pátku, ale pouze o víkendu, případně v pátek. Kombinované studium si volí lidé, kteří již pracují, nebo dříve navštěvovali denní studium a nevyhovovalo jim.
Častější je ale uzavírání dohod pro kratší brigády. Jako vydělávající student můžete uzavřít buď dohodu o provedení práce, nebo dohodu o pracovní činnosti. Zásadním rozdílem v uzavírání dohod je rozsah práce.
Uzavírání dohod
Pokud student neodpracuje 150 hodin ročně, často podepisuje se zaměstnavatelem dohodu o provedení práce. Protože se u této dohody neodvádí sociální a zdravotní pojištění, bývá často užívána právě v letních měsících pro brigádníky. Dohoda o pracovní činnosti se užívá pro brigádníky, kteří odpracují více než 150 hodin ročně a počítá se s tím, že budou vykonávat práci častěji během roku, ne jen v letních měsících. Více se tak podobá klasické pracovní smlouvě. Brigádník nesmí v průměru překročit 20 hodin za týden, tedy polovinu stanovené týdenní pracovní doby. Dohoda se uzavírá písemně a uvádí se i doba, na kterou se uzavírá. Na rozdíl od dohody o provedení práce se v tomto případě odvádí zdravotní i sociální pojištění. Tato skutečnost se následně projeví ve výplatě.
Vydělávat sám na sebe
Ne každý se přizpůsobí zaměstnaneckému poměru a jeho podmínkám. Někteří si zvolí cestu podnikání. Na to, aby student mohl podnikat, je potřeba splnit ohlašovací povinnost. Pokud zájemce splní všeobecné zákonné podmínky, automaticky získá živnostenský list. Živnostenský list dále získá student, který již měl 18 let, je způsobilý k právním úkonům, má čistý trestní rejstřík, nemá žádné daňové nedoplatky a dodá doklad o vlastnictví. Další možností, jak získat živnostenský list je koncese. Žadatel o koncesovanou živnost nemusí získat živnostenské oprávnění, i když splnil zákonné podmínky. O živnostenský list je možné zažádat na Živnostenském úřadě, který je místně příslušný k trvalému bydlišti. Po získání živnostenského listu se musejí studenti registrovat na finančním úřadě, zdravotní pojišťovně a České správě sociálního zabezpečení kvůli dani z příjmu fyzických osob, zdravotnímu pojištění a sociálnímu pojištění.
A co rodiče?
I přesto, že student podniká, stále je vedený jako nezaopatřené dítě. Proto, dle Zákona o daních z příjmů, je umožněno uplatnit daňové zvýhodnění na dítě. Zákon dále nestanovuje žádné limity pro příjmy dítěte, na které rodiče chtějí uplatnit daňové zvýhodnění.
Jak získat přeplatky na daních
Studenti obvykle nepracují celý rok, ale jen jeho určitou část. Pokud tedy požádají o roční zúčtování záloh daně nebo si podají sami daňové přiznání, mohou dostat část odvedených záloh daně zpět. To ovšem neplatí v případě, že student jakožto zaměstnanec nepodepíše prohlášení poplatníka k dani. Studenti získají peníze od státu zpět prostřednictvím uplatnění slev na dani. Slevy na dani snižují daň vypočtenou z daňového základu. Můžeme je rozdělit na dvě skupiny: slevy na poplatníka a ostatní slevy. Rozdíl je v tom, že slevu na poplatníka je možné uplatnit v plné výši a ostatní slevy lze uplatnit pouze ve výši jedné dvanáctiny za každý měsíc. Předpokladem pro uplatnění je podepsaný formulář (prohlášení poplatníka – v praxi nazývané také jako „růžové papíry“), který podepisuje zaměstnanec zaměstnavateli při uzavírání pracovního poměru. V jednom kalendářním měsíci může být tento formulář uplatňován jen u jednoho zaměstnavatele. Uplatněním slevy na poplatníka formou daňového přiznání lze dodatečně optimalizovat daňovou povinnost. Zaměstnavatel studentovi smí uplatnit při zpracování mzdy pouze 1/12 z možné výše slev na dani. Zákon však umožňuje právě slevu na poplatníka využívat v plné výši za celý kalendářní rok. V praxi to znamená, že student, který pracuje část rok, může podat daňové přiznání a i když nepracoval celoročně, má právo uplatnit slevu na poplatníka za celý rok, tedy v plné výši. Zpravidla mu pak stát vrátí část daní odevzdaných na zálohách.
Kdy podat a kdy ne?
Podávat daňové přiznání nemá smysl v případě, kdy byl student zaměstnán celý rok a zaměstnavatel mu ve mzdě již uplatnil celou slevu na poplatníka. Také se podání nevyplácí v případě, že zálohová daň sražená z měsíční mzdy je po odečtení 1/12 uplatněných slev v daném měsíci nulová. V takovém případě nemá stát studentovi co vracet.
Studium a zdravotní pojištění
Pokud se student rozhodne pracovat, je účasten zdravotního pojištění jako nezaopatřené dítě. Zatímco dospělí lidé si musejí zdravotní pojištění platit sami, existují určité skupiny, za něž pojištění hradí stát. Jednou z těchto skupin jsou také nezaopatřené děti (pro účel zdravotního pojištění se nezaopatřenost dítěte posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře), což zahrnuje i studenty. Ve zkratce to tedy znamená, že za studenta platí zdravotní pojištění stát.
Výše pojistného
Vyměřovací základ pro pojistné za osobu, za kterou stát platí pojistné, se stanoví pro období kalendářního roku. Vyměřovacím základem je 25 procent všeobecného vyměřovacího základu stanoveného nařízením vlády pro účely důchodového pojištění za kalendářní rok, který o 2 roky předchází kalendářnímu roku, pro který se vyměřovací základ zjišťuje. Stát přestává hradit pojistné v případě, kdy student již není nezaopatřeným dítětem – tedy ukončil studium.
Studium v zahraničí a pojistné
Studenti, kteří se rozhodnou vycestovat za hranice na krátkodobý studijní pobyt, nemusejí nic řešit, pokud zůstávají studenty českých škol. Sociální a zdravotní pojištění za ně nadále hradí stát. Jiná situace nastává, pokud se student rozhodne vycestovat na delší dobu. Aby za něj stát platit pojistné, je potřeba, aby studium v zahraničí bylo postaveno na stejnou úroveň jako studium v České republice. Tato skutečnost se musí doložit. K tomu je potřeba speciální formulář (Žádost o posouzení postavení studia na vysoké škole v cizině pro sociální účely a účely zdravotního pojištění), který je možné získat na stránkách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Po schválení se formulář předává studentově zdravotní pojišťovně, která studentovi vydá Evropský průkaz zdravotního pojištění, který by měl být dostatečným dokladem k čerpání zdravotní péče v zahraničí. Obdobná situace jako u zdravotního pojištění je i u sociálního pojištění.
Slevové karty
Slevových karet je velké množství a různých druhů. Pro jejich získání musí být studentovi méně než 26 let, musí studovat nebo být učitelem. Držitel pak může uplatňovat slevy v rozmanitých oblastech – od obchodů s oblečením, elektronikou až po pobytové slevy na horách, u moře a podobně. Momentálně registrujeme studentské karty ISIC, ITIC,ALIVE, IYTC, ISIC SCHOLAR a univerzitní průkaz ISIC. Karta ISIC slouží k prokázání statusu studenta a čerpání slev po celém světě. Platí pro studenty středních škol, učilišť, vyšších odborných a vysokých škol. Lze s ním čerpat tisíce slev. Průkaz je vydáván organizací ISIC Association pod záštitou světové organizace UNESCO. Kartu lze pořídit prostřednictvím školy, v prodejní síti v rámci prodejních míst po celé České republice nebo přes internet. Karta ITIC je jediným mezinárodně uznávaným dokladem o učitelské profesi. Nárok na kartu mají pedagogičtí, akademičtí pracovníci, kteří učí minimálně 15 hodin týdně a mají uzavřenou smlouvu na období alespoň jednoho roku. Karta ALIVE platí pro studenty na dálkovém, kombinovaném nebo večerním studiu, dále také pro členy sportovních svazů a asociací. IYTC karta je mezinárodní kartou mládeže. Má na ni nárok každý, komu v den vystavení karty nebylo 26 let bez ohledu na to, zda držitel karty studuje či nikoliv. ISIC SCHOLAR je karta pro žáky základních škol, která poskytuje pro své držitele slevy u nás i v zahraničí. Univerzitní průkaz ISIC je kombinací studentského průkazu ISIC a průkazu studenta vysoké školy ve smyslu Zákona o vysokých školách. Průkaz funguje jako identifikace studenta ve škole i mimo ni. Průkaz lze využít v rámci školních stravovacích systémů v menzách, školních knihovnách, u samoobslužných kopírek. Kombinovaný průkaz je vydáván na celou dobu studia. Jeho výhodou je cena a systém prodlužování platnosti zakoupením revalidační známky bez nutnosti vyřizování všech formalit potřebných k vystavení nové ISIC karty.
Studentské účty
Také banky nabízejí zvýhodnění pro studenty, kteří jsou jejich klienty. Většina bank tak láká na vedení účtu zcela zdarma a další benefity v podobě ročních příspěvků pro držitele karty ISIC, možnost zvolit si design své platební karty, různé balíčky výhod, které si student navolí dle svých potřeb, aniž by za ně platil a další jiné výhody.
Poplatky za studium
V případě, že student strávil studiem delší čas, než který mu hradí stát, musí si student poplatky za studium platit sám. Doba, po kterou studentům hradí poplatky stát, je na bakalářském studiu 4 roky. Pokud se student rozhodne si bakalářské studium o jeden rok prodloužit, nic se neděje. Stát i nadále platí poplatky za studujícího. Jestliže se ale stane, že student studuje déle než čtyři roky, poplatky již musí hradit on sám. Obecný právní režim poplatků spojených se studiem najdeme v ustanovení § 58 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů. Studuje-li student ve studijním programu déle, než je standardní doba studia zvětšená o jeden rok v bakalářském nebo magisterském studijním programu, stanoví mu veřejná vysoká škola poplatek za studium, který činí za každých dalších započatých šest měsíců studia nejméně jeden a půl násobek základu. Do doby studia se započtou také doby všech předchozích studií v bakalářských a magisterských studijních programech, které byly ukončeny jinak než řádně. Příkladem můžeme uvést Univerzitu Palackého v Olomouci, kde každý student zaplatí poplatek za delší studium ve výši 20 000 korun. Na Univerzitě Tomáše Bati je tento poplatek odstupňován. Student, který překročí standardní délku studia hrazenou státem, zaplatí za první rok 8 500 korun. Pro druhý a další roky po překročení standardní délky studia zvětšené o jeden rok zaplatí student poplatek ve výši 17 000 korun.
Další studium
Ve směrnicích se studenti mohou setkat s poplatky za další a delší studium. Nejedná se však o tytéž poplatky. Poplatky za další studium má povinnost platit student, který je absolventem bakalářského nebo magisterského studijního programu a studuje v dalším bakalářském nebo magisterském studijním programu. Student tento poplatek hradí s každým dalším započatým rokem studia. Poplatky se na studenta nevztahují v případě, že studuje v navazujícím magisterském oboru či jde-li o souběh řádných studijních programů nepřesahující standardní dobu studia programu jednoho. Poplatky za další studium jsou na Univerzitě Palackého vyměřeny ve výši 2 819,- za letošní školní rok a 2 930,- zaplatí studenti v příštím akademickém školním roce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně stanovila pro tento rok stejnou výši poplatků.
Vysokoškolákem šest let a bez diplomu
(rozhovor)
Lidé si někdy myslí, že studenti mají lehký život a nemusejí se o nic starat. Ne vždy tomu tak je. Své o tom ví i Lukáš Gargulák, osmadvacetiletý mechanik ze Slušovic, který studoval 6 let v Brně na Vysokém učení technickém. Za šest let studií zaplatil zhruba dvě stě tisíc korun a nezískal ani bakalářský titul.
Jak se zpětně díváte na roky strávené na studiích? Litujete toho, že jste si bakaláře nedokončil?
Ono je to těžko říct, roky na škole mi daly hodně zkušeností a vědomostí, které používám do dnes a nikde jinde bych je nezískal. Hlavně mi studium na VUT v Brně dalo velký technický přehled. Určitě je mi líto, že jsem studia nedokončil. Kvůli bakalářskému či vyššímu diplomy se vysoká škola přece studuje. Na druhou stranu mi studia prodloužila mládí, ale zase posunula a oddálila další věci jako budovat si vlastní domov. Mělo to své pro i proti, ale z větší části hodnotím svůj čas na studiích pozitivně.
Vzpomínáte si ještě na začátky? Jak těžké pro vás byly přijímací zkoušky?
Vzhledem k tomu, že mám maturitu z oboru mechanik/seřizovač, stačilo mi pouze, abych měl dobré známky na vysvědčeních. Poté, co jsem všechna vysvědčení doložil, jsem byl přijat bez přijímacích zkoušek na základě dobrého školního průměru. Poté, co mě ale poprvé vyhodili, jsem je pak už musel skládat. Přijímačky byly z matematiky a angličtiny a nebyly nijak zvlášť těžké. Každopádně ale byla potřeba se na ně dopředu připravit.
Kdy vás poprvé vyhodili ze studia a kvůli čemu?
Bylo to těsně před nedokončeným druhým ročníkem v roce 2008. Měl jsem špatné kreditové ohodnocení, protože jsem některé předměty nezvládnul ukončit.
Bylo obtížné říct o vyhazovu rodičům? A jak se k tomu stavěli?
Těžké to bylo a měl jsem z toho strach, ale přijali to poměrně s klidem. Především asi díky tomu, že jsem měl odhodlání zkusit to znovu a napravit svoji chybu. Byli rádi, že vím, co dělat dál a nechci to vzdát.
Podporovali vás rodiče během vašich studií? Platili vám kolejné, stravu atd.?
V prvním ročníku mi rodiče hradili všechno, včetně kolejného, stravy i jízdného. Od druhého ročníku jsem si ale všechno musel platit sám.
Jak jste vycházel s penězi, když jste si studia platil sám? Chodil jste na brigády?
Ano, musel jsem chodit na brigádu, abych se zvládnul uživit. Nebylo to tak těžké. Byl jsem zvyklý brigádničit od svých patnácti let. S penězi jsem vycházel každý měsíc tak akorát. Někdy se sice stalo, že jsem byl na konci měsíce takříkajíc na hraně, ale pokaždé jsem to nějak zvládnul. Horší to ale bylo poté, když uplynuly čtyři roky a já si musel studium platit.
Jaký jste měl měsíční příjem a za co jste nejvíce utrácel?
Vydělal jsem si zhruba sedm tisíc korun. Chodil jsem do práce v průměru třikrát týdně. Nejvíce jsem utrácel za jídlo, ale jíst se musí, takže to tak asi brát nejde. Další velká položka byla za studijní pomůcky. Skripta nebyla nijak levná, takže jsem si některé učebnice musel nahrazovat i elektronickou formou. Kromě toho všeho jsem taky utrácel za oblečení a elektroniku. Situace s příjmem začala být ale horší, když uplynuly čtyři roky a já si musel studium platit sám.
Kolik vás stál semestr?
V prvním roce za 1. semestr jsem doplácel 9 000, 2. semestr stál 12 000 a další školní roky, které jsem měl navíc, jsem doplácel za každý semestr 14 800. Cena se odvíjela podle množství školních dnů. Každý semestr byl taky jinak dlouhý a letní semestr je kratší než ten zimní.
Počítal jste, na kolik vás studium vyšlo celkem?
Odhadem stál každý semestr 40 tisíc. Kompletně za všechny roky jsem tedy zaplatil zhruba 200 000 korun.
Studenti dostávají stipendia, dostával jste taky nějaká?
Stipendium jsem dostal pouze v prvních dvou letech. Bylo to ubytovací stipendium, na prospěchové jsem takový dobrý student nebyl. Ubytovací stipendium činilo 3 600. Bylo mi vypláceno vždy po skončení semestru, takže dvakrát ročně. Další roky jsem na něj neměl nárok, protože jsem měl neúspěšně ukončený předchozí akademický školní rok. Poté už jsem vlastně nikdy nárok na žádné stipendium neměl.
Odrážel se takový finanční tlak na vašich výsledcích ve škole, pociťoval jste, že nestíháte přípravu tak, jak byste měl?
Jistě, toho času bylo méně, než bych chtěl. Mnohdy jsem byl pozadu s vypracováním úkolů, kdežto mí spolužáci vše zvládali levou zadní. Vzhledem k tomu, že jsem musel chodit přes týden i o víkendu do práce, to s učením a přípravou nebylo tak snadné.
Co vás donutilo studium nakonec vzdát?
Práce. Když mě naposledy vyhodili, řekl jsem si, že už nemůžu zůstat v tolika letech ve škole každý den. Byl jsem z toho unavený. Proto jsem naposledy skládal přijímací zkoušky na kombinované studium se zařazením do třetího ročníku. Přijímačky jsem zvládnul, ale kolega v práci utrpěl zranění a vypadalo to, že se bude dlouho uzdravovat a já měl být náhrada. Nemohli sehnat nikoho jiného a v takovém případě bylo nereálné, abych šel studovat. Volil jsem si mezi stálým pracovním místem a školou. Práce zvítězila.
Čím jste se od té doby živil?
Zůstal jsem pracovat na stejném místě, jako jsem brigádničil. Když jsem začínal na brigádách, pracoval jsem jako balič u stroje. Poté, co jsem se trochu zaučil, mě zařadili jako samostatnou obsluhu stroje. Poté, co jsem dostal stále místo, jsem začala pracovat jako mechanik a seřizovač stroje. Vydržel jsem tam dva roky, pak mě převeleli na asistenta technologie. Vydržel jsem tam zhruba půl roku, než se začalo mluvit o otevření pobočky v americké Pensylvánii. Hledali se lidé, kteří by tam tři roky zaučovali americké pracovníky, a já se přihlásil. To místo jsem dostal a již rok pracuji jako specialista pro dekorační technologie.
Jak se na svůj život díváte nyní? S odstupem času.
S odstupem času toho nelituji. Samozřejmě to zamrzí, protože by bylo krásné školu dokončit, ale jsem rád, že i když jsem školu vícekrát nedokončil, tak i přesto jsem to aspoň zkusil a nevzdal to po prvním neúspěchu. Ale teď se mi otevřely jiné dveře a snažím se tomu věnovat na plno a dělám moji práci, jak nejlépe umím. Na školu mi zbyla spousta vzpomínek a velké množství vědomostí a zkušenosti, ze kterých čerpám dodnes i za oceánem. Nelituji ničeho ohledně školy a mých rozhodnuti. Jen to mohlo dopadnout lépe.
Nejsou poplatky jako poplatky
(rozhovor)
Problematika studentských poplatků je poměrně obsáhlá a ne každý se v ní hned orientuje. Proto jsme položili pár otázek Heleně Zrůstové, právničce zabývající se vysokoškolským právem.
Dle čeho jsou poplatky na jednotlivých školách vyměřeny?
Pokud hovoříme pouze o poplatcích za studium na veřejných vysokých školách a nikoli o školném na soukromých školách, je nutné při stanovování jejich výše vycházet ze zákona o vysokých školách. Z něj poznáme, jak zjistit maximální výši poplatku za další studium a minimální výši poplatku za delší studium. Zákon také určuje, v jakých případech lze poplatky uložit. Konkrétní výši poplatku za delší a další studium a za studium v cizím jazyce stanovuje a předem zveřejňuje samotná škola.
Zaručují školy neměnné poplatky v rámci jednoho studia jednotlivým studentům?
Bohužel ne. Výše tohoto poplatku se může během studia měnit a uchazeči o studium nikdo nezaručí, že až se ho poplatek (například za delší studium) bude přímo týkat, bude pořád ve stejné výši, jako když se dotyčný hlásil na školu.
Liší se vzájemně poplatky na jednotlivých školách nějakým výrazným způsobem?
Vzhledem k tomu, že si vysoké školy mohou výše poplatků stanovovat samy, dochází ke značným rozdílům. Například Masarykova univerzita je typická, že až na výjimky vůbec nevybírá poplatek za další studium. Nedávno také Univerzita Karlova v Praze tento poplatek zrušila. Většina škol ale tento poplatek vybírá při horní hranici jeho možné výše. Poplatky za delší studium školy stanovují různě, jejich výše se pohybuje minimálně kolem deseti tisíc za každých započatých šest měsíců studia. Některé školy vybírají stejný poplatek od studentů všech oborů (třeba Univerzita Palackého v Olomouci), jiné stanovují rozdílnou platbu pro různé obory (například Univerzita Karlova v Praze), jiné školy postupně zvyšují platbu úměrně délce studia. To se například děje na Vysokém učení technickém v Brně. Domnívám se, že v posledním jmenovaném případě jde o snahu motivovat studenty k rychlejšímu ukončení studia. V ostatních případech bere škola v úvahu hlavně své náklady na studium a únosnost částky pro studenty.
Zaznamenala jste případy, kdy by si vysoká škola účtovala poplatky dle prestiže a jména školy?
Nenašla jsme významné rozdíly v částkách podle prestiže školy. Pokud bych měla zmínit nejvyšší poplatky za studium, nepochybně by šlo o poplatky za studium v cizím jazyce, které mohou jít až do statisíců za rok, jak vidíme například u lékařství a zubního lékařství na UK nebo MU. Takovýchto částek poplatky za delší studium ani zdaleka nedosahují. Konkrétní výše poplatků lze dohledat na webových stránkách jednotlivých škol.
Slevy pomáhají. Opravdu?
(úvaha)
Být studentem na vysoké škole není vždy finančně příznivé, i když se zrovna nemusí jednat o prestižní soukromé školy s čtyřmístnými částkami za školné. Nechce snad každý člověk šetřit, co nejvíce to jde? A platí to během studií také?V dnešní době, ať už se podíváte kamkoliv, všude vidíme nápisy jako „slevy“nebo „výprodeje“. Na cokoliv. Přes oblečení, elektroniku až po nábytek. Také studenti mají obdobně nespočet příležitostí, jak získat nějakou slevu a ušetřit. Slevové karty, účty pro studenty, studentské půjčky nebo bydlení pro studenty.
Není to špatné, ale co až člověk dostuduje, dospěje a slevy pro studenty pominou? Lidé si rychle zvyknou na něco, co je pro ně přínosné a dobré, ale mnohem těžší je přijmout situaci, kdy se nám nedostává něčeho, na co jsme byli zvyklí.Samozřejmě se počítá s tím, že jakmile dostudujeme a dospějeme, bez takových věcí jako prominutí plateb za vedení účtů a různých poplatků, se obejdeme a zvládneme je platit. Jsme přece dospělí a toto dospělí lidé dělají. Střet s realitou však může být o to horší. Pokud student žije celé roky s představou, že kamkoliv přijde a zamává studentskou průkazkou, získá okamžitou slevu, dárek zdarma a podobně, jak se bude cítit, až o tyto všechny výhody přijde? Nejvíce se tato situace projeví ve mzdách, protože jako studenti nemusíme státu odvádět tak vysoké daně a máme také úlevy na zdravotním a sociálním pojištění. Najednou budeme potřebovat stavební spoření, kam budeme každý měsíc posílat peníze. Někteří v mladém věku již budou pomýšlet na zajištění ve stáří a zřizovat si penzijní připojištění. Přeprava městskou hromadnou dopravou se obdobně prodraží, protože studentské kartičkou pozbydou své platnosti.
Na druhou stranu, určitá míra usnadnění by se tolerovat měla. Na každé škole jsou studenti, kteří jsou sice nadaní, ale pocházejí z chudších poměrů. Proč by právě tito neměli mít nějaké výhody, když mají a mohou školám co nabídnout v podobě své inteligence a chuti něčemu se učit?
Závěrem bych dodala, že zlatá střední cesta je vždy nejlepší řešení. Studenti si svoji budoucnost vybrali sami, a pokud dojdou k závěru, že zatím měli všechny dveře otevřené, budou s tím počítat i nadále. To by se jim však mohlo vymstít. Je dobré ukázat mladým lidem, že život dospělých není tak lehký jako ten studentů.
Jak zvládáte vycházet s penězi a přitom studovat? Za co nejvíce utrácíte a jaká zvýhodnění (slevy a podobně) jako student(ka) využíváte?
(anketa)
Veronika Sedláčková, 21 let, studentka andragogiky, Neubuz
Vyjít s penězi na studiích nemusí být tak těžké, jak by se mohlo zdát. Mám dvě brigády a zatím to zvládám dobře. Samozřejmě, nesmím rozhazovat za zbytečnosti, ale stále si z mého výdělku zvládám zaplatit běžné věci jako jídlo, dopravu a ještě si ukládám peníze na letní dovolenou. Studentských slev využívám nejčastěji na jízdné a při platbě vstupů do muzeí, divadel, zoo apod. Výhodné je jich také využívat při nákupu knih, učebnic a skript. Nejedná se sice o závratné částky, ale i tak student pocítí, když mu zůstanou v peněžence k dobru.
Libor Stuchlík, 23 let, student grafického designu, Zlín
Patřím mezi lidi, kteří si vždycky zvládli při studiu vydělat nějakou tu korunu k dobru. Rodiče mě nikdy nějak zvlášť finančně nepodporovali. Momentálně mám několik brigád – většinou v obchodech. Čím jsem starší, tím více pociťuji hodnotu vydělaných peněz, ale přesto si občas dopřeji něco pro radost. Nejvíce utrácím za jídlo, které je pro mě velmi důležité, takže se nebojím za něj utratit více peněz. Vzhledem k tomu, že studuji design, velká část peněz padne na tisk, tužky, papíry a jiné výtvarné pomůcky, které nejsou nijak levné. Slevy se snažím uplatnit v rámci ISIC, slevy na studenta využívám také v galeriích, městské dopravě. U jiných slev mimo ty studentské si vždy řeknu, zda se mi to opravdu vyplatí a jestli jde o věc, kterou potřebuji.
Monika Staníková, 22 let, studentka mezinárodních studií, Brno
Peněžně vycházím dobře, protože na vyžití dostávám peníze od rodičů. To, co si vydělám na brigádě, utratím za nadbytečné věci jako oblečení, elektroniku a podobně. Nejvíce peněz mě stojí jídlo, protože ráda chodím do restaurací. Studentské slevy se snažím využít všude, kde je to možné. Nejčastěji je uplatňuji v městské hromadné dopravě na nákup jízdních karet a v knihovnách, muzeích, obchodech a podobně.
Lucie Flámová, 22 let, studentka germanistiky, Olomouc
Co se týká peněz na jízdné do školy a ubytování, zatím mi vše hradí rodiče. Nechci se ale spoléhat jen na ně, takže chodím na brigády a z vydělaných peněz si hradím jídlo a oblečení. Snažím se ale moc neutrácet, takže nakupuje ve slevách a dívám se, kolik co stojí. Co se týká slev, nejvíce používám ISIC kartu, INkartu na vlak a studentskou slevovou kartičku na autobus. Trochu mi i pomáhá ubytovací stipendium, které ale není až tak velké.
Michaela Sklářová, 23 let, studentka pedagogiky, Zlín
Většinou s penězi vycházím, protože chodím na brigádu. Přivydělávám si jako pracovnice za přepážkou na poště. Pokud se mi stane, že na konci měsíce finančně nevycházím, jdu za rodiči, kteří mi vždy pomůžou. Studentské slevy příliš nevyužívám. Uplatňuji je pouze na studentské jízdné, případně některé vstupy na koncerty, kde stačí prokázat se kartičkou studenta. ISIC ani nic podobného nemám.
Lenka Popelková, 23 let, studentka mediálních studií, Brno
Dostávám sirotčí důchod, i když to není velká suma, stačila mi na to, abych se na bakaláři v Olomouci měla dobře. Samozřejmě jsem chodila přes léto na brigády a žila jsem si poměrně dobře. Zaplatila jsem si z toho nájem, jídlo a vyšlo mi i na zábavu s přáteli. Teď ale studuji v Brně, kde je to podstatně dražší a vycházím jen tak tak. Zaplatím vše nutné a zbytek utratím v posilovně. Za zdravý životní styl teď utrácím asi nejvíce. Studentské slevy se snažím využívat na maximum – kina, různé kulturní akce, služby, ale i třeba skipasy přes zimu.
Záměr
CÍL PRÁCE
Cílem samostatného projektu z ekonomické a psané žurnalistické specializace je zjistit, na jaké finanční problematiky a oblasti by se měli studenti zaměřit poté, co se rozhodnou studovat na vysokých školách. Nastínit studentům možná řešení jejich problémů s hledáním brigád a stáží. Pomoci jim se zorientovat v pracovních smlouvách, při získání živnostenského listu a poplatcích za studium.
Dalším cílem je pokusit se zmapovat, za co studenti nejčastěji utrácejí peníze, zda se spoléhají pouze na své výdělky nebo jim studia financují rodiče. I přesto, že studentům finančně mohou rodiče vypomáhat, každý člověk chce tak jako tak ušetřit. V projektu jsme se proto zaměřili i na slevy navržené pro studenty: slevové karty, studentské úvěry, stipendia. Rozebírali jsme možnosti, jakými způsoby je možné šetřit studentovy peníze.
Studenti, případně zájemci o studium v České republice by po přečtení projektu měli být schopni orientovat se a mít vědomí o tom, co obnáší stát se studentem z finančního hlediska. Každý student by mě být obeznámen s fakty. Pokud by nebyl, nastalé situace by mohly vyústit ve zvýšení finančních nákladů. Touto realizací projektu bych chtěla docílit toho, aby se předcházelo nečekaným výdajům ze strany studenta z důvodů neznalosti.
Finálním výstupem mého samostatného projektu by pak měl být cyklus několika článků, ve kterých budou tyto problematiky rozebírány. Studentům se dostane vysvětlení základních pojmů (například rozdíly v pracovních dohodách, poplatky za studia, stáže a brigády, studentské slevy, problematika dodanění), které je důležité znát i v běžném životě, ne jen v tom studentském. V některých případech se vyskytnou i doporučení, ze kterých mohou studenti případně čerpat. Dále bude na příkladu konkrétní osoby ukázána problematika poplatků za studium. Svůj odborný názor ohledně studentských poplatků nám poskytne člověk z praxe a v úvaze rozebereme protichůdná stanoviska ohledně tématu poskytování studentských slev a ulehčování situace studenta. V neposlední řadě ukážeme na situacích několika lidí, jak zvládají studium po finanční stránce (využití slev, otázka finanční podpory rodičů, apod.).
ZDŮVODNĚNÍ VOLBY TÉMATU
Důvodem, proč se tímto tématem zabývám ve svém samostatném projektu, je ten, že kromě absolvování kurzu základů ekonomie a ekonomické specializace, jsou finance nedílnou součástí našich životů. Denně se s ekonomikou a financemi setkáváme v médiích, ať už tištěných, televizních nebo online. Jestliže se nebudeme umět orientovat ve světě financí, může nás to stát peníze navíc. V tomto případě také platí, že neznalost nikoho neomlouvá. Proto je dle mého názoru důležité, abychom se už jako mladí dospělí lidé více zajímali o to, co se děje okolo nás, jaká máme práva a povinnosti, a z těchto nabytých vědomostí bychom měli čerpat a umět je využít v náš prospěch.
Na internetu existuje spousta diskuzních fór a poraden, kde lidé z profese radí studentům i ostatním lidem, jak postupovat dále v jejich mnohdy nelehkých situacích. Ráda bych tímto projektem alespoň trochu nastínila různé situace, aby studentů dotazujících se na těchto fórech bylo o něco méně.
Samozřejmě, že jsem k některým tématům přistupovala subjektivně, protože jsem již plně zaměstnaný člověk a studuji kombinovaně ještě další obor. V minulosti jsem také hledala a snažila se zorientovat v oblastech poplatků za studia či v pracovních smlouvách a pojištění. Z vlastní zkušenosti tedy vím, že „vědět“ a „znát“ je vždy dobré a z dlouhodobého hlediska pro nás výhodné. Proto jsem se začala zabývat touto problematikou. Vím, že to není snadné. Mnohým studentům se do zjišťování, jak to vlastně funguje, ani nechce. Vymluví se na to, že zatím jako studenti žijí bezstarostný život. Proč by tedy měli marnit svůj čas hledáním v zákonech, školních řádech, na internetu či čtením novin? Mým cílem je povzbudit mladé lidi v tom, aby byli zvídavější a nespokojili se s nečinným přihlížením. Můj názor je ten, že pokud se o tyto věci nebudeme zajímat jako mladí, pak už stěží budeme pronikat do ekonomických problematik a odborných termínů. V dospělém životě přijdou jiné věci, které si budou vyžadovat naši zvýšenou pozornost. V té době zajisté oceníme získané vědomosti z dob, kdy jsme byli na studiích. Vybrala jsem si téma financí právě z hlediska studentů, protože mě samotnou, jakožto studentku, se toto téma stále dotýká.
Původně jsme se primárně chtěla orientovat pouze na problematiku studentských poplatků. Poté jsem ale zjistila, že tato problematika už byla samostatně rozebrána v reportáži v rámci jiného samostatného projektu. Také mě napadlo, že problematika studentských poplatků je sice důležitá, ale studenti situace s poplatky neřeší tak často jako například výběr vhodného účtu, brigády nebo na čem by mohli ušetřit či vydělat. Právě tato myšlenka byla důležitým faktorem při rozhodování nad volbou tématu, jelikož mi přijde důležité, aby projekt neobsáhl pouze jedno téma, ale zaměřil se pokud možno na více podobných podtémat, která by dohromady tvořila jeden celek.
Dalším důvodem, proč jsem chtěla zpracovat i téma studentských poplatků, byla skutečnost, že během rozhodování se nad studiem dalšího oboru na jiné škole, jsem musela i já řešit otázku, zda se na mě budou poplatky vztahovat. Vzhledem k tomu, že studuji kombinovaně na dalším bakalářském programu, od příštího roku budu platit poplatek za další studium.
STAV PROBLEMATIKY
Jak již bylo popsáno v předchozí kapitole, problematika studentských poplatků byla rozebírána formou cyklu reportáží v jiném samostatném projektu. Co se týká slev pro studenty, různých tipů a nápadů, jak zajistit studentům, aby získali dobrá pracovní místa, na internetu nalezneme přímo stránky, určené studentům a vytvořené pro studenty. Jedná se o internetové stránky jako student.finance.cz nebo studenta.cz, kde studenti naleznou i odlehčená témata a články zaměřené ne výhradně na finance. Další internetové portály zaměřené na finance, které nebyly primárně navrženy pro studenty, jsou například měšec.cz nebo finance.cz.
Co se týká studentských poplatků, kolem tohoto tématu existuje množství článků. V posledních letech se studentským poplatkům dostává větší pozornosti ze strany médií, protože jsou poplatky rok od roku vyšší. To se samozřejmě nelíbí studentům. Jedním z příběhů, o kterých média referovala, byl článek o studentce Masarykovy univerzity, která žalovala univerzitu za nezákonné vyměřování studentských poplatků. Na základě předložených argumentů Nejvyšší správní soud rozhodl, že univerzita účtovala studentce poplatky nezákonně.
Samotnou problematiku studentských poplatků navíc upravuje i Zákon č. 111/1998 SB., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), kde je vše přehledně vysvětleno a který je dostupný na stránkách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Odtud si jej může kdokoliv stáhnout ve formátu pdf.
Problematika studentských poplatků byla rozebírána v rámci TV žurnalistiky, nikoliv však formou psané žurnalistiky. Tento projekt byl uveřejněn v roce 2013. Studentka realizovala reportáž, které se účastnilo několik respondentů. Každý respondent se dotýkal určitého okruhu v rámci studentských poplatků. Účastníci reportáže představovali a demonstrovali příklady studentských poplatků (např. poplatky za delší a další studium nebo problematika mateřských dovolených).
Na portálu portal.upmedia.cz jsem nenalezla projekty, ve kterých by se někdo zabýval tím, jakým způsobem je možné finančně a ekonomicky ulehčit život vysokoškolským studentům. Jediný nalezený projekt, jehož tématem jsou vysokoškolští studenti, se zabývá životním stylem studentů. Projekt se zabýval tím, jakou váhu přisuzují studenti zdravému životnímu stylu, zda sportují a správně se stravují. Projekt byl také psán v rámci zdravotnické specializace formou psaného projevu. Z toho tedy vyplývá, že zatím nikdo o podobném tématu na naší katedře nepsal, ani se o něm ve svých projektech nezabýval.
Problémem, nad kterým jsem se zamýšlela a který byl stěžejní pro realizaci tohoto projektu, bylo nalezení někoho, kdo se se studentskými poplatky sám potýkal. Pátrala jsem tedy na studentských fórech a internetových skupinách. Bohužel, žádný s přispívatelů, na které jsem se obracela s prosbou o rozhovor, neměl zájem nebo na můj dotaz nereagoval. Měla jsem ale štěstí, že mi přátelé doporučili Lukáše Garguláka, který souhlasil, že se mnou rozhovor zrealizuje.
ZDROJE
Jedním ze stěžejních zdrojů bylo právě setkání s Lukášem Gargulákem, který mi poskytl množství informací a jiné pohledy na problematiku studentských poplatků. Přímé setkání s člověkem, který má na věc osobní názor a vše si sám prožil, má dle mého názoru mnohem větší váhu než citování ze zákonů.
Dalším důležitým zdrojem byla Mgr. Helena Zrůstová, právnička zabývající se vysokoškolským právem, která pravidelně přispívá a odpovídá studentům na dotazy v poradně na internetových stránkách student.finance.cz. Heleny Zrůstové jsem se ptala na informace spojené s vyměřováním poplatků a jejich výši na různých vysokých školách.
http://www.novinky.cz/finance/316625-poplatek-za-delsi-studium-na-vs-byl-nezakonny-uznal-soud.html
JÍLEK, Viktor. Lexikologie a stylistika. Olomouc: Středisko distančního vzdělávání FFUP, 2000
IDEOVÝ PLÁN
Během rozhodování se ohledně volby tématu samostatného projektu jsem přemýšlela nad možností zpracovat, jak si stojí na trhu cestovní kanceláře (interpretovat statistiky nejčastěji navštěvovaných destinací, převládající trendy v cestování – last minute, all inclusive, cestování autem, vlakem, atd., udělat rozhovory s pracovníky cestovních kanceláří). Nakonec jsem se ale rozhodla pro finanční stránku studentů, protože se mi toto téma zdálo přínosnější a užitečnější. Problematiku dovolených a cestování jsem po konzultaci s vyučujícím Mgr. Petrem Kučerou vypracovala jako závěrečný projekt v rámci absolvovaného kurzu Žurnalistická ekonomická specializace. Projekt jsem pojala informativně-edukativní formou. Zaměřila jsem se na rady a tipy ohledně pojištění, nejčastější onemocnění turistů v různých oblastech, tipy ohledně výběru míst dovolených, výklady termínů spojených s turistickým ruchem a podobně.
Kromě toho, že jsem absolvovala kurz ekonomické specializace, také mě zajímala oblast zdravotnictví. Proto jsem se ve druhém ročníku rozhodla zdravotnickou specializaci absolvovat také. Když jsem se tedy rozhodovala nad tématem práce, mojí další možností bylo zpracování historie horských záchranných služeb v České republice a na Slovensku.
Cílem samostatného projektu je vytvoření cyklu několika tematicky spřízněných článků, které spolu budou úzce souviset. Poté, co si je čtenář přečte, by měl získat alespoň částečné povědomí o základních termínech. Můj názor je takový, že i když se jedná veskrze o každodenní záležitosti, se kterými se člověk (nejen student) setkává prakticky pořád, nevěnujeme jim takovou pozornost, jaká by se jim věnovat měla. Jsem si vědoma toho, že tato problematika je probírána dennodenně v tištěných, televizních i internetových médiích. Mnohdy je ale téma řešeno jen povrchově nebo je doplněno nepříliš aktuálními informacemi. Zvláště se tak děje na internetu, kde můžeme narazit na již zastaralé informace, které pozbývají platnost. Mým cílem bylo stručně, jasně a výstižně rozebrat problematiku studentských poplatků, studentských slev, základních pojmů ze zákoníku práce, nápadů a možností, jak vydělat a ušetřit peníze.
POSTUP PRÁCE
Na začátku tvoření samostatného projektu jsem vycházela z vědomostí, které jsem získala absolvováním kurzů ekonomické a psané specializace. Velký podíl na výsledné podobě projektu má i absolvování praxe v Olomouckém deníku, kde jsem byla na praxi dvakrát a mohla jsem tak při psaní článků zúročit nabyté vědomosti.
Je obtížné odhadnout, jak dlouho trvala tvorba samotného projektu, jelikož jsem si z osobních důvodů studium o rok prodloužila. Proto jsem měla neustále na paměti zadané téma a k němu mě často napadaly náměty, co bych mohla udělat jinak a co by bylo dobré v projektu mít. Jako první jsem však hledala studenta se zkušeností se studentskými poplatky, který by mi poskytl rozhovor. Toto hledání se ukázalo jako časově nejnáročnější, protože nikdo z mého okolí neměl podobné problémy. Nakonec jsem od mých známých dostala kontakt na Lukáše Garguláka, který musel řešit situaci s poplatky hned několikrát vzhledem k tomu, že studoval téměř dvojnásobek doby, která je hrazená státem. Proto jsem jej kontaktovala s prosbou o rozhovor. Ukázalo se, že kontaktování bylo právě včas, protože se Lukáš Gargulák pomalu připravoval na odcestování do Spojených států amerických na tři roky. Oceňuji, že si udělal na mé otázky čas, a i po rozhovoru byl ochoten dát mi doplňující odpovědi formou emailové korespondence. Poslední otázka v rozhovoru byla přidána teprve nedávno. Během přepisu záznamu rozhovoru a tvorby výsledné podoby mě napadlo, že mi v článku chybí jeho celkový náhled a zhodnocení. Tedy shrnutí toho, zda je s vývojem událostí ve svém životě spokojen. Proto jsem jej po roce znovu kontaktovala s poslední doplňující otázkou, na kterou mi odpověděl. Co se týká mého postupu při tvorbě rozhovoru, otázky a odpovědi byly zaznamenány na diktafon, který jsem si vypůjčila na katedře žurnalistiky již během příprav na samostatný projekt. Otázky jsem měla dopředu připravené a během rozhovoru se mi dařilo držet se jich. I když se stalo, že jsme během rozhovoru navázali na související témata (ne však k úplnému jádru věci), zvládla jsem respondenta vrátit zpět k podstatným otázkám. V případě, že mi respondent neodpověděl na otázku, kterou jsem položila nebo jsem odpověď považovala za nedostatečnou, pokládala jsem doplňující otázky. Do rozhovoru jsem vybrala pouze takové odpovědi, které korespondují s daným tématem nebo byly pro plynulost rozhovoru nepostradatelné. Jednotlivé odpovědi jsem upravila pouze gramaticky tak, aby odpovídaly pravidlům českého pravopisu.
Stěžejním článkem tohoto projektu pak je informativně-edukativní formy, ve kterém jsem se zaměřila na všechny možné rady a nápady na šetření a vydělávání financí, studentských poplatků, pojištění, výhod pro studenty (účty, karty), základních termínů zákoníku práce, podávání daňových prohlášení pro studenty, způsoby získání užitečné praxe a podobně. Náměty jsem čerpala z internetových portálů Studentské finance, Finance, Měšec a také ze Zákonu o vysokých školách.
Rozhovor s Mgr. Helenou Zrůstovou, právničkou zabývající se vysokoškolským právem a bývalou zástupkyní studentů Masarykovy univerzity v Radě vysokých škol, nebylo obtížné domluvit. Často odpovídá na dotazy v rámci internetových stránek student.finance.cz. Proto tedy stačilo zaregistrovat se na stránkách a odeslat dotazy, které mě zajímaly, s tím, že její odpovědi budou použity v rámci tohoto projektu. Postup práce týkající se přepisu jejích odpovědí byl stejný jako u rozhovoru s Lukášem Gargulákem. Odpovědi jsem pouze gramaticky upravila.
Úvaha pak odrážela mé myšlenky a mínění ohledně velkého množství slev. Sama přemýšlím nad tím, jak jsem si zvykla na komfort studentských slev, které nejvíce pociťuji při cestování do práce. I přesto, že jsem zaměstnaná na plný úvazek a tedy mám stálý měsíční příjem, jsem ráda za statut studenta a výhody, které mi to přináší. Zamýšlím se nad tím, jak mi tyto slevy a výhody budou chybět, jakmile dokončím studium. V úvodu úvahy nastiňuji finanční situaci studentů, ve stěžejní stati pak nabízím dva protichůdné názory doplněné argumenty, které jsou pro a proti propagaci studentských slev. V závěru uvádím svůj vlastní subjektivní názor na celou problematiku. Tento článek hodnotím jako nejsnáze napsaný, protože odráží mé vlastní myšlenky a pocity. Také jsem používala hovorové výrazy, jakými se lidé běžně vyjadřují, aby článek byl pro příjemce co nejsrozumitelnější a snazší na přečtení.
Na otázky do ankety jsem se dotazovala přátel a studentů, ze kterých jsem vybrala pár nejvhodnějších a nejlepších odpovědí, které byly vždy něčím zajímavé a odlišné od předchozí odpovědi. Respondentů jsem se dotazovala pouze ústní formou. Odpovědi jsem si zaznamenávala rovnou na papír. Celkem jsem se dotázala na stejnou otázku dvaceti studentů. V některých případech jsem ponechávala hovorové výrazy z důvodu větší autentičnosti příspěvků. Změny, které jsem udělala, byly pouze gramatického charakteru.
SEBEHODNOCENÍ
Při psaní samostatného projektu pro mě nebyla nejhorší část tvorba samotných článků, jako spíše rozmyslet se, co všechno bych v projektu chtěla obsáhnout a poté se tohoto rozhodnutí držet. Mnohokrát jsem samu sebe přistihla u toho, jak se mé myšlenky ubírají příliš širokým směrem, na který není v projektu zdaleka tolik místa. Proto jsem se musela hodně rozhodovat nad tím, jak své myšlenky do projektu zakomponuji tak, aby v něm nebyla přemíra nadbytečných informací.
Hodnotit samu sebe a svoji výslednou práci je vždy těžké. Přesto musím říci, že jsem spokojená s tím, že jsem měla prostor říct v projektu to, co jsem chtěla. Do práce se mi podařilo vložit jak názory studentů, tak i názor odborníka z praxe, čehož si velmi vážím. Doufám, že se mi podařilo vymezit ve stěžejním článku ty nejdůležitější body z pohledu studenta a že po přečtení celého projektu získá vědomosti, které dříve neměl. Musím přiznat, že pro mě samotnou byl projekt také informačně přínosný. Především pro mě bylo překvapením velké množství studentských kareta a toho, pro koho jsou navrženy a komu slouží.
Projekt bych snad jen doplnila ještě o zajímavou story. Například příběh studenta nebo studentky, kteří se dostali do tíživé finanční situace a nemohli si dovolit platit poplatky za delší studium.
ZDROJE A LITERATURA
student.finance.cz;
novinky.cz;
upol.cz;
utb.cz;
mesec.cz;
www.msmt.cz/vzdelavani/vysoke-skolstvi/zakon-c-111-1998-sb-o-vysokych-skolach-text-se-zapracovanymi
JÍLEK, Viktor. Lexikologie a stylistika. Olomouc: Středisko distančního vzdělávání FFUP, 2000
KONKURENČNÍ PROJEKTY
portal.upmedia.cz/index.php/samostatne-projekty/72-tv-urnalistika/2009-poplatky-za-studium
portal.upmedia.cz/index.php/samostatne-projekty/75-psana-urnalistika/2413-ivotni-styl-vysokokolskych-student
