Vilém Válek
SYSTÉM SE MOŽNÁ BRZY DOČKÁ ZÁSADNÍCH ZMĚN
Českou republiku střídá v posledních měsících jedna vládní krize za druhou. Frustrace občanů roste, jejich důvěra v koalici naopak strmě klesá. Politika je na všech svých úrovních prostoupena korupcí, což lze z velké části klást za vinu neprůhlednému systému financování politických stran. Ty proto již několik měsíců pracují na novelách, které by měly do jejich financování vnést řadu zásadních změn. S jejich připravovanou podobou, stejně jako s otázkami, které novely vyvolávají, se nyní můžete seznámit v následujícím článku.
Dnešní systém financování politických stran a hnutí získal svou podobu na počátku tohoto tisíciletí. Byl jakousi reflexí na skandály kolem financování ODS koncem devadesátých let. Během své existence se v něm však čím dál více začal vytvářet prostor pro korupci, která zapříčinila rozkrádání veřejných prostředků. Česká politická scéna se stala korupční jak na komunální, tak na vládní úrovni a politická etika se na míle vzdálila od ideálního stavu. Například v roce 2009 se na veřejných zakázkách profinancovalo přes 200 miliard korun. Asociace malých a středních podniků přitom odhaduje, že nejméně 30 miliard korun z této částky představovaly úplatky. Česká republika se tak dostává na úroveň rozvojových zemí, což je pro právní stát, jakým chce Česká republika bezpochyby být, značně nebezpečné.
SOUČASNÝ STAV A SITUACE KOLEM FINANCOVÁNÍ POLITICKÝCH STRAN
České politické strany a hnutí mají dnes dva základní zdroje financování: interní a externí.
Interní zdroje jsou tvořeny příspěvky straníků, poslaneckými příspěvky a vlastní podnikatelskou činností strany. Členské příspěvky tvořily v dobách první republiky podstatnou část stranického rozpočtu, jelikož počet straníku byl několikanásobně větší, než je tomu dnes. Příkladem může být Sociální demokracie, která měla v minulosti téměř sto devadesát tisíc členů. Dnes se pohybuje na čísle okolo dvaceti tisíc členů. Nejvíce straníků mají v současnosti komunisté, mluvíme o sto padesáti tisících členech. Jejich příznivci však postupně umírají a číslo se každoročně zmenšuje. Výši členských příspěvků si strany určují sami. Pokud částka nepřesáhne padesát tisíc, není navíc strana povinna tento příspěvek uvádět ve své výroční zprávě.
Dotace od poslanců fungují na bázi jakési „zvyklosti“. Jde o úzus, který není nutné dodržovat, ale řada stran to přesto dělá. Poslanci se na jeho základě vzdávají části svého platu ve prospěch stranické pokladny. Poslední částí interních zdrojů peněz je vlastní podnikání stran. Tento typ získávání peněz je běžný spíše v západních zemích, v českém prostředí se teprve začíná etablovat. Setkat se s ním můžeme například u Strany zelených, která tak po volebním neúspěchu v roce 2010 tímto způsobem získává část svého rozpočtu.
Většinu stranických příjmů ovšem tvoří zdroje externí, můžeme je proto nazvat stěžejní. Řadíme do nich jednak sponzorské dary a jednak státní dotace. První typ funguje na principu dobrovolnosti jakékoliv fyzické či právnické osoby. Získaný sponzoring pak musí být uveden ve výroční zprávě, která musí obsahovat kromě darů (včetně jejich výše a identifikace dárce), také kompletní přehled o příjmech a o členech přispívajících straně ročně částkou vyšší než padesát tisíc korun. V případě darů nad padesát tisíc korun je také nutné přiložit ověřenou kopii darovací smlouvy. Tyto údaje zaznamenané na speciálním formuláři podepisuje ministr financí. Stávající zákon (č.424/1991 Sb.) pak stranám stanovuje, že své výroční zprávy musí nejpozději do 1. dubna předložit Poslanecké sněmovně společně se zprávou auditora o ověření roční účetní závěrky.
Systém státních dotací stojí na dvou pilířích. Obecně platí, že výše státního příspěvku závisí na úspěšnosti ve volbách. Platí zde přímá úměra mezi ziskem hlasů a výší příspěvku.
Prvním pilířem státních dotací je příspěvek na úhradu volebních nákladů (podle §85 zákona č.247/1995 Sb.). Tento příspěvek je jednorázový a týká se voleb do Poslanecké sněmovny a do Evropského parlamentu. V prvním případě mají na dotaci nárok všechny politické strany, které při volbách přesáhli hranici 1, 5 % hlasů. Za každý hlas inkasují sto korun (tzn. při zisku 1,9 milionu hlasů, obdrží 190 milionů korun). V případě evropských voleb jim stačí dostat se pouze na 1 % získaných hlasů, z nichž za každý obdrží třicet korun. Strany, kterým se požadovaná procenta naplnit nepodaří, nedostávají nic.
Druhý pilíř státních dotací tvoří příspěvek na činnost politických stran a politických hnutí (podle §20 zákona č. 424/1991 Sb.). Tento typ dotace je vyplácen každoročně a mají na něj nárok ty strany, které ve volbách do Poslanecké sněmovny překročí hranici 3%. S tímto volebním výsledkem mají nárok na příspěvek ve výši šesti milionů korun. Za každou další započítanou desetinu procenta pak inkasují dalších 200 tisíc korun. Horní limit příspěvku je 10 milionů pro všechny strany, které získaly více než 5% hlasů. Částka se již dále nezvyšuje. Součástí každoročního příspěvku je také dotace na poslanecký mandát, který činí 855 tisíc na jednoho poslance. Mandátové příspěvky se vztahují také na senátory a členy krajských zastupitelstev. Za každého senátora ve straně, a to včetně stranicky nezařazených, obdrží 900 tisíc ročně. Za každého zastupitele kraje, či člena hlavního města Prahy, získá 250 tisíc korun ročně. Komunální volby stát nedotuje, jsou tedy financovány pouze stranami a jejich sponzory.
Ministerstvo financí na svých webových stránkách uvádí údaje o vyplacených státních příspěvcích za rok 2009. Pro ilustraci lze uvést výši příspěvků u tehdejších parlamentních stran.
zdroj: webové stránky Ministerstva financí ČR
Společně s dalšími politickými subjekty, které měly nárok na státní dotaci, bylo v roce 2009 státem celkem vyplaceno 487 milionů korun.
PROBLÉMY V SYSTÉMU FINANCOVÁNÍ
Současný stav financování politických subjektů je z mnoha důvodů značně problematický. Celkový výčet problémů bychom mohli pomyslně rozdělit do dvou hlavních okruhů. Prvním je netransparentní hospodaření a neúplné výroční zprávy stran, druhým pak je plýtvání peněz na kolosálních volebních kampaních.
Netransparentní hospodaření stran
S neprůhledným financováním politických stran se občané České republiky setkávali už v devadesátých letech. První velký finanční skandál byl zaznamenán na konci 90. let u ODS, uvedením falešných údajů o obdržených darech ve výroční zprávě. Podobného prohřešku se ale dopustili v roce 1996 i Lidovci a ODA. Sociální demokracie zase do svých výročních zpráv neuváděla bezplatné čerpání pohoných hmot od společnosti Chemapol.
Mnohem větších podvodů se však politici dopouštěli v posledních několika letech. Stávající zákony upravující sponzoring stran, obsahují celou řadu nedostatků umožňujících korupci.
Není žádným tajemstvím, že některé státní podniky jsou napojeny na vedoucí politické subjekty. Tyto firmy pak jednotlivé partaje podporují nemalými částkami, rafinovaně vkládanými pomocí prostředníků, čímž jejich skutečná spolupráce zůstává skrytá. Na podobné praktiky upozornil průzkum organizace GRECO v květnu loňského roku. Příkladem může být snaha ČSSD ovládnout některé státní podniky. Do nich si sociální demokraté dosazují své sponzory a manažery, jako tomu bylo například při jmenování Michala Kasala na post ředitele divize obchodu a marketingu České pošty. Jde o pozici, která je velmi důležitá pro zadávání zakázek. Kasal dlouhodobě patří mezi jedny z nejštědřejších individuálních donátorů Sociální demokracie, například v roce 2008 straně věnoval půl milionu korun. I bývalá šéfka České pošty Marcela Hrdá byla nominována do čela státní firmy způsobem budícím rozpaky. Na pozici ji dosadil tehdejší ministr vnitra Martin Pecina, kterého do úřednické vlády nominovala právě ČSSD. Tlak na něj mohl přijít pravděpodobně ze strany exministra obrany Jaroslava Tvrdíka, který v roce 2003 složil poslanecký mandát za ČSSD a vzápětí se stal prezidentem Českých aerolinií. Jeho statutární zástupkyní v ČSA byla v té době právě Hrdá.
Neprůhledné financování stran je těžištěm korupce. Nepřehledné a pouze povrchně kontrolované výroční zprávy tomu jen napomáhají. Současné zákony umožňují lobbistům a velkým firmám vkládat do politických stran obrovské částky prostřednictvím jejich straníků. Když rozdělíme půl milionu mezi deset členů strany, kteří peníze předají domovské partaji v rámci svého členského příspěvku, politický subjekt není dle současného zákona povinen tyto peníze zahrnovat do své výroční zprávy, protože nepřesáhli částku padesáti tisíc korun. Výroční zpráva navíc často neobsahuje záznamy o nepeněžních darech - tedy o slevách, poskytnutých službách či půjčkách. V praxi se tento problém projevil třeba při parlamentních volbách v roce 2010, kdy Sociální demokracie dlouho odmítala zveřejnit náklady na volební kampaň. Později vyšlo najevo, že agentura Médea, vlastněná mediálním magnátem Jaromírem Soukupem, poskytla straně více než sedmdesáti procentní slevu na její masivní kampaň.
K dalším problémům vztahujícím se k výročním zprávám politických stran patří také fakt, že doposud neexistuje žádná zákonná povinnost, aby tyto zprávy o hospodaření byly volně přístupná veřejnosti, například na internetu. K dispozici jsou pouze často nekvalitní kopie v knihovně Poslanecké sněmovny České republiky. Samotná kontrola těchto zpráv je taktéž nevyhovující. Auditory si totiž strana vybírá sama a v rámci Poslanecké sněmovny se politici kontrolují navzájem. Není tedy téměř vůbec zajištěn zásah jakékoliv nestranné instituce dohlížející na dodržování konkrétních zásad.
Otevírá se tak prostor pro obchodování s penězi a mocí. Přesně to si také myslí většina občanů. Vyplývá to například z průzkumu společnosti Sanep z červnu roku 2010. Téměř jedenáct tisíc respondentů vyjádřilo svůj názor na finanční podporu politických subjektů ze strany podnikatelů. Ze závěrů výzkumu vyplývá, že 85 % dotazovaných se domnívá, že mnohamilionové dary posílané na konta politických stran jsou jasnou snahou o získání vlivu a prosazování svých obchodních zájmů v rámci státních zakázek. To, že by strany deklarující boj s korupcí neměly tento sponzoring vůbec přijímat, si myslí více než polovina dotazovaných. Dalších 22 % si myslí, že jde o snahu podnikatelů získat si ochranu před policií a soudy, případně, že jim jde o ovlivnění podoby zákonů.
Potvrzení výsledků tohoto průzkumu prokázal také test politických manažerů, připravený v roce 2009 redakcí Mladé fronty Dnes. Kauza se trefně jmenovala „Milion za zákon“ a šlo v ní o nabídnutí milionového daru straně, která se postará o změnu loterijního zákona. Novináři se postupně sešli se všemi manažery parlamentních stran, představili se jako majitelé fiktivní loterijní společnosti a nabídli straně milionový úplatek. Jediný kdo v testu tehdy obstál, byla Strana zelených. Jejich tehdejší manažer Tomáš Průša byl jediný, který úplatek okamžitě odmítl. ODS a lidovci sice úplatek nakonec také nepřijali, ale vzali si čas na rozmyšlenou. V testu neobstáli komunisté a TOP 09. Ti nejen že úplatek přijali, ale navíc chtěli skrýt identitu dárce, což je v rozporu se zákonem. Poslance za TOP 09, Ladislava Šustra, který byl místopředsedou sněmovního rozpočtového výboru a také dozorčím v radě Sazky, stál tento neuvážený krok křeslo. Místopředseda komunistů Jiří Dolejš chtěl peníze převzít rafinovaně skrze inzerci v komunistických novinách Haló. Podobné strategie se stranickým tiskem ostatně fungují i dnes ve Věcech veřejných. Potrestán nebyl. ČSSD úplatek odmítla, o rok později ale přijala dar v hodnotě třinácti milionů korun od kontroverzního podnikatele Tomáše Melicha. Ten měl v loterijním zákonu také své zájmy, když se snažil v Česku prorazit se svou loterijní společností Eurolotto, která později zkrachovala. Když se kolem Melicha začala náhle zvyšovat pozornost médií, rozhodla se strana peníze věnovat moravským městům postižených povodněmi.
S korupčním jednáním je spojována také druhá nejsilnější partaj – ODS. Ta je podporována hned několika firmami, zabývajícími se projektováním a výstavbou. K jedněm ze štědrých dárců ODS patří i pražská firma Techniserv, která v roce 2008 darovala straně 300 tisíc korun a následně pak získala zakázku na projektovou dokumentaci budovy terminálu ruzyňského letiště. Další podobnou firmou je královéhradecká AGS Bohemiastav, která darovala 200 tisíc korun a získala později zakázky na výstavbu obecních bytových prostor za desítky milionů korun.
Aktuálně lze připomenout předraženou Opencard nebo Drobilovy „ekozakázky“, které měly částečně sloužit jako prostředek pro získání peněz na chod ODS. Připomeňme také vliv lobbisty Janouška na fungování pražské radnice či napojení ABL na Věci veřejné a kauzu s úplatky vlastních poslanců, která možná způsobí rozpad vládní koalice a předčasné volby. Příkladů netransparentního hospodáření a korupčního jednání je zkrátka čím dál víc a narůstají do rozměrů ohrožujících demokratické principy naší země.
Kolik stojí volební kampaně daňové poplatníky?
Časy, kdy strany disponovaly silnou stranickou základnou, jsou dávno pryč a potřeba propagace stále roste. V konkurenci nově vznikajících politických uskupení je volebním kampaním připisována stále větší důležitost. Rovnoměrně s tím ovšem také roste jejich cena a dochází k plýtvání veřejných prostředků a k zadlužování stran.
„Supervolební“ rok 2010 s sebou přinesl následující čísla. ČSSD za volby utratila celkem 270 milionů korun, Věci veřejné 93 milionů, TOP 09 zaplatila 102 milionů, Strana zelených 16 milionů a ODS dokonce neuvěřitelných 542 milionů korun. Jen na parlamentních volbách přední politické strany dohromady profinancovaly 360 milionů korun, což vedlo k zadlužení většiny z nich. Největším dluh zůstal sociálním demokratům. Ačkoliv šli do voleb s příjmy 718 milionů korun, po jejich skončení se dostali do mínusu převyšujícího 325 milionů. Do tíživé ekonomické situace se dostali také lidovci s dluhem 60 milionů korun. Zisk vykázali například komunisté, zelení a TOP 09.
ČAS NA ZMĚNY VE FINANCOVÁNÍ STRAN
V květnu loňského roku vydala organizace Greco pětadvaceti stránkový posudek, komentující (ne)průhlednost stranického financování v České republice. Organizace Greco pro boj s korupcí vznikla v rámci Rady Evropy před více než třinácti lety. Vypracování posudku pro ČR předcházel půlroční výzkum. Jeho závěry s sebou přináší cenná doporučení a jedná se zřejmě o nejpreciznější dosud vydaný materiál týkající se této problematiky. Zdá se, že jeho zveřejnění přišlo právě včas. V době, kdy zákony upravující tuto oblast potřebují množství reforem.
Mezi doporučující návrhy bylo uvedeno:
• Informovat o poskytnutých slevách a službách. U půjček uvádět výši dluhu, výši úroku a věřitele.
• Mimo detailní rozpis sponzorů zveřejňovat mnohem podrobněji členské příspěvky.
• Věnovat zvýšenou pozornost účetnictví firem, které jsou přímo či nepřímo napojené na politické strany.
• Výroční zprávy musí být volně přístupné na internetu.
• Náklady (především náklady na kampaně) je nutné rozepisovat, velké dary je třeba uvádět okamžitě, ne až po roce ve výroční zprávě.
• Účty samostatně kandidujících politiků odtajnit stejně jako v případě kandidujících stran.
• Auditoři a členové kontrolního výboru Poslanecké sněmovny by měli být z nezávislé instituce. Jejich kontrola by měla být pečlivá, ne pouze formální, prošetřovat by se měly mimo jiné i kauzy, na které upozorní média.
• Mělo by dojít k zásadnímu zpřísnění sankcí.
První, kdo se vážně začal zabývat novelizací zákonů o financování politických stran a hnutí v ČR, byla Strana zelených. Postupně se začaly přidávat i ostatní strany, především ČSSD a následně i strany vládní koalice. V červnu 2010 přinesli zelení návrhy na řešení, které se ve většině shodovaly s pozdějšími doporučeními organizace Greco. Zelení byli také první stranou upozorňující na nutnost vytvoření speciálních účtů, které rozkryjí příjmy a výdaje stran mnohem jasněji, než stranické výroční zprávy. Dále navrhovali přísnější audity a vytvoření limitů pro čerpání peněz na kampaně. V květnu 2011 pak vydali rozsáhlé prohlášení o „černém“ financování politiků, které předložili vládním stranám. Nově se v něm objevily následující doporučení:
• Strany musí předkládat předběžnou a závěrečnou zprávu o volebních nákladech, zveřejnit ji na internetu a také předložit Nejvyššímu kontrolnímu úřadu.
• Finanční operace nad určitý vyšší peněžní limit (například 5000 euro) se musí provádět bezhotovostně a s identifikací plátce a příjemce.
• Stranické účetnictví musí projít každoročně kontrolou nezávislého auditora, jenž bude vylosován Ministerstvem financí ČR ze seznamu Komory auditorů ČR.
• Výše členských příspěvků by měla být limitována zákonem tak, aby nepřekročila hranici pěti tisíc korun, při porušení stranu čeká sankce v podobě pokuty, která bude dvojnásobkem nezákonně přijatého příspěvku.
• Výroční zprávy musejí být jasnější a podrobnější než doposud. Musí nově obsahovat i nepeněžité dary, služby a slevy. Na oceňování věcných darů musí být ustanovena přesná pravidla.
• Za služby poskytnuté při realizaci politických kampaní, musí strana platit v běžných tržních cenách.
• K dalším finančně postihnutelným sankcím by mělo patřit porušení limitu čerpání peněz na volby, či zatajení sponzoringu.
Do jaké míry se bude předloženými doporučeními vládní koalice při svých následujících jednáních zabývat, zatím není jasné. Zelení se však snaží uvedená pravidla dodržovat již dnes. Navíc jsou v Česku průkopníky v oblasti politického sponzoringu. Jako první politická strana umožnili svým podporovatelům, aby své dary do padesáti tisíc mohli straně posílat přímo na bankovní účet strany a to bez složitého „papírování“. Systém funguje podobně jako stranický E- shop a je jedním z efektivních fundraisingových nástrojů, které se běžně uplatňují v neziskovém sektoru.
V lednu 2011 vydala k tématu financování politiků prohlášení i česká pobočka Transparency International. Ta podle jejího ředitele Davida Ondráčka požaduje především vznik transparentních účtů, nezávislé auditory a veřejně dostupné výroční zprávy.
Před měsícem se k problematice financování vyjádřila i nejsilnější opoziční strana. Na své tiskové konferenci sociální demokraté uvedli, že jsou pro výdajové limity, transparentnost a zřízení tzv. „politických nadací“. Ty by měly veřejnost seznamovat s pravidly fungování politiky a posilovat také odborné zázemí jednotlivých politických stran. Na podobném systému již téměř rok funguje „Zelená akademie“ Strany zelených.
Mimo jiné ČSSD například požaduje zveřejnění výdajů za volební kampaň nejpozději do šedesáti dnů po jejím ukončení a sponzoring pouze od fyzických osob, do maximální výše jednoho milionu korun. Následující požadavky jsou ovšem vzhledem k chování sociálních demokratů v minulosti poněkud rozporuplné. Připomeňme, že to byla právě ČSSD, která v roce 2010 inkasovala třináct milionů od Tomáše Melicha, získala téměř devadesáti procentní slevy na realizaci volební kampaně od společnosti Médea a dlouhou dobu nechtěla novinářům sdělit výši částky profinancované v průběhu „supervolebního“ roku 2010.
ČSSD také na tiskové konferenci v březnu tohoto roku upozornila na nutnost veřejné a odborné kontroly a na zastavení podnikatelských stranických projektů, čímž jasně narážela na účast Věcí veřejných ve vládě. Sociální demokraté jsou také pozitivně nakloněni k zavedení limitů pro čerpání peněz na volební kampaně. Navrhují profinancování maximálně osmdesáti milionů korun. Vysvětlují, že když se výdaje na kampaně sníží, nebude již tak velká potřeba dotací ze soukromého sektoru. Tím se značně sníží prostor pro korupci a nebude ohrožován veřejný zájem. Vytvořit „strop“ na financování kampaní se v minulosti pokoušeli už komunisté a zelení. Snaha na uzákonění limitu však neprošla ani prvním čtením sněmovny. Nejvíce proti němu zbrojily Věci veřejné a ODS.
Co tedy navrhuje vládní koalice? Rozhodně nesouhlasí s limitováním finančních prostředků na volební kampaně. Pokud se strany chtějí zadlužit, je to jejich zodpovědnost a riziko. Mnohem větší problém koalice vidí s velikostí státního příspěvku, který de facto platí občané ze svých daní. Koalice navrhuje, aby státní příspěvek za zisk hlasů ve volbách do Poslanecké sněmovny byl snížen o pětinu. To by v praxi znamenalo, že za jeden hlas by strana neinkasovala sto korun, jak je tomu dnes, ale pouze devadesát. Snižovat by se měl i příspěvek na mandát a to nejdřív o pět a následně až o deset procent. Celkově se tak počítá s úsporou 42 milionů korun.
Resort Ministerstva vnitra také připravuje kontroverzně přijímaný návrh, jehož součástí je plánované snížení státní podpory neparlamentním stranám. Pokud by byl zákon schválen, poškodil by tak především menší politické strany, jako jsou lidovci, zelení, Suverenita či Zemanovci. Preference těchto partají se pohybují od tří do pěti procent.
Jednorázový příspěvek na volební kampaně pro strany, které překročily právě ony tři procenta, by se snížil z šesti milionů na 4,8 milionů korun. Za každou další započtenou desetinu procenta by však strany měly stále nárok na dvě stě tisíc korun. To by znamenalo, že například lidovci by přišli o 1,2 milionu, Suverenita dokonce o 2,2 milionu korun. Snižovat by se navíc měly i dotace za poslanecké a senátorské mandáty z 855 tisíc na 810 tisíc korun, což by třeba pro ČSSD znamenalo, že přijdou o čtyři miliony ze svého rozpočtu.
Předsedové neparlamentních stran se vesměs shodují, že připravované změny zákonů jsou v rozporu s usnesením Ústavního soudu, který již dříve rozhodl, že financování malých stran nesmí být diskriminační. Předseda lidovců Pavel Bělohrádek se pro Parlamentní listy vyjádřil, že návrh ministerstva chápe jako cílenou likvidaci konkurence a populismus. Shoduje se s ním například předsedkyně Suverenity Jana Bobošíková, která upozorňuje, že snížením státem garantovaných dotací pouze zesílí napojení politických stran na byznys a dojde ke zvýšení korupce. Dle slov předsedy zelených Ondřeje Lišky pro deník Referendum toto případné uzákonění nahrává velkým politickým stranám, kterým navíc v minulosti nikdy nečinilo problém obstarat si prostředky z neprůhledných kapes a polostátních firem. Přijetí tohoto návrhu by vedlo k postupné likvidaci malých stran, hnutí a iniciativ a právě ty tvoří jeden z hlavních pilířů demokracie.
I řada odborníků a politologů je pro zachování státních dotací v dnešní podobě. Například politolog Tomáš Lebeda nevidí problém ve výši státních dotací, nýbrž v neprůhledném zacházení s nimi. S tím souhlasí i opoziční strany. Sociální demokracie chce příspěvky také zachovat. Místo nadměrného plýtvání při volebních kampaních chce však peníze vložit do politických nadací, jenž by měly podporovat odborné zázemí stran.
Budoucnost pro průhledné financování
Pokud bychom chtěli najít v jednání o financování politických stran nějaké shody napříč politickými partajemi, určitě bychom mezi ně mohli zařadit plánovanou povinnost, která stranám bude ukládat založení speciálních účtů u České národní banky. Tyto účty budou podléhat veřejné i odborné kontrole a bude v nich snadno čitelný způsob, jakým jednotlivé strany hospodaří. Velmi pravděpodobné je i zavedení stropu pro volební kampaně v zatím blíže nespecifikované podobě a konečně také vznik Úřadu pro nezávislý dohled nad stranickým financováním. Tento dohled by mohl být v budoucnu pod pravomocemi Nejvyššího kontrolního úřadu, ve hře je ovšem spíš varianta, že dojde k vytvoření zcela nové instituce, jenž by však státní rozpočet připravila zhruba o 18 milionů korun ročně.
Nová podoba zákonů o financování stran je připravována Ministerstvem vnitra a měla by vyjít v platnost na začátku roku 2013. Nezbývá než čekat na bližší specifikaci novel, která vyplyne z jejich projednávání v Poslanecké sněmovně.
UŽ ANI KORUNU!
Poslední dobou přemýšlím nad tím, že bych měl taky napsat svůj názor, jak jim… NEVĚŘÍM! Jak je mi z nich zle a jak moc se za ně stydím. Pořád jsem to ale oddaloval ve víře, že se ti naši politici polepší, že se nad sebou zamyslí a začnou konečně plnit své volební sliby.
Nechci být někým, kdo na politiky tupě nadává jen tak z principu a nudy. Považuju se za člověka, který politiku sleduje, snaží se ji pochopit a snad i trochu ovlivnit. O to víc mě rozčiluje její současný stav.
Komplexní reformy, které měly fungovat už vloni, se znova a znova odkládají, ať už jde o daně, důchody, nebo třeba o vysoké školy. Slíbená reforma financování politických stran zatím skončila také pouze vypracováním analýzy. Na klíčových resortech se ministři střídají jako na běžícím pásu. Vždyť jen za posledních pět let jsme měli šest ministrů dopravy, pět ministrů školství, pět ministrů zemědělství a tři premiéry! Jak se pak máme někam posunout?
Jediná politická strana s nulovou korupční minulostí od „nás“ při posledních volbách dostala padáka, místo toto si v parlamentu pěstujeme podivné podnikatelské subjekty připomínající v mnohém italskou mafii. Vládní strany se uzavírají do sebe, přestávají respektovat zájmy občanů, nedrží slovo a my jim za to poslušně platíme! Už ani korunu!!!
Politické strany dostávají na svůj chod nemalý příspěvek od státu. Proč? Nedokážu si to vysvětlit. Vždyť jde přece o soukromý subjekt lidí, se kterým já nemám nic společného. Snad jen to, že mi ze svého chrámu na Malé Straně ovládají život. Politici se starají hlavně a především o sebe, až pak o stát. Proč bych teda měl prosazování jejich osobních zájmů, které jsou navíc většinou naprosto v rozporu se zájmy mými, dotovat ze svých peněz? Proč bych měl podporovat megalomanské kampaně Paroubka, kterého z duše nenávidím a s jeho politikou se ani v nejmenším neztotožňuji? To je přece divnost a zvrácenost bez logiky!
Strany by si měly založit své vlastní nadační fondy a financovat se především z nich. Možná by pak přestali utrácet za stupidní populistické kampaně a vrátili by politiku tam, kam v demokracii patří. Mezi lid!
Současní politici jsou však natolik zbabělí se svým voličům podívat do tváře, že si nakonec radši znovu odhlasují státní příspěvky, nechají se od nebohých občanů v době ekonomické krize dále platit a ve finále je ještě budou ve sněmovně okrádat ve velkém.
ZELENÝ RECEPT NA FINANČNÍ KRIZI
Na činnost politické strany lze v mnoha ohledech nahlížet jako na běžný podnikatelský subjekt. Schopnost efektivního hospodaření je pro ni klíčová, protože bez dostatečných finančních prostředků nelze udržet stranický aparát, který je pro koordinaci politické činnosti klíčový. Své o tom ví Strana zelených, která po debaklu v posledních parlamentních volbách v roce 2010 přišla nejen o své místo v Parlamentu, ale také o státní dotaci, což zásadně narušilo její rozpočet. O „zeleném receptu“ na těžké časy je následující příspěvek.
Strana zelených je v českém politickém prostředí přijímána kontroverzně. Jedni si ji spojují s ekoterorismem a naivitou, druzí ji vnímají jako svěží alternativu ve stojatých vodách české politiky. Faktem ale zůstává, že v souvislosti s financováním politických subjektů v České republice jsou Zelení jedinou stranou se skutečně průhledným financováním a nulovou korupcí z dob svého působení jak v parlamentu, tak mimo něj. Právě proto jsem se vydal do jejich nové hlavní kanceláře na pražském Senovážném náměstí, abych zjistil, jakým způsobem se vypořádávají se svou stávající situací.
STROHÁ ŘEČ ČÍSEL
Přesné informace o finančním úbytku, který zelené postihl po neúspěšných parlamentních volbách, lze získat z výroční zprávy volně dostupné na webových stránkách strany. V roce 2009 činily příjmy strany přes jednadvacet milionů. Státní příspěvky tehdy tvořily většinu této částky, konkrétně něco přes devatenáct milionů. Další významnou položkou byla půl milionová dotace z členských příspěvků a téměř jeden a půl milionu získali zelení z darů. Většina z nich pocházela od fyzických osob a pohybovaly se v rozmezí desítek tisíc korun. Výdaje strany tvořily téměř sedmnáct milionů, z toho čtyři a půl milionu stála volební kampaň, tři miliony se profinancovaly na mzdách a devět milionů spolykal stranický provoz.
V uplynulém roce se Strana zelených musela spokojit s příjmem několikanásobně menším. Aktiva tvořila pouze 1,6 milionu korun. Jelikož strana přišla o veškeré státní dotace, největší podíl na této částce měly dary, které tvořily 0,9 milionu korun. Dalších šest set tisíc strana inkasovala skrze členské příspěvky a sto tisíc si zaopatřila vlastním podnikáním. Pasiva se dostala na částku 3,9 milionu korun, z toho většina peněz byla profinancována provozem partaje (3,6 milionu korun) a 183 tisíc korun strana zaplatila za mzdy zaměstnanců. Sečteno podtrženo, výsledky výročních zpráv jasně ukazují, že pokud si zelení chtěli stranu udržet, museli radikálně změnit svůj přístup k vnitrostranickému hospodaření.
NEJEN ŠKRTAT, ALE BUDOVAT
„ Pokud se politická strana, stejně jako i běžná zisková firma dostane do situace, v jaké jsme byli my, je důležité mít kromě úsporných balíčků a škrtů v rozpočtu připravený také záchranný mechanismus s dlouhodobou udržitelností a rozvojem,“ uvedla současná hlavní tajemnice strany Zuzana Čekalová. Většinu současných peněz je tedy získáváno fundraisingem.
Značnou výhodou Zelených byly uvědomělé rozpočty z let, kdy ještě byli součástí Poslanecké sněmovny. Tehdejší manažer, ing. Tomáš Průša, koncipoval financování strany jako dlouhodobě udržitelné. Tím vznikly cenné rezervy, které straně umožnily získat více času při budování efektivních fundraisingových technik. Nenastala tak tedy situace podobná ve straně lidovců, kteří po neúspěchu v posledních parlamentních volbách zůstali v dluhu přesahujícím částku šedesáti milionů korun.
Strana zelených musela při úsporných řešeních nejdříve omezit všechny své výdaje na minimum. K významným rozpočtovým škrtům patřilo například zrušení regionálních kanceláří. Tím svou činnost ukončili také regionální manažeři. Jejich práci převzali neplacení funkcionáři a celá řada činností byla přesunuta na dobrovolníky. Ušetřily se tak finance na nájmech a platech. V Praze pak z původně tří „zelených“ kanceláří zůstala pouze jedna centrální. I její zaměstnanci se svého platu museli vzdát. K dnešnímu dni je placená pouze funkce hlavní manažerky a fundraisera, většina činností hlavní kanceláře je zajištěna stážisty a původními zaměstnanci pracujícími na poloviční úvazek nebo zadarmo.
Výrazných omezení se dočkaly i stranické akce - například financování krajských voleb. Rozpočet na ty poslední se pohyboval kolem patnácti milionů korun, dnes se zelení chystají na stejný typ voleb s rozpočtem pětinásobně menším. Kampaň s takto omezenými prostředky se samozřejmě chystá velmi těžko a v porovnání s ostatními parlamentními stranami jsou zelení v nevýhodě. Minimum prostředků ovšem neznamená rezignaci. Při posledních parlamentních volbách měli zelení například k marketingové propagaci pouze dva billboardy. Jedním z důvodů byla pochopitelně tíživá finanční situace, druhým bylo vyjádření nesouhlasu s plakátovým hyzděním krajiny. Obě plakátové plochy v různých částech Prahy překrývaly rekonstruované domy a po skončení kampaně se je navíc podařilo se ziskem vydražit. Publicitu volební kampaně zajistil sám předseda Ondřej Liška, když se před zraky veřejnosti a médií spustil na laně přímo z jednoho z billboardů. Hospodářské noviny tehdy vyhodnotily kampaň Zelených jako jednu z nejvkusnějších.
Výdaje na volební kampaně však nebyly jediným prostorem k úsporám. Uskromnit se muselo také pořádání stranických sjezdů. Zatímco v roce 2008 se sjezdový rozpočet pohyboval na částce přesahující milion korun, poslední stranické fórum se podařilo uspořádat za dvě stě tisíc korun.
Mnohem důležitějším nástrojem zachování provozuschopnosti strany se však kromě škrtů v rozpočtu stalo především vlastní podnikání strany a vytvoření fundraisingové sítě. Zelení přijali za svůj model projektu, který je v českém prostředí poměrně unikátním. Tím je zelená kavárna Sicily, kterou strana otevřela ve spolupráci se svým bývalým hlavním tajemníkem Tomášem Průšou, jenž manažerský post vyměnil za vlastní podnikání. K dalším stranickým iniciativám patří vznik „Zeleného E – shopu“. V něm návštěvníci naleznou krom trička značky Youngprimitive s motivy zelené protikorupční politiky i celou řadu lifestylových doplňků.
Pro získávání peněz na udržení provozu strany se zelení rozhodli zaměstnat fundraiserového pracovníka, který je po ročním působení schopen straně zajistit měsíčně částku pohybující se kolem devadesáti tisíc korun. Donátoři strany mají jasný přehled o tom, jak byly jejich peníze použity, dostávají pravidelné informace o straně a jsou zvány na nejrůznější stranické akce. Do budoucna by strana chtěla obnos získaný fundraisingem zdvojnásobit a dostat se tak na ideální stav, ve kterém si zajistí svůj provoz bez nutnosti státní dotace. Zelení si zkrátka chtějí zachovat svou protikorupční image přijímáním spíše většího množství drobných finančních darů od jednotlivých voličů a straníků, místo milionových dotací od velkých firemních subjektů. Ty mohou straně darovat peníze pouze v případě, že splňují podmínky etického kodexu fundraisingu, dostupného na webových stránkách SZ.
U Strany zelených lze v posledních téměř dvou letech vysledovat velkou snahu nevzdávat se. Toto snažení jim nyní přináší své první výsledky. Budují záchranný systém, který sice začíná fungovat pomalu, ale je dlouhodobě udržitelný a navíc je korupčně nenapadnutelný. Celá řada taktik a strategií je uplatnitelná i v podnikatelsko – marketingovém prostředí, proto mohou sloužit jako inspirace fungujícího mechanismu. Nezbývá než čekat, jakých výsledků strana dosáhne.
VÍTE, CO JE TO GREEN HUB?
S exmanažerem Strany zelených ing. Tomášem Průšou o politice, podnikání a kávě.
Kavárna Sicily si zakládá na zdravém stravování stejně jako na ekologických principech spojených s celoživotními postoji. Úzké propojení se Stranou zelených, jejíž filozofie je s ekologií neodmyslitelně spojena, proto neudivuje. Sedím uprostřed prosluněného prostoru kavárny, před sebou mám šálek prémiové kávy a taky majitele podniku – inženýra Tomáše Průšu. Místnost je plná obrazů právě probíhající fotografické výstavy, za barem se usmívá milá servírka, z místní kuchyně se line příjemná vůně domácí kuchyně a cinkající příbory dávají tušit čas oběda. Projekt „zelené“ kavárny je v Česku poměrně ojedinělý a proto mě zajímá. Chci se o fungování takzvané „green hub“ dozvědět víc.
Tomáši, mohl byste, prosím, ve zkratce představit Váš podnik?
Velmi rád. Naše kavárna byla otevřena zhruba před rokem a za tu dobu si vybudovala základy pro pevnou tradici zdravého bio stravování v kombinaci s podáváním a prodejem prémiové italské kávy. Otevřený prostor kavárny nám zároveň dovoluje pořádat nejrůznější společenské akce. Za svou krátkou dobu fungování jsme zde měli tiskové konference, školení, výstavy a dokonce i módní přehlídku. Jistá unikátnost však pramení především z napojení na Stranu zelených, kterou chceme v budoucnu finančně podporovat právě penězi ze zisků Sicily kavárny.
Kdo byl iniciátorem celého projektu?
Ještě v době, kdy jsem byl hlavním manažerem Strany zelených, jsme s mým bývalým kolegou přemýšleli o budoucnosti vlastní i budoucnosti zelených. Vzhledem k tomu, že jsme oba měli zkušenosti z gastronomie, naše úvahy se začaly ubírat tímto směrem. V roce 2011 jsem oznámil Ondřeji Liškovi (předseda Strany zelených a exministr školství, pozn.red.), že bych rád do roka skončil v pozici hlavního stranického úředníka. S kolegou jsme mezitím založili firmu na obchod s kávou. Po nějakém čase od mého odchodu z funkce mě oslovil právě předseda zelených, zda bych nechtěl své budoucí aktivity spojit částečně s těmi stranickými. Otevření kavárny, se kterou jsme počítali jako součást našeho kávového byznysu až za rok nebo dva, tak uspíšil vlastně Ondřej Liška.
Na jakém principu funguje její financování?
Kavárna je standardní komerční projekt. Výjimka je ovšem již v jejím provozu. Klademe důraz na ekologickou stránku věci, takže například odebíráme energie z obnovitelných zdrojů a pracujeme převážně s výrobky od místních producentů. V budoucnosti bude kavárna pomáhat také zeleným ve formě finančních darů. Jakmile se podle našeho „byznys plánu“ dostaneme do určitého bodu, chceme zelené podporovat až deseti procenty z našich tržeb. V současné době toho zatím nejsme schopni, ale situace se každý měsíc zlepšuje a plán zatím držíme.
Co kavárna návštěvníkům nabízí?
Kavárna kromě běžných gastronomických služeb funguje také jako místo pro výstavy a setkávání umělců, neziskových organizací a politických iniciativ. U běžných služeb bych rád zdůraznil, že kromě standardního jídla vaříme také pro vegetariány a vegany a že určitá část našich pokrmů je v bio kvalitě.
Využívají prostor kavárny i zelení?
Ano, Strana zelených u nás pořádá různé semináře a obdobné akce. Mezi straníky se našemu podniku říká „zelená kavárna“ a je běžné, že si u nás předávají poštu, vzkazy, domlouvají si schůzky a podobně. Je to takový zelený bod setkávání neboli „Green hub“.
Setkal jste se u zákazníků s nesympatiemi v souvislosti s napojením kavárny na politickou stranu?
S nesympatiemi jsem se zatím nesetkal. Lidé spíše pozitivně hodnotí, že elektřinu bereme jen z obnovitelných zdrojů nebo, že při úklidu používáme čisticí prostředky šetrné k životnímu prostředí. Tímto způsobem lidem dokazujeme, že to, co zelení hlásají v politice, lze už dnes dělat v praxi.
Jak byste shrnul uplynulé první měsíce kavárenského působení?
Obrovský stres a zároveň práce, která mě baví a dává mi smysl. Stres pomalu opadá, protože situace se s každým měsícem zlepšuje a vývoj jde tím správným směrem. Se společníkem jsme tedy optimističtí. Věříme, že za pár měsíců budeme moci projekt vyhodnotit jako úspěšný. Pozitivní ohlasy z řad vracejících se zákazníků jsou hnacím motorem.
Jaké jsou Vaše vize do budoucna?
Chtěl bych více času věnovat obchodu s kávou a méně přímo kavárně. Její provoz předám společníkovi a sám budu rozvíjet naši značku a obchod. Ptáte-li se mě na úplnou vizi do budoucna, tak tou je vybudování naší značky jako frenčízy.
Závěrem by mě ještě zajímalo, jak se vám líbí nová pozice majitele kavárny? Nechybí Vám práce hlavního manažera?
Práce hlavního manažera zelených mi čas od času chybí. S některými kolegy už nepřicházím tak často do styku a to mě pochopitelně mrzí. Takto náročná pozice se však nedá dělat věčně a v České republice, kde musíte navíc být neustále ve střehu, to platí dvojnásob. Česká politika žije od voleb k volbám, což je také značně vysilující pro celý stranický aparát. Já jsem vlastně celé své funkční období neustále připravoval volby či stranické sjezdy. Tato stránka práce mi vážně nechybí. Díky vlastnímu podnikání jsem konečně pánem svého času a otevřením vlastní kavárny jsem si navíc splnil dávný sen.
MANUÁL VYPRACOVÁNÍ ODBORNÉHO PROJEKTU
1. CÍL PRÁCE
Cílem mého projektu je vypracování série článků, které reflektují a objasňují způsoby, jakými jsou v České republice financovány politické strany a hnutí. Pokusím se podat komplexní zprávu o současném stavu problematiky a na doplňujících článcích představím také nové trendy v oblasti financování a vlastního podnikání stran.
2. ZDŮVODNĚNÍ VOLBY TÉMATU
Během svého studia žurnalistiky na naší škole jsem absolvoval několik praktických předmětů a workshopů na nich navazujících. Patřila mezi ně praktika psané žurnalistiky a žurnalistika zaměřená na ekonomii. Při zadávání svého samostatného projektu jsem měl dále na výběr z DTP specializace a z žurnalistiky se zaměřením na sociální a zdravotnická témata.
Zde je nutné podotknout, že výčet mých absolvovaných praktik byl pro vypracování projektu limitující, neměl jsem tedy možnost širší volby. Proto pro mě bylo téměř od počátku jisté, že můj projekt bude vypracován písemnou formou v podobě série článků na dané makrotéma. DTP specializaci jsem zavrhnul především proto, že po absolvování dvou semestrů tohoto praktika, jsem se stále cítil jako začátečník ovládající jen základní funkce programu Indesign, ve kterém jsme tvořili lay-out grafiky, nejrůznější časopisecká loga, apod.
Původně jsem chtěl napsat sérii článků ze sociálně- zdravotní oblasti, týkající se narkomanů, konkrétně stavu této problematiky na Olomoucku. Projekt jsem ovšem zhruba v polovině jeho vypracování ukončil. Hlavním důvodem byla poměrně složitá práce na vzniku reportáží a dále pak především fakt, že bych svým projektem, v porovnání s již dříve publikovanými články z oblasti užívání drog, nepřinesl nic nového a zajímavého.
Z tohoto důvodu jsem se rozhodl pro restart a začal jsem pracovat na hledání tématu z oblasti ekonomie. Brzy jsem se dopracoval k myšlence, utvořit sérii článků o financování politických stran, v souvislosti s blížícími se novelami zákonů, které tuto oblast upravují. Protože se domnívám, že běžný čtenář toho o způsobech financování politických subjektů příliš mnoho neví (což se mi při mých průzkumech několikrát potvrdilo) a protože by toto téma mělo zajímat každého občana ČR, kterému není lhostejné, co se děje s veřejnými penězi, rozhodl jsem se tuto verzi samostatného projektu naplnit.
Během studia jsem k psaní článků absolvoval celou řadu předmětů. Se zpravodajskou a publicistickou normou jsem se poměrně detailně seznámil ve Stylistice, z praktických předmětů jsem absolvoval semináře a přednášky mgr. Mencla (zpravodajství a publicistika), které mi pro mé možné budoucí psaní dali patrně nejvíce zkušeností a znalostí. S žurnalistickou praxí jsem se pak měl možnost seznámit pod vedením dr. Vaculové v praktikách a workshopu psané žurnalistiky. Domnívám se, že má znalost z této oblasti byla pro realizaci mého samostatného projektu dostatečná.
Zvolenou specializací byla dále ekonomická žurnalistika, proto bych se zde rád krátce vyjádřil i k předmětům, které jsem v její souvislosti na škole absolvoval. Šlo o semestr ekonomie s dr. Kubátovou, kde jsem se seznámil se základy ekonomie zhruba na stejné úrovni, jako tomu bylo na gymnáziu a následný workshop psaní článků s ekonomickou tématikou.
Nejvíce zkušeností pro realizaci článků na ekonomické téma jsem však získal v prostředí hlavní kanceláře Strany zelených, kde jsem více jak rok pracoval na pozici asistenta tiskového mluvčí. Práce mě naučila zorganizovat si čas a prostředky, efektivně vyhledávat informace a srozumitelně je publikovat veřejnosti. Navíc jsem se dostal do kontaktu s některými předními politiky a ekonomy, kteří mi poskytli cenné konzultace i při vzniku tohoto projektu. Vzhledem k tomu, že jsem v jedné z politických stran v minulosti pracoval, měl jsem poměrně jedinečný přístup k informacím o způsobu jejich financování. Problematiku kolem získávání peněž pro politický subjekt jsem tedy sledoval dlouhodobě a měl jsem možnost vyslechnutí celé řady odlišných názorů na to, jakým směrem by se měly zákony upravující tuto oblast ubírat. I to bylo jedním z hlavních důvodů, proč jsem se cítil dostatečně fundovaný na to, abych projekt na dané téma vytvořil.
Dalším aspektem mého výběru byla aktuálnost tématu. Ta je dvojí. První plyne ze současné ekonomické situace celé Evropské unie. Česká republika prochází druhou vlnou ekonomické recese a proto je dnes, více než kdy dříve, důležité vytvářet úsporná opatření, škrty v rozpočtu, atd. Naše vláda nám zvyšuje daně a přesvědčuje nás o nutnosti „utahování opasků“, sama má však velký problém s korupcí a šedou ekonomikou, která stát připravuje o desítky milionů korun. Podstatná část korupce je spojená právě s financováním politických stran. Při poslední odhalené aféře, týkající se financování a úplatků uvnitř Věcí veřejných, se málem musely konat předčasné volby. Proto si myslím, že čtenáře by články o financování politiků mohly zajímat. Především pak ty části textů, které upozorňují na četné chyby v tomto systému.
Druhá vazba na aktuálnost tématu se týká novel zákona upravujících financování politických stran a hnutí, na kterých současná koalice pracuje a které by měly vyjít začátkem příštího roku v platnost. Je nutné zdůraznit, že by mohlo jít o změny poměrně zásadní a velmi diskutované, proto si myslím, že článek, který reflektuje alternativy, nabízené jednotlivými politickými stranami, může být čtenářsky atraktivní.
Posledním důvodem pro sepsání článků na dané téma byly výsledky mých rešerší tisku. Nenašel jsem totiž žádný komplexní text, který by se financováním stran zabýval hlouběji a v souvislostech.
3. ZDROJE A STAV PROBLEMATIKY
Zdrojů k zvolenému tématu je celá řada. Dovolil bych si ji rozdělit do tří okruhů:
a) ODBORNÁ LITERATURA
Financováním politických stran se zabývá snad každý studijní text týkající se politologie. Výběr byl tedy široký. Osobně jsem pracoval s obecnou knihou P. Fialy, „Teorie politických stran“ (viz. kap. zdroje) a s odborným textem Jana Outlého (viz. kap. zdroje), týkající se vyloženě tohoto tématu.
b) INFORMACE ČERPANÉ Z POLITICKCÝCH SUBJEKTŮ
Spoustu informací pro tento projekt jsem získával z webových stránek českých předních politických stran. Některé z nich, například Strana zelených, mají na svém stranickém webu dostupné také výroční zprávy, ze kterých se dá velmi lehce vyčíst informace o stranickém hospodaření. Některé strany jsem navíc kontaktoval telefonicky či mailem. Prostřednictvím jejich hlavních tajemníků, či pracovníků tiskového centra, jsem tak získal informace, které jsou aktuální a nenapadnutelné.
c) INFORMACE Z MÉDIÍ
Při realizaci projektu jsem se samozřejmě musel ohlížet na to, co už bylo v tisku v minulosti uveřejněno. Proto jsem zjišťoval stav problematiky pomocí rešerší internetových portálů našich předních periodik jako jsou Mladá fronta Dnes, Lidové noviny, týdeník Ekonom, Hospodářské noviny, apod. (viz. kap. zdroje).
Při studiu těchto článků jsem dospěl k závěru, že média se problematikou financování stran zabývají spíše povrchně a lokálně. Nenašel jsem žádný text, který by k problematice přistupoval komplexně a v souvislostech, případně aby přinesl nějaký komentář, či vysvětlení probíraných jevů. Média se především soustředila na jednotlivé korupční aféry spojené s financováním stran.
Pokud se tedy chce čtenář dozvědět něco o financování politických stran v Česku, musí se spolehnout pouze na odbornou literaturu.
Rád bych také dodal, že jsem se informace k článkům (především pak k analýze), vždy snažil konzultovat s odborníky na dané téma. Velkou oporou mi v tomto byl exmanažer Strany zelených a můj bývalý nadřízený, ing. Tomáš Průša, který patří mezi jedny z expertů vytvářejících podobu současných novel zákona o financování politických stran. Společně se současnou hlavní manažerkou zelených mi poskytli také podklady pro můj publicistický referát a rozhovor.
Některé konkrétní aspekty ve financování stran jsem také měl možnost alespoň telefonicky konzultovat s dr. Tomášem Sedláčkem, předním českým ekonomem, členem správní rady Nadačního fondu proti korupci a autorem knižního bestselleru „Ekonomie dobra a zla“.
4. IDEOVÝ PLÁN
Jak jsem již v tomto manuálu uvedl dříve, mým cílem bylo vytvořit hlavní text, který by se zabýval financováním stran komplexně a v souvislostech a následně ho doplnit texty, které budou vytvářet jakýsi „background“. Otevřít tedy témata, která s financováním stran souvisí a doplňují jej do širšího pozadí. Hlavní článek tedy měl spíše teoretický charakter místy výkladového typu a doplňující články měly některé publikované aspekty problematiky představit v praxi.
Jelikož nemám ekonomické vzdělání, nebylo nikdy mou snahou vytvořit článek pro experty v oblasti, spíše jsem se soustředil na běžného čtenáře.
Protože jsem se ve svém okolí často setkával s naprostou neznalostí mechanismů, které se při financování stran uplatňují, chtěl jsem napsat text, který bude obsahovat vše podstatné a který čtenáři problematiku objasní a vysvětlí. Mé články proto nedisponují velkým množstvím profesionalismů, či termínů, protože můj prvotní zájem byl vždy v jejich srozumitelnosti.
Domnívám se, že všechny texty mého samostatného projektu by bylo možné okamžitě a bez větších úprav otisknout v celé řadě periodik. Pouze analýza by se zřejmě musela krátit.
5. POSTUP PRÁCE
Realizace mého projektu započala vytvořením jakési „myšlenkové mapy“, ve které jsem si stanovil cíle a záměr projektu. Když jsem měl ucelenou představu o tom, co bych chtěl dělat, nadešel čas na to, abych se zamyslel, jak toho docílit.
Vytvořil jsem si týdenní plán, během kterého jsem chtěl projekt zhotovit. Plán mi jasně stanovoval, jaké materiály si musím sehnat, jaké lidi musím oslovit a jakým způsobem získané informace předat čtenářům. Tento plán také obsahoval údaje o čase, které jsem si na zpracování dílčích úkolů stanovil. Tento harmonogram, který byl koncipován i s menší časovou rezervou, jsem se po celou dobu práce snažil dodržovat.
Po vytvoření plánu následovala rešeršní činnost. Snažil jsem se o tématu získat co nejvíce informací, které by mi dovolovaly články napsat. Poté jsem se snažil problematiku konzultovat s odborníky, abych se ujistil, že všemu správně rozumím a nebudu šířit mylné informace.
V průběhu týdne jsem se tedy sešel s ing. Tomášem Průšou, abych s ním udělal rozhovor o „green hub“ kavárně Sicily a zároveň jsem s ním probral některé problematické části mé vznikající analýzy. Jelikož se naše konzultace nad financováním politických stran značně prodloužila, dohodli jsme se, že rozhovor zrealizujeme formou mailu. Poslal jsem tedy panu Průšovi připravené otázky, na které mi odpověděl a já jsem mu posléze poslal upravenou verzi k schválení.
Další osobní schůzku jsem měl se stávající manažerkou zelených Zuzanou Čekalovou. Ta mě provedla novou hlavní kanceláří a umožnila mi získat informace o finančním stavu Strany zelených. Když jsem měl dostatek materiálů, začal jsem s psaním textů.
a) Analýza (rozbor)
Vzhledem k tomu, že jsem zpracovával ekonomické téma, nebylo možné se vyhnout analýze. A jelikož analýza patří mezi hlavní textové vzorce uplatňující se v ekonomické žurnalistice, rozhodl jsem se ji vyhotovit coby stěžejní článek svého projektu. Práce na ní mi zabrala velké množství času, jde totiž o jeden z nejtěžších textových žánrů vůbec. Stojí na pomezí zpravodajství a publicistiky a je velmi náročný na autorskou práci. Vyžaduje vyčerpávající a důkladnou rešeršní činnost, znalost normy pro odborný funkční styl a klade velký důraz na přesné logické řazení jednotlivých dílčích částí osnovy. Analýza je typická nocionalitou svého jazykového ztvárnění, nulovou subjektivitou a absentujícím závěrem.
Tento stěžejní text měl čtenáře seznámit s principy financování politických stran, s problémy, které systém má a následně s navrhovanými řešeními. Obsahuje spousty výkladových pasáží, jednotlivé problémy jsem se vždy snažil doložit skutečnými kauzami a opírá o výsledky nejrůznějších expertních průzkumů, o výroční zprávy, o údaje uvedené Ministerstvem financí, apod. Snažil jsem se tedy, aby byl text fakticky nasycený a pokud možno nenapadnutelný. Další mou primární snahou byla objektivnost. K publikovaným názorům jsem ve většině případů zveřejňoval i opozitní myšlenky, navrhovaná řešení jsem vždy zahrnul v kontextu možných alternativ a celkově jsem se pokoušel o to, aby byla moje analýza co nejvíce vyčerpávající. Proto jsem ji nakonec dopsal s počtem více než dvaceti čtyř tisíc znaků (včetně mezer).
Má osnova rozboru obsahovala shrnující úvod, který měl čtenáře uvést do problematiky a následnou stať o třech bodech. Její první část čtenáře seznamovala se současným stavem ve financování politických stran a hnutí v České republice, obsahovala i přesné znění zákonů. Další část stati upozorňovala na problémy v tomto systému financí. Jednak se zabývala neprůhledným financováním uvnitř stran a jednak se také zaměřila na plýtvání peněz ze státních dotací. Vše bylo doplněno příklady z praxe. Třetí část stati pak byla věnována jednotlivým řešením situace, které politické strany navrhují. Závěr byl pouze naznačen a obsahoval informace o tom, kdy se o zákonu bude jednat a od kdy by mohl platit.
b) Publicistický referát
Všechny ostatní texty plnily funkci „backgroundu“. Nejdelší z nich byl o financování a hospodaření Strany zelených. Zelení se po volbách v roce 2010 dostali do tíživé finanční situace. Přišli totiž o státní dotace. Chtěl jsem proto udělat článek o tom, jakým způsobem tento problém řeší. Článek se navíc týkal mnohem více marketingu a byznysu, což jsem přivítal. Předchozí analýza do ekonomické žurnalistiky bezpochyby patří, týká se ostatně peněz. Velké množství jejího obsahu se však týkalo témat politických. Proto jsem chtěl zbylé články koncipovat směrem, který je bližší ekonomické žurnalistice.
O definování textové žánru by se v případě tohoto článku mohla vést diskuze. Osobně bych ho vyhodnotil jako žánrově nezařaditelný, velmi blízko však má k publicistickému referátu. Označil bych ho za zpravodajský text s analytickými prvky.
c) Rozhovor
Rozhovor pořízený s ing. Tomášem Průšou, doplňoval tematicky analýzu, protože se týkal financování politické strany a navíc přímo navazoval na předchozí text o hospodaření Strany zelených. Představoval unikátní projekt „zelené“ kavárny a čtenáři se v něm mohli seznámit s fungujícím typem moderního podnikání, což bylo vzhledem k zvolené ekonomické profilaci mé práce, myslím si obsahově vhodně zvolené téma.
d) Glosa
Na úplném okraji mého projektu je glosa, ve které osobitou formou vyjadřuji osobní názor, který mám na financování politických stran. Jelikož se v ekonomické žurnalistice s glosou příliš nesetkáváme, věnoval jsem jí pouze malý obsah a slouží spíše pro čtenářovo rozptýlení, případně pobavení.
Po dokončení textů jsem se sešel s bývalým ekonomickým reportérem České televize, mým kamarádem Jiřím Böhmem, který mi pomohl s korekturami a výslednou podobou textů. Projekt jsem uzavíral dokončením svého záměru a odevzdáním.
6. SEBEREFLEXE
Pokud bych se měl vyjádřit ke výše zmiňované „myšlenkové mapě“, mohu prohlásit, že jsem ji dodržel. Tematicky i obsahově jsem splnil, co jsem si vytyčil. Domnívám se, že jsem vytvořil sérii textů, které spolu souvisí, logicky se doplňují a rozvíjí. Jsou čtenářsky zajímavé a ucelené. Přináší komplexní vhled do problematiky financování politických stran a jsou psané tak, aby byly pro čtenáře maximálně srozumitelné.
Své silné stránky vnímám v organizaci času, schopnosti dostat se k informacím a lidem, se kterými je budu moci konzultovat. Dále bych se pochválil za volbu tématu.
Naopak slabiny mám určitě v jazykovém zpracování textu. Má analýza zřejmě nebude patřit mezi ty brilantní, s jakými se setkáváme například v týdeníku Ekonom. Příčinou toho jsou mé malé zkušenosti na poli psaní analytických textových žánrů. Věřím ale tomu, že se do budoucna zdokonalím.
Další možnou výtkou by pak byla moje zvýšená pozornost, kterou jsem v textech věnoval Straně zelených. Tuto chybu jsi uvědomuji a kdybych měl více času na zpracování projektu, určitě bych v něm pokračoval i směrem k ostatním politickým stranám, což by zvýšilo objektivnost a komplexnost mého samostatného projektu.
Mrzí mne také, že se mi včas nepodařilo vyjednat rozhovor s Tomášem Sedláčkem.
7. ZDROJE
• JÍLEK, V.:Žurnalistické texty jako výsledek působení jazykových a mimojazykových vlivů, vyd. 1, Univerzita Palackého, Olomouc: 2009.
• FIALA, P.:Teorie politických stran, Společnost pro odbornou literaturu - Barrister & Principal, 2009.
• http://zpravy.ihned.cz/c1-51745780-devatero-doporuceni-jak-zmenit-financovani-politickych-stran-v-cesku
• http://zpravy.ihned.cz/c1-51693370-sobotkuv-vzkaz-chceme-zpruhlednit-financovani-sve-ucty-ale-neukazeme
• http://volby.ihned.cz/c1-44031220-financnik-bakala-daroval-ods-top-09-a-vv-temer-tricet-milionu-korun
• http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-40825520-strany-se-uskrovni-zaplati-za-predvolebni-kampane-jen-360-milionu
• http://zpravy.ihned.cz/politika/c1-51738570-cssd-otocila-po-natlaku-rozhodla-ze-odtajni-ucty-ke-sve-drahe-kampani
• http://zpravy.ihned.cz/politika/c1-51738570-cssd-otocila-po-natlaku-rozhodla-ze-odtajni-ucty-ke-sve-drahe-kampani
• http://zpravy.ihned.cz/c1-51420720-ods-zaplatila-loni-za-volby-pres-pul-miliardy-korun-cssd-dluzila-325-milionu
• http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-46481040-top-09-pocka-jak-to-pujde-zelenym-dary-pres-kartu-pak-mozna-bude-prijimat-take
• http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-46472950-zeleni-jsou-prukopniky-priznivci-jim-budou-posilat-penize-platebni-kartou
• http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-44697560-konec-tajnosti-financovani-stran-odhali-transparentni-ucty-shodla-se-koalice
• http://zpravy.ihned.cz/politika/c1-44501270-pruzkum-sponzori-stran-si-financnimi-dary-kupuji-vliv-mini-vetsina
• http://byznys.ihned.cz/c1-40554350-sponzor-cssd-miri-do-vedeni-ceske-posty
• http://zpravy.ihned.cz/politika/c1-40620600-kdo-je-muz-ktery-dal-paroubkovi-13-milionu-obchodnik-jenz-narazil-na-sazku
• http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-38438820-denik-nachytal-strany-na-milionovy-dar-sustr-rezignoval
• http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-23771230-ods-sponzoruji-firmy-kscm-jeji-poslanci
• http://ihned.cz/c1-21524900-sponzorov%E1n%ED+stran-000000_d-75
• http://zpravy.ihned.cz/politika/c1-45823260-politicke-strany-prijdou-o-statisice-ze-statni-kasy-vnitro-uz-pripravilo-navrh-zakona
• http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/pri-uradu-vlady/karolina-peake/v-mediich/zakon-o-financovani-politickych-stran-by-podle-peake-mel-platit-od-ledna-2013-94203/
• http://www.vlada.cz/scripts/modules/fg/fulltxt.php?langid=1&locale=CZ&sort=rank&searchtext=FINANCOV%C1N%CD
• http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/tomas-sokol.php?itemid=15354
• http://publib.upol.cz/~obd/fulltext/Politologica1/Politologica8.pdf
• http://zpravy.ihned.cz/c1-52979050-necas-zakon-omezujici-financovani-politickych-stran-chci-uz-pro-pristi-volby
• http://denikreferendum.cz/clanek/12878-cssd-navrhuje-zmenit-financovani-politickych-stran
• http://denikreferendum.cz/clanek/11678-stat-chce-sterit-i-na-politickych-stranach-na-mensich-zejmena
• http://www.cssd.cz/data/files/financovani-politickych-stran-a-politicke-nadace.pdf
• http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Uplatky-pri-prezidentske-volbe-Televize-Nova-stahla-reportaz-229899
• http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Jak-zpruhlednit-financovani-politickych-stran-Transparency-ma-recept-185237
• http://www.parlamentnilisty.cz/parlament/politici-volicum/SZ-Podporte-zakon-proti-cernemu-financovani-politickych-stran-198379
• http://www.zeleni.cz/media/temata/financovani-politickych-stran/
• http://www.parlamentnilisty.cz/arena/politici-volicum/Peake-VV-Jsme-pro-transparentni-financovani-politickych-stran-211309
• http://www.parlamentnilisty.cz/arena/politici-volicum/Peake-VV-Je-treba-zpruhlednit-financovani-politickych-stran-219018
