Dominika Bittnerová Co je to globální rozvojové vzdělávání?
Olomouc- Slyšeli jste už někdy o Globálním rozvojovém vzdělávání? Ne, ale o globálních problémech slyšíte často a pořád nevíte, co to přesně je?
Globální problémy lidstva, globalizace, globální rozvojové vzdělávání. Zdá se, že různě tvary slova globální si politici a novináři v posledních letech velmi oblíbili. Globální rozvojové vzdělávání (GRV) pomáhá lidem uvědomit si propojenost světa. Na konkrétních případech ukazuje, že naše jediné rozhodnutí může ovlivnit každodenní život lidí na druhé straně zeměkoule. „Ukázalo se to na dominovém efektu při nedávné ekonomické krizi. Problém USA výŕazně poškodil evropský trh a pro ekonomiky rozvojových zemí mohla mít tato chyba fatální následky,“ konstatoval student aplikované matematiky a ekonomie se zaměřením na bankovnictví na Univerzitě Palackého v Olomouci Lukáš Ryšánek.
Bohužel v roce 2009 o těchto tématech něco víc vědělo pouze 17% Čechů, proti tomu 64% Nizozemců a 45% Švédů. „Pro pochopení fungování a provázanosti dnešního světa je nezbytné Čechy o těchto tématech informovat. Školám v Olomouckém kraji nabízíme výukové programy. Pomáháme učitelům začlenit začlenit globální témata do výuky a pro veřejnost pořádáme rozvojové večery. Musím říct, že zájem ze strany škol je rok od roku vyšší. Bohužel nalákat veřejnost na vzdělávání je už větší oříšek,“ komentuje situaci ředitelka Agentury rozvojové a humanitární pomoci Olomouckého kraje Lenka Pánková.
Například Gymnázium Hejčín v Olomouci posledních několik let začalo studentům objednávat studentům programy globálního rozvojového vzdělávání od Arpoku. „Reakce studentů jsou velice zajímavé. Ptají se mě proč jim to nikdo neřekl dřív, proč se o tom dozvídají až teď? Mají stejný názor jako já, že už je to pozdě,“ říká Hana Vacková učitelka Gymnázia na Hejčíně.
Proto Arpok vytvořil i programy pro mateřské a základní školy. Informace jsou dětem podávány formou příběhů, aby jim děti porozuměli. Pro dospělé jsou v Divadle hudby pořádány Rozvojové večery na různá globální témata.
"Místo cestování po světě jezdím po školách, ale poznávám stejně zajímavé věci," říká Lenka Pánková.
Ředitelka neziskové organizace Arpok, Lenka Pánková snila o cestách do rozličných krajin po celém světě. Teď jezdí po Olomouckém kraji poznávat svět středních a základních škol, který je občas možná větší divočina než pralesy v Amazonii.
1. Jaké bylo tvé vysněné povolání, když si šla na vysokou školu studovat obor Mezinárodní rozvojová studia?
Abych pravdu řekla už vůbec nevím, co jsem chtěla dělat, když jsem nastupovala do „prváku“. Nejspíš jsem chtěla dělat nějakou rozvojovou činnost v zahraničí. Určitě jsem chtěla hodně cestovat. Na mezinárodní rozvojová studia jsem totiž šla, protože jsem od střední školy měla ráda zeměpis a jazyky.
2. Jak ses dostala ke vzdělávání a do Arpoku?
Do Arpoku jsem se dostala náhodou. Ve druháku jsem šla se svoji spolužačkou Evou po schodech a zjistily jsme, že vnikla nějaká nová nezisková organizace. Šly jsme se zeptat, jestli nemůžeme nějak přispět a staly se lektorkami. (úsměv) Hodně jsem se tím naučila. Mohla jsem prakticky využít teorii ze školy, předat své znalosti dětem, později i jejich učitelům. Lektorování je velmi tvůrčí práce, já učím děti a ony zase neustále učí mě. Samozřejmostí je rozvoj komunikačních a prezentačních schopností. Třída plná dětí, které nezajímá, co říkáš, tě naučí. Také jsem se dostala k psaní projektů a jejich následnému vedení. Nakonec je ze mě ředitelka, usmívá se spokojeně.
3. Udály se nějaké zásadní změny od té doby, co Arpoku „šéfuješ“? Jak dlouho už jsi vlastně ředitelka?
Ředitelka jsem 3 roky a změny podle mě nastaly hlavně ve stabilitě organizace. Poslední dobou máme stálý rozpočet (pozn. ťuká při tom na dřevo), což je pro neziskovou organizaci velmi netypický slovní obrat. Neziskové organizace vetšinou totiž žijí z grantů nebo projektů a tam nikdy do poslední chvíle není jisté, jestli žádost bude schválena a dostaneš peníze na další rok činnosti. Také máme stanovené pevné cíle, víme, čeho chceme dosáhnout. Ale nejvíc se asi změnila organizace práce a atmosféra v kanceláři. Pro mě je velmi důležité, aby se tu každý cítil dobře.
4. Viděla jsem váš harmonogram a je poměrně nabitý. Je to tak po celý rok nebo jen teď na začátku školního roku?
Myslím, že se naše klientela rozrůstá každý rok a zakázek je pořád víc. Ale ano, souvisí s fází školního roku. Před Vánoci toho máme hodně, celkově konec kalendářního roku je vždy velmi náročný. Chtějí nás do škol, ale zároveň musíme uzavřít rozpočty jednotlivých projektů, zkontrolovat, zda všechno sedí, a podat žádosti na další rok. Naopak leden, únor je poptávka slabší, učitelé totiž dokončují pololetní klasifikaci.
5. Lektorují všichni zaměstnanci nebo tady máte i někoho, kdo jen sedí v kanceláři a děti nikdy neviděl?
Ano, lektorují všichni. Myslím, že je to dobře, protože děláme různorodou práci. Lektorování ale nikomu nepokrývá celý úvazek, většinou je lektor zapojen ještě do nějakého projektu nebo třeba dělá účetnictví. Některé výukové programy jsou žádanější než jiné, což by znamenalo, že někteří by učili více než jiní. Proto všichni známe všech 12 výukových programů.
6. Vidíš za tu dobu, co se věnuješ globálnímu rozvojovému vzdělávání, nějaké znatelné výsledky své práce?
S některými pedagogy pracujeme už celých devět let, a pokud potřebují pomoci s GRV, obracejí se pro radu na nás. U nich je vidět opravdu velký zájem a profesní posun. Vytvořili metodiky, pomocí kterých lze globální rozvojové vzdělávání spojit s výukou třeba matematiky, fyziky nebo češtiny. Pokud učitelé chtějí, mají možnost se zapojit do našich projektů- Ale to chtějí jen někteří. Což samozřejmě omezuje praktický dosah naší činnosti. Možnosti dětí v přístupu k tomuto druhu vzdělání jsou zcela v rukou učitelů a ředitelů škol.
7. Věnuje se ještě nějaká jiná organizace v Olomouci globálnímu rozvojovému vzdělávání (GRV)?
Ano, občanské sdružení M.O.S.T se soustředí na problematiku Tibetu. Ale to stejné, co my, nedělá nikdo v Olomouci. Díky Českému fóru pro rozvojovou spolupráci (FoRS) jsme v kontaktu se všemi organizacemi, které se v České republice věnují GRV. Celorepublikový potenciál ze všech devětačtyřiceti organizací má snad jen Člověk v tísni nebo ADRA, jinak se jedná především o regionálně působící organizace, kam se řadíme i my.
8. Jaký má podle tebe vaše práce smysl?
Smysl naší činnosti je právě v tom zprostředkovat učitelům přístup k materiálům, které by jinak velmi těžko hledali nebo vytvářeli. Takže jsme vlastně takový prostředník. Práce, kterou děláme, sice není moc vidět, ale její dopady mohou být nedozírné.
9. Jaké bývají ohlasy na vaše programy od dětí?
Nejčastější reakcí je „děkujeme“. Ale třeba kolegovi přišel email, že přednáška byla vážně úžasná. To opravdu zahřeje u srdce. Od malých dětí občas dostaneme obrázek, který si schováme nebo pověsíme někam v kanceláři. Je to taková motivace do budoucna.
10. Určitě se setkáváte i s nepřízní nejen dětí, ale i učitelů. Jak se s tím vyrovnáváte?
Samozřejmě musíme ze sebe to negativní dostat, v bezpečí kanceláře zveřejnit emoce a odžít si je. Negativní zkušenosti sdílíme s ostatními kolegy, rozebereme je a poradíme se, co udělat do budoucna v takové situaci. Když jsem začínala, jednou se mi stalo, že jsem odcházela ze školy s brekem. Učila jsem sama ve třídě puberťáků. Oni o program vůbec neměli zájem a nespolupracovali. Bylo to těžké. Nějak jsem dokončila hodinu a venku se rozbrečela. Práce s přináší někdy i slzy, ale většinou mám pozitivní zážitky. Práce s dětmi je to nejlepší, co mě mohlo potkat a nabíjí mě to energií. :)
A se vzpomínkou na příjemné zážitky jsme se obě vrátily ke svým každodenním povinnostem.
Proč chodíte na rozvojové večery?
Irena Klimková, 26 let, koordinátorka humanitárních projektů Charity Olomouc, Boskovice
Pomůže mi to v práci, všechno je přece propojené. Já se věnuji například Haiti, kde před několika lety bylo hrozné zemětřesení a informace které získám na Rozvojových večerech, bych jinde hledala jen velmi těžko. Můžu tak dělat svoji práci lépe.
Hana Plesníková, 21 let, studentka VŠ, Hukvaldy
Dnes jsem na Rozvojovém večeru poprvé. Pozvánku jsem viděla na webu Katedry Aplikované ekonomie, kde studuji.. Během studia hodně řešíme ekonomickou krizi a její dopady takže tato beseda mi ukázala jiný úhel pohledu, než je nám většinou předkládán.
Tomáš Rábek, 17 let, student SŠ, Olomouc
Jsem tu dnes podruhé. Globální témata jsou velmi zajímavá, ale ve škole se k nim moc nedostanu. Proto sem občas se spolužáky zajdeme. U nás na gymnáziu je v řadách studentů velký zájem, ale vedení školy bohužel náš zájem nejspíš nesdílí.
Neviditelná ruka, přináší viditelné výsledky
Olomouc-Na tramvajové zastávce pomalu začíná vládnout neklid. Tramvaj totiž nějak dlouho nejede a lektoři mají strach, že na hodinu přijdou pozdě. „Nebylo by nakonec lepší jít pěšky?“ ptá se nervozní Adam Čajka. Je v Arpoku nový a jede tento program realizovat poprvé. Ale i na zkušenější Petře Dostálové je vidět narůstající neklid. Naštěstí se tramvaj vynoří ze zatáčky. Jede se dnes do deváté třídy ZŠ Nedvědov, kde se mají děti naučit něco o principu neviditelné ruky trhu.
Hned poté, co nás paní učitelka přivede do třídy pouští se Peťa do představování Arpoku a lektorů. Plynule naváže vysvětlováním hry. Děti jsou chápavé a vypadá to, že se na program těší. Rychle plní instrukce a Adam mezitím kreslí na tabuli různé geometrické tvary jejich rozměry a hodnoty. Z řad dětí, které si toho všimli, je slyšet notná dávka nevole. Matematika a geometrie asi nepatří mezi jejich oblíbené předměty. Adam se evidentně těší až jim vysvětlí k čemu jim obrazce na tabuli budou a jejich obavy smete pod stůl.
Pravidla vysvětlena. Role a pomůcky rozdány. Hra začíná a třídu ovládá chaos. Já sama jsem zvědavá, co se bude dít a na paní učitelce je vidět trocha neklidu. Na takový styl výuky přece jen není zvyklá. Ono to vlastně ani jako výuka nevypadá. Některé děti sedí zmatně nad pomůckami, které dostaly. Jiné začaly hbitě běhat po třídě a shánět další potřebný materiál a nástroje.
Musí totiž z poskytnutých věcí přesně vystřihnout tvary zadané na tabuli. A ty prodat bankéři Adamovi za předem stanovenou cenu v dolarech. Šéfová Peťa bude hlídat čas a podle svého úsudku zasahovat do děje. Ona je tou „neviditelnou“ rukou trhu. Tu a tam některý z týmů postihne stávka, jiný dostane rozvojovou pomoc ve formě nůžek nebo prázdných čtvrtek papíru. Stávka znamená 2 minuty bez nářadí na výrobu. Stávkující skupina je naštvaná a nechápe. „ Udělali nám to naschvál, viděli, že jsme nejlepší a chtějí nás srazit dolů, ale my bojujeme dál,“ komentuje postih soutěživá žákyně deváté třídy Simona.
Navíc se začali dít poněkud zvláštní změny v cenách geometrických tvarů. Jednou za čas bankéř sníží cenu čtverců a zvýší cenu jiného tvaru s odůvodněním, že už má čtevrců moc. Zklamání v očích těch, co zrovna vyráběli jen čtverce je zjevné. Ceny se hýbou rychle a nepředvidatelně. Obchodnici ve frontě u bankéře jsou nervózní. Domča která zrovna nervozně poskakuje v řadě si stěžuje, „Je hrozné stát se svým zbožím ve frontě a sledovat, jak cena klesá.“
Někteří žáci si příjem zajistili jinak. Pronajali pomůcku jiné skupině. „ Za každý jimi vyrobený tvar, jsem měl 10 dolarů. Tvořilo to asi polovinu našich příjmů,“ chlubí se svým nápadem Pepa, přezdívaný lichvář.
Z ničeho nic zní třídou signál pro ukončení hry. Čas dvou vyučovacích hodin je poměrně krátká doba, Děti by hra bavila ještě déle, ale lektoři chtějí ještě vysvětlit o co vlastně šlo. Poselstvím hry je objasnit princip neviditelné ruky trhu, Adama Smitha. Kterou žáci zažili na vlastní kůži díky pohybům cen tvarů. Jsem si podle jejich reakcí jistá, že si to budou pamatovat. Zároveň je důležité dětem vysvětlit, že ne všichni podnikatelé startují se stejnými podmínkami a vkladem. Rozvojové země jsou oproti vyspělým státům znevýhodněné, to ale neznamená, že nemohou dosáhnout úspěchu.
Dokazují to i výsledky hry. Skupiny, které na začátku dostaly nejméně pomůcek(rozvojové země) se nakonec umístily na velice dobrých pozicích a ve výdělku předběhly i vyspělejší/ vybavenější skupiny.
Myslím, že neviditelnou ruku trhu to pomohlo pochopit nejen dětem, ale v konečném důsledku i mě. Teorii kterou jsem znala, jsem najedou viděla v praxi.
„Mám dobrý pocit, z toho že mohu žákům poskytnou něco navíc“, říká vegan vyučují zeměpis v Otrokovicích Jan Merta
Jan Merta vyučuje na základní škole v Otrokovicích již několik let zeměpis a přírodopis. Od patnácti let se aktivně zajímat o své okolí. V devatenácti l začal pracovat pro ostravskou neziskovou organizaci Vita jako lektor enviromentální výchovy. Svou práci nedělá kvůli penězům, ale pro děti. Vychovat dětí k zodpovědnosti a zájmu o dění kolem je pro něj, jak sám říká „srdcovka“. Jako dobrovolník bojoval za práva zvířat a bouřil se proti „kapitalistické etice“ jež ovládá naši společnost.
Jak se dostalo globální rozvojové vzdělávání k vám do školy?
Jako koordinátor enviromentálního vzdělávání, výchovy a osvěty na škole jsem před dvěma lety dostal email s nabídkou programu Svět v jednom dni od olomoucké organizace Arpok. S tím, že budeme jedna z pilotních škol tohoto projektu . Mám ke globálním tématům osobní vztah a řekl jsem si, že to může být pro naše děti dobré . Navíc program koresponduje s tématy, která jsou ve školním vzdělávacím programu pro přírodopis, zeměpis a občanskou nauku. Už nějaký čas jsem ve škole chtěl rozjet dlouhodobější projekt, protože jednorázové akce mi nepřijdou moc efektivní. Domluvil jsem se s kolegou zeměpisářem Stanislavem Šindlerem a už druhý rok s Arpokem spolupracujeme.
Mnoho učitelů tvrdí, že na něco navíc nemá ve výuce čas.Jak stíháš probrat globální témata a normální učivo?
Je to pravda, čas dělat něco navíc není! V posledních dvaceti letech nebyly předměty jako zeměpis a přírodopis v centru zájmu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) a klesá jejich hodinová dotace. Globální témata spadají částečně pod přírodní a částečně po sociální vědy (občanskou a rodinou výchovu). Zároveň je základ těchto témat zahrnut ve školním vzdělávacím programu (ŠVP)a měla by být zmiňována v rámci běžné výuky.Na kolik se to, ale opravdu učí je otázka. Je tam prostor opravdu jen na holý základ a to je málo. Takže to dělám na úkor jiného učiva, které mi nepřijde natolik zajímavé abych mu věnoval všechen vyhrazený čas. Naopak chci žákům zprostředkovat něco k čemu se běžně nedostanou i díky tomu že žijí tam kde žijí a mají takové možnosti, jaké mají.
Jaká témata by si tedy nahradil těmi globálními?
Nic bych nenahrazoval. Já bych spíš změnil rozdělení času na témata a celkově hodinovou dotaci na předměty. Některým tématům se věnuje nadbytek času. Ale spíš jde o to, že třeba v 6 a v 9.třídě máme po hodině zeměpisu a přírodopisu. Já bych nepřidával jazyky- což se teď děje, právě na úkor přírodních a společenských věd. Mít třeba šesté třídě víc hodin týdně, tak by se všechno stihlo.
Jak se na tvé aktivity dívají kolegové?
Myslím si, že to neřeší. Každý učitel si dělá osnovy sám a učí podle svého. Částečně vychází z toho, co ho baví a k čemu má vztah, ale samozřejmě musí zmínit všechno. Navíc tím, že si každý vedeme ty svoje třídy, nemáme úplně přehled o tom, co a jak učí kolega. Ale myslím si , že negativní vztah k tomu nemá nikdo. Proč by taky měl?!
Myslíš, že si nějakého učitele v Otrokovicích přivedl ke globálnímu rozvojovému vzdělávání a on ho zahrnuje teď do hodin?
Tak zcela neskromně bych řekl, že jsem k tomu přivedl kolegu Šindlera, který se k těmto tématům moc nedostával. Začal se k nim nejen ve výuce dostávat právě díky participaci na projektu Svět v jednom dni. Myslím, že hlavní přínos pro něj je v rozšíření obzorů, které mu dala univerzita. A hrozně se mu líbila letní škola, kterou Arpok ve spolupráci s Univerzitou Palackého organizuje.
Kolik práce navíc pro tebe znamená začleňování globálního rozvojového vzdělávání do výuky?
To se nedá přesně určit. Pokud to začleňuji do osnov, tak nad tím trávím tolik času jako bych trávil nad běžnou přípravou do hodin i bez jejich začlenění. Teď strávím hodinu času přípravou tématu chudoby ve světě a hodinu nad průmyslem Ameriky. Bez GRV bych strávil dvě hodiny přípravou průmyslu ameriky, protože bych to musel také rozpracovat na požadovanou hodinovou dotaci.
V kolika projektech globálního rozvojového vzdělávání jste jako škola zapojeni?
Já a kolega Šindler děláme Svět v jednom dni. Dál je kolega Šindler s kolegou Kriškou teď nově zapojen do projektu Critical rewiev, který dělá také Arpok. Děláme GRV i přes ALCEDO – středisko volného času Vsetín a jsme zapojeni v síti škol pro udržitelný život. Což také v podstatě naplňuje heslo GRV „Mysli globálně, jednej lokálně.“ ale nemůžu si vzpomenout jak se jmenuje ten projekt.
Ani u vás na škole nemají všechny třídy GRV. Vidíš rozdíl mezi těmi, co mají a co ne...?
Rozhodně ano. Je tam jednoznačně vidět rozdíl v těch předmětech na které je to zacílené- zeměpis, občanská nauka a podobně. Mají více znalostí, lépe reagují na některé termíny se kterými se v projektu setkávají a jsou schopni i lépe diskutovat. Aktivity a metodiky co máme z Arpoku jsou orientované i na osobnostní rozvoj. Získané schopnosti a znalosti jim mohou pomoci přemýšlet nad tématy ke kterým by se jinak nedostaly. To může ovlivnit i jejich budoucí výběre vysoké školy. Myslím že pár takových tu být může.
Proč spolupracujete zrovna s Arpokem?
Protože od něj přišla smysluplná nabídka. Na tomto poli je přetlak. Protože organizace, co nabízí globální rozvojové vzdělávání žijí z grantů a proto musí vykazovat činnost. Ne vždy jsou nabídky kvalitní a smysluplné. Já jsem ze svých osobních preferencí nechtěl spolupracovat a náboženskými organizacemi a s organizacemi, které podle mě nedělají smysluplnou činnost všeobecně. Navíc jsem měl na Arpok pozitivní reference z minulosti.
Co ti dává spolupráce s Arpokem?
Pro mě je to primárně možnost jak realizovat osobní přesvědčení v práci. Získávám informace, kontakty na další pedagogy a učím se novým metodám práce s dětmi. Zároveň je to něco jiného i pro mé žáky. Mám dobrý pocit z toho, že jim můžu poskytnout něco navíc. Kombinace frontální výuky s projektovými dny je efektivnější. Děti si zapamatují, to co si hodin neodnesly i když to třeba probíraly.
Cíl práce:
Cílem mého samostatného projektu na katedře žurnalistiky v Olomouci je rozšířit povědomí o možnostech globálního rozvojového vzdělávání pro děti i dospělé. Především globálního vzdělávání a možnostech pro dospělé i školy v Olomouci.
Některé školní předměty, či témata, které mají být začleňovány do osnov podle MŠMT (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy), se bohužel v reálné výuce základních ani středních škol neobjevují. Patří sem zejména interkulturní, mediální výchova, témata chudoby ve světe a globálního propojení celého světa nebo v posledních letech velmi často zmiňovaná finanční gramotnost. Tedy předměty praktičtějšího rázu, které si vyžádali společenské změny.
Proto vznikají různé projekty nebo se výuku těchto předmětů snaží dotovat neziskové organizace. V Olomouckém kraji je to zejména Arpok, o. p. s. . V kraji funguje ještě několik organizací. Ty se ovšem již nevěnují tématům komplexně. Většinou se jedná o projekty/ organizace úzce zaměřené např: MOST, o. p. s. (Tibet), Spolu Férově (zodpovědná spotřeba) apod.
Tyto organizace se snaží pomoci učitelům rozvojová globální témata připojit k tématům již vyučovaným nebo je na škole přímo odučit. Arpok má dokonce ambice naučit učitele začlenit globální témata do výuky komplexně, tak aby si následně dokázali výukový program sestavit sami. I v tomto jejich počínání můžeme najít i principy rozvojové spolupráce a neformálního vzdělávání, což jsou pro neziskové organizace a především Arpok, původně Agentura rozvojové a humanitární pomoci Olomouckého kraje, hlavním poznávacím znakem.
Nevím jestli je všem obecně znám rozdíl mezi humanitární pomocí a rozvojovou spolupráci, tak raději definuji oba pojmy. Rozvojová spolupráce je komplexní strategie zaměřená na řešení problému z dlouhodobého hlediska. Zatímco humanitární pomoc je okamžitá pomoc, která reaguje na aktuální situaci (přírodní katastrofu, válečný konflikt nebo nepříznivou politickou situaci).[1] Pokud budeme chtít převést tyto pojmy do ještě jednoduššího slovníku, stačí využít již poměrně ustáleného slovního spojení: „Dej mi ryby a já se najím(princip humanitární pomoci). Nauč mě je chytat a já už nikdy nebudu hladovět (princip rozvojové spolupráce).“
Tento projekt sice nemá sloužit k objasnění názvosloví z této oblasti, ovšem znalost těchto dvou pojmů je pro porozumění celému GRV (globálnímu rozvojovému vzdělávání) klíčová.
Problém začleňování nových témat do starých osnov, ze kterých ovšem žádné původní téma nevypadne je v praxi velice komplikovanou záležitostí. Jak je možné naučit děti více věcí ve stejném časovém období aniž by bylo něco zkráceno, či vynecháno? To je pro mnoho pedagogů zásadní a neřešitelný problém. Nejedná pouze o problém způsobený nevědomostí pedagogů, ale v první řadě ředitelů vzdělávacích zařízení. V důsledku se s nevědomostí potýkají rodiče a v neposlední řadě dětí.
Vše se navíc dále komplikuje špatnými možnostmi vzdělávání vyučujících. Ať už je omezuje čas, přístupnost nebo dokonce nepřízeň ze strany zaměstnavatele. Pro mnoho z zaměstnanců řad pedagogů je velmi obtížné ne- li až nemožné dál se vzdělávat. A přitom kdo jiný by se měl svému vzdělávání věnovat pozornost pokud ne učitelé. Dochází poté k velkým rozdílům ve výuce již na základních škole. V případě, že vedení škol neumožní svým zaměstnancům kariérní růst, limituje tím kapacity učitelů, kvalitu školy i možnost postupu dítěte v dalším vzdělávání. Vzniká tím spirála vzájemné nevědomosti a všudy přítomná omezení.
To bychom ovšem už odbíhali od tématu mého samostatného projektu, který ve mně vzbudil mnoho dalších otázek o kterých by určitě stále za to se zmínit na jiných místech.
Cílem mé práce je tedy zjistit jak a proč vlastně podobné organizace fungují, co je náplní jejich práce a tedy i co nabízí do škol a veřejnosti na příkladu organizace Arpok. A jestli vůbec globální vzdělávání patří na základní školy nebo je/ mělo by být nedílnou součástí i vzdělávání dospělých.
Zdůvodnění volby tématu:
Většina lidí, myšleno rodičů, pedagogů, ředitelů a dětí o možnostech získávání informací z globálního úhlu pohledu neví. Já sama jsem o tom věděla jen velice málo a musím říct, že mě poměrně dost překvapila, jak náplň tak forma výuky GRV. Globální témata se v organizaci Arpok na kterou jsem se nakonec zaměřila vyučují nástroji neformálního vzdělávání[2]. A to především na školách. Děti si mohou během aktivit různé znalosti osvojit na základě vlastní zkušenosti. Nikoliv klasickou formou frontální výuky, kdy jen sedí a poslouchají. Co se týče vzdělávání dospělých tzv. Rozvojových večerů. Které Arpok pořádá v Divadle Hudby pro veřejnost je styl o něco blíže klasické frontální výuce, ale prvky neformálního vzdělávání se zde rovněž vyskytují.
Prvky neformálního vzdělávání lze aplikovat i při klasické frontální výuce. Což může přinést studentům i učitelům mnoho nových možností. Rodiče, kteří také vyrůstali ve „starých školách“ za použití dnes již zastaralých metod. Nevědí, co má jejich dítě možnost se dozvědět a co ne a tím pádem si o to neřeknou.
V dnešním globalizovaném světě je nutné aby si děti uměly informace pospojovat do celku a přemýšlet o světě globálně. Ne, se jen naučit učivo nazpaměť a poté vše ihned zapomenout, jak tomu bylo dříve. Je nutné informace dětem poskytovat „zábavnější formou“ a učit je přemýšlet samostatně nad každodenní realitou. Mediální výchova, intekulturní výchova, chudoba ve světě či základy finanční gramotnosti jsou oblasti bez, kterých dnes člověk ve světě jen velice špatně orientuje. Teoreticky tato témata v osnovách jsou roky, ale prakticky? Nové techniky a metody, které jdou ruku v ruce s těmito novými předměty mohou učitelům pomoci podat žákům a studentům všechna témata zajímavěji. Problémem je neustále připomínaná nevědomost a neznalost všech stran. Ale kdo jiný by měl vědět a znát lépe než-li učitel?
Vzdělávání je potenciálně atraktivním tématem pro každého. Všichni jsme byli děti školou povinné a většina z nás bude jednou rodiči. Budeme chtít našim dětem dát to nejlepší možné vzdělání. Aby dokázali lépe obstát na vysoké škole, na trhu práce jako zaměstnanci, ale i v běžném životě jako lidé. Proto je nezbytné rozšířit povědomí o možnostech způsobech vzdělávání.
Mnoho současných studentů z gymnázií, kteří mají k globálnímu rozvojovému vzdělávání přístup říká, že by ho chtěli více. Třeba Gymnázium Hejčín v Olomouci, již několik let globální rozvojové vzdělávání poskytuje studentům i vyučujícím skrze Arpok.
Ovšem problém nezastoupení globálních témat se netýká jen škol. Chybí i v médiích. Noviny jsou plné článků o nekvalifikovaných učitelích, násilí apod. Není prostor psát o tom, že i učitelé jsou lidé, kteří již dávno nemají potřebný respekt a že nejsou podporováni ze strany vedení ani ze strany rodičů. Není to téma příliš atraktivní nicméně dle mého názoru je to téma velice důležité. Do celostátních relací se problémy učitelů nedostávají nejspíše z důvodu nedostatečného prostoru. Ale v regionálních médiích, kde často není o čem psát by projít mohlo. Ovšem i v regionálních denících raději převezmou celostátně zpracované téma a jen jej trošku přikrášlí regionálními mašlemi.
Vzdělání je přitom nedílnou součástí kultury a života každého obyvatele České Republiky. Díky němu dokážeme vůbec kulturu vnímat a ocenit. Jedinečnost svého regionu, města, či vesnice si člověk může uvědomit až v případě, že dokáže objektivně srovnat s kulturou jiných částí země, kontinentu nebo i zeměkoule. Vnímat globální téma ve srovnání s lokálním, dobře známým je pro všechny o mnoho jednodušší.
Přístupnost a možnosti svého kraje si uvědomí jedinec až v kontrastu s tím, že někde jinde někdo takové možnosti nemá. Máme tendenci být ve svých životech nespokojeni ačkoliv nám nic nechybí. To vše může globální rozvojové vzdělání změnit. Proto jsem se na toto téma zaměřila. Následující citát vystihuje myšlenku toho proč je důležité mít všeobecný přehled nejen v literatuře a umění. „Potkal jsem člověka, který neměl boty, litoval jsem. Až do chvíle než jsem potkal člověka, který neměl nohy.“ vystihuje důležitost znalosti okolností pro uvědomění sama sebe v globále.
Globální rozvojové vzdělávání také dává naše každodenní chování do kontextu vývoje naší společnosti a dopady našeho chování na planetu a obyvatele rozvojových zemí. I děti, které si z běžné výuky některé věci nezapamatují si při speciálních výukových programech znalosti prohloubí. Zažijí si to a pochopí.
Zdroje a stav problematiky:
Vzhledem k reformám ve školství se média momentálně věnují spíše problematice nekvalifikovaných učitelů. Na tento problém jsem během zpracování projektu také několikrát narazila. Nicméně byla snad nastavena pravidla, která mají tuto situaci utišit. Dále se v médiích zpracovává téma speciálních nebo specializovaných škol, či přijímacích zkoušek. Globální rozvojové vzdělávání je opomíjenou oblastí, která medií zatím není příliš zmapovaná.
Aktuálně mají výukové programy globálního rozvojového vzdělávání na školách vzestupnou tendenci. Stále více škol si programy globálního rozvojového vzdělávání z od externistů objednává. To může znamenat, že se globální rozvojové vzdělávání rozšiřuje a jeho důležitost již není opomíjena, ale i to, že učitelé nechtějí nebo nemají možnost zakomponovat globální témata do výuku a tímto jejich absenci suplují.
Ideový plán
Chtěla jsem téma zpracovat za pomoci, co nejvíce různých žánrů z oblasti zpravodajství i publicistiky. Seznámit čtenáře nejen s konceptem globálního rozvojového vzdělávání, ale i s lidmi, kteří tento koncept v Olomouci představují. Mluvit s lidmi a vše si zažít a na základě zážitků vytvořit texty. Tedy zachytit celé téma globálního rozvojového vzdělávání v Olomouci v metodami neformálního vzdělávání.
Postup práce:
Před realizací projektu bylo nezbytně nutné zamyslet se nad tím jak téma pojmu a pomocí jakých žánrů představím čtenářům globální rozvojové vzdělávání. Zpráva v rozšířené podobě o tom, co vlastně globální rozvojové vzdělávání byl samozřejmě výchozí předpoklad Ale podle čeho vybrat další styčné body již bylo o něco těžší. Tak jsem se rozhodla nechat tomu volný průběh.
Oslovila jsem několik organizací. Arpok se mě ujal a rozhodl se mi ukázat svoji činnost ze všech stran. Dostala jsem příležitost zeptat se na cokoliv mě napadlo a aktivně jsem byla zapojena do činnosti organizace. Podařilo se mi získat rozhovor přímo s ředitelkou Arpoku Lenkou Pánkovou, ale měla jsem možnost vytvořit reportáž z přímo z výukového programu a zeptat se učitelů, proč, co a jak dělají. A promluvit si s návštěvníky Rozvojových večerů, tedy programu pro dospělé.
Co se týče technického zázemí nejvíc jsem využívala diktafon na svém mobilním telefonu, který posloužil překvapivě dobře. Dále jsem využívala fotoaparát organizace, ale musím přiznat, že nejčastěji tužku a papír, pro různé náčrty a poznámky. K přepisu a zpracování nasbíraných materiálů jem využila svůj osobní počítač, ale i technickou podporu ARPOKu, kde mi poskytli k dispozici veškeré vybavení kanceláře. Jako je stolní počítač, tiskárna, kopírka nebo digitální fotoaparát.
Díky tomu, že jsem se měla aktivně podílet na činnosti organizace dostala jsem při prvním setkání s ředitelkou Arpoku několik brožur o GRV, neformálním vzdělávání apod. Které jsem si postupně prostudovala hlavně proto, abych mohla během svého působení získat co nejvíce relevantních informací. Pouze znalý novinář může položit otázku, která má vypovídající hodnotu, jak pro něj, tak pro čtenáře.
Zpráva v rozšířené podobě
Ve zpravodajské části projektu jsem nechtěla čtenáře unavovat zbytečně dlouhým textem a plným faktů, především, protože já sama takové texty sama nerada čtu. Proto jsem z obdržených materiálů vybrala klíčové informace, které mě zaujaly a rozhodla se je doplnit citacemi, aby text ožil. Možná, že je zpravodajský článek příliš krátký ovšem klíčové informace obsahuje a nenudí. Odpovídá čtenářům na základní otázky: Kdo? Co? Kdy? Jak? a Proč?. Důležité je dodržet kónickou stavbu textu, aby v případě potřeby mohl být kdykoliv bez větší újmy zkrácen.
Rozhovor s ředitelkou organizace Lenkou Pánkovou
Rozhovor s ředitelkou organizace Arpok, Lenkou Pánkovou, byl velice příjemný. U rozhovorů je samozřejmě klíčová přeprava před setkáním s respondentem. Musela jsem si jasně stanovit, co mě vlastně zajímá a co bych chtěla čtenářům pomocí tohoto rozhovoru sdělit. Bylo pro mě důležité přiblížit se tomu, co je cílem organizace a náplní práce jednotlivých zaměstnanců, ale také upozornit, že lidé kteří se zajímají o GRV a pracují v neziskové organizaci nejsou jen lidé, kteří pobíhají v maskáčích po lese, zabývají se právy zvířat, která jsou nadřazena jejich právům. Pokud má organizace skutečně vzdělávat děti je nutné, aby její členové byli dohledatelní a transparentní. Rozhovor měl tedy za cíl ukázat paní Pánkovou a její tým jako lidi. Což se doufám i povedlo.
Používala jsem především otevřené otázky, které dávají tázanému velké množství prostoru k vyjádření vlastních myšlenek. Na druhou stranu poskytují také prostor pro vyhýbavé odpovědi.
Anketa: Proč chodíte na rozvojové večery?
Anketu jsem se rozhodla do projektu zakomponovat ze zcela prostého důvodu. Nevěděla jsem, jak navázat kontakt s dospělými příjemci GRV v Olomouci, kteří se vzdělávají dobrovolně ve svém volném čase. Musím říct, že jsem měla v plánu oslovit více lidí zkusit se nimi dát do řeči a možná získat více informací, ale bohužel získat těch pár respondentů jejichž odpovědi na otázku, Proč chodí na rozvojové večery?, si můžete přečíst v praktické části, se ukázalo být dosti náročným úkolem.
Anketa je vždy výzva nejen kvůli respondentům. Samotná anketní otázka je stěžejní. V případě výběru špatné anketní otázky, jde zkrátka celá anketa do háje. Otázka je to,oč tu běží. Musím se přiznat, že mnou kladená otázka není nijak geniální, ale musela jsem se zeptat na to, co mě zajímalo. A přihlédneme- li ke skutečnosti, že tento žánr má kořeny v odborné oblasti sociálních věd, nemusí být nutně produktivní vymýšlet speciální otázky, když středem zájmu je jen velice jednoduchá věc.
Snažila jsem se o věkovou rozmanitost, ale jak již výše zmiňuji navázat kontakt s respondenty bylo obtížnější než jsem předpokládala.
Reportáž: Neviditelná ruka, přináší viditelné výsledky
Další žánr, který jsem chtěla do svého projektu zařadit byla reportáž. Zachytit jak probíhá výuka, co se děje, jak ni reagují děti a vyučující. Jal si vůbec lidé, kteří sice mají pedagogické minimum, ale studovali něco jiného poradí s třídou plnou děti?
Musím říct, že reportáž pro mě bylo ve srovnání s ostatními žánry těžké napsat. Nejen protože jsem jich během studia příliš mnoho nenapsala, ale také protože sledovat celou událost všímat si všech detailů bylo velice těžké. Nevěděla jsem kam dřív s očima, co si dřív zapsat. Nakonec jsem ovšem sesbírala poměrné velkém množství dat. To mě postavilo před další těžký úkol. Co do článku zařadit a které informace vynechat? Musím říct, že v tuto chvíli mi připadalo novinářské řemeslo, tak složité jako nikdy předtím.
Ovšem tím, že je reportáž značně subjektivně zabarvený žánr jsem nakonec vybrala, prvky které byli pro mě jako pro účastníka nějakým způsobem zajímavé. Pro lepší čtivost jsem zakomponovala do textu krátké dějové věty a citace žáků. Myslím, si že nakonec vznikla poměrně zdařilá dynamická publicistická reportáž.
Rozhovor: „Mám dobrý pocit, z toho že mohu žákům poskytnou něco navíc“, říká vegan vyučují zeměpis v Otrokovicích Jan Merta
Další rozhovor jsem se do projektu rozhodla zařadit především z praktických důvodů. Neznalost celého vzdělávacího systému se všemi předpisy a postupy mi již při samotné realizaci dělala značné potíže. Byl to spíše improvizovaný rozhovor při jedné z mnoha návštěv výukových programů. A musím říct že jeho odbornost pro mě byla překvapením. Nakonec mi, ale pomohl přinést další rozměr do projektu. Upřímně jsem ani nedoufala, že se se mnou bude chtít nějaký vyučující otevřeně bavit a současné situaci a proto je celý koncept projekt sestaven jako velice jednoduchá povrchní sonda. Ovšem rozhovor ze ZŠ v Otrokovicích přináší něco navíc.
Opět jsem se spolehla na otevřené otázky, ale tentokrát jsem kladla i mnoho doplňujících pro lepší pochopení. A doufám, že se mi tento rozhovor podařilo zpracovat srozumitelně. ¨
Samozřejmě u obou rozhovorů proběhla autorizace, tedy schválení respondentem. Musím se ovšem přiznat, že u rozhovoru s Lenkou Pánkovou se jednalo spíše o formální schválení. U rozhovoru s Janem Mertou jsem měla obavy o špatné pochopení a doufala jsem v případné ujasnění a uhlazení textu.
Vyhodnocení:
Co se týče sebehodnocení je toho samozřejmě mnoho, co by šlo v ideálních podmínkách udělat lépe. Jako největší slabinu projektu/ své práce vnímám spolupráci pouze s jednou organizací. Na druhou stanu se jedná o organizaci jejíž činnost je v Olomouckém kraji jedinečná a o organizaci, která mi umožnila podívat se na jejich činnost ze všech stran. Bohužel další organizace nebyli příliš komunikativní ani sdílné. Na svoji obhajobu musím říct, že se mi i přesto podařilo zachytit názory různých stran od zaměstnanců, přes vyučující až k samotným účastníkům akcí.
Myslím si, že v současné žurnalistice není příliš mnoho prostoru, aby se redaktor mohl tak zblízka sžít s organizací a prozkoumal důkladně nejen její činnost, ale i ideály jednotlivých zaměstnanců. Samozřejmě pokud proniknete do firemní filozofie ubírá to na objektivitě, ale dle mého názoru je firemní kultura v dnešní době velice důležitým prvkem k udržení morálky zaměstnanců. Morálka je obzvláště u vzdělávacích aktivit nezbytná!
Mimo jiné mi projekt pomohl pochopit nejen princip GRV, neformálního vzdělávání, ale i vzdělávání v ČR obecně. Diskuze o tom , co by bylo možné ve školství udělat lépe je snad nekonečná. Každý člověk dokáže říct, co konkrétně jemu znepříjemnilo školní léta a co považuje za zbytečné.
Kontakt s lidmi, kteří v systému vzdělávání reálně pracují a musejí naplňovat jeho cíle můj pohled na situaci změnil. Představa kterou jsem si doposud vytvořila na základě informací z médií a postoj, který zaujímala je nyní diametrálně odlišný od toho, který jsem měla před zpracováním projektu.
Zdroje + literatura:
Jako zdroje informací jsem používala především internet viz citace. Jak uvádím výše hojně jsem využívala i informační letáky, které jsem dostala přímo v organizaci působení. Jednalo o propagační letáky Arpoku, Evropských fondů, České národní agentury Mládež a Ministerstva školství. Následně k definici postupů jsem využila především skripta Mgr. Viktora Jílka. V neposlední řadě byli hlavním zdrojem informací lidé. Nejen účastníci vzdělávacích programů, žáci, učitelé, ale i zaměstnanci Arpoku.
Zdroje:
Neformální vzdělávání se vztahuje ke všem plánovaným programům osobního a sociálního vzdělávání mladých lidí určených k rozvíjení celé řady dovedností a kompetencí
mimo rámec formálního vzdělávacího kurikula. Sborník KNOEV z konference neformálního vzdělávání, Česká národní agentura Mládež, Národní institut dětí a mládeže MŠMT,
Praha 2007.Dostupný online http://www.mladezvakci.cz/fileadmin/user_upload/publikace/Sbornik_KONEV.pdf
[1] Humanitarian Aid [online]. [cit. 15/03/2007]. URL: <http://en.wikipedia.org/wiki/Humanitarian_aid>.
[1] Humanitarian Aid [online]. [cit. 15/03/2007]. URL: <http://en.wikipedia.org/wiki/Humanitarian_aid>.
[2] Neformální vzdělávání se vztahuje ke všem plánovaným programům osobního a sociálního vzdělávání mladých lidí určených k rozvíjení celé řady dovedností a kompetencí mimo rámec formálního vzdělávacího kurikula. Sborník KNOEV z konference neformálního vzdělávání, Česká národní agentura Mládež, Národní institut dětí a mládeže MŠMT, Praha 2007. Dostupný online http://www.mladezvakci.cz/fileadmin/user_upload/publikace/Sbornik_KONEV.pdf
