Hokejová rodinná pouta

1. Cíl této práce Cílem této práce je seznámit čtenáře s rodinnými vztahy různé hierarchie v hokejovém prostředí. Mým záměrem před začátkem vypracovávání samostatného projektu bylo získat z úst vybraných respondentů vyjádření, která neotřele a bez zášti popíšou klady a zápory vzájemných soužití rodinných příslušníků v jednom mužstvu. V ideálním případě se pokusit získat také konkrétní případy, které by tyto výhody a nevýhody ilustrovaly. Nechtěl jsem, aby byly rozhovory jen povrchní, nýbrž aby dávaly možnost nahlédnout hlouběji do vybrané problematiky. K docílení stanovených cílů jsem zvolil formu rozhovorů, které jsem se snažil pojmout trochu neformálně, abych se při nich cítil dobře jak já, tak zejména respondenti. Předpokládal jsem, že by respondenti v takovém případě mohli být více otevření. Výsledkem mé práce jsou tři rozhovory, přičemž dva z toho bychom mohli nazvat jako „dvojrozhovory“, protože probíhaly se dvěma respondenty najednou, a dva texty v podobě úvodníku, který vkládá téma do všeobecné roviny, a glosy, jež celé téma propojuje s mojí osobní zkušeností. Před začátkem každého ze tří rozhovorů jsem se rozhodl několika odstavci uvést téma do širšího kontextu. 2. Zdůvodnění volby tématu Během svého tříletého bakalářského studia jsem absolvoval semináře, na základě kterých jsem si vybral téma a formu svého samostatného projektu, tedy seminář se sportovním zaměřením a mimo jiné také psanou žurnalistiku. Sáhl jsem k volbě tohoto tématu z několika důvodů. Jednak proto, že sport je obecně mým koníčkem číslo jedna, ať už ve formě pasivní či aktivní. Za druhé je mi blízká psaná žurnalistika, které se už několik let věnuji i mimo studium. Tématiku rodinných vztahů jsem se rozhodl ilustrovat v hokejovém prostředí, jak už napovídá samotný název samostatného projektu „Rodinná hokejová pouta“. K hokeji mám nejblíže ze všech sportů, i když jsem ho vrcholově nikdy sám nehrál. O hokej se ale zajímám téměř od malička, a od svých 16 let o něm také píšu články. Aktuálně pro web Hokej.cz a částečně pro klubový web HC Olomouc. Jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl ve svém samostatném projektu zkoumat problematiku rodinných vztahů, je i moje osobní zkušenost. Amatérsky hraji florbal se svým bratrem a vím, jaké klady a zápory toto společné působení má. Zajímalo mě ale, jak to vnímají ostatní lidé v podobné situaci, ale na úrovni, kde na výsledcích záleží daleko víc než v mém případě. A jelikož se sám dokážu vžít pouze do role „bratra spoluhráče“, zajímalo mě, jak se lidé cítí v případě, kdy vedle sebe mají svého rodiče. Chtěl jsem znát jejich pocity, názory či vliv na psychiku a následné výkony a výsledky. Jako respondenty jsem si vybral otce a syna Galvasovi, kteří se zapsali do historie českého hokeje a od začátku sezóny 2017/18 spolu hrají v jednom týmu, ba dokonce v jednom obranném páru. Dalším respondentem byl útočník Roman Vlach, syn slavného Rostislava Vlacha, který má na svém kontě dvě bronzové medaile z mistrovství světa a několik titulů v české nejvyšší soutěži ať už v roli hráče nebo trenéra. I v tomto případě jsem měl záměr udělat „dvojrozhovor“, Rostislav Vlach ale neměl bohužel o rozhovor zájem. V případě Galvasových i Romana Vlacha jsem využil svých osobních kontaktů, které s těmito hráči mám díky práci pro oficiální web klubu HC Olomouc a webu Hokej.cz. Bratrský vztah jsem si nechal vysvětlit od bratrů Kratochvílových, kteří spolu nastupují v týmu Přerova. Můj výběr byl v tomto případě umocněn tím, že se jedná o dvojčata. 3. Zdroje/stav problematiky Předtím, než jsem začal svůj samostatný projekt vypracovávat, jsem se do žádného hledání předchozích projektů s podobnou tématikou nepouštěl. Chtěl jsem, aby celý koncept mé práce vyšel pouze z mé hlavy, a myslím si, že kdybych se pustil do hledání projektů, které byly vytvořeny v minulosti, mohlo by to můj postup ovlivnit. Při vypracovávání tohoto samostatného projektu jsem využil jen jeden knižní zdroj, a to knihu Ondřeje Zamazala s názvem „Kniha rekordů extraligy ledního hokeje“ z roku 2016. Jinak mi byly nápomocny články zlínské a přerovské mutace Deníku, jeden článek z webu deník Sport, tedy iSport.cz, jeden článek z webu bsndenver.com, jeden pak také z oficiálních webových stránek NHL. Rovněž mi pomohly oficiální webové stránky klubů HC Olomouc a HC Zubr Přerov. Vůbec nejvíc jsem pak z internetových zdrojů pracoval s webem www.eliteprospects.com, což je hokejová databáze, v níž je možné dohledat všechny potřebné informace o každém profesionálním hokejistovi světa. Stránka zahrnuje o jednotlivcích obecné informace jako datum narození, místo narození, tělesné proporce, kompletní statistiky z kariéry, úspěchy či přestupy. Naprosto primárním zdrojem pro mě byli ale samotní respondenti. Jen od nich jsem mohl zjistit informace, které jsem potřeboval. 4. Ideový plán S mým návrhem jsem přišel za Mgr. Karlem Páralem, kterému se nápad líbil, a toto téma mi pro můj samostatný projekt schválil. Základním prvkem mého plánu bylo, abych získal rozhovory několika respondentů z hokejového prostředí, kteří mají zkušenosti s vzájemným působením rodinných příslušníků v jednom oddíle. Přísně vytyčený harmonogram své práce jsem neměl, protože ve všech případech záleželo zejména na tom, kdy budou mít čas samotní respondenti. Rozhovor s Lukášem a Jakubem Galvasovými i Romanem Vlachem jsem totiž dělal ještě v průběhu sezóny, proto bylo potřeba domluvit se s nimi na termínu, kdy nebudou mít zápas ani trénink. Zato s bratry Kratochvílovými jsem dělal rozhovor v době, kdy už měli po sezóně. Jedinou jistotu, kterou jsem ve svém plánu měl, bylo, že chci napsat glosu, která pojí i mojí osobní zkušenost s tématem. Chtěl jsem se do ní pustit až ve chvíli, kdy budu mít hotový rozhovor právě s dvojčaty Kratochvílovými, abych jejich dojmy ze vzájemného působení v jednom týmu mohl srovnat se svými poznatky. 5. Postup práce Na svých textech jsem pracoval průběžně. Ke každému ze tří rozhovorů bylo potřeba si udělat přípravu otázek, při které jsem čerpal z již výše zmíněných zdrojů. Jako první jsem se domluvil na rozhovoru s Lukášem a Jakubem Galvasovými. Jelikož jsem s Galvasem mladším v minulosti už dělal spoustu rozhovorů, a tudíž se s ním znám, kontaktoval jsem ho a domluvil se s ním na termínu schůzky, který bude vyhovovat jak mně, tak hlavně jim oběma. Rozhovor jsme nakonec uskutečnili v prostorech zasedací místnosti klubu HC Olomouc. Důvody výběru těchto dvou respondentů jsem uváděl už ve druhé části záměru svého samostatného projektu. Zajímalo mě, jaké pocity měli, když nastupovali proti sobě, jak se cítili před prvním zápasem, který odehráli vedle sebe v jednom obranném páru, jak na tohle všechno reagovali jejich blízcí nebo do jaké míry ovlivnil Lukáš Galvas kariéru svého syna Jakuba. V rámci rozhovoru jsme se ale pak dostali i k otázkám, které jsem dopředu neměl připravené, a vznikly až bezprostředně v průběhu povídání jakožto reakce na odpovědi. Při výběru respondentů ve vztahové rovině otec trenér – syn hráč jsem zvolil Romana Vlacha, který už od konce sezóny 2016/17 působil v Olomouci. Situace se ale trochu zkomplikovala, když se kluby Olomouce a Třince domluvily na tom, že Roman Vlach zamíří na hostování právě k Ocelářům a opačným směrem poputuje Zbyněk Irgl. Původně mělo hostování trvat po dobu jednoho měsíce, následně ale bylo prodlouženo do konce sezóny 2017/18. Potřeboval jsem se proto s Romanem Vlachem spojit telefonicky, k čemuž jsem využil sportovního manažera HC Olomouc Josefa Podlahu, se kterým se znám už spoustu let, a který mi kontakt na Romana Vlacha poskytl. Romanu Vlachovi jsem tedy zavolal a zeptal se ho, zda by byl ochotný se mnou rozhovor udělat. Upozornil mě na to, že už dříve avizoval, že rozhovory na téma „otec“ odmítá dělat, ale jelikož se jedná o materiál pro studijní projekt, řekl mi, že udělá výjimku. Domluvili jsme se tedy na termínu, který Romanovi vyhovoval, a následně jsme se setkali v jedné z kaváren v Třinci. Roman bez jakékoliv záště odpovídal na všechny moje dotazy, i když podle mě některé z nich nemusely být úplně příjemné. Zajímala mě různá úskalí, která vznikají, když syn hraje pod vedením vlastního otce, a jestli to má i nějaké výhody. Poslední ze všech tří rozhovorů jsem dělal s bratry Kratochvílovými. S těmi jsem se do té doby osobně nikdy nesetkal. Můj kamarád, se kterým jsem ale před pěti lety působil v jednom florbalovém týmu, s oběma bratry v přerovském klubu hrával, proto nebyl problém se s nimi spojit. Oproti rozhovorům s Galvasovými a Romanem Vlachem bylo jednodušší najít společný termín na uskutečnění rozhovoru, jelikož už Kratochvílové měli po konci sezóny. S týmem HC Zubr Přerov prohráli ve čtvrtfinále play off druhé nejvyšší hokejové soutěže všechna čtyři utkání, čímž vypadli nejrychlejším možným způsobem. Setkali jsme se v jedné z přerovských kaváren a v rámci rozhovoru jsme si povídali přes půl hodiny. Zajímalo mě, jak dlouho spolu hrají v jednom útoku, jestli mezi sebou mají tzv. sourozeneckou chemii, kolik času spolu tráví mimo led, v čem jsou odlišní nebo to, jaké měli pocity, když si oba mohli zahrát proti Jaromíru Jágrovi. Nakonec z tohoto rozhovoru vznikl nejdelší text mého projektu. Nejdříve ze všeho jsem si každou nahrávku přepsal formou „otázka – odpověď“, což mi přišlo vůči formátu, který jsem si zvolil, nejadekvátnější. Byl jsem přesvědčený, že jiným způsobem, třeba formou storky, bych texty zbavil jejich autentičnosti, a to jsem nechtěl. Poté, co jsem učinil tuto první fázi, zvolil jsem titulek. A to s takovým záměrem, aby byl trefný a nevšední. Posléze jsem ve všech třech případech v několika odstavcích uvedl dané téma do kontextu tak, aby čtenář věděl, co ho v následujících řádcích čeká. V předposlední fázi jsem se pustil do glosy, ve které jsem nechal promluvit svoji vlastní zkušenost se zvoleným tématem. Popsal jsem, jaké pocity mám ze vzájemného působení s mým o tři roky mladším bratrem Petrem v jednom florbalovém týmu. I když je téma samostatného projektu zasazeno do hokejového prostředí a moje glosa se do toho zdánlivě nehodí, zdůvodnil jsem v ní své důvody, tedy kromě osobní zkušenosti s tématem, proč jsem ji do projektu zařadil. Netypicky až v samotném závěru, alespoň co se časové hierarchie tvorby mého projektu týká, jsem napsal úvodní článek, který usazuje vybranou tématiku do už dříve známých okolností. Jelikož jsou v tomto „úvodníku“ využity i citace z následných rozhovorů, nebyla jiná možnost, než vytvořit tento text až úplně na konec. 6. Sebehodnocení Při závěrečném hodnocení svého samostatného projektu můžu říct, že jsem s výslednou podobou spokojen a myslím, že se mi povedlo naplnit předem stanovené cíle, nebo je možná ještě o něco převýšit. Zaprvé podle mě tato práce splnila svůj primární úkol, tedy dát možnost nahlédnout tzv. pod povrch. Všichni respondenti mluvili otevřeně, pocity ze vzájemného působení v jednom týmu s rodinným příslušníkem demonstrovali i na konkrétních situacích. Nejméně mě asi překvapili Lukáš a Jakub Galvasovi. Znám je totiž už z předešlých rozhovorů a už trochu vím, jak se při rozhovorech chovají a jak hovoří. Navíc už na téma „otec a syn v jednom mužstvu“ pár rozhovorů absolvovali. Přesto i zde jsem se dozvěděl něco nového a rozhodně jsem se nenudil. Jedna z věcí, která mi zůstala v hlavě, byl kladný přístup mladého Jakuba Galvase k rozhovorům a médiím jako takovým, což u hokejistů, nebo sportovců obecně, není až tak častý jev. Velmi mile mě překvapil Roman Vlach. Vzhledem k tomu, že už do médií o svém otci nechce mluvit, se v rozhovoru se mnou rozpovídal bez jakékoliv zášti a z pohledu tématu projektu beru tento rozhovor možná jako vůbec nejnosnější. A to z toho důvodu, že přinesl, podle mého názoru, nejvíc informací, které nejsou na první pohled zřetelné, a také kvůli tomu, že vzájemné angažmá s otcem u jednoho týmu mělo přímý vliv na jeho kariéru. Nyní se oklikou vrátím ke druhému odstavci této kapitoly, konkrétně k mému tvrzení, že výsledek možná ještě překonal stanovené cíle. Myslím si, že kromě jakési edukativní stránky, nabízí rozhovory i pobavení. Záměrně to zdůvodňuji až tady, protože se budu zmiňovat o rozhovoru s dvojčaty Kratochvílovými. Po rozhovoru s nimi jsem odcházel s úsměvem, protože jsem se opravdu moc bavil. Překvapilo mě, jak byli oba sdílní, že na sebe během rozhovoru reagovali naprosto bezprostředně, aniž by mě předtím kdykoliv viděli. Ještě před samotným rozhovorem jsme prohodili několik slov tzv. mimo nahrávku, což vedlo k tomu, že jsme se všichni uvolnili a díky tomu nebyl rozhovor nijak svázaný. Stejnou věc jsem se snažil praktikovat i u předchozích dvou rozhovorů, u Kratochvílových to však splnilo svůj účel zřejmě nejvíc. Myslím si, že velkým důvodem, proč byli oba tak sdílní, bylo to, že nejsou na zájem médií až tak zvyklí, a jak mi sami řekli, rozhovoru si velice cenili. Neprojevila se u nich žádná přesycenost z rozhovorů, měl jsem z obou bratrů pocit, že si rozhovor opravdu užívají. Co se týká mé glosy, kterou jsem svůj projekt uzavřel, snažil jsem se pokračovat ve stejném duchu, v němž se nesly všechny rozhovory – vyjádřit mé pocity z osobní zkušenosti spojené s vybraným tématem a zároveň ji vytvořit tak, aby nenudila. Myslím si, že tato glosa může být i pro mě osobně cenným artefaktem, který si s mým bratrem s odstupem času rádi přečteme. V úvodním článku jsem se pokusil zasadit všechny rozhovory do všeobecně známého kontextu, jehož opěrnými body byly momenty z historie, ať už dávné, nebo nedávné. I když tomu tak v případě třech vzniklých rozhovorů není, pokusil jsem se v „úvodníku“ vypíchnout extrémní případy. Například příběh bratrů Šťastných, kteří se díky hokeji dostali ke svobodě, a na druhé straně kauzu bývalé lyžařky Šárky Strachové a jejího otce Petra Záhrobského, kteří spolu vzájemně spolupracovali, ale jejich konec vyústil až soudním řízením a tahanicemi o peníze. 7. Zdroje Úvodní článek: https://www.nhl.com/news/gordie-howes-sons-loved-being-his-teammate/c-280934332 https://www.bsndenver.com/stastny-brothers-defect-for-nhl/ https://sport.idnes.cz/petr-zahrobsky-sarka-strachova-soud-o-penize-fn6-/lyzovani.aspx?c=A150113_114516_lyzovani_ten http://www.eliteprospects.com/player.php?player=737 http://www.eliteprospects.com/player.php?player=738 Rozhovor s Lukášem a Jakubem Galvasovými: https://isport.blesk.cz/clanek/hokej-tipsport-extraliga/135393/1000-kol-extraligy-na-rozlucku-otce-jaskina-naskocil-i-jeho-13lety-syn.html ZAMAZAL, Ondřej. Kniha rekordů extraligy ledního hokeje. Praha: BPA sport marketing, 2016. http://www.eliteprospects.com/player.php?player=162759 http://www.eliteprospects.com/player.php?player=112363 http://www.eliteprospects.com/player.php?player=23710 http://www.eliteprospects.com/player.php?player=236429 http://www.hc-olomouc.cz/clanek.asp?id=Otec-po-boku-syna-Do-Olomouce-prichazi-obrance-Lukas-Galvas-4535 Rozhovor s Romanem Vlachem: https://hokej.idnes.cz/rozhovor-s-hokejistou-vlachem-dz1-/hokej.aspx?c=A130207_091746_hokej_par https://hokej.idnes.cz/hokej-zlin-vlach-vyrazeni-09z-/hokej.aspx?c=A151124_080615_hokej_rou https://hokej.idnes.cz/hokej-zlin-vlach-02n-/hokej.aspx?c=A140516_074729_hokej_rou https://zlinsky.denik.cz/hokej_region/vlach-syn-neni-protezovany-20111104.html https://zlinsky.denik.cz/fotbal_region/vlach-hral-za-zlin-a-fandil-vsetinu-kvuli-tatovi.html http://www.eliteprospects.com/player.php?player=19014 http://www.eliteprospects.com/player.php?player=60795 http://www.eliteprospects.com/team.php?team=1567 http://www.eliteprospects.com/team.php?team=153 Rozhovor s Matoušem a Šimonem Kratochvílovými: http://www.hokejprerov.cz/clanek.asp?id=Spoluprace-dvojcat-klapla.-Krasne-sourozenecke-chvile,-rekl-Simon-Kratochvil-3864 http://www.eliteprospects.com/player.php?player=213665 http://www.eliteprospects.com/player.php?player=213673 https://prerovsky.denik.cz/hokej_region/zubri-dvojcata-pokracuji-klub-podepsal-matouse-a-simona-kratochvilovy-20170628.html