Hranice: První město v Evropě s kompletně ekologickou hromadnou dopravou

Záměr samostatného projektu Cíl Cílem projektu je nabídnout komplexní tematický soubor článků na téma elektrifikované hromadné dopravy v Hranicích primárně na stranách regionálního deníku, konkrétně Hranického deníku. Texty by se mohly taktéž objevit v některém z časopisů či webů zaměřených na ekologii. Projekt obsahuje čtyři sdělení - jeden článek většího rozsahu, dva články středního rozsahu a jeden menšího rozsahu. Články potenciálním čtenářům přibližují tematiku bezemisní ekologické hromadné dopravy a její kompletní zavedení v Hranicích jakožto prvním městě v Evropě. Jedná se o atraktivní a aktuální téma. Cílem komunikátů je taktéž danou tematiku podat co nejširší obci čtenářů. Dva ze čtyř komunikátů byly skutečně publikovány v Hranickém týdnu. Prvenství pro Hranice v rámci Evropy činí publikovaná sdělení, dle mého názoru, velmi přitažlivými pro čtenáře nejen v samotném městě. Téma, stav problematiky Zavádění elektrifikované dopravy se stává trendem napříč celou Evropu. Touha společnosti po zkvalitnění životního prostředí stoupá. V současné době elektrifikovanou dopravou disponuje zhruba devadesát evropských měst. Podle projektu ZeEUs, jenž se zabývá provozem elektrobusů a bezemisních linek napříč Evropou, by měly být v krátkém časovém horizontu zavedeny elektrobusy zhruba ve stovce dalších měst. Snaha o přechod od naftové dopravy k elektrické tkví zejména v šetrnosti k životnímu prostředí. Jelikož elektrobusy nevypouští do ovzduší žádné škodlivé látky, jsou stoprocentně ekologické. Město Hranice se potýká s problematikou špatné kvality ovzduší již řadu let. Obyvatele města trápí především prašnost, která vede k četným zdravotním komplikacím. Vedení města se v loňském roce rozhodlo učinit dílčí krok za lepším životním prostředím a oslovila provozovatele hromadné dopravy v Hranicích s požadavkem na ekologická vozidla. Bezemisní elektrobusy byly jasnou volbou. Šestice elektrobusů nahradila všechny naftové autobusy a Hranice se staly prvním městem s plně elektrifikovanou dopravou v Evropě. Dané regionální téma jsem zvolila proto, jelikož jsem v rámci redakční praxe působila v Hranickém deníku a vnímala jsem přechod na plně elektrifikovanou jakožto velmi zvučné a diskutované téma. Po zlepšení ovzduší v Hranicích volá veřejnost již několik let a zavedení elektrobusů je důležitým krokem pro lepší prostředí a zdraví občanů. Elektrobusy by měly snížit roční emise o půl tuny. Mnou zvolené téma tak koresponduje se zdravotně-sociální specializací, kterou jsem absolvovala. Dalším důvodem volby tématu je hranické prvenství na poli elektrifikované dopravy, což je pro čtenáře atraktivní skutečnost. O zavedení kompletně elektrifikované městské dopravy v Hranicích referovala i jiná než regionální média. Článek ze slavnostního předání elektrobusů přinesla například Česká televize, web Idnes.cz či Novinky.cz. Podle zástupců dopravní skupiny 3ČSAD, jež je provozovatelem městské dopravy v Hranicích, se o hranické prvenství zajímala i média zahraniční. Komunikáty produkované zmíněnými médii se zaměřovaly především na samotné zahájení provozu elektrobusů. Sdělení v tomto samostatném projektu se pokouší taktéž podat obraz půlročního provozu. Ideový plán, postup práce Kvalita životního prostředí je jedním z dlouhodobých celospolečenských témat, zapadající do zdravotnicko-sociální žánrové specializace, jež jsem při studiu žurnalistiky absolvovala. Další alternativou byl komplexní obraz současného provozu v hranické nemocnici. Zmíněné téma se ale nakonec ukázalo jako těžko uchopitelné a nepříliš originální. Z technických specializací jsem si zvolila specializaci písemnou, jelikož s ní mám osobně nejvíc praktických zkušeností. Zejména díky praxi na několika kulturních webech a v Hranickém deníku. Právě proto jsem se rozhodla téma uchopit z pohledu zmíněného regionálně zaměřeného periodika. Konkrétně v Hranicích je téma pochopitelně hojně diskutováno a samotní obyvatelé jsou přímými účastníky zmíněného pokusu o zkvalitnění životního prostředí. Tyto okolnosti vnímám jako ideální podmínky pro vytvoření samostatného projektu. Téma jsem se rozhodla zpracovat celkem ve čtyřech sděleních, jejichž prostřednictvím bych chtěla nabídnout komplexnější náhled na danou tematiku. Zároveň jsem usilovala o žánrovou pestrost, co se typu jednotlivých sdělení týče. V komunikátech se také objeví vyjádření všech zúčastněných stran kromě samotného výrobce elektrobusů, kterého se mi i přes opakované pokusy nepodařilo kontaktovat. V prvním, rámcovém článku, se pokouším komplexně nastínit zvolené téma. V souhrnné zprávě popisuji, jak se vyvíjely události v čase, konkrétně co vedlo město k zavedení ekologické dopravy, jak probíhalo slavnostní převzetí, co říkají na nové elektrobusy cestující, jak se vyvíjí rozšíření elektrifikované dopravy do dalších měst a charakteristiku půlročního provozu v Hranicích. Jelikož se má jednat o obsáhlý článek, kombinuji zde regionální i celostátní úroveň, jakožto důležitý background k celkovému postihnutí tématu. Ve sdělení pak zaznívají hlasy dopravní skupiny 3ČSAD, vedení města, hranických řidičů i cestujících. Komunikátu tak poskytne jakýsi komplexní náhled s rozličnými názory. Za skupinu 3ČSAD promlouvají generální ředitel Tomáš Vavřík, ředitel divize osobní dopravy Jakub Vyvial a manažer marketingu dopravce Michal Birkáš, se kterým jsem vedla komunikaci primárně. Za město promlouvají starosta Jiří Kudláček, který hovoří o zavedení elektrobusů jako o potřebném kroku pro město, či Pavel Slovák z Odboru správy majetku, oddělení veřejné dopravy a údržby veřejných komunikací, který pro změnu uvedl, jaké drobné změny muselo město provést pro snadnější provoz elektrobusů. Z řad řidičů jsem oslovila řidiče Reného Mádra a Igora Tomalu, se kterým jsem podnikla i projížďku městem. Oba hodnotí přechod k elektrobusům kladně. Pro dosažení větší pestrosti názorů sdělili svůj pohled na zavedení elektrobusů cestující, pro které má zavedení elektrobusů spoustu benefitů. Cestující až tolik nevnímají dlouhodobý pozitivní dopad na životní prostředí, ale spíše komfort na palubě elektrobusu. Druhé, středně dlouhé sdělení, nabízí rozhovor s ředitelem divize osobní dopravy skupiny 3ČSAD Jakubem Vyvialem. Rozhovor by měl téma rozebrat více do hloubky. Právě zástupci provozovatele hromadné dopravy v Hranicích můžou podat o ekologické dopravě více detailních informací. Jakubu Vyvialovi jsem pokládala dotazy týkající se elektrifikované dopravy přímo v Hranicích i na celostátní či evropské úrovni. O rozhovor jsem požádala vedení dopravní skupiny 3ČSAD, po dohodě mezi vrchními představiteli dopravce mi rozhovor poskytl právě Jakub Vyvial. Tento žánr jsem zvolila, jelikož je čtenáři oblíbený a nabízí neinterpretované sdělení respondenta. Volila jsem primárně otevřené otázky, které se týkaly vlastností elektrobusů, jejich schopnosti neprodukovat žádné emise či stoupajícího trendu elektromobility. Interview je podle zvyklostí doplněno fotografií respondenta, v našem případě Jakuba Vyviala. Třetí text jsem se rozhodla koncipovat jako reportáž se středně dlouhým rozsahem. Společně s šéfredaktorkou Hranického deníku jsme požádali dopravce o soukromou jízdu elektrobusem s komentářem řidiče. Po zhruba dvoutýdenním naléhání byl určen termín, který vyhovoval oběma stranám. Za volant elektrobusu usedl dlouholetý řidič Igor Tomala. Ještě před samotnou jízdou jsem byla svědkem procesu nabíjení a vyslechla jsem si podrobný výklad ohledně fungování ekologického autobusu. Během výkladu jsem pokládala doplňující dotazy, abych docílila srozumitelnějšímu vysvětlení. Celého setkání se účastnil taktéž manažer marketingu 3ČSAD Michal Birkáš, který řidiče při výkladu doplňoval. Musím přiznat, že přístup obou aktéru byl velmi vřelý. Reportáž nese prvky popisného postupu a zahrnuje osobní pocity redaktora, čehož se v komunikátu snažím docílit. Daný žánr oživuje sdělení a přináší autentický průběh událostí. Kvůli této charakteristice jsem se rozhodla zařadit tento žánr do projektu. Ve čtvrtém sdělení jsem se snažila postihnout alespoň částečný názor cestujících na elektrobusy v Hranicích. Rozhodla jsem se proto zde zařadit krátkou anketu s pěti náhodnými respondenty. Snažila jsem se o věkovou diverzitu – oslovila jsem cestující v rozmezí od 19 do 62 let. Cestujícím jsem položila jednoduchou otázku: „Jak vnímáte zavedení elektrobusů v Hranicích?“. Respondenti tak dostali šanci prezentovat svůj názor, který si utvořili za půl roku od zavedení elektrifikované dopravy. Hlavním cílem mého projektu je vytvořit kvalitní komunikáty, jež by svým obsahem i zpracováním obstály v regionálním periodiku, konkrétně v Hranickém deníku, pro které jsou vzorově koncipovány. Pokud se mi podaří sdělení kvalitně zpracovat, věřím, že budou v regionálním médiu publikovány. Realizace komunikátů Komunikaci s dopravcem, řidiči či cestujícími mi usnadnila skutečnost, že jsem v Deníku současně vykonávala praxi. Kontakt na vedení dopravní skupiny 3ČSAD byl lehce dohledatelný na webu, na manažera marketingu Michala Birkáše mě odkázala šéfredaktorka Hranického deníku. Ohlasy od vedení města jsem získala zprostředkovaně z dříve vydaných článků týkajících se daného tématu, Pavla Slováka z Odboru správy majetku jsem kontaktovala e-mailem. Citací jsem využila v hlavním zastřešujícím článku, v reportáži šlo jen o promluvy řidiče Igora Tomaly a Michala Birkáše. Citace generálního ředitele ČSAD Tomáše Vavříka jsem si vypůjčila z otevřených oficiálních zdrojů. Při získávání zdrojů jsem se setkala s profesionálním a přívětivým přístupem. Vyzdvihla bych zde Michala Birkáše, který velmi rychle a ochotně reagoval na všechny mé dotazy, ať už při osobním setkání či přes e-mail. Rozhovor s Jakubem Vyvialem byl zatížen skutečností, že probíhal zprostředkovaně přes mobilní telefon. Nicméně ředitel divize osobní dopravy bez problému odpověděl na všechny mé otázky. Jako jeden ze zdrojů jsem použila také články ohledně zavedení elektrobusů v jiných českých městech, abych mohla nastínit komplexní náhled na téma. Články pocházely z regionálních médií. V procesu sbírání informací od zdrojů jsem se snažila přistupovat k tématu oproštěna jakýchkoliv názorových přesvědčení. Po setkání s několika osobami pohybujícími se ve světě elektomobility jsem si utvořila vesměs kladný názor na zavádění elektrifikované dopravy. Nicméně nemohu nechat bez povšimnutí fakt, že při reportáži nás po celou dobu doprovázel zástupce provozovatele hromadné dopravy v Hranicích, jehož zastoupení nebylo původně předmětem dohody. Během jednání se všemi subjekty navíc nezazněly v podstatě žádná negativa. Jelikož jsem ale do projektu nezařadila již žádný názorový článek, nemám prostor toto podezření nijak rozvinout. Při tvoření plánu projektu mi nepřipadalo vhodné zařazovat do regionálního periodika názorový článek zrovna na toto téma. Psané komunikáty nevykazují stoprocentní žánrové vyhrazení. V praxi se na poli regionální žurnalistiky, dle mého přesvědčení, žánrově čisté texty vyskytují zřídka. Alespoň Hranický deník na přesném naplnění zpravodajských a publicistických žánrů nelpí. Nicméně jsem se snažila doposud získané znalosti ohledně žánrů z větší části aplikovat. Jak jsem zmínila v popisu cíle projektu, články by mohly být zařazeny i v médiích zaměřených na ekologii či konkrétně ekologickou dopravu a tyto platformy umožňují čisté žánrové vymezení komunikátů. Nejvíce času jsem strávila u tvoření v pořadí třetího komunikátu, kterým je reportáž. Byť jsem na palubě elektrobusu nestrávila ani hodinu, výklad ohledně fungování ekologického prostředku si žádal většího rozebrání, tím pádem i více času. Jelikož se příliš neorientuji v odvětví dopravních prostředků, už vůbec ne těch na elektrický pohon, správné pochopení a zaznamenání informací mi činilo drobné obtíže. Časově náročné bylo také provázání textu popisnými pasážemi, které jsou pro reportáž typické. Nebylo pro mě snadné taktéž napsat první souhrnnou zprávu, která je pro regionální média lehce atypická. Snažila jsem se z větší části dodržet náležitosti žánru, jako je například popis událostí v čase. Do textu jsem taktéž zahrnula background, který jsem považovala za důležitý prvek pro komplexnější obraz tématu a ve výsledku lepší informovanost čtenářů. Komplexní uchopení tématu bylo cílem prvního komunikátu. Přiznávám, že toto sdělení by se svým charakterem spíše hodilo na strany specializovaných médií, o kterých jsem mluvila výše. Vytvoření textů delšího rozsahu, než je pro regionální médium běžné, mi nečinilo příliš velký problém. Nicméně bych ráda zmínila, že ačkoliv dva komunikáty byly publikovány (rozhovor a reportáž), texty musely být pokráceny. O redukci textu reportáže jsem se pokusila já osobně, rozhovor byl okleštěn šéfredaktorkou a editorem. Vedení redakce kratší rozsahy článků zdůvodňují neochotou čtenářů číst příliš dlouhá sdělení. Konkrétní výtky jsem neobdržela. Texty po zkrácení například neobsahovaly informace ohledně detailnějších technologických parametrech elektrobusu či užívání elektrobusů na evropské úrovni. V reportáži byly vyřazeny některé popisné pasáže. S těmito kroky ze strany redakčního vedení se úplně neztotožňuji, především v reportáži je, dle mého názoru, delší rozsah komunikátu žádoucí. Ráda bych zde zahrnula i mou zkušenost s fingováním Hranického deníku. Domnívám se, že celostátní vedení Deníku upozaďuje kvalitní žurnalistickou práci, spíše se soustředí na kvantitu vydaných komunikátů. Obsahy často nepostihují reálnou problematiku ve společnosti a absentuje zde právě komplexnější uchopení tématu. Rozumím tezi, kterou uvádí i řada odborníků zkoumajících regionální média, a sice že by se regionální média měla primárně zabývat lokálními záležitostmi, to však neznamená, že by se daná témata nesměla rozebírat více do hloubky. Třeba jen na regionální úrovni. V regionálních médiích taktéž dochází ke konvergenci obsahů a v lokálně zaměřených periodikách vychází články týkající se celorepublikového tématu. Na samotné redaktory lokálních redakcí je ovšem paradoxně kladen nárok, aby se věnovali výlučně lokálním tématům bez zařezení celostátní optiky v rámci například potřebného srovnání s jinými regiony. V tomto směru dochází z hlediska obsahu k mírně schizofrenní situaci. V regionálních médií sice dochází ke zestejňování obsahů a jsou zde pravidelně zařazována sdělení zabývající se celorepublikovou tematikou, ovšem redaktorům v podstatě není dovoleno témata regionu zpracovávat s přihlédnutím k celostatní situaci. Myslím si, že právě hlubší rozpracování regionálních témat by vedlo ke zkvalitnění regionální žurnalistiky. Došlo by pak také k naplnění kritérií regionálnho tisku, která uvádí odborníci. Témata by byla v podstatě výlučně lokálního charakteru, ovšem s doplněním o širší informace. Deník také velmi rád poskytuje názory občanů, které ale mnohdy nemají v podstatě žádnou informační hodnotu. Ku příkladu při anketě týkající se elektrobusů v Hranicích téměř nikdo nekomentoval zlepšení ovzduší, které bylo hlavním důvodem jejich zavedení. Anketa tedy prokázala především skutečnost, že se cestujícím nové komfortem oplývající elektrobusy líbí, což by si kdekdo patrně domyslel i bez dotazování. Na druhou stranu názory obyvatel jsou čtenáři velmi oblíbené a vedení Deníku si je toho vědomo. Také apeluje na jednoduchou formulaci dotazu, aby mohl odpovědět téměř každý, i ten kdo nemá o dané problematice téměř nic neví. Deník reflektuje podobu dnešní konzumní společnosti. Hlavním kritériem je prodej. Texty se zkracují, jelikož lidé nechtějí četbě obětovat více času, na stranách musí být zařazena do očí bijící inzerce. Tyto skutečnosti se podílí na celkovém úpadku kvality regionální žurnalistiky. Redaktoři se setkávají s velkým časovým tlakem, jelikož musí zastávat vedle tvůrce komunikátu i například funkci fotografa. Redakce zaměstnávají čím dál méně novinářů, čili redaktorova pozornost je upínána na několik spolu nesouvisejících témat. Všechny tyto skutečnosti vedou k úpadku kvality žurnalistické činnosti. Sestupnou tendenci potrvzuje i jistá rezignace čtenářské obce o kvalitně zpracované texty. Sebereflexe Nastolené cíle projektu se mi podle mého názoru podařilo naplnit víceméně podle plánu. Nejhodnotnější informace jsem získala patrně od zástupců dopravní skupiny 3ČSAD, kteří mi danou tematiku hlouběji osvětlili. Přínosná byla taktéž projížďka Hranicemi s výkladem řidiče, která nabídla další optiku tématu. Sama jsem se dozvěděla spoustu informací. Myslím, že se mi podařilo tematiku rozpracovat o něco komplexněji, než v dříve vydaných článcích od jiných autorů. Například při zavádění elektrobusů nebyla média schopna stoprocentně potvrdit, zda se v Hranicích skutečně jedná o první plně elektrifikovanou dopravu v Evropě. Komunikáty jsou podle mě také hodnotné tím, že se zabývají tématem, které trápí Hranice dlouhodobě. Kvalita ovzduší sužuje město řadu let. V rámci sdělení jsem také zahrnula uživatelskou přívětivost ekologických autobusů, což si myslím, že je pro čtenáře víceméně nová informace. Snažila jsem se na komunikátech také zaznamenat rostoucí trend elektromobility a jeho výhody a nevýhody a domnívám se, že se tak podařilo i přes limity regionálního periodika. Nedostatky článků vidím především v absenci vyjádření firmy SOR, výrobce elektrobusů. Avšak domnívám se, že fungování a celkové téma elektromobility bylo dobře prezentováno zástupci skupiny 3ČSAD, kteří se ovšem nechtěli příliš pouštět do rozebírání nevýhod elektrobusů, které oni sami poskytují. Dalším nedostatkem je těžko uchopitelné žánrové zařazení prvního z článků, nicméně hlavní rysy souhrnné zprávy jsem, dle mého soudu, naplnila. Celkově se domnívám, že se mi projekt podařilo, i přes časovou tíseň, vypracovat poměrně kvalitně. Téma mohlo být rozhodně zpracováno komplexnějším způsobem, nicméně články by v regionálním periodiku obstály. Důkazem budiž vydání dvou článků v Hranickém týdnu a zařazení reportáže do online magazínu 3ČSAD. U reportáže mě mrzí skutečnost, že článek působí lehce jako promo dopravce, což bylo mimo jiné způsobeno přítomnosti manažera marketingu po celou dobu setkání s řidičem elektrobusu. I přesto jsem se snažila poukázat na nevýhody, které se v elektrobusech skrývají, ale přiznávám, že je zde možnost, že mi byly některé nedostatky zatajeny.   Zdroje Osobní rozhovor s Michalem Birkášem, manažerem marketingu skupiny 3ČSAD Osobní rozhovor s dlouholetým hranickým řidičem autobusu Igorem Tomalou Telefonický rozhovor s Jakubem Vyvialem, ředitelem divize osobní dopravy 3ČSAD Komunikace přes email s Pavlem Slovákem, zástupcem města JÍLEK, Viktor. Lexikologie a stylistika nejen pro žurnalisty: studijní text pro distanční studium. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. 125 s. Studijní texty pro distanční studium. ISBN 80-244-1246-2 WASCHKOVÁ CÍSAŘOVÁ, Lenka. Český lokální a regionální tisk mezi lety 1989 a 2009. Brno: Masarykova univerzita, 2013. ISBN 978-80-210-6478-2 ZeEUS: eBus Report - An overview of electric buses in Europe (21. 4. 2018) Dostupné z http://zeeus.eu/uploads/publications/documents/zeeus-ebus-report-internet.pdf NUC, Jan. Hranice ukázaly nové elektrobusy. In: olomoucky.denik.cz (21. 4. 2018) Dostupné z: https://olomoucky.denik.cz/zpravy_region/v-hranicich-se-predstavily-nove-elektrobusy-podivejte-se-20171019.html ČT24, Hranice nasadily elektrobusy. Staly se nejspíš prvním městem v Evropě s plně elektrifikovanou MHD In: ceskatelevize.cz Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/2278615-hranice-nasadily-elektrobusy-staly-se-nejspis-prvnim-mestem-v-evrope-s-plne Město Hranice. Kvalita ovzduší. Dostupné z: https://www.mesto-hranice.cz/stav-ovzdusi-aplikace SOR Libchavy. Dostupné z: https://www.sor.cz/ Realizace SOUHRNNÁ ZPRÁVA: První kompletně elektrifikovaná hromadá doprava v Evropě. Hranické elektrobusy jezdí již půl roku 18. 4. 2018 Hranice se od listopadu loňského roku můžou pyšnit evropským prvenstvím na poli městské dopravy. Hranická hromadná doprava se stala plně elektrifikovanou. Šestice nových elektrobusů od výrobce SOR nahradila dosavadních osm naftových autobusů. Výhoda nových elektrobusů tkví především v šetrnosti k životnímu prostředí, elektricky poháněné autobusy neprodukují žádné emise. Slavnostní předání flotily elektrobusů proběhlo 19. října na Masarykově náměstí. Primárním důvodem zavedení elektrobusů v Hranicích je špatná kvalita ovzduší. Především prašnost trápí obyvatele Hranic již řadu let. Ekologická doprava je jedním z kroků k lepšímu životnímu prostředí ve městě. „Vedení města nás oslovilo s požadavkem na ekologickou dopravu. Zpočátku jsme Hranicím nabídli autobusy na CNG (ztlačený zemní plyn, pozn. red.), které ovšem nejsou stoprocentně bezemisní. Další alternativou byly elektrobusy, které jsme nakoupili v rámci čerpání dotačního programu Evropské unie,“ vyjádřil se k zavedení elektrobusů Michal Birkáš, manažer marketingu dopravní skupiny 3ČSAD, která městskou hromadnou dopravu v Hranicích provozuje. Elektrobusy, které do ovzduší nevypouští žádné škodlivé látky, byly pro zástupce města jasnou volbou. Koncentrace polétavého prachu ve městě opakovaně překračuje povolený limit, který činí 50 mikrogramů na metr krychlový. Posledně měřící stanice v Bělotíně zaznamenala překročení limitu 6. března letošního roku. Stanice tehdy naměřila hodnotu 198. V Hranicích byla v tomto období dokonce vyhlášena smogová situace. „Tento technologický zlom v ekologické dopravě nám pomohl problém částečně vyřešit. Tento krok jsme potřebovali udělat. Novými elektrobusy zabezpečíme dopravu v Hranicích stoprocentně,“ okomentoval problematiku starosta města Jiří Kudláček. Šest elektrobusů nahradí v provozu všechny naftové autobusy. „Dieselové autobusy vykazovaly na 200 kilogramů emisí ročně,“ uvedl Tomáš Vavřík, generální ředitel skupiny 3ČSAD. Vedení města usiluje o permanentní měření kvality ovzduší v Hranicích. V rámci projektu monitoringu ovzduší byla ve městě instalována automatizovaná měřící stanice, která sbírala data o prašnosti v Hranicích prakticky denně. Široká veřejnost si pak mohla aktuální stav ověřit přímo na stránkách města. Současně s koncem roku 2017 byl daný projekt ukončen, nicméně město opět usiluje o dotaci na novou monitorovací stanici. Slavnostní zavedení elektrobusů Předání elektrobusů proběhlo na Masarykově náměstí 19. října za účasti starosty města Jiřího Kudláčka, senátorky Jitky Seitlové či hejtmana Olomouckého kraje Ladislava Oklešťka. Flotila šesti elektrobusů byla k dispozici k nahlédnutí široké veřejnosti. Návštěvníci slavnostního předání mohli zhodnotit zmodernizovaný interiér zelenobílých elektrobusů. Pro větší komfort cestujících elektrobusy disponují možností nákupu jízdenek platební kartou nebo pokrytím paluby wi-fi připojením. Dalším zpříjemněním pro cestující je bezbariérový přístup či extrémně tichý chod autobusu. „Z tichého chodu máme trochu obavy, ale snad si na to účastníci provozu zvyknou,“ nechal se slyšet Tomáš Vavřík. Moderní pojetí elektrobusů návštěvníci vesměs kvitovali. „Jsem rád, že je odteď možné platit kartou, věčně u sebe nemám hotovost. Taky jsem nadšený z wi-fi připojení na palubě elektrobusu. Často jezdím autobusem na vlakové nádraží a potřebuju například zkontrolovat, jaké mají vlaky zpoždění, takže teď to bude bez problémů,“ vyjádřil se k novým elektrobusům jeden z návštěvníků Petr Rolinc. Starší občané vidí výhodu spíše v bezbariérovém přístupu a tichém chodu. „Do některých starých autobusů musel člověk zdolat několik schodů. Já mám ku příkladu problémy s koleny, takže to pro mě byla velká potíž. Staré autobusy byly taky velmi hlučné, museli jsme se s manželkou téměř překřikovat, abychom se slyšeli. To už teď nebude potřeba,“ prozradil další z návštěvníků Josef Keprda. Elektrobusy nejsou pouze hranickou záležitostí První elektrobusy dodala skupina 3ČSAD do Ostravy. Ekologická hromadná doprava byla částečně zavedena také v Třinci, Krnově a Praze. Podle Michala Birkáše zájem o elektrobusy roste. „V rámci dalších dotačních programů obsluhujeme celkem nějakých sedm měst a v průběhu roku 2018 budeme osazovat tři elektrobusy do Havířova, dva do Frýdku-Místku a jeden do Karviné. S dvanácti elektrobusy budeme největší provozovatelé elektrobusů v Česku,“ hovoří o vzrůstajícím trendu elektromobility Michal Birkáš. Zvýšený zájem o bezemisní hromadnou dopravu projevují i další evropské země. „Podle projektu ZeEus (evropský projekt, který se zabývá provozem elektrobusů a bezemisních linek napříč Evropou, pzn. red.) bude postupně provoz elektrobusů rozšířen o stovku měst. Dnes bezemisní dopravu provozuje zhruba devadesát,“ doplnil Michal Birkáš. Od prosince loňského roku byly zavedeny plně elektrifikované městské hromadné linky i v Novém Jičíně. Tři nové elektrobusy vyrobila taktéž firma SOR, provozovatelem hromadné dopravy je společnost Arriva Morava. Největší flotilu elektrobusů na českém území má Třinec, kde vozí cestující deset elektrobusů od dopravního velkovýrobce Škoda. Provozovatelem je stejně jako v Novém Jičíně Arriva Morava. Ekologická doprava má i své nevýhody Jedním z nedostatků elektrobusů je vysoký pořizovací náklad. Podle generálního ředitele 3ČSAD stály elektrobusy v Hranicích celkem 78 milionů korun. Dotace na jejich pořízení dle jeho slov pokryla 85 procent nákladů. „Pořizovací náklad je mnohonásobně vyšší než u naftových vozidel. Nicméně provoz elektrobusů nestojí téměř nic. Baterie se průběžně dobíjí, jejich životnost podle výrobce dosahuje šesti let. Ovšem zatím nevíme, zda toto tvrzení platí v ostrém provozu. Žádný dopravce neprovozuje elektrobusy tak dlouhou dobu,“ dodal k tématu provozních nákladů Michal Birkáš. Jakmile baterii vyprší životnost, výrobce ji ekologicky zlikviduje. Podle Michala Birkáše výrobce rozebere baterii na součástky, které využívá k další výrobě baterií či jinak recykluje. Provoz elektrobusů se kromě vysokého pořizovacího nákladu potýká s omezeným dojezdem. V současné době má podle dopravce elektrobus dojezd po plném nabití zhruba 250 kilometrů. „Dojezd je dnes asi největším limitem elektrobusů. Nicméně technologický pokrok jde mílovými kroky dopředu a v budoucnu bude jistě dojezd znatelně delší,“ řekl k problematice Michal Birkáš. Půl roku v provozu Hranické elektrobusy jezdí ulicemi Hranic bezmála půl roku, a řidiči si je zatím pochvalují Podle nich je ovládání elektrobusu mnohem snazší než v klasických naftových autobusech, pro některé se dokonce jízda stala požitkem. „Díky elektrickému pohonu odpadlo spoustu mechanismů jako například řazení či sešlapávání spojky. Jízda je teď mnohem plynulejší a téměř bezhlučná. Za velký benefit považuji také okamžité zrychlení ve svahu v případě, když třeba potřebuji rychle opustit křižovatku,“ prozradil dlouholetý řidič René Mádr. Menší problém představovala dlouhá doba nabíjení elektrobusu. Plné nabití vyžaduje zhruba šest hodin. Společnost SOR proto před pár týdny městu poskytla „rychlonabíječku“, která elektrobus dobije v rozmezí hodiny až hodiny a půl. Řidiči také narazili na těžší manévrování. Elektrobus se kvůli umístění baterií a kompresoru v zadní části chová jako více než desetimetrový prostředek. Reálná délka elektrobusu je 9,70 metrů. „Kvůli zavedení elektrobusů jsme v centru města, kde jsou velmi úzké uličky, odstranili nadbytečné sloupky, na některých místech jsme zavedli zákaz stání, jelikož kvůli zaparkovaným autům nemohly elektrobusy projet,“ uvádí Pavel Slovák z Odboru správy majetku, oddělení veřejné dopravy a údržby veřejných komunikací. Provoz elektrobusů tak nezhatily ani sloupky, ani zaparkovaná auta, a ani nejtužší soupeř ze všech – třeskutý mráz, na nějž byl především závěr letošní zimy opravdu bohatý. Takzvané temperování při nabíjení zaručilo ohřívání baterií, díky kterému nedošlo ke ztrátě kapacity. V případě poruchy elektrobusu jsou pak v depu připraveny dva staré naftové autobusy. Ředitel divize osobní dopravy 3ČSAD Jakub Vyvial tvrdí, že by se roční úbytek emisí po zavedení elektrobusů měl sníži o půl tuny. „Průběžné výsledky zatím nemáme, ale stav hranického ovzduší budeme určitě monitorovat,“ uzavřel Jakub Vyvial. Autor: Aneta Králová ROZHOVOR: Roční emise by se po zavedení elektrobusů měly snížit o půl tuny, říká ředitel divize osobní dopravy skupiny 3ČSAD Jakub Vyvial 28. 3. 2018 Elektricky poháněná doprava se stává trendem budoucnosti. Společně s Hranicemi se do zavádění elektrifikované hromadné dopravy zapojuje čím dál více měst. V čem se skrývají hlavní výhody elektrobusů a v čem naopak zaostávají za tradiční autobusovou dopravou? Jak se může zlepšit kvalita životního prostředí po zavedení elektrifikované dopravy? Danou problematiku přiblížil ředitel divize osobní dopravy skupiny 3ČSAD Jakub Vyvial. Máte představu, kolik obcí v ČR dnes používá elektrobusy? V současné době jsou elektrobusy zavedeny celkem v pěti českých městech. Jedná se o Třinec, Hranice, Ostravu, Krnov a Prahu. V čem tkví hlavní výhody elektrobusů? Hlavní výhody tkví v nulových emisích z vlastního provozu, tichý chod a obnovitelný zdroj. Jsou elektrobusy stoprocentně šetrné k životnímu prostředí? Samotný provoz vozidel je bezemisní a tudíž maximálně šetrný k životnímu prostředí. Jak probíhalo jednání se zástupci Hranic ohledně zavedení elektrobusů? S vedením města jsme řešili požadavky ekologického provozu. Byli jsme připraveni pořídit autobusy poháněny na CNG (stlačený zemní plyn pzn. red.), zároveň se nám však naskytla možnost využít dotačního titulu Ministerstva pro místní rozvoj na pořízení elektrobusů. Vypracovali jsme projekt a studii proveditelnosti a umístili se s naším projektem na prvním místě v České republice a dotaci získali. Jak se liší náklady na provoz elektrobusů od naftových autobusů? V zásadě je neporovnatelný. Samotný provoz přes spotřebu pohonné hmoty, respektive energie je ve prospěch elektrobusů. Všechny ostatní aspekty provozu jsou však nákladnější – zejména pořízení, následný servis a údržba, složitá infrastruktura dobíjení. Podívejme se důkladněji právě na dobíjení. Jak dlouho se elektrobusy nabíjejí a jakým způsobem? Elektrobus se nabíjí šest hodin prostřednictvím plug-in konektoru na dobíjecí stanici. A po dobití vydrží elektrobus v chodu jak dlouho? Dojezd plně nabitého elektrobusu je do zhruba 180 kilometrů v závislosti na členitosti terénu provozu. Jak se použité baterie likvidují? Baterie mají plánovanou životnost, stejně jako elektrobus samotný. Čili pak dojde ke komplexní ekologické likvidaci. Jednou z výhod elektrobusů je jejich velmi tichý chod. Neobáváte se ale, že by to v konečném důsledku mohlo v dopravě způsobit spíše komplikace? Může to být nebezpečné… Sice je tichý, ale zase je vzhledem ke svým rozměrům nepřehlédnutelný a přeci jenom se pohybuje po standardních silnicích. Kromě tichého chodu, jako cestující poznám rozdíl mezi elektrobusem a naftovým autobusem? Elektrobus poskytuje cestujícím vyšší komfort cestování díky tichému provozu a absenci zápachu z emisních spalin a konstantnímu zrychlení bez cukání, které můžeme znát z běžných zpřevodovaných motorů. Dokážete říct, zda stoupá zájem o elektrickou dopravu? Jakým tempem? Podle evropského projektu ZeEUS (který v rámci svého ZeEUS reportu dlouhodobě monitoruje využívání elektrobusů ve světě) a jehož je i náš provoz v Hranicích součástí, jsou elektrobusy provozovány aktuálně v devadesáti evropských městech, přičemž v následujících měsících plánuje nasazení elektrobusů další stovka měst. Máte nějaké informace o tom, jestli je v ČR o elektrobusy větší zájem než v ostatních zemích v Evropě? Elektrobusy v Evropě provozuje celkem 22 zemí. S pěti městy provozujícími elektrobusy je Česká republika statisticky na středu. Největšími provozovateli flotil elektrobusů v Evropě jsou Německo, Nizozemí, Švédsko a Francie. Ve kterém městě v ČR byly elektrobusy zavedeny jako první? Pokud bereme v úvahu regulérní provoz (nikoliv testovací nasazení), první elektrobusy byly nasazeny v Ostravě. Na trhu se objevuje několik typů elektrobusů. Jsou všechny stejně „šetrné k přírodě“? Jen v Evropě je dle ZeEUS reportu registrováno 32 výrobců elektrobusů, jejichž produkty se liší typem použitých baterií, systémem nabíjení a dalším zpracováním. Co když se podíváme na tuzemský trh? Chytlo se ekologického typu dopravy hodně výrobců? Ano, nástup trendu elektromobility se odráží nejen v nabídce výrobců elektrobusů, ale i v nabídce automobilek, produkující osobní vozidla v České republice. O výhodách elektrobusů jsme si již řekli, co ale nějaké nevýhody? K nevýhodám rozhodně patří omezený dojezd, který je prozatím zhruba 250 kilometrů. Nevýhodou je také pořizovací cena, u hranických elektrobusů hovoříme v řádech desítek milionů korun. Budou podle Vás v budoucnu všechny naftové autobusy nahrazeny elektrobusy? Dokud se v budoucnu výrazně nezefektivní dojezdové parametry elektrobusů, autobusy s pohonem na naftu či zemní plyn budou mít vždy ve specifických provozech své opodstatnění. Máte k dispozici nějaké statistiky, které zachycují zlepšení ovzduší po zavedení elektrifikované dopravy? V rámci námi provozované dopravy by roční úbytek emisí měl být snížen o půl tuny. Je podle Vás elektricky poháněná doprava cestou k lepším zítřkům? Každopádně se jedná se o trend budoucnosti. Autor: Aneta Králová REPORTÁŽ: S elektřinou to jede líp. Řidič Igor Tomala nás vzal na komentovanou prohlídku elektrobusem 16. 4. 2018 Hranice - Od podzimu loňského roku udělaly Hranice krok k lepšímu životnímu prostředí. Nově zavedená flotila elektrobusů šetří ovzduší ve městě téměř půl roku. Cestující si užívají moderní interiér i tichý chod elektrobusů. A jak vnímá nové vozidlo samotný řidič? Strávili jsme dopoledne na palubě elektrobusu s řidičem Igorem Tomalou, který nám poskytl další pohled na věc. Pohled přímo z palubní desky. Pondělní dopoledne. Začátek pracovního týdne, mraky nepropustí slunce, venku je jako ve skleníku. Přicházím do depa v areálu firmy Cetris, kde se elektrobusy odstavují a nabíjejí. Hodinky ukazují za pár minut jedenáct a dlouholetý řidič autobusu Igor Tomala mě společně s manažerem marketingu dopravní skupiny 3ČSAD Michalem Birkášem vřele vítají. Navzájem si vyměňujeme úsměvy a chystáme se přistavený elektrobus prohlédnout více zblízka. Musíme průběžně dobíjet Všichni tři stojíme u zelenobílého elektrobusu a prohlížíme si nabíjecí stanice. Vidíme, že v depu se nacházejí dva různé typy nabíječek. „Klasická třicetiampérová nabíječka je schopna nabít elektrobus za noc během šesti hodin. Nová, a větší, stošedesátiampérová nabíječka dobije elektrobus zhruba za hodinu, maximálně za hodinu a půl. Stačí jen připojit konektor, zapnout a nabíjí se,“ komentuje proces nabíjení Igor Tomala. O baterie je dobře postaráno Nacházíme se u zadní části elektrobusu, kde je připojen konektor nabíječky. Igor Tomala otevírá bateriový prostor. „Je tu šest baterií a 180 článků. Nahoře je umístěn lamelový kompresor. Odpadá mnoho mechanismů jako například převodovka a účinnost motoru je stoprocentní.“ „Vydrží baterie stejně dlouho i v mrazech?“ táži se Igora Tomaly. „Ano, pokud mrzne, je na nabíjecí stanici takzvané temperování, které zajišťuje teplotu necelých třicet stupňů v bateriovém prostoru,“ popisuje péči o baterie zkušený řidič, „podobně to funguje v létě, kdy dochází k přehřívání, tak to má naopak svoje chlazení,“ dodává. Modernější a snazší Po prozkoumání elektrobusu zvenčí, vstupujeme konečně dovnitř. Nemusím překonávat žádné schůdky, přístup je bezbariérový. Na první pohled je zřejmé, že interiér oblékl moderní kabát. V momentě, kdy předstupuji před řidiče, vidím před sebou terminál umožňující platit jízdenky bezhotovostně. „Dřív jsme jako řidiči měli před sebou celý ovládací panel plný tlačítek, dnes máme pouze sedmipalcový monitor, který se ovládá dotykově, můžeme nastavit vytápění nebo ventilaci. Starší kolegové s tím měli trochu problém, protože moderní technika je pro ně zkrátka náročnější na ovládání.“ Odjezd. Ale až bude vše stoprocentně v pořádku Všichni sedáme do elektrobusu. Chvíli s Michalem Birkášem čekáme, až řidič Igor Tomala odpojí nabíječku, abychom mohli opustit depo. Po pár vteřinách řidič sedá za volant a chce zavřít dveře. Marně. První ani druhý pokus nevyšel. Igor Tomala jde tedy opět překontrolovat bateriový prostor. Zjišťuje, že prostor nebyl dokonale zajištěn. Vysvětluje nám, že pokud není bateriový prostor řádně uzavřen, není možné s elektrobusem odjet. Stejná situace nastává, pokud není správně zatažená ruční brzda ku příkladu. Slyším, že nic neslyším Nyní je vše v pořádku a můžeme vyrazit. Řidič na novém panelu vedle volantu stiskne tlačítko označené písmenem „D“, které znamená „Drive (ang. řídit)“. Pak stačí sešlápnout pedál akcelerátoru rychlosti a vyjíždíme. V naprosté tichosti, naprosto plynule. „Elektrobus je téměř bezhlučný. Jakmile stojíte někde v zastávce v zastavěné oblasti, kde lidé často větrají, nikoho nerušíte. Naftové autobusy neustále vydávají nějaký zvuk,“ komentuje Igor Tomala, „teď jedeme na neutrál a neslyšíte nic, jen rádio. Zvenku slyšíte jen odvalování pneumatik jako na horském kole.“ Je to jako plavba lodí Ekologické autobusy nemají spojku. Automaticky přichází obava, že vůz po puštění brzdy okamžitě couvne. „Já jsem se toho zpočátku bál, nicméně opak je pravdou. Po puštění brzdového pedálu elektrobus několik vteřin ve svahu stojí a necouvne. Potom okamžitě zrychlí,“ osvětluje Igor Tomala. Když se podívám řidiči přes rameno, můžu se přesvědčit, že chybí řadící páka. „Bez ručního řazení je to pro řidiče jednodušší. Za směnu jsem zařadil i 3500 krát,“ vypráví Igor Tomala. „Žádné vibrace, ticho. Hladké rozjezdy. Je to jako na lodi, plujeme,“ charakterizuje jízdu s úsměvem na rtech dlouholetý řidič. Brzdíme – šetříme Po zdolání kopce v Teplicích nad Bečvou se otáčíme a jedeme zpět do centra města. Tentokrát z kopce. Monitor po řidičově pravici ukazoval po výjezdu do kopce 68% baterie. Po cestě směrem dolů monitor ukazuje 69%. „Během zhruba 400 metrů se nám vrátilo jedno procento zpátky. De facto co ztratím do kopce, tak se mi vrátí po cestě nazpět, dokonce i nějaké procento přibude. Odpozoroval jsem, že zhruba po dvou kilometrech se ztrácí jedno procento baterie. Tím pádem je dojezd elektrobusu zhruba 200 kilometrů. Vybíjení také záleží na klimatických podmínkách. V zimě máte dlouho zapnutá světla, interiér je taky dlouho rozsvícený. Baterii vybíjejí i zapnuté ventilátory nebo puštěné stěrače. Ale pohybujeme se pouze v řádech jednotek procent a na dojezd to nemá velký vliv,“ prozrazuje řidič. Každodenní kurz asertivity Proplétáme se úzkými uličkami na náměstí. Manévrování s autobusem skutečně nevypadá jednoduše. Kromě sloupků kolem cesty se musí řidič popasovat i s flotilou zaparkovaných aut. Naneštěstí pro řidiče autobusu, stojí osobní auta mnohdy velmi nešťastně a brání v průjezdu. „Zrovna dnes se mi stalo, že jsem musel v ulici Radniční zastavit a počkat, než si řidič nakoupí a s autem odjede. Ale podobné situace se stávají často, tak už mě to příliš nerozhodí,“ usmívá se Igor Tomala. A skutečně působí velmi optimisticky. Přijíždíme do zastávky, kde netrpělivě čekají cestující. Bohužel pro ně si budou muset ještě chvíli počkat na regulérní spoj, který přijede chvíli po nás. „Pokud v zastávce například nemám správně zataženou ruční brzdu, tak dveře nejdou otevřít, aby se cestujícím nic nestalo, kdyby se autobus nějak pohnul A zase pro změnu se nemůžu rozjet s otevřenými dveřmi,“ charakterizuje chování autobusu hranický řidič. Jednodušší parkování Naposledy zastavujeme na zastávce na Šromotově náměstí. Neznámý cestující už patrně nesnesl čekání na autobusový spoj a ustlal si přímo na lavičce. Opouštíme náměstí, vracíme se do depa. Řidič nás ještě veze přes kruhový objezd směrem na Bělotín. Přijíždíme stoprocentně ekologickým prostředkem k zastávce, míjíme zmatené cestující a ohromné komíny hranické Cementárny. Vracíme se do depa. Teď už stačí zacouvat k nabíjecí stanici. „Stisknu tlačítko označené písmenem „R“ (Reverse, angl. zpátečka) a můžu couvat,“ popisuje řidič. Má k dispozici i kameru, která usnadňuje manévrování. Ekologie především Před rozloučením ještě konzultujeme s Michalem Birkášem vzrůstající trend elektromobility. Při diskuzi o bezemisní dopravě se vyhýbáme přijíždějícím kamionům a dodávkám. „Hranice jsou průkopníky elektrifikované dopravy,“ pronáší s úsměvem Igor Tomala. Michal Birkáš přidává informaci: „Žádné další město zatím nemá zájem o plně elektrifikovanou dopravu. V rámci dalších dotačních programů obsluhujeme celkem nějakých sedm měst a vlastně v tomto kvartálu budeme osazovat tři elektrobusy do Havířova, dva do Frýdku-Místku a jeden do Karviné. Je to pořád stejný výrobce, ale jedná se o novější prototypy elektrobusů.“ Chystáme se k odchodu, podáváme si ruce a loučíme se. Elektrobus je zaparkován, řidič Igor Tomala vypíná motor a nechává vůz chvíli regenerovat, než vyrazí na svůj tradiční turnus. Autor: Aneta Králová ANKETA: Co říkají na elektrifikovanou hromadnou dopravu samotní cestující? Jak vnímáte zavedení elektrobusů v Hranicích? Martina Seibertová 19 let studentka Hranice „Vnímám to velmi pozitivně, jsou modernější a celkově hezčí, bohužel však mnohdy přijíždějí pozdě, ale to není vina elektrobusů, řekla bych. Wi-fi na palubě je skvělá věc, když jedete příliš dlouho a nevíte co dělat.“ Jan Vitonský 62 let důchodce Hranice „Jezdím autobusem velmi často, takže příjemnější prostředí v autobusu rozhodně vítám. Především je ta jízda tichá, předtím autobus neustále vydával nějaké zvuky, to bylo neuvěřitelně otravné. Teď si můžu při jízdě i zavolat a všechno slyším a naopak příjemce slyší mě.“ Pavel Frkal 22 let technik Hranice „Městskou hromadnou dopravou nejezdím příliš často. Nicméně nedávno jsem kvůli špatnému počasí jel novým elektrobusem z práce a ta změna se mi líbí, celé je to hezčí. Ale jelikož jezdím jen zřídka, je mi v podstatě jedno, co tu jezdí.“ Lucie Davidová 29 let knihovnice Hranice „Elektrobusy moc nejezdím, ale myslím si, že město udělalo krok dobrým směrem. Ekologická doprava určitě pomůže zdejšímu ovzduší. Nevím sice v jaké míře, ale oni to určitě vědí. (smích)“ Barbora Silná 40 let prodavačka Drahotuše „Každý den jezdím autobusem do práce, ale tu změnu jsem upřímně zpočátku nijak nepocítila. Zkrátka jsem tomu nevěnovala pozornost. Ale teď musím uznat, že je to příjemnější cestování, tiché, modernější. Dnes jsem se dokonce připojila na wi-fi.“   Autor: Aneta Králová