Jan Meichsner 
Tak já se hned na úvod zeptám – jaké je podle Vás postavení žen v české politice? Myslíte si, že chybějí ženy na české politické scéně?
Tak když se na to podíváme, těch žen je v poslanecké sněmovně zhruba čtvrtina. Z počtu dvou set poslanců tedy okolo padesáti. To není ani půl na půl. Za mě je ve vrcholové české politice pořád málo žen.
Když už jsme u toho postavení žen v politice a podíváme se na poslanecký klub KDU-ČSL, tak Vy jste tam vlastně jediná žena. Jak tohle vnímáte?
V tomhle období je to devět ku jedné. V minulém to bylo početně třináct ku jedné. Je to pro mě těžké z několika důvodů. Například při projednávání různých témat je ten mužský pohled často jiný než ženský. Chybí mi tam podpora jedné, případně dvou kolegyň.
Takový ženský nadhled?
Ano ano, přesně tak. Není to pak jednoduché.
Pokud se bavíme o tom, jak těžké je něco prosadit v politice, tak Vy jste se vlastně tou komunální politikou propracovávala nějakou dobu – jak těžké bylo uspět?
Já jsem vlastně v komunální politice byla relativně krátkou dobu. Do zastupitelstva jsem se dostala až v roce 2010. O tři roky později jsem pak kandidovala do sněmovny a v roce 2014 jsem do ní vstoupila. Byla jsem tehdy náhradnice za Tomáše Podivínského.
A jak se tedy do politiky dostat a uspět?
Myslím si, že pokud chce jít člověk do politiky, tak to má dvě roviny. Jedna rovina je ta, že se tamčlověk propracuje takzvaně zdola. Přes komunální a krajskou politiku. A druhá, a to si myslím, že je spíš ta moje cesta – pracovala jsem totiž v sociálních službách a dělala jsem spoustu dobročinných akcí, sbírek a koncertů. Tím jsem si, myslím, vešla ve známost jak u veřejnosti, tak u firem. Zkrátka přes tu moji práci, kterou jsem dělala mimo politiku.
Ale pokud se přesuneme k Vaší současné práci – Vaším mottem je: „Neslibuji, pracuji.“ Na čem tedy aktuálně pracujete?
Vzala bych to trochu šířeji. Stále mám totiž vazby na svou předchozí profesi. Ať už to byly poradny pro oběti domácího násilí, terénní služby pro rodiny s dětmi. Takže pokud tady přijde na projednávání nějaké věci z této oblasti, tak to konzultuji i s tou praktickou sférou. Takže i nadále pracuji pro spolek Adopce pro budoucnost, která pomáhá dětem získat vzdělání a materiálně je zabezpečit. Ať už jsou to školní obědy, pomůcky nebo školy v přírodě. Vše, co ke kvalitnímu vzdělání patří a je potřeba.
Neměl by ale tuhle roli plnit spíš stát než neziskový sektor? Doplácet na obědy zdarma, jízdné.
Stát už se toho částečně ujal v té podobě, že existuje projekt Obědy do škol. V rámci toho se škola může přihlásit, není to úplně záležitost rodiče, na MPSV. Učitel vytipuje sociálně slabé žáky, děti samoživitelek nebo děti z rodiny, kde na hrazení obědu nejsou prostředky. Určitý počet žáků má pak obědy zdarma. Tohle ale běželo jen do doby, než přišel covid. Existují také dávky hmotné nouze a mimořádné pomoci.
A co tedy současná politika, kterou razíte Vy?
Momentálně tady máme spoustu návrhů ze sociální oblasti, které se týkají například novely sociálně právní ochrany dětí. Taky jsem teď podávala pozměňovací návrhy směrem k tomu, aby pěstouni dostávali více peněz. Jde totiž o to, že pěstounů máme málo, a ještě chceme zrušit kojenecké ústavy. Což je podle mě dobře a nechceme, aby byť i jedno dítě bylo v ústavní péči. Ty děti ale musejí mít, kam jít, a je tedy potřeba zvednout finanční odměny pro pěstouny. Už zhruba deset let neprošly valorizací. Je potřeba podpořit jak dlouhodobé, tak krátkodobé pěstouny.
Vy jste také členkou Komise pro spravedlivé důchody – jak se situace vyvíjí tam?
V této komisi jsem dva roky a řešíme aktuální podobu důchodové reformy, kterou by měla předložit ministryně práce a sociálních věcí. Jde tam hlavně o to, že jsme jako KDU-ČSL navrhovali narovnat důchodovou nerovnost a přidat ženám 500 korun za dítě. Paní ministryně nejprve tvrdila, že to vypočítat půjde jen obtížně. Teď si to její resort přebral a vydává to za své. Což nám nevadí, je hlavní, aby se to uskutečnilo. Co se týká důchodů, je potřeba taky prosadit dřívější odchody do důchodu pro pracovníky náročných profesí. U horníků se tahle problematika už řešila. Zůstali nám ale pracovníci v hutnictví a horkých provozech, takže tam o tom jednáme s odbory. Tady vidím problém s platbou délky pojistného,
které jsme s paní ministryní také řešili a také si jej převzala za své. Jde o to, že máme jednu z nejdelších dob pojištění, a to konkrétně 35 let. Podávali jsme návrhy na to snížit tuhle dobu alespoň o pět let minimálně. Jsou totiž případy, kdy jsou lidé, kteří mají odpracovaných 34 a několik měsíců a už jsou v důchodovém věku. Nemají ale v tu chvíli nárok na důchod a musejí nějakou dobu čekat. Došlo také k tomu, a to už zdůrazňovala Jana Maláčová, že ministryně financí nechodila na jednání komise, která řešila věci ohledně důchodů. Teď nám tvrdí, že na to nejsou peníze. Přijde mi to poněkud bezzubé. Pokud už jsme zde narazili na politiku ministerstva práce a sociálních věcí.
V jakém stavu je podle Vás současná koncepce a výsledky tohoto resortu?
V tomhle často poukazuji na to, že ze státní pokladny nejde dostatek prostředků do sociálních služeb. Konkrétně pak pro různé diakonie a další, které pomáhají přímo klientům. Je tady třeba upozornit na to, že je opravdu potřeba podpořit ambulantní a terénní služby. Jedná se totiž svým způsobem i o prevenci, která ve výsledku vyjde levněji. Konkrétně sociální aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Pokud by totiž bylo více peněz na zaměstnance a pracovníky, kteří by docházeli do rodin, kde ta situace není jednoduchá, tak by se následně mnohem lépe rozkryly problémy těch rodin. Je totiž mnohem lepší ty problémy řešit, když tam jsou, a ne až když se ta rodina rozpadne. Ať už jde o závislosti, ztrátu bydlení či zaměstnání. Vidím to z pohledu té praxe, kde se těch peněz až tak nedostává. Problém je pak taky v platech, které pak pracovníkům tento sektor nabízí.
Jaký je plat těchto lidí?
Zdaleka se nepřibližuje ani té průměrné mzdě, která je teď přes 30 tisíc korun. Po lidech v tomto sektoru chceme vyšší odborné nebo vysokoškolské vzdělání, ale nástupní plat je 26 tisíc korun. A to je pro člověka, který je v terénu a s tou rodinou řeší úplně všechny problémy, málo. Je to opravdu náročná a vyčerpávající práce. Myslím si, že přidat v tomto peníze, by byla vhodná investice. Do toho ty penízevložit. Do voleb už se to asi nestihne.
A kdybyste byla po volbách na pozici ministryně práce a sociálních věcí – na co byste se zaměřila v prvé řadě? Jaký problém je třeba řešit nejdříve?
Posílila bych terénní služby pro rodiny s dětmi. Taky je ale potřeba se zaměřit na to, že tady tato covidová doba způsobila, že narostlo domácí násilí a partnerské problémy. Tam by bylo potřeba posílit poradenskou činnost. Tam je potřeba právníků, psychologů, terapeutů – zkrátka odborníků. Je to sektor, který je potřeba posílit. Je to o rodině a její podpoře, a pokud ti lidé nevědí, kam se obrátit, tak bych chtěla, aby ty poradny byly na více místech. Vezměte si situaci, kdy je potřeba dojet někde do města50 kilometrů daleko. Jenže ti lidé nemají ani na to jízdné. Chybějí také dluhové poradny. Tam je situace stejná.
Pokud bychom se přesunuli trochu do historie – ale u sociální politiky ještě zůstali – která její oblast se v minulosti nejvíce zanedbala?
Line se to vlastně celým tímto volebním obdobím a poukazujeme na to, že MPSV mělo vypracovat novelu zákona o sociálních službách a mělo se zabývat i financováním, které je roky tristní. Jde tady o to, že jinak totiž fungují příspěvkové organizace, které jsou pod kraji nebo městy. Samosprávy ty peníze mají, najdou a ty organizace podpoří. Neziskové organizace, ale musejí žádat každý rok znovu a vlastně nevědí, s jakými financemi ten rok budou hospodařit. Neví, kolik peněz a jestli vůbec nějaké dostanou. Pak si sice můžou požádat o dofinancování, ale ty peníze přijdou na podzim a oni je musejí utratit do konce roku a třeba ten objem peněz už neutratí. Potom se jim tak může stát, že další rok peněz
dostanou méně s odůvodněním, že je předchozí rok vraceli. Proto jsme říkali, že je potřeba pamatovat na víceleté financování a mandatorní výdaje. To by MPSV potom mohlo pamatovat na některé služby a ty by měly jistotu, že budou hospodařit s určitým objemem peněz. To, že tohle teď není, se pak odrážína personálním obsazení i kvalitě té dané služby.
