Jakub Mikoláš 
I přes požadavek EU (a ekologických organizací), aby v roce 2030 byl 27% elektřiny vyrobeno z obnovitelných zdrojů, se nedaří ukončovat provozy uhelných elektráren nebo dolů, ba naopak jim úřady často prodlužují lhůty, dokdy musí ukončit jejich fungování (tento problém není jen v ČR, ale i v dalších státech závislých právě na tomto palivu, např. Polsko – důl Turow).
V ČR tvoří elektřina z fosilních paliv více než polovinu tak zvaného energetického mixu, což se musí co nejrychleji změnit. V roce 2019 vznikla Uhelná komise sestávající z politiků i odborníků, pod jejíž záštitou má proměna nastat. V jejích závěrech se jako datum „konce uhlí“ uvádí rok 2038. Ministr životní prostředí Richard Brabec však sám pro ČT uvedl, že by byl radši za dřívější navrhovaný termín – rok 2033. „Já osobně jsem dnes hlasoval pro dřívější termín, tedy rok 2033, protože si myslím, že bychom měli být co možná nejambicióznější, pokud jde o životní prostředí. A s ohledem na to, že zásadní proměna české energetiky se stane už do roku 2030, věřím, že by konec uhlí v tom dřívějším termínu byl možný. Vidím, že se skutečně trendy rychle posouvají,“ uvedl a dodal, že spolu s Ministerstvem průmyslu a obchodu investují do přechodu na obnovitelné zdroje elektřiny (OZE) asi 350 miliard korun.
Česká zástupce u IPCC Radim Tolasz je ohledně konce uhlí ještě radikálnější. „Návrh na konec uhlí v roce 2038 považuji při struktuře naší energetiky za zcela unikátní omyl. Při znalosti vývoje technologií a při alespoň základních ekonomických znalostech nemůže nikoho napadnout, že by se u nás vyplatilo pálit uhlí po roce 2030. A to si myslím, že jsem ještě ekonomicky hodně velký optimista,“ vysvětluje.
Lobby versus příroda
Jenže místo postupného zastavování problematických tepelných elektráren v ČR jsme svědky prodlužování lhůt jejich odstavení, například u jedněch z největších tepelných elektráren Počerady a Chvaletice ze skupiny Sev.en podnikatele Pavla Tykače. Tyto i další provozy také dostávají výjimky na vypouštění emisí nejen oxidu uhličitého, ale i dalších nebezpečných látek (naposledy počátkem letošního dubna výjimka v limitech na rtuť pro Počerady). Některé elektrárny se též rozsáhle modernizují za desítky miliard (například Prunéřov I), které by se jinak daly využít na rozvoj čistější energie.
Podobný scénář najdeme i u těžby uhlí a opět se jedná o provoz ze společnosti Sev.en Energy. Ta vlastní velkolom Vršany, který získal od Báňského úřadu do té doby nevídanou povolenku na těžbu až do roku 2052. Jak poukázal Deník Referendum, jedná se zde o důsledek právě silné lobby ze strany Pavla Tykače. Koncentrace majetku v podobě akvizice Počerad, které mají ve smlouvě odkup uhlí z Vršan, konci uhlí příliš nenahrává.
Navíc jedna z dceřiných společností Se.ven Energy, Severočeská uhelná, stojí za dezinformační kampaní na Facebooku známé jako Hnutí Ducha nebo dříve Greenpiss. Pomocí tajných darů platila jistého Lukáše Kovandu, který v příspěvcích zesměšňoval ekologické aktivisty, jak upozornil server Aktualne.cz
Konec uhlí? Nutnost jádra
Lhůty na konec uhlí také počítají s větším podílem jaderné energie, která nastane po spuštění nových bloků jaderné elektrárny (JE) Dukovany. Což vzhledem k dosavadnímu průběhu výběru účastníku tendru nemusí zvolená firma stihnout. Pražským hradem protěžovaný ruský dodavatel Rosatom například staví v Maďarsku nové dva bloky JE Paks II, přičemž jejich stavbu často napadají Rakušané, kteří si atomovou energii v EU nepřejí. Podobné stanovisko zastávají i ekologické organizace. Případné soudní průtahy mohou stavbu teoreticky zpomalit. Rosatom staví také finskou JE Hanhikivi 1, která se krom zpoždění navíc oproti původním smlouvě prodražila , což je častým problémem výstavby JE.
Naopak Evropská komise shledala PAKS II jako stabilizační prvek energetické sítě, a tak kladné stanovisko by vzhledem ke stále vyšší spotřebě elektrické energie nejspíš dostal i český projekt. O potřebě nové jaderné elektrárny u nás je přesvědčena i přední odbornice na jadernou energetiku Dana Drábová, jak několikrát uvedla pro ČT. „Podíl obnovitelných zdrojů elektřiny by se měl zvyšovat, ale nelze jej mít jako jedinou možnost, kvůli nestálým dodávkách závislých na počasí,“ vysvětluje.
Komora pro obnovitelné zdroje elektřiny namítá, že Ministerstvo průmyslu a obchodu podhodnocuje potenciál obnovitelných zdrojů elektřiny (OZE) a že dle jejich záměrů dokážou pokrýt daleko větší podíl naší spotřeby. Rozdíly jsou nejpatrnější u větrných a fotovoltaických elektráren, u kterých se odhad jejich využití v roce 2030 liší třikrát, respektive 2,5krát. Dle Komory OZE tak je možný přechod na čistější energii i bez dostavby jaderné elektrárny.
K přechodu na čistě obnovitelné zdroje má pomoci i platforma Visegradské čtyřky z roku 2019 Visegrad+ Renewable Energy (V+RE), kam spadá i Komora OZE. Pod záštitou V+RE se zavázaly některé velké společnosti používat jen OZE, s čímž jim mají pomoci národní Vlády. Pokud velké společnosti projeví zájem o čistou energii, zákonitosti trhu pomohou rozšiřování její výroby a celý přechod urychlí, stejně jako nákup produktů od takových firem konečnými spotřebiteli.
(infobox č.1)
Uhelná komise
– poradní orgán Vlády ČR
– založena v roce 2019
– inspirována německou Komisí pro růst, strukturální změny a zaměstnanost
– měla by určit harmonogram a způsob odklonu od spalování hnědého uhlí
– řeší naši potřebu uhlí v budoucnosti
– měla by spočítat cenu, kterou bude odklon od uhlí stát
(infobox č. 2)
Komora pro obnvitelné zdroje energie
– česká asociace sdružující profesní asociace jednotlivých obnovitelných zdrojů
– sdružuje i průmyslové výrobce technologií a vědecké instituce
– podporuje využívání obnovitelných zdrojů energie, trvalé zvyšování jejich podílu na spotřebě energie v Česku a jejich udržitelný rozvoj
– šíří odborné informace a osvětu o využívání obnovitelných zdrojů energie
