Tereza Sýkorová
1. Cíl práce
Cílem samostatného projektu, který nese název KRRR! – přehlídka 70mm filmů, je představit ojedinělou středoevropskou přehlídku největšího filmového formátu, který se v historii filmu používal, a vystihnout atmosféru a osobitost akce s důrazem na její aktuální sedmý ročník. [1] Projekt usiluje i o vysvětlení specifik daného filmového formátu a seznámení s jeho historií. Práce má být určena zejména pro čtenáře, kteří filmovou přehlídku a 70mm formát neznají, ale měla by být přínosná i k prohloubení znalostí těch, kteří už mají o dané problematice povědomí. Projekt má prokázat schopnost vytvořit žánrově odlišné texty, které uceleně pokryjí dané téma a které budou vhodné k publikování v denním tisku, ale i ve specializovaných filmových periodikách.
2. Zdůvodnění volby tématu
Při volbě tématu pro mě bylo stěžejní vyjít z mé tematické specializace, kterou je specializace kulturní. V jejím rámci jsem během studia absolvovala kurz Základy obecné estetiky a uměnovědy a kurz Žurnalistická specializace - kulturní. Vycházela jsem i ze svého dalšího studijního oboru, a to Teorie a dějin dramatických umění, který studuji na Katedře divadelních, filmových a mediálních studií, taktéž na Palackého univerzitě v Olomouci.
Nejprve jsem se chtěla zaměřit na některou z olomouckých kulturních akcí, neboť jsou mi blízké díky zkušenostem z účasti na pořádání Přehlídky animovaného filmu a mezinárodního festivalu populárně-vědeckých filmů Academia Film Olomouc, na kterých se podílím v rámci výuky na Katedře divadelních, filmových a mediálních studií. Další filmové přehlídky a festivaly, jako například mezinárodní festival debutů a studentských filmů Fresh Film Fest v Praze, Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary nebo Letní filmovou školu v Uherském Hradišti, navštěvuji jako divák.
Nakonec jsem jako téma zvolila krnovskou přehlídku 70mm filmů, kterou jsem poprvé navštívila v roce 2011 a o jejíž existenci vím právě díky druhému studijnímu oboru. Unikátní možnost zhlédnout snímky v jediném kině v České republice i v rámci zemí Visegrádské čtyřky (Česko, Slovensko, Maďarsko, Polsko), které 70mm filmy pravidelně promítá, mě velmi zaujala. Upoutala mě i komorní, téměř rodinná atmosféra přehlídky.
Uvědomuji si, že krnovská přehlídka nepředstavuje událost, která by se v budoucnu mohla dočkat masového zájmu publika, už pouze kvůli kapacitnímu omezení kina Mír 70, kde se snímky promítají. I přesto si myslím, že si větší pozornost zaslouží. Zároveň se domnívám, že díky výjimečné a omezené existenci podobných přehlídek ve světě nabývá téma na atraktivnosti. Přínos mé práce má spočívat jednak v komplexnějším zmapování dané problematiky, tak v rozšíření obzorů řadě čtenářů.
Během studia jsem absolvovala praktika i workshopy psané a online žurnalistiky. Na výběr jsem tak měla ze dvou profesních profilací. Z nich jsem se na základě rešeršní činnosti k tématu rozhodla orientovat se na psanou žurnalistiku. Na internetu se mi podařilo najít větší množství sdělení, která se krnovskou přehlídkou a 70mm formátem, který bývá nazýván také jako královský, zabývají. Webové stránky krnovské přehlídky jsou navíc dle mého názoru uživatelsky příjemné a obsahují řadu zajímavých informací a dokumentů. K poskytování nejnovějších zpráv organizátoři přehlídky aktivně využívají možnosti sociální sítě Facebook. Na historii a veškeré dění okolo 70mm filmů se zaměřuje zahraniční internetový časopis in70mm.com. Usoudila jsem tak, že větším přínosem bude zaměřit se na oblast tištěné žurnalistiky, kde je zvolené téma reflektované méně. Nicméně se domnívám, že některé z napsaných textů by v případě úprav mohly být publikovány i v online médiích.
3. Stav problematiky
V projektu nenavazuji na žádnou předchozí práci, která by se krnovskou přehlídkou nebo 70mm filmem zabývala. Jelikož se věnuji úzce specializovanému tématu, pokládám za důležité nejprve pojednat o problematice 70mm filmů a krnovské přehlídce, a teprve poté popsat, jakým způsobem je téma reflektováno v médiích.
3.1 70mm filmový formát
Jedná se o širokoúhlý filmový formát s velkým rozlišením. Políčko běžného širokoúhlého filmu 35mm obsahuje 387,66 mm2 obrazu, což je 2,75x méně než 1068,98 mm2 na 70mm kopii. [2] 70mm filmy tak ukazují více drobných detailů. Ve skutečnosti se 70mm filmy točí na 65mm široký negativ. Zbývajících 5 mm se pak používá pro zvukovou stopu. [3] Královský formát filmů byl populární zejména v 50. a 60. letech 20. století, kdy diváky uchvacoval nejenom velkým rozlišením, ale v té době i nepřekonatelným zvukem. Během 60. let bylo běžné i zvětšování 35mm filmů na 70mm formát. I zde filmové kopie nabízely zlepšení kvality obrazu, i když už o něco nižší. V 70. letech se zlepšila rozlišovací vlastnost 35mm filmu, a rozdíl mezi formáty přestal být pro diváky zřetelný. Kvůli finanční nákladnosti se tak 70mm filmy téměř přestaly vyrábět. I v posledních letech však na tomto formátu výjimečně vznikne nový film, příkladem je Hamlet Kennetha Branagha z roku 1996 nebo snímek Paříž 36, který v roce 2008 natočil Christophe Barratier.
3.2 KRRR!
3.2.1 Charakteristika
KRRR! je jediná přehlídka 70mm filmů ve střední Evropě, která se věnuje tomuto pozapomenutému filmovému formátu.
Pořádá se každoročně od roku 2006 v krnovském kině Mír 70. Hlavními pořadateli akce jsou vedoucí kina Pavel Tomešek, dramaturg přehlídky Jakub Klíma a manažerka projektu Marcela Procházková. Na organizaci přehlídky se podílí Městské informační a kulturní středisko Krnov ve spolupráci s městem Krnov a Asociací českých filmových klubů.
Záměr pořadatelů přehlídky je představit 70mm filmový formát jako výjimečnou atrakci své doby. Každoročně přehlídku navštíví nejenom diváci z celé republiky, ale i z dalších zemí Evropy jako Holandska, Francie, Polska a Německa.
Organizátoři se každoročně pokouší vybrat tituly podle sjednocujícího dramaturgického prvku, což není snadné kvůli omezenému množství nabídky filmů. Nejčastěji při sestavování programu vycházejí z různých výročí, která se vztahují buď k době natočení jednotlivých snímků, námětu filmů nebo k historickým událostem. Pořadatelé usilují i o zajištění titulů, které se dosud v české distribuci neobjevily nebo byly uvedeny pouze na 35mm formátu. Součást dramaturgického plánu tvoří dále snímky všeobecné známé, kterým 70mm filmový pás dodává jinou atmosféru.
Od pátého ročníku nese krnovská přehlídka název KRRR! Ten se jednak vztahuje k začátku názvu města, tak také evokuje typický zvuk promítací stroje.
3.2.2 Jednotlivé ročníky
První ročník přehlídky byl věnován zejména sovětským snímkům. Diváci měli možnost zhlédnout životopisný snímek o průkopníkovi teorie raketových letů K. E. Ciolkovském Vzlet nebo hudební drama Cikáni jdou do nebe.
Program druhého ročníku nabídl českou kinopremiéru 70mm kopie snímku Davida Leana Doktor Živago z roku 1965. Uveden byl také polský historický velkofilm Potopa nebo německý dokument Létající Clipper o plavbě jachty po Středozemním moři.
Na třetím ročníku měli návštěvníci možnost vidět mimo jiné triumfální muzikál West Side Story z roku 1961, který získal deset Oscarů. Poprvé v české filmové distribuci byl představen výpravný epos Lawrence z Arábie o životě britského důstojníka, který během první světové války sjednotil arabské kmeny proti Turkům.
Při příležitosti oslavy 40. výročí od spuštění 70mm projekce v krnovském kině návštěvníci na čtvrtém ročníku přehlídky zhlédli dobrodružnou komedii Báječní muži na létajících strojích, jelikož právě tento snímek byl před čtyřiceti lety promítnut jako první. Hlavním lákadlem přehlídky však byl snímek Stanleyho Kubricka 2001: Vesmírná odysea. Na 70mm filmovém páse byl uveden také hudební film Paříž 36 z roku 2008.
Pátý ročník připomněl 65. výročí ukončení druhé světové války. Do programu byl zařazen osmi Oscary ověnčený životopisný snímek Generál Patton či film Operace Crossbow se špionážní válečnou tematikou. Nabídnuty byly tituly vycházející z komiksových postav – Superman Richarda Donnera z roku 1978 a Batman, kterého v roce 1989 natočil Tim Burton.
Na šestém ročníku byla hlavní pozornost věnována filmu Davida Lynche Duna, který v roce 1984 natočil podle předlohy legendárního sci-fi románu amerického spisovatele Franka Herberta. Mezi další tituly programu patřil slavný muzikál Za zvuků hudby, drama Terrence Malicka Nebeské dny nebo první díl z populární série filmů o archeologovi Indianu Jonesovi Dobyvatelé ztracené archy.
3.2.3 Aktuální ročník
Pro sedmý ročník, probíhající od 13. do 15. dubna 2012, organizátoři přichystali celkem devět celovečerních snímků a několik fragmentů na 70mm filmovém páse. Stejně jako v předchozích ročnících i letošní program byl inspirován řadou výročí.
Jedno z nich se vztahuje k systému Cinerama, na kterém byl první film natočen před šedesáti lety. Se systémem přišel na trh na počátku 50. let Fred Waller, uznávaný vynálezce v oblasti filmu. Systém vynalezl už v druhé polovině 40. let, tehdy o něj však filmové společnosti nejevily zájem. Nicméně už za druhé světové války se používal pro trénink bojových letců. Systém promítání vycházel ze složeného obrazu promítaného ze tří filmových pásů na hluboce zakřivené plátno obrovských rozměrů. Společnost Cinerama založil Fred Waller s producentem Michaelem Toddem. Po úspěchu premiéry filmu This is Cinerama se systém začal šířit po světě. Nové, alternativní varianty systémů však nad Cineramou postupně převážily jednoduchostí i finanční přijatelností. V Krnově bude systém Cinerama připomenut projekcí výpravného eposu Jak byl dobyt Západ, který zároveň slaví padesát let od svého natočení.
Společně s dalšími snímky programu, špiónským thrillerem Polární stanice Zebra a dobrodružným dramatem Krakatoa, na východ od Jávy, se snímek Jak byl dobyt Západ představí na českém filmovém plátně vůbec poprvé. Další výročí se vztahuje k záznamu koncertu skupiny Rolling Stones s názvem Let´s Spend the Night Together. Rolling Stones oslavují nejenom padesátileté působení na hudební scéně, ale i třicetileté výročí od zachycení svého amerického turné. Letos uplyne také padesát let od natočení cestopisného dokumentu Létající Clipper – Pod bílými plachtami. Tento snímek byl již součástí programu druhého ročníku přehlídky, nicméně letos se divákům představí v nové restaurované kopii. Diváci se mohou těšit také na snímek vyprávějící o přátelství ruského průzkumníka Vladimíra Arseněva a sibiřského lovce Děrsu Uzaly. Pouze film Děrsu Uzala natočil japonský režisér Akira Kurosawa mimo rodnou zemi a na 70mm filmový pás. V České republice byl titul dosud uveden jedině na 35mm filmu, na královském formátu se tedy představí poprvé. Premiéru na 70mm formátu čeká i slavné americké drama o vietnamské válce Lovec jelenů. Na šestý ročník organizátoři naváží uvedením druhého dílu série o neohroženém archeologovi Indianu Jonesovi s názvem Indiana Jones a Chrám zkázy. Posledním z připravených titulů je historický film Ve službách papeže popisující vzájemné spory mezi renesančním sochařem Michelangelem Buonarottim a papežem Juliem II. ohledně výzdoby stropu Sixtinské kaple. Při příležitosti 100 let od ztroskotání tehdy největšího parníku světa byl program doplněn o film Jamese Camerona Titanic v digitalizované 3D verzi. Kromě zmíněných projekcí je pro návštěvníky připravena také výstava promítací techniky a filmových plakátů, vyslechnout si mohou také několik odborných přednášek.
3.3 Kino Mír 70 Krnov
Krnovské kino je v současnosti jediným kinem ve střední Evropě, které pravidelně promítá 70mm filmy na 105 metrů čtverečních zahnutého plátna. Filmy 70mm formátu se promítají na univerzálních promítacích strojích UM 70/35, které dokážou promítat filmy jak 70mm tak i 35mm šíře. Stroje patří provedením a světelným výkonem do skupiny strojů, které jsou určeny pro střední až velká kina. Krnovské kino bylo otevřeno roku 1948 pod názvem Demokracie. Během své existence prodělalo řadu rekonstrukcí, například v letech 1959–1961 proběhla rekonstrukce na širokoúhlou projekci. Ke zprovoznění 70mm projekce došlo v roce 1969 po namontování dvou promítacích strojů UM 70/35. Prvním uvedeným titulem byla 23. května 1969 komedie Báječní muži na létajících strojích. V roce 1993 proběhla rekonstrukce promítací kabiny, kdy se díky nadšení vedoucího kina Pavla Tomeška podařilo zachovat dva stroje, na kterých je možné 70mm filmy promítat. K poslední rekonstrukci došlo v loňském roce, kdy bylo kino digitalizováno. Sál má kapacitu 322 míst.
3.4 Mediální reflexe
Média z pochopitelných důvodů tuto filmovou akci příliš nereflektují, což je dáno charakterem přehlídky, která je určena spíše pro úzký okruh diváků. I když projekt nesouvisí s žádným uveřejněným mediálním sdělením, v rámci rešerše tématu se mi některé články podařilo vyhledat. Většina nalezených článků byla zpravodajské povahy.
O přehlídce pravidelně informují webové stránky Bruntálského a krnovského deníku, například články Filmový festival Krrr! je středoevropská rarita [4] a KRRR! Sedmé výročí a premiéry. [5] Zpravodajský portál iDNES.cz reflektoval šestý ročník akce článkem Krnov láká na lahůdku, „sedmdesátkovou“ verzi Old Shatterhanda i Duny. [6] Portál Aktuálně.cz informoval o 6. a 7. ročníku články Krrr, zavrčí krnovská 70 mm promítačka u Indiana Jonese [7] a Titanic, Indiana Jones i papež ve velkém formátu. [8]
Mezi další publikované texty na internetu patří mimo jiné KRRR! – festivalový deník [9] a Přehlídka pro milovníky kinematografie - 70mm filmy v Krnově [10] na stránkách filmového časopisu 25fps, článek 70mm film fest Krnov [11] v online filmovém magazínu Fantom a článek KRRR! 2011: 70mm film v Krnově [12] na filmovém internetovém serveru IndieFilm.
V rámci tištěných médií se o přehlídku zajímá Bruntálský a krnovský deník (Krnovský filmový festival Krrr! je středoevropská rarita, 17. 4. 2012, V Krnově proběhne festival sedmsedátimilimetrových filmů, 12. 4. 2012, Do Krnova lákal diváky Vetřelec i Old Shatterhand, 11. 4. 2011), Týdeník Krnovské noviny (Titanic se potopí přesně po sto letech, 10. 4. 2012, KRRR! Sedmé výročí a premiéry, 3. 4. 2012, Krrr! je svátkem filmů sedmdesátek, 12. 4. 2011, Festival sedmdesátek KRRR!, 5. 4. 2011 ), Týdeník Opavský a Hlučínský Region, (KRRR! začíná v Krnově už tento pátek, 10. 4. 2012), Týdeník Bruntálský Region (Unikátní středoevropská přehlídka, 6. 4. 2010) i Mladá fronta Dnes (Ve službách papeže i Titanic. Program festivalu bude pestrý, 24. 3. 2012, Obří Batman a obří „Arab“. To nejlepší, co vůbec můžete vidět, 1. 6. 2010).
Letošní ročník reflektovala také Česká televize v pořadu Události v regionech. [13]
4. Ideový plán
Na základě zjištění, že většina publikovaných článků v médiích pouze informuje o konání přehlídky, jsem se rozhodla, že hlavním cílem mého projektu bude co nejvíce přiblížit jedinečnost akce a její průběh, a také rozšířit povědomí o existenci 70mm filmů. S tímto záměrem jsem také zvolila žánry jednotlivých textů: publicistické interview, publicistický referát, story, informativně-edukativní text a anketu.
4.1 Publicistické interview
Od zpravodajského rozhovoru se publicistický rozhovor odlišuje tím, že se neomezuje na otázky dichotomické, alternativní nebo doplňující, ale užívá i otázky otevřené a kontrolní. Dalším typickým rysem publicistického interview je navazování žurnalisty na předchozí výpověď dotazovaného. Žurnalista může v rámci dialogické repliky nahradit otázku větou oznamovací. [14]
4.2 Publicistický referát
Cílem žánru je informovat o průběhu libovolné akce (shromáždění, konference, zájezdu). Úvod textu obsahuje stručné informace o události, poté následují podrobné informace o průběhu události a jejich popis. Autoři využívají zejména informačního a popisného slohového postupu, ale i postupu výkladového nebo prvků postupu vyprávěcího. [15]
4.3 Story (příběh)
Pro žánr story je příznačné, že vychází ze skutečnosti, čímž se odlišuje od povídky, ke které má blízko díky založení na slohovém vyprávěcím postupu. Story pojednává o skutečných osobách, jejich činech nebo událostech, které prožily. Jejím záměrem je představit zajímavého člověka nebo doložit na jeho příběhu nějaký společenský jev, problém. Za dominantní funkce story jsou považovány funkce informativní a zábavní, ale i persvazivní či získávací. [16]
4.4 Informativně-edukativní text
Segment informativně-edukativní patří do dílčí oblasti publicistické. Náleží do něj sdělení zprostředkující veřejnosti výsledky vědeckého poznání, texty, které seznamují recipienty s praktickými zkušenostmi týkajícími se jejich přímých zájmů, a také dokumentární komunikáty, které reflektují, zachycují současnost či nedávnou minulost. [17] Zvolila jsem si vytvoření žánrově nezačlenitelného textu s cílem poučit recipienty o historii filmových formátů s důrazem na historii 70mm formátu.
4.5 Anketa
Anketa slouží k zjišťování názorů veřejnosti na konkrétní, aktuální otázku. Dotazovány mohou být osoby s úzkým vztahem k danému jevu, ale i osoby bez blízkého vztahu k tématu. Obvyklá je její podoba s jednou otázkou. [18]
5. Postup práce
5.1 Přípravná fáze
Před konáním přehlídky jsem se věnovala především studování materiálů o technické stránce 70mm filmů a jejich historii, a to jak z dostupných materiálu na internetu, tak v odborné literatuře. Rovněž jsem si zjišťovala informace o krnovské přehlídce, přičemž jsem vycházela především z oficiálních webových stránek. Ty obsahují také seznamy 70mm kin v České republice a na Slovensku včetně údajů, zda kina v současné době vlastní alespoň jedno funkční zařízení k projekci 70mm filmů, dále zda kina promítají nebo jsou zrušena. Další dokumenty zahrnují informace o historii a vybavení kina, seznam zakoupených 70mm filmů do české distribuce, seznam odpromítaných snímků tohoto formátu v kině Mír 70 i článek o vývoji systémů pro širokoúhlý obraz.
V přípravné fázi jsem pokusila kontaktovat pana Klímu a pana Tomeška. Pan Tomešek mi přislíbil rozhovor, vzhledem k časové vytíženosti jsme se však domluvili, že konkrétní čas a místo schůzky upřesníme až po mém příjezdu na přehlídku. Před přehlídkou jsem si dále přichystala otázky na rozhovor a několik anketních otázek.
5.2 Sběr informací
Po příjezdu do Krnova jsem se setkala s panem Tomeškem, se kterým jsme se dohodli na termínu rozhovoru. Při této příležitosti mě pan Tomešek provedl po promítací kabině. Jelikož byl pan Tomešek během konání přehlídky velmi vytížený, domluvili jsme se, že rozhovor uskutečníme v době promítání filmů v promítací kabině. Prostředí kabiny bylo dosti rušné, a tak jsem se obávala, zda se rozhovor na diktafon nahraje v přijatelné kvalitě. Naštěstí se mé obavy nenaplnily a nahrávka z prvního setkání s vedoucím kina byla vyhovující. Během rozhovoru na druhé schůzce byl pan Tomešek velmi ochotný, a to i přesto, že byl časově limitován, neboť dohlížel nad promítáním snímků.
Velmi vstřícný byl i dramaturg Jakub Klíma, který mi po rozhovoru zprostředkoval setkání s filmovým kritikem Jaromírem Blažejovským, který pracuje v Ústavu filmu a audiovizuální kultury na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Ten mi zodpověděl otázky ohledně historie 70mm filmu.
Neplánovaně jsem se pak obrátila i na některé z dalších osobností, které se zabývají filmem a s přehlídkou spolupracují, mezi nimi na filmového teoretika Radomíra D. Kokeše a překladatele a dabingového režiséra Michala Vostřeze. Nesetkala jsem se s jedinou odmítavou reakcí, naopak všichni byli velmi laskaví a na položené otázky mi odpověděli. Oslovila jsem také návštěvníky přehlídky. Téměř všichni dotázaní mi sdělili své dojmy z přehlídky a projekcí.
5.3 Tvorba textů
Všechny komunikáty vznikly až po skončení přehlídky.
První článek projektu tvoří publicistické interview s dramaturgem krnovské přehlídky Jakubem Klímou. Rozhovor usiluje o co nejbližší přiblížení filmové akce, zejména vypovídá o její organizaci a atmosféře. Dramaturg přehlídky mi poskytnul téměř hodinový rozhovor, ve výsledném článku jsem tedy byla nucena některé otázky a odpovědi vynechat. Rozhovor nevyžadoval velké úpravy, přesto jsem zkrátila některé odpovědi kvůli jejich přílišné délce, taktéž jsem rozhovor očistila od vycpávkových slov a v nezbytných případech učinila stylistické úpravy.
Neméně podstatným článkem je publicistický referát, který popisuje průběh sedmého ročníku přehlídky. Jeho tvorba probíhala snadněji, než jsem očekávala. Text jsem psala s ohledem, že je určen širokému okruhu čtenářů, ne pouze filmových nadšencům. Událost jsem se snažila co nejvěrněji popsat a vystihnout ji.
Součástí projektu je story o Pavlu Tomeškovi, vedoucím krnovského kina Mír 70, který stál u založení filmového projektu KRRR!. Do projektu jsem se rozhodla zařadit story, protože se domnívám, že se jedná o zajímavého člověka, u kterého je patrná láska k práci, kterou vykonává. Především díky jeho nadšení byla v kině zachována promítací technika pro 70mm filmový formát. Story dominantně vykazuje znaky funkce informativní a funkce zábavní ve smyslu prostředku uvolnění.
Před začátkem psaní informativně-edukativního textu, který jsem do projektu vybrala se záměrem přiblížit čtenářům historii 70mm filmů, jsem studovala materiály o filmových formátech. V rámci svého druhého oboru se ve výuce věnujeme především filmovým dějinám a teorii, tudíž s praktickou oblastí výroby filmu, fungování jeho promítání apod. nejsem příliš obeznámena. Jednalo se tak o časově nejnáročnější článek projektu. Potíže mi činilo také nezamotat se do příliš odborných aspektů problematiky. Velice vděčná jsem za rozhovor s doktorem Blažejovským, který se mnou hovořil o filmových formátech, jejich historii, pro jasnější představu mi některé věci také graficky znázorňoval.
Posledním článkem projektu je anketa. Účastníkům i pořadatelům přehlídky jsem položila několik anketních otázek. Zeptala jsem se jich například, čím se podle nich krnovská přehlídka odlišuje od ostatních filmových akcí, na který film z programu se nejvíce těšili, nebo který je nejvíc zaujal. Do projektu jsem nakonec vybrala jen jednu otázku, a to ohledně výjimečnosti přehlídky 70mm filmů, neboť se domnívám, že čtenářům dokáže nejlépe přiblížit povahu akce.
6. Sebehodnocení
6.1 Výběr tématu
Se zvoleným tématem projektu jsem převážně spokojena, neboť jsem získala mnoho nových informací z oblasti, která je pro mě poutavá. Práce na projektu se mi navíc částečně spojila s potěšením, neboť přehlídku 70mm filmů bych patrně navštívila, i kdybych si ji nezvolila tématem své práce. Tři dny, které jsem v Krnově strávila, tak pro mě nebyly pouze pracovní. Promítané filmy jsem si zároveň vychutnávala jako divák. Komorní a velmi přátelskou atmosférou události jsem byla i při druhé návštěvě přehlídky okouzlena. Podobnou atmosféru jsem nezažila na žádném jiném českém filmovém festivalu nebo přehlídce, které jsem dosud navštívila. Domnívám se, že obvykle lidé navštěvují festivaly i z mnoha jiných důvodů, než je zájem o film a zhlédnutí promítaných snímků. Součástí většiny filmových událostí jsou například různé doprovodné akce (hudební a divadelní produkce, výstavy). V Krnově se setkávají lidé, kteří milují film. Souhlasím s Jakubem Klímou, že návštěvníci přehlídky se těší ze společných zážitků při sledování filmů.
Jako úskalí zvoleného tématu se ukázalo datum konání přehlídky. Ta probíhala od pátku 13. dubna do neděle 15. dubna 2012. Mezní termín odevzdání projektu byl stanoven na 27. dubna. Na napsání článků jsem tedy měla pouze necelé dva týdny, což pro mě představovalo jistý problém, zvlášť díky množství nahraných materiálů, které jsem si z krnovské přehlídky přivezla. Poměrně dlouhou dobu mi zabralo projití všech materiálů a následné přepsání podstatných rozhovorů. Bohužel zatím nedisponuji potřebnými a cennými zkušenostmi, a tak mi tvorba článků trvala poměrně dlouho. I když se mi podařilo do dubnového termínu odevzdání všechny články napsat, vzhledem k dalším okolnostem jsem rozhodla projekt odevzdat až v dalším akademickém roce před přistoupením ke státní závěrečné zkoušce. V získaném čase jsem v napsaných článcích provedla několik drobných stylistických úprav. Kdybych tedy měla možnost téma práce vybírat znovu, patrně bych se ho snažila více zvážit vzhledem k časovým možnostem. I přesto si myslím, že bych ho nakonec zvolila stejně, neboť cítím, že mě po všech stránkách velmi obohatilo.
Za velký přínos i vzhledem k mému druhému studijnímu oboru, tedy Teorie a dějin dramatických umění, považuji setkání s vedoucím kina Pavlem Tomeškem. Ten mě při prvním setkání provedl promítací kabinou, kde mi ukazoval a popisoval technické vybavení a vysvětloval mi, co obnáší se o promítací stroje a filmové pásy starat. Mimo jiné mě třeba nechal vyzkoušet, jak těžké jsou filmové kotouče. Souhlasím s filmovým kritikem Jaromírem Blažejovským, který při rozhovoru vyjádřil myšlenku, že dnešní mladí lidé ztrácejí povědomí o tom, co je to filmový materiál a co představuje práce s ním. Cením si tedy, že mi bylo umožněno si částečnou představu získat. I když digitalizace kinematografického průmyslu nesporně přináší mnoho výhod (úspornější výroba a distribuce, dokonalejší obraz, stabilní zachování kvalit snímku), osobně bych si přála, aby technologie a tvorba klasického filmu zcela nezanikla.
6.2 Získávání informací a tvorba textů
Získávání informací a potřebných reakcí k tématu jsem se původně obávala. Nakonec jsem jich ale získala mnoho, a to zejména díky ochotě pořadatelů, filmových odborníků i oslovených diváků. S realizací jednotlivých textů jsem víceméně spokojena, samozřejmě jsem ale přesvědčena, že vždy je možné ještě něco vylepšit. Obtížné pro mě je zejména určit, zda napsané texty splňují kritéria zvolených žánrů. To bych označila jako největší úskalí projektu. Jednotlivé komunikáty se dají publikovat samostatně, anketu bych doporučila přiřadit k publicistickému referátu.
6.3 Splnění cíle
Domnívám se, že se mi podařilo splnit vytyčený cíl práce, kterým bylo představení přehlídky 70mm filmů v Krnově a popsání její atmosféry a jedinečnosti. Myslím si, že se mi podařilo rovněž přijatelným způsobem seznámit čtenáře s historií a problematikou filmových formátů. Texty jsou žánrově odlišné a téma pokrývají. I když jsou určeny pro laickou veřejnost, věřím, že zajímavé informace se v nich mohou dočíst i lidé, kteří se filmem zabývají. Na téma přehlídky 70mm filmů by se dle mého názoru dalo v budoucnu navázat, velký potenciál vidím například v rámci profesních specializací televizní žurnalistiky a fotožurnalistiky.
7. Použitá literatura a zdroje
In70mm.com - The Cool Page [online]. 1999–2012 [cit. 2012-04-23]. Dostupné z: http://in70mm.com/
JÍLEK, Viktor. Žurnalistické texty jako výsledek působení jazykových a mimojazykových vlivů. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. 120 s. ISBN 978-80-244-2218-3.
KRRR! 70MM FILM FEST KRNOV [online]. © 2012 [cit. 2012-04-23]. Dostupné z: http://www.krrr.cz/
MONACO, James. Jak číst film: Svět filmů, médií a multimédií. Dotisk 1. vydání. Praha: Albatros, 2004. 735 s. ISBN 978-80-00-01410-4.
Poznámky
[1] Projekt byl realizován v akademickém roce 2011/2012. Osmý ročník přehlídky, který se konal 12.–14. dubna 2013, proto není projektem reflektován.
[2] O festu – O Krrr! KRRR! 70MM FILM FEST KRNOV [online]. © 2012 [cit. 2012-04-23]. Dostupné z: http://www.krrr.cz/2012/o-festu/o-krrr/
[3] Monaco 2004, s. 113.
[4] Dostupné z: http://bruntalsky.denik.cz/kultura_region/krrr-znelo-tri-dny-kinem-mir-20120416.html
[5] Dostupné z: http://bruntalsky.denik.cz/kultura_region/krrr-sedme-vyroci-a-premiery-20120404.html
[6] Dostupné z: http://kultura.idnes.cz/krnov-laka-na-lahudku-sedmdesatkovou-verzi-old-shatterhanda-i-duny-1f2-/filmvideo.aspx?c=A110408_183811_filmvideo_tt
[7] Dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/kultura/film/novinky/clanek.phtml?id=696510
[8] Dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/kultura/kratke-zpravy/clanek.phtml?id=739810
[9] Dostupné z: http://25fps.cz/2010/krrr-%E2%80%93-festivalovy-denik/
[10] Dostupné z: http://25fps.cz/2011/prehlidka-pro-milovniky-kinematografie-70mm-filmy-v-krnove/
[11] Dostupné z: http://blog.fantomfilm.cz/?p=2163
[12] Dostupné z: http://www.indiefilm.cz/2011/04/07/krrr-2011-70mm-film-v-krnove/
[13] Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10122427178-udalosti-v-regionech-vikend/312281381900414/video/
[14] Jílek 2009, s. 95–96.
[15] Jílek 2009, s. 75.
[16] Jílek 2009, s. 102.
[17] Jílek 2009, s. 85.
[18] Jílek 2009, s. 95.
Letos se v Krnově uskutečnil již sedmý ročník ojedinělé přehlídky KRRR!. Na jeden dubnový víkend tak v kině Mír 70 znovu ožil ve střední Evropě téměř zapomenutý 70mm formát. „Úplně prvnímu ročníku jsme říkali nultý ročník, protože jsme měli trochu strach,“ říká o začátcích přehlídky dramaturg Jakub Klíma. Dnes je přehlídka vyhledávaná filmovými pamětníky, nadšenci a studenty filmových oborů z celé republiky i zahraničí.
Jak jste se dostal k 70mm filmům?
Narodil jsem se v Krnově a studoval na místním gymnáziu. Před sedmi nebo osmi lety mě napadlo, že bych mohl sehnat brigádu v kině. Bylo to v období, kdy jsem se hlásil na vysokou školu a rozhodl se, že se budu věnovat filmu. Pravidelně jsem chodil do krnovského kina žádat Pavla Tomeška o nějakou brigádu, a ten mě odmítal s tím, že pro mě nic nemá. Až jednoho dne se rozhodl, že mě zaměstná jako pomocníka v letním kině, které v té době ještě provozoval. Ve volných chvílích jsme si vyprávěli o filmech a jejich historii, přičemž se zmínil i o 70mm filmech. Řekl mi, že jejich sledování bylo ve své době spektakulárním zážitkem a že by bylo fajn filmy připomenout, ale není sil, lidí a bůhví, kde se ty filmy nacházejí. A ukazoval mi na internetových stránkách podobné přehlídky. De facto on byl iniciátorem myšlenky tohoto festivalu.
Ale rozhodnutí založit přehlídku bylo společné, ne?
To bylo společné. On teda pan Tomešek říká, že za tím stojím já, a já říkám, že to byl jeho nápad a já jsem ho k tomu pouze „dokopal“.
S jakým přijetím se přehlídka setkala ve svých začátcích?
Nevím, jestli se dá vůbec hovořit o nějakém přijetí. Lidem se objevily otazníky nad hlavou o tom, co to je, kde se to vzalo, kdo to dělá, kde vzali filmy, protože jak všichni víme, už dvacet let se 70mm filmy nepromítají, a mluví se o nich jenom tak, že kdysi byly a že na ně všichni nostalgicky vzpomínají. Spíš to byl údiv než zájem.
Kolik lidí pracuje na přehlídce během roku a kolik v jejím průběhu?
Na přípravné fázi se podílí kolem pěti lidí. Samozřejmě, když skončí festival, tak říkám, že druhý den začínám pracovat. Ale reálně až za čtvrt roku začneme uvažovat, jaké filmy bychom chtěli hrát na další přehlídce. Na místě potom pracuje takových patnáct až dvacet lidí.
Jak probíhá přípravná fáze?
Není třeba si to představovat jako nějakou intenzivní práci, na které je třeba trávit pět dní v týdnu osm hodin denně. Je to spíš dlouhodobý proces výměny emailů, čekání a ověřování, ale trvá tři čtvrtě roku.
Shánět 70mm filmy je asi obtížné…
Na počátku festivalu se hrály filmy, které byly zachráněny, protože distribuce 70mm filmů aktivně fungovala do konce 80. let. Později jsme zjišťovali, že to, co se zachránilo a odehrálo se, už nestačí. A že musíme zajišťovat další zdroje a obracet se na jiné přehlídky.
Co shánění filmů obnáší dnes?
Je to poměrně komplikovaný proces, který obnáší tři věci. Zjistit, jestli daný film, který chceme zahrát, je na 70mm formátu, druhá věc je zjistit, kde se kopie nachází, a třetí věc je zajistit si práva.
Kdo vám filmy zapůjčuje?
Dostáváme je jak přes archivy, přes soukromé sběratele, tak přes veřejné sbírky, přičemž se takřka vždy jedná o vzácné filmy ve smyslu, že se jedná třeba o jeden poslední exemplář daného filmu na světě, takže lidé, kteří je mají na starosti, jsou velmi ostražití. Proto je nezbytné je neustále přesvědčovat, že jim film nezničíme, že se o něj budeme starat jako by byl náš vlastní, a po promítání ho v pořádku pošleme zpět. Soukromí sběratelé si filmy chrání jako svoje děti a de facto tomu mnohdy věnují celý život. Prožili s kinem své dětství, potom tam byli zaměstnáni a teď na stáří mají určitou sbírku, kterou nasbírali za celý život. Nejde ani tak o finanční stránku jako o osobní rovinu, kdy je zapotřebí s daným člověkem navázat nějaký kontakt, nejlépe ho s filmem pozvat do Krnova, aby se podíval, že je tu vše v pořádku. U veřejných institucí, které schraňují filmy, je to ještě komplikovanější, protože mnohdy mají ve svých stanovách, že mají filmové dědictví chránit a není jejich povinností filmy půjčovat.
Z kterého získaného filmu jste se zatím nejvíce radovali?
Za svůj největší úlovek považuji film 2001: Vesmírná odysea od Stanleyho Kubricka. To bylo asi největší přání mnoha našich věrných návštěvníků a pamětníků, kteří ho považují za kultovní film a chtěli ho vidět na velkém plátně.
Máte nějaký film, který byste si přál zajistit pro některý další ročník?
Já asi ne, ale návštěvníci našeho festivalu by si přáli, aby se tady objevila Apokalypsa od Coppoly. Děláme všechno proto, aby se příští rok nebo nejpozději na výročním desátém ročníku promítala. Máme takovou rodinnou politiku našeho festivalu, že cokoli si budou přát naši návštěvníci, na tom budeme pracovat.
Podle čeho sestavujete dramaturgický plán přehlídky?
My jsme se od začátku chápali jako festival bez dramaturgie. To bylo dáno především tím, že jsme se soustředili na technický aspekt kinematografie, na konkrétní formát, a bylo nám úplně jedno, o jaký film se jednalo. Ačkoli později jsme se setkali s tím, že by bylo dobré tomu dát nějakou kostru. Začalo to myslím na druhém ročníku, kdy jsme hráli Doktora Živaga a několik fragmentů 70mm filmů, ve kterých se nejčastěji objevoval Omar Sharif, hlavní postava z Doktora Živaga. Tak jsme řekli, že ten ročník byl věnován Omaru Sharifovi. A najednou jsme začali vytvářet a hledat pojivo mezi jednotlivými filmy.
Stávající název KRRR! nese přehlídka až od pátého ročníku. Jak byla pojmenována předtím?
Názvy se odvíjely od toho, jak moc jsme si věřili v tom, že můžeme naše konání zveřejnit. Úplně prvnímu ročníku jsme říkali nultý ročník, protože jsme měli trošku strach. Nevěděli jsme, komu přesně zaplatit práva, a mělo to ještě takový undergroundový nádech. Spíš si mezi sebou lidi šeptali, že se v Krnově vrátily sedmdesátky zpátky. Snažili jsme se vyhnout nějakým sankcím a jednou z našich strategií bylo, že jsme akci po konzultaci s odborným asistentem na Ústavu filmu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně doktorem Blažejovským nazvali jako Seminář. Od začátku jsme plánovali úvody k filmům a edukační potenciál akce.
Jaké jste tedy dospěli k současnému názvu?
Seminář se jmenoval různě. Napřed to byl Seminář 70mm filmu, pak Přehlídka 70mm filmu s podtitulem Ves(mír) je náš svět, protože jeden ročník byl tematicky sjednocen filmy s kosmickou nebo astronautickou tématikou. V roce 2010 jsme už nemohli využívat služeb současného grafika. Oslovili jsme reklamní agenturu, jestli by nám nenavrhli nový vizuál. Mimo grafické zpracování nové tváře festivalu přišli i s novým názvem.
Proč právě KRRR!?
Má to asociovat zvuk promítacího stroje, když se rozjede, ten opakovaný, monotónní zvuk. Pro svoji těžkou výslovnost to mělo být lehce zapamatovatelné pro cizince. Myslím, že se to celkem podařilo, a postupně se začínáme zarývat do paměti jako KRRR! a ne jako Seminář nebo Přehlídka.
Ve střední Evropě se jedná o jedinou přehlídku tohoto typu. Nemáte pocit, že je přes svou výjimečnost málo medializovaná?
To je možné, ale my nejsme nafukovací a nemáme více sálů, takže jednoho určitého dne bychom museli říct dost, už to prostě nejde dál. Jsme pro cílenou medializaci, která vzejde z naší iniciativy. Pak jsme rádi za tu, která vzniká sama od sebe mezi jednotlivými návštěvníky. Myslím, že má přirozený charakter, že tak postupně narůstá. Ale kdybychom zapojili nějakou ukrutnou mediální kampaň, tak by třeba příští rok museli jet někteří lidé domů. To pak nemá smysl.
Zvete na přehlídku i nějaké hosty?
Zveme především sběratele, kteří jsou pro přehlídku přínosem. Nezveme žádné slavné osobnosti, protože pro ně nejsme příliš atraktivní, je to i tím, že se nejedná o soutěžní festival nebo nepředáváme ceny. Naopak si myslím, že si nás lidé poměrně významní, ať už v oboru filmovém nebo televizním, vyhledávají, a my si toho považujeme. Snažíme se o projev jakési vděčnosti a lásky vůči nim, tak jim nabízíme možnost připravit si úvod k filmu nebo přednést krátký referát na téma, které se vztahuje buď k dějinám kinematografie, nebo dějinám širokoúhlých formátů. Ti se automaticky stávají našimi hosty.
Během let došlo k výraznému nárůstu počtu návštěvníků. Proměnila se nějak jejich struktura?
Divácká základna díkybohu narůstá. Nevím přesně, o kolik se letos navýšila či snížila oproti minulým ročníkům, každopádně se dá hovořit o proměně charakteru publika. V prvních ročnících to byli lidé přímo spjati s oborem kin a uváděním filmů, tedy kinaři, vedoucí kin, popřípadě pamětníci či filmoví nadšenci, kteří sedmdesátku považují za něco nenahraditelného a jedinečného. Dnes už návštěvníci nejezdí za formátem a technologickou vymožeností, ale naopak se do publika přimíchávají lidé, kteří jezdí na filmy samotné. Začala tady taková cinefilie, láska k filmům jako takovým. Láska k sdíleným zážitkům ze sledování filmu na velkém plátně s kamarády.
Pouze na krnovské přehlídce jsem se setkala s tím, že se společně vyfotí organizátoři a návštěvníci.
Tak to jsme trošku vykradli z jiné přehlídky širokoúhlých formátů, konkrétně z Widescreen Weekend v Bradfordu v Anglii, kde se každý rok setkává poměrně uzavřená komunita lidí a vyfotí se, aby měli nějakou společnou památku. Byli jsme tam v roce 2008, taky se vyfotili a řekli si, že musíme něco podobného zavést v Krnově. Pavel Tomešek fotku vždycky pošle na mezinárodní server, kde jsou všechny informace k širokoúhlým formátům a o přehlídkách tohoto typu, aby mohl ukázat, že nás navštívilo víc lidí, než všechny ty festivaly dohromady.
Spolupracuje Krnov ještě s nějakými dalšími přehlídkami 70mm filmů?
Nepřímo ano. Spolupracujeme s organizačním týmem z Bradfordu, kde je v rámci filmového festivalu několik dnů programu vyhrazeno širokoúhlým formátům. A na bázi vzájemného půjčování filmů spolupracujeme s německou spřátelenou přehlídkou The Todd-AO 70mm Film Festival v Karlsruhe, což je také přehlídka víkendového typu.
Jak se liší domácí přehlídka od těch zahraničních?
Liší se především v ceně. My jsme o několik řádů levnější. Jsme dostupnější pro českého diváka a zájemce o 70mm film. A jak už jednou zaznělo, skladba publika je diametrálně odlišná. Zahraniční přehlídky navštěvují většinou nostalgici a lidé, kteří buď v kinech pracovali, nebo filmy znali z doby největší slávy. Kdežto tady je smíšené publikum ať už věkově, zájmově nebo profesně.
Spolupracujete i s tuzemskými filmovými festivaly?
V České republice se spolupráce uskutečňuje na bázi výměny různých propagačních materiálů a inzerce. Třeba my dáme plakátek na Letní filmovou školu v Uherském Hradišti, a oni pak otisknou zase něco nám nebo pustí naši znělku. Spíš je to taková vzájemná výpomoc našeho regionu.
Uvažovali jste o rozšíření programu přehlídky o nějaké další doprovodné akce, například o výstavy?
Každý rok se koná výstava promítacích technik. Občas se objeví něco nového, zahraniční hosté přivezou něco k filmům, takže výstava je každý rok živá a něčím ozvláštněna. O rozšíření jsme neuvažovali. Často jsme se o to pokoušeli nějakým doprovodným programem, byť to byla jednorázová akce, třeba koncert pro účastníky. Ale příliš to nefunguje, protože Krnov je malé město a festival se odehrává v jednom kině. Je tu taková rodinná atmosféra, navíc program je poměrně intenzivní.
Máte nějaký cíl, kterého byste v rámci přehlídky chtěli dosáhnout?
Samozřejmě zlepšovat servis pro návštěvníky, to je hlavním cílem. Pokud všichni odjíždí z přehlídky šťastní, tak jsem šťastný i já. Pokud je nějaký problém, snažíme se ho do příštího roku vyřešit, zlikvidovat ho.
Jak vidíte budoucnost přehlídky?
Všem říkám, že uděláme desátý ročník a končíme, protože už jsem z toho unavený a je třeba dělat něco jiného. Spíš mám takové přání, aby se jí dařilo ještě další tři roky.
To myslíte zcela vážně?
Je to spíš pragmatické rozhodnutí, protože studnice těch filmů není nevyčerpatelná. Jednoho krásného dne zjistíme, že z toho, co je zachováno a je k dispozici, jsme hráli všechno, což by bylo i tak úctyhodné. Ale i tak dalších deset let by to možná vydrželo. Pak konec.
O víkendu se do krnovského kina Mír 70 sjeli filmoví pamětníci, nadšenci, pracovníci kin a studenti filmových škol z Česka i zahraničí. Důvod byl jasný: sedmý ročník filmové přehlídky KRRR!, která oživuje ve střední Evropě již zapomenutý 70mm filmový formát. Ten v minulosti diváky překvapoval schopností vynikajícího zobrazení detailů i kvalitním zvukem.
Od pátku do neděle pořadatelé připravili nejenom devět snímků na největším projekčním formátu v dějinách kinematografie, ale i přednášky, výstavu promítacích technik a filmových plakátů, ukázky filmových upoutávek a řadu dalších překvapení.
Nevšední filmovou akci si nenechaly ujít také studentky filmové vědy Masarykovy univerzity v Brně Martina Hejlová a Gabriela Duchoňová. „Na tomhle festivalu je skvělé, že zde má člověk úplně jiný rozhled. Nejenom, že zde vidíte filmy na sedmdesátce, ale zároveň je tu možné i to, že vidíte film původem z Ameriky s německým dabingem. Vypadá to komicky, ale je to skvělé,“ uvedla Duchoňová.
Německy nadabovanou verzi amerického filmu mohli návštěvníci vidět u akčního špionážního snímku Polární stanice Zebra, který přehlídku odstartoval. Snímek těžící z atmosféry studené války vypráví příběh americké jaderné ponorky, která je pověřena záchranou přeživších po požáru meteorologické stanice Zebra na vichřicí znepřístupněném severním pólu.
Titulky konzultovali s ambasádami
Jelikož snímek nebyl v českých kinech nikdy uveden, bylo zapotřebí doplnit české titulky. O ty se z anglických titulků postarala Inka Vostřezová, matka dabingového režiséra a překladatele Michala Vostřeze. „Problém byl v tom, že Česko nemá ponorky, takže na řadu technických výrazů neexistuje český ekvivalent,“ přiblížil náročnou přípravu titulků Vostřez. Překladatelka tak řadu pojmů konzultovala s odborníky. „Na britské i americké ambasádě byli překvapeni, když po nich starší dáma žádala vysvětlení ohledně armádního vybavení na ponorkách,“ řekl jeden z hlavních organizátorů přehlídky, vedoucí kina Mír 70 Pavel Tomešek.
Polární stanice Zebra patří do řady filmů, které byly v minulosti předváděny s velkou exkluzivitou. Pořadatelé se pokusili připomenout slavnostní ráz události, kterou promítání 70mm filmů kdysi představovalo, zařazením hudební předehry i přestávky během projekce. Hudební předehry a přestávky ostatně doprovázely i některé další snímky, neboť snahou organizátorů bylo přiblížit 70mm filmy jako jedinečnou atrakci své doby.
Zub času se u snímku Polární stanice Zebra projevil posunem do červené barvy. Ztrátu barevnosti však utrpěly i kopie některých dalších uvedených amerických snímků. Naopak sovětské snímky si barevnost poměrně zachovaly, neboť se při jejich výrobě použil jiný filmový materiál. „Sovětské a východoněmecké sedmdesátky měly bohužel zvláštní barvu už od svého prvopočátku. Neměly tak zářivé barvy jako snímky americké, ale stejné barvy jako měly tehdy, uvidíte i dnes,“ vysvětlil Tomešek.
Dalším z promítaných titulů bylo drama Děrsu Uzala o přátelství ruského průzkumníka Vladimíra Arseněva a stejnojmenného sibiřského lovce v prostředí tajgy. „Je to film, který Akira Kurosawa natočil v Sovětském svazu poté, co překonal osobní krizi, která vyvrcholila roku 1971 jeho pokusem o sebevraždu,“ uvedl k snímku filmový kritik Jaromír Blažejovský. Režisérovi byla látka údajně velmi blízká, neboť četl Arseněvovu knihu. Blažejovský přiblížil i okolnosti vzniku snímku: „Kurosawa velmi respektoval přírodu, ale zároveň do ní zasahoval jako malíř,“ uvedl. Filmaři tedy například vytrhávali starou trávu nebo přesunovali stromy podle představy režiséra.
„Byl to první barevný film od Kurosawy, který jsem viděl. Kopie byla navíc velmi zachovalá, takže jsem si odnesl silný zážitek,“ řekl po projekci student Tomáš Kraus, který na přehlídku přijel z Lázní Bělohrad.
Režisér Titanicu zaslal jen kousek filmu
Před projekcí posledního titulu prvního dne přehlídky, historického filmu Ve službách papeže, přišla diváky uvítat starostka Krnova Alena Krušinová. Zároveň sdělila dobrou zprávu, že město hledá řešení, jak v kině zřídit bezbariérový přístup. „Věřím, že na desátém ročníku už tu plošina bude,“ řekla Krušinová.
S diváky se přišel pozdravit i vedoucí kina Pavel Tomešek, který přinesl ukázat zaváděcí pás ze 70mm kopie filmu Titanic, který byl do programu přehlídky zařazen ku příležitosti 100 let od potopení nepotopitelné lodi. Titanic se na krnovské přehlídce mohl objevit pouze v 3D verzi, neboť režisér James Cameron pro tento rok povolil jeho uvádění pouze v digitalizované podobě. Nepodlehl ani prosbám krnovské přehlídky, nicméně alespoň symbolicky kousek filmu poslal. „Když se budete dívat na hodinky, měli bychom se teoreticky potápět v osudnou dobu jako tehdy Titanic,“ doplnil Tomešek.
Poté již následovala projekce snímku Ve službách papeže. „Je to příběh umělce a jeho sponzora. Umělcem je renesanční titán Michelangelo, tím sponzorem papež Julius II.,“ představil titul dramaturg Centra převzatých pořadů České televize Michal Málek.
První den přehlídky byl zakončen rautem ve vestibulu kina, na kterém se v uvolněné atmosféře pokračovalo v diskuzích o zhlédnutých snímcích.
Rock´n´rollové probuzení
Sobotní program začal sestřihem filmových upoutávek z let 1960 až 1975, a to jak snímků amerických, japonských, francouzských, tak i maďarských či polských.
Na počest padesátiletého působení kapely Rolling Stones na hudební scéně byl v kině Mír 70 uveden dokumentární záznam amerického koncertního turné z roku 1981 Let´s Spend the Night Together, od jehož natočení Halem Ashbym letos uplynulo třicet let.
„V dokumentu jsem napočítal asi dvacet kamer, natáčení muselo být hodně náročné. Jinak je to jedna z nejoblíbenějších kapel mých rodičů. Když mi bylo teprve čtrnáct dní, tak mě nechali doma a odjeli na jejich koncert. Škoda, že tu nejsou taky, myslím, že by se jim film líbil,“ uvedl Tomáš Kraus.
Další výročí se vztahovalo k výpravnému eposu Jak byl dobyt Západ, který byl natočen před půl stoletím. Po projekci byla pro diváky připravena přednáška o systému Cinerama, jenž tento rok slaví šedesát let od natočení prvního snímku. Přednáška byla doplněna také dalšími ukázkami filmů na Cineramě.
Poznej svého dabéra
Na loňský ročník pořadatelé navázali uvedením druhého dílu ze série o archeologovi Indianu Jonesovi, Indiana Jones a Chrám zkázy. „Druhý film je nestandardní v tom, že pokračuje v tradici prvního tím, že bere různé motivy z komiksových, filmových, literárních či případně seriálových brakových fikcí a dává je dohromady do jedné mohutné koláže. Problém je v tom, že čerpá z východních vzorů, čímž je méně blízký západnímu divákovi,“ charakterizoval titul filmový teoretik Radomír D. Kokeš.
Před samotnou projekcí byly pro diváky jako překvapení přichystány různé dabingové verze snímku, neboť postavě doktora Jonese ztvárněného Harrisonem Fordem dali hlas celkem čtyři čeští a jeden slovenský dabér. Diváci tak měli možnost hádat, jestli v ukázkách poznají Ladislava Freje, Pavla Soukupa, Ladislava Županiče, Jiřího Štěpničku a Petra Rufuse.
Největší divácký ohlas sklidilo americké válečné drama o vietnamském traumatu Lovec jelenů. „Byl to docela silný zážitek, protože ze všech filmů působil takovým nejnormálnějším, nepatetickým dojmem,“ sdělil kinař Jakub Šimek z Prahy, který krnovskou přehlídku zná již léta. „Láká mě jedinečný koncept vidět film v nejmaximálnější možné kvalitě, i když už jsou kopie zastaralé, mnohdy růžové. Přesto má ten formát nepopsatelný genius loci,“ prozradil.
„Jen na začátek. Ta loď se potopí,“ s humorem uvedl film Titanic filmový teoretik Radomír D. Kokeš. Právě na projekci jedenácti Oscary ověnčeného snímku se přišlo do krnovského kina podívat nejvíce diváků. Promítnutí filmu předcházelo překvapení v podobě hudební předehry kvarteta z Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Vystoupení doprovázelo promítání fotografií slavného parníku.
Na východ nebo na západ?
V neděli byl pro návštěvníky opět připraven bonusový program, tentokrát sestřih barrandovských pokusů o 70mm projekce. Poté následovalo dobrodružné drama Krakatoa, na východ od Jávy, s jehož názvem je spojená geografická chyba. Sopka Krakatoa se totiž ve skutečnosti nachází na západ od ostrova Jáva. Producenti se o chybě údajně dozvěděli až po spuštění propagace, kterou by v tu chvíli bylo příliš drahé zastavit. Možné však je i to, že producenti si sice omylu byli vědomi, ale slovo východ znělo exotičtěji. „Je to jeden z těch filmů, které upadly v zapomnění, protože je v něm samozřejmě hodně patosu. Ale i tak bylo zajímavé snímek vidět,“ uvedl Jakub Šimek.
Dalším promítaným snímkem byl německý dokument Létající Clipper. Film o plavbě jachty po Středozemním moři se promítal z nové rekonstruované kopie. „Zajistit film pro přehlídku byl oříšek, protože jsem se minulý rok dozvěděl, že kopie, o kterou jsme měli zájem, byla zničena na nějaké přehlídce v Německu. Člověk, který na tuto kopii vlastnil práva, nám řekl, že z německého Bundesarchivu nám ji pravděpodobně nepůjčí. Nakonec se však krásnou, restaurovanou kopii zapůjčit podařilo,“ prozradil dramaturg přehlídky Jakub Klíma.
Nedělní program byl završen dvěma již uvedenými tituly, snímkem Indiana Jones a Chrám zkázy a Ve službách papeže. Na druhý díl vyprávění o neohroženém archeologovi dorazil Filip Lombart z Ostravy, který se o přehlídce dozvěděl od kolegy z práce. „Na film jsem přijel proto, že jsem ho ještě neviděl. Bohužel se mi moc nelíbil. Zdálo se mi to moc dětské, ale na 80. léta to chápu,“ řekl Lombart. Zážitek si neodnesl ani z 70mm formátu. „Indiana Jones byl zvětšen z 35mm filmu. Nevšiml jsem si, že by to bylo nějak kvalitnější,“ dodal Lombart.
Na přehlídku poprvé zavítal i Luboš Novotný z Albertic, který krnovské kino běžně navštěvuje. Podívat se přijel na snímek Ve službách papeže. „Film jsem viděl před dvaceti lety. Je zajímavý, protože se v něm jedná o umění, o velkého výtvarníka,“ sdělil Novotný.
Spokojený s průběhem letošního ročníku byl překladatel a dabingový režisér Michal Vostřez. „Přehlídka je rok od roku kvalitnější, lepší. Musím Pavla Tomeška a vůbec všechny pochválit, protože sehnat v dnešní době peníze na takovou akci je obtížné. Na přehlídku jezdí lidi ze spousty zemí Evropy, z Itálie, Francie, Německa, což je dobře. Těší mě, že přehlídka dělá Krnovu dobré jméno,“ uvedl Vostřez.
Doba, kdy diváky v kinech udivovaly snímky na 70mm filmovém páse mimořádným zobrazením detailů i nepřekonatelným prostorovým zvukem, je minulostí. Distribuce snímků tohoto formátu do České republiky skončila na začátku 90. let minulého století. O připomenutí největšího filmového formátu v dějinách kinematografie se každoročně v kině Mír 70 v Krnově pokouší přehlídka KRRR!, jež se letos dočkala sedmého ročníku. Jedním z jejích hlavních iniciátorů je vedoucí kina Pavel Tomešek, který v krnovském kině pracuje už pětadvacet let.
Zalíbení v promítání a filmech si Pavel Tomešek odnesl z pionýrského tábora v Berlíně, kam jel jako žák šesté třídy základní školy. „Poprvé jsem měl možnost vidět venkovní promítání a přímo se zúčastnit chystání letního biografu,“ vzpomíná Tomešek. V sedmé třídě se setkal s učitelem, který sháněl pro výuku filmy. „Zajímalo mě to, tak jsem se ho vyptával. Dal mi také nějakou literaturu,“ říká Tomešek s tím, že mu později vyučující dovolil chystat snímky. „Napřed jsem hrál ve škole pro družinu, potom jsme chodili promítat i pro mateřské školy,“ popisuje Tomešek.
Nejmladší promítač
Na střední škole začal navštěvovat klasické kino, kde od patnácti let promítal načerno, neboť věkový limit pro práci promítače byl stanoven na osmnáct let. „Nakonec mě tam načapali, ale hrálo se dál,“ vzpomíná Tomešek. V době, kdy přišel kontrolor do kina, zůstal v promítací kabině sám. „Vedoucí kina si šla domů dovařit polévku. A promítač, který tam měl původně být, šel shrabávat seno, protože to bylo na vesnickém kině,“ popisuje Tomešek. S kontrolorem si nic netuše povídal, než se vrátila paní vedoucí a promítač zpět. „Teprve potom se přišlo na to, že pán je z kontroly z Ostravy. Udělal se z toho zápis, a od té doby jsem byl veden jako nejmladší promítač, který zvládne promítání 35mm filmu,“ vypráví vedoucí krnovského kina Mír 70.
Po střední škole Tomešek pracoval v dalších kinech, následně odešel na vojnu. I tam se ale znovu dostal k biografu. V Novém Městě nad Metují, kde dva roky sloužil, promítal v městském kině. Tam už měl možnost hrát i 70mm filmy, neboť v Bruntále, kde původně bydlel, kino pro tento formát nebylo.
Po vojně se dostal do krnovského kina, kde v tu dobu chyběl promítač. Zpočátku zde pracoval také jako technik a údržbář. Od roku 1995 pracuje na pozici vedoucího kina.
Na přelomu 80. a 90. let se v Československu rušila 70mm kina, neboť distribuce filmů tohoto formátu ustala. Na rozcestí se v roce 1992 ocitlo i kino Mír 70, když se rozhodovalo o rekonstrukci promítací kabiny. Kabina byla doplněná o nové stroje, ale díky zájmu Pavla Tomeška se podařilo zachovat i technické vybavení pro promítání sedmdesátek. „Nakonec se ukázalo, že jsme udělali dobře,“ hodnotí Tomešek zpětně.
S budoucím dramaturgem přehlídky Jakubem Klímou se vedoucí kina seznámil před několika lety, když se Klíma přišel zeptat, zda by ho v kině nemohli zaměstnat jako brigádníka. Tomešek mu nabídl možnost pracovat v putovním letním kině. „Při té příležitosti se Jakub poprvé dostal do promítací kabiny, kde uviděl přístroje stát, a zeptal se, zda se na nich ještě dá něco promítat. Pustili jsme mu nějaké ukázky, které jsme měli k dispozici,“ vzpomíná Tomešek. Díky Klímově zájmu postupně dospěli k rozhodnutí, že by mohli uspořádat přehlídku 70mm filmů. „Spíš on byl ten protagonista, který říkal, že bychom to měli zkusit. Mně se to líbilo, ale měl jsem podmínku, že když už začneme, tak si musíme stanovit nějakou hranici, nesmíme to pak vzdát,“ říká Tomešek.
Deset a dost?
Nejprve vycházeli organizátoři z konceptu semináře, kdy se pouštěly pouze dochované fragmenty filmů a o 70mm formátu se spíše hovořilo. Se zvyšující návštěvností akce se vyvíjel i její charakter, až nakonec dospěla do podoby přehlídky. „Těší mě, že je naše práce doceněna, že lidi na přehlídku přijdou. Mrzí nás zvyšování cen, ale bohužel mnoho prostředků nás stojí přeprava, zaplacení práv a půjčení kopií. Byl bych rád, aby si lidi uvědomili, že do Krnova jedou za speciální záležitostí, že sedmdesátku jako takovou uvidí jen u nás,“ dodává Tomešek.
Nejdůležitější po skončení každého ročníku je pro něho vědomí, že lidé odjížděli z přehlídky spokojeni a že se na příštím ročníku znovu setkají se stejnými přáteli. S dramaturgem přehlídky si společně stanovili, že uspořádají deset ročníků přehlídky. „Pak se budeme teprve bavit, jestli jsme schopni pokračovat dál. Záleží na Jakubovi, jestli nám bude dál chtít pomáhat a bude korespondovat se zahraničím, kde už má svoje jméno. A taky na mně, do jaké míry to tady budu schopný udržovat,“ uzavírá Tomešek.
Již po sedmé se v polovině dubna na filmové přehlídce KRRR! v krnovském kině Mír 70 setkali filmoví pamětníci a nadšenci, aby si připomněli 70mm snímky, které v minulosti ohromovaly diváky znamenitým zobrazením detailů a nebývalým prostorovým zvukem.
Od počátku vynálezu televize docházelo k odlivu zájmu diváků o kino. „Filmový průmysl musel vymyslet něco atraktivnějšího, něco, co by se odlišovalo od toho, co divákům poskytuje televize,“ vysvětluje filmový kritik Jaromír Blažejovský, který s organizátory krnovské přehlídky spolupracuje od jejího založení. Jedním z důsledků snahy oživit zájem o kino tak na konci 30. let bylo i uplatnění barevného filmu.
Koncem 40. let se filmový průmysl kvůli rychlému rozmachu televize ocitl v těžké krizi. V dobových článcích a diskuzích se dokonce otevřeně hovořilo o jeho zániku či přeměně do podoby pouhého podpůrného subjektu pro televizi. Nakonec se však podařilo přilákat diváky zpět do kin díky rozšíření nabídky filmových formátů. „V šedesátých letech nastala zlatá éra formátů. Lidé měli nejširší spektrum výběru, jaký filmový zážitek si dopřejí,“ říká Blažejovský. Hojně navštěvované v té době byly i 70mm snímky.
Se zájezdem do biografu
Do Československa se pravidelná projekce 70mm filmů dostala v roce 1965. Prvním uvedeným titulem byl sovětský film Optimistická tragédie. Následoval západoněmecký dokument Létající Clipper. Po americkém vzoru se v Československu ujala strategie roadshowingu spočívající v uvádění titulu po řadu měsíců či týdnů v jediném vybraném biografu. Denně se v kině konala pouze dvě nebo tři představení. „Před filmem diváci vyslechli předehru, uprostřed byl snímek přerušen přestávkou. Na rozdíl od běžné návštěvy kina měli lidé pocit slavnostního zážitku,“ popisuje Blažejovský. Zároveň si však pečlivě rozmýšleli, které tituly navštíví, neboť vstupenky na představení byly drahé. Do velkých měst, ve kterých se nacházely sedmdesátkové biografy, se z venkova dokonce pořádaly zájezdy.
Sovětské snímky byly na rozdíl od těch amerických v kinech nasazeny na kratší dobu, neboť jim chyběl ráz slavnosti. Oblíbenější byly americké snímky i díky lepší barevnosti. „Mysleli jsme, že barevný materiál, který se vyráběl v socialistických zemích, byl špatný, protože americké filmy vypadaly zářivější a jiskřivější. Kupodivu se zub času více podepsal na amerických barevných systémech. Východoevropské systémy se ukázaly odolnější,“ uvádí Blažejovský.
Hlavním výrobcem 70mm formátu byly Spojené státy americké, Sovětský svaz a Velká Británie. Několik filmů bylo vyrobeno také v Německé demokratické republice, Polsku, Francii a Španělsku. Ojedinělé tituly vyšly v Jugoslávii, Rumunsku či Maďarsku. Formát se naopak nikdy neujal v Japonsku nebo Itálii.
Také v Československu došlo k experimentování se 70mm formátem. Dokumentarista Jan Špáta natočil film Neděle, který zachycuje, jak lidé v Náchodě tráví volný čas. V roce 1973 vznikl snímek Vysoká modrá zeď, jednalo se však o pouhou zvětšeninu 35mm filmu.
Rozmach v době úpadku
Na konci šedesátých let došlo k rozmachu sedmdesátkových kin, která vznikala i v menších městech. Celkem bylo v Československu 70mm technikou vybaveno přes padesát kin.
Paradoxně k rozmachu kin došlo v době, kdy natáčení sedmdesátek ustávalo. V 70. letech se totiž zlepšily vlastnosti 35mm filmu, který již poskytoval podobně intenzivní zážitek jako větší formát. Diváci tak přestali rozdíly mezi formáty vnímat. Výroba sedmdesátek navíc byla finančně velmi nákladná.
„Zpočátku to u nás ještě nebylo znát, protože se stále mohly kupovat filmy z Hollywoodu, kde jich byla zásoba,“ uvádí Blažejovský. Jednalo se však mnohdy už o pouhé zvětšeniny 35mm filmů, navíc v té době již několik let staré.
Postupně 70mm film lidem zevšedněl i u nás. „U novějších filmů chyběly předehry a promítaly se bez přestávek, takže se vytratila i svátečnost události,“ říká Blažejovský. Také se začala zkracovat doba, po kterou filmy běžely v kinech.
Zůstalo poslední kino
Na konci 80. a začátku 90. let docházelo k rušení vybavení pro 70mm formát. Posledním uvedeným titulem do české distribuce byl snímek Total Recall v roce 1992. V současnosti je krnovské kino Mír 70 jediným kinem v České republice i v rámci zemí Visegradské čtyřky, které tento formát pravidelně promítá.
I v posledních letech se formát některý režisér výjimečně pokusí oživit, například Kenneth Branagh snímkem Hamlet z roku 1996. „Nemá to ale charakter průmyslové rutiny. Vždy se jedná o jakýsi rozmar tvůrce, který si přeje film takto realizovat,“ říká Blažejovský.
Radomír D. Kokeš, filmový teoretik
Na krnovské přehlídce je specifické, jak se postupně proměňovala. Na začátku to byla technofilní přehlídka, kde se lidé setkávali kvůli filmovému formátu. Postupně se stávala víc a víc cinefilní přehlídkou, kdy návštěvníci začali jezdit na konkrétní filmy, a to ne na filmy nové, které ještě neviděli, ale paradoxně na filmy, které už viděli kdysi dávno a v Krnově si je mohou připomenout ve specifických podmínkách komunity, která se tu za ty roky vytvořila. Když se podíváme na jakoukoli jinou filmovou akci v zemi, tak se buď jedná o běžné festivaly, které na sebe navazují řadou jiných kulturních zkušeností a lidé je nenavštěvují primárně kvůli filmům, nebo o velmi úzce zaměřené přehlídky pro pár návštěvníků. Do Krnova jezdí návštěvníci opakovaně, někteří přes celou republiku, ale přijíždí sem i lidé ze Slovenska, Německa, Británie nebo Francie. A každý rok je jich tu víc.
Jaromír Blažejovský, filmový kritik
Je to přehlídka, kterou navštěvují jednak nostalgici, kteří mají se sedmdesátkou spojené krásné zážitky z dětství nebo dřívějších let a chtějí si je znovu přiblížit, což se jim nemůže úplně podařit, protože kopie filmů už jsou starší. Dále sem jezdí kinaři, filmoví odborníci, které baví ta technika a přístroje. A potom jsou tu studenti a další mladí lidé, kterým akce umožňuje připomenout, že kino není něco éterického, jak se domnívají, ale že v jeho původu je něco materiálního, něco, co má těžké promítací přístroje, rozměr, zrnitost, zaostření, něco fyzického. Je to pro ně šokující zjištění, protože něco, co vypadá, že je k dispozici jen tak, má za sebou historii a práci, která k tomu vedla. V tom je asi smysl přehlídky.
Tomáš Kraus, absolvent Vyšší odborné školy filmové ve Zlíně
Přehlídka je jedinečná svojí komorní atmosférou a také atmosférou, kterou vytvářejí lidé, kteří milují film ve své nejčiřejší podobě. Dnešní digitální film nikdy nedokáže zobrazit to, co filmová surovina, protože neprošel rukama tolika lidí a tolika procesy, než se z něho stal výsledný celek. U klasického filmu se muselo u každého záběru hodně přemýšlet, a všechny tyto pocity jsou v něm pečlivě uschovány. U digitální produkce je vše mnohem rychlejší, a tak z ní takovéto pocity snadno vyprchají, má ale zase jiné klady. Je ale škoda, že klasický film dříve nebo později vymizí, neboť jsem přesvědčen, že i přes svoji nákladnost má přednosti, které jsou nenahraditelné. Jsem také velice rád za respektování přestávek v půlce filmů a různé bonusy jak v podobě zajímavých úvodních slov, tak hudebních předeher před filmy.
