Kultura v Plumlově

---

Zámek není multikulturní prostor, říká Pavel Zástěra

Pavel Zástěra je kastelánem v Plumlově už téměř dva roky. Kromě správy zámku má na starosti také akce, které se na něm pořádají, a je tedy ideálním člověkem, kterého se ptát na téma kultury ve městě. O akcích, které se na zámku konají, o jejich publiku a proč není mládež v Plumlově cílovou skupinou kultury na zámku, vyprávěl v následujícím rozhovoru.

Nejdříve tradiční otázka odpovídající ročnímu období. Na Vánoce se plánuje akce s názvem Putování adventem. Co se o ní dá říct a není na plakátu?

Putování adventem je akce, která proběhla prakticky už loni. Skupina našich průvodců, podílejících se na hraných prohlídkách, se rozhodla uspořádat tematickou kulturní akci. Prostudovali český rok, lidové tradice, poohlédli se po dalších inspiracích a zrealizovali to. Součástí Putování adventem jsou také příběhy ze života světců, kteří k adventu a Vánocům patří. Zahrnuli do toho i vánoční tradice a zvyky. Je to poučné, zábavné, kombinuje to divadlo, hádanky a odměny. Minulý rok tato akce dokázala vytvořit skutečně vánoční náladu.

 

Hrané prohlídky probíhají ve dvou blocích - na jaře Z pohádky do pohádky a na podzim o historii plumlovského zámku. Nezmění se na tom nic?

To tak nějak vykrystalizovalo ve dva tematické bloky a zatím v tom hodláme pokračovat.

 

Jak vlastně vznikl nápad přivést hrané prohlídky zámku i do Plumlova?

Hrané prohlídky na zámku už dávno probíhaly, když jsem nastoupil na místo kastelána, takže nejsem vhodnou osobou, které se na to ptát. Navíc koncept jako takový už je v České republice běžný aspoň dvacet let. V Plumlově je to dílo především Kateřiny Jenešové (asistentka kastelána, pozn. autora), která spolupracuje s Martinou Dostálovou. Společně píší scénář a shání účinkující. Takže v konečné formě jsou prohlídky výsledek spolupráce průvodců, jejich přátel či známých, Spolku plumlovských nadšenců - prostě lidí, kteří se na tom chtějí podílet.

 

Když tak mluvíme o lidech, kteří se nějak podíleli nebo podílí na hraných prohlídkách - myslíte si, že je zájem plumlovských občanů o kulturu dostatečný?

Těžko můžu posuzovat Plumlovské oproti jiným obcím, nebo soudit, jestli se o kulturu zajímají více či méně. To se dělá špatně. Ale na to, že je tu poměrně omezený počet občanů, není lidí, kteří se chtějí nějak podílet na kultuře, vůbec málo. Ale divácký zájem, když se něco děje... To je hodně o lidech. Kdo má rád fotbal, nebude chodit na divadlo nebo si prohlédnout zámek. Jsou lidé, které historie přímo obtěžuje, a lidé, kteří tíhnou například spíš k moderní muzice, těžko v tom můžu hledat nějakou normu. Ale z našeho pohledu - pohledu pořadatelů - bychom vždycky vítali, aby byl zájem větší.

 

Během léta, které je na Plumlově hodně bohaté a rozmanité, proběhla i Filmová noc. Neplánujete něco podobného i teď, například v krytých prostorách zámku?

Teď v zimě určitě ne. Zimní období na zámku je dobré na zadupání si ve sněhu, popíjení svařáku a akcím k adventu. Na akce toho typu, že by se někde sedělo, na to nejsou bohužel možnosti. Nemáme jak to vytopit, aby to bylo pohodlné.

 

Plumlov je známý různými výstavami. Svoje obrazy vám svěřili například Lilian Amann, Reon Argondian nebo Jan a Sára Saudkovi. Je o zámek Plumlov jako výstavní prostory velký zájem nebo je těžké někoho sehnat?

Lidí, co dělají umění, ať už na jakékoliv úrovni, je poměrně dost. Vždycky je složitější oslovit někoho mediálně známějšího, jako byli například Saudkovi. Obecně to ale není problém. Zájemců, kteří by u nás chtěli vystavovat, je pořád víc než prostor, které máme k dispozici. Financí ale není mnoho, takže to vypadá tak, že já nabídnu prostory zámku a technickou pomoc, ale přispět musí i zájemci. Na to, aby to Zámek Plumlov celé zařídil, prostě nejsou fondy.

 

V Plumlovském zpravodaji se Kateřina Jenešová zmiňovala, že je v jednání i výstava obrazů Jana Kanyzy. Jak to vypadá?

V letních měsících spolupracujeme s galerií v Týně nad Vltavou a zrovna plánujeme příští sezónu. Obrazy Jana Kanyzy jsou zatím takový příslib, uvažujeme buď o něm nebo o Kristianovi Kodetovi. Ale možná to bude někdo úplně jiný. Vždycky se snažíme plánovat to tak, aby s jedním mediálně známým jménem vystavoval i někdo méně známý.

 

Uvažovali jste i o výstavách jiného, alternativního typu umění? Mám na mysli například různé instalace či plastiky.

To mi zatím nikdo nenabídl, ale výhledově se tomu nebráním. Když se ovšem podíváte na zámek jako takový, tak tam není dostatečný prostor k umístění nějaké větší plastiky nebo instalace. Nicméně máme v dlouhodobém jednání ročníkové práce mladých architektů, což jsou malé papírové modely ukazující různé architektonické styly, ať už tradiční nebo modernu. Ty jsou připravené k zapůjčení, jakmile bude prostor.

 

Je něco, co byste v tomto ohledu na zámku rád zrealizoval, ale zatím nebyla příležitost?

Rád bych ve vyšších patrech zámku, která jsou vlastně nikdy nedokončenou stavbou, podle možností zrealizoval dlouhodobou výstavu věnující se stavitelství a architektuře, ale na to zatím nejsou peníze.

 

Vraťme se k akcím, které zámek hostí. Mezi mládeží byl velmi oblíbený Mezinárodní divadelní workshop, který se už dva roky nekonal. Je výhledově nějaká šance, že by se to mohlo změnit a workshop by se mohl do Plumlova vrátit?

Kastelánem jsem se stal v době, když už se workshop nekonal, ale slyšel jsem o tom. Mohlo to být zajímavé hlavně pro rodiče, kteří tam viděli svoje děti. Nicméně fakt, že workshop už se nekoná, má svůj určitý vývoj. Z doslechu vím, že když to před víc jak deseti lety začínalo, byla to skupina umělců s drivem a nešlo jim tolik o peníze jako o divadlo. To, co začalo s elánem a nadšením, se ale pomalu přelilo do profesionální formy, což znamenalo vyšší finanční nároky. Nakonec to vypadalo tak, že veškeré dotace, které město Plumlov na kulturu od kraje dostalo, šly do kasičky workshopu a ostatní kulturní akce byly odkázány na dobrovolníky a amatéry. Pořadatelé nakonec požadovali fondy, které město odmítlo uvolnit, a tím to padlo. Další taková nabídka na zámek od té doby nepřišla, proto je ticho po pěšině.

 

Probíhá ale jiný divadelní workshop...

Ano, pořádá ho brněnská divadelní skupina. Většina jejich programu se odehrává v Penzionu Ve Mlýně, který si pronajímají. Finální prezentace je ale na zámku. U posledních představení jsem byl, je to z mého pohledu avantgardní a milé, velmi se mi to líbilo. Nejsem ani konzervativec ani zastánce velkých novot, takže když jsem o tom zběžně slyšel, myslel jsem si svoje. Ale překvapili mě, byla to hra barev, stínů, umění, hudby - prostě moc hezké.

 

Divadlo má vůbec na Plumlovském zámku velké zastoupení.

A příští sezónu bych chtěl divadelnímu dění věnovat ještě víc. Mám rozjednaných několik divadelních skupin, což by mohlo znamenat tak pět, šest vystoupení za sezónu. Problém je trochu s místem. Na nádvoří stojí dřevěné pódium, ale pomalu hnije a není to úplně ideální místo pro malou scénu. Je tam příliš velký odstup mezi diváky a účinkujícími, navíc je to na místě, kde dost fouká a i v létě je to večer na zimní bundu. K tomuto účelu bych rád využil prostor, který vznikl po zbourání bývalých koníren naproti vstupu. Upravili jsme to tak, že je tam místo hromady kamení zeď z původního materiálu, a vznikl plac ideální pro malá vystoupení. Ale zatím je to tedy jen záměr, který bych rád uskutečnil, nic víc.

 

Už jsme zmiňovali, že se na zámku pořádá velké množství různých akcí. Je nějaká cílová skupina diváctva, kterou se vám přesto nedaří nalákat?

Principem marketingu je samozřejmě nalákat všechny cílové skupiny, tedy co nejvíc lidí. Jsme ale zámek, ne stadion, prostor je kulturní, ale ne multikulturní. Z principu se tedy nechceme nějak podbízet úplně všem cílovým skupinám. Našim publikem jsou rodiny s dětmi a zájemci o historii. Vím, že kdybych pozval nějaké avantgardní kapely a rozjel nějakou pro mládež populárnější akci, návštěvnost by samozřejmě byla vyšší. Mladší lidé jsou navíc méně opatrní na peníze, takže se určitě vyplatí cílit na ně. Ale máme zámecké prostředí a nechci zisk za každou cenu, takže mi tato cílová skupina logicky uniká.

 

Když tedy vezmeme, že zámek cílí na rodiny s dětmi, či obyvatelstvo určité zájmové skupiny, a další akce cílí na obyvatelstvo ve vyšší věkové kategorii, vzniká slušná mezera v neprospěch mladých lidí.

Cítím to také tak, ta mezera tady rozhodně je. Ale je to problematické ze dvou hledisek. Zaprvé, je to záležitost financí. Kdybych sem například pozval kapelu Kryštof nebo jinou populární kapelu, budou chtít nějaký honorář. Dovedu si představit, že pod 60 tisíc korun nepůjdou. Když tedy posadíme cenu vstupenky tak, aby nám někdo tu vstupenku koupil, vyjde nám zhruba na 100 korun. Tím pádem musí přijít 600 lidí, aby se to pokrylo a vyplatilo, a to nepočítáme propagaci. A pro tolik lidí tady prostě není zázemí.

 

Zadruhé, jak už se zmiňovalo, mluvíme tu o zámku, ke kterému patří spíš vážná hudba. I kdyby se to udělalo menší, pozvala by se nějaká revival kapela a přišlo tak 300 až 400 lidí, lezl bych do zelí jiným lokalitám. Tyto hudební akce patří na Plumlovskou přehradu, kde mají historii, nebo do Žraloku (Camping Žralok Plumlov u Podhradského rybníka, pozn. autora). Nechci dělat vzájemnou konkurenci.

 

Velká část obyvatelstva vidí kulturní centrum Plumlova ale právě na zámku. Vy zastáváte názor, že na zámek patří jen určitý typ kultury. Stěžuje tento obraz, který o zámku Plumlovští mají, tedy vaši pozici?

Ani ne, protože na mě nikdo příliš netlačí, abych něco měnil. Naopak, toto rozdělení tematických akcí zase dává prostor podnikatelům jiného typu, kteří cílí na jiný typ obyvatelstva. Zámky jsou kulturně jaksi vnímané, čímž se řídím, když řeším expozice, a chci tu mít určitou klidovou zónu, která tomuto kulturnímu obrazu odpovídá. Logicky tedy nebudu pořádat metalový koncert. Ne, že bych se tomu bránil, ale nechci to z principu. Věnovat se mládeži není můj záměr. Kdyby ano, udělám „metalový zámek“, ale to nechci, je to bytostně proti mé taktice. Nemám nic proti tomu, když je to za rohem, ale není to můj šálek kávy.

 

Organizace Zámek Plumlov je součástí Klubového zařízení Plumlov, které má na starosti veškeré kulturní akce. Nakolik si myslíte, že je Klubové zařízení otevřené nápadům zvenčí?

Já můžu mluvit jen za zámek. Upřímně, většina toho, co se tu děje, není tak úplně můj nápad. Já se rád nechávám inspirovat. Jsou lidi, kteří přijdou, mají nápad, mají na to sílu a energii, a já je v podstatě nasměruji k nějaké formě, kterou můžeme řešit tady v našich podmínkách. A pokud na to přistoupí, tak nám nic nebrání zrealizovat to. Takto jsme tu měli například Baletní galavečer pod širým nebem nebo akci zaměřenou na módu Žena a šarm.

 

Takže kdyby teď někdo vešel a řekl, že má nápad a rád by něco zrealizoval...

Já mám zájem na to, aby akce, které pořádáme, byly nové a nějakým způsobem atraktivní. To je například případ akce Putování adventem, které jsme zmiňovali na začátku, se kterou vlastně přišli průvodci. Já tedy vytvořím podmínky pro vznik dané akce a když se domluvíme - což se bohužel nestane vždycky - tak spolupracujeme. V těchto případech ovšem občas nastává problém, když přijde jiná skupina, která má zájem něco vytvořit, na území už fungujících. Pak nastává určitá rivalita a žárlivost a ne vždycky mají lidé, kteří se nějakým způsobem účastní kulturního dění, chuť si vzájemně pomáhat. Někdy v tom musím hrát prostředníka a soudcovat to, o což obecně moc nestojím. Ale samozřejmě jakýkoliv nápad je vítán a určitě bude ku prospěchu v rámci kulturního dění.

 

Na závěr otázka ohledně reklamy: při sbírání odpovědí na anketu párkrát padlo, že kulturní akce nejsou dostatečně propagované a spousta lidí ani často neví, že se něco děje. Co si o tomto problému myslíte vy?

Reklama je vždycky o penězích. Když se podíváme na naše možnosti, tak jsou to plakáty, noviny a rádio. Když se plánuje akce, investuje se třeba 30 až 40 tisíc a 10 tisíc z toho jde na reklamu. Týden v Rádiu Haná stojí zhruba 7 tisíc. V novinách to jde levněji - zvlášť, když jsou známosti, ale ty jsou jen někde. Něco také stojí návrh, tisk a distribuce plakátů. Kdybych dělal reklamu aspoň střízlivě a chtěl obsáhnout jen okres Prostějov, tak jsme tak na 60 tisících korun. A zase jsme u těch 600 lidí, které musí přijít, aby se to vyplatilo. Ale víc jich zámek stejně nepojme, forma reklamy tedy odráží rozsah, v jakém se akce pořádají. Samozřejmě bych rád dělal větší a zajímavější propagaci, ale nedostatek financí na realizaci akcí mě nutí, abych dělal víc menších akcí s menší propagací.

 

Ale čím lepší reklama, tím víc lidí...

Ale ti lidé ne vždycky přijdou. Když se akce plánuje hodně dopředu, nikdy nemůžeme předvídat, co se naplánuje u Vrbiček (pláž na Plumlovské přehradě, pozn. autora), u Žraloka, na Bouzově, v Kostelci na Hané... A je to samozřejmě i o tom, kolik lidí to zaujme. Většina lidí reklamu moc nevnímá a pokud něco přímo nehledají, tak je nezajímá a mnohdy i obtěžuje. Reklama v rádiu navíc neběží pořád, je lehké ji propásnout. Zkrátka a dobře, kdo chce, ten si nás najde.

 

Děkuji za rozhovor.

---

Rozmanitá kultura v Plumlově? Jen pro někoho

 

Plumlov - „Důležité je nedat na první dojem,“ píše Kateřina Vedralová pro web Místní kultura. A má naprostou pravdu. Ač se město Plumlov může na svoje rozměry chlubit překvapivě rozsáhlou a pestrou paletou kulturních akcí, oslovuje stále jen určité skupiny obyvatelstva. Plumlovský zámek a přehrada poskytují zajímavé a malebné kulisy pro tematické programy od jara do zimy a většina z nich má dlouholetou tradici. Tam ale pestrost končí.

Zámek jako hostitel tradicí

 

„Drtivá většina kulturních akcí se odehrává na zámku, což je sice super, ale pro normální lidi to může být trochu odrazující a nudné,“ říká Klára Valentová, která žije v Plumlově velkou část života. „Akcí celkově přibylo od doby, co je na zámku nový kastelán, což je rozhodně plus, ale možná by to chtělo něco více obecného a méně tematického.“

Plumlovský zámek je vzhledem ke své poloze dominantou města a láká i svým netradičním tvarem. Jeho interiér však nebyl nikdy dostavěn a dochovalo se absolutní minimum původního nábytku. Protože jeho prostory nejsou příliš zajímavé, uchýlila se organizace Zámek Plumlov k hraným nočním prohlídkám. Na jaře tak diváky Z pohádky do pohádky provázejí čert a vodník z Princezny ze mlejna. Ty nově na podzim vystřídaly dramatizované dějiny plumlovského hradu a zámku, které lákají na tajemný příběh o špionce a milence Jana Adama Ondřeje z Lichnštejna, která ale víc než na prohlídkách vystupuje na plakátu na ně lákajícím.

Zámek se svým nádvořím ale především supluje centrum kultury a tak se sem soustředí většina akcí. Mezi patrně nejpopulárnější patří Slet čarodějnic, který letos proběhl už 14. rokem. Nedílnou součástí je rej masek a program zahrnuje zábavu i pro dospělé, která je ale většinou obdobou té dětské a soustředí se v restauračních zařízeních v nízkém zámku a pod ním. Podobně populární je Plumlovské vinobraní, které ovšem svou pozornost zaměřuje především na rodiče.

Během roku zámek Plumlov zpravidla hostí i různé výstavy. V červenci mohli například návštěvníci shlédnout výstavu fotografií Jana a Sáry Saudkových. „Výstava trvala až do konce prázdnin a přišly se na ni podívat neuvěřitelné 2 000 návštěvníků z celé republiky,“ shrnula asistentka kastelána Kateřina Jenešová pro Plumlovský zpravodaj. Stálou expozicí vysokého zámku je pak výstava obrazů Reona Argondiana. Koncem léta také plumlovský zámek hostil Baletní galavečer pod širým nebem, na němž účinkoval sbor z Moravského divadla v Olomouci. Návštěvnost čítala 200 lidí.

Bezpečně se na plumlovském zámku usídlila také různá šermířská představení. Stálicí v tomto ohledu je Šermířský víkend, který se letos konal už po několikáté. Dále přibyla akce s názvem Švédové na Plumlově, která se pokusila o rekonstrukci švédského útoku během třicetileté války. „Koncem září také proběhl už druhý ročník historické akce Dobývání Plumlova. Zámek se otřásal v základech pod palbou všech možných zbraní z druhé světové války,“ doplňuje Kateřina Jenešová.

Tradicí na plumlovském zámku je také sraz veteránů, kteří na něm zastavují na své cestě do Čech pod Kosířem. Ačkoliv by se zdálo, že zámek je ideálním místem prakticky pro všechno, čas vánoční se v Plumlově překvapivě opomíjí. Jediný program je každoročně rozsvěcování vánočního stromu, na kterém jsou zmrzlí rodiče vystupujících dítek odškodněni jen punčem či svařeným vínem, protože stánky kolem stromku prakticky nic jiného nenabízejí. Sváteční atmosféra je pak odbytá malou tematickou výstavou v nízkém zámku. Teprve druhým rokem je tato monotónnost narušená akcí s názvem Putování adventem.

 

Plumlovská přehrada? Ač na střídačce, stále vyhrává

 

Druhým kulturním centrem Plumlova především v letních měsících je Plumlovská přehrada. Ta je ale od roku 2009 vypuštěná, což značně snížilo její turistickou atraktivitu. Překvapivě to ale příliš nenarušilo obvyklé akce konající se na jejím břehu, jako je například Rock Memory of VI., která se konala v létě 2013. Mnohem větší popularitou se ale pyšní hudební festival PlumLove, jedna z mála akcí cílená i na mladší obyvatelstvo. Jeho odmlčení v roce 2012 vyvolalo značnou nevoli mezi fanoušky a rok na to se místo konání přesunulo do areálu Camping Žralok Plumlov.

Stálicí na poli plumlovské kultury je například i mezinárodní hudební festival pro děti a mládež se zdravotním postižením Písničkou ke slunci. Tomu ale rok od roku klesá návštěvnost a pořadatelé si nejsou jistí, zda k dalšímu ročníku skutečně dojde.

Výše zmíněný Žralok hostí další velkolepou akci, kterou nepořádá přímo Město Plumlov. Jedná se o festival Keltská noc a v létě 2013 proběhl už jeho 12. ročník. Ač se jedná o akci mezinárodní a bohatou na program, vyznačuje se stejně jako většina akcí pořádaných na Plumlově velkou tematizací. Zkrátka a dobře, není to pro každého.

 

Na mezinárodní workshop už nejsou peníze

 

„Jednou z akcí, které se mne nejvíce dotkly a zároveň i ovlivnily život města, byl letní divadelní a taneční workshop,“ svěřuje se studentka Veronika Švecová. „Na čtrnáct dní se do Plumlova sjeli lidé z celé ČR i Slovenska, aby tu nacvičili zhruba dvouhodinové představení, které nakonec na slavnostní premiéře pod širým nebem předvedli divákům,“ popisuje akci, které se sama účastnila.

 

Poprvé se workshop uskutečnil v létě 2001. Trval vždy dva týdny a nešlo jen o tanec a herectví, účastníci sami připravovali například i kulisy. Letní divadelní workshop se naposledy konal v létě 2011, pak ho město Plumlov z finančních důvodů zrušilo. V letním programu po něm zůstala znatelná mezera, kterou se zatím městu nepodařilo zaplnit ničím, co by zaujalo stejnou skupinu obyvatelstva, ačkoliv o divadelní akce není nouze.

 

Akcí je spousta, ale stále to samé

 

Klubové zařízení města Plumlov, které má spolu s organizací Zámek Plumlov na starosti většinu kulturního dění v obci, se zjevně řídí zásadou neopravovat, co není rozbité. Rok co rok se tedy vrací k akcím, které měly úspěch rok předtím, a cílí stále na stejné skupiny obyvatelstva. Existence Spolku plumlovských nadšenců sice dává určitou naději, ale jejich akce se nesou ve stejném duchu.

Nejcitelněji chybí jakékoliv kulturní vyžití pro středoškoláky a studenty, kteří buď dojíždějí do škol v blízkých městech, nebo se na víkendy a prázdniny stále vrací. Město Plumlov klade velký důraz na zábavu pro děti předškolního či školního věku, různé revival koncerty pak potěší především ty, kdo v mládí poslouchali původní kapely. Tematické akce jsou samozřejmě otevřené všem, ale ukázky šermu a starých aut zaujmou jen určitou skupinu a poměrně rychle se omrzí.

„Ale kulturu ve městě tvoří zejména lidé, kteří tam žijí a to nejen bydlí, ale také pracují,“ podotýká studentka Jitka Koudelková. „Navíc jsou plumlovské akce většinou navštěvované spíš přespolními než místními,“ dodává Veronika Švecová. Otázkou tedy zůstává, zda je skutečně problém jen na straně města a jeho kulturního zařízení. Zdá se totiž, že nedostatek kulturních akcí pro mladší věkové kategorie možná z velké části vězí i v jejich nezájmu cokoliv měnit a na kulturním životě města se podílet.

---

Anketa: Co si myslíte o kulturních akcích v Plumlově? Využívá město dostatečně svůj potenciál?

Tereza Sehnalová, servírka

„Myslím, že se potenciál Plumlova a jmenovitě třeba prostor Plumlovského zámku nevyužívá dostatečně. Nějaké akce tu asi jsou, ale ke mně se upřímně se málokteré vůbec dostanou. A třeba workshop, co býval, už druhý rok není převážně kvůli nespolupráci města Plumlov. Akcí spojených s Vánoci, Velikonoci a podobně se v podstatě neúčastním. Ale mám pocit, že tyto akce celkem úspěch mají a tak je to asi v pořádku.“

Jiří Žák, student

„Kulturní akce v Plumlově by měly být více zaměřeny na mladé. Mělo by se pořádat víc akcí jako je například PlumLove. Jinak je jich poměrně dost a co jsem měl možnost poznat, tak tam bývá i hodně lidí a to i z Prostějova a okolí, například na Slet čarodějnic a podobně. Byl bych pro větší využití místnosti bývalých stájí na plumlovském zámku. Daly by se tam přes zimu pořádat pořádat filmové projekce.“

Jitka Koudelková, studentka

„Pokud je tady něco, co se dá nazvat přímo kulturou, tak jedině na zámku. Vím o nočních prohlídkách s průvodci v kostýmech, což považuji za dobrý nápad, a slyšela jsem i o výstavách, které se mají konat. V Plumlově nicméně chybí multikulturní prostor, kde by se mohly odehrávat například koncerty, zázemí místního kempu je nedostačující. Chybí zde pořádná kavárna i knihovna, ta místní podle mě nestačí ani žákům základní školy. Dospělý člověk se zájmen o literaturu musí jet minimálně do Prostějova, aby byl spokojen. Myslím si, že by se určitě dalo něco dělat i s Plumlovskou přehradou. Plumlov pro mě tedy není město, ale spíš trochu větší vesnice a tomu odpovídá i zdejší kulturní dění.“

Zdeněk Trunečka, dělník

„Kultura v Plumlově je na hodně dobré úrovni. Pro děti je akcí přes léto dost, ať už v kempu nebo na zámku, a vždycky mají dobrý ohlas. Dál tady máme prohlídky zámku, různé srazy aut, vojenské historické akce, plno hudebních festivalů a to i mezinárodních. Je toho dost, každý si něco vybere. Jenom v zimě se moc nehraje a město Plumlov není schopné obstarat slušný ohňostroj.“

Veronika Švecová, studentka

„Plumlov má dva body kultury. Prvním je přehrada, která má svá nejlepší léta za sebou a příliš to nezachraňují ani koncerty, které se pořádají na obou březích každý víkend po celou letní sezónu. Druhým je Plumlovský zámek, který je chloubou města. Právě tam se téměř každý víkend pořádají nějaké akce doplňující obligatorní koncerty a výstavy během adventu a Velikonoc. Hodně populární je také Slet čarodějnic. Mně osobně ale nejvíc ovlivnil divadelní a taneční workshop, kterého jsem se účastnila. Zámek sice tedy plní funkci kulturního bodu poměrně dobře a je důstojným místem k pořádání vernisáží, výstav, koncertů, nebo k pořádání svatebních obřadů, avšak přece jen je to trochu málo. Propagace je také nedostatečná - obyvatelé města kolikrát ani neví, že nějaká akce je.“

---

Z pohádek k historii plumlovského panství aneb nejsou prohlídky jako prohlídky

Plumlov - Móda nočních prohlídek zámků a hradů se nevyhnula ani Plumlovu. Zatímco na jaře jsou návštěvníci prováděni prováděni po prostorech zámku v rámci programu nazvaného Z pohádky do pohádky nadpřirozenými bytostmi, tématem podzimní série se stala krátká a poněkud nezáživná historie plumlovského zámku a dávno neexistujícího hradu. Ať už ale jdete na kterýkoliv program, je lepší vybrat si pozdější prohlídky, kde je méně lidí. Prostory plumlovského zámku jsou poněkud stísněné a nacpat se ve dvaceti lidech do skromné zámecké kaple tak, aby se dalo dobře sledovat dění, bylo poměrně dobrodružství. To samé platí pro sklepní prostory.

Okruh prohlídky byl zcela tradiční v obou případech, jen při pohádkových prohlídkách navíc obohacen o sklepení a baštu, ovšem na úkor zámecké kaple. Obě série prohlídek začínají u bočního vchodu do vysokého zámku. Zatímco Z pohádky do pohádky uvádí Čert a Vodník z Princezny ze mlejna milou a poklidnou scénkou, dramatizovaná historie Plumlova byla uvedená výbuchem petardy na baště a zděšeně křičící děvečkou. Začátek byl tak velmi působivý, ale pro příště by patrně nebylo špatné, kdyby rána nebyla tak blízko, předešlo by se tak řevu dětí a tlumenému klení jejich rodičů.

Zatímco Z pohádky do pohádky se věnovalo čistě vybraným scénkám a o historii zámku nepadlo zhola nic, podzimní prohlídky si zachovaly ráz naučné stezky. Místo obvyklého výkladu spolu ale dvě temným pláštěm zahalené bytosti vedly dialog, který obsahoval něco seriózního o historii, několik obstarožních drbů a vždy uváděl danou scénku. Nedozvěděla jsem se nic nového, ale od chudého příběhu plumlovského zámku se nic lepšího ani čekat nedalo. Rozhodně to nevadilo tolik jako fakt, že dialogy občas nedávaly smysl a byly podivně sestavené.

Představitel Vratislava z Pernštejna, kterému byla vytýkána jeho přílišná rozhazovačnost v pořadí druhé scénce, se ještě zcela nepřeorientoval ze své role Jindřicha „ze mlejna“. Jeho výstup dával tušit, že se stále velmi rád poslouchá, a každou chvíli jsem očekávala, kdy ho přemůže touha a propukne v nápěv „vím jeden bílej mlejn, zámek stříbrnej“. Naštěstí se tak ale nestalo, takže si zájemci budou muset počkat zase na jaro.

Jako bych měla být potrestána za myšlenky znevažující hercův výkon, další příběh nás zavedl do kaple, kde byla značná tma, pod křížem stála osoba v kápi a všechny přítomné malé děti povážlivě ztichly. Scénka nezapadala ani do chronologie prohlídky ani do příběhu, který průvodkyně vyprávěly, a její význam mi tudíž zůstal skryt. Nicméně byla by to dobrá odpichová plocha pro možný halloweenský speciál.

V prvním mezipatře proběhlo patrně nejakčnější představení a to rytířský souboj. Předcházelo mu nezáživné vystoupení, v němž se dialogy skládaly z nekončícího seznamu položek a cifer, které plumlovské panství vydělalo, a mihla se jím letmá zápletka se špionkou avizovanou na plakátě, která odezněla do neznáma stejně rychle jako se objevila. Pro příště by možná bylo lepší udělat trhákem prohlídek něco jiného.

Následující souboj působil poněkud překvapivě a silně nevěrohodně. Není třeba být profesionální šermíř, aby bylo divákovi jasné, že potom, co hrdinný rytíř chytí ostří meče do dlaně, pivo v krčmě si zdviženými prsty už asi neobjedná. Ještě překvapivější než samotná scénka ale bylo, že jakmile byl méně zkušený herec na hlavu poražen, šampión začal velmi hlasitě verbovat další soupeře z řad diváků. Asi desetileté děvče stojící vepředu se schovalo za otce a nebylo jediné, kdo raději couvl do bezpečí, když jim začal herec hřmět do obličeje.

Následující tři představení v prvním patře se velmi vyčerpávajícím způsobem zabývaly plány Karla Eusebia, jeho syna, Jana Adama Ondřeje z Lichtenštějna, a jejich následným provedením. Představitel Jana Adama mohl mít tak čtyřicet let, takže působilo lehce úsměvně, když mu bylo vytýkáno, že je ještě příliš mladý chlapec, a to někým starším maximálně o deset let. Spisovnost a květnatost dialogu poněkud narušilo, když pak představitel Karla Eusebia klesl na židli v lamentaci nad stavbou zámku a po moravsku na adresu stavby utrousil: „To je hruza.“

Autoři scének si nicméně dali obdivuhodnou práci s vymýšlením, jak by mohla být nudná fakta zajímavá. Příkladem takového pletení kočičího zlata ze slámy byl duch opilé komorné, která se potácela, nepříliš přesvědčivě pletla jazyk a upouštěla prvoplánové vtipy. Jen tato krátká scéna byla čistou esencí strategie nočních prohlídek. Její roztomilé ovíněné potácení bavilo děti a skrytý dvojsmysl („Ten vám měl... ten byl šikovnej!“) zase přiměl k puberťáckému hihňání jejich rodiče.

Společensky zmožený přízrak hodinu trvající prohlídku ukončil. Teprve ve chvíli, kdy jsem se už mohla přestat snažit neztratit se skupině a nezdržovat, jsem si mohla prohlédnout interiéry zámku. Plumlovský zámek je asi podobně zajímavý jako jeho historie, ale čisté, svíčkami osvětlené interiéry měly něco do sebe. V prvním mezipatře se nacházely figuríny oblečené do historických oděvů, které spolu se stejně tak historickým nábytkem ve tmě budily správně nepříjemný pocit.

Atmosféru ale absolutně kazila výstava poněkud kýčovitých obrazů Reona Argondiana v druhém patře. Plátna byla osvětlená, strhávala na sebe pozornost zářivými barvami, do interiéru se nehodila a rozptylovala od představení. To ale vadilo patrně jenom mně, nikdo další si obrazů nevšímal víc, než aby nějaký z nich jeho dítko neshodilo. Zpětně jsem byla opravdu vděčná, že tyto obrazy na zámku loni na jaře ještě nebyly; na pozadí velmi povedených scének z Princezny se zlatou hvězdou budou při dalším cyklu působit přímo jako pěst na oko.

Jarní cyklus Z pohádky do pohádky je vůbec o dost povedenější než jeho podzimní bratříček. Pohádky jsou dobře zvolené a skvěle zasazené. Setmělá bašta dává přímo ukázkovou čarodějnickou sluji pro svobodné umělkyně z pohádky O Jasněnce a létajícím ševci. Stejně tak je sklepení naprosto ideálním prostorem pro výjev z Hrátek s čertem. Nejvíc ale oceňuji, že zvolené pohádky byly všechny české a skvěle zabavily jak děti tak jejich rodiče. Z pozvánky bylo jasně patrné, že je program ideální právě pro rodiny s dětmi, návštěvníci tak odcházeli spokojení.

To se bohužel nedá říct o podzimních prohlídkách, kde panovala jistá schizofrenie ohledně publika, které měly nalákat. Děti se sice často bavily a nechávaly se strhnout, ale během výkladu nebo delších dialogů se většinou povážlivě nudily. Skryté vtipy pro kohokoliv staršího byly málo časté a nevyvážené a celkově dialogy uvízly někde na půli cesty díky touze uspokojit všechny. Přesto se ale publikum zdálo spokojené, když jsme opouštěli prostory zámku. Pro mě osobně to ale bylo nudné a jarní pohádkové prohlídky jednoznačně vedou.

---

1. Cíl práce

 

Cílem samostatného projektu na téma Kultura v Plumlově je pomocí různých druhů komunikátů kriticky zhodnotit kulturní dění v na malém městě z pozice studentů a mladších pracujících. Z pozice člena této věkové kategorie a někoho, kdo žije v Plumlově celý svůj život, jsem měla příležitost pozorovat typy kulturních akcí v Plumlově a složení jejich publika. Brzy začalo být zřejmé, že kulturních akcí se účastní buď rodiny s dětmi či starší občané a důchodci. Poměr mladých je převážně v zimních měsících takřka nulový.

S pomocí reportáže, ankety, rozhovoru a shrnutí, které uvede do obrazu i čtenáře mimo region, jsem se tedy pokusila přiblížit očima mladších lidí problematiku této chybějící věkové skupiny a zjistit, jak se na to dívají lidé zodpovědní za kulturní dění v Plumlově.

 

2. Uvedení do problematiky a zdůvodnění volby tématu

2.1 Uvedení do problematiky kulturního dění v Plumlově

Město Plumlov se nachází 7,5 km od okresního města Prostějov¹ a 27 km od Olomouce². Celková rozloha je 11,51 km²³ a počet obyvatel 2 407⁴. Patrně nejvýraznějším bodem malého města je plumlovský zámek, vystavený v letech 1680-1690⁵. Historická stavba vysokého zámku, spolu s nízkým zámkem a nádvořím, na kterém stával hrad, je turistickou dominantou a hlavním cílem návštěvníků. Další významnou lokalitou je Plumlovská přehrada. Ačkoliv byla v posledních letech zatížená probíhající revitalizací a nemohla v letních měsících sloužit k rekreaci, pořád byla významným kulturním bodem. Podobně je na tom také Podhradský rybník, k němuž přiléhá Camping Žralok Plumlov.

Správně pod Plumlov spadají Soběsuky, Žárovice a Hamry. Plumlov je také centrem mikroregionu Plumlovsko, kam spadají přiléhající obce Krumsín, Mostkovice, Ohrozim, Plumlov, Prostějovičky, Stínava a Vícov⁶. Z dostupných zdrojů, kterými jsou především regionální periodika, jako Prostějovský deník, Prostějovský večerník a občasník Plumlovský zpravodaj, je možné udělat si poměrně ucelený obraz ohledně kulturního dění nejen v Plumlově samotném, ale i v celém mikroregionu⁷, jedno je velmi úzce navázané na druhé.

Město Plumlov má víceméně tři kulturní body. Jedním je právě zámek Plumlov, na němž se odehrává většina kulturních akcí. Druhým je Plumlovská přehrada se dvěma plážemi, U Valáška a U Vrbiček, které jsou ke kulturní činnosti hojně využívané. Třetím je Camping Žralok Plumlov. Poslední dvě jmenované lokality jsou využívané především v létě a to k akcím spojeným s hudbou. Většina z nich je pořádaná pouze za spolupráce města Plumlov externím pořadatelem, nikoliv z jeho samostatné iniciativy. Nejznámější akcí na Plumlovské přehradě je pravděpodobně hudební festival PlumLove, Camping Žralok Plumlov zase poslul především Keltskou nocí.

Hlavním centrem kultury v Plumlově je zámek Plumlov. Ač se nejedná o multikulturní prostor, je jako takový často vnímán a většinou využíván. Díky své pozici a rozloze komplexu je na ideálním místě pro centrum kulturního vyžití, díky čemuž se často zapomíná na fakt, že jde o zámek a historickou památku. Tuto pozici podporuje i fakt, že multikulturní prostor v Plumlově chybí. Jedinou variantou pro zámek Plumlov je prakticky Kulturní dům v Žárovicích, který je pro většinu Plumlovských obyvatel značně z ruky především díky faktu, že Žárovice a Plumlov byly historicky oddělené obce. Kulturní dům v Žárovicích je většinou využíván jako alternativní prostor v případě nepřízně počasí⁸, pravidelně se v něm koná například ples Sboru dobrovolných hasičů. Celkově ale vesnický kulturní dům prostor jednoduše nesplňuje nároky pro multikulturní prostor města Plumlova, potažmo celého mikroregionu Plumlovsko, nejen díky své nevyhovující poloze vzdálené centru Plumluva, ale i díky problémům, které jeho provoz v minulosti provázely⁹.

Dalším faktorem, který ovlivňuje vnímání plumlovského zámku jako kulturního centra, je je funkčnost i v zimních měsících navzdory faktu, že sezóna na hradech a zámcích zpravidla končí na podzim. Na plumlovském zámku se konají akce spojené s adventem, Vánoci a další podobné, přidružené akce. Akce pořádané na Plumlovském zámku se navíc vyznačují velkou rozmanitostí, ne vždy primárně asociovanou s zámeckými prostorami¹⁰, které tento pohled na zámek Plumlov podporují.

Klubové zařízení Plumlov je městský orgán zodpovědný za pořádání nebo spolupořádání většiny kulturních akcí. Pod Klubové zařízená spadá organizace Zámek Plumlov, Plumlovská přehrada a Camping Žralok Plumlov. Mimo Klubové zařízení účinkuje Spolek Plumlovských nadšenců vedený Markem Otrubou, pod nějž spadá například spolek Veselé kravičky¹¹. Spolek Plumlovských nadšenců se organizačně podílí například na velmi populárním Sletu čarodějnic, který se odehrává taktéž na plumlovském zámku.

 

2.2 Zdůvodnění volby tématu

 

Během mého tříletého studia žurnalistiky mi byl Plumlov vděčným zdrojem témat ke spoustě školních prací v rámci předmětů zaměřených na psanou žurnalistiku. Často jsem zpracovávala problematiku Plumlovské přehrady a již několikrát jsem psala reportáže z kulturních akcí. Téma kultury v Plumlově ke mně tedy přišlo přirozeně mnohem dříve, než jsem se rozhodla, že půjde i o téma mého závěrečného samostatného projektu. Protože jsem kulturní bytost a o tyto věci se přirozeně zajímám, ač je to často jen pohled na plakát při cestě z autobusové zastávky domů, bylo logickým krokem zvolit si toto téma jako předmět závěrečné práce. Tato volba také koresponduje s faktem, že jsem si během studia zvolila specializace psané a kulturní žurnalistiky, protože mi kulturní žurnalistika přijde jako zdaleka nejzajímavější odvětví.

Jako student humanitního oboru, který tráví velkou část času v tak kulturním městě, jako je Olomouc, mám na kulturu samozřejmě trochu jiné nároky a jsem zvyklá na větší výběr snad pro všechny zájmové a věkové kategorie. Bylo by nespravedlivé posuzovat Plumlov s jeho rozlohou¹² a počtem obyvatel stejnými měřítky. Z opačného pohledu se dá ale říct, že i tak je v Plumlově a jeho okolí děje velké množství rozmanitých kulturních akcí a to především v letních měsících.

Opravdu zajímavé toto téma ale začalo být ve chvíli, kdy jsem začala Plumlov používat jako zdroj školních prací. Mnohem subjektivnější a bližší pohled mi umožnil zadívat se na problematiku kultury v Plumlově mnohem kritičtěji, než jen pasivně přijímat kulturní akce či jejich ozvěny v regionálních periodikách. Rok od roku se opakují stále stejné typy akcí, často s nepříliš pozměněným programem, které tudíž logicky vždy cílí na stejné věkové skupiny, což jsou většinu času právě rodiny s dětmi či důchodci. V malém městě, kde je průměrný věk obyvatelstva 42 let¹³, to není nic tak překvapivého a z ekonomického hlediska je to zcela očekávatelné.

Moje pozice dojíždějícího studenta mi ale umožnila podívat se na tuto problematiku zcela novou optikou. Město Plumlov se nachází v poměrně malé vzdálenosti¹⁴ od okresního města Prostějov, sídla většiny středních škol v okolí, a univerzitního města Olomouce. Velké množství studentů - ať už středních nebo vysokých škol - se buďto díky této vzdálenosti do Plumlova pravidelně každý týden vrací - a to nejen na víkend - nebo z Plumlova do školy dojíždí a tudíž jsou zde denně. Pokud definujeme ideální publiku kulturních akcí na malém městě jako někoho, kdo v daném městě či jeho dosahu bydlí a tráví čas, tato skupina je podle této definice součást publika, pro které by mělo město Plumlov pořádat akce. A právě tuto část obyvatelstva témata akcí v Plumlově většinou míjí.

Rozhodla jsem se tedy toto téma zpracovat, protože vnímám určitý potenciál, který moje věková skupina má a může mít pro rozvoj kulturního dění a akcí v městečku. Díky všem atributům zmíněným v bodu 2.1, které Plumlov má a může poskytnout, je bezpečné tvrdit, že má město kulturně značný potenciál, který ale není využitý na maximum, pokud je jedna skupina obyvatelstva naprosto opomíjená a mimo letní akce z externích zdroj na území Plumlova vysokou tematizací zdejších kulturních akcí snad až vylučovaná.

Myslím, že toto téma by mohlo být atraktivní nejen pro mě, ale i pro čtenáře regionálního tisku a především pro představitele Klubového zařízení Plumlov, které má pořádání nových akcí na starosti. Právě pro ně by mohla být inspirací názory a podněty v anketě, které se mi podařilo nasbírat, a zpětná vazba na hrané prohlídky zámku popsané v reportáži, jež je součástí projektu.

 

3. Stav problematiky

 

Jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla se na tuto látku zaměřit a zpracovat ji do textů, které mohou a budou mít mnohem větší výpovědní hodnotu, byl i fakt, že jsem na podobně zaměřené texty zatím nenarazila. Jak již bylo výše zmíněno, akcí v Plumlově a jeho okolí je poměrně hodně a jako takové získávají své pokrytí. O to se stará například Plumlovský zpravodaj - periodikum s místní redakcí a přispěvateli. Protože je to ale čtvrtletník, znamená to, že většina jeho textů je spíš ve formě shrnutí, a zcela v souladu s povahou regionálního nespecializovaného tisku se nezabývá čistě jen kulturou.

Poněkud spolehlivější je v tomto případě Prostějovský deník, který se díky své povaze denního regionální periodika zabývá kulturními akcemi v regionu mnohem podrobněji a to většinou formou zpráv, reportáží, pozvánek a fotografií. Jako regionální tisk ale obsahuje celé Prostějovsko, takže menší akce opomíjí nebo jen okrajově zmiňuje ve prospěch větších akcí z jiných měst. Z tohoto pohledu je jeho pokrytí kulturních akcí v Plumlově, ač rozmanitější, mnohem povrchnější, a není možné dobrat se nějaké kritické reflexe, ze které bych mohla spolehlivě vycházet při budování osnovy projektu.

Během zkoumání tématu, které jsem si vybrala, jsem tedy nenarazila na komplexní ani dílčí zpracování podrobné problematiky. Dosud se kultura v Plumlově brala jak ležela a běžela s minimem kritiky či zamyšlení nad jejím publikem. Pokud se odkloníme od Plumlova a nahradíme ho v názvu malým městem, pak toto téma není mezi závěrečnými projekty úplně neznámé, ale konkrétní příklad v okolí jsem nezaznamenala. Nutno podotknout, že ve snaze nenechat se ovlivnit předchozím zpracováním jsem ho ani příliš aktivně nehledala.

Projekt se tedy pokouší o jakousi kritickou reflexi všeho, co bylo o plumlovských akcích napsáno v rámci regionálních periodik, a nastavení trochu jiné optiky k tradiční objektivní novinové reportáži nebo zprávě.

 

4. Ideový plán

 

Od začátku bylo plánem zahrnout do projektu rozhovor, anketu, reportáž a článek, který by shrnul kulturní situaci, jaká je, a pro nezasvěceného čtenáře poskytl legendu k ostatním třem komunikátům. Cílem tohoto uspořádání bylo obsáhnout názory vybrané cílové skupiny respondentů na dané téma, uvést jejich výpovědi do obrazu rozšířenou zprávou a vybrat kulturní akci, jež je otevřená a zaměřená na jakékoliv publikum, a zhodnotit ji očima stejné cílové skupiny, jaká byla dotazována v anketě. Co se týče rozhovoru, ten jsem od začátku zamýšlela udělat s někým, kdo má rozhodovací hlas při plánování a pořádání kulturních akcí v Plumlově.

Konečný produkt měl být komplexní obrazu kultury v Plumlově, který zohledňuje otázku publika těchto kulturních akcí a hlas skupiny, kterou považuji za opomíjenou v kulturním dění. Záměrem bylo, aby byl tento obraz předložitelný a pochopitelný jak pro plumlovské občany, tak pro čtenáře z regionu či někoho předem s problematikou neseznámeného.

 

5. Postup práce a zdůvodnění způsobu zpracování

 

5.1 Seznámení se se situací

 

Ačkoliv velká část projektu a plánu byla založená na mých osobních pozorováních, prvním krokem bylo vytvoření seznamu akcí, které se v Plumlově pořádají, a jejich rozdělení na akce místní a akce pořádané organizátory zvenčí. Jakmile jsem měla tyto informace utříděné, bylo možné utvořit dva závěry. Zaprvé, akce pořádané organizacemi zvenčí, které s městem Plumlov jen spolupracují, jsou většinou dlouhodobé, lokalitu si vybírali v dobách svého zahájení a jejich publikem není jen obyvatelstvo Plumlova a okolí, tudíž zpovídat je na mnou zvolené téma by bylo bezpředmětné.

Za druhé, místní akce se v drtivé většině případů konají na zámku Plumlov. Oblíbené lokality jsou dále přehrada a kemp, ale tyto akce jsou většinou právě organizované někým mimo Klubové zařízení Plumlov, které s výše zmíněným orgánem pouze spolupracuje. Logickým výstupem této přípravy tedy bylo zaměřit se na zámek Plumlov jako na výchozí bod plumlovské kultury.

5.2 Anketa

 

Jelikož jsem se rozhodla téma Kultura v Plumlově pojmout očima jedné cílové skupiny diváctva, která je při plánování většinou opomíjená ve prospěch větší skupiny rodin s dětmi a starších občanů, bylo logickým krokem zvolit respondenty do ankety ve stejné věkové kategorii, ve které jsem já sama a kterou se snažím posoudit. Při výběru respondentů jsem dbala na to, abych se nedotazovala jen studentů, ale i pracujících. Výsledkem je anketa, která z velké části podpořila mou tezi, přestože se objevila i odpověď, která tvrdila pravý opak.

Anketa měla pro mě ale i nečekaný výstup. Po pročtení a shrnutí odpovědí jsem našla další argumenty a body, které jsem následně zpracovala do otázek v rozhovoru a pokusila jsem se je zohlednit v průvodním článku k anketě. Jmenovitě především díky anketám jsem do rozhovoru zapracovala téma Mezinárodního divadelního workshopu, které jsem díky jeho dvouleté neaktivitě považovala za neaktuální, ale v anketních odpovědích na něj bylo několikrát poukázáno. Protože jsem projekt koncipovala z pohledu právě této věkové skupiny, které jsem se dotazovala, měl tedy workshop v rozhovoru svoje místo, aby byl jejich případný zájem o problematiku uspokojen.

 

5.3 Reportáž

 

Jak jsem zmiňovala výše, reportáž byla od začátku plánovanou součástí samostatného projektu. Její předmět ale měnil, protože jsem se snažila vybrat akci, která byla co nejotevřenější různým cílovým skupinám diváctva. Nemělo smysl dělat reportáž z akce jako Pohádkový les či Uspávání broučků, něčeho viditelně zaměřeného na jednu věkovou skupinu či určitou kategorii diváctva. Proto jsem zvolila hrané prohlídky zámku. Zámek jako takový sice sám láká určitou zájmovou skupinu obyvatelstva, ale z důvodů, kterým jsem se věnovala v bodu 2.1, jsem přesto vybrala právě hrané prohlídky. Na ně jsem napsala reportáž ze svého pohledu a snažila se porovnat obě tematické sady prohlídek - jarní Z pohádky do pohádky a podzimní dramatizovanou historii.

 

5.4 Rozhovor

 

Vzhledem k tématu své práce jsem se rozhodla pokusit se získat k rozhovoru někoho z Klubového zařízení Plumlov, které má na starosti téměř veškerou kulturu v Plumlově. Původně jsem chtěla požádat o rozhovor šéfa Klubového zařízení Plumlov Martina Hyndricha. Po seznámení se se situací, které jsem provedla na začátku před tím, než jsem začala body ze záměru uskutečňovat, a z důvodů, které jsem popsala v bodu 2.1, jsem ale usoudila, že kastelán Pavel Zástěra bude mnohem ideálnější adept na rozhovor. Drtivá většina kulturních akcí se odehrává právě na zámku, kastelán je tedy klíčová osoba v kulturním dění. Ukázalo se to jako dobrá volba, pan Zástěra poskytl vyčerpávající rozhovor, ve kterém se nám podařilo pokrýt nejen běh zámku a jeho důležitost pro plumlovské kulturní dění, ale i problematiku publika, které se projekt taktéž věnuje. Do otázek rozhovoru byly rovněž zakomponované jisté výstupy ankety, jako například zmínka o dalších možných filmových promítáních nebo probrání tématu Mezinárodního filmového workshopu, který se těšil mezi dotazovanými velké a oblibě.

 

5.5 Časový horizont

 

Časové rozplánování bylo z velké části ovlivněné datem odevzdání. Původní plán byl dva týdny intenzivní práce, které se měly skládat jak ze psaní komunikátů, tak ze zpracování informací a hlasů do ankety, na které jsem pracovala mnohem déle. Prodloužení studia mi umožnilo do reportáže zahrnout i podzimní prohlídky, na čemž byla v konečném důsledku reportáž postavena. Při časovém plánování bylo nutné zahrnout i fakt, že schůzku na rozhovor bude potřeba naplánovat, a tudíž bude můj rozvrh z velké části ovlivněn rozvrhem dotazovaného.

Vypracování projektu jsem začínala sháněním hlasů do ankety, které probíhalo především přes osobní známosti a sociální sítě. Vybírala jsem osoby ve své věkové kategorii, o kterých jsem věděla, že se nějakým způsobem aktivně účastnily aspoň jedné kulturní akce v Plumlově, popřípadě o nich mají lepší přehled než já. Moje osobní známost s většinou dotazovaných znamenala, že byli ochotní odpovědět mi mnohem víc vyčerpávajícím způsobem, než jsem plně doufala, a nakonec nebylo nutné pokoušet se kontaktovat zcela neznámé osoby. Konečný výsledek bylo šest vyčerpávajících a velmi užitečných názorů, které jsem rozdělila mezi anketu a průvodní text seznamující čtenáře s obrazem kulturních akcí v Plumlově.

Při vytváření reportáže jsem se spoléhala především na svoji osobní účast na akcích a bylo to tedy ovlivněné stanoveným datem akce. První noční hraná prohlídka, kterou jsem v reportáži zpracovala, byla nasbíraná předem před projektem a datum druhé korespondovalo s dobou podzimu, který jsem si vyhradila na komplexní zpracování jednotlivých bodů a komunikátů závěrečného samostatného projektu.

Do projektu je také zahrnutý vyčerpávající rozhovor s Plumlovským kastelánem, jehož výběr jsem vysvětlila výše. Poměrně pozdní čas vzhledem k datu odevzdání, který jsem zvolila, naštěstí nebyl velkým problémem. Pan Zástěra byl velmi ochotný a vycházel vstříc jako s datem rozhovoru, tak při následné autorizaci. Ačkoliv jsem v prvotním časovém plánování viděla rozhovor jako časově neproblematičtější část projektu a proto bylo jeho pozdní zařizování zdrojem stresu, vstřícnost organizace Zámek Plumlov mnohé ulehčila.

Rozhovor byl proveden osobně za pomocí předem připravených otázek, které plynuly jak z identity dotazovaného, tak celkového tématu práce a anketních odpovědí, přesto se ale objevila určitá míra improvizace. Byl zaznamenán na diktafon pro přesnost a autorizován.

 

6. Sebehodnocení

 

Cílem samostatného projektu na téma Kultura v Plumlově bylo pomocí různých druhů komunikátů kriticky zhodnotit kulturní dění v na malém městě z pozice studentů a mladších pracujících. Tohoto cíle bylo dosaženo pomocí ankety, ve kterém jsem se v závěru šesti vybraných respondentů odpovídajícím daným kritériím¹⁵ptala na jejich názor na plumlovskou kulturu a využitost kulturního potenciálu města. Tato anketa měla dvojí výstup - zaprvé se povedlo získat názor odpovídající skupiny diváctva, ač šlo o pouhý zlomek, a za druhé tato anketa poskytla inspiraci při vytváření dalších komunikátů a sestavení otázek rozhovoru.

Jak jsem zmiňovala v bodu 5.4, k rozhovoru se mi podařilo získat kastelána plumlovského zámku, který velmi ochotně a podrobně odpověděl na připravené otázky týkající se jak pozice zámku, tak kultury v Plumlově a cílové skupiny návštěvníků akcí, které se na zámku pořádají. Ukázalo se, že kastelán si je taktéž vědom jisté zájmové propasti mezi akcemi pro rodiny s dětmi a pro starší občany, což pro mě osobně bylo překvapení a úspěch, protože fakt, že tuto mezeru bere na vědomí někdo další, než jen daná cílová skupina, které se přímo týká, byl výstup, který jsem při plánování zcela nečekala. Dle mého názoru dodal projektu určitou míru validity, ačkoliv jde jen o jeden hlas.

Cílem reportáže bylo podívat se očima mladého člověka na hrané prohlídky na zámku, které jsme předem vyhodnotila jako ze všech plumlovských akcí nejvíce otevřené nejširšímu publiku, což se myslím povedlo. Dále bylo po dohodě s vedoucím přidáno porovnání podzimního pásma prohlídek s jarním, které dodalo reportáži plasticitu a rozšířilo její rozsah. Pokud to nebyl přímo přínos, pak to rozhodně nebylo na škodu.

Pokud jde o celkový přínos projektu, pak myslím, že je hlavně v upozornění, že si vybraná cílová skupina všímá svého okolní a kulturního vyžití města, ve kterém žije. Dále padly podstatné informace ve zprostředkovaném rozhovoru, který tvrdí, že Klubové zařízení je poměrně otevřené nápadům zvenčí, což by mohlo v konečném důsledku někoho ze zmiňované věkové kategorie inspirovat k naplánování akce, která by zapadla do kulturní mezery, kterou tento projekt několikrát zmiňoval. Tyto závěry se samozřejmě vztahují k podmínce, že by byl projekt či jeho části zveřejněny například v Prostějovském večerníku, Prostějovském deníku či Plumlovském zpravodaji, jsem si jistá, že by vyvolal aspoň nějakou odezvu.

Jako závěrečný samostatný projekt, který tvoří výstup bakalářského studia žurnalistiky, si neklade větší nároky, než zaujmout a nabídnout méně tradiční pohled na kulturu na malém městě.

 

7. Literatura a zdroje

 

- Jenešová, K. „Zámecké léto 2013? Pestrost sama“. Plumlovský zpravodaj. 3/2013.

(http://www.mestoplumlov.cz/VismoOnline_ActionScripts/File.ashx?id_org=12196&id_dokumenty=135893)

- Vedralová, K. „Nedat na první dojem“. Místní kultura. 2011.

(http://www.mistnikultura.cz/nedat-na-prvni-dojem)

- Rozehnal, K. „Na zámku se pustil do práce nový Kastelán“. Plumlovský zpravodaj. 01/2012.

(http://www.mestoplumlov.cz/VismoOnline_ActionScripts/File.ashx?id_org=12196&id_dokumenty=134631)

- Hežová, P. „PÍSNIČKOU KE SLUNCI: zpívalo se i tancovalo a to navzdory dešti“. Prostějovský večerník. 2013.

(http://www.vecernikpv.cz/kultura/v-regionu/2915-pisnickou-ke-slunci-zpivalo-se-i-tancovalo-a-to-navzdory-desti)

 

- http://prostejovsky.denik.cz/

- http://www.vecernikpv.cz/

- http://www.mistnikultura.cz/

- https://www.facebook.com/festivalplumlove

- http://festivalplumlove.cz/

- https://www.facebook.com/pages/KELTSK%C3%81-NOC/123856504302459?fref=ts

- http://www.keltska-noc.cz/

- http://www.kzplumlov.cz/

- http://www.plumlov-zamek.cz/

- http://www.camp-zralok.cz/

- http://www.mestoplumlov.cz/

- http://www.kudyznudy.cz/

- http://www.letouvrbicek.cz/

- http://plumlov.info/

15Věk 20-25 let, bydliště v Plumlově, předchozí účast na nějaké akci.