Eliška Nováková 
Právě Lokomotiva připravila o víkendu na pilíři pod brněnskou přehradou novou strukturu, na které v rámci mezinárodnímu republikovému mistrovství bojovalo třiašedesát závodníků ze třinácti zemí. „Jsem velmi rád, že se tento závod podařilo zorganizovat a věřím, že se drytooling úspěšně vrátil do Brna. Zázemí pilíře u brněnské přehrady poskytla velmi atraktivní technickou příležitost, což potvrdila i nabitá startovní listina, která garantovala velmi kvalitní závod,” říká Radek Lienerth, horský vůdce a organizátor závodu.
Díky Lienerthovi se k drytoolingu dostal i Petráš, i když s horolezectvím už měl v té době bohaté zkušenosti. „Poznali jsme se v Lokomotivě, kde právě Radek Lienerth dělal. Byl to on, kdo drytooling do Brna přivedl. Začli jsme organizovat soutěže lokálního charakteru a chvíli poté jsme poprvé pořádali také Dry Tool Cup,“ líčí o svých začátcích Petráš.
Kromě drytoolingu se Petráš věnuje i ostatním horolezeckým disciplínám, se kterými mu podle jeho slov zkušenosti z této disciplíny pomáhají. „Drytooling má pořád hodně společného s horolezectvím. Člověk je pak v horách schopen využít to, co si člověk v umělých podmínkách natrénuje. Různé pohyby, zakládání zbraní, trénink hlavy a mentální připravenosti. To všechno pak můžete přenést do hor.“
Kdyby si měl ale vybrat, kterou z disciplín má nejradši, neváhal by. „I když to tak veřejnosti nemusí připadat, je v horolezení velmi široká škála věcí, které můžete dělat. Snažím se věnovat co nejvíce disciplínám, ale nejoblíbenější a zároveň nejkomplexnější ze všech je asi zimní mixové lezení v horách,“ popisuje odvětví, které kombinuje terén skal, sněhu a ledu.
Sportovní a společenská akce v jednom
Víkendového závodu na brněnské přehradě se Petráš zúčastnil také, ale svoji závodní kariéru nijak neprožívá. „Drytooling dělám proto, že mě baví. Jde spíš o osobní tréninkovou záležitost, žádné velké ambice nemám a větších závodů se moc neúčastním,“ komentuje svůj vztah k této netradiční disciplíně.
Dry Tool Cup ale bere nejen jako příležitost k poměření sil, ale také jako společenskou akci. „Když se na jednom místě sejde hodně lidí s podobnými zájmy, jde vždy o výbornou příležitost i atmosféru. Můžete se pobavit o konkrétní disciplíně, přístupu k tréninku nebo se dozvědět o trendech v zahraničí. Letos se to povedlo, co se týče obtížnosti i organizace to proběhlo výborně,“ uvádí po víkendovém klání brněnský závodník.
Na sobotním Dry Tool Cupu, který byl jedním ze série čtyř závodů Evropského poháru, se nejvíc dařilo švýcarským závodníkům. Goetz Sina ovládla ženskou kategorii, nejlepším mužem se stal Brown Jonathan. Českým závodníkům se do finále probojovat nepodařilo. „Zahraniční závodníci mají jinou základnu než my. S tréninkem u nás to obecně není moc dobré, v dojezdové vzdálenosti jsou v Čechách dvě až tři přírodní oblasti. A dokud se před dvěma lety nezačalo něco dít s pilířem v Bystrci, nebylo tu z umělých tréninkových oblastí nic,“ prozrazuje Petráš.
