Věra Bartalosová Lidé v kraji stále častěji volají po zrušení heren, obce ale zatím váhají
Od letošního roku mohou obce na svém území regulovat loterijní zařízení včetně videoterminálů. Některé z nich této možnosti už začaly využívat a plošně nebo alespoň částečně je zakazují. V jiných městech ale zatím vyčkávají. Herny totiž kromě negativního vlivu na hráče také přispívaly do obecních rozpočtů. Jak města přiznávají, právě nový způsob vybírání poplatků je jedním z důvodů, proč automaty utichnou.
Od roku 2015 bude v kraji zase o něco méně hracích automatů. Hranice, Šternberk a Uničov je úplně zakázaly. Další města jejich rozmístění alespoň omezují, někde si je chtějí ponechat. Automaty nezmizí ihned kvůli obavě z mezinárodních arbitráží za zmařené investice. „Předpis obecně vstupuje v účinnost patnáctý den po jeho vyvěšení na úřední desce, ovšem konkrétně zákaz výherních automatů má podle zákona tříletý odklad. Proto se výherní hrací přístroje ve všech městech s podobnou vyhláškou vypnou až v průběhu roku 2014, podle toho, jak budou provozovatelům dobíhat dříve uzavření smlouvy,“ vysvětlil mluvčí uničovské radnice Marek Juráň. Zákazy se nevztahují na kurzové sázky nebo číselné loterie typu Sportky. Sázkové kanceláře a sběrny Sazky se proto nemusí obávat, že by vyhláška ohrozila jejich podnikání.
Zrušte je, říkají občané
Samotným obyvatelům obcí nejvíc vadí dopad na rodiny těch, kteří podlehli mámení blikajících přístrojů. „Já bych je zrušil všechny. Nepůsobí to dobře na lidi, hlavně na chlapy, kteří pak zadlužují nejen sebe,“ říká Olomoučan Miroslav Robíček. „Je jich jako máku, i proto jim podlehlo tolik jedinců, kteří svou závislostí zlikvidovali sami sebe a rodinu uvedli do bídy nebo aspoň do tíživé ekonomické situace,“ připojil se Zdeněk Vychodil. Na stranu heren se staví studenti a mladí lidé, i když je přímo hrací automaty nezajímají. „Herny mají často nonstop provoz, který se nám hodí, pokud nás vyhodí z hospody kvůli zavíračce a my ještě chceme někde posedět. Jinam se jít nedá, a tak jsme za ně rádi,“ zastal se heren student Vít Stefanovič.
Od začátku roku platí zákaz heren v Hranicích. „Postupně budou dobíhat uzavřené smlouvy, takže až tak za rok budeme schopní sledovat, kolik těch heren ubylo a jaký to na ně mělo vliv. Zrušit jsme je ale chtěli, mezi zastupiteli zavládl konsenzus a nikdo nevystupoval s tím, že rušit by se neměly, protože mají negativní důsledky hlavně na sociální situaci v rodinách,“ uvedla starostka Radka Ondriášová.
Potíže s ministerstvem
Od prosince platí plošný zákaz provozování sázkových her a loterií i na celém území Šternberku. Vydání příslušné vyhlášky předcházela několik let trvající příprava. První pokus o regulaci provozu výherních automatů se uskutečnil už v roce 2007, tehdy ale kvůli nespolupráci Ministerstva financí nebyl úspěšný. O rok později zastupitelé vydali vyhlášku o regulaci provozu výherních hracích přístrojů. Ta měla za cíl přesun heren z centra města, ze sídlišť a zejména z blízkosti škol a školských zařízení. „Cílem této vyhlášky byla v první řadě eliminace všech negativních jevů, které bezprostředně souvisí s množstvím heren ve městě, zejména gamblerství, vandalismu, narušování veřejného pořádku, kriminality, zneužívání sociálních dávek apod,“ řekla mluvčí šternberské radnice Irena Černocká.
Přesto docházelo k porušování této vyhlášky ze strany ministerstva a bezmeznému povolování hracích automatů ve městě. „Ministerstvo financí nám sporadicky posílalo žádost o posudek k umístění terminálů ve městě. Přestože naše vyjádření bylo vždy negativní s poukázáním na umístění heren v bezprostřední blízkosti škol nebo školských zařízení, povolení na umístění těchto zařízení na území města provozovatelé i nadále dostávali,“ vysvětlila Černocká. V první polovině roku 2009 zaujalo ministerstvo postoj k povolování VLT v tom smyslu, že je plně v jeho kompetenci a nebudou od obcí vyžadována žádná stanoviska a nebudou brány ohledy na obecně závazné vyhlášky obcí.
Průlomové rozhodnutí
V červnu tohoto roku ale padlo rozhodnutí Ústavního soudu, který dospěl k závěru, že je přípustné, aby obec regulovala umístění interaktivních videoloterijních systémů, k jejichž provozu vydává povolení ministerstvo financí. Schválená novela loterijního zákona tedy zmocňuje obce k vydávání obecně závazných vyhlášek, kterými mohou stanovit, že sázkové hry, loterie a jiné podobné hry mohou být provozovány pouze na určených místech a v určeném čase, nebo naopak vymezit zákaz míst a čas provozování a dokonce mohou provozování těchto her na celém území zakázat.
V prosinci loňského roku městští zastupitelé rozhodli o zákazu provozu výherních hracích automatů i videoherních terminálů v Uničově. Zákaz se týká různých typů výherních automatů, mechanických zařízení a her v kasinech, jako jsou rulety, kostky či karty, dále loterií provozovaných pomocí technických zařízení obsluhovaných přímo sázejícím a podobně. „Celý proces u nás proběhl poměrně rychle, rada města schválila návrh, který postoupil do zastupitelstva, kde si jen vysvětlili nějaké podrobnosti a pak jej schválili. Poté jsme o tom informovali ministerstvo financí, které teď už žádné další přístroje nepovolí,“ řekl Juráň.
Přitom za rok 2010 díky nim putoval do uničovského rozpočtu necelý milion korun a za minulý rok to bude dokonce téměř půl druhého milionu. Rozpočet Uničova ale tímto zákazem nijak trpět nebude. „Podle nové loterijní legislativy bude poplatky vybírat plošně Ministerstvo financí a následně je přerozdělovat, takže by město o tyto peníze stejně přišlo,“ doplnil Juráň.
Olomouc a Přerov omezují
Zastupitelé v Olomouci už předloni vydali vyhlášku, která nastolila „stop stav“. Případnou novou hernu tedy musí zastupitelé schválit. Vyhláška se ale týkala jen starých herních automatů. „Od 1. ledna 2012 však mají města větší pravomoci v regulaci hazardu. Vedení města Olomouce počítá s tím, že bude třeba připravit novelu obecně závazné vyhlášky z roku 2010, nicméně úplný zákaz na území celého města pravděpodobně není reálný. Uvažuje se spíše o "vyhnání" heren z městské památkové rezervace,“ vysvětlila mluvčí magistrátu Jana Doleželová.
Ke konci roku 2011 bylo na území města Olomouce sto čtrnáct heren, které ročně přinášely městu poplatky přibližně ve výši třicet milionů korun. „Od začátku tohoto roku se ale situace mění. V platnost vešla nová legislativa a my nedokážeme předpovědět, jak vysoká finanční částka do Olomouce z přerozdělování na státní úrovni doputuje, ani kdy se tak stane. V každém případě je nutno dořešit systém financování veřejně prospěšných aktivit, které hradili majitelé heren,“ dodala Doleželová.
O úplný zákaz automatů se v prosinci pokoušela i opozice v Přerově. „Návrh ale nakonec neprošel a situace tedy zůstala stejná jako v minulosti. Tedy máme vytipované ulice, kde jsou herny povolené a naopak některé, kde herny být nemohou,“ vysvětlil Bohuslav Přidal z přerovské radnice.
Kromě zákazu nebo omezení navrhli zastupitelé i další cesty, jak omezit herny. „Jednou z možností by bylo zakázat provozovatelům heren, aby měli na svých provozovnách reklamy a blikající poutače, které vizuálně mohou lákat hráče. I tuto myšlenku se budeme snažit prosadit,“ konstatoval náměstek přerovského primátora Michal Zácha.
„Osobně nepovažuji plošný zákaz za nejšťastnější řešení, protože každá akce přináší reakci. Obávám se, že by se v Přerově jen rozrostly černé herny a vznikla tu šedá ekonomika,“ uvedl náměstek přerovského primátora Josef Kulíšek.
V Kojetíně naopak o omezení automatů zatím neuvažují. „Zatím jsme v této oblasti žádné kroky nepodnikli, ale to neznamená, že v budoucnu nebudou. Podstatné je, kolik nám po nové legislativě stát za ně přerozdělí. Pokud dostaneme málo, tak herny začneme řešit a možná je i zrušíme, protože nebudeme mít důvod je tady mít,“ řekl starosta Jiří Šírek.
Policejní kontroly
Na kontrolu heren a barů s automaty se také zaměřují policisté. Například v březnu loňského roku zkontrolovali patnáct provozoven v celém okrese Jeseník. „Cílem akce bylo odhalit nelegálně provozované výherní automaty, ověřit řádné dodržování stanovených předpisů, a zda osoby mladší 18 let neporušují zákaz hraní na těchto přístrojích. Mezi sto třiceti automaty našli policisté deset výherních přístrojů bez povolení. Sice všechny bylo v době kontroly vypnuté, ale i tak se muselo prověřit, zda nedošlo k porušení zákona,“ řekla tehdy mluvčí Policie ČR Tereza Neubauerová.
Box: Není automat jako automat
Dnes se můžeme setkat se třemi základními druhy výherních automatů, tedy s klasickými mechanickými výherními hracími automaty (VHP), digitálními LCD automaty a nakonec s výherními loterijní terminály (VLT)
Automat VHP funguje na známém principu, kdy se po stisknutí tlačítka otáčejí kotouče a po určitém časovém úseku se kotouče "zaseknou". Pokud padne kombinace stejných symbolů, hráči získá výhru podle hodnoty symbolů. Otáčení kotoučů vyvolává u hráče dojem rulety, ale jejich zastavení v určité pozici je řízeno softwarem automatu a hráč ho jen iniciuje. V případě LCD automatů je princip v podstatě stejný, jen je v nabídce více her. VLT je podobný jako LCD automat, jen je propojený do širší sítě a většinou se na něm dá hrát pouze s vyššími sázkami.
Výherní hrací automaty (VHP+VLT) jsou obecně provozovateli nastaveny tak, aby hráč při dlouhodobé hře prohrával, jinak by automat nemohl být ziskový. Při určeném procentu 80-90% na výhry je zisk automatu 10-20% z vhozených sázek.
„Gambleři si uvědomují problémy s dluhy, ne s hraním,“ říká psycholožka
Kateřina Andrlová je psycholožka a vedoucí adiktologické poradny sdružení Podané ruce. Tato ambulance působila v Olomouci od roku 2008 pod kontaktním centrem pro drogově závislé, už dva roky je ale samostatná. „Jsme podobná organizace jako Drop In,“ přibližuje Andrlová.
Kolik gamblerů využívá služeb vaší poradny?
Aktuálně máme deset spolupracujících hráčů, z toho dvě ženy. Nejčastěji to jsou klienti kolem třiceti až pětatřiceti a více. K tomu ještě patnáct rodinných příslušníků, partnerek, manželek, rodičů, vlastně nejužší rodiny. Za celý loňský rok u nás bylo dvacet pět klientů a rodinných příslušníků je vždy kolem dvojnásobku.
Co vlastně gamblery táhne k herním automatům, je to touha se snadno obohatit?
Pro hráče je často hazard kanál na emoce. Díky němu zažívají adrenalin, obrovské vzrušení, které v osobním životě tolik neprožívají. Hráči, kteří sem přijdou, mi vypráví o sobě s kamennou tváří, neumí dávat najevo emoce, mluvit o nich, ani si neuvědomují, že nějaké mají. Mají problém se rozpovídat o sobě a o vztazích, o scénářích, které často opakují. Například někteří se schválně pohádají s manželkou, aby mohli jít hrát. Také mají iracionální bludy, třeba že na ten automat vyzráli a vědí, jak vyhrát.
Kdy už nejde o neškodné pokoušení štěstí na automatech, ale o závislost?
Důležité je upozornit, že u hazardního hraní se pojem závislost nepoužívá, i když spolu mají některé společné prvky, z diagnostického hlediska je to nemoc. Podle mezinárodních kritérií se řadí mezi kompulsivní poruchy. Tedy do stejné kategorie jako pyromanie nebo kleptomanie. Je to impulzivní chování, tak jako má pyroman v určitých intervalech nezvladatelný impuls zapálit nějaký dům, potřebuje si gambler jít zahrát. Pociťuje napětí, které odbourá jedině hrou. Tím se mu na čas uleví. Pak prohraje nějakou částku, objeví se výčitky svědomí a pak to postupuje pořád dokola, napětí, stres, uvolnění při hře. Nikdo vám ale přesně neřekne, jestli je nebezpečné hodit si jednou měsíčně stokorunu do automatu.
Jaká jsou stádia v životě gamblera?
První se stádium výher, kdy má štěstí začátečníka, a ta podle vyprávění mých klientů může trvat až tři roky. Jeden se tím dokonce živil a všechno mu vycházelo. Pak přijde fáze proher, kdy přichází o peníze. Dnes mu každý půjčí, takže to lepí kdejakými půjčkami, vyhraje padesát tisíc, nějaký dluh splatí, pak prohraje, takže si vezme další půjčku. I to může trvat pár let. Klienti třeba i sami zkouší přestat, vydrží jim to rok, dva, než do toho zase spadnou. A pak přijde fáze zoufalství. To je to stádium, ve kterém klienti přicházejí za námi. V této době už na vše přijde rodina, buď se přiznají, nebo udělají něco, co je prozradí, protože mají obrovské výčitky svědomí vůči rodině. Ta jim obrazně dá nůž na krk, aby se buď začali léčit, nebo přijde rozvod a podobné záležitosti. Hodně z nich v této fázi přemýšlí o sebevraždě.
Jak je možné, že hraní utají tolik let?
Otázkou je, jestli to ta rodina vůbec chce vidět. Navíc se gamblerství dá opravdu dobře skrývat, na rozdíl třeba od užívání drog, které se projevuje i fyzicky. Člověk, který hraje, má spíš deprese, může být úzkostlivý, ale tělesně poznamenaný není. Zvlášť pokud jsou z ekonomicky silnějších poměrů a mají tedy peníze, je těžší je odhalit. Jsou tady manažeři, vojáci, policisti, máme i sportovce nebo majitele firmy, kteří hodně vydělávají. A zakamuflovat vše tak, aby manželka nic nezjistila, pokud má oddělené finance a nepřestane měsíčně přispívat na chod domácnosti, je snadné. O to větší šok to může být pro blízké.
Hraní je tedy problém spíše vyšších ekonomických tříd?
V hernách potkáte i nižší třídy, ale pro sociálně slabší skupinu není hraní primární problém. Třeba berou drogy a v té době, kdy jsou jí ovlivnění, si zahrají. V hernách potkáte více skupin, ale pro ty chudší snad ani tento typ léčby není vhodný, naše zařízení je pro ně vysokoprahové. Tady je léčba založené na dobrovolnosti, nikoho k ničemu nenutíme, klient musí chtít sám. Proti tomu náš projekt v Brně funguje na jiném principu, je nízkoprahový a kolegové chodí i do terénu, do heren, mezi uživatele drog, snaží se své služby nabízet. Ale nevím, jak jsou úspěšní.
Co si mám představit pod pojmem vysokoprahovost?
Vysokoprahovost znamená, že máte nastavená nějaká kritéria, která člověk musí splnit, než přijde sem. Konkrétně si nás musí sám vyhledat a osobně nebo telegonicky se objednat. Já říkám, že jsme vysokoprahové zařízení, ale v podstatě je terapie hodně nízkoprahová pro svou bezplatnost, anonymitu a dobrovolnost. Ta na ně vytváří nějaký tlak, aby chodili pravidelně, nemá smysl, aby přišli jednou za měsíc. Klient také nepředkládá občanský průkaz, nesděluje adresu trvalého bydliště. Vysokoprahovost máte na běžném úřadě, kde musíte říct své jméno, bydliště a podobně.
Co nejčastěji přiměje člověka, aby přišel k vám do ambulance?
Většina hráčů dokonce přijde s tím, že má problémy s dluhy, ne s hraním. Takže až potom se dostáváme k tomu, že jsou zakuklení v nějakém chování, opakují určité scénáře a jejich problémy souvisí s hráčstvím. Máme tady klienty, kteří dluží i milion. Půjčují si třeba od nebankovních sektorů, které je díky svým úrokům dostávají do dluhové spirály a splácejí po zbytek života. Někteří se dokonce bojí spočítat, kolik prohráli peněz, protože si pak uvědomují, že za to by si koupili domy a auta.
Setkáváte se s tím, že gambler řeší své finanční problémy trestnou činností?
Zatím jsme tady neměli klienty, kteří by šli krást, spíš se zadlužují. Ale neříkám, že takoví nejsou.
Jak probíhá ambulantní léčba?
Když klient přijde, ať uživatel, hráč nebo příbuzný, setká se s našimi sociálními pracovníky a vyplní krátký anonymní dotazník. Tak získáme informace potřebné k terapii, například jak dlouho hrají, je to vlastně anamnéza. Ti ho také seznámí s fungováním ambulance a pravidly, která je potřeba dodržovat. Máme právo odmítnout klienta, který přijde pod vlivem, stejně jako se u nás nesmí chovat agresivně.
S jakou frekcencí vaši klienti chodí na terapie?
Doporučená je jedno sezení týdně, takže celkově zabere čtvrt roku. Potom je můžeme ještě doléčovat, pracovat s nimi dál. Klientům, kteří mají bydliště daleko od Olomouce, domlouváme terapie jednou za čtrnáct dní.
Dříve jste zmínila sociálního pracovníka, snažíte se tedy samotnou terapii sladit s řešením problémů, které ve spojení s hraním klientovi nastaly?
Naše služba je komplexní. V poradně jsme tři psycholožky a pak dva osobní poradci v sociální oblasti. Pokud zjistíme, že klient má dluhy, řeší je se sociálním pracovníkem. My mu nabídneme třináct sezení, dvanáct s psychologem a minimálně jedno se sociálním pracovníkem. I v průběhu se s ním třeba dvakrát setkají během sezení. Radí se s nimi i v oblasti rozvodů, je to už hodně detailní pomoc. Máme i právníka a finančního poradce. V našem týmu nemáme jen psychiatra, ale klienty, kteří trpí úzkostí nebo depresí, k nim odkazujeme.
Je možné pro člověka, který si uvědomí svůj problém a zahájí léčbu, prostřednictvím sociálních pracovníků zařídit odklad splácení?
Dá se s nimi pracovat a domluvit se na splátkovém kalendáři. Radíme i s osobním bankrotem, ale dluhů se nikdy nezbavíte. Spíš jde o snižování důsledků, snažíme se udělat vše pro to, aby klientovi zbývalo měsíčně dost peněz na to, aby měl z čeho žít.
Kolik vašich klientů terapii nedokončí?
Musím říct, že hráči jsou zodpovědnější než uživatelé, chodí pravidelněji. Momentálně mám čtyři klienty, kteří chodí týdně. Ale u jiných se stane, že přijdou třeba dvakrát a postupně se ozývají stále méně a pak za čtvrt roku zavolají, že se mají dobře a ta dvě sezení jim stačila. Když klient nepřijde na sezení, jsme domluvení, že poprvé zavolám, pak už ne. Nepřijde třikrát a pak už ukončujeme sezení. Záleží na jeho motivaci. On musí nad sebou přemýšlet, plnit domácí úkoly a podobně. I když přijde na nátlak rodiny, dá se s ním pracovat, ale musíme spolu najít důvod, proč chce přestat on sám, aby pochopil, že jde o rizikové chování.
Jaký přístup zaujímají blízcí k terapii svých příbuzných?
Stává se, že rodinní příslušníci si neuvědomují, že mají problém. Manželka přivede manžela a řekne, tady ho máte, spravte ho, já jsem ho přivedla a už nemusím dělat nic. Když s ním potom delší dobu pracujeme, dostáváme se k samotné příčině hraní, což může být problém ve vztazích. Neříkám, že to dělají všechny. Někdy se podaří, že rodiče nebo partneři se zúčastní těchto sezení a my jsme rádi, když se nám to podaří, ale většinou to tak bohužel nefunguje.
Vyhledávají vaši poradnu příbuzní hráčů, aby se poradili o problémech, které jim způsobil blízký svým hraním, nebo aby zjistili, jak jim mohou pomoct?
Chodí kvůli těm hráčům. Nabízíme manželkám poradenství, aby si o všem mohla popovídat, protože život s hráčem není jednoduchý. Manželky vždy chtějí gamblerům pomoct, a samy se tak ocitají v kolotoči věčného půjčování, slibů, vyhození z domu a následných návratů, který trvá roky. Častou přijdou už s tím, že zkusily všechno a neví si rady. Přesto ale nechápou, proč by měly chodit, když ony problém nemají a je to ten manžel, kdo hraje. Svým chováním ale k tomu mohou přispívat, aniž by si to uvědomovaly. Můžeme jim doporučit nějaká pravidla, která mají vyžadovat, aby uplatňovaly, jak my říkáme, přísnou lásku. Tedy říct mu, že s ním chtějí zůstat, ale ne když bude hrát. Také je podporujeme, aby myslely na sebe a přestaly jen zachraňovat. A pokud vše selže, pomáháme jim, aby dokázaly zachránit sebe a děti.
Jaké další služby svým klientům nabízíte?
Poskytujeme ambulantní léčbu, individuální terapie, informační servis a pomáháme najít práci. Také se věnujeme finančnímu a právnímu poradenství, hlavně v oblasti občanského práva, rozvodům a placení výživného. Máme i web pro hráče, www.gambling.podaneruce.cz, který je založený na svépomoci, je určený lidem, kteří nechtějí ambulantní léčbu. Na tyto stránky naši klienti píší své zkušenosti a tipy, co jim pomáhá, aby nehráli, jak si s problémem případně sami poradili.
Alkoholik, který se zbaví závislosti, si už nikdy nesmí dát ani kapku, aby se u něj problém znovu neobjevil, co radíte klientům, kteří úspěšně dokončili boj s potřebou hrát?
Hernám se moc vyhnout nedá, protože jsou všude. Někteří klienti sami říkají, že už tam nikdy nevkročí, protože když automaty vidí, fungují pro ně jako spouštěč. Jiní třeba začnou hrát karty, zahrají si třeba na internetu, kde si nastaví finanční limit. Záleží na nich. Od nás dostávají doporučení, aby když už hrají, si našli nějaký způsob, který je co nejméně finančně zatíží.
Myslíte si, že barevné poutače na ulicích mohou ovlivnit rozhodnutí ke vstupu do herny?
Já si myslím, že určitě ano. Když člověk jde po ulici a blikají na něj naskakující cifry, tak si jich všimne, je těžké to minout. Někoho to naopak nemusí ovlivnit vůbec, protože jeho spouštěčem je něco jiného.
Pokud by heren ubylo, zmenšil by se i počet gamblerů, nebo si náchylní jedinci cestu k automatu vždy najdou?
U nás je hazard extrémně rozrostlý, na jeden automat připadá sedmdesát občanů, například v Rakousku pět set. Herny jsou tam navíc mimo město, člověk tedy musí vynaložit čas, aby se k nim dostal, ne jako tady, kde máme hernu na každém rohu. Příležitost pak dělá zloděje. Kdyby byla jedna herna ve městě a ne deset v každé ulici, tak by to určitě vliv mělo. Samozřejmě si nemyslím, že tím by hazard zcela vymizel. Protože co se vůbec neřeší, je sázení přes internet. To je sice oficiálně zakázané, ale máme tady klienty, kteří s ním mají problém, což je důkaz, že existuje.
Majitelé heren odvádí velké částky státu, kolik jich stát vydá zpátky na léčbu gamblerů?
Stát přispívá jen málo. V těch desítkách miliard korun, které se v hazardu pohybují, je to téměř nic. Samozřejmě herny odvádí ze zákona peníze na charitu. Ale slouží i jako pračka na peníze, často si založí občanské sdružení a přesunou na něj peníze, tedy sami sobě. Nebo je dají na sport. Vždyť hlavním sponzorem brněnské Komety je Kajot. Dobře, je to nějaká prevence, sportem proti závislostem. Pro mě se jedná hlavně o etický problém, tahají peníze z lidí, kteří hazardu propadli, a pak si dělají jméno na tom, že přispívají na organizace, které pomáhají postiženým, protože na to se dnes hodně slyší. Ale ty peníze jsou od hráčů! Teď se hodně mluví o tom, že organizace jako my by mohly od měst žádat více peníze na svůj provoz v souvislosti s tím, že města mohou určovat, jestli herny na svém území povolí. Ale nemyslím si, že k tomu dojde.
Jak je financovaná tato poradna?
Jako nezisková organizace získáváme peníze z projektů. Přispívá nám i ministerstvo práce a sociálních věcí i ministerstvo zdravotnictví a pak samozřejmě město Olomouc. Ročně dostaneme asi čtyři sta padesát tisíc korun. Nebýt financí z projektu Evropské unie, nemohli bychom si z této částky dovolit poskytovat své služby pět dní v týdnu.
Dají se vyčíslit náklady na léčbu jednoho gamblera?
Na to je těžké odpovědět. Když jsme vydělili naše příjmy počtem zaměstnanců a úvazků, vyšlo nám, že náklad na hodinové sezení je asi dvě stě dvacet korun. To je ale minimální hranice, protože u psychologa se platí minimálně tři sta korun, někde až šest set, s tím, že je nutné zaplatit domluvená sezení i v případě, že na ně klient nepřijde. U nás je terapie bezplatná, ale někteří hráči pak přechází z ambulantní do ústavní léčby. Tam už jsou ty náklady úplně jiné.
Do stejné herny se vloupal dvakrát během jednoho týdne
Šumperk - Včera v brzkých ranních hodinách se vloupal do herny U Jacka v Zábřehu zloděj. Uvnitř poškodil bezpečnostní kamery, vypáčil dvířka deseti výherních automatů a ukradl z nich přes deset tisíc korun. Shodou okolností ulicí právě projížděli policisté a uslyšeli podezřelé bouchání. Protože hernu navštívil o čtyři dny dříve zloděj, zavolali posily a vstoupili dovnitř, kde přistihli zloděje přímo při činu. „Pachatel se následně přiznal i k několik dní sterému vloupání do stejné herny, kdy odcizil láhev tvrdého alkoholu a cigarety různých značek,“ řekl policejní mluvčí Josef Bednařík.
Po zjištění zlodějovy totožnosti vyšlo najevo, že se vyhýbá nástupu k výkonu trestu. To odůvodnil nedostatkem finančních prostředků na cestu do věznice.
Škodu na automatech a kamerách vyčíslil majitel herny na pětadvacet tisíc korun, po přičtení škod z předchozího vloupání stejným pachatel se celková škoda vyšplhala na téměř čtyřicet sedm tisíc korun. V obou případech byla větší finanční újma způsobená poškozením zařízení herny než samotnou krádeží hotovosti a zboží.
Záměr
1. Cíl práce
Předkládaný Samostatný projekt si klade za cíl pokrýt téma měst/obcí v Olomouckém hraji a jejich postoj k hernám. Toho chci dosáhnout vytvořením tří textů, které se budou lišit jeden od druhého zvoleným žánrem, sekundárním pohledem na problematiku a způsobem získání informací/citací. Tím se pokusím demonstrovat svou schopnost pracovat rozličným způsobem a přitom se držet jediného tématu.
Realizaci tedy tvoří tři texty, z nichž jeden je zpráva s mozaikovou a souhrnnou kompozicí, druhý je rozhovor a třetí je opět rozšířená zpráva, tentokrát v čisté formě. Všechny se týkají problematiky heren, v každém z nich však na ni nahlížím z jiného pohledu, protože jsem chtěla nejen dokázat svou kompetenci pro tvorbu článků použitelných v novinách, ale i schopnost nahlížet na téma z více úhlů a zpracovat jej komplexně. První text je tedy zaměřený na postoj měst k hernám a zaměřuje se na legislativní a ekonomickou stránku problematiky. Rozhovor jsem vedla s odbornicí v oblasti adiktologie, protože herny bohužel ovlivňují nejen rozpočty státu a měst, ale hlavně jednotlivce, kteří propadnou závislosti na hracích automatech a jejich rodiny (podle snad nejvíce zmedializovaného odborníka na závislosti, dr. Nešpora, je to dokonce patnáct lidí, které každý jeden hráč ovlivní). Poslední text nahlíží na herny jako na častý cíl zlodějů, tedy na kriminalitu.
2. Zdůvodnění volby tématu
Podmínkou pro volbu tématu bylo mé zaměření na politickou žurnalistiku.
Od začátku tohoto roku mají obce právo regulovat umístění videoloterijních terminálů na svém území prostřednictvím obecně závazné vyhlášky, které mají vliv na udělení povolení k provozu herny, které uděluje ministerstvo financí. Dochází tím k zajímavému fenoménu, že ministerstvo se musí podřídit v obci.
Herny jsou v Olomouci i celém Olomouckém kraji důležité téma. Momentálně bydlím v části Olomouce, kde je hustota výskytu heren natolik vysoká, že jen v okruhu pěti minut chůze narazím na tři, z toho dvě přímo sousedí s panelovým domem, ve kterém žiji. Téma se však dá zpracovat i pro jakýkoliv jiný kraj, jiné město i celou Českou republiku. Myslím si však, že by autor dospěl k podobným závěrům a od povolaných lidí by se dozvěděl stejné informace, jaké mám já pro Olomoucký kraj, jen by se lišily místní názvy.
Téma hazardu přesahuje z politiky také do ekonomiky (kde se o hazardu a jeho zdanění jedná už dlouhou dobu vláda), sociální oblasti a kriminality. Všechny tyto přesahy jsem se snažila ve svém projektu reflektovat. Domnívám se totiž, že čistě politické zpracování, byť odpovídající mou tematickou specializaci, by bylo pouhým výsekem celé problematiky.
Téma jsem pokryla pomocí psaných textů, protože jsem absolvovala technickou profilaci Psaná žurnalistika. Další svou profilaci, DTP jsem se rozhodla nevyužít, protože jsem i ve svém profesním životě zaměřená na psané texty a znalosti DTP mi slouží hlavně jako doplněk k mé práci, než přímo její zaměření. Musím však podotknout, že doplněk velmi důležitý pro představu o následné práci s mnou odevzdaným textem.
Volbu tématu jsem provedla už na podzim roku 2011, kdy se teprve začínalo objevovat v médiích. Přestože jsem jej zpracovávala průběžně, vzhledem k době odevzdání projektu se může zdát, že jiná média jej nabídla čtenářům dříve, než já. Dobu vzniku jednotlivých textů a jejich aktuálnost v dané době popíši později u každého z nich zvlášť.
Tím se dostávám k otázce dřívějšího pokrytí tématu jinými médii. Zůstanu-li u jen u těch, která působí pouze na území kraje, nebo pro něj mají regionální mutaci, vyšlo několik zpráv, které se hernám věnují. Všechny jsou ale spíše místního charakteru a vyšly v době, kdy se v konkrétní obci rozhodlo o zrušení nebo omezení heren, žádný z článků se nevěnoval kraji jako celku, ani komplexně nezpracoval související aspekty (tedy oblast sociální a kriminální).
Zvolené téma jsem před začátkem jeho zpracování znala pouze z médií a formou všeobecných hodnotících komentářů, které v populaci kolují. Nikdy jsem si ani nezkoušela v herně zahrát. Tuto svou neznalost a neutrální postoj však můžu považovat za svou výhodu, protože mohu k problematice přistupovat objektivně. Autor, který například žil v rodině gamblera nebo naopak majitele herny, by se, možná i nevědomě, mohl dopustit chyb ve zpracování ve smyslu výběru osob jako zdrojů svých informací a podobně. Nyní, když jsem dokončila práci na samostatném projektu, cítím, že jsem mnohem erudovanější o problematice hovořit, velký dík za to patří paní Andrlové, která je zmiňovanou odbornicí v oblasti adiktologie a na gamblery se zaměřuje. Ta mi objasnila nepřesnost některých informací (právě z oblasti všeobecně známých klišé o gamblerech, viz. níže), které jsem o problematice měla.
3. Zdroje a stav problematiky
Problematiku heren sledují média spíše nárazově, jak jsem nastínila v předchozí kapitole. Na tomto místě bych ráda prohlásila, že jsem z nich nečerpala žádné informace a celý projekt je pouze mým dílem za použití přiznaných zdrojů v podobě autorit z dané oblasti a veřejně přístupných legislativních pramenů. Také je potřeba upozornit, že první text jsem zveřejnila se souhlasem katedry žurnalistiky v týdeníku Sedmička Olomouc, v čísle 3, ročníku IV. Protože si uvědomuji, že samostatný projekt, jak sám název zdůrazňuje, má být výsledkem pouze mé vlastní práce, později popíši rozdíly mezi mnou napsaným a zde prezentovaným textem a článkem, který vyšel po editorských úpravách.
Dlouhodobě se hazardu věnují mnohá občanská sdružení a jejich tematické internetové stránky, například www.stophazardu.cz, a lokální obdoby, příkladem mohou být brněnští www.osbrneni.cz. Oba příklady však reprezentují tendenční pohled na problematiku heren a jejich autoři na svých stránkách prezentují texty, které jim mají pomoci získat hlasy pro petici proti hernám. Výsledek považuji za sporný, předpokládám, že lidé jsou k oblastem, které se jich přímo nedotýkají, velmi apatičtí a nevšímaví, petice podepisují tedy zejména lidé, kteří se s hazardem setkali v rodině nebo blízkém okolí.
4. Ideový plán
Pro zvolené téma jsou vhodné všechny z nabízených technických specializací kromě fotožurnalistiky, která by byla vhodná pro téma heren pouze pokud by se zaměřila na jinou problematiku. V textu jsem použila tři žánry, všechny patří k hojně využívaným v celé publicistické oblasti v širším smyslu.
4. 1. Souhrnná a mozaiková zpráva
První text je kombinací obou typů zmíněných v nadpisu. Tento postup je další možností výstavby textu, pokud se pro zpracování tématu nehodí použití kónické výstavby.
Souhrnnou zprávu použijeme, pokud sledujeme vývoj událostí v určitém časovém úseku. Můžeme v nich použít interpretace nebo náznaky úvah. Souhrnná kompozice může být využita i k produkci textů, kde jsou informace podány s největší možnou úsporností. Mozaiková zpráva se nabízí v případech, kdy se v tomtéž časovém úseku odehrává více událostí se stejným tématem na více místech, například povodně. (Jílek 2005: 124 a n.).
4. 2. Publicistické interview
Tento typ rozhovoru se od zpravodajského liší používáním kromě alternativních, dichotomických a doplňujících i otevřených a kontrolních otázek. Otázky tazatele navazují na odpovědi zpovídaného a je možné použít v otázce nedokončenou výpověď, na kterou zpovídaný naváže (Jílek 2004:138)
4. 3. Rozšířená zpráva ve tvaru obrácené pyramidy
Tento typ zprávy zastupují texty, které přináší kromě základních informací i odpovědi na otázky jak a proč. Liší se od zprávy v základní podobě také použitím popisné linie, i když jádrem sdělení zůstává sdělení faktů (Jílek 2005: 123 a n.)
5. Postup práce
Práce vznikala ve třech etapách, kterými jsem chtěla dosáhnout průběžného zpracování a získat dostatek času se před jednotlivými částmi důkladně seznámit s danou oblastí. Texty, ačkoliv jsou zaměřené na různé aspekty problematiky heren, jsou vzájemně provázané. Odbornice v oblasti adiktologie jsem se ptala, jestli podle jejích zkušeností má počet heren ve městě vliv na počet gamblerů, také padla otázka na kriminalitu gamblerů, kteří dříve či později podlehnou finančním problémům. Tento rozhovor je z předkládaných textů nejmladší, řadím jej však jako prostřední, protože tvoří přechod mezi úvodním a závěrečným.
5. 1. Zpráva s mozaikovou a souhrnnou kompozicí
Tento text je řazený první a je také nejstarší. Vznikl ve dvou dnech v polovině ledna letošního roku, kterými vyvrcholilo nastudování zákona o udělování povolení pro provoz hracích automatů a rozhodnutí Ústavního soudu, který přiznal obcím právo rozhodovat si o umístění heren na svém území.
Informace pro tento text jsem získávala telefonicky od starostů, případně jejich tiskových mluvčí (viz. zmínka v úvodu, že pro každý text získám informace jiným způsobem). Záměr však selhal už při prvním telefonátu, tisková mluvčí města Šternberku Irena Černocká mě odkázala k tiskové zprávě, kterou zveřejnila před několika dny a do které zahrnula všechny informace, které má, nemohla by mi tedy říct nic, co v ní není. Ostatně, paní Černocká má mezi novináři v kraji pověst velmi kompetentní tiskové mluvčí, která má vždy své projevy i tiskové zprávy velmi precizní. Díky jejím informacím jsem pro článek získala mimo jiné background o dlouhé snaze Šternberku hazard omezit.
I další oslovený mluvčí, Marek Juráň, který zastupuje radnici v Uničově, pro článek znamenal velký průlom. Byl to první oslovený člověk, který mi přiznal, že hlavním důvodem pro zákaz hazardu není vyhovění přání občanů, kteří si přáli herny vymýtit, ale nový způsob odvádění poplatků heren státu místo městu. Města najednou přišla o značné částky pro svůj obecní rozpočet, zatímco sociální a kriminální problematika by jim zůstala. Samozřejmě jsem o této skutečnosti věděla, ale samotnou mě překvapilo, že to mluvčí sám přiznal a nesnažil se zákaz heren připisovat zájmu zastupitelů o vyslyšení občanům.
Největší problém se získáním informací byl u mluvčí olomouckého magistrátu. Paní Doleželová nebyla neochotná ani nic podobného, ale trvala na položení otázek emailem, domnívám se, že chtěla mít vše napsané a tím nějakým způsobem zaprotokolované. Na její odpověď jsem čekala dva dny, kdy ani nezvedala telefon. Nakonec mi poslala velmi podrobné vyjádření od primátora i s částkami, které z hazardu putovaly do rozpočtu města. Poslední oslovený mluvčí, Bohuslav Přidal z přerovské radnice, mi odpověděl na všechny položené otázky, opět jsem ale porušila svůj záměr získat všechny informace osobně, když jsem použila argumenty přerovských náměstků primátora z tiskové zprávy.
Zcela jiná komunikace byla přímo s oslovenými starosty. Byli méně oficiální a přirozenější, nedávali si takový pozor na každé použité slovo, což je obecný fakt související s jejich častou komunikací přímo s občany svého města.
Konečně, abych v textu dala prostor i těm, kteří na zrušení hazardu mají největší zájem, oslovila jsem několik neznámých lidí v Olomouci. Zatímco ti, kteří by jejich zrušení uvítali, byli velmi sdílní a emocionální, najít argument, který by se heren zastal, bylo těžké. To jednoznačně vypovídá o postoji občanů.
Samotné zpracování textu bylo otázkou jen asi tří hodin, jakmile jsem ovšem měla všechny informace.
Z žánrového hlediska se jedná o textový komplex s mozaikovou a souhrnnou kompozicí. Prvky mozaikové zprávy zastupuje vyjádření zástupců jednotlivých měst, souhrnné pak shrnutí vývoje, který vyvrcholil rozhodnutím, že obce mohou o hernách rozhodovat samy. V textu jsem jednou použila slovo obecné češtiny (student Vít Stefanovič použil slovo „zavíračka“). Toto slovo jsem nijak neupravovala, protože mi přišlo přirozenější, pokud v textu sama přiznávám, že respondentem je student.
Dovolím si ještě vyjádřit se ke zveřejnění tohoto textu v týdeníku Sedmička Olomouc: Psaním textu pro svého zaměstnavatele jsem se držela několika specifik redakčního manuálu, který ovlivnil například titulek, který musel odpovídat přibližně sedmdesáti znakům s minimální tolerancí. Zveřejněný text vyšel s úpravami editora, který mi titulek stejně přepsal, navíc změnil pořadí vět v perexu a v úvodním odstavci. Také do textu zcela vložil nový úvod, který je z hlediska teorie označovaný jako dramatický, protože se vyznačuje použitím příběhu. Protože však je tento text současně součástí samostatného projektu a navíc tento typ úvodu pro mě není typický, odevzdávám text tak, jak jsem jej napsala já sama, bez přihlédnutí k úpravám editora.
K textu je také přiložen infobox, který je dalším požadavkem týdeníku Sedmička. Mohla jsem pro text, který odevzdávám jako samostatný projekt, informace z něj zapojit do textu, myslím si ale, že bych z něj pak udělala příliš výkladový text a pro čtenáře by ztratil na atraktivitě. Proto jsem nakonec tento box přiložila stejně jako pro článek určený ke zveřejnění v týdeníku Sedmička.
5. 2. Publicistický rozhovor
Pro druhý text jsem si zvolila žánr publicistický rozhovor, abych v projektu vystřídala více žánrů. Z oblastí, které v projektu reflektuji, byl dle mého názoru sociální aspekt k rozhovoru nejvhodnější. Pro rozhovor jsem si vybrala PhDr. Kateřinu Andrlovou, která je vedoucí adiktologické poradny v Olomouci. Spolupráce s ní byla velmi příjemná a také na základě jejích odpovědí bylo zřejmé, že je zvyklá často mluvit, protože jsem ji nemusela pobízet k rozvádění svých odpovědí. Také se projevily její praktické poznatky o gamblerství, které pro rozhovor byly mnohem podstatnější než teorie, což byl také důvod, proč jsem si pro rozhovor zvolila zaměstnance poradny místo teoretického odborníka z katedry psychologie. Asi nejzásadnější bylo zboření mého mýtu, že gamblerství se týká hlavně sociálně nižších tříd, jejíž příslušníci na automatech prohrají veškeré své příjmy. Také mě překvapilo, kolik let je možné tajit závislost na hraní. Nejtěžší byla na rozhovoru závěrečná část, kdy jsem přepisovala záznam a „čistila“ jen od slovní vaty, které se v osobním kontaktu nedá vyhnout.
Prvky publicistického rozhovoru jsem naplnila kladením nejen uzavřených otázek a kontrolních, ale i otevřených. Často také moje otázky navazovaly na předchozí odpověď paní Andrlové. Tento typ vedení rozhovoru používám i v redakční praxi, i když mám vždy předem připravené otázky k rozhovoru, nechám konverzaci volně plynout a přikláním se k nim pouze, když rozhovor začne váznout. Tím se totiž zpovídaný člověk často dostane k oblastem, na které by mě nenapadlo se zeptat a přitom právě tyto informace nakonec považuji za nejzajímavější.
5. 3. Rozšířená zpráva
Původně jsem zamýšlela pojmout tuto kriminální zprávu s akcentem na to, že gambleři páchají trestnou činnost za účelem získání prostředků na další hraní. Rozhovor s paní Andrlovou mě však od tohoto úmyslu odradil, protože jsme zjistila, že gambleři si více půjčují, než kradou. Proto jsem se zaměřila na jiný aspekt, a sice herny jako přitažlivý terč pro zloděje.
Třetí text jsem zpracovala formou rozšířené zprávy. Tento žánr nebyl primárním záměrem, předem jsem pouze věděla, že chci zůstat ve zpravodajské oblasti a tématem nebude pohled na herny z hlediska gamblerů, ale naopak těch, kteří se do nich chodí nezákonně obohatit, záznamy Policie ČR i zprávy v médiích dokládají, že i vloupání do heren je častým jevem. Abych opět použila jiný způsob získání informací, použila jsem zprávu Policie ČR uveřejněnou na stránkách ministerstva vnitra. Text vznikl na konci února a výběr konkrétního případu byl ovlivněný hlavně vztahem případu k aktuálnímu datu. Jak jsem na úvod zmínila, předem jsem nevěděla, jaké typ textu bude výsledný komunikát, nicméně po zpracování jsem jej identifikovala jako rozšířenou zprávu. Při jejím psaní jsem využila kónickou kompozici. Tento text se na rozdíl od předchozích dívá na problematiku heren z pohledu jednotlivců a samostatné události, zatímco u předchozích uplatňuji makropohled. Tím jsem chtěla dokázat svou kompetenci nejen pro psaní rozsáhlých textů, ale i krátkých zpráv, které jsou pro novinářskou praxi také důležité.
6. Sebehodnocení
Domnívám se, že cíl projektu jsem z větší části naplnila. Nepodařilo se mi dosáhnout použití rozdílného způsobu získávání informací pro každý text, tento úkol však nebyl tak důležitý jako celkové pokrytí vztahu měst v kraji k hernám. Naplnila jsem svůj záměr nahlédnout na problematiku heren ve všech třech oblastech, tedy v sociální, ekonomické i kriminální, přesto se domnívám, že texty jsou vzájemně propojené.
Protože jsem k tématu přistupovala jako laik, nemohla jsem se vědomě dopustit nějakého zkreslování nebo upřednostňování určitých argumentů. Téma jsem se snažila uchopit tak, aby mně samotné otázku hazardu a gamblingu osvětlil, přesto si myslím, že text je dostatečně informačně nabitý, aby zaujal i člověka, který se některému ze zachycených aspektů věnuje. Právě tím, že každý odborník je příliš specializovaný na svou oblast, je pro něj téměř nemožné obsáhnout všechny. To dokládá i zájem PhDr. Andrlové o úvodní text. V rozhovoru mluvila o způsobu financování centra, na které mimo jiné přispívá město Olomouc. Jako terapeutka gamblerů se zajímá i o samotné rozmístění heren ve městě, proto ji velmi zajímaly, jakými argumenty město zdůvodnilo rozhodnutí herny omezit do určených lokalit místo plošného zákazu. Když se dozvěděla, že důvodem je obava o financování kultury a sportu ve městě, nebyla nijak překvapená. Sama však nemá časové možnosti, aby město o vyjádření žádala.
Při zadávání tématu projektu jsem si nebyla jistá, jestli se mi vůbec povede jej zpracovat. Přece jen se jedná o téma, která má velké přesahy z politiky do financí a nebyla jsem si jistá, jestli ke mně budou oslovení mluvčí a starostové upřímní. Jak jsem však napsala výše, jejich přístup mě velmi překvapil. Největším úskalím byl nakonec zcela jiný problém.
Dlouho jsem nevěděla, koho požádám o rozhovor k tématu. Chvíli jsem i zvažovala, že od tohoto žánru upustím, i když jsem věděla, že jinak bych projekt neodevzdávala s vědomím, že jsem pro něj udělala vše, co bylo v mých možnostech. Nakonec jsem našla vhodnou osobu na rozhovor a jsem ráda, že jsem ze svého původního plánu neupustila, protože tento rozhovor přináší zajímavé informace, které herny a gamblerství ukazuje v jiném světle a jak jsem zmínila, zbořil několik mých představ, které jsem pro svou povrchní znalost hráčství původně měla. Myslím si, že takových lidí je více a rozhovor jim může otevřít nové pohledy na věc.
Projekt však není zdaleka dokonalý a nabízí mnoho možností do budoucna. Všechna témata mohla být probádána více dopodrobna, i když by tím ztratila na použitelnosti pro média, protože by čtenář neudržel pozornost dostatečně dlouhou dobu. Tomu jsem však mohla zabránit tím, že bych se věnovala pouze jednomu pohledu na problematiku a sledovala bych její vývoj v čase. Projekt také mohl být doplněný mými názorovými články, které jsem však nevytvořila s přesvědčením, že bude lepší o problematice nechat promluvit pouze odborníky, kteří mohou problematiku lépe zhodnotit.
Projekt nabízí možnosti v dalším sledování přístupu měst k otázce hazardu, která stále není uzavřená a dlouho neuzavřená zůstane. Stále přitom zůstane atraktivní téma, protože je v kraji stále mnoho obcí, které herny na svém území povolují. Velmi mě zajímá, jaká situace nastane v roce 2015, kdy by podle obecně závazných vyhlášek měly z některých měst automaty zmizet. Předpokládám, že majitelé heren se budou minimálně pokoušet zákazy obejít, téma by se tedy dalo zpracovávat dál a je možné, že bude jednou námětem velkého investigativního šetření nějakého redaktora nebo skupiny redaktorů.
7. Literatura a zdroje
Byl dopaden na místě činu, Tisková zpráva Policie ČR, 20. 2. 2012
Jílek, V: Psaná publicistická sdělení v kontextu teorie komunikace. Olomouc 2004.
Jílek, V: Lexikologie a stylistika nejen pro žurnalisty. Olomouc 2005.
Obecně závazná vyhláška Města Šternberka č. 8/2011/vyhl.
Přerov chce omezit propagaci hazardních her, tisková zpráva 19. 1. 2012
Přerovští radní souhlasí se snížením počtu míst pro hazardní hry, tisková zpráva 30. 11. 2011
Šternberk proti hazardu, tisková zpráva, 1. 1. 2012
Vyloupil hernu, tisková zpráva Policie ČR, 17. 2. 2012
zákon o loteriích a jiných podobných hrách 202/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů
