Ondřej Kolda
S trojnásobným mistrem republiky v motoskijöringu na jednom laně
Klášterec nad Orlicí - Kouř, sníh, led a hlínu letící vysoko do vzduchu, to vše jsem viděl, ale trať ne. Když jede motorkář ve smyku na plný plyn, tak lyžař na pětimetrovém laně nevidí téměř nic. Štěstí že jsem byl jen na tréninku a celou závodní plochu jsem měl pro sebe.
„Půl hodiny? Myslím, že budete rád, když se svezete pět až deset minut,“ taková byla reakce hobby jezdkyně motoskijöringu Barbory Jurčanové, když jsem se ptal, jestli bych si mohl někde vyzkoušet post lyžaře v tomto méně známém sportu. Měla pravdu.
Blížím se ke smluvenému místu, teploměr automobilu ukazuje příjemný jeden stupeň pod nulou a slunce svítí na tréninkovou trať, kterou udělal pan Lux zejména pro svého syna a dceru, kteří závodí jako hobby jezdci v Orlickém poháru. U okruhu už postává menší skupinka lidí a připravují se na trénink.
„Nejdřív si to párkrát projedeme s Petrou, pak si to vyzkouší ještě jedna dívka a potom si to můžete zkusit vy,“ říká mi Barbora Jurčanová, se kterou jsem se domlouval. Koukám, jak projíždí trať a dostávám trochu strach, když vidím, v jaké rychlosti se jede. Na odvaze mi nepřidá ani několik pádů, které doprovází jízdu ženského hobby týmu.
Rychlý start, rychlý pád
Během trénování se přesvědčuji, že tento sport je v Klášterci nad Orlicí velmi populární. Hlouček lidí, který byl tvořený hlavně rodinou připravujících se žen, se rozrostl o sousedy, kteří se přijeli jen podívat. „Dáš si klobásu?“ Ptá se muž, který právě přijel a rozdává domácí uzeninu, ale já s díky odmítám. Mezitím se začíná ochlazovat a mně začíná být zima.
Zanedlouho probíhá první střídání. Petra musí do práce, tak své místo jezdkyně na lyžích přenechává mladší dívce, která si to chtěla také vyzkoušet. Barbora s ní objíždí několik kol, ale to už se pomalu chystám na svou chvíli a připravuji si vybavení. V tu dobu už okruh křižuje i trojnásobný mistr České republiky v motoskijöringu Patrik Šroler. Už na první pohled je vidět, že si jízdu užívá, i když jezdí zatím bez svého bratra Miroslava Šrolera, který je jeho týmový lyžař.
Při motoskijöringu se lyže rychle ničí, navíc vázání musí být nastavené, aby nevypínalo, když se najede na nerovnost. Proto nepojedu na svých lyžích, ale na lyžích Petry Luxové. Tomáš Krejsa rychle upravuje vázání a můžu startovat. Nasazuji si lyžařskou helmu, brýle a už se s elánem stavím na bílé rovné a nezvykle krátké lyže značky Elan.
„Je lepší plužit už dřív před zatáčkou, motorka to utáhne. Zatáčet radši pluhem, je to stabilnější. Pozor na lano. Radši se pustit, když se něco bude dít,“ přehrávám si rychle v hlavě to, co zaznělo při tréninku, nebo co mi radili kamarádi. Z přemýšlení mě vytrhla Barbora: „Tak můžeme?“ Přikývl jsem, motorka řve a dává se do pohybu, ale já místo kupředu mířím k zemi ani nevím jak. „Co blbneš, vždyť byl v zatáčce a ty s ním takhle cukneš,“ říkal Tomáš Krejsa. Lano si opět omotávám kolem levé ruky, pravou se chytám, a chystám se na druhý pokus.
Bolí mě svaly, ale musím to vydržet
Tentokrát je rozjezd pozvolnější. Ale už v první zatáčce nevím co dřív. Jestli zatáčet nohama, nebo se víc věnovat lanu. Výjezd a zrychlení. Povoluju lano a s otevřenou pusou se řítím k další zatáčce. Po laně ručkuji stejně zběsile jako opice po liáně, když se objeví predátor a ohrožuje její existenci. Při výjezdu opět škubnutí, zrychlení a já lano zase rychle uvolňuji, abych měl před další zatáčkou aspoň nějaký manévrovací prostor. Stejně si špatně najíždím, lyže se mi zaboří do rozhrabaného sněhu a já musím pustit lano, abych nespadl. Barbora se pro mě vrací a já dojíždím první kolo.
V dalším kole se mi daří lépe pracovat s lanem. V zatáčkách se cítím o trochu jistěji, ale na rovince mám opět hrůzu v očích. Ruce už mě bolí z toho, jak houževnatě držím provaz. V zatáčkách už začínám cítit i třísla. Musím to vydržet, závodní rozjížďka se jezdí obvykle na pět kol.
Ve třetím kole už nemyslím na lepší projíždění zatáček, ale snažím se moc nevrávorat, abych dojel. V jedné zatáčce se mi začínají křížit lyže, ale ještě je stíhám srovnat. Už mě bolí téměř celé tělo, ale v tom se rychlost snižuje a motorka zastavuje.
„Tak jaké to bylo?“ Ptá se Barbora. „Dobrý, ale všechno mě bolí,“ odpovídám po pravdě a sundávám brýle, které se mi mlží. Chlad, který se vkrádal do mých kostí, je dávno pryč. Po třech kolech sem se pěkně zpotil. „Chvilku si odpočiňte. Já ještě domluvím, že by vás chvíli potahal Patrik Šroler, než se připraví jeho bratr,“ dodává Barbora.
První jízda za mistrem byla plynulá, ale potom neudržitelné zrychlení
„Vezměte si brýle,“ říkají mi, když se chytám Patrikova lana bez brýlí. „Mám je zamlžený, stejně bych nic neviděl,“ odpovídám a připravuji se na škubnutí při startu. To je ale podstatně menší než u Báry. Celkově je jízda plynulejší. Patrik se za jízdy ohlíží, jestli jedu stále za ním. To se mi daří celé první kolo, ale při druhém zjišťuji, že to první bylo jenom zahřívací.
Jízda zůstává plynulá, ale po výjezdu na rovinku Patrik otáčí plynem a já se jen dívám, jak mi provaz projíždí pravou rukou a škubne mi levou, kolem které ho mám omotané. Jen díky tomu ještě několik metrů vrávorám za motorkou, ale dostávám se do čím dál většího předklonu. Patrikova zadní pneumatika se dostává do smyku a metá mi sníh a hlínu přímo do obličeje. Nevidím vůbec nic a lano už neudržím ani v levé ruce. Provaz se po trati ještě chvíli vlní jako had, ale už brzy se pro mě Patrik vrací.
Ve výjezdu z každé zatáčky si užívám sněhovou sprchu od zadní pneumatiky, i když je za ní speciální blatník, který by měl lyžaře ochránit. To se daří jen částečně. V posledním kole Patrik zase trochu zvolnil, ale přesto se i vlivem vyčerpání řítím do zatáčky příliš rychle a nestíhám si namotávat lano. Snažím se to ještě rychle zachránit a přitahovat ho po delších kusech, ale je to stejně účinné jako většina nařízení Evropské unie. Když si přitahuji větší kus lana, tak se mi dělá velké oko, do kterého si najíždím pravou lyží. Periferním viděním si všímám, že Patrik už se chystá k výjezdu ze zatáčky, tak radši provaz pouštím. Třetí kolo jinak dojíždím poměrně v klidu, ale tělo už mám celé rozbolavělé, tak se před hloučkem lidí pouštím lana. Patrik to už asi vycítil a zastavuje také.
Zážitek to byl skvělý, ale nedovedu si představit, že bych jel ostrý závod. Teď když jsem měl celou trať pro sebe, tak jsem si mohl v zatáčkách nadjíždět a vybírat stopu, o kterou se v závodě musí soupeřit.
Sundávám si lyže a pomalu se nazouvám do bot. Cítím téměř každý sval, a když si zavazuji šněrovadla, tak se mi klepou ruce vysílením, ale jsem rád, že jsem to zvládl. Když se ohlédnu na trať, tak už po ní krouží Patrik se svým bratrem Miroslavem. Jezdí rychle a sehraně. Ještě větší respekt k ním mám, když okolo stojící lidé říkají, že odjedou deset kol na jeden zátah.
Publikováno v Orlickém deníku - http://orlicky.denik.cz/ostatni_region/s-trojnasobnym-mistrem-republiky-na-jednom-lane-20150209.html
Úřadující mistry nezaskočila ani "bílá tma"
Klášterec nad Orlicí - V minulém roce odjeli motoskijöringoví závodníci pouze jeden závod v Martinicích v Krkonoších, který byl téměř na hlíně. V současné sezóně zatím počasí dovolilo organizátorům uspořádat dva závody. V Horním městě i v Klášterci nad Orlicí vyhráli úřadující mistři České republiky Lukáš Mohaupt a Václav Hotový. Domácí bratři Šrolerové dojeli v nedělním závodě v Klášterci nad Orlicí na čtvrté pozici a stejné místo s 27 body drží i v celkovém pořadí.
Na osm set metrů dlouhé trati poměřilo své síly 23 hobby týmů a 12 posádek, které soutěží v rámci Mistroství České republiky ORION - SHIVA KTM CUP 2015 v motoskijöringu. Mezi profesionály se po roční přestávce, způsobené zraněním Patrika Šrolera, znovu objevili domácí bratři Šrolerové. Už tak zajímavý závod, na který se přišlo podívat několik stovek diváků, okořenila posádka známého motokrosového reprezentanta Petra Bartoše, který se v seriálu představil poprvé.
Dvanáct dvojic, tři kvalifikační rozjížďky pro každého a deset postupových míst do finále. Co jméno, to významná osobnost motoskijöringu. Téměř každá posádka už má na svém kontě umístění na stupni vítězů nebo dokonce mistrovský titul, bratři Šrolerové vyhráli mistroství České republiky dokonce třikrát. Už jen proto je jasné, že závod byl velice vyrovnaný. Mezi elitu se chtěl probojovat také motokrosový matador Petr Bartoš, ten se ale nakonec se svým lyžařem do finále nedostal a skončil o jeden bod na jedenácté příčce. Druhou nepostupující dvojicí byly v Klášterci nad Orlicí Pavel Dvořáček s Jiřím Pachem.
Ve finálové jízdě se odstartovalo až na potřetí. V motoskijöringu je start ještě důležitější než v jiných sportech, proto byli závodníci se začátkem finále netrpělivý a dvakrát chtěli odstartovat dříve. S drobnými problémy se po startu museli vypořádat Šrolerové, kteří se v závodě na osm kol probojovávali vzhůru, ale zastavili se těsně před stupněm vítězů. S časem 7 minut a 8 vteřin skončili před domácím publikem na čtvrtém místě.
Skvělou formu ve finále potvrdili Lukáš Mohaupt a Václav Hotový, kteří s časem 6 minut 55 sekund zvítězili. Pod sedm minut se s časem 6 minut 58 vteřin vešli ještě Josef Mňuk s Filipem Langerem. Bronzové umístění si časem 7 minut a 3 vteřiny zajistila dvojice Josef Sládek a Petr Čížek.
Vyrovnané boje v Orlickém poháru
V Orlickém poháru byly kvalifikační jízdy na čtyři kola ještě napínavější. Závodníci se prali o každé místo, ale kvůli tomu se také častěji dostávali do kolizí a padali. Osm posádek se po třech kvalifikačních jízdách, v čele s prvními Tomášem Janů a Miroslavem Barešem, dostalo hned do hlavní finálové jízdy A. O poslední dvě místa do finálové jízdy A se popralo hned dvanáct jezdců ve finále B. Z dvacátého místa postoupily do finále B také Barbora Jurčanová s lyžařkou Petrou Luxovou, které za sebou nechaly hned tři závodní týmy.
Ve finále B si pro postup dojeli se startovním číslem 777 Jakub Kotouček s Petrem Fulíkem a s číslem 124 Zdeněk Vetešník s lyžařem Jaroslavem Procházkou. Druzí jmenovaní nakonec získali i celkové vítězství. S časem 5 minut 29 vteřin vyhráli finále A, které se jelo na šest kol. Tím dokázali, že jsou týmy velice vyrovnané a vyhrát může kdokoliv.
Po loňském roce, kdy sníh nebyl téměř žádný, si ho letos závodníci, ale i diváci užili dostatek. Během celé neděle se počasí střídalo ještě rychleji než jezdci u startovacího zařízení. Chvílemi sice prosvítalo sluníčko a modrá obloha, ale většinu času vydatně sněžilo. Když se k sněhovým přeháňkám přidal silný vítr, byly závodní podmínky opravdu extrémní. Naštěstí v době rozjížděk se počasí vždy trochu umoudřilo, a když byla přestávka, tak se lidé mohli schovat do připraveného stanu, kde si mohli zakoupit i občerstvení.
Závod se měl jet už 4. ledna, ale kvůli nedostatku sněhu ho organizátoři přeložili. V neděli 8. února bylo sněhu dostatek a pořadatelé v čele s Ondřejem Michaličkou připravili kvalitní trať, která si držela dlouho svou konzistenci.
INFOBOX
Průběžné pořadí MČR "ORION - SHIVA KTM CUP 2015" v motoskijöringu:
Výsledky MČR "ORION - SHIVA KTM CUP 2015" v motoskijöringu – Klášterec nad Orlicí
1. - MOHAUPT Lukáš, HOTOVÝ Václav - ORION-RS PETROL Team - 20+3 bodů
2. - MŇUK Josef, LANGER Filip - MŇUK RACING TEAM z.s. - 17+2 bodů
3. - SLÁDEK Josef, ČÍŽEK Petr - ORION-RS PETROL TEAM – 15 bodů
4. - ŠROLER Patrik, ŠROLER Miroslav - SMK Klášterec n.O. v AČR - 13+1 bodů
5. - FOGL Tomáš, SABOTA Martin - SMK Klášterec n.O. v AČR – 11 bodů
Výsledky Orlického poháru 2015 v Motoskiöringu – Klášterec nad Orlicí
1. - VETEŠNÍK Zdeněk, PROCHÁZKA Jaroslav – Dalečín – 20 bodů
2. – JERIE Martin, RUML Roman – Jílemnice – 17 bodů
3. – KYLAR František, MAJVALD Tadeáš – Kunčice – 15 bodů
4. – JANŮ Tomáš, BAREŠ Miroslav – Mladá vožice - 13 bodů
5. – KAVKA Jiří, SABOTA Pavel – Žamberk – 10 bodů
Vysvětlivky: První číslo u bodové hranice – hlavní závod, druhé číslo – kvalifikační jízdy.
Publikováno v Orlickém deníku - http://orlicky.denik.cz/ostatni_region/uradujici-mistry-nezaskocila-ani-bila-tma-20150212.html
První si hrála s panenkami, druhá je jako hurikán. Teď spolu jezdí motoskijöring
Barbora Jurčanová měla dříve blízko ke koním. Pracovala také ve westernovém městečku. Postupně však čtyřnohé miláčky vyměnila za motorku, ale laso ji zůstalo. Od roku 2013 jezdí motoskijöring a spolu se svou lyžařkou projíždí zmrzlou trať, stejně snadno jako kovboj prérie. Tento rok startuje s Petrou Luxovou. S tou tvoří jedinou plně dívčí posádku v Orlickém poháru motoskijöringu, pravděpodobně jsou jediné i v celé České republice. V rozhovoru se dozvíte mimo jiné, jak se k tomuto sportu dostaly, jak se jim daří, jaké mají pocity.
Jaké jste byly jako děti? Hrály jste si s panenkami?
Petra : S panenkami jsem si hrála, ale v létě jsem spíš lítala s ostatními po venku.
Barbora : Já mám takovou vzpomínku z dětství. Jak se fotí děti s oblíbenou hračkou, tak já jsem na všech fotkách jedině s vinylovou deskou Dalibora Jandy – Hurikán, na obalu zelená „Káwa“, to jsem ještě nevěděla jaká to je značka, ale strašně jsem chtěla tu motorku. Tak tomu se vždycky všichni smáli a já jsem s tím, tak nějak spojená.
Kudy vedla cesta k motoskijöringu?
Petra : Motoskijoring jezdí bratr, takže s ním jsem to před pár lety jednou zkusila, ale moc mě to nenadchlo. Jeho styl jízdy je úplně jiný a taky mě nikdy vlastně ani nenapadlo, že bych mohla závodit. S tím přišla až letos Bára. Chtěla jsem si to zkusit a nakonec to bylo strašně rychlý. Musela jsem říct buď jo, nebo ne. Tak to dopadlo takhle.
Barbora : Já se znám s většinou těch kluků z okolí, kteří jezdí, tak mě do toho tak trochu vtáhli. Řekli mi, ať to zkusím. Vědí, že jezdím na motorce, i když enduro mám asi jen tři roky. Motokros nejezdím, spíš jen tak blbnu po kopcích blízkého okolí. V tu dobu jsem pracovala v Žamberku v 3d fitness, tak jsme to daly dohromady s kolegyní, která se jmenuje také Bára, a v roce 2013 jsme to zkusily. O rok později se jel jen jeden závod v Martinicích v Krkonoších, ale ten jsme nejely. Letos už lyžařka bohužel nemohla, protože je po operaci kolene a nechtěla riskovat kvůli zaměstnání a přípravě na crossfitové závody. Tak jsem si říkala, že to asi nechám být, ale nakonec mi to nedalo. Chtěla jsem pro srandu odjet aspoň jeden závod. Nakonec jsem to dala do kupy s Petrou, s kterou se známe mimo jiné z fitcentra v Pastvinách.
Jak to vůbec je s tréninkem? Máte šanci si to vůbec zkusit?
Petra : Před svým prvním závodem jsme měly dva tréninky, ale u toho druhého jsme spíš zkoušely, jestli půjde jezdit se zraněnou rukou – šlo to. Takže start byl hodně ostrý. Motoskijöring je hodně o souhře, takže určitě je co trénovat. Já třeba nejezdím na motorce, tak úplně nevím, co mám kdy očekávat. Ale ono nikdo moc netrénuje, není moc kde a kdy. Problém je i s tím, že každá trať je jiná.
Barbora : Záleží na sněhových podmínkách. Potřebovaly bychom trénovat, protože je důležité se sladit. Péťa to na lyžích ustojí, já to na motorce objedu, ale jet zároveň to je trochu problém.
Co na vaše závodění říkají vaši blízcí?
Petra : Většina říká, že jsem blázen, že na to vůbec lezu, ale jinak máme samozřejmě ohromnou podporu. Všichni to berou dobře, ale strašně se diví. A kdyby to neviděli na vlastní oči, tak mi nikdo snad ani neuvěří, že jezdíme. Akorát mamka mi říkala, že se podívá, až budeme v cíli, jinak to vidět nechce.
Barbora : U mě to berou normálně, vědí že jsem v tomhle ohledu trochu magor. Okolo motorek se motám od základky. Jenom mamka mi říká, jestli už není na čase změnit zájmy.
Důležité je zázemí. Máte se o co opřít?
Barbora : Chlapi tady z okolí nám pomůžou, když něco potřebujeme. Drobnější věci zvládáme samy. Petry táta je super mechanik, můj přítel jezdí taky motoskijöring, takže nám může poradit, a Petry bratr zrovna tak. Takže podpora tu je ze všech stran. V tom okruhu hobby týmů to berou všichni na pohodu.
Jak se dopravujete na závody?
Petra : Snažíme se, jak můžeme.
Barbora : Na závod v Klášterci to máme jednoduché. Letos bychom chtěly ještě jet v Dobřanech, tam je pěkná trať. Když jedou kluci z Klášterce, kteří mají velké auto, tak nám motorku vezmou, nebo jede na vleku. Ostatní věci, kterých je poměrně dost, si vezmeme do osobního auta a jedem. Ideální je mít zázemí a kamarády kolem. Špatně bychom se dostávaly do Nekoře, na Šedivec, na Studené, nebo do Rokytnice, když kluci jezdí většinou jen Orlický pohár, nebo Mistrovství České republiky.
Bály jste se někdy při závodu?
Petra : Když už závodím, tak to vůbec nevnímám. Jinak mám trochu strach spíš před závodem.
Barbora : Při samotném závodě už ne. To je spíš takový ten předzávodní stres. Pro mě je nejhorší dojet na tu tréninkovou rozjížďku, pak si to párkrát obkroužím a jsem v pohodě
Jak probíhá příprava před závodem, máte nějaký rituál?
Petra : Hlavně sháníme abychom měly všechno, co potřebujeme. Než si všechno posháníme, tak už se jde vlastně závodit. Nechceme nic nechat náhodě, takže jsem například letos dávala dohromady ještě náhradní lyže.
Barbora : Žádný rituál nemáme. Spíš rychle přemýšlíme, jestli máme všechny chrániče, přilbu, lano, karabinu... motorku. Hodně hobby jezdců jezdí jen jeden, dva závody, takže často se něco shání na poslední chvíli.
Kdo je podle vás důležitější při motoskijöringu? Řidič motorky, nebo lyžař?
Petra : Ani bez jednoho to nejde. Někdo jezdí trhavě, rychle se rozjíždí, ale ten lyžař na to někdy nemá a je ztracený. Někdo zase jede pomalu a může mít dobrého lyžaře. Musíme se zkrátka znát a jet podle svých možností.
Barbora : Hlavně souhra. A ta nám právě bohužel zatím trochu chybí. Musím se víc vžít do situace lyžaře a jet co nejplynuleji, abych Petře neutrhla ruce, ale přesto dostatečně rychle. Hlavní je nepadat a neztrácet lyžařku. Tomu se ta jízda musí přizpůsobit. Na druhou stranu ona se musí naučit číst tu motorku.
Je lepší mít spíš silnější motorku, která je i těžší, nebo jezdit na 250, která má také hojné zastoupení mezi hobby jezdci? Nebo co je na motorce důležité?
Petra : V tomhle sportu mi připadá, že má každý svou taktiku, které věří. Já v tomto ohledu víc soudit nemůžu.
Barbora : O tom to asi není. Já jsem zvyklá na čtyřtakt 450, protože je plynulejší. Mně by dvoutakt asi utekl pod nohama. Třeba Patrik Šroler jezdí na 500 dvoutaktu, jede na čtvrt plynu, ale když potřebuje tak tu sílu zvládne. Jízda musí být plynulá a ten člověk musí být s motorkou sžitý. Já se to učím. Naše závodění výkon a váha motorky úplně neovlivní. Váha motorky není o tolik rozdílná, navíc, my jsme obě o dost lehčí než většina kluků. Důležitější je asi obutí motorky než obsah. A to si řeší každý sám. Jeden koupí pneumatiky měkký, druhý tvrdý, třetí to řeže, čtvrtý krájí… Pak u těch profesionálů je problém, že se někdo dostane k nějakým novým technologiím a ostatní je těžko shání. My jako hobby tým to až zas tak neřešíme. Každý si většinou najde to co má po ruce a upraví to tak, aby to nejvíce sedělo a jelo.
Jaké používáte lyže? Jsou mezi nimi nějaké rozdíly?
Petra : Já jezdím na starých rovných, protože lyže se strašně ničí. Hlavně na těch tratích, kde není moc sněhu a z pod sněhu leze hlína. Bylo mi řečeno, že carvingový jdou víc do zatáček i na rovině. Ty rovný drží víc stopu a mě se na nich jezdí dobře. Celkem mám asi troje lyže na motoskijöring a zkouším je měnit, ale zatím nemám ty zkušenosti, abych řekla, že tyhle jsou výrazně lepší než ty druhé.
Barbora: Někdo jich má víc a střídají to podle trati.
Každý má svůj styl jízdy. Jakým způsobem je nejlepší jezdit do zatáček z pohledu lyžařky? Spíše plužit, nebo zaujmout klasicky lyžařský postoj?
Petra : Na tréninkové trati šlo zatáčet normálně, ale na závodech je málo prostoru a nejde zatáčet zeširoka. Většinou jedu pluhem a doufám, že to nějak zatočím. Když je prudká zatáčka, nebo se jede rychle, tak se snažím to vzít bokem. Víc přemýšlím nad tím jak jet, udržet se, a pomoci Báře, než nad stylem jízdy, ten jde nějak sám od sebe a záleží i na povrchu trati. Rozhodně jsem zatím při závodě více plužila.
Barbora : Na to není moc prostor. Záleží jaká je zrovna zatáčka a na zkušenostech lyžaře.
S jakými cíli jste do sezóny vstupovaly?
Petra : Cíl byl, abychom nebyly poslední a neudělaly si ostudu. Hlavně jsme nechtěly, aby si lidé říkali takový ty věci typu: „Proč na to ty dvě holky lezou, když jsou poslední?“ Jinak pocity ze závodu mám úžasný.
Barbora : Hlavně nebýt poslední. Což se nám zatím daří. V Klášterci jsme jely s odřenýma ušima i B finále, což pro nás byl úspěch. Ale v té finálové jízdě poslední kolo bohužel nedopadlo.
Plánujete do budoucna, že byste zkusily i mistrovství České republiky?
Petra : Rozhodně ne. Já na to stejně nemám lyžařsky.
Barbora : Ne, to my ne. Takové ambice určitě nemáme. Já na to nemám jízdou. Určitě ne.
Co musí hobby tým splňovat, aby se mohl přihlásit do závodu? Jsou nějaká kritéria?
Barbora : Většinou jsou registrovaní v nějakým klubu, ale myslím si, že tam není vyloženě žádná podmínka. Každý jede sám za sebe. Není potřeba žádná licence. Startovné je většinou do 400 Kč.
Co byste vzkázaly ženám a dívkám, které uvažují nad tím, že by si chtěly zkusit motoskijöring?
Petra : Ať začnou jezdit, ale ať si to vyzkouší před závodem, aby aspoň věděly, do čeho jdou. Po jednom až dvou kolech se už pozná, jestli to půjde, nebo ne.
Barbora : Ať to rozhodně zkusí. Ony už některé holky jezdí. Myslím, že v Martinicích jezdí jedna holka, ale lyžaře má chlapa. Takže proč ne, ať to zkouší a ať nás je víc. Třeba se na nějakém závodě potkáme.
Jakou si myslíte, že má motoskijöring budoucnost?
Petra : Já si myslím, že se na to dobře dívá. Ale loni se jel jen jeden závod. Navíc se jezdí hlavně u nás, v Krkonoších a trochu v Jižních Čechách, ale jinde v republice kolikrát ani nevědí co to je za sport. Záleží na počasí a na odvážlivcích, kteří se najdou. Tam kde jsou jezdci, tak tam se jezdí a žije to. U nás je motoskijöring oblíbený a určitě bude i nadále.
Barbora : Záleží na sněhových podmínkách. Je zajímavé, že těch hobby týmů je teď víc než profesionálů. Pokud vím, dřív to tak nebývalo Nadšenců je podle mě docela hodně, proto jsou i ty malé závody, které nejsou ani v Orlickém poháru. Škoda jen, že se toho někdy lidé trochu bojí. Jezdců na motorce je podle mě dost, problém je sehnat lyžaře, případně lyžařku.
Publikováno v Orlickém deníku - http://orlicky.denik.cz/ostatni_region/prvni-si-hrala-s-panenkami-druha-je-jako-hurikan-20150223.html
KOMENTÁŘ: Mistři střídají šampióny, nová krev v nedohlednu
Další motoskijöringová sezóna skončila. Místo šesti smluvených závodů se nakonec kvůli sněhovým podmínkám odjely pouze čtyři podniky Mistrovství České republiky ORION-SHIVA KTM CUP 2015. Ve všech triumfovali Lukáš Mohaupt s lyžařem Václavem Hotovým a zaslouženě obhájili titul z minulé sezony. Projevovali se velice sebejistě, sehraně, nedělali zbytečné chyby a přidali k tomu výborné starty, což v konečném výsledku rozhodlo.
Titul má dnes už téměř každý. Nemyslím však titul akademický, ale šampiónský. Od založení Orlického poháru pro hobby jezdce se v motoskijöringu vyskytl takový nešvar. Většina nových jezdců začne závodit mezi amatéry a v té kategorii také zůstane. V závodech Mistrovství České republiky v motoskijöringu letos nastoupilo pouze třináct posádek, které jsou povětšinou zkušenými matadory. Téměř každá dvojice už vlastní mistrovský titul nebo sbírá nějaké jiné rekordy.
Nevím, proč se žádný vesnický hejsek nechce připojit do této vybrané společnosti a zajistit si tím věčnou slávu. Mezi amatéry nastupuje dvakrát až třikrát více závodníků, ale nelze říct, že by se jednalo o soupeře horší kvality. Ba naopak, někteří předvádí velice slušné výkony. Kdyby se nějací mladí a draví osmělili a vkročili mezi ostřílené závodníky, mohli by rozčeřit vodu. A pokud, by přeci jen dojeli na posledním místě, mohli by si říct: „Kurva vždyť jsme skončili čtrnáctí v republice.“
Nelze snižovat kvalitu závodníků, kteří jezdí Mistrovství České republiky v motoskijöringu. V minulých letech předvedli, že právem patří mezi nejlepší. Ale doba pokročila. Dnes i hobby jezdci vlastní kvalitní stroje, které mohou směle konkurovat špičce a může se najít i lyžař, který se udrží a vznikne překvapení. Vždyť se jedná o sport, ve sportu je možné vše a v motoskijöringu dvojnásob. Zvlášť v letech, kdy není moc sněhu a někdy se závodí spíše v bahně než na sněhu.
Tím chci poukázat na to, že Mistrovství České republiky v motoskijöringu není nedosažitelnou metou. Dříve, než začali závody hobby jezdců, tak se soutěžilo pouze na mistrovské úrovni, i když výkony tomu vždy neodpovídaly. V reálu se stejně jedná vždy jen o pár nadšených lidí, kteří si chtějí zajezdit a užít si závod. Není na tom nic světoborného.
Pokud by se trend nezměnil. Profesionálů by ubývalo a hobby jezdců přibývalo, možná by stálo za zvážení zavedení nějakých exhibičních závodů. Například první čtyři amatéři proti čtyřem profesionálům. Zde by se ukázalo jaká je výkonost jednotlivých skupin a možná by někdo zvážil přechod do „lepší společnosti“.
I když buďme rádi, že tento sport v České republice aspoň nějakým způsobem přežívá. Česko není země ledu a mrazu, takže v poslední době nejsou úplně ideální klimatické podmínky, pro tento zimní adrenalinový sport. Pořadatelé se přesto vždy snaží vytvořit co nejlepší prostředí pro závod. A zde se nedělají rozdíly, jestli se jedná o hobby jezdce, nebo profesionály.
Záměr
Cíl práce
Cílem samostatného projektu je pomocí vybraných žánrů přiblížit problematiku motoskiöringu širší veřejnosti. Jedná se o velice zajímavý sport, o kterém mnoho lidí neví. V regionálním tisku na Orlickoústecku se zabývají o tomto adrenalinovém sportu spíše okrajově, ale já chci zpracovat téma komplexněji. Chci čtenáře zaujmout a sérií článků zvýšit povědomí o motoskijöringu. Pomocí různých žánrů nabídnout více úhlů pohledů na zmíněný sport.
Zdůvodnění volby tématu
Téma jsem si vybral s ohledem na mnou zvolené a absolvované specializace v průběhu studia. Jedná se o specializace sportovní a psané žurnalistiky. Ke sportu mám navíc blízký vztah, takže je pro mě lehčí psát o těchto tématech, protože se v nich lépe orientuji.
Dlouho jsem přemýšlel, o čem bych mohl psát projekt. Chtěl jsem zpracovat téma, které by splňovalo hned několik faktorů. Nechtěl jsem psát o tématech, která jsou rozšířená a už několikrát zpracovaná. Důležitá pro mě byla také lokalita. Chtěl jsem se věnovat tématu, které by bylo blízké buď Olomouci, nebo Orlickoústecku.
Nakonec převážil vřelý vztah k mému rodnému kraji. Navíc se mi naskytla možnost zpracovat téma Motoskijöring pro místní Orlický deník, ve kterém jsem byl dříve na praxi. V redakci je sice sportovní redaktor, ale o motoskijöringu psali většinou spíše okrajově. Mou nabídku na komplexnější zpracování s radostí přijali.
Pro přiblížení popíši základní princip motoskijöringu. Jedná se o zimní sport, ve kterém soutěží tým složený ze dvou lidí. Jeden je jezdec na crossové motorce, druhý je lyžař tažený na pětimetrovém laně, které je upevněné na motocyklu. Jezdí se obvykle několik okruhů na předem vymezené trati. Jezdí se vždy několik rozjížděk. V těch mezi sebou soutěží několik posádek o postup do finálové jízdy. Jedná se o fyzicky náročný sport, při kterém je důležitá kooperace mezi jezdcem na motorce a lyžařem. Samozřejmostí je také vybavení, které je poměrně drahé, proto se není příliš mnoho jezdců. Samotná motorka je ohromnou investicí, ale důležité jsou také gumy na motorku, které by měly být na každou sezónu nové. Samozřejmostí jsou také ochranné pomůcky, protože při závodech dochází často k pádům. Ty se ve většině případů obejdou bez vážnějšího zranění. Pro diváka je to velice atraktivní a dynamický sport, ale nemá příliš velkou diváckou základnu. Nutností pro závody jsou dobré sněhové podmínky, které často omezují motoskijöringovou sezónu.
Právě podmínky působí na oblibu tohoto sportu. V době, kdy bylo hodně sněhu, tak se jezdilo i deset oficiálních závodů za sezónu. Jedním z hlavních propagátorů tohoto sportu byl i zpěvák, skladatel a milovník adrenalinových sportu Janek Ledecký, který si poprvé vyzkoušel závody v roce 2003, ale závodil i v další sezóně. V té už dokonce získal i nějaké mistrovské body. Motoskijöring si vyzkoušeli i jiné slavné osobnosti. Byli to například Bohuš Matuš, Zdeněk Podhůrský nebo Pavla Charvátová. Přesto je vlivem sněhových podmínek posledních let motoskijöring pouze okrajovým sportem, který mnoho lidí nezná. Hlavním důvodem je nižší počet závodů než v minulosti. Například v minulém roce se kvůli počasí odjel pouze jeden závod.
K motoskijöringu mám kladný vztah, protože pocházím z kraje, ve kterém se už dlouhá léta závodí. Pochází odsud trojnásobní šampioni, ale i mnoho dalších jezdců. Klášterec nad Orlicí je tradičním pořadatelem závodů už mnoho let. S některými ze závodníků se znám osobně, takže je snadnější získat vhled do problematiky, případně získat informace potřebné pro napsání článků.
Stav problematiky
Motoskijöring je rozšířený zejména v Orlických horách, Krkonoších a jižních Čechách, kde se jedou všechny oficiální závody. V ostatních částech republiky je to spíše okrajový sport, o kterém lidé moc nevědí. Hlavním důvodem, jak už jsem napsal výše, je nízký počet závodů, který se jede z důvodu špatných sněhových podmínek.
O tomto sportu informují hlavně regionální média, časopisy zaměřené na motoristiku a ve velmi omezené míře i ČT sport. Přesto se ve většině případů jedná pouze o přiblížení jednotlivých závodů. Je zde prostor, zejména v regionálním tisku pro komplexnější zpracování, které by mohlo oslovit širší skupinu lidí.
Historie Mistrovství České republiky v motoskijöringu
Mistrovství České republiky v motoskijöringu se jezdí už od roku 1998. V tomto roce byla však velice mírná zima, takže se odjel pouze jeden závod, ve kterém se zúčastnilo 26 týmových dvojic. Od té doby se jezdí každý rok, i když počet závodů je rozdílný podle sněhových podmínek. O rok později byla zima pro motoskijöring podstatně příznivější. Pořadatelé připravili deset závodů, ve kterých se představilo dokonce 54 posádek. O vítězné dvojici se rozhodlo až v posledním závodě, kdy se šampiony stal Jiří Pach s Tomášem Meierem.
V roce 2000 došlo k výraznému posunu, protože do soutěže vstoupil sponzor Orion Litomyšl. V tomto roce počasí dovolilo osm závodů, ale o mistrech se opět rozhodovalo až v posledním závodě. Nakonec se jím po závodě v Rýmařově, kde získali titul šampionů Bohuslav Svatoš a Radim Novák z Profistavu Litomyšl. V tomto roce se také poprvé použilo přenosné startovací zařízení s kvalifikovanou obsluhou.
Rok 2001 byl specifický zejména snahou pořadatelů. I přes nedostatek sněhu se nakonec uspořádalo osm závodů. V Ústí nad Orlicí a v Olešnici v Orlických horách byl dokonce sníh navážen, aby bylo možné závod uskutečnit. Titul v tomto ročníku obhájili Svatoš s Novákem.
Pro jubilejní pátý ročník bylo naplánovaných devět závodů, které se ale neodjely všechny. Prvních pět závodů se jelo za velice dobrých podmínek, kdy bylo hodně sněhu. Průběh ročníku byl nevyzpytatelný. Na podiích se střídali různé posádky. Později došlo k oblevě a poslední čtyři závody se už neodjely. Vítezi se v tomto roce staly Pavel Kunc s lyžařem Josefem Komůrkou. Závěrečná tabulka Mistrovství České republiky v motoskijöringu byla zajímavá i z hlediska použitých strojů. Prvních pět posádek používalo motocykly rozdílných značek a kromě Bohuslava Svatoše, který jezdil dvoudobou pětistovku, se většina využívala služeb dvoudobých strojů o obsahu 250 ccm.
Ročník 2003 se neobešel bez změn termínů závodů, ale odjelo se všech osm plánovaných závodů. Tento rok byly dobré sněhové podmínky, které dovolili posádkám kromě závodů i tréninky. Tím se značně zvýšila jezdecká úroveň. Po roční pauze získali titul opět Svatoš s Novákem.
Pořadatelům se i v roce 2004 podařilo uspořádat všech osm vypsaných závodů. V této sezóně byl motoskijöring už plnohodnotnou motocyklovou disciplínou. Kromě tradičních závodníků se závodů zúčastnil i populární zpěvák a nadšenec do adrenalinových sportů Janek ledecký, který tvořil dvojici s bývalým motokrosařem Janem Froňkem. Na konci sezóny už spolu sahali i po mistrovských bodech. Titul ale už po čtvrté získali Svatoš s Novákem.
Ročníky 2005 a 2006 ovládli bratři Šrolerové. V této době byl motoskijöring na vrcholu, ale počasí následných let zasáhlo do pořádání Mistroství České republiky. V roce 2007 bylo možné odjet jediný podnik, který se jel na trati v Klášterci nad Orlicí a titul zde získali Josef Švorc a Josef Drašnar. Sněhová krize vyvrcholila o v roce 2008, kdy vůbec poprvé nebylo možné uspořádat ani jeden závod a Mistrovství České republiky v motoskijöringu se nekonalo.
Následné dva roky bylo počasí podstatně přívětivější. V roce 2009 se odjelo nakonec sedm závodů, ve kterých se výrazně dařilo Josefu Sládkovi a jeho lyžaři Petru Čízkovi. Ti si nakonec dojeli pro mistrovský titul. O rok později se odjelo rekordních deset závodů, ve kterých si zaslouženě vyjeli titul bratři Šrolerové, který získali už po třetí.
Po roce, který byl extrémně bohatý na sníh, následoval rok 2011, který byl trochu slabší. Nakonec závodníci stihli odjet alespoň čtyři podniky. V nich dominovala dvojice Sládek a Čížek. Na čtvrtém místě se objevili Mohaupt s Hotovým, kteří v pozdějších letech ukázali své kvality.
Přesto, že v lednu 2012 to se sněhovými podmínkami nevypadalo moc dobře, nakonec se odjelo všech osm plánovaných podniků. V tomto roce byl průběh extrémně vyrovnaný. Ještě před posledním finálovým závodem v Dobřanech byly ve hře o titul čtyři posádky. Nakonec mistrovský titul obhájila dvojice Sládek – Čížek.
Novou mistrovskou posádku přinesl už rok 2013, kdy sice v posledním závodě v Dobřanech skončila dvojice Josef Mňuk s Filipem Langerem až na sedmé pozici, ale ta jim bohatě stačila pro zisk titulu.
Kritická zima byla v roce 2014, kdy se uskutečnil pouze jeden závod, který byl i přes snahu pořadatelů téměř na blátě. V Martinicích v Krkonoších udělali vše, proto aby vytvořili nejlepší možné podmínky pro jediný závod sezóny. Během týdne naváželi na trať sníh z okolních strání. Už druhým rokem byl v hlavním závodě Mistroství České republiky v motoskijöringu vložený závod hobby závodníků. V Mistroství nakonec zvítězili Lukáš Mohaupt s Václavem Hotovým.
Ideový plán
Téma jsem chtěl zpracovat komplexně a zajímavě. První předpoklad byl, abych napsal sérii článků zajímavých pro lidi. Druhým, abych naplnil očekávání redakce Orlického deníku. Chtěl jsem zpracovat téma tak, abych přiblížil motoskijöring z více úhlů pohledu. Proto jsem zvolil dané žánry a lidi ke spolupráci. Rozhodl jsem se napsat několik článků rozdílných žánrů.
Jako první jsem zvolil reportáž. Jedná se o reportáž „na vlastní kůži“, kdy bych si vyzkoušel jaké to je nechat se táhnout na lyžích za motorkářem. Tím bych otevřel celou sérii článků a přiblížil základní principy motoskijöringu živým a netradičním způsobem.
Ve druhém článku bych pomocí reportáže zaznamenal průběh závodu v Klášterci nad Orlicí. Tím bych naplnil úlohu informování o dané události.
Třetím článkem by bylo publicistické interview, které bych vedl s jedinou plně dívčí posádkou (Bára Jurčanová a Petra Luxová). Sice nejsou nejlepším týmem, jezdí pouze v Orlickém poháru, který je určený pro hobby jezdce, ale je to rarita. Spojení motorek a žen by mohlo přilákat mnoho čtenářů a některé čtenářky třeba motivovat k závodění v příštích sezónách.
Ve čtvrtém článku bych přiblížil motoskijöring z opačného úhlu pohledu. Zpracoval bych storku s bratry Šrolerovými, kteří jsou trojnásobní šampioni České republiky v motoskijöringu. Zde bych poukázal na odlišnosti oproti hobby jezdcům. Zaznamenal bych také, jak se jim povedl návrat do soutěže po roční přestávce způsobené zraněním Patrika Šrolera.
Jako poslední článek jsem plánoval komentář, ve kterém bych reflektoval svůj názor na vývoj motoskijöringu a názor na současnou sezónu. Hlavním cílem by bylo pobavit a zdůraznit některá fakta, která doprovází tento sport. Tím bych uzavřel celou sérii článků.
Reportáž
Reportáž má značný informační potenciál. Z toho důvodu bývá řazená mezi žánry informačně-popisné. Jedná se o zaznamenání události na základě subjektivního popisu svědka události. Autor zprostředkovává své pocity, zážitky a dojmy. K tomu může využít celou řadu prostředků. Například figury, tropy, umělecké vybočení od faktu. Reportáž na rozdíl od zpravodajských žánrů nemusí událost zaznamenávat kompletně, záleží pouze na autorovi, jaké informace vybere a zprostředkuje čtenáři. Jejich důležitost však nemusí odpovídat skutečnosti.
Publicistické interview
Rozdíl mezi zpravodajským a publicistickým rozhovorem je v tom, že publicistický se neomezuje na otázky dichotomické, doplňující nebo alternativní, ale užívá i otázky otevřené a kontrolní. Mezi další typické rysy patří navazování žurnalisty na předchozí výpověď dotazovaného. V rámci dialogické repliky může žurnalista nahradit otázku větou oznamovací.
Story
Story je velice široce chápaným žánrem. Obecně lze říct, že se jedná o sdělení, které se váže k jedinci. Do jisté míry může být story podobná povídce, ale je podstatně kratší a hlavně není vymyšlená, ale vychází z pravdivých událostí, činů, osob… Story může být použita za účelem představit nějakou osobu, nebo doložit obecný jev na konkrétní osobě.
Komentář
V úvodní části je krátce vyjádřeno, na co komentář reaguje. Hlavní důraz je kladen na stať a závěr, kde autor argumentuje dominantně nevěcně a vyjadřuje svůj názor na danou problematiku. Komentáře jsou často psány aktualizovaným vyjadřováním. Je dovolené používat obecnou češtinu, slangismy, dokonce i vulgarismy, pokud jsou v textu funkční. Je používán úvahový slohový postup, ale závěr bývá obvykle otevřený.
Postup práce
Přípravná fáze
V přípravné fázi jsem sháněl informace ohledně motoskijöringu. Některé jsem vyhledával na internetu, jiné jsem získával slovně od kamarádů, kteří se v tomto sportu orientují nebo přímo závodí.
Na základě těchto informací jsem si určil několik základních hledisek, které bych chtěl v sérii článků reflektovat. Jednalo se hlavně o komplexní pohled na motoskijöring. Chtěl jsem zaznamenat, jak probíhá závodění hobby jezdců, jaké jsou závody profesionálů, přiblížit jak se závodí dívkám v mužské konkurenci, ukázat jak je motoskijöring plný adrenalinu, ale také poukázat na některá specifika tohoto sportu.
Podle těchto aspektů, jsem vybral konkrétní žánry, které by se nejvíce hodily pro přiblížení tématu čtenáři. Bylo mi jasné, že ne vždy plně dodržím všechny náležitosti žánrů, ale bylo důležité určit, jakým způsobem budu informace podávat čtenářům, abych mohl naplánovat další průběh realizace samostatného projektu.
Následně jsem kontaktoval sportovního redaktora Orlického deníku Miroslava Bednáře, s kterým jsem se předběžně domlouval na zpracování tématu. Ten mi způsob zpracování bez výhrad schválil. Rozvrhl jsem si tedy časový harmonogram a kontaktoval první osoby, se kterými jsem chtěl spolupracovat.
Sběr informací
Podle předem určeného konceptu jsem začal sběr informací. První informace jsem získal pro reportáž „na vlastní kůži“. Díky přátelským vazbám, jsem měl možnost vyzkoušet si motoskijöring na vlastní kůži na tréninkové trati rodiny Luxových. Tu vytvořil pan Lux za svým domem v Klášterci nad Orlicí. Trať byla určená zejména pro jeho dvě děti, kteří závodí mezi hobby jezdci. Byla to unikátní možnost, protože většina závodníků nemá k dispozici upravenou tréninkovou plochu. Zmiňovanou trať využívalo jen několik málo týmů z Klášterce nad Orlicí. Původně jsem měl domluvené, že mě bude tahat Bára Jurčanová, ale nakonec jsem měl možnost zkusit jet i za Patrikem Šrolerem, který přijel také trénovat spolu se svým bratrem. Tím jsem zažil více zážitků, které jsem mohl reflektovat v článku.
Sběr informací pro reportáž ze závodu v Klášterci nad Orlicí byl také velice zajímavý. Závod doprovázelo extrémní počasí, které ztěžovalo práci redaktora. V průběhu závodu se několikrát změnilo počasí ze slunečné oblohy na ledový blizard. Z tohoto důvodu byly některé rozjížďky posunuty. V terénu jsem byl několik hodin, které byly velice vyčerpávající. Na druhou stranu jsem se předběžně domluvil s Miroslavem Šrolerem na poskytnutí informací pro story.
Následovala domluva s dívčí posádkou, která byla složená z Barbory Jurčanové a Petry Luxové. Po předešlé domluvě jsme se sešli a udělali jsme interview, které zahrnovalo odpovědi obou dívek. Zvolil jsem takovou metodu, protože dívky tvoří jeden tým a nebylo by správné hovořit pouze s jednou. Takto se mohly doplňovat a získané informace jsou komplexnější, protože popisují pohled z pozice řidičky motocyklu, ale i lyžařky.
Největším problémem bylo získání informací od bratrů Šrolerů. S Miroslavem se znám osobně, takže jsem neočekával problémový průběh, ale opak byl pravdou. Oba byli časově vytížení z mnoha důvodů. Jednalo se zejména o pracovní a rodinné důvody. Když už to vypadalo, že budu moci uskutečnit setkání, Miroslav onemocněl a setkání se muselo opět posunout. Bohužel se mi nepodařilo za celou dobu získat potřebné informace, tak jsem musel story s bratry Šroleovými v samostatném projektu vynechat.
Tvorba textů
Při vytváření textů jsem vycházel ze standardních vymezení žánrů. Přesto jsem bral v úvahu použití textů. V novinách dochází k prolínání žánrů, čistý žánr podle učebnicového vymezení je spíše raritou.
První článek se mi psal asi nejlépe. Mohl jsem v článku čerpat z bohatých prožitků, které jsem v průběhu zkoušky motoskijöringu získal. Ačkoliv jsem byl obeznámen s tím, co všechno motoskijöring obnáší, byl jsem přímo zahlcen emocemi a zážitky. Jedná se opravdu o extrémní sport, který rapidně zvýší množství adrenalinu v krvi. V průběhu jízdy jsem neměl možnost zaznamenávat aktuální pocity na diktafon, ale vše bylo tak silné, že jsem si to vše vybavil zpětně, když jsem si večer zapisoval poznámky. Celý článek jsem napsal až další den, aby se ve mne lépe rozležely všechny prožitky a já je byl schopný lépe popsat v reportáži. V tomto případě časová prodleva nevadila, protože se nejednalo o zpravodajství, které by bylo další den už „staré“.
Napsat druhý článek bylo podstatně složitější. Dalo by se říct, že pro mě byla na napsání právě reportáž ze závodu nejtěžším článkem. V terénu jsem strávil mnoho času, ale na psaní článku se to moc nepromítlo. Měl jsem problém vyjádřit všechny potřebné informace v relevantní délce, která by čtenáře hned neodradila. Zároveň jsem řešil problém s množstvím jmen (zdvojnásobené tím, že každý tým se skládá ze dvou závodníků), které jsem musel uvádět. Nakonec se mi článek povedlo docela dobře zvládnout, aby byl čitelný, ale přesto nabízel všechny důležité informace. Pomohl jsem si také tabulkou prvních pěti jezdců v obou závodech, která se dala použít jako infobox pro případné rozbití článku.
Reportáž jsem napsal hned po skončení závodů, aby byly informace co nejdříve předány čtenářům. Přesto článek vyšel až o několik dní později a tím ztratil část své kvality, protože už nebyl natolik aktuální. Na zařazování článků jsem neměl vliv, protože to řeší v redakci Orlického deníku beze mne.
Naopak dvojité interview bylo poměrně snadné přepsat. Nasbíral jsem poměrně hodně a kvalitních informací, které nebylo potřeba mnoho upravovat. U rozhovorů bývá nejsložitější vymyslet začátek, který by čtenáře zaujal a nalákal k přečtení celého článku. V tomto případě jsem měl velice ulehčenou práci, protože dívky v tomto ryze mužském sportu jsou obrovský unikát. Nehledě na to, že obě dívky mají za sebou bohatou a zajímavou minulost, kterou jsem mohl pro tvorbu začátku kreativně využít. Rozhovor jsem zaslal i na následnou autorizaci oběma aktérkám. Vše proběhlo v pořádku a článek byl připravený pro tisk.
Komentář byl poměrně lehký pro zpracování. Motoskijöring samotný, ale i letošní sezóna nabízí celou škálu zajímavostí, na které mám svůj názor a je vhodné je okomentovat.
Sebehodnocení
Výběr tématu
S výběrem tématu jsem spokojený. Kromě toho, že jsem zpracoval samostatný projekt na zajímavé téma, mohl jsem si vyzkoušet netradiční sport, ke kterému se nedostane každý. Psaní na toto téma bylo pro mě příjemné, ale i přínosné. Mohl jsem si naplno vyzkoušet získávání i zpracovávání informací. Celý projekt jsem dělal samostatně, takže jsem si musel vše organizovat a určovat sám. Samotné téma nabízí mnoho zajímavých alternativ zpracování, takže bylo poměrně jednoduché vymyslet způsob zajímavého zpracování.
Vzhledem k tomu, že téma není mainstreamové, tak bývá zpracováváno jen okrajově. Měl jsem možnost originálního a komplexního přístupu, který může oslovit další lidi, kteří by ve zpracovávání tématu chtěli pokračovat.
Získávání informací
V získávání informací jsem měl největší problém ze všech procesů. Jedná se konkrétně o situaci s bratry Šrolerovými. Informace jsem chtěl získávat především podle toho, jak jsem je potřeboval já. V tomto případě se mi to nevyplatilo. Měl jsem si dříve zjistit, jak jsou bratři Šrolerové časově vytížení a domluvit si schůzku na konkrétní čas s velkým předstihem. V případě, že by to nebylo možné, měl jsem zvolit náhradní plán a udělat story s nějakým týmem, který by umožnil podobný náhled na motoskijöring.
V ostatních případech se mi získávat informace dařilo velice dobře. Komunikace s jednotlivými lidmi nebyla problém. Všichni mým žádostem vyhověli. V případě, že vyžadovali autorizaci textu, tak jsem jim ji poskytl, ale nedošlo k výrazným změnám.
Tvorba textu
Vzhledem k tomu, že tři články byly publikovány v Orlickém deníku téměř beze změn, domnívám se, že kvalita textů je poměrně dobrá. Důležitá byla i zpětná vazba, kdy mi redakce sdělila, že články jsou v pořádku a čtivé.
Největší problémem bylo striktní dodržování jednotlivých žánrů. Při tvorbě materiálů jsem nahlížel do skript, podle kterých jsem se snažil v rámci možností žánry dodržovat. Přesto jsem před přísným dodržením všech náležitostí žánru dával přednost čtivosti a zajímavosti článku pro čtenáře.
Splnění cíle
Cílem práce bylo komplexním způsobem přiblížit motoskijöring čtenářům. Domnívám se, že prostřednictvím různých žánrů se mi to poměrně podařilo, i když jsem bohužel nedokázal zpracovat story s bratry Šrolerovými, která v sérii článků výrazně chybí.
Naopak ostatními články se mi podařilo plně naplnit cíle, které jsem si stanovil. Prostřednictvím série článků jsem přiblížil divácky zajímavý motoskijöring širší veřejnosti, ale zároveň jsem nabídl zajímavé články i pro lidi, kteří se o motoskijöring zajímají. Zároveň jsem nabídl více úhlů pohledů na tento adrenalinový sport.
Použitá literatura a zdroje
JÍLEK, Viktor. Lexikologie a stylistika nejen pro žurnalisty: studijní text pro distanční studium. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. 125 s. Studijní texty pro distanční studium. ISBN 80-244-1246-2.
Orionracing: Motoskijöring [online]. [cit. 26. 4. 2015]. Dostupné z: http://www.orionracing.cz/
Novamotocross: Motoskijöring [online]. [cit. 26. 4. 2015]. Dostupné z: http://www.novamotocross.com/
SideMotokros klub Klášterec nad Orlicí: aktuality [online]. [cit. 26. 4. 2015]. Dostupné z: http://smk-klasterec.wz.cz/
