Zuzana
Komunální volby vyhráli lidovci
Litomyšl – Po čtyřech letech se v České republice opět uskutečnily komunální volby. Občané Litomyšle měli možnost vhodit své hlasovací lístky do uren ve dnech 10. a 11. října. V Litomyšli se vždy dařilo pravicově smýšlejícím stranám, svědčí o tom i fakt, že dlouhá léta získávala strana ODS největší počet mandátů. Svoji pozici si udržela i tentokrát, kdy měla společně s KDU-ČSL shodně po čtyřech mandátech, strana ČSSD získala tři stejně jako Generace 89, TOP 09 měla současně se třemi neparlamentními stranami – Patriotem – SNK, Fórem občanů Litomyšle a Nestraníky – shodně po dvou mandátech a jeden získalo KSČM. Voleb se účastnilo 50,31 procent oprávněných voličů, tedy zhruba o sedm procent méně, než tomu bylo v roce 2010. Počty mandátů oproti předcházejícím volbám zůstaly téměř nezměněny, ODS přišlo o jeden, zato neparlamentní strany Patriot SNK, a Generace 89 si polepšily a získaly o mandát navíc. „Výsledek voleb nám ukázal, že se naše práce během předcházejících čtyř let vyplatila a voliči nám tak dali svou důvěru,“ vyjádřila se Petra Benešová z Generace 89.
O politické situaci v Litomyšli
Volební výsledek pro mě nebyl nijak potěšující, sice jsem předpokládala, že bude mít ODS nejvíc mandátů, protože je to spíš pravicové město, ale přesto stále doufám, že časem dají občané v Litomyšli šanci i menším stranám. Strany ODS a KDU-ČSL, které získaly shodně po čtyřech mandátech, mi nic neříkají, nezastávám jejich názory a na KDU-ČSL jsem od určité doby vysazená. Proto mě nemile překvapilo zvolení nového starosty města, kterým se stal bývalý místostarosta Radomil Kašpar z KDU-ČSL. Dalo se předpokládat, že na post starosty bude zvolen Michal Kortyš z ODS, jež tuto funkci zastával v minulém volebním období a ve volbách 2014 získal nejvíc preferenčních hlasů. Tyto machinace s prohazováním bývalého místostarosty na starostu a naopak jsou pro mě docela nepochopitelné a netuším, o co se na zastupitelstvu snaží. Doufají snad tímto krokem ve vylepšení pokřiveného obrázku na téměř odepsanou stranu ODS? Je sice pravda, že s v Litomyšli „ODSka“ drží na předních příčkách, ale to neznamená, že tomu tak bude napořád. Důkazem je i vzrůstající zájem občanů o neparlamentní strany, jejichž mandáty se navyšují a v litomyšlském zastupitelstvu obsazují devět mandátů z dvaceti tří. Lidé jsou po minulých čtyřech letech mnohdy znechuceni z toho, co se v Litomyšli děje. Nemocnice zavřela dvě oddělení, zámecké návrší prošlo restrukturalizací, ale ani jeden z počinů se mezi lidmi nesetkal se vřelým přijetím a bohužel obojí dávají povětšinou za vinu bývalému zastupitelstvu v čele s Michalem Kortyšem. Lidé už jsou unaveni z prakticky totožného složení zastupitelstva v čele s kandidáty ODS a KDU-ČSL, a proto hledají jinde a mnohdy volí neparlamentní uskupení, která vnáší do situace nový vítr. Bude to trvat ještě nějakou chvíli, ale pokud parlamentní strany udělají další, pro občany, nepřípustnou „botu“, tak bych řekla, že ani Litomyšl nezůstane nadále pravicovým městem a menší strany budou mít pro svou „lidskost“ šanci, se ukázat.
Anketa
Byl/a jste volit? Jste spokojen/a s výsledkem voleb?
Lenka Kovářová, 31 let, učitelka
Ano, volit jsem byla. Na druhou otázku mohu odpovědět ano i ne. Nejsem spokojena se zvolením nového starosty, protože jsem nevolila tuto stranu a nepřijde mi, že se prohozením zástupce z KDU-ČSL za zástupce z ODS cokoliv změní. Na druhou stranu jsem ráda, že se do zastupitelstva dostala paní doktorka Rothscheinová, její lidský přístup mě velmi těší a ztotožňuji se s jejími názory.
Pavel Šmejda, 52 let, stavař
Ne nebyl jsem volit, v tu dobu jsem byl mimo město. S výsledkem jsem celkem spokojen, pořád je tam převaha těch starých známých stran, ale jak jsem koukal, tak se navrch derou i nestraníci. Uvidíme, jak to bude za další čtyři roky, snad je nakonec nepřeválcujou.
Martin Musil, 24 let, student vysoké školy
Ano byl. Mám kamarády v TOP 09, tak jsem je chtěl podpořit. Ani moc ne, doufal jsem, že se tam alespoň jeden z nich dostane, jako myslím do zastupitelstva, to se bohužel nestalo, tak snad příště.
Anna Kvapilová 72 let, důchodkyně
Původně se mi ani nechtělo, říkala jsem si, co ten můj jeden hlas změní, ale nakonec jsem šla. Vůbec se mi nelíbí, co provedli s nemocnicí, jak tam zavřeli ta oddělení. V novinách jsem se ledacos dočetla, že prý za to mohli na kraji politici ČSSD a KDU-ČSL. No nevím, co je na tom pravdy, ale rozhodla jsem se tentokrát podpořit neparlamentní stranu. S výsledkem jsem spokojená do té míry, že mnou volená strana získala dva mandáty.
Josef Süsser, 60 let, zemědělec
Nebyl jsem volit z jednoho prostého důvodu, nemyslím si, že to má smysl. Ať bude v zastupitelstvu kdokoliv, stejně se nebudou zajímat o názory občanů města. Podívejte se na tu zrůdnost, kterou nechali vytvořit v zámeckých zahradách a ještě jsou na to pyšní. Žiju v Litomyšli celý svůj život a nikdy to tam nevypadalo hůř. Spokojený nespokojený, jak jsem řekl, je mi jedno, kdo tam sedí, stejně se zas budou ohánět akorát plytkými řečmi a skutek utek.
Jitka Chaloupková, 18 let, studentka střední školy
Ano, byly to moje první volby, tak jsem si je nechtěla nechat ujít. Moc se o politiku nezajímám, proto jsem zatím volila podle rodičů a ti spokojení s výsledkem nejsou.
Porod jí otevřel oči
Před komunálními volbami v Litomyšli se ve vzduchu vznášelo několik trpkých vzpomínek. Jednou z nich bylo i zavření dětského oddělení a následně porodnice v litomyšlské nemocnici v roce 2013. Své o tom ví i Petra Karásková, matka téměř dvouleté dcery a čtyřletého syna, jíž se celá situace dotkla osobně. „Přišlo to jako blesk z čistého nebe, téměř nikde o tom nebyly zmínky, jako by se to snad vedení nemocnice snažilo ututlat.“ Situace kolem litomyšlského dětského oddělení byla dlouhou dobu nahnutá, nikdo si však neuvědomoval, jak moc je to vážné, a že důsledky se dotknou i maminkami oblíbené porodnice. „Věděla jsem, že jim z dětského odešly lékařky, to víte, jsme malé město a člověk se kdeco doslechne, ale myslela jsem, že se s tím vedení nemocnice snaží něco dělat,“ říká ještě teď rozhořčená maminka. Ve vzduchu viselo několik otázek a nešťastné nastávající maminky na ně nedostávaly patřičné informace. „Už si nepamatuji, kdo přesně mi to pověděl, ale doslechla jsem se, že se má zavírat i porodnice. S manželem jsme začali pročítat zprávy na internetu, protože nám vedení nemocnice nebylo schopné odpovědět, zda tomu tak doopravdy bude. Stále jen mlžili a tvrdili, že se tento problém porodnice nedotkne. Ostatně tomu jsme se také dočetli na internetu. Chyběli nám informace a s blížícím se termínem jsem chtěla vědět, zda mám hledat novou porodnici nebo zda bude litomyšlská ještě v provozu.“ Jak se život litomyšlského dětského a porodnického oddělení krátil, vznikla z iniciativy občanů petice na její záchranu. „Podepsali jsme to celá rodina, mělo se to pak posílat na kraj, pod který nemocnice spadá a tam o tom měli rozhodovat. Naše zastupitelstvo s tím nic moc nezmohlo, sice jsem se dočetla, že se za oddělení snažili bojovat, ale řekla bych, že nedostatečně. Pokud s tím vážně nemohli nic dělat, mohli aspoň pro nastávající rodiče zjistit, jak to s odděleními bude. Měli víc naléhat na krajské politiky a nenechávat to vyhnít.“ Krajští politici se k celé situaci také nezachovali zrovna nejlíp. Řešení petice odkládali tak dlouho, až nestihli odpovědět v zákonem stanovené lhůtě. Nakonec byl osud litomyšlské porodnice zpečetěn a ke 31. květnu 2013 byla uzavřena. Občané Litomyšle i blízkého okolí byli rozhořčeni, politici je celou dobu vodili za nos, informace získávali jen prostřednictvím médií, a tak si na celou situaci udělali vlastní obrázek. „To jednání bylo vůči maminkám sprosté. K čemu mi v tu dobu, byl nějaký novinový článek, který tvrdil, že svitavská a orlicko-ústecká porodnice zvládne převzít rodičky, jež měly plánovaný porod v Litomyšli? Měla jsem rodit každou chvíli a tohle byl pro mě akorát stres navíc.“ Maminky byly ujištěny, že je zbývající dvě porodnice v blízkosti Litomyšle přijmou, ale jak se zdá, opak byl v tomto případě pravdou. „Všechno vygradovalo ve chvíli porodu, kdy jsem zamířila do Svitav, bylo to krátce po uzavření porodnice v Litomyšli, kde mě odmítli přijmout, protože měli plno. Manžel mě tedy musel odvézt do Ústí. Měla jsem komplikovaný porod, museli mě převézt do Hradce Králové, ale dcerka zůstala, pro mě v tu chvíli z nepochopitelných důvodů, v Ústí. Později mi řekli, že dcerku museli dát do inkubátoru, a proto se mnou nemohla jet. Nedovedete si představit tu bezmoc, byla jsem matka, ale dceru jsem viděla až po měsíci. Manžel měl nehorázný strach, bál se, že o nás obě přijde a ke všemu se musel starat o našeho dvouletého syna.“ Lidé za uzavření dvou oddělení v litomyšlské nemocnici viní jak její vedení, tak politiky. „Vedení v tom mělo určitě prsty, ale není žádným tajemstvím, že krajští politici měli v celé situaci taky své slovo. Už jen to jejich chování a tanečky kolem petice o něčem vypovídá, podle mě, chtěli porodnici i dětské v Litomyšli položit, aby se nesnižovaly porody ve Svitavách a Ústí a nemuseli uzavřít porodnice tam. Litomyšlská porodnice byla vyhlášená, fungovala dobře, však jsem tam odrodila syna, takže vím, o čem mluvím. Nesnáším tyhle politické hry, kdy se ruší co je dobré a to špatné se nechává být,“ nešetří paní Karásková kritiky na krajské politiky. „Nejvíc mě štve, že jsem ty papaláše z ČSSD při minulých krajských volbách volila. Teď je již na změnu pozdě, ale mohla jsem začít alespoň u komunálních voleb, kdy ode mě žádný hlas nedostali. Tyhle zavedené strany jsou tam moc dlouho a asi už jim to leze na mozek. Letos jsem volila Fórum občanů Litomyšle, jsou mi blízké jejich názory a některé politiky znám i osobně, proto jsem jim dala preferenční hlasy.“ Mnohdy jedna špatná zkušenost, a zvláště pokud je silná, může změnit dosavadní smýšlení a jednání, jako tomu bylo v případě paní Karáskové. Pokud takto jedná více lidí, není se čemu divit, že nestranické spolky získávají v posledních letech na oblibě a není tomu tak jen v komunálních volbách.
Komunální politika pro něj není kariérou
Rozhovor s Vojtěchem Stříteským, zakladatelem Fóra občanů Litomyšle. O tom, co ho do politiky přivedlo a co ho tam stále drží.
Proč jste vstoupil do politiky?
Vždy jsem se zajímal o věci veřejné, tedy o ty s malým v. Sice jsem nikdy nebyl kandidátem žádné strany ani do žádné nevstoupil, ale třeba už v Listopadu 1989 – to mi bylo osmadvacet - jsem v Litomyšli spoluzakládal Občanské fórum. Viděl jsem, že to, co říkám na schůzích nebo na veřejných shromážděních, co si myslím, lidi zajímá a že se mnou v řadě případů mají shodné názory. V roce 1998 jsem pak stál u zrodu nezávislého hnutí Fórum občanů Litomyšle, které mělo na ideje a nadšení sametové revoluce navazovat. Postupně jsem kandidoval v každých dalších komunálních volbách jako jeho lídr a vždy jsem byl zvolen do zastupitelstva města. Potřetí v řadě jsem členem městské rady a nyní, od roku 2010, místostarostou města.
Co myslíte, že stojí za tímto Vaším úspěchem?
Skutečnost, že jsem opakovaně získal důvěru lidí v tajném a svobodném hlasování a ve skutečně velké konkurenci, beru jako potvrzení, že na řízení města, jeho priority, život a rozvoj má mnoho lidí obdobný názor. Je to ovšem také mimořádný závazek, jemuž musíte dostát se ctí! Velmi mi pomáhá fakt, že jsem se zde narodil, s výjimkou vojny tady nepřetržitě bydlím, mám toto město skutečně velmi rád a dobře jej znám.
Rozhodl byste se znovu pro politickou kariéru, když teď víte, co to obnáší?
Neoznačil bych moje působení v komunální politice za „politickou kariéru“, to není odpovídající termín. Ale vím, co máte na mysli, tedy upřímně: pokud bych měl rodinu, pak bych mou účast v příštích komunálních volbách velmi zvažoval. Těžko bych si odpouštěl, že by např. moji nejbližší měli trpět kvůli mým politickým a pracovním názorům. V posledních letech se totiž vyrojila celá řada rychlokvašných mesiášů, politických podnikatelů, rádoby zachránců demokracie, ale i obyčejných hochštaplerů a tlučhubů. Ti v touze po moci odmítají uznat úspěchy – jen špiní, boří a pod pláštíkem „demokratické opozice“ pomlouvají. Kdekoli – v novinách, v médiích a zejména na internetu. Nedivím se některým kolegyním a kolegům ze zastupitelstva, že raději na zasedáních v diskuzi nepromluví, resp. nemluví vůbec - nemají chuť a zapotřebí nechat vláčet sebe a své blízké špínou. Nota bene, když pomluvy kryje soudní moc, neboť jako „politici z vlastní vůle“ jsme prý nuceni to snášet a strpět. Vím o tom hodně, protože jsem sám takovým „předmětem zájmu“.
Naruší tyto nabyté zkušenosti vaši kandidaturu v nadcházejících komunální volbách?
Kandidovat v říjnových volbách tak bude věcí i osobní statečnosti – ale asi do toho půjdu znovu, neboť mám toto město rád a nedokážu si představit, že to vše, co se zde za nemalého úsilí od Listopadu podařilo, přijde vniveč a město budou řídit lidé, kteří o řízení jen krásně mluví, ale ještě to v praxi nezkusili. Ale teprve voliči rozhodnou, kdo kde má a bude sedět.
Co se Vám podařilo změnit (prosadit) od svého nástupu do politické funkce?
Tři roky na pozici místostarosty lze nazírat dvěma způsoby: jako dobu velice dlouhou, za níž se toho dá stihnout nesmírně hodně – a nebo – ve světle mnohých polistopadových starostů, kteří vydrželi na svých pozicích bezmála dvě desetiletí, jako kapku v moři. Já sám to vnímám jako začátek a start. K prosazení hlubších změn bych myslím – kromě kolegů stejných ambicí – potřeboval ještě jedno nebo lépe dvě období. Protože třeba změnit ochotu úředníků, rychlost řízení, mechanismus a délku vyřizování záležitostí s klientem – tedy občanem – to je a bude běh na delší trať. Ale těch hlubších potřebných změn je více. Pro mne je nyní především důležité, že se postupně daří naplňovat náš volební program, programové prohlášení zastupitelstva a že koaliční smlouva není cárem papíru - jak občas vidíme na vrcholové úrovni.
Jak se Vám líbí kulturní a sportovní situace ve městě Litomyšl?
Vždycky jsme byli v těchto oblastech o velký kus před jinými obdobně velkými – resp. malými – městy. Kulturní nabídka je zde skutečně nesmírně bohatá, pestrá a lidé zvenčí říkají, že je na úrovni nabídek přibližně třiceti – padesátitisícového města. A v některých případech – mj. Smetanova Litomyšl – jde o podniky a ambice zřetelně nadregionální až metropolitní. U sportu se v posledním období začíná projevovat daný limit v počtu dětí, kteří se chtějí sportu věnovat. Je jich stále méně, protože je více jiných – mimosportovních – lákadel. A ti, kteří se pro sport rozhodnou, často dávají přednost netradičním, novým sportům a ty „klasické“ (např. fotbal, hokej) neprosperují. Ale myslím, že zde naprosto platí heslo: „všechno je o lidech“. Oddíl basketbalu vede nadšený mladý muž, za nímž jdou malí i velcí a dnes je to oddíl s největší mládežnickou základnou ve městě!
Jaký je Váš názor na současný politický vývoj?
Na podzim roku 2012 jsem kandidoval do Senátu a musím říci, že obyčejní lidé byli tou dobou politikou doslova zhnusení a otrávení. Myslím, že i proto byla v té době vládnoucí pravice poražena na hlavu. Od té doby přibyla kauza Nečas – Nagyová a jen co se zdálo, že by výsledek parlamentních voleb mohl nasměrovat kormidlo do alespoň trochu klidnějších vod, málem se nám – ve slepé touze po moci - vyvraždilo vedení ČSSD. Takže pohled do zrcadla nabízí naší společnosti čtvrt století po Listopadu dosti smutný obrázek. Částečně je to proto, že jsme nedokázali za minulostí udělat skutečně tlustou čáru, tedy zrušit a zakázat KSČ a potrestat lidi, kteří národ desetiletí devastovali. Naopak jsme nechali estébáky a představitele komunistického establishmentu pohodlně privatizovat a skrytě řídit mnohá odvětví našeho života. A částečně je to také proto, kdo a jakých kvalit se k moci prodral nebo se k ní dere. Když v televizi sleduji předvolební debaty, mám pocit, že ti lidé snad ani kandidaturu nemohou myslet vážně – tolik nevědomosti v jedné hlavě! Vše ovšem vyrovnávají a přebíjejí penězi, arogancí, nabubřelostí a některé dámy i vzhledem. Ale také proto je třeba se voleb aktivně účastnit a o správu věcí veřejných se starat.
Co si myslíte o žurnalistech, máte s nimi negativní či pozitivní zkušenosti?
Moje odpověď by mohla být stručná: mám s nimi zkušenosti obojího druhu. Ale rozvedu to. Především mi obecně vadí, kam kráčí běžná česká žurnalistika – ke zkratkovitosti a bulváru. To samozřejmě závisí od přání majitele – prodat za každou cenu. To bych ještě dokázal pochopit u komerčního média - ale u veřejnoprávního s tím mám velký problém! To ale není nic proti tomu, že Česká televize i Český rozhlas dokáží natočit a odvysílat na přání „kohosi“ úplně tendenční reportáže. A ještě jedna „drobnost“ mě velmi irituje – neustále se zhoršující úroveň znalosti jazyka českého, zejména jeho gramatiky. Nejde jen o malá velká písmena či interpunkci, problémy dělá i elementární měkké i / ypsilon. Na druhou stranu oceňuji pestrost výběru témat a čtivost některých publicistů. A jsou i takoví – třeba v Reflexu – na jejichž články se vysloveně těším a užívám si je.
Jeho život je spjat s hudbou
Litomyšl je malebné město v němž se odjakživa psala historie. Narodilo se zde mnoho známých osobností, z nichž můžeme vzpomenout na Aloise Jiráska, Magdalenu Dobromilu Rettigovou i Bedřicha Smetanu. Se jménem posledního z nich je spjato i jméno druhého litomyšlského místostarosty Vojtěcha Stříteského.
Narodil se 31. září 1961 v Litomyšli. Již od mládí projevoval umělecké sklony, zejména pak v oblasti hudby. Ve čtyřiadvaceti letech dostudoval Konzervatoř v Pardubicích, jeho zaměření byl operní zpěv. Dlouhodobě se podílen na mezinárodním hudebním festivalu Smetanova Litomyšl a roku 2008 se stal ředitele Komorní filharmonie Pardubice.
Do aktivní politiky se dostal již v revolučním roce 1989. Tehdy v rodném městě spoluzakládal OF. Možnost skutečně něco ovlivnit a oslovit spoluobčany svým názorem se mu natolik zalíbila, že se krom umělecké kariéry začal věnovat i správě věcí veřejných. Dlouho se vyhýbal spolupráci s politickými stranami, a proto také stál u zrodu Fóra občanů Litomyšle. Za toto uskupení se opakovaně dostal do rady města a od roku 2010 je druhým místostarostou. I tato jeho nová pozice však mohla být ohrožena. Někteří politici ostře protestovali proti postu druhého místostarosty. Byl mezi nimi i lídr Věcí veřejných Jaromír Odstrčil. Podle něho byla funkce druhého místostarosty zcela zbytečná. Dokonce předložil tabulku měst, která mají více obyvatel než Litomyšl a bohatě si vystačí s jedním místostarostou. Post druhého místostarosty však kladně ohodnotil starosta Michal Kortyš a místostarosta Radomil Kašpar. Podle nich je Litomyšl natolik specifická a je zde tolik kulturních a sportovních událostí, že druhého místostarostu využije. Stříteský tedy nastoupil na post druhého místostarosty města Litomyšl a zároveň skončil jako ředitel filharmonie.
Ačkoliv je v komunální politice více než patnáct let, nechce nazývat své působení jako politickou kariéru. O její zahájení se ale bezesporu pokusil, když pod hlavičkou KDU-ČSL neúspěšně kandidoval na senátora. Tenkrát ale netušil, jaký sled událostí to vyvolá. V reportáži České televize a v Parlamentních listech o něm bylo publikováno, že je členem TOP09, za které v posledních komunálních volbách kandidoval. Nebyla to pravda, protože vždy kandidoval za nezávislé kandidáty Fóra občanů Litomyšle. Stříteský se proti tomuto nařčení ohradil, přesto si kvůli reportáži Vlastimila Weinara s názvem Člen TOP09 chce kandidovat za KDU-ČSL udělal nesmazatelný negativní obrázek o českých veřejnoprávních médiích. „Česká televize dokáže natočit na přání „kohosi“ úplně tendenční reportáže,“ říká.
S progresem a změnami, kterých dosáhl coby politik, ale není zcela spokojen. „K prosazení hlubších změn bych myslím – kromě kolegů stejných ambicí – potřeboval ještě jedno nebo lépe dvě období.“ Letošní rok se pokoušel společně s dalšími zastupiteli prosadit pojmenování nově zrekonstruovaného zámeckého návrší na náměstí Václava Havla. Tento návrh vznikl jako pocta exprezidentovi, který zde před 20 lety zprostředkoval schůzku sedmi středoevropských prezidentů. Tento návrh se však setkal s rozporuplnými názory jak ze strany veřejnosti, tak ze strany politiků. Nesouhlasil s ním například Radek Pulkrábek ze sdružení Patriot, podle něhož tento prostor není ani náměstím, ale připomíná mu spíš parkoviště, a ani starosta města Michal Kortyš, dle něhož není nutné řešit otázku pojmenování náměstí ihned. Pro by byl bývalý starosta Miroslav Brýdl, který zde Havla před dvaceti lety přivítal.
Kromě věcí politických, kde se věnuje především kultuře a sociálním tématům, se stále zabývá původní profesí. Je uměleckým ředitelem festivalu Smetanova Litomyšl, byl tajemníkem Asociace hudebních festivalů České republiky, ředitelem Komorní filharmonie Pardubice a zpíval v desítkách představení. Nejznámější je ale právě díky práci na Smetanově Litomyšli. Za více než 30 let, kdy se na organizaci podílí, prošel již řadou pozic. Od těch nejnižších, na kterých pracoval coby mladý student a přes dramaturgii došel až na post nejvyšší.
Občané města mají o panu Stříteském veskrze pozitivní mínění. Je to zvláště proto, že dlouhodobě spolupracuje na festivalu Smetanova Litomyšl, který je skutečně velkým kulturním zážitkem. Díky tomu Vojtěch Stříteský nemá v jejich očích nálepku toho, „kdo si chce nahrabat, co nejvíc pro sebe“, ale vidí ho jako někoho, kdo se opravdu snaží jejich městu něco dát a vyzdvihnout ho na vyšší úroveň. V budoucnu uvidíme, kam se budou dál ubírat jeho kroky.
Záměr
1. Cíl práce
Cílem práce bylo popsat proces, při kterém se v komunálních volbách v Litomyšli dostávají k moci neparlamentní uskupení místo etablovaných politických stran. Ty každoročně oslabují, nebo alespoň nesílí, ale různá hnutí a společenství ano. Chtěla jsem zjistit, proč se tomu tak děje, proč je lidé volí. Cílem bylo věnovat se alespoň jednomu hnutí. K vypracování projektu jsem chtěla použít různé žánry a s jejich pomocí se věnovat jednotlivým problémům a zjištěným informacím.
2. Volba tématu
Toto téma jsem si vybrala, protože je mi velmi blízké. V Litomyšli žiji celý svůj život, a přestože jsem byla poslední čtyři roky víceméně mimo město a bydlela kvůli škole v Olomouci, zajímá mě, kam to s „mým“ městem spěje, a kdo sedí na radnici. Poslední rok jsem však povětšinou trávila zpět doma v Litomyšli, proto jsem zvolila toto téma i z organizačních důvodů. Bylo jednodušší shánět informace o problému v místě, kde k němu vzniká a kde mám k informacím přístup. Zároveň mě velmi zaujaly postoje a vyjádření občanů a i ty se díky vhodnému zvolení tématu daly snáze získat. Dále jsem se tématem zabývala, protože prakticky při každých volbách v mém bydlišti vznikají nové volební subjekty a některé z nich dokonce voliči zvolili do zastupitelstva. V letošních volbách získali kandidáti z těchto politických stran devět mandátů, což není zrovna málo. Zajímalo mě, zda noví politici mohou do zastupitelstva přinést něco nového, nové myšlenky nebo zda jsou schopni předložit názory lidu. Litomyšl je hodně kulturní město, je známá tímto kulturním zázemím, ale přijde mi, že jí politické machinace v posledních čtyřech letech kazí pověst. Lidé začali být nespokojení s vedením, za jehož vlády došlo k více negativním skutečnostem a pozitiv přineslo poskrovnu. Vznášející temný stín nad členy bývalého zastupitelstva o mnohém rozhodl a v letošních volbách se do popředí dostaly zcela jiné volební celky, a právě kvůli tomu jsem toto téma zvolila. Chtěla jsem zpracovat něco, co je mi blízké, čím bych vyjádřila svůj postoj a hlavně postoj litomyšlských občanů. Většina prací zabývajících se politikou, se věnuje čistě politice a politikům. Mě osobně zajímal spíš názor lidu, protože mám pocit, že politici neposlouchají a hrabou si na svém písečku což je smutné, ale hlavně zarážející vzhledem k tomu, že jsou voleni lidmi, ale jejich názory je pak již nezajímají. Zpracování tématu bylo aktuální, a proto i získané informace byly čerstvé, což zajišťovalo značnou výhodu.
3. Zdroje a stav problematiky
V tomto případě rozhodně nešlo o celostátní problematiku, jelikož se moje téma zabývá komunálními volbami v Litomyšli. Podobné téma měl sice kolega Vojáček, ale ten se zabýval čistě stranou ODS v komunálních volbách 2014 v Litomyšli. Zdrojem mi byly zažité události ve městě Litomyšl, některé články ve Svitavském deníku a městském zpravodaji Lilie. Za působení bývalého zastupitelstva probíhal velký projet restrukturalizace zámeckého návrší. Opravy se táhly možná déle než se předpokládalo, došlo ke spoustě úprav, kácení stromů, rozebrání přírodního amfiteátru a přidání škaredého koryta do zámeckých zahrad. Tyto informace jsem čerpala právě z Deníku, Lilie a také jsem mohla nové úpravy vidět na vlastní oči a porovnat je s předchozím vzezřením opravený a upravených míst. Někteří občané se s těmito změnami nedokázali vyrovnat, a proto se přiklonili ke zvolení neparlamentní strany nebo k volbám vůbec nešli. Dalším kazem na kráse bylo zavření dětského oddělení a s tím spojené uzavření porodnice v litomyšlské nemocnici. Rozhořčení občané došli až tak daleko, že založili petici, proti jejich uzavření, ale politici se k tomuto faktu nezachovali zrovna čestně. Figurovali zde politici z ČSSD a KDU-ČSL. Tyto informace jsem získala opět z novin a internetových článků. Mnou vytyčené problémy, které se ovšem za ty čtyři roky utvořily, jsem řešila s občany města a snažila se získat i vyjádření politiků. Mnou zvolenému tématu se nikdo nějak komplexněji nevěnoval, jsou články věnující se jednotlivě mnou uvedeným problémům, ale já je chtěla dát do souvislostí a poskytnout vyjádření od občanů. Můj projekt tedy zčásti navazuje na problém s uzavřením porodnice a dětského oddělení a to zejména prostřednictvím žánru story, ale to je asi tak všechno. Většinu informací jsem zjišťovala sama rozhovory se zainteresovanými občany a politiky.
4. Ideový plán
Zjistit proč se lidé v Litomyšli přiklánějí k volení neparlamentních uskupení, a co může být onou příčinou. Příčny k tomu jsem hledala v minulém čtyřletém volební období, vybrala jsem asi nejdůležitější okamžiky z tohoto období, které se dotýkali téměř všech občanů v Litomyšli, a které je nenechali chladnými. Snažila jsem se s danými okamžiky pracovat, zajímalo mě, zda právě ony mají za následek zvyšující počet mandátů neparlamentních stran v litomyšlském zastupitelstvu. Chtěla jsem pracovat s informacemi od lidí a podle toho jsem se řídila.
5. Postup práce
V první řadě jsem zkontaktovala významného litomyšlského politika. Po několika týdnech domluv souhlasil s poskytnutím rozhovoru. Nakonec byl při odpovídání na mé dotazy velice sdílný, ačkoliv nemá s novináři nejlepší zkušenosti, a poskytnul mi dostatek informací k napsání rozhovoru i následného profilu politika.
Další prioritou bylo získání dostatečného množství informací z řad občanů. K tomu mě dopomohly rozhovory s občany, ze kterých jsem vytvořila anketu a story. Rozhovory jsem dělala jak osobně tak prostřednictvím e-mailů, případně kombinací obou možností. Zprostředkovaná forma komunikace byla kvůli časové zaneprázdněnosti některých respondentů. Otázky jsem měla předem připravené, ale během rozhovoru jsem použila i otázky reagující na vývoj a průběh interview.
Do zpráv a komentáře jsem čerpala z oficiálních zdrojů týkajících se voleb, zejména ČSÚ a Deníku.
Komunální volby vyhráli lidovci (rozšířená zpráva)
Tento text jsem koncipovala jako hlavní zpravodajský žánr. Rozšířenou zprávu jsem zvolila z toho důvodu, že odpovídá na komplexní sadu otázek kdo, co, kdy, kde, jak a proč? Má tvar obrácené pyramidy (kónická kompozice), tudíž se dá odzadu krátit od nejméně důležitého k nejdůležitějšímu. Za ideální téma pro tento žurnalistický žánr jsem zvolila výsledek voleb, protože se to vzhledem k cílům práce logicky nabízelo.
O politické situaci v Litomyšli (komentář)
Reaguje na rozšířenou zprávu a pomocí úvahového postupu v něm rozvíjím svůj názor na volební situaci na Litomyšlsku. Zároveň v něm nastiňuji problémy, jež vznikly za vlády bývalého zastupitelstva.
Anketa
Náhodně jsem si zvolila několik lidí z šest mi nakonec zajímavě odpovědělo na mé otázky. Spoustu lidí se odmítlo bavit, někteří odpovídali pouze na jednu otázku. U některých jsem musela použít parafráze, protože se nevyjadřovali zrovna spisovně.
Porod jí otevřel oči (story)
Původně jsem měla vytipovaného jiného člověka, o kterém jsem chtěla napsat story. Tuto paní jsem poznala při dělání ankety, rozpovídala se nad plán, proto jsem si s ní domluvila rozhovor, kde mi sdělila své názory. Práce na story mě velmi zaujala a bavila, ač se jednalo o velice choulostivé téma, tak se nejvíce přiblížilo mému záměru, kdy měli být středem občané a ne samotní politici.
Komunální politika pro něj není kariérou (rozhovor)
Jak jsem již uvedla, nejtěžší prací na získání informací bylo domluvení si termínu s politikem. Oslovila jsem jich víc, ale až pan Stříteský souhlasil s rozhovorem. Povídalo se mi s ním dobře, na otázky odpovídal podrobně bez zbytečných odboček a velice ochotně. Na některé doplňující informace jsem se ho doptávala prostřednictvím e-mailu.
Jeho život je spjat s hudbou (politický profil)
Pana Stříteského jsem zvolila i v případě tohoto útvaru a to zejména proto, že se mi při rozhovoru s ním podařilo nashromáždit množství cenných informací a navíc se mi líbila návaznost politického profilu na rozhovor. Pro vytvoření profilu jsem tedy čerpala z uvedeného rozhovoru, dále jsem si dohledávala informace na jeho osobních stránkách a ve článcích v litomyšlském zpravodaji Lilie, Svitavském deníku a článcích na internetu.
6. Sebehodnocení
Domnívám se, že vytyčených cílů práce se mi podařilo víceméně dosáhnout. Prvním cílem bylo zjistit, proč lidi volí neetablovaná politická hnutí. To se mi podařilo v žánrech anketa, story a částečně v rozhovoru. Dalším cílem bylo k tomuto účelu použít několik rozdílných žurnalistických žánrů. Což jsem také splnila. Problémem bylo získat od lidí dostatečné množství informací, na nichž jsem chtěla práci vystavět. Někteří nechtěli odpovídat vůbec, jiní neodpovídali k věci a další odpovídali tak stručně, že se na tom nedal vystavět článek. Nakonec se mi však dostatečný počet kvalitních respondentů podařilo naleznout.
Do budoucna by se toto téma dalo rozpracovat následujícími způsoby: story s voličem každé strany, která ve volbách získala mandát, rozhovor s volebními lídry těchto stran, komparace jejich názorů v analyticko-úvahovém článku. Takto udělaný komplex článků by mohl zaujmout čtenáře i na regionální úrovni. Problémy tohoto teoretického rámce: časová náročnost, problémy se sháněním respondentů.
Přínos mého projektu je zejména v popsání alternativního rozhodování voličů v komunálních volbách s důrazem na motivaci voliče. Navíc jsem udělala poměrně obsáhlý rozhovor s volebním lídrem, ze kterého jsem pak čerpala do dalšího žánru. Kombinace rozhovoru a profilu slouží k dostatečnému představení konkrétního politika a jeho idejí.
Domnívám se, že story, portrét a rozhovor jsou relativně kvalitně a obsáhle napsané a čtenář si z nich může něco odnést.
Praktická realizace projektu mi dala následující: tvorba rozhovorů (a s tím spojené plánování) s respondenty. Hlavní problém bych viděla v tom, že komunální politici neměli velký zájem komunikovat, zřejmě kvůli tomu, že články nejsou nikde publikovány a tudíž je nemůžou použít při své propagaci. Sdílnější byli samotní občané, a dokonce i politici s PS ČR, se kterými jsem komunikovala v rámci jiného projektu a to už je vážně na pováženou.
7. Zdroje
Svitavský deník, ČSÚ
JÍLEK, Viktor. Lexikologie a stylistika nejen pro žurnalisty. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-1246-2.
Vlastní – informace získané rozhovory
