Vojtěch Bernatský přišel do sportovní redakce na podzim v roce 1994, tenkrát přišel do redakce, kde nebyly žádné počítače, a vše se zpracovávalo na psacích strojích. Používala se tzv. košilka přes kopírák – jeden text měl moderátor a druhý se vkládal do složek Branek, bodů, vteřin.
„Měli jsme k dispozici jen papíry, sjetiny z agentury ČTK, na kterých byly jednotlivé informace: Co se děje ve sportu, k tomu byl vždy určitý popisek, ale vše bylo bez zdroje. Tím pádem jsme neměli mnoho možností z čeho čerpat. V současnosti použiješ internet a vše „vygooglíš“, kdysi to bylo trochu víc o kreativitě, tím neříkám, že bychom si něco vymýšleli, ale když byl redaktor na natáčení, tak musel vše kolem sebe vnímat mnohem intenzivněji a dělat si zápisky.“ Změna ve stylu práce vizuální je neuvěřitelná. Dalo by se říct, že danou sportovní akci může natočit kameraman a jen ze zdrojů, které nalezne na internetu, sepíše text. Vše se zrychlilo, kameraman je schopný už na místě sportovní události sestříhat, zpracovat a zároveň materiál poslat do speciální složky, kde editor, spolu s moderátorem/redaktorem tvoří relaci a poslaný materiál mohou ihned z datové složky použít. „Tehdy redaktor musel dorazit do redakce po dané sportovní události, při cestě se modlil, aby nebylo například náledí a vše stihl včas. V zimě to byly hokeje, kde redaktor/komentátor přivezl záznam, který se musel následně zpracovat.“ Divákům se prostřednictvím nových technologických vymožeností může nabídnout mnohem více aktuálnějších informací. Dřív se natočila první třetina a jelo se do střižny, aby se vše stihlo zpracovat do vysílání.
„Co se týká zpravodajství, tak se opravdu zrychluje.“ Když Vojtěch v redakci začínal, tak nebylo úplným zvykem, aby redaktoři pracovali na reportážích tím způsobem, že se snažili vždy předat informaci navíc, jako je tomu v současnosti. „Není to jen o tom, že se konalo MS a nejlepší byla Jarka Vomáčková a Petr Vomastek. Vždy je potřeba tam najít příběh, který bude hlavní osou příspěvku, přidat tam určitý fun fact, který diváka zaujme. Když se podíváš o 20 let zpátky, všimni si, že některé reportáže byly opravdu strohé, zaznělo jen, kdo vyhrál a nic víc.“
Vojtěch je tváří Branek, bodů, vteřin (BBV), ze kterých ho mnoho diváků zná. „Pamatuji si dodnes, když jsem měl první BBV, které měly 4 minuty, a já si přemýšlel nad tím, co tam budu říkat?! Co tam dáme?! Byl jsem z toho úplně vyděšený. V současnosti mají Branky o víkendu i 15 minut a neustále se to rozšiřuje.“
Zrychluje se úplně vše a to přináší plusy i mínusy. Vojtěch započal kariéru ve sportovní redakci tak, že skoro rok nosil papíry a vařil kávu zkušeným redaktorům, od kterých se zároveň učil. „V minulosti jsme nebyly takové „rychlokvašky“, teď mám pocit, že jsou lidé mnohdy netrpěliví a nedočkaví a chtějí vše hned pomalu i moderovat. Někdy je to bohužel na tom výsledku znát a i pro ně je to veliká škoda, protože nemají možnost si vše vyzkoušet, nasát atmosféru a především jezdit všude s těmi zkušenými, prostřednictvím kterých získají nejvíce zkušeností.“ Další velkou změnou, která proběhla ve sportovní redakci je, že se z žen staly moderátorky a komentátorky. To vše začalo Ivanou Bednaříkovou (dnes Chvátalovou), historicky první ženou, která moderovala nejstarší zpravodajskou relaci Branky, body, vteřiny. „ Ivanka začínala v televizi ve stejném roce jako já. V srpnu v roce 1996 končili Olympijské hry v Atlantě, kde byli skoro všichni zaměstnanci sportovní redakce. V pražské redakci jsme v podstatě zůstali jen my dva a dostali jsme tuto velikou příležitost.“ Tato změna by se dalo brát jako veliký posun, kdy se z žen staly moderátorky/komentátorky. „Já jsem v tomhle ohledu stále přísnější. Mám pocit, že pokud nejde o estetické sporty, tak bude žena vždy trochu pokulhávat. Opravdu to v žádném případě nechci shazovat, ať to samozřejmě zkouší, ale opravdu se to nedá srovnat s intenzitou a položením hlasu či emocemi. V současnosti se redaktorky realizují u hokeje, což si prosadil Robert Záruba, k tomu také dělají studiové věci.“
Vojtěch Bernatský (VOVO)
moderátor Branek, bodů, vteřin
narozen 13. března 1975
Od konce roku 1995 byl externím spolupracovníkem Redakce sportu České televize. Zaměstnancem se stal od 1. ledna 2001
Působil také jako reportér během přímých přenosů zápasů České hokejové extraligy. Od roku 1998 do roku 2012 moderoval televizní Olympijská studia.
V minulosti působil jako moderátor pořadu České televize Svět rekordů a kuriozit. V roce 2009 se stal spolu s Petrou Janů vítězem soutěže Duety.
Stal se čtyřnásobným vítězem ankety TýTý v kategorii Sportovní moderátor.