Obezita jako nemoc

Cíl práce

Téma samostatného projektu je Obezita jako nemoc. Toto téma jsem si vybrala, abych poukázala na stále rostoucí počet jedinců ve společnosti s diagnostikovanou obezitou. Cílem práce tedy bylo zaměřit se na obezitu a ukázat ji jako chronické onemocnění, které by se mělo léčit stejně jako kterékoliv jiná choroba.

Jelikož jako specializaci jsem měla vědeckou žurnalistiku a za workshop psanou a online žurnalistiku, rozhodla jsem se věnovat psaní článků zaměřené na vědeckou oblast.

V realizaci samostatného projektu jsem chtěla vytvořit ucelený soubor, který by měl pomoci člověku s obezitou zorientovat se v dané problematice, pochopit proč a v čem je obezita problém, jak by se měl léčit a jak samotná léčba probíhá. Články jsem neplánovala napsat odborným stylem, nýbrž populárně-naučným, aby mohly sloužit širší veřejnosti.

Pojem obezity

V současné době se ve společnosti stále častěji objevuje názor, že je důležitější, jaký je člověk uvnitř, než co je napovrch. Na nadváhu respektive obezitu se díváme jako na estetický problém, který se snažíme omluvit tím, že pokud jsme se svým tělem spokojení, je to v pořádku. Když se podíváme do lékařských slovníků na heslo obezita, najdeme výklady jako:

· Chorobná otylost – nadměrné a z lékařského hlediska rizikové hromadění tukových zásob v organismu.[1]

· Nadměrné uložení tuku v organismu. Obezita podstatně zkracuje život pacientů. Bývají obvykle obézní bez obtíží do věku cca 50 let, pak se projeví somatické obtíže vázané na komplikace obezity, které se rozvíjí již desítky let předtím.[2]

· Obezita je chronické onemocnění, které není jen problémem kosmetickým, ale především zdravotním.[3]

Je nutné si uvědomit, že stejně jako léčíme například chřipku, tak musíme léčit i obezitu a ne před ní zavírat oči. A právě k tomuto pochopení samostatný projekt vznikl. Jeho cílem je obezitu představit jako nemoc, ukázat na zdravotní rizika, která se s obezitou spojují, a nastínit léčbu, která pacienta čeká.

Civilizační choroby jsou choroby, které se vyskytují ve vyspělých zemích a jsou způsobené nezdravým životním stylem, jako je kouření, alkohol, stres, špatné stravovací návyky a další faktory, které souvisí s životem ve velkoměstech.

Z civilizačních chorob je obezita po koření druhým nejčastějším zabijákem. Souvisí s ní řada dalších nemocí. Jsou to například: Zvýšení krevní tlak, nemoci srdce, mrtvice, nemoci žlučníku, řídnutí kostí, dýchavičnost, problémy s dýcháním ve spánku, rakovina dělohy, prsu, prostaty, tlustého střeva, dyslipidémie, astma, nadbytek kyseliny močové, hormonální abnormálie, ucpávání vaječníku, neplodnost, cukrovka a nebo steatohepatitida.

Měření obezity

K nejčastějším postupům, které slouží k laickému změření, zda netrpíme obezitou je BMI (body mass index). Vypočítá se: hmotnost děleno výška na druhou. Výsledek je pak srovnán v tabulce.


BMI
KATEGORIE
RIZIKO

Méně než 18, 5
Podváha
Vysoká

18,5 – 24, 9
Norma
Minimální

25 – 29,9
Nadváha
Nízká až lehce vyšší

30 – 34,9
Obezita 1. stupně
Zvýšená

35 – 39,9
Obezita 2. stupně (závažná)
Vysoká

40 a více
Obezita 3. stupně (těžká)
Velmi vysoká

Je důležité upozornit, že BMI je značně zjednodušený model, který se nedá praktikovat u dětí, seniorů a především aktivních sportovců. BMI nerozpozná svaly od tuku, a jelikož jsou svaly těžší než tuky, u sportovců je možnost, že hodnota BMI je vysoká, ačkoliv daný člověk nadváhou netrpí. Z tohoto důvodu je nutné brát toto měření jenom jako orientační možnost. Skutečné výsledky se dají zjistit pouze na základě měření u odborníka.

Dalším možností, jak zjistit, zda nespadáme do klasifikace obezity, je měření pasu. V průměru se uvádí, že riziko u mužů roste s obvodem pasu nad 94 cm a u žen nad 80 cm. V případě, že obvod pasu se blíží k těmto cifrám, nebo už jej překročil, jedná se o obezitu, kterou je potřeba začít léčit.

Zdůvodnění volby tématu

Jako specializaci jsem měla vědeckou žurnalistiku, proto jsem si chtěla vybrat téma, které by spadalo do kategorie populárně-naučné. Vědecká oblast žurnalistiky je pro novináře relativně neznámá oblast. V odborných časopisech články většinou píší sami odborníci, kteří tématu rozumí a v případě, že je autorem novinář, úzce spolupracuje s odborníkem. Tyto publikace jsou věnovány dalším odborníkům nebo vzdělaným laikům na danou oblast. 

Proto jsem si vybrala téma, které je důležité pro širokou veřejnost. Články jsem se pokusila koncipovat do roviny populárně-naučné tak, aby se mohly stát zdrojem informací pro větší okruh lidí. Hlavním jejich cílem by mělo být vzdělávat čtenáře a poskytovat jim srozumitelně odpovědi na jejich otázky.

Tématem obezity jsem se zabývala z několika důvodů. Jsem zastáncem zdravého životního stylu a s problémem obezity jsem se setkala v rodině, takže jsem měla možnost sledovat, jak obezita omezuje život jedince, který ji trpí, a jak sebou přináší další přidružené nemoci jako je vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol, diabetes, ateroskleróza nebo křečové žíly. S dotyčnou osobou jsem absolvovala řadu vyšetření u doktorů a výživových poradců. Ve chvíli, kdy se rozhodla změnit svůj životní styl, abych ji podpořila, začala jsem se taktéž stravovat zdravěji a více cvičit. Z tohoto důvodu je mi téma velmi blízké. V oblasti správné životosprávy se pohybuju přes šest let a v budoucnu chci věnovat výživovému poradenství.

Jelikož se v tomto prostředí pohybuju už přes šest let, nemohla jsem si nevšimnout především neznalostí, která se ve společnosti objevuje. Přestože informace jsou dostupné všude kolem, stále častěji potkávám neinformované nebo dezinformované jedince. I z tohoto důvodu jsme si téma vybrala.

Stav problematiky

Ačkoliv se toto téma stále více medializuje, například v televizi vznikají pořady o obezitě (Jste to, co jíte, Extrémní přeměny, The Biggest Loser), vydávají se časopisy s touto tématikou (Dieta, Zdravé hubnutí) a pořádají se konference pro veřejnost, stále se jedná o málo probírané téma. Existuje řada různých postupů, které zaplavují internet, jak zhubnout. Jedná se většinou o „zázračné“ pilulky či posilovací stroje, které stačí používat jenom pár minut denně. A přestože se odborníci neustále snaží ukázat, že jedinou cestou, jak být zdraví, je zdravý životní styl, stále ještě je hodně lidí, kteří si pilulky objednají.

Není tajemstvím, že se obezita stala jednou z mnoha civilizačních chorob, která ohrožuje vyspělé státy. Jenže místo toho, abychom se léčili, uzpůsobujeme si nárůstu váhy náš život. Obezita už není jen problémem dospělých, každý rok roste počet dětí, které mají problémy s váhou. Státní zdravotní ústav (SZÚ) vydal prohlášení, že s nadváhou v současné době bojuje více než 50% populace v České republice. Obezita trápí zhruba 20% žen a 22% mužů. Podle Všeobecné zdravotní pojišťovny se v České republice za poslední dva roky zvýšil výskyt obezity a nadváhy o pět procent, což je zhruba 500 tisíc lidí. Dětská obezita v současné době trápí přibližně 20–30 % dětí.

Pokud obezita trápí více než 50%, je pravděpodobné, že se obezita může stát za pár let jakousi normou. Pokud bude čím dál víc lidí obézních, získají mladší generace pocit, že je to vlastně normální. U rodičů, kteří jsou obézní, je riziko, že jejich dítě bude mít také potíže s váhou mnohonásobně vyšší.

Jenže naproti odborníkům, kteří se snaží tuto situaci napravit, stojí potravinové společnosti. Průměrné dítě ve vyspělých státech vidí v televizi za jeden rok přes 10 000 reklam na jídlo. Přes 95% těchto reklam je na nezdravé jídlo jako jsou sladkosti, tyčinky, brambůrky, slazené nápoje a fast-foody.

V americkém dokumentu Super Size Me, zabývající se rostoucí obezitou u Američanů se mimo jiné zabývají účinky reklam na děti. Uvádějí, že v roce 2001 na reklamy v rádiu, tisku a v televizi nejznámější fast-food McDonald´s dal přes 1,4 miliard dolarů. Pepsi utratila za reklamy 1 miliardu dolarů. Ve stejném roce měla největší kampaň „5 denně“ propagující zdravé jídlo rozpočet 2 miliony dolarů. Podle těchto údajů je jasně vidět, že neexistuje férový boj mezi odborníky na zdravý životní styl a potravinovými společnostmi.

Aby se tomuto předešlo, měl by se problém týkající se obezity více medializovat. Ukazovat na riziko, které hrozí, co sebou obezita přináší a pokusit se zabránit stále rostoucím statistikám.

Zdravý životní styl vs. diety

Základním problémem při redukce váhy bývá neznalost správné životosprávy. Lidé hledají nejrychlejší cesty, jak zhubnout, proto se pouští do řady diet, které mohou být kolikrát i zdraví nebezpečné. Žádná dieta vám totiž nezaručí zdraví. To může jen zdravý životní styl, podle kterého bychom se měli řídit celý život.

Zdravý životní styl. Zdravý životní styl není pouze o jídle. Společně se stravou jsou důležité další prvky, jako je sport a relaxace. Je zaměřený na vyváženou a přiměřenou výživu, která se skládá z vyváženého množství základních živin: sacharidů, tuků, bílkovin, vitaminů, minerálů a nesmíme také zapomenout na vodu.[4]

Vegetariánství. Jedná se o způsob stravování, ze kterého se vyřazuje veškeré maso. Někteří vegetariáni nejsou tak radikální a dovolují jíst ryby nebo kuřecí maso. U vegetariánů se ale ve většině případů nejedná o snahu shodit přebytečná kila, ale o nechuť jíst živočišné produkty.

Veganství. Veganství je další odnoží vegetariánství. Tentokrát je ovšem zakázána veškerá živočišná strava. Tedy kromě masa i mléko, vajíčka a med. Vegani čerpají živiny pouze z rostlinných zdrojů. Mezi odborníky existují dva rozdílné názory. Jedni tvrdí, že veganům živočišné bílkoviny chybí a nedokáže je z rostlinných nahradit. Druzí zastávají přesně opační názor.

Vitariánství (RAW strava). Poslední a nejvíce extrémní odnoží vegetariánství je takzvané vitariánství. Podstatou vitariánsví je, že tepelná úprava ničí výživové hodnoty všech potravin a tím se strava znehodnotí. Strava se skládá pouze z ovoce a zeleniny. Je to tedy vysoko sacharidová a nízkotučná strava.

Paleo strava. Dalším typem stravování je tzv. paleo strava. Ta funguje na principu, že naše genetika je přizpůsobená k tomu, abychom zpracovávali velké množství kvalitních tuků. U paleo stravy je omezen příjem sacharidů na minimum.

Makrobiotika. Je založena podle taoistického učení o jing a jang. Základní surovinou v makrobiotické kuchyni je obilí, zakazuje většinu živočišných produktů a průmyslově zpracované suroviny.

Ať už se jedná o kterýkoliv z výše uvedený stylů života, všechny tyto odnože nejsou jen o jídle. Jedná se o životní filozofii, která zasahuje do všech oblastí života. Jejich přívrženci jej dodržují celý život a řídí se jejími pravidly, protože jej vnímají jako součást svého života. To je základní rozdíl mezi stylem života a dietami, které slouží jenom jako krátká úprava jídelníčku.

Mezi nejznámější diety patří například diety typu: Dukanova dieta, Atkinsonova dieta, banánová dieta, tukožroutská polévka, fresh dieta nebo třeba dieta z Beverly Hills.

Ideový plán

Jak už bylo řečeno v cílech samostatného projektu, cílem je vytvořit ucelený soubor článků, které by měli pomoci každému člověku zorientovat se v dané problematice.

Hlavní článek jsem koncipovala jako souhrnný popis informací. Definovala jsem pojem obezita a pokusila se vysvětlit, že s obezitou jsou spojeny mnohé komplikace. Čtenář by měl získat pocit, že obezita je něco ve skrze špatného, co je třeba vyléčit. Článek popisuje přidružené nemoci, které s obezitou souvisí. Uvádí i jak těmto nemocím předcházet. Ve většině případů je nejdůležitějším aspektem vyléčení nebo prevence právě změna životního stylu. Společně s těmito informacemi jsem uvedla i krátké vysvětlení odborníků, kteří se zdravým životným stylem zabývají.

Často se potkávám s neznalostí, co daný odborník vlastně znamená. Lidí neví, jestli mají navštívit obezitologa, dietologa nebo výživového poradce. Neví, jaký je mezi nimi rozdíl a často se stává, že kvůli tomu odborníka vůbec nevyhledají. Tímto by měli získat stručný, ale výstižný výklad, co který odborník znamená, na co se specializuje a jak se liší od těch ostatních.

Další článek jsem napsala jako story. Story (neboli příběh) je kratší útvar, který se týká skutečných osob a skutečných událostí. Cíl story je představit zajímavou osobu a doložit na příběhu jedince nějaký společenský jev. Funkce story může být informativní a zábavní, ale i získávací.

Hlavním důvodem byla především motivace. Prací s obézními lidmi jsme se naučila jedno, lidé často ztrácí motivaci. Mívají pocit, že jejich práce není vidět, že cesta před nimi je příliš dlouhá a výsledky prakticky v nedohlednu. Často stačí jedno špatné ráno, jedno zakopnutí a veškerá snaha o změnu je pryč. Motivace je v takových případech velmi důležitá. Pokud si lidé mohou přečíst o někom, kdo byl v podobné situaci jako oni a dokázal se se situací vypořádat, získají pocit sounáležitosti a pocítí nový nával odhodlání, který je velmi důležitý. Pro story jsem si vybrala jedno z podtémat obezity, a to konkrétně dětskou obezitu. Chtěla jsem tím ukázat, že i děti jsou čím dál více ohroženi touto civilizační chorobou. U dětí je obezita kromě fyzických problémů i velkou psychickou zátěží, která může vývoj dítěte nadobro poznamenat. Děti se nevědomky podřizují zvykům rodičů. A rodiče často žijí v přesvědčení, že jejich dítě z tloušťky jednoduše časem vyroste a situaci neřeší. Jenže statistiky říkají, že třetina obézních dětí se nevyléčí a zůstane obézních po zbytek života. Proto je důležité, aby rodiče podnikly potřebné kroky ke snížení hmotnosti u svých dětí.

Třetí článek je rozhovor s odborníkem, výživovou specialistkou Evou Drozdovou, která se snaží vysvětlit, jaký je rozdíl mezi dietou a zdravým životním stylem. Slovo dieta je v komunitě obézních velmi dobře známé. Podle průzkumů každý druhý člověk někdy držel nebo se pokoušel držet dietu. Jak výživová specialistka vysvětluje, většina jejich klientů si neuvědomuje, že zhubnout není jen otázkou nějaké chvilkové diety. Nýbrž naopak se jedná o celkovou a doživotní změnu života ve všech jeho aspektech a ne pouze v oblasti jídla.

To je hlavním důvodem, proč diety nefungují. Po jejich držení se člověk vrací zpátky k nezdravému životnímu stylu a dochází k tak zvanému jo-jo efektu. Eva Drozdová se snaží vysvětlit, že diety nám ke zdraví mnoho nepomohou.

Pochopení tohoto jednoduchého faktu může vést k celkové a definitivní změně člověka. Pokud rozumíme, co znamená zdravý životní styl, vyhneme se nechtěným jo-jo efektům a výsledky budou mnohem rychlejší.

Posledním článkem je reportáž, která má posloužit jako krátká ukázka toho, jak to u odborníka vypadá a co mají čtenáři čekat. Reportáž slouží jako subjektivovaný odraz reality, která odráží autorův postřeh. Autor je součástí děje, ale nepopisuje všechna fakta, pouze ta, která ho zaujala.

Setkání s výživovým specialistou je pro hubnutí důležitým prvním krokem. Někteří jedinci se snaží nejprve hubnout sami na vlastní pěst a dopouštějí se pak zásadních chyb, které jim brání v dosažení cíle. Odborníkovi přitom stačí pár otázek, aby tyto chyby odstranil či napravil. Z praxe vím, že lidé nechodí k odborníkovi z několika důvodů, buď to se stydí, nebo si myslí, že to mohou zvládnout sami doma, nebo jednoduše neví, co je u odborníka čeká a mají z toho strach, což je naprosto zbytečné. Touto reportáží jsme se pokusila odstranit nevědomost, ale i stud, který se u obézních lidí velmi často vyskytuje.

Všechny čtyři články mají dohromady vytvořit určitou pomoc pro ty, kteří se ocitli na prahu obezity, a neví, co s tím dělat. Hlavní článek jim ukáže, co obezita znamená, jaké ohrožení sebou přináší a jakého si vybrat odborníka při boji s kily. Druhý článek poskytne podporu a motivaci. Čtenáři dostanou pocit, že jejich cesta není nemožná a dá se zvládnout. Za třetí rozhovor je o rozdílu mezi dietami a zdravým životním stylem a pochopením, že jediná cesta vede přes celkovou změnu. A v posledním článku si přečtou, co je u odborníka čeká, jak bude schůzka probíhat a na co se připravit.

Ve zdůvodnění volby tématu jsem se zmínila, že jsem se rozhodla napsat populárně-naučné články věnované pro širší veřejnost. Na samostatném projektu jsme spolupracovala s výživovou specialistkou, která mi poskytovala potřebné odborné informace, a v problematice křečových žil mi na pár otázek odpověděl lékař MUDr. Albert Foldyna, flebolog a chirurg z pražské Kliniky laserové a estetické dermatologie.

Články jsem se snažila psát tak, aby jazykově odpovídaly standardům, které se objevují v současných lifestylových časopisech nebo populárně-naučných časopisech, které slouží pro předání informací lidem, kteří v dané oblasti nejsou odborníky. Pokoušela jsem se všechny odborné termíny vysvětlit a psát jednoduchým jazykem.

Jelikož se svými články pokouším oslovit čtenáře a přimět je k boji s nemocí, používala jsem ve svých článcích oslovování, aby to vypadalo, že se čtenáři přímo mluvím.

Například: V případě, že se rozhodnete podstoupit tuto cestu, vaše první kroky by měly v první řadě zamířit k odborníkovi.

Původně jsem neměla v plánu oslovování používat. Chtěla jsem si zachovat profesní odstup a články více koncipovat do úrovně odbornosti, ale nakonec jsem názor změnila. Z mého pohledu je pro populárně-naučné články tohoto typu srozumitelnější, pokud autor čtenáře oslovuje. Čtenář má pak pocit porozumění, sounáležitosti a článek tak na něj mnohem více působí.

Tento způsob by nebyl vhodný například ve zpravodajství, v psané formě tedy v novinách, jejichž úkolem je informovat veřejnost o aktuálním dění ve světě. Jeho funkce je pouze informativní, když to u populárně-naučných časopisů se už podle názvu přepokládá i funkce edukativní.

Pokud to shrnu, cílem samostatného projektu by mělo být informovat a poučit čtenáře o riziku obezity a ukázat jim, jak problém řešit. Články by se svým zaměřením hodily do populárně-naučného časopisu zabývajícího se zdravým životním stylem. To by na českém trhu mohl být například časopis Dieta, Kondice nebo Zdravé hubnutí.

Postup práce

Jelikož se jedná o práci, která vyžaduje konzultaci odborníka, v první fázi jsem se spojila s výživou specialistkou Evou Drozdovou a domluvila jsem se s ní na schůzce. Jeden z článků měla být reportáž, proto jsem rozhovor a reportáž spojila v jedno.

Při našem setkání jsem se nejprve chovala jako kterýkoliv jiný klienty. Nechala jsem se změřit a zvážit a s výživovou specialistkou jsme absolvovala vše, co podstoupí i při prvním sezení všichni klienti. Poté jsem se Evy Drozdové zeptala na otázky, které jsem potřebovala vědět, abych rozhovor mohla sepsat. Z tohoto setkání vznikly tedy dva články, reportáž a rozhovor.

Největší problémy byl při hledání osoby pro story. Napsala jsem pár lidem, o kterých jsem zjistila, že poslední dobou shodili, emaily, kde jsem je prosila, zda bych jim nemohla položit pár otázek. Tři jedinci mi neodpověděli a jeden napsal, že by mi rád pomohl, ale jeho úspěchy jsou staré a v současné době opět bojuje s obezitou. Nejprve mě napadlo, že bych napsala story s tímhle člověkem a pokusila se odhalit, kde nastaly chyby, které vedly k opětovnému nárůstu váhy. Ale jelikož jsem chtěla story pojmout jako motivující část samostatného projektu, rozhodla jsme se hledat dál. Podle mého názoru by pro lidi bylo naopak demotivující číst o člověku, který sice dokázal zhubnout, ale váhu si neudržel.

Nakonec jsem narazila na jednu maminku, která dlouho bojovala s obezitou své dcery, které se podařilo díky zdravému životnímu stylu zhubnout deset kilo, což je u dvanáctiletého dítěte velký úspěch. Tím story splnila svůj účel, stala se motivujícím článkem pro lidi, kteří chtějí zhubnout.

Hlavní článek jsem konzultovala opět s výživovou specialistkou a v oblasti křečových žil s MUDr. Albertem Foldynou z pražské Kliniky laserové a kosmetické dermatologie. Další informace jsem čerpala z různých odborných publikací, které byly na dané téma napsány. Tento článek se pro mou práci stal stěžejní a to z jednoho prostého důvodu, který jsem už několikrát zmínila. Obezita je nemoc, přestože si to většina lidí neuvědomuje. Není to pouze estetický problém, který nás nutí koupit si oblečení velikosti XXL.

V hlavním článku jsem psala:

„Pokud za mnou přijde obézní člověk a tvrdí mi, že je jinak zdravý, vždycky se mu snažím vysvětlit, že sama obezita je nemoc. To, že zatím nemá problém s cholesterolem nebo cukrovkou, je jen otázkou času,“ říká výživová poradkyně Eva Drozdová.

Hlavní článek by měl pomoci uvědomit si lidem fakt, co všechno obezita způsobuje, a že obézní člověk nemůže být zdravý.

Sebehodnocení

Na začátek bych chtěla zdůraznit, že obezitu v tomto případě beru jako nadměrné ukládání tuků způsobený nezdravým životním stylem. V případě, že je někdo obézní z jiných důvodů, jako je například nemoc štítné žlázy, tyto články pro něj budou mít menší význam. Obezita sama o sobě může být způsobená z mnoha faktorů. Hodně z těchto faktorů je psychického rázu, kdy se člověk přejídá, protože se snaží vyrovnat s traumatem z minulosti. Tyto případy potřebují psychologickou pomoc, která jim jejich minulost pomůže překonat.

Můj samostatný projekt slouží pro jedince, kteří bojují s váhou, jsou odhodláni s ní něco dělat, jenom jim chybí ten prvotní impulz a dostatek informací. Rozhodně si nemyslím, že by po přečtení mých článků všichni vzali do ruky telefon a hromadně se objednávali k výživovým specialistům.

Ze začátků jsem narazila na problém, zda najdu správného výživového poradce, který by měl dostatečnou kvalifikaci, která by mi pomohla k napsání samostatného projektu. Během let, co se zajímám o problematiku obezity, jsem se seznámila s řadou výživových poradců, kteří získali své vědomosti v různých rekvalifikačních kurzech. Kvalita těchto kurzů je velmi různorodá. Některé společnosti dokonce nechávají svoje poradce speciálně školit, aby prodávali jejich produkty. Neříkám, zda jsou tyto produkty špatné či dobré, pouze si myslím, že člověk dokáže zhubnout a stát se zdravým i pomocí zdravého životního stylu a nepotřebuje k tomu žádné koktejly či pilulky, které mají pomáhat při ztrátě hmotnosti. Úkolem samostatného projektu není odhalit kvalitu či funkčnost těchto produktů, proto jsem se při hledání odborníka snažila vyvarovat těmto lidem a společnostem. Z praxe rovněž vím, že dva poradci mohou dát naprosto odlišné rady, proto byl výběr z mého hlediska velmi důležitý. Eva Drozdová byla vynikající volba, protože není výživovou poradkyní, ale výživovou specialistkou, která studovala na vysoké škole a její vědomosti vycházejí z vysokoškolského studia oboru, který se výživou rovnou zabývá, a to Výživa člověka.

Dalším odborníkem, kterého jsem oslovila, byl doktor MUDr. Albert Foldyna, se kterým jsem spolupracovala již dříve, proto nebyl problém se jej zeptat na pár krátkých otázek.

Největší komplikací se nakonec ukázalo, jak už jsem psala, najít člověka, který by byl ochotný promluvit o svém vítězství nad obezitou. Na internetu se sice nachází řada jedinců, kteří zhubnuli větší počet kilogramů, ale tito jedinci nikdy nebojovali s obezitou, ale pouze nadváhou. Dále jsem našla velkou řadu osob s bypassem žaludku. Jedná se o chirurgický zákrok se dvěma mechanismy účinku: při operaci se zmenší žaludek a výrazně se tak omezí množství potravy, kterou budou pacienti moci přijímat. Vyřazením (obejitím) části tenkého střeva z procesu trávení se navíc sníží možnost vstřebání živin (energie) z potravy.[5]

Oslovovat tyto jedince mi nepřišlo vhodné, protože se své váhy zbavili pomocí operace, což by neplnilo účel, který jsem se svou story zamýšlela.

Svou prací jsem chtěla dát jasnou představu, co obezita obnáší a jaká rizika se v jejím případě vyskytují. Z tohoto záměru by mohlo dojít k představě, že jsem proti obézním lidem zaujata, což nejsem. Články by jim měli sloužit jako rozcestník při začátcích a poskytnout stručné informace do začátků.

Otázkou je, zda obézního člověka přesvědčí se změnit na základě mých článků. Jako obézní se musí s následky své váhy vypořádávat každý den a jistě dostal potřebné informace u svého obvodního lékaře. Obézní jsou také často známí svou rezignovaností a nechutí se měnit, protože to už zkoušeli mnohokrát předtím. Přesto existuje možnost, že si někteří po přečtení článku uvědomí základní chyby a pokusí se je napravit.

Pokud bych práci hodlala rozpracovávat, přidala bych článek, který by se detailně věnoval zdravému životnímu stylu. Popisoval by podrobněji jeho pravidla, rozvržení dne, jídla a přidala bych i vhodné návrhy na sport pro obézní jedince, protože člověk s kily navíc, nemůže začít jenom tak sportovat. Obézní lidé mají tendenci s novými začátky začít intenzivněji sportovat. Jenže všechny sporty pro ně prostě nejsou vhodné. Mohou zatěžovat klouby, srdce i svaly. Proto je důležité začínat například pouze rychlou chůzí nebo plaváním.

V některém z článků bych se ráda věnovala i chybám, které se při dodržování zdravého životního stylu nejčastěji vyskytují. Hodně lidí ví, že má pít 2–3 litry vody denně, ale místo pramenité vody kupují perlivé v horším případě rovnou slazené. K úplně nejčastějším omylům dochází v oblasti light výrobků, které si lidé kupují s představou, že se jedná o zdravější a méně kalorickou variantu. Jenže light výrobky jsou většinou doslazovány umělými sladidly a ty mohou být ještě nebezpečnějšími než obyčejný bílý cukr.

Zajímavým tématem by byl i článek o „éčkách“, neboli emulgátorech, které slouží jako dochucovadla, barviva nebo například ztužovadla. V dnešní době se z „éček“ staly strašáci, kterým je nutno se vyhýbat. Pravdou je, že hodně „éček“ je na přírodní bázi a jedná se o zcela zdravé přídavky, tudíž je dobré vědět, kterým se vyhýbat, a kterých není třeba se bát.

Za zmínku by stálo přidat i anketu, která by se zabývala, jak veřejnost vidí otázku obezity. Zda jsou se svou váhou spokojeni a jestli někdy v životě drželi dietu.

Témat, jak by se dal můj samostatný projekt rozšířit je více. Při výběru těchto témat, jsem dlouze uvažovala, které jsou nejdůležitější a vytvořily by stěžejní informace pro naprostého laika v oblasti zdravého životného stylu. Články, které jsem navrhla jako možnost pro rozšíření, jsou už doplňující informace.

„Konkurenční“ projekty

Jakmile jsem začala psát samostatný projekt, pokusila jsem se najít na internetu projekty s podobnou tématikou ať už se stejným či opačným názorem. Pravdou je, že jsem našla řadu odborných článků, které se pokoušejí lidem vštípit, jak zdravě žít, ale jinak je toto téma značně „chudé.“ Narazila jsme na množství blogů, diskuzí, stránek a témat, které se redukcí váhy zabývají. Správných informací bylo překvapivě málo. Jak už jsem psala výše, bylo by potřeba téma správné životosprávy více medializovat, vzdělat lidi, aby měli dostatek správných informací.

Z mého hlediska jsem se snažila pojmout práci tak, aby představila hlavní rysy obezity a vykreslila ho jako pro problém, který je v současné době hodně opomíjený, přestože by se mu mělo věnovat mnohem více pozornosti. Hlavními cíly v tomto projektu bylo vytvoření komplexního souboru informací o obezitě a sepsání série článků s populárně-naučnou tématikou, která by předaly odborné informace stručnou a jazykově jednoduchou formou laikům.

Cíle, které jsem si vytyčila, jsem, myslím, splnila. Články jsem pro zpětnou odezvu dala přečíst pár lidem, kteří trpí nadváhou či obezitou a ptala jsem se na jejich názor. Podle jejich reakce jsem usoudila, že výsledný produkt má funkci takovou jako jsem zamýšlela.


Zdroje:

Internetové zdroje:

http://www.vyziva.estranky.cz/

http://www.klinikazdravi.cz/slovnik/obezita/

http://www.medicabaze.cz/?&sec=term_detail&termId=566&tname=Obezita

http://www.obklinika.cz/cs/obezita

http://www.obklinika.cz/cs/obezita/leba/aludeni-by-pass

Literární zdroje:

MÁLKOVÁ, Iva a Jaroslava ŠTOCHLOVÁ. Hubneme s rozumem v praxi: glykemická kuchařka, jídelníček a tipy na celý den. Vyd. 1. Ilustrace Radim Raszka. Praha: Smart Press, 2006, 173 s. ISBN 80–903-6420–9

CLARK, Nancy. Sportovní výživa. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 352 s. ISBN 978–80-247–2783-7

[1] http://www.klinikazdravi.cz/slovnik/obezita/

[2] http://www.medicabaze.cz/?&sec=term_detail&termId=566&tname=Obezita

[3] http://www.obklinika.cz/cs/obezita

[4] http://www.vyziva.estranky.cz/

[5] http://www.obklinika.cz/cs/obezita/leba/aludeni-by-passReportáž

Olomouc - Počet obézních jedinců roste. Podle Všeobecné zdravotní pojišťovny se za poslední dva roky zvýšil výskyt obezity a nadváhy o pět procent, což je zhruba 500 tisíc lidí. V současné době se objevuje trend, kdy se ve společnosti často mluví o poruchách příjmu potravy typu anorexie a bulimie jako o nemoci. Ale o opačném problému, tedy obezitě, se ve společnosti příliš nemluví. Jenže obezita není pouze estetický problém, který vás nutí koupit si oblečení velikosti XXL. Obezita je podle odborníků klasifikována jako chronické onemocnění související s nezdravým životním stylem a její neléčení může s sebou přinášet řadu dalších závažných chorob. 

„Pokud za mnou přijde obézní člověk a tvrdí mi, že je jinak zdravý, vždycky se mu snažím vysvětlit, že sama obezita je nemoc. To, že zatím nemá problém s cholesterolem nebo cukrovkou, je jen otázkou času,“ říká výživová specialistka Eva Drozdová.

Při obezitě je důležité hlídat obvod pasu. V průměru se uvádí, že riziko u mužů roste s obvodem pasu nad 94 cm a u žen nad 80 cm. V případě, že obvod vašeho pasu se blíží k těmto cifrám, nebo jej už překročil, je načase se změnit.

Výběr odborníka

Pokud jste se odhodlali bojovat se svou váhou a stát se zdravým člověkem a nacházíte se v současné době na hranici obezity, je nutno začít návštěvou odborníka přes zdravý životní styl. Ale profesí zabývající se tímto problémem je spousta a málokdo ví, jaký je mezi nimi vlastně rozdíl.

Obezitolog a dietolog. Obezitolog i dietolog jsou absolventi lékařských fakult. Tedy doktoři. Zatímco obezitolog se zabývá diagnostikou a následnou léčbu obezity, dietolog se věnuje i dalším poruchám organismu, které s obezitou souvisí. Jedná se například o diabetes, celiakii nebo vysoký cholesterol.

Nutriční terapeut. Dříve se jim říkalo dietní sestry. Dnes se upřednostňuje název nutriční terapeut. Jedná se o absolventy středních nebo vysokých zdravotních škol. Kromě znalostí zdravé životosprávy mají i znalosti všeobecných sester.

Výživový poradce. Výživový poradce je absolvent rekvalifikačního kurzu. Pokud se jej tedy rozhodnete navštívit, zjistěte si nejprve, který kurz absolvoval. Kurzy se totiž od sebe liší nejen délkou, ale i kvalitou vzdělávání. Správný výživový poradce by vám měl pomoci upravit jídelníček podle vašich potřeb, najít vám vhodnou pohybovou aktivitu a neměl by vám nabízet žádné výživové doplňky, které distribuuje.

Jak už bylo řečeno, společně s obezitou přicházejí na scénu i další velmi závažné choroby, které nás mohou ohrozit na zdraví. Obezita jejich výskyt rapidně zvyšuje, a protože počet obézních lidí na světě roste, roste i riziko těchto nemocí. Většina z nich se dnes již řadí mezi civilizační choroby. Tedy choroby, které se vyskytují ve vyspělých zemích světa a jsou způsobené moderním způsobem života, jako je přemíra stresu, alkohol, drogy, nedostatek pohybu a samozřejmě i konzumace nezdravých jídel.

Vysoký krevní tlak zatěžuje srdce

Jednou z nemocí, která s obezitou často souvisí, je vysoký krevní tlak. Být obézní ovšem vždy neznamená mít vysoký tlak. Riziko je zde ale výrazně vyšší.

Problém s krevním tlakem je, že nebolí, nijak se navenek neprojevuje, a proto hodně lidí ani neví, že je vlastně něco špatně. Občas se sice mohou projevit příznaky jako je bolest hlavy nebo únava, ale to jen ve výjimečných případech.

U vysokého tlaku dochází k většímu odporu při pumpování krve ze srdce do cévního oběhu. To zatěžuje nejen srdce, ale i cévní stěny a může dojít k ateroskleróze, kdy se do cévních stěn ukládají tukové částice.

Aby se předešlo riziku vysokého krevního tlaku, doporučují lékaři omezit sůl, alkohol, tučné mléčné výrobky a červené maso. Podle odborníků se při snížení váhy riziko výskytu vysokého krevního tlaku sníží až o 10%.

Při obezitě je pravděpodobnost křečových žil vysoká

V České republice jimi trpí zhruba každý třetí Čech. Při křečových žílách se lidé v noci často budí kvůli silným křečím a mývají oteklé a unavené nohy. Většina lidí s nimi ovšem nic nedělá, přestože jejich neléčení může vést k vážným zdravotním potížím.

„Jedná se hlavně chlopenní nedostatečnost, kdy kvůli dědičné nedostatečnosti chlopně dochází ke zpětnému toku krve přes chlopeň a k rozšíření žíly pod poškozenou chlopní,“ vysvětluje MUDr. Albert Foldyna, flebolog a chirurg z pražské Kliniky laserové a estetické dermatologie.

Přestože jsou křečové žíly především dědičného charakteru, vyskytují se i další stěžejní faktory. Hraje zde roli pohlaví, věk a často i profese a z velké části i nadváha. Při obezitě či velké nadváze, kde se BMI (body mass index) vyskytuje ve vyšších polohách, je pravděpodobnost křečových žil opravdu vysoká.

Neléčené křečové žíly vedou postupně k rozvoji chronické žilní nedostatečnosti, která se projevuje otoky, tvorbou kožních změn – metličky, pigmentace, atrofická ložiska kůže až vznik bércových vředů. U mužů navíc neléčené varixy mohou způsobovat neplodnost. „Zhoršující se křečové žíly jsou rizikovým faktorem pro zánětlivé komplikace jako je povrchový zánět – flebitis nebo zánět hlubokých žil – trombóza s rizikem plicní embolie,“ varuje dále odborník MUDr. Albert Foldyna.

Zvýšený cholesterol může být důsledkem tučné stravy

Cholesterol je látka tukové povahy, která se vyskytuje uvnitř buněk a je tak důležitou stavební jednotkou. Podílí se na stavbě nervů a mozkových buněk. Naše tělo obsahuje dva typy cholesterolu: LDL a HDL. O LDL cholesterolu se mluví jako o tom špatném, který je nebezpečnější, protože při jeho usazování v cévách může dojít až k embolii.

Přestože může nastat i nedostatek cholesterolu v krvi, jedná se spíše o vzácnou anomálii. Nás v souvislosti s obezitou zajímá spíše vysoký cholesterol. Příčinou vysokého cholesterolu může být vrozená indispozice anebo se může jednat o následek nezdravého životního stylu jako je tučná strava, nepravidelnost v jídle a samozřejmě i nedostatek pohybu.

Obezita a cukrovka jdou ruku v ruce

Ke dni 31. 12. 2010 žilo v České republice 739 859 diabetiků II. typu. Počet nemocných se rok od roku zvyšuje a přitom je tak snadné ji předcházet.

Existují dva typy cukrovky. Cukrovka I. typu je vrozená a nedá se proti ní bránit. Jedná se o autoimunitní onemocnění, kdy slinivka břišní neumí produkovat hormon inzulín a tělo tak nezískává žádnou energii.

Druhý typ, tedy cukrovka II. typu, přichází především s věkem, nezdravým životním stylem a nedostatkem pohybu. Mezi hlavní důvody, které stojí za vznikem cukrovky, jsou především tučná a sladká vysoce kalorická jídla, která enormně zvyšují produkci inzulínu a buňky nakonec přestanou na inzulín reagovat. Cukr tak putuje tělem a nemá žádné využití.

Obecně se říká, že obezita a cukrovka jdou ruku v ruce. Jediná prevence před touto nemocí je zdravý životní styl, jenže tak většina lidí v dnešní době nežije. Pokud ovšem zaváháte a cukrovka se u vás projeví, stráví s vámi celý zbytek života. Můžete sice v průběhu let zmírnit její následky, ale definitivně ji vyléčit již nejde.

Takže pokud nechcete být do konce života limitováni cukrovkou, nezbývá vám nic jiného, než začít pravidelně sportovat a začít jíst zdravě.

Nádorová onemocnění

Ano, nezdravý životní styl, může stát i za vznikem nádorového onemocnění. V České republice je nejčastějším nádorovým onemocněním rakovina tlustého střeva. Opět se tedy dostáváme k začarovanému kruhu. Jedinou prevencí, která v současné době existuje, je již mnohokrát omílaná mantra zdravého stylu života: jíst zdravě, sportovat a relaxovat.

Stačí zhubnout pár kilo a kloubům se výrazně uleví

Artróza, časté kloubní onemocnění, se po padesátce vyskytuje v 80 % případů. O pár let později je to již 90%. Problémy s klouby mohou mít samozřejmě i hubení lidé, ale „kila navíc“ zbytečně klouby zatěžují a zhoršují tak zdravotní stav.

Začne to nespecifickou bolestí v kloubech, ztuhlostí a může se objevit i kloubní otok. Večer je bolest větší než přes den. A pokud se vám chodí hůř ze schodů než do schodů, existuje možnost, že už máte problémy s klouby. V takovém případě ihned navštivte svého obvodního lékaře.

Mezi nejčastěji nemocné klouby patří kolenní a kyčelní. Ty se s obezitou musejí vypořádávat nejvíce. Doktoři přitom radí, že stačí zhubnout už jen pár kilo a výsledek bude citelně znát. A co doktoři doporučují jako prevenci? To je snadné. Pravidelně jíst, nezvyšovat tělesnou hmotnost a užívat potravinové doplňky na podporu kloubů a v neposlední řadě i pohyb, který rovnoměrně zatěžuje klouby. Při bolestech kloubů se doporučuje především plavání, které je pro kloubní aparát šetrné a navíc je pro lidi s obezitou i velmi vhodným cvičením, jak se zbavit nadbytečných kil.

Obezita ovlivňuje i spánek

Obezita sebou nepřináší jen nemoci, ale omezuje i váš život. Kolikrát už jste záviděla svým kamarádkám při nákupech oblečení, nebo že nemusí hlídat každou snězenou kalorii? Přestože si to možná ani neuvědomujete, obezita výraznou měrou ovlivňuje každou minutu vašeho dne. A noci. Třetinu svého života strávíme spaním. A to už je dost dlouhá doba.

Ačkoliv jsme každý jiný a naše těla potřebují různou péči, uvádí se, že by se denně mělo průměrně spát šest až osm hodin denně. Ve spánku totiž dochází k sekreci hormonu leptinu. Ten ovlivňuje nejen chuť k jídlu, ale také reguluje hlad. Pokud tedy pořádně nespíme, máme jej v organismu málo, zvýší se hladina hormonu ghrelinu, který naopak chuť jídlu podněcuje. To nás v průběhu dne nutí k většímu příjmu, než naše tělo potřebuje. Nemyslete si ovšem, že své tělo ošálíte, když si řeknete, že o víkendu spánek doženete. Takhle to bohužel nefunguje.

Jenže někdy není nedostatek spánku naší vinou. A za to mohou opět „kila navíc“, protože obezita ovlivňuje i spánek.

Nejčastějším problémům, se kterým se potýká každý třetí člověk, je spánková apnoe. Za tímto odborným názvem se neskrývá nic jiného než obyčejné chrápání. Chrápání je ovlivněno překážkou, která zabraňuje plynulému proudění vzduchu horními dýchacími cestami.

Vyskytuje se častěji u mužů než u žen a spíše u obézních než u štíhlých. Jak je to možné? Tuk se neukládá jen na viditelných místech, ale obaluje i orgány a v tomhle případě dýchací cesty. Vzniká tak překážka, která brání proudění vzduchu a chrápání je na světě.

Samo o sobě není chrápání nijak nebezpečné, ale postupem času se k němu může přiřadit i další komplikace, krátké pauzy bezdeší. To znamená, že uprostřed spánku přestanete na pár vteřin dýchat, klesne vám hladina kyslíku v krvi a probudíte se, což si ale ráno nepamatujete. V takových chvílích vám kolísá srdeční frekvence a zvyšuje se riziko kardiovaskulárního onemocnění.

Pokud se takhle probudíte několikrát za hodinu, ráno si připadáte malátní a unavení. Spánkové apnoe se dá zbavit v lehčích případech redukcí váhy a v těch těžších buď chirurgicky nebo pomocí přístroje CPAP, který vám vhání vzduch do plic pod tlakem.

Přestože většina lidí bere spánek jako ztrátu času, je pro naše tělo velmi důležitý. A ne jen z důvodu produkce leptinu. Spánek nám zlepšuje koncentraci, obnovuje naše buňky. V noci se také vytváří naše paměť a regeneruje se imunitní systém.

Plodnost a obezita

„Ve své ordinaci často potkávám ženy, které nemohou otěhotnět, přestože jim doktor řekl, že z gynekologického hlediska žádný problém není. V takovém případě často může za neplodnost právě obezita,“ říká výživová specialistka Eva Drozdová.

To, že se tlustí lidé špatně hýbou a mají tudíž méně kvalitní sex, je věc obecně známá. Jenže obezita nás ovlivňuje i jinak, než jen ztrátou pohyblivosti. Hormony se totiž vážou na tukovou tkáň a při obezitě či nadváze dochází k hormonální nerovnováze. Většinou se to projevuje nepravidelným měsíčním cyklem a objevují se i poruchy ovulace.

Ženy ale nejsou jediné, které kvůli obezitě mohou ztrácet možnost reprodukce. U mužů se při nadměrné váze snižuje kvalita spermií a dochází i k nadměrné produkci testosteronu, což vede ke snížení libida. Tedy ke snížení, v některých případech i ke ztrátě, touhy po sexu.

Obezita je nemoc, která nás ohrožuje na životě. Naučme se ji proto léčit a ne před ní zavírat oči. Nedovolme, aby nám omezovala život. Stačí přece tak málo, abychom jedli zdravě a hýbali se. A náš život se rázem může stát mnohem jednodušším a veselejším.

Zlín – Státní zdravotní ústav (SZÚ) vydal prohlášení, že s nadváhou v současné době bojuje více než 50% populace v České republice. Obezita trápí zhruba 20% žen a 22% mužů. Obezita a nadváha nejsou ale v dnešní době pouze problémy estetické, ale především zdravotní. S přebytečnými kilogramy souvisí i řada zdravotních komplikací, které mohou člověka ohrožovat i na zdraví. Z těchto důvodů se řada lidí rozhodne hubnout. Většina ovšem podcení přípravy a do hubnutí se vrhne po hlavě. A to je špatně. V případě, že se rozhodnete podstoupit tuto cestu, vaše první kroky by měly v první řadě zamířit k odborníkovi. 

I já se rozhodla poprvé navštívit výživového poradce. Kontakt jsem si našla jednoduše na internetu a domluvila se s poradkyní na schůzce. Paní v telefonu zněla mile a ochotně. Mohla jsem si vybrat termín schůzky, tak aby mi časově vyhovoval. Měla jsem z toho dobrý pocit a na schůzku jsem se těšila.

Nikdy dřív jsem u žádného odborníka na zdravý životní styl nebyla, tak jsem netušila, co mě čeká. Přivítala mě mladá slečna, která byla na první pohled sympatická. Nabídla mi občerstvení a pak mě zavedla do své ordinace.

V první řadě se mě vyptávala na moji váhu a výšku, chtěla znát všechny moje zdravotní problémy, rodinnou anamnézu a především stravovací návyky. Musela jsem jí detailně popsat celý svůj den, co kdy jím, v jakém množství a jak často. Jelikož není zrovna snadné vzpomenout si na všechno, co jsem v průběhu předchozího týdne jedla, je lepší si před návštěvou výživového poradce psát alespoň orientační jídelníčky.

Pak přišla chvíle, které se většina žen bojí asi nejvíce. Měření přes bodystat. Měření se provádí vleže, na horní a dolní končetinu vám připevní čtyři elektrody, které do vás pouští elektrické impulzy. Nemusíte se ovšem bát, měření je naprosto bezbolestné. Aby bylo měření co nejpřesnější, nemělo by se zhruba dvě hodiny před tím jíst ani pít a minimálně dvanáct necvičit. Bodystat vám změří stav vašeho tělesného tuku, který by měl být mezi 20–26% z vaší celkové hmotnosti, dále stav aktivní tělesné hmoty, tedy svalů a vodu obsaženou v krvi, které by mělo být mezi 50–60%.

Velkou výhodou návštěvy výživového poradce je, že vám změří váš bazální metabolismus. Bazální metabolismus vypovídá, jak rychle vaše tělo spotřebovává kalorický přísun ze stravy. Čím tedy vyšší číslo, tím rychlejší metabolismus máte. V mém případě byl bazální metabolismus vypočten na 1591 kcal za den. Při redukci váhy bych tedy neměla za den sníst více jak 1600 kalorií.

Jelikož zdravý životní styl není pouze o jídle, ale významnou měrou i o cvičení, velkou část jsme se bavily i o sportu. Pro redukci váhy mi bylo doporučeno věnovat se především kardio cvičení. Jedná se o cvičení, při kterém je důležité hlídat si svou tepovou frekvenci. Obecně se uvádí, že by se tep měl pohybovat mezi 65–75% maximální tepové frekvence. Mezi kardio cvičení patří například běh, nordic walking nebo spinning. Ale ani s kardiem by se to nemělo přehánět, proto mi bylo doporučeno prokládat jej i občasným posilováním pro zpevnění svalů a vyrýsování postavy.

Z vlastní zkušenosti mohu návštěvu odborníka na zdravý životní styl vřele doporučit. Dozvěděla jsem se řadu zajímavých informací. Také jsme zjistila, že některá z jídel, která považují za správná, vlastně vůbec zdravá nejsou. Mohla jsem se zeptat na spoustu mě nejasných informací, které bych jinak musela složitě vyhledávat na internetu.

Za hodinové sezení i s měřením jsem zaplatila 300 Kč, ale musím říct, že rozhodně nelituji.

Olomouc – S nadváhou či obezitou nebojují pouze dospělí. Dětská obezita v současné době trápí přibližně 20–30 % dětí. Podle Všeobecné zdravotní pojišťovny u dvou třetin obezita přetrvá až do dospělosti a stane se součástí života natrvalo. Je nutné si uvědomit, že za obezitou dítěte ve většině případů stojí rodiče. Dítě totiž přejímá zvyky, které doma vidí. S dětskou obezitou dlouho bojovala i dcera paní Ivety. 

„Ivanka byla při těle už odmalička. Vždycky ráda jedla, hlavně sladké. Nikdy jsem ji to nezakazovala, protože jsem si říkala, že z toho nakonec vyroste,“ vypráví dvaačtyřicetiletá maminka. „Problémy s jídlem jsem neznala. Učitelky ve školce vždycky pěly ódy, jak je to s Ivankou jednoduché, že vždycky všechno sní a ještě si přidává.“

Přestože Ivanku trápila kila navíc, vedli ji rodiče i ke sportu. Ve třech letech se naučila plavat i lyžovat. U plavání nakonec zůstala a začala plavat závodně. K tomu přidala tenis.

Poprvé na problém s váhou ukázala v pěti letech dětská lékařka na preventivní prohlídce. „Když jsme se vrátili od paní doktorky, rozhodli jsme se změnit stravovací návyky. Jenže Ivanka se nechtěla vzdát čokoládek a ovocných šťáv, které tak milovala. Jedla je tajně. Vždycky, když jsem jí uklízela v pokojíčku, našla jsem někde schované obaly od tyčinek nebo brambůrku.“

V cestě za zdravím rozhodně Ivance nepomáhal fakt, že její mladší bratr byl už odmalička extrémně hubený a mohl si jíst, co chtěl. Zatímco ona dostávala zeleninu a ovoce, on jedl sladkosti.

„Dalším problémem bylo nakupování oblečení. Koupit Ivance rifle bylo vždycky za trest. V dětském oddělení jí bylo všechno malé a v dospělém kalhoty sice oblékla, ale nohavice měla příliš dlouhé,“ vzpomíná paní Iveta na dobu, kdy se všechno točilo kolem její váhy. Každý výlet znamenal dlouhé vysvětlování, proč si nemůže dát dva kopečky zmrzliny, ale jenom jeden. Proč se nejde do McDonald´s a proč ostatní děti mohou pít šťávy, zatímco ona si musí dávat vodu. „Bylo mi jí hrozně líto. Někdy jsem jí proto dovolila něco nezdravého a pak jsem si to vyčítala.“

Dalším zlomem byl přechod z mateřské školky na základní. „V první třídě to ještě šlo, ale ve druhé se jí děti začaly smát. Vracela se domů vždycky smutná. Měla málo kamarádek. Byla hodně citlivá a uzavřená do sebe. Také neměla žádné sebevědomí,“ popisuje paní Iveta.

S váhou Ivanka bojovala neustále. Vždy se jí podařilo trochu zhubnout, ale následně opět přibrala. Přestože měla týdně tři tréninky plavání a dva tenisu, nepomáhalo to. Problém byl především v jídle.

Zásadní zlom přišel na konci páté třídy. „Ivanka jednou přišla ze školy a chtěla si se mnou promluvit. Řekla mi, že by chtěla opravdu zhubnout, a že se bude snažit. Měla jsem z toho velkou radost, ale zároveň jsem se bála, aby nebyla zklamaná, pokud by to nevyšlo, jako už mnohokrát předtím.“

Pro dítě je těžké řídit se určitými pravidly, když pro ostatní v rodině neplatí. Dítě má pak pocit, že je to nespravedlivé. Nechápe, proč by si nemohlo dát čokoládu, když zbytek rodiny si jí bez výčitek dopřává. „V tom byl asi zásadní problém. Chtěli jsme po Ivance něco, co jsme sami nedělali.“

Proto musela přijít zásadní změna. Aby Ivanku podpořili, dala se na zdravou stravu celá rodina. „Přestala jsem nezdravé potraviny jednoduše kupovat. Když nebyly doma, nikoho to nelákalo potají někde mlsat. Především syn to ze začátku bral hodně těžce, ale nakonec si zvykl,“ popisuje paní Iveta těžké začátky.

Rodina se rozhodla změnit svůj život od základů. Smažené jídla nahradili grilovaným a dušeným, na stole se častěji objevovaly ryby a místo hranolek luštěniny. „Samozřejmě se vyskytly i problémy. Například se zeleninou. Ovoce měla dcera ráda, ale zelenina to bylo jiná. Tak jsme zavedli zkoušecí pondělí. Každé pondělí musela vyzkoušet nový druh zeleniny. Pokud jí chutnal, zařadili jsme ho do jídelníčku, pokud ne, dál jsem jí ho nenabízela.“

Takhle se Ivanka naučila jíst okurek, kedlubnu, papriku, cuketu, lilek a mrkev. Nezachutnala jí jenom rajčata.

Na změnu jídelníčku si postupně zvykala celá rodina. Přestaly se kupovat slazené a perlivé vody, salámy, bílé pečivo, mražené polotovary a místo toho se nákupní vozík plnil ovocem, zeleninou, luštěninami a šunkami s podílem masa od 95%.

Ivanka přidala k plavání a tenisu i běhání o víkendu. „Nejprve jsem běhala s Ivankou jenom proto, abych jí dělala společnost. Pak se k nám přidal manžel a nakonec i syn. Teď běhá celá rodina a všechny nás to moc baví.“

Jako první si změny všimla babička. Jako typická babička se bála, že její vnučka tak hubne a nabádala ji k jezení nezdravých jídel. „Ivanka se zachovala skvěle. Nic si nevzala a babičce všechno vysvětlila. Za celou dobu ani jednou nezaváhala, držela se přesně plánu a všechno, co slíbila, dodržela,“ vykládá pyšně maminka.

Aby neměla Ivanka pocit, že se musela vzdát všeho, co měla ráda, dovolili jí rodiče každou neděli dát si jednu věc, na kterou má chuť. Díky tomu se na neděli vždycky těšila a během týdne neměla potřebu tajně mlsat.

„Ze začátku si koupila velký balíček brambůrek, nebo velkou čokoládu a všechno to na posezení snědla. Po několika měsících ji ale stačil jenom pásek čokolády a na neděli se těšit přestala, protože jí začala chutnat zdravá strava,“ směje se maminka.

Po roce Ivanka zhubla deset kilo. Ale kromě váhy se jí upravil i atopický ekzém, kterým trpěla od narození. „Hodně se jí zvedlo sebevědomí. Nebojí se teď mluvit s holkami v třídě a konečně si našla kamarádky. Také je šťastnější. Dřív byla pořád taková zachmuřena, seděla někde v koutu, ale teď se hodně směje.“

Přestože zbytek rodiny žil podle zásad zdravé životosprávy jenom proto, aby Ivanku podpořili, nakonec u ní zůstali všichni. „Každému z nás to nějak pomohlo. Já ztratila ty přebytečná kila, která mě poslední dobou trápila, manželovi se snížil cholesterol a syn trochu přibral, takže nevypadá, jako bychom ho mučili hladem.“

Na otázku, co by paní Iveta doporučila maminkám, které řeší stejný problém s dítětem, odpovídá následovně: „Nesmíte dítěti něco nakázat, ale sám se toho nedržet. To bylo hlavní příčinou, proč jsme předtím tolikrát neuspěli. Navíc, nesmíte dítěti hned všechno zakázat a poručit mu, co má jíst a co ne. Pokud mu něco nechutná, nenutit ho do toho a najít nějakou jinou alternativu.“

Zlín – Rady, jak správně hubnout, můžete najít téměř všude. Především na internetu se nachází řada informací, které ale nemusí být vždy správné. Někdo vám poradí nejíst sacharidy, jinde si přečtete článek, kde vám autor bude tvrdit, že byste se měli vyhnout tukům. Hodně lidí se pak těmito radami řídí, ale místo, aby natrvalo zhubnuli, jenom si zbytečně ničí metabolismus. Proto se podíváme, jak by měl vypadat jídelníček podle výživové specialistky Evy Drozdové, která vystudovala na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity obor Výživa člověka. 

Jak často k vám chodí lidé, kteří se nejprve pokoušeli zhubnout sami doma, než se konečně odhodlali najít si odbornou pomoc? A jakých nejčastějších dietních omylů se dopustili?

Popravdě je to docela častý jev. Zhruba každý druhý klient někdy zkoušel držet některou ze „zaručených“ diet, nebo vyzkoušel jiný „spolehlivý“ návod či preparát na hubnutí. Když pak výsledky nejsou podle jejich představ nebo se dostavil jo-jo efekt, rozhodnou se přijít za mnou. V dnešní době je velmi těžké orientovat se v té přemíře informací, které se na nás valí ze všech stran. 

Většinou se jedná o celkem typické chyby. Například ženy mají tendenci vynechávat sacharidy, což je samozřejmě nesmysl a muži naopak hodně navyšují příjem bílkovin. Pak jsou tu ještě diety typu: Dukanova dieta, Atkinsonova dieta, banánová dieta…Klientů, kteří vyzkoušeli všechny tyhle zaručené způsoby hubnutí, mám také hodně.

Dobrá tedy, řekněme, že jsem váš klient a jsem na své první schůzce, co mi jako první poradíte?

V první řadě je nejdůležitější si uvědomit, že tady nejsem, abych vám naordinovala nějakou dietu, po které zhubnete a pak se vrátíte zpátky k tomu, co děláte teď. Žádná dieta vám totiž nezaručí zdraví. To může jen zdravý životní styl, podle kterého bychom se měli řídit celý život. Většina klientů tohle na začátku nechápe. Ptají se mě, jak dlouho mají takhle jíst a když jim řeknu, že by měli navždy, dívají se na mě dost nešťastně. Pokud ale vydrží, uvědomí si, že je to vlastně baví.

Cílem totiž není, aby dělali něco proto, že jim to někdo doporučil, přikázal nebo přemlouval, ale proto, aby sami ze sebe měli radost a dobrý pocit, aby věděli, že to dělají pro sebe. Takže v první řadě je nejdůležitější uvědomit si rozdíl mezi dietou a zdravým životním stylem.

A v čem ten rozdíl přesně spočívá?

Dieta je o omezování. Buď něco jíst nesmíte, nebo naopak musíte. U Atkinsonovy diety je zakázané pečivo, Dukanova dieta je postavena na vyšším přijmu bílkovin. Zdravý životní styl nic nezakazuje. Můžete jíst všechno, ale jen v určitém množství.

Když záleží na množství, znamená to, že si na oběd můžu klidně dát pizzu, jenom ji nesmím sníst celou?

Ne, to rozhodně ne. (smích) Obecně se říká, že pokud jím šest dní v týdnu zdravě, pak si sedmý den můžu dát, na co mám chuť. Je to ale pouze orientační. Metabolismus každého z nás totiž funguje odlišně, proto je nutné zohlednit spoustu faktorů, které mají na životní styl vliv.

Zaměřme se na těch šest dnů. Jaké jsou základní pravidla zdravé životosprávy?

Pitný režim je nejdůležitější součást zdravého jídelníčku. Obecně platí, že 2 -3 litry denně. Více se ovšem nedoporučuje, protože by to zbytečně zatěžovalo naše ledviny. Při pitném režimu je samozřejmě nejdůležitější čistá voda. Neměly by se pít bublinkové vody, ty obsahují kyselinu uhličitou, což je odpadová látka, která odebírá vápník a poškozuje sliznici žaludku.

U jídla se doporučuje jíst pravidelně pětkrát denně. Dopoledne ovoce, odpoledne hodně zeleniny. Nevynechávat sacharidy, tuky ani bílkoviny. Každá z těchto složek je důležitá pro správné fungování těla.

Je zbytečné vám teď popisovat gramáže, co čeho jíst, protože každý člověk je jiný a co vyhovuje jednomu, nemusí vyhovovat druhému. V žádném případě není dobré vynechávat snídani. Snídaně ráno nastartuje metabolismus. Pokud se tedy ráno nenasnídáme, budeme celý den pomalu spalovat a tedy míň hubnout.

U zdravého životního stylu je důležité, že by člověk neměl cítit hlad. Pokud za mnou klienti přijdou s tím, že mají hlad, společně upravíme jídelníček tak, aby se na jídlo těšili a měli ze sebe dobrý pocit. Žádná dieta by neměla znamenat trápení se hlady!