Jakub Heřmánek 
Obrana proti vyhoření
Zoltán Bán se v době přijetí do bitB věnoval primárně jiné pokerové disciplíně. Už asi pět let hrál heads-upy, tedy variantu pokeru, ve které hrajete pouze proti jednomu soupeři. A samotného by ho ani nenapadlo, že jednou přesedlá na MTT turnaje, které naopak mohou mít až několikatisícová pole účastníků a u nichž na rozdíl od heads-upů často musíte strávit řadu hodin. „Vždycky jsem byl zastáncem toho, že nikdy nechci být ve stáji a nikdy nebudu hrát MTTčka, protože bych u toho musel sedět patnáct hodin v kuse.“ Pak se ale něco změnilo. Svět heads-upů ovládaly organizované skupiny hráčů, které si podmanily určitý herní limit a na něm hledaly slabší hráče. Bylo tak těžké se jakkoliv posouvat výš. „V podstatě jsem se zasekl na limitu třicet až šedesát dolarů a už mě nebavilo pouze roboticky klikat, nikam se neposouvat a hrát bez delší vize.“
Došlo tak na rozhodnutí, kam se ve své kariéře posunout dál. „Cítil jsem se vyhořele a zvažoval jsem, že s heads-upy skončím. Už mě to ubíjelo. Chtěl jsem najít něco, kde budu moct mít ty nejvyšší cíle. Jinak bych přestal hrát úplně. Na dovolené jsem narazil na blog Patricka Leonarda. Zaujal mě tam jeho herní styl, který byl hodně podobný tomu mému. Odtud jsem se dostal k tomu, že jeho stáj bitB nabírá nové hráče a tak jsem si říkal, že jim ze srandy zkusím napsat.“ Po návratu z dovolené na Zoltána čekalo příjemné překvapení. Stáj bitB ho přijala. „Byl to pro mě šok. Já jsem ani nebyl stoprocentně rozhodnutý, že skončím s heads-upy. Začal jsem tedy hrát ve stáji. Ze začátku jsme se ještě dohodli, že zůstanu u své disciplíny, ale asi už po měsíci jsem přešel čistě na MTTčka.“
Nová zkušenost
Působení ve stáji je oproti hraní na vlastní triko v lecčems odlišné. Odevzdáváte část svého finančního zisku z her, které hrajete, za což vám na oplátku stáj zajišťuje koučink od trenérů, které zaměstnává, a zároveň na vás vznikají požadavky, jaké máte odehrát volume. Tedy kolik turnajů máte za měsíc odehrát, abyste naplnili představy lidí, co do vás investovali a platí vám vstupné do turnajů neboli buy-iny. „Ve smlouvě jsem měl, že mám měsíčně odehrát 400 turnajů, ale za první rok, co jsem byl v bitB, jsem nejvíc za měsíc odehrál asi 250 turnajů. Soustředil jsem se spíše na kvalitu než kvantitu a nikdy to nikomu nevadilo. Měl jsem totiž ve stáji dobrou pověst, koučové mi i dávali přednost před jinými hráči. Po rozšíření stáje ale přišly i vyšší nároky a třeba po nově přijatých hráčích už se požadovalo minimálně 600 odehraných turnajů měsíčně.“ Se stále se rozrůstající značkou bitB přišlo i rozdělení stáje na několik výkonnostních stupňů. Z těchto úrovní hráči mohli různě postupovat či sestupovat a to na základě detailní analýzy, kterou si stáj nechala zpracovat každého čtvrt roku. Větší stáj tak znamenala i profesionálnější organizaci. Z hráčů, kteří působili ve vyšších patrech stáje, se stávali zároveň koučové pro hráče, kteří ve stáji teprve začínali. To mělo pro Zoltána i nepokerové výhody, které možná na první pohled nejsou tolik zřejmé. „Moje angličtina byla už při příchodu do bitB na dobré úrovni, ale když jsem pak měl koučovat a třiceti lidem anglicky vysvětlovat nějaké složitější pokerové koncepty, tak to mě zase o hodně posunulo dál.“
Díky bitB mohl Zoltán hrát ty největší a nejdražší turnaje, které vůbec jejich online rozpis umožňoval. Celkem slušný posun od dob hraní proti svým spolužákům. „K pokeru jsem se dostal někdy v sedmé třídě na škole v přírodě. Co se týče online pokeru, tak ten jsem nejdříve hrál pouze o hrací peníze, až postupem času jsem začal hrát o opravdové peníze a zkoušet různé formáty.“ Nešlo ale o dlouhé rozkoukávání, už v osmnácti letech Zoltána poker živil. V dřívějším věku to ani (alespoň oficiálně) nešlo.
Nečekaná změna
Vraťme se ale do uplynulých týdnů a měsíců. Zoltán byl stále členem bitB, která potvrzovala úlohu nejúspěšnější stáje současnosti, a pro pozorovatele zvenku se nezdálo, že by se cokoliv mělo na jeho spojení s bitB měnit. Přesto Zoltán oznámil, že ze stáje odchází a opět bude hrát pouze na sebe. „Roli hrály hlavně osobní důvody. S přítelkyní kupujeme nový byt a já byl zvyklý na to, že jsem finančně zajištěný třeba na deset let dopředu. To se právě tou koupí bytu změnilo a já se rozhodl, že radši snížím varianci, která byla při hraní dražších turnajů opravdu vysoká, a budu hrát levnější turnaje.“ V tom případě už ale Zoltánovi nedávalo smysl odevzdávat značnou část svých zisků stáji, když vstupné do turnajů už pro něj nebude takovou finanční zátěží. Následoval tedy konec v bitB.
„Snažili jsme se ještě nějak domluvit, ale nedošlo k takové dohodě, kterou bych si představoval, takže jsem se rozhodl odejít, i když to pro mě nebylo vůbec jednoduché.“ Zoltánova kariéra tak znovu nabrala jiný směr. A podepsalo se na tom možná i něco, co už sám předtím zažil. I když tentokrát v trochu jiné formě. „MTTčka mě přestaly bavit, pokud začnete hrát, tak dalších deset hodin se nemůžete hnout od počítače. Takže tentokrát to nebylo ani tak vyhoření jako spíš motivace zkusit zase něco nového. Možná si budu chvíli zvykat na to, že nemůžu hrát ty nejdražší turnaje, ale chci přejít na formát pokeru, který bude lépe vyhovovat mým krátkodobým cílům.“
I po opuštění bitB ale zůstávají Zoltánovy dlouhodobé mety jasné. „Pořád platí, že chci hrát ty nejdražší turnaje a být v nich úspěšný,“ tvrdí. „Tento cíl se teď spíš jen odložil, neznamená to, že bych ho úplně škrtnul.“ A ani případný návrat do bitB není vůbec vyloučený. „Koučové mě při mém odchodu přemlouvali, ať si to ještě rozmyslím. To se sice nestalo, ale domluvili jsme se, že se můžu kdykoliv vrátit a pravděpodobně to tak v budoucnu i dopadne.“
V tom co bude Zoltánovi na bitB nejvíce chybět má jasno už nyní. „Rozhodně ta komunita lidí. Koučové ve stáji ti sice ukážou jak se v pokeru zlepšovat a všechno ti usnadní, ale nakonec je samotné studium hry stejně na tobě. Trochu jsem se i bál, že bych mohl postupně se ztrátou koučinků oproti ostatním herně zaostávat, ale věřím, že jsem se toho za ty dva roky naučil tolik, že k tomu nedojde.“
Příčiny úspěchu
Jasno má Zoltán i v tom, proč je bitB ve svém oboru jedničkou na trhu. Pokerový staking přitom není cestou k jednoduše vydělaným penězům, několik stájí již po nevalných výsledcích skončilo. „V bitB se spojili jedni z nejuznávanějších hráčů na světě a těžili tak z toho, že nemuseli přijímat jen tak někoho, ale mohli si vybírat ty nejlepší. V podstatě všichni nejlepší koučové jsou teď v bitB. Zároveň je celý projekt natolik precizně připravený, že snad ani nejde neuspět.“
Velkou hodnotu pak vidí Zoltán i ve věcech spojených s bitB, které se netýkají čistě pokeru. „Poznal jsem díky bitB spoustu nových lidí, ale nejvíc mě asi posunula možnost spolupracovat s mentálním koučem, který s bitB spolupracuje.“ I to ukazuje, že bitB přesahuje rámec klasické pokerové stáje a dbá i na ty nejmenší detaily.
Vlastní stáj?
Působení Zoltána v bitB do jisté míry inspirovalo natolik, že sám zvažoval založení vlastní pokerové stáje. Tento nápad chtěl zrealizovat spolu s dalším předním českým MTT hráčem Vojtěchem Škalákem. Prozatím se ale celý projekt odkládá. „Už jsme s Vojtou byli krok od spuštění té stáje, ale ve finále jsme to odložili. V pondělí nás to v podstatě napadlo a v neděli jsme to už chtěli spouštět, ale naštěstí jsme to zarazili. Chceme to lépe promyslet a až to bude pořádně propracované, tak do toho půjdeme. Nepomohlo ani to, že teď končím magisterské studium aplikované informatiky a navíc jsem zrovna řešil situaci kolem bitB, takže času moc nezbývalo.“
Mimo vedení vlastní pokerové stáje nelze ani očekávat, že by se Zoltán v nejbližší době stěhoval do zahraničí, kde by byly zákony více nakloněny online pokeru. „Zkusil jsem si i hraní z Německa a ze Slovenska, ale nebylo to ideální. Sice to bylo dobré pro mou pokerovou kariéru, protože kromě hraní jsem vlastně neměl, co jiného bych dělal, ale chyběli mi moji blízcí a kamarádi. Nepředstavuju si život tak, že budu někde jenom sedět a hrát poker. Abych začal přemýšlet o dalším stěhování z Česka, tak to by se mnou musela vyrazit celá moje komunita lidí. Bez nich by to nešlo.“
Podpora z domova
Pokeroví hráči ale v souvislosti s pokerem často narážejí právě na nesouhlas svých nejbližších. Ani pro Zoltána zpočátku nebylo jednoduché vysvětlit svému okolí, že neprohraje celý dům a nespadne do exekuce. „Od mala jsem žil s tátou a ještě když jsem před svými osmnáctinami hrál o hrací peníze, tak na mě byl naštvaný, že pořád hraju poker, že jsem závislák a gambler. A když jsem začal hrát o reálné peníze, tak jsem mu to nejdřív radši ani neříkal. Pak jsem asi po roce začal mít nějaké výsledky a dokázal jsem mu to všechno vysvětlit. Začal to chápat úplně jinak a od té doby v něm mám maximální podporu. Toho si u něj hrozně vážím. Vidí, že se o sebe dokážu postarat a respektuje to, co dělám.“
Je tedy poker jako způsob obživy něčím, co by Zoltán doporučil i ostatním? „Myslím, že člověk, který je pro poker určený, tak se nemusí nikoho ptát, jestli se živit pokerem. Prostě to zvládne. Na druhou stranu, když někdo má potřebu se na něco takového ptát, tak to pravděpodobně nikdy sám nezvládne.“ Jak už to tak bývá, tak za lákavou vidinou peněz a pohodlného životního stylu se skrývá spoustu práce. „Ve finále je to náročnější než leckterá práce. Musíte mít pro tu hru určitou vášeň a hodně tomu celému obětovat.“
Tím se dostáváme ke konci našeho setkání a otázce, zda Zoltána poker nějak ovlivnil i v běžném životě? „Poker mi dal strašně moc. Přijde mi, že jsem vyspělejší než moji vrstevníci. Ať už z monetárního hlediska nebo třeba z hlediska mentálního. Poker tě umístí do situací, se kterými se musíš umět vyrovnat, a často jsou to situace, které se podobají těm v normálním životě. Poker může kohokoliv hodně rozvinout.“
