Ivo Krajc
Znojemský hokej – od narození až po mezinárodní boje
Znojemský hokej nikdy nebyl a nejspíš ani nebude celosvětově uznávaným pojmem jako například ten kladenský. Město na jihu Moravy nevychovalo zástup slavných hokejistů, kteří by se prosazovali v zahraničních ligách nebo v české reprezentaci. Za největší úspěchy Orlů můžeme označit třetí místo v extraligové sezoně 2005/2006 a první místo v juniorské extralize v ročníku 2010/2011. I když Znojmáci za svého desetiletého působení v české nejvyšší soutěži nezískali titul, zapsali se poté do historie jinak. V roce 2011 jako první český tým začali hrát zahraniční ligu, konkrétně Erste Bank Eishockey Ligu (EBEL).
Počátky znojemského hokeje a vstup do 2. ligy
Úplný začátek hokeje ve Znojmě se datuje do roku 1933, kdy vznikl místní klub TJ Sokol Znojmo, který působil v krajském přeboru a výraznějších úspěchů nedosáhl. Zlom nastal v roce 1994, tehdy klub získal nového sponzora v osobě podnikatele a bývalého hráče Znojma Jaroslava Vlasáka. Historickým datem pro hokej v jihomoravském městě se stal čtvrtek 15. dubna 1994. V tento den se sešla v restauraci na zimním stadionu valná hromada klubu SK Znojemští orli. „Jako rajská hudba musela znít příznivcům našeho hokeje slova z úst prezidenta klubu, když všem přítomným oficiálně sdělil, že se ve Znojmě bude hrát vyšší soutěž – 2. národní liga,“ popisoval událost novinář Ladislav Bastl pro regionální týdeník Znojemsko.
Cesta vzhůru
Důležitou událostí pro další rozvoj znojemského hokeje bylo uzavření dohody o spolupráci s extraligovými Pardubicemi v sezoně 1996/1997, které si vybraly Znojmo jako svoji farmu. Dvě kola před koncem sezony se Znojmo drželo na třetím místě, ale chtělo výš. Orli nakonec postoupili ze čtvrtého místa do prvoligové baráže, kde si postupně poradili s Děčínem, Mladou Boleslaví a Sokolovem. V sérii se Sokolovem se hrál čtvrtý zápas ve Znojmě, Orli tak měli možnost slavit postup do 1. ligy před domácím publikem. Na znojemský stadion se vměstnalo kolem sedmi tisícovek diváků a hráči naplnili jejich velké očekávání. Kapitán postupujícího týmu Zdeněk Malý okomentoval postup slovy: „Nepřipouštěli jsme si, že v baráži můžeme prohrát. Šli jsme do toho jako vlčáci. Bojoval celý mančaft, ale zvláštní pochvalu zaslouží Drábek, Kastner, Novotný a Petlák.“
Extraligová chuť
Hned následující sezonu byli Orli v 1. lize úspěšní. V předposledním kole soutěže si zajistili jistý titul a baráž o extraligu. „Jsem šťastný, vyhráli jsme 1. ligu a jsme v baráži. Hokej je kolektivní sport, a já nechci vyzdvihovat jednotlivé hráče. Fanoušci byli fantastičtí a baráž vybojovali spolu s mužstvem,“ hodnotil sezonu prezident oddílu Jaroslav Vlasák.
V baráži čekal na Znojmo poslední tým extraligové tabulky – Opava. Hrálo se na čtyři vítězné zápasy a Opava začínala na domácím ledě. Orli zvítězili v obou hostujících zápasech a na třetí utkání série do Znojma přišlo neuvěřitelných 9500 diváků. Plné bylo i parkoviště před zimním stadionem, kde se zápas promítal na videostěně. Ve vynikající atmosféře domácí dokázali vyhrát i potřetí v sérii. Pak se ale stalo něco, co nečekal asi nikdo. Ze stavu 3:0 Opava srovnala na 3:3 a rozhodující sedmé utkání se hrálo na severu Moravy. Orli zápas nezvládli a prohráli vysoko 0:6. „Na našem mužstvu bylo určitě vidět zklamání z předchozího zápasu, kdy jsme byli jasně lepší. Myslím si, že tam se to lámalo, tam jsme si vlastně ten vítězný zápas promarnili, takže dneska jsme na to už neměli psychicky a možná ani fyzicky, protože náš kádr je úzký,“ řekl po utkání trenér Znojma Pavel Pazourek.
Vítej, extraligo!
V příštím ročníku tak působili Orli opět v 1. lize. Jejich počínání bylo zcela suverénní. Znojemští hokejisté vyhráli 37 z 52 utkání základní části, šestkrát remizovali a jen devětkrát prohráli. Druhá Třebíč ztrácela v konečném zúčtování na Znojmo devět bodů. Nejlepším střelcem ligy se stal znojemský Patrik Fink s 38 brankami. Klub z jihu Moravy vévodil i statistice návštěvnosti, na domácí zápasy Orlů přišlo 118 tisíc diváků.
V baráži čekal na znojemské soupeř z Vysočiny – jihlavská Dukla. Útočník Orlů Petr Kaňkovský se před baráží vyjádřil následovně: „Myslím, že šance jsou přesně poloviční. Bude dost záležet na štěstí, které se třeba loni v šestém utkání baráže přiklonilo na stranu Opavy. Musíme dobře bránit, abychom dostali co nejméně gólů. Co však vím jistě, je fakt, že v Jihlavě mají obavy ze skvělého znojemského publika.“
Historie se (ne)opakovala
Stejně jako loni se ujali jihomoravští vedení v sérii v poměru 3:0, jenže Jihlava to nevzdala a dokázala srovnat na 3:3. Rozhodující sedmé utkání se hrálo na Vysočině. Orli ho zvládli, zvítězili 3:2 a extraligový sen se stal skutečností. Sportovní manažer Rostislav Dočekal tuto šťastnou událost komentoval slovy: „Za relativně krátkou dobu se podařilo dostat znojemský hokej do míst, o nichž se před pěti lety ve Znojmě nikomu ani nesnilo, a navíc přes jihlavskou Duklu. Dík patří všem hráčům, prezidentu Vlasákovi, oběma trenérům i sekretáři Bubíkovi. Díky.“
První extraligová sezona
Před vypuknutím bojů nejvyšší české soutěže bylo třeba znojemský kádr řádně posílit. Před sezonou přišli slovenský gólman Pavol Rybár, obránci Pavel Kumstát, Karel Soudek, Tomáš Jakeš a Jan Klobouček. Útočnou sílu pozvedli Radek Haman, Jiří Poukar, Karel Plášek, Peter Pucher a Marek Vorel.
„Manažer Orlů mi zavolal, říkal, že postoupili do extraligy a chtěli by kvalitní hráče. Mně se jejich jednání líbilo, bylo přímé a seriozní. Nakonec jsem si vzal týden na rozmyšlenou a poté podepsal smlouvu, což se ukázalo jako dobré rozhodnutí, protože jsem se tu usadil,“ vzpomíná na svůj přestup do Znojma bývalý slovenský reprezentant Peter Pucher.
Na začátku ročníku si dali znojemští jasný cíl – udržet se mezi elitou. To se jim také povedlo, v konečném zúčtování skončili devátí, play-off jim uteklo jen o čtyři body.
„Jsem spokojený, protože na začátku sezony jsme si dali za cíl udržet se v soutěži, což se nám podařilo na sto procent. Dokonce jsme měli šanci bojovat o play-off, to bylo něco navíc. Vždycky jsem říkal, že mezi spodkem tabulky extraligy a špicí první ligy zas až takový rozdíl není. Ovšem teď, když to hodnotím po té první sezoně, musím říct, že v extralize se hraje víc hokej. V příští sezoně bychom chtěli zkusit play-off,“ zhodnotil sezonu prezident klubu Vlasák.
Jasný cíl – play-off
Ve své druhé sezoně v nejvyšší české soutěži si Orli určili účast ve vyřazovacích bojích jako svůj cíl, který dokázali splnit. Po základní části skončili hokejisté Znojma druzí se ztrátou sedmnácti bodů na suverénní Vsetín. Do play-off tak dostali soupeře, který se umístil na sedmém místě – pražskou Slavii.
Jak už mají Orli ve zvyku, i se Slavií sehráli vyrovnanou sérii, kterou rozhodl až poslední sedmý zápas. Tentokrát se hrál v městě nad řekou Dyjí, ale znojemští nedokázali využít výhody domácího prostředí k postupu do semifinále. Sešívaní vyhráli 3:1 a šli dál. Pro Orly sezona skončila, ale stanovený cíl dokázali splnit, což potvrdil i prezident Vlasák: „Já jsem se sezonou spokojený, cíl, který jsme si v podobě postupu do play-off stanovili, jsme splnili. Hokej ve Znojmě zůstane i nadále. Není žádným tajemstvím, že jsme měli nějaké nabídky od Brna, které chtělo za docela slušných podmínek soutěž odkoupit. Chtěl bych ale poděkovat městu Znojmu, které se k této otázce postavilo velice dobře a podpoří nás, takže hokej ve Znojmě zůstane.“
Třikrát play-off, potom výpadek
V dalších třech ročnících Orli ve vyřazovacích bojích nechyběli, ale nikdy se neprobojovali dál než do čtvrtfinále. V sezoně 2004/2005 skončili Orli po základní části až na jedenáctém místě tabulky, po čtyřech čtvrtfinálových účastech to bylo považováno za zklamání. Lepšímu výsledku nepomohla ani výluka NHL, při které dres Znojma oblékaly posily ze zámořské soutěže - Tomáš Vokoun, Patrik Eliáš, Martin Havlát a Karel Rachůnek.
Nejlepší sezona v extralize
Největší změnou po nepovedeném ročníku 2004/2005 bylo angažování zkušeného českého reprezentanta Jiřího Dopity. „Neznám hráče, který by si nepřál mít v týmu tak dobrého hokejistu, jakým je Dopita. Věřím, že se nám bude dařit,“ okomentoval kapitán Peter Pucher novou posilu pro web hcorli.cz
Týmu se skutečně dařilo lépe než loni a po základní části skončil na pátém místě. Pro čtvrtfinále play-off tak Orli dostali jako svého soupeře Vítkovice. Tento souboj byl okořeněný výměnou, která proběhla v témže roce. Do Vítkovic putoval znojemský oblíbenec Marek Uram, opačným směrem jiný slovenský útočník Juraj Štefanka.
Orli nakonec postoupili přes Vítkovice výsledkem 4:2 na zápasy a mohli slavit historický úspěch. Dostali se poprvé v historii do semifinále extraligy, kde narazili na pražskou Spartu.
Pražanům ale Jihomoravané vzdorovat nedokázali. V sérii prohráli poměrem 4:1 a následovalo pražské finále mezi Spartou a Slavií. Orli však zaznamenali historický úspěch a kapitán Peter Pucher zvedl nad hlavu pohár pro druhého vicemistra extraligy.
Podle Jiřího Dopity byl výsledek série pro Znojmo krutý. „Spartě pomohl hodně první zápas tady ve Znojmě, kdy vyhrála na penalty. Kdyby to bylo 2:0 na zápasy, tak by se série vyvíjela jinak. Kromě jednoho jsme všechny zápasy hráli dobře a někdy jsme byli i lepší, ale co se dá dělat, takový je hokej,“ zhodnotil semifinále se Spartou olympijský vítěz z Nagana.
Poslední tři extraligové sezony
V osmém extraligovém ročníku byli Orli nějakou dobu dokonce lídrem tabulky, avšak poté nastal rychlý pád. Nakonec se znojemský tým probojoval do play-off až v posledním kole základní části. V této sezoně bylo novinkou takzvané předkolo play-off, které mezi sebou hrály celky na sedmém až desátém místě. Znojmo si v předkole hravě poradilo s Kladnem 3:0 na zápasy, avšak ve čtvrtfinále narazilo na Pardubice, které byly nad jeho síly.
V předposledním extraligovém ročníku Orli vybojovali desáté místo zajišťující účast v předkole, tam ale podlehli Třinci v poměru 3:0 na zápasy a rychle tak ve vyřazovacích bojích skončili.
Jubilejní desátá sezona v extralize byla pro Orly tou poslední mezi českou elitou. Poprvé v historii si zahráli play-out, ve kterém extraligovou příslušnost uhájili. Ovšem majitel Jaroslav Vlasák se rozhodl prodat licenci do Komety Brno. Ve Znojmě se po deseti letech opět měla hrát 1. liga
„O ukončení extraligy ve Znojmě se spekuluje už asi tři roky. Shánět peníze bylo čím dál tím těžší. Teď se k tomu navíc přidala celosvětová hospodářská krize, čímž se situace ještě zhoršila. Rozhodně to ale nebylo tak, že bych už na začátku sezony stoprocentně věděl, že to bude sezona poslední. Všechno tomu ale nasvědčovalo,“ vysvětlil situaci Vlasák v rozhovoru pro server znojemsky.denik.cz.
První liga, taky liga. Nebo ne?
Znojemský hokej se tak posunul na pomyslném kvalitativním žebříčku zas o stupeň níže.
I přes uspokojivé výkony v druhé nejvyšší české soutěži byli fanoušci zklamaní, což se odrazilo na domácí návštěvnosti. Ta od poslední extraligové sezony klesla průměrně o tisíc lidí na zápas.
Zástupci klubu si zcela jasně uvědomovali, že o fanoušky mohou přijít, proto se tomu snažili předejít. „Do konce června nabízíme desetiprocentní slevu na permanentky. Chceme se hodně zaměřit na diváky. Naším cílem je, aby se na stadionu dobře cítili a aby se hokej opět stal zajímavou rodinnou zábavou,“ řekl jeden z představitelů klubu Stanislav Hahn pro server znojemsky.denik.cz.
Ani přes veškerou snahu se však poměrně vysokou návštěvnost zachovat nepodařilo, a tak klub přemýšlel, jaká jsou východiska. Nakonec přišla zajímavá nabídka.
Vstup do EBEL
Když znojemský klub v květnu 2011 oznámil, že usiluje o vstup do soutěže Erste Bank Eishockey Liga (EBEL), okamžitě se o tom v hokejovém světě začalo diskutovat. U nás totiž tuto ligu málokdo zná, přestože je sedmou nejnavštěvovanější evropskou ligou, předčí tak i slovenskou nejvyšší soutěž.
EBEL je mezinárodní hokejová soutěž, ve které v současnosti působí týmy z Rakouska, Maďarska, Slovinska, Itálie a díky klubu Orli Znojmo také z České republiky. Původně se jednalo o rakouskou nejvyšší ligu, avšak od sezony 2006/2007 se začaly přidávat týmy z okolních států.
Na otázku proč se Orli vydali touto cestou, odpovídal sportovní manažer týmu Radek Haman slovy: „EBEL je kvalitnější než první liga a je také zajímává pro partnery. Mohou se prezentovat v dalších čtyřech evropských zemích.“
I když byl vstup do EBEL krokem do neznáma, podle trenéra Martina Stloukala znojemští nepočítali s možností vrátit se na česká kluziště. „Smlouva s EBEL je podepsána na tři roky. Poté bychom museli začít v Česku od krajského přeboru nebo od někoho ligu koupit. My ale nepočítáme s tím, že bychom v EBEL skončili,“ uvedl.
Podpisem smlouvy se tak stal klub Orli Znojmo historicky prvním českým týmem, který hraje celoroční mezinárodní ligu.
Zvláštnosti EBEL a herní systém
V současnosti působí v lize dvanáct týmů. Osm rakouských a po jednom klubu ze Slovinska, Maďarska, Itálie a ČR. Po 44 kolech základní části se tabulka rozdělí na dvě skupiny po šesti. Body v tabulce se vynulují a prvním čtyřem týmům tabulky budou připsány bonusové body podle umístění v základní části, ostatní začínají s nulou. Prvních šest týmů ve skupině „A“ hraje o umístění a o právo vybrat si soupeře pro play-off. Druhá šestice ze skupiny „B“ bude bojovat o zbývající tři místa ve vyřazovacích bojích.
Před čtvrtfinále proběhne Live-Pick, tedy výběr soupeřů pro čtvrtfinále v přímém televizním přenosu. Vítěz základní části bude vybírat mezi celky, které skončily na pátém až osmém místě, poté budou následovat další týmy podle pořadí.
Dvě uzavřené sezony Orlů v EBEL
Před vstupem znojemského týmu do mezinárodní ligy upozorňoval trenér Martin Stloukal, že v první sezoně mají Orli v plánu se hlavně rozkoukat, poznat systém hry i soupeře, takže od nich nelze mít přehnaná očekávání. Nakonec postoupili ze sedmého místa do vyřazovacích bojů, kde narazili na chorvatský Záhřeb. Tým Medvědů nedovolil znojemským vyhrát ani jeden zápas a sérii ovládl 4:0.
„Myslím si, že mančaft může být rozhodně spokojen se sezónou, moc lidí opravdu nevěřilo, že bychom se dostali do play-off. Jen je velká škoda, že jsme nenavázali na úspěšná utkání z nástavby, kdybychom tak hráli i ve vyřazovacích bojích, potrápili bychom chorvatský tým mnohem více, ale už se to vrátit nedá. Osobně to vidím tak, že sezóna pro nás byla úspěšná, že se můžeme jako tým pochválit. Sedmé nebo osmé místo je pro nás velice dobrý výsledek,“ hodnotil sezonu pro web hcorli.cz obránce Lubomír Štach.
Před historicky druhou sezonou v mezinárodní lize věřil trenér Stloukal, že jeho tým bude úspěšnější než loni. „S respektem ke všem soupeřům nemůžu mít menší cíl než ten, který jsme měli i v minulé sezóně. Tím, že jsme se dostali do play-off, jsme si zvedli laťku a nemůžeme mířit níž. Bez nějakých taktických řečí…určitě chceme skončit lépe než loni,“ plánoval v rozhovoru pro oficiální web Orlů.
Nakonec se však tento cíl splnit nepodařilo. Orli opět postoupili do play-off ze sedmého místa, do čtvrtfinále si je vybrala Vídeň. Hrálo se tedy čtvrtfinálové derby, které zdobila vysoká návštěvnost, avšak znojemský tým dokázal vyhrát pouze jeden zápas. Série tak skončila za stavu 4:1 pro hokejisty z hlavního města Rakouska.
Vstup do EBEL po dvou sezonách? Jednoznačně správný krok
Orli ještě nestihli zaznamenat v mezinárodni lize větší úspěch, ale jejich vstup do EBEL je hráči i fanoušky hodnocen kladně.
Dlouholetá opora Orlů útočník Peter Pucher řekl, že se podle něj nemohlo pro hokejové Znojmo ani nic lepšího stát. „Vstup do EBEL znamenal návrat ke kvalitnímu hokeji, na který tu byli fanoušci zvyklí, a podle jejich reakcí vím, že už pomalu na extraligu zapomínají a mezinárodní hokej se jim líbí.“
Za pravdu mu dávají i názory fanoušků. „Já jsem velmi spokojen, že se ve Znojmě hraje EBEL. Zdá se mi mnohem atraktivnější než česká 1. liga. Styl hry je také mnohem zajímavější, protože se blíží mezinárodním tendencím, tedy rychlost a důraz, což mi třeba někdy chybí v české extralize. Některá lepší mužstva v EBEL, jako Salzburg nebo Vídeň, by se rozhodně neztratila ani v extralize. Je ale škoda, že většina českých hokejových fanoušků EBEL podceňuje. Kdyby se přijeli na zápasy podívat, určitě by na tuto mezinárodní soutěž změnili názor,“ zhodnotil ligu fanoušek Orlů Ivo Janský.
Uvedeným názorům odpovídají i statistiky návštěvnosti. „Oproti předchozí sezoně, kdy Orli hráli českou první ligu, se zvedla návštěvnost o 888 diváků. Nejvíce fanoušků zhlédlo utkání ke konci roku proti Klagenfurtu. Vstup byl zdarma a přišly čtyři tisíce lidí,“ informoval po premiérové sezoně v EBEL marketingový manažer znojemského klubu Petr Veselý server znojemsky.denik.cz.
Budoucnost EBEL?
Malý, nepříliš bohatý hokejový klub, který bojoval o přežití, ukázal cestu mnohým jiným. V současnosti se spekuluje o dalších českých i slovenských mužstvech v souvislosti se vstupem do EBEL. Je to liga s potenciálem a budoucností. Oproti tomu například se slovenskou extraligou to nevypadá nejlépe, což potvrzují i slova Petera Puchera: „Hráči na Slovensku se nemohou soustředit pouze na hokej, ale musí řešit spoustu věcí okolo, což je vždy na škodu. Když jsme přišli do kabiny, tak se hned probíralo, jestli došla hráčům výplata, ti začali vymýšlet, jak se dostat ze slovenské ligy jinam, kde se lépe platí. Pokud měli možnost, tak raději utíkali do Maďarska i Rumunska, protože tam dostali lepší peníze. To je hodně smutné, liga tím trpí a podle mě je to takový začátek konce. Pokud nepřijde někdo, kdo do hokeje na Slovensku investuje, tak to nevidím s budoucností moc dobře.“
Je tedy možné, že EBEL nadále poroste a bude stále zajímavější a kvalitnější.
Útočník znojemských Orlů Peter Pucher o EBEL: Pro znojemský hokej se nemohlo stát nic lepšího
Znojmo – Devětatřicetiletý bývalý slovenský reprezentant stále pokračuje ve své bohaté kariéře, během níž působil ve slovenské extralize, české nejvyšší soutěži a české 1. lize. Nyní hájí barvy Znojma v Erste Bank lize (EBEL). „EBEL mě překvapila svou rychlostí a kvalitou,“ říká zkušený útočník.
Čím si vysvětlujete, že je EBEL tak rychlá?
EBEL má oproti české extralize velkou výhodu, protože týmy mají jistotu, že nemůžou nikam spadnout. V Česku se hned myslí na baráž a ztrátu sponzora, proto týmy více brání a nehrají tolik na krásu, ale spíš pro výsledek. Takový Zlín je vyhlášený svým propracovaným defenzivním stylem, jenže pro oko diváka je takový hokej nudný, i když má Zlín dobré výsledky. Extraliga je tedy podle mě pomalejší, protože se tam hodně přemýšlí, taktizuje a dost se brání. V EBEL se navíc mísí hokejová mentalita. Hráči i trenéři pocházejí z různých částí Evropy i ze zámoří, jsou naučení pracovat jinak a styly jednotlivých týmů se podle toho liší. Nehraje se tam typický český hokej, který je v celé lize stejný, proto si myslím, že je EBEL pro diváka zajímavější.
Je ještě něco jiného, co vás po několika odehraných zápasech v EBEL překvapilo?
Překvapilo mě ještě několik věcí. Třeba když jsme hráli první zápas v Záhřebu, tak tam přišlo na hokej asi šest tisíc diváků. Venku bylo třicet stupňů a stadion úplně plný, zájem o hokej tam byl obrovský, to jsem se divil. V životě by mě nenapadlo, že by se v Záhřebu mohl hrát hokej, přitom teď působí dokonce v KHL. Překvapila mě i hra samotná. Myslel jsem si, že to bude nějaké nastřelování a nahánění puku, srážení se a že se bude pořád někdo bít, ale opak byl pravdou. Hodně mě překvapili Maďaři, protože si dávali nádherné nahrávky, zakončovali do prázdné brány. My si mysleli, že je naučíme hrát šikovný český hokej, ale oni už ho hrát uměli. Samozřejmě jsou v EBEL mužstva, která hrají typický kanadský hokej s nahazováním a dojížděním puku, ale umějí zahrát i dobře technicky.
Nyní tedy hrajete EBEL ve Znojmě, ale do jihomoravského města jste poprvé přišel před sezonou 1999/2000 z Košic, co vás k přestupu vedlo?
S Košicemi jsme tenkrát vyhráli titul a klub poté začal mít finanční potíže. Skončil tam hlavní sponzor, a tak nám bylo doporučeno, že si máme hledat angažmá jinde, protože momentálně na hokej v Košicích nejsou peníze. Tak jsem si začal hledat nové působiště. Ozvaly se mi České Budějovice a Znojmo. Jednání s Budějovicemi bylo ale takové zvláštní, jednalo se nepřímo přes třetí osobu. Znojmo se k situaci postavilo jinak. Manažer Orlů mi zavolal, říkal, že postoupili do extraligy a chtěli by kvalitní hráče. Mně se jejich jednání líbilo, bylo přímé a seriozní. Nakonec jsem si vzal týden na rozmyšlenou a poté podepsal smlouvu, což se ukázalo jako dobré rozhodnutí, protože jsem se tu usadil.
Vnímal jste tehdy českou extraligu jako kvalitnější soutěž než slovenskou?
V české extralize bylo rozhodně více kvalitních celků než na Slovensku, kde byl Slovan, Košice, možná Poprad a Nitra. Česká republika je větší země, je zde víc zimních stadionů
a do hokeje se tu dává víc peněz a to se samozřejmě projeví. Určitě jsem tedy vnímal, že jdu do kvalitnější soutěže. Také jsem při přestupu cítil drobnou nejistotu, nebyl jsem si úplně jistý, jak v české extralize obstojím. Věděl jsem, že na sobě musím víc makat, abych nabídnuté šance využil.
Jak vzpomínáte na sedm a půl roku v extraligovém kádru Orlů?
Ve Znojmě bylo výborné zázemí. Prezident klubu Jarda Vlasák měl ohromnou ekonomickou sílu a chtěl se hokejem hlavně bavit, což bylo poznat. Celkově v klubu panovala dobrá, až rodinná atmosféra. Majitel s hráči udržoval kamarádský vztah, to jsem v jiném klubu nezažil. V tomto ohledu bylo Znojmo výjimečné, takže mám hezké vzpomínky.
Když jste odcházel ze Znojma do Pardubic, myslel jste si, že za Orly ještě někdy v budoucnu nastoupíte?
Věděl jsem, že se do Znojma určitě vrátím, protože tu mám rodinu a dům. Samozřejmě jsem věřil, že bych tu mohl svou kariéru dohrát, ale tak brzký návrat jsem nečekal. A už vůbec jsem nečekal, že tu budu hrát mezinárodní ligu. Teď jsem za tu šanci rád. Musím za ni poděkovat prezidentovi klubu Pavlu Oherovi, který mi podal pomocnou ruku, když jsem se vrátil ze Zvolena a nemohl najít angažmá. Řekl mi, ať vyzkouším hrát EBEL za Orly, a když to bude fungovat, tak se dohodneme. Nakonec jsem tedy ve Znojmě zůstal.
Ještě před odchodem do Zvolena jste působil v brněnské Kometě, která tehdy hrála 1. ligu, jaký je podle vás rozdíl mezi první a druhou nejvyšší českou soutěží?
V Brně jsem působil moc krátce na to, abych dokázal 1. ligu komplexně porovnat a hodnotit. Zažil jsem tam poslední dva zápasy základní části proti týmům, které se dostaly do play-off a to byly týmy více méně poskládané z extraligových hráčů, takže ten rozdíl nebyl velký. Jen když jsme hráli play-off v Olomouci, tak to byl jiný hokej. Hráči jinak přemýšleli, byli bruslařsky dobře vybaveni, ale kombinačně za extraligovými týmy zaostávali. Dá se říct, že se v 1. lize hraje jednodušší, přímočařejší hokej a extraliga je více o rozmýšlení, taktice a individuální šikovnosti. Lépe to ale porovnat nedokážu, protože těch zkušeností z 1. ligy tolik nemám.
Po angažmá v Kometě jste putoval do Zvolena, sledoval jste, že by se kvalita slovenské extraligy od vašich začátků někam posunula?
Nerad bych slovenskou extraligu úplně odepsal. Katastrofa to rozhodně není. Byly tam dobré zápasy, obzvláště když proti sobě nastoupily první čtyři celky. Taková utkání měla vysokou úroveň, jenže jich bylo málo. Hráči na Slovensku se nemohli soustředit pouze na hokej, ale museli řešit spoustu věcí okolo, což je vždy na škodu. Když jsme přišli do kabiny, tak se hned probíralo, jestli došla hráčům výplata, ti začali vymýšlet, jak se dostat ze slovenské ligy jinam, kde se lépe platí. Pokud měli možnost, tak raději utíkali do Maďarska i Rumunska, protože tam dostali lepší peníze. To je hodně smutné, liga tím trpí a podle mě je to takový začátek konce. Pokud nepřijde někdo, kdo do hokeje na Slovensku investuje, tak to nevidím s budoucností moc dobře.
Znojmo nakonec nedokázalo udržet extraligu a licenci prodalo brněnské Kometě, jak to na vás působilo?
Popravdě jsem to sledoval jen z velké dálky. Vím, že Jarda Vlasák prodal licenci do Komety, ale za jakých okolností to probíhalo, nevím. Spekulovalo se o tom už dlouhou dobu dopředu, takže jsem věděl, že to někdy nejspíš přijde. Samozřejmě to bylo líto všem, kteří měli něco společného se znojemským hokejem. Extraliga má svou hodnotu, lidé si zvykli, že sem jezdí mužstva s bohatou historií jako Sparta, Kladno nebo Pardubice a po pádu do 1. ligy pak chodila na hokej minimální návštěva. Je ale nutné říct, že nebýt Jardy Vlasáka, tak by znojemský fanoušek extraligu vůbec neviděl. Je to prostě byznys, a když majitel uznal, že je vhodný čas licenci prodat, tak to udělal. Po dvou letech v 1. lize přišel nápad zkusit EBEL a podle mě se nic lepšího ani nemohlo stát. Je to návrat ke kvalitnímu hokeji, na který tu byli fanoušci zvyklí, a podle jejich reakcí vím, že už pomalu na extraligu zapomínají a mezinárodní hokej se jim líbí.
Když jste se rozhodoval, jestli budete hrát EBEL za Znojmo, zjišťoval jste si něco o této soutěži?
Nic jsem si nezjišťoval, byl jsem jen varován, že jde o hodně tvrdou ligu. Sám jsem si ale nedokázal představit, jak to bude vypadat.
Dokázal byste říct, v jaké lize hokej nejvíc „bolí“?
Hokej bolí všude. Obecně ale platí, čím nižší liga, tím větší riziko zranění a rvaček, protože hráči nemají takové hokejové dovednosti, a tak se to snaží dohánět silou. Až na pár zápasů v Brně jsem nikdy nehrál žádnou vyloženě nízkou soutěž, ale toto obecné pravidlo podle mě platí. Co se týká dřiny, tak člověk musí makat naplno, ať hraje jakoukoliv ligu. Všude se musí trénovat, posilovat, bruslit, takže na fyzičku jsou nároky všude zhruba stejné, pokud se jedná o profesionální ligu.
Jak hodnotíte technické zázemí stadionů v EBEL?
Čekal jsem, že stadiony budou modernější. Neříkám, že jsou nějaké špinavé, ale jsou to takové typické malé, nízké zimáky. Například v Maďarsku je opravdu hodně malý, pokud jsou tam ale diváci spokojení, tak na ostatním nezáleží. Taky by se mohlo stát, že postaví novou moderní arénu a lidi si tam nenajdou cestu, protože byli zvyklí na tu svou „stodolu“, kde měl každý svoje místo a dobře to tam znal. Něco podobného se stalo i v Karlových Varech, kde byl hrozný stadion, ale čtyři tisícovky diváků tam dokázaly vytvořit úžasnou atmosféru. Hostujícím týmům se tam hrálo hodně špatně. Pak postavili novou halu
a fanouškům chybělo místo, na které byli zvyklí. Hlavně, ať jsou tedy spokojení fanoušci. Mně jako hráči je to jedno. Přijedu, odehraju jeden zápas a zase jedu pryč. Domácí mužstvo bude mít určitě lepší zázemí, co se týká kabiny a jejího vybavení. I ve Znojmě se teď dává dohromady staronová kabina, která bude naprosto exkluzivní.
Jak náročné je v EBEL cestování na venkovní zápasy?
Vzdálenosti mezi jednotlivými městy jsou opravdu velké, ale kompenzuje to dobrá dopravní infrastruktura, takže se skoro všude dostaneme po dálnici. I při rozšiřování ligy se klade důraz na to, aby vzdálenosti mezi týmy nebyly až tak velké. Poloha klubu je jedním z přijímacích kritérií do soutěže.
Čím se během dlouhých cest bavíte?
Po cestě na zápas každý relaxuje po svém. Je potřeba udělat si maximální komfort, jak to komu nejlépe vyhovuje. Dnes má každý mobil nebo tablet, takže surfuje po internetu, poslouchá hudbu, nebo prostě spí. Po vyhraném utkání bývá výborná nálada a bavíme se lecčím, třeba sledujeme filmy.
Kdybyste si měl vybrat, jaký titul chcete vyhrát, který byste bral?
(smích) To je těžké. Když jsem začínal s hokejem, tak jsem si nemyslel, že někdy budu hrát na mistrovství světa. Teď už titul z mistrovství mám, takže ten už neřeším (smích). O NHL jsem nikdy neuvažoval. Možná je to škoda, mohl jsem to alespoň vyzkoušet, ale určitě bych si víc přál vyhrát olympijské zlato než Stanley Cup. Olympiáda je jednou za čtyři roky a možností ji vyhrát moc není.
A na klubové úrovni?
Chtěl jsem vyhrát českou extraligu, což se mi nepovedlo. Byl jsem třetí se Znojmem a druhý s Pardubicemi, to mě tenkrát hodně mrzelo. Tehdy jsme titul měli vyhrát, chybělo málo. Na klubové úrovni tedy určitě českou extraligu.
Uvidíme vás v dresu Orlů i příští rok?
Mluvil jsem s majitelem a vypadá to, že snad ano. Určitě se nějak dohodneme. Chtěl bych tu zůstat, občas chodím i na tréninky s mladými a snažím se jim poradit. Mám trenérské béčko, teď pracuju na áčku, ale nevím, jak to dopadne. Rozhodně mě těší, že mladí poslouchají moje rady a že je mám co naučit.
Jak se chodí ve Znojmě na mezinárodní hokej
„Uf, konečně jsem tady,“ pomyslím si, když dorazím před znojemský zimní stadion. Chci se postavit do fronty na lístky. No jo, ale kde ta řada netrpělivých a nervózně vypadajících lidí v dresech a klubových šálách vlastně končí? Vydám se tedy hledat konec fronty, abych se mohl zařadit, a daří se mi to! Poslední nešťastníci, mezi nimi i já, netrpělivě přešlapují až na konci parkoviště. Co se to tu děje? To jsem tu nezažil od dob, kdy za Znojmo hrál Eliáš s Havlátem a Vokounem. Vysvětlení je jednoduché, přijela Vídeň! Koná se česko-rakouské derby.
Snad na mě nějaký lístek ještě vůbec zbude, probleskne mi hlavou, když vidím obří dav lidí přede mnou. V tuto chvíli chápu zasekané silnice ve městě a přeplněná parkoviště všude kolem zimního stadionu. Dnes jdou na hokej snad úplně všichni.
Naštěstí fronta na lístky rychle mizí, a tak se o deset minut později konečně dostanu do domácího stánku znojemských Orlů. Vydávám se ke svému oblíbenému sektoru za trestnou lavicí domácích a doufám, že tam najdu volné místo k sezení, protože ve Znojmě se prodávají vstupenky pouze na stání.
Jdu po schodech dolů k ledové ploše kolem úseku pro hostující fanoušky, ti již s plnou parádou skandují a bubnují. Není to zrovna příjemný pocit procházet sektorem plným žlutočerných dresů, když mám na sobě dres červený. Vtom si všimnu urostlého, holohlavého chlápka, jen o dva schody dále, jak mi jde naproti, kouká na mě a něco si přitom vytahuje zpod dresu. Okamžitě mi naskočí husí kůže a polévá mě studený pot. Uleví se mi, až když vidím, že jde o hostujícího bubeníka, který si připravuje paličku, aby mohl naplno povzbuzovat svůj tým.
Konečně přicházím do své oblíbené části stadionu, nějaká volná místa k sezení tu jsou, ale moje obvyklé už je obsazené. Nedělám žádné cavyky a usazuji se na prvním volném a relativně čistém sedadle. Áááá, to studí, že já se nikdy nepoučím a nevezmu si z domu ten podsedák, lituju svého uspěchaného odchodu z domu a neochotně dosedám na promrzlé plastové sedadlo.
Právě včas! Na elektronické kostce nad ledem už se prohání orel nad řekou Dyjí, až nakonec dorazí nad zimní stadion. Z reproduktorů se ozývá hlasitý orlí řev a domácí fanklub se probouzí. Začíná se mohutně bubnovat a tleskat. Za orlího křiku, povzbuzování a šlehání plamenů z flame projektorů nastupují na ledovou plochu domácí hrdinové. Další moment, při kterém mi naskakuje husí kůže, ale tentokrát ze zcela jiného důvodu. Tak výbornou atmosféru jsem na žádné sportovní akci nezažil už dlouho. A to je teprve začátek!
Z druhého konce stadionu na led vcházejí i hostující hráči Vídně, což je signálem pro rakouské fanoušky, aby přispěli k dotvoření atmosféry svým dílem. Popravdě si toho však málokdo dokáže všímat. I když z hlavního města Rakouska dorazily více než dva plné autobusy příznivců Capitals, jejich skandování se v síle několika tisíců znojemských hlasů a párů rukou zcela ztrácí.
Oba týmy nyní stojí na své modré čáře a pozvednutím hokejek se zdraví. Hlasatel představí hráče ze zahajujících formací a hra může začít. Hokejisté jsou připraveni na úvodní buly zápasu, s odrazem puku o led začínají oba tábory naplno povzbuzovat. „Pojďme, hoši, pojďme do toho, hej!“ ozývá se za mými zády, kde v horních řadách stadionu sídlí znojemský fanklub. Příznivci Capitals se nechtějí nechat zahanbit a snaží se ze všech sil, ale jejich chorálu na tu dálku prostě není rozumět. Ani kdybych uměl německy, nedokázal bych rozluštit, co vlastně křičí. V hledišti je to jasná výhra pro Znojmo, ale co se zrovna děje na ledě? Obránce Orlů David Pojkar podrazil soupeře a rozhodčí už ho vede na trestnou lavici. To se domácím příznivcům nelíbí ani trochu, z tribun se valí vlna pískotu a nadávek. Člověk má najednou pocit, že snad ani není na hokeji, ale spíš někde na farmě, kolik názvů hospodářských zvířat se snáší k ledové ploše. Rozhodčího to však nechává zcela chladným, neboť nadávkám může jen těžko rozumět. Utkání totiž řídí maďarský sudí Erd, a ten si může maximálně tak domýšlet, jaké tituly mu znojemské publikum udělilo. Po chvíli nadávky utichají, ale jeden z místních hokejových „expertů“ se teprve probírá a do ticha zakřičí: „Jak to pískáš, kurva?“ Tomuto mezinárodnímu slovíčku porozuměl i maďarský muž v pruhovaném a otáčí se směrem do publika se zaskočeným výrazem, svůj verdikt však nemění.
Pojkar tedy už pyká za svůj prohřešek, nálada znojemských fandů se také uklidnila a hra pokračuje dál. Vídeň střílí! Ale tato střela domácího brankáře z klidu nevyvede a oslabení už je minulostí. Na druhé straně hrozí druhá znojemská formace, napětí se stupňuje. Pucher střílí z mezikruží… Vedle! Stadionem se nese mohutné zahučení, které dokonale odráží pocit zmaru všech domácích příznivců.
Rakouský tým se ihned vrhá do protiútoku, Rotter to zkouší a puk po jeho bombě málem protrhl síť za domácím brankářem. Vídeňští fanoušci jedou na euforické vlně, všichni teď skáčou ze svého sektoru až k ledové ploše, buší do mantinelu a tancují radostí. Zbytek stadionu jako by oněměl. Hlavy v dlaních, skleslé pohledy, tichý nevěřícný šum. Z hokejového zápasu plného energie je najednou smuteční obřad, to však netrvá dlouho. Znojemský fanklub velí svému týmu do zbraně, jeho členové dobře vědí, že je potřeba dodat svým bojovníkům sebevědomí a ukázat, že ještě není nic ztraceno. Bubeníci přidávají na hlasitosti a skandování také sílí. Není to však nic moc platné, hosté přidávají další branku a smutek na jedné a radost na druhé straně jsou ještě hlubší.
Končí první třetina, takže vzdávat se ještě rozhodně nic nebude. Na další dění si ale všichni musí necelých dvacet minut počkat. Zimní stadion ve Znojmě dělá svému jménu opravdu čest, za chladných večerů je zde totiž opravdu neskutečná zima. V zápalu boje člověk chlad ani nevnímá, ale o přestávce přichází krize. Snad jediné vyhřáté místo v celém areálu je WC, takže i když zrovna „nemusím“, jdu se ohřát. Tyto prostory sice nedávno prošly modernizací, ale jejich vůně zůstává stejná snad už od doby krajského přeboru. I přesto je ohřátí se zde k nezaplacení. Při svém zahřívacím pobytu poznávám, že záchody tu slouží nejen ke svému prvotnímu účelu, ale také jako prostor, kde se setkávají kamarádi, kteří jsou jinak rozmístění různě po stadionu. Probírají zde průběh utkání. Dobře slyším cizí rozhovor: „Viděl jsi tu Pucherovu šanci? Jak to mohl netrefit? To bych přece dal i já, i když neumím bruslit… No a hned potom Vídeňáci ujedou a je z toho gól.“ Přerušení podobných rozhovorů způsobí až skupinka ve žlutých dresech, která přitahuje nevraživé pohledy ostatních, avšak k žádnému násilí zde zcela určitě nedojde.
Po cestě na své místo si v automatu ještě koupím horkou čokoládu, abych se zahřál i zevnitř. Když vidím, jak si lidé od stánku nosí v kelímcích pivo, projde mi po těle vlna chladu a vůbec nechápu, jak mohou mít v takových podmínkách na ledový zlatavý mok chuť. Usedám na své zmrzlé sedadlo a rozhodčí zahajuje druhou třetinu. Fanoušci obou táborů měli možnost se občerstvit a odpočinout si, takže mají dost sil a poženou svůj tým za vítězstvím. Času je ještě dost a prohrát nechce nikdo. Je to přece derby!
Domácí fanklub vytahuje šály v klubových barvách a drží je roztažené nad hlavami, stadionem zní chorál o znojemském srdci, které nikdy nezklame a v boji zůstane. Při tomto chorálu bubny utichly a pouze stovky hlasů proudí ze všech koutů stadionu na ledovou plochu a dodávají sílů tápajícím Orlům. Nestačí to. Vzápětí Rakušané navyšují skóre a veškeré domácí odhodlání se zase na chvíli vytrácí.
Druhá třetina je u konce, místní dýdžej hází do publika dva tenisové míčky. Šťastlivci, kteří míček chytnou, budou mít právo účastnit se závodu šlapacích traktůrků na ledové ploše o cenu od sponzora klubu. Po nezbytné úpravě hrací plochy už dva malí závodníci stojí u svých strojů. „Tři, dva, jedna, start!“ A už se jede! Dramatický závod se odehrává za malé pozornosti ostatních. Většina přítomných o přestávce shání jídlo, pití nebo si jde ven zakouřit, což je po dvou nervy drásajících třetinách pochopitelné. Malému vítězi závodu to však nevadí, v rukách spokojeně drží svůj nový tablet a hlouček přihlížejících mu tleská. Pro desetiletého kluka určitě velký zážitek.
I do poslední části zápasu vstupují příznivci domácích s dobrou náladou a nepříznivým vývojem se příliš netrápí. „První řada skáče heja héj, druhá řada skáče heja héj,“ až postupně skáče celá horní tribuna stadionu. Otřesy musí cítit v žaludku snad každý, atmosféra je nadále výborná a nálada Znojmáků plná naděje. Zbývá se jen modlit, ať stařičký stadion nápor skákajících vydrží. Domácí hokejisté bojovnost svých fanoušků však nesdílí a do listiny střelců se jim zapsat nedaří. Největší ohlas tak má ve třetí třetině ukazatel návštěvnosti, protože na kostce nad ledem odhaluje číslo 4003. Najednou na stadionu vypuknou obrovské oslavy, skoro jako by Znojmo vstřelilo vítězný gól. Vídeňští fanoušci se na sebe nechápavě ohlížejí a jen krčí rameny, vůbec nevědí, o co tady jde, a tak raději několikrát kontrolují skóre. 0:3 – z jejich pohledu je všechno v naprostém pořádku, takže pokračují v oslavách.
Domácí děkovačka se dnes po závěrečné siréně nekoná. Hráči smutně mávají směrem k fanklubu, který je vyprovází do kabin potleskem za bojovnost. Hokejisté Vídně u sektorů hostů slaví se svými fanoušky zisk dvou bodů. Pokouším se zvednout ze svého sedadla a jsem rád, že jsem k němu nepřimrzl. Snad si z hokeje neodnesu nechtěný bonus v podobě nějaké té virózy. Zamyšlený odcházím kolem slavícího žlutočerného chumlu, který připomíná ostrov radosti v oceánu zklamání. Ale jedna věc je mi po dnešním zážitku naprosto jasná. Znojemští fanoušci si zaslouží kvalitní hokejovou ligu, jakou EBEL je, protože podobná atmosféra i za nepříznivého vývoje se jen tak někde nevidí!
Anketa: Jste spokojeni s působením Orlů v EBEL, nebo byste raději chodili ve Znojmě na jinou soutěž?
S ligou EBEL jsem spokojený, ale extraliga by byla lepší. V České republice má extraliga větší prestiž a celkově se o ní daleko víc mluví. Pokud ale ve Znojmě na nejvyšší českou soutěž nebyly finance, pak byl přestup do EBEL výborným krokem. Líbí se mi možnost vidět na znojemském ledě jiné evropské týmy. Styl hokeje je podle mě v EBEL zajímavější, působí tam spousta hráčů ze zámoří, proto se hraje podobným stylem jako v NHL. Velkým mínusem soutěže jsou však rozhodčí, pokud nastoupí ve Znojmě rakouský tým a pískají Rakušané, tak se nedá mluvit o bezchybném a nestranném výkonu.
Petr Jakub, 22 let, realitní makléř, Znojmo
Já jsem velmi spokojen, že se ve Znojmě hraje EBEL. Zdá se mi mnohem atraktivnější než česká 1. liga. Styl hry je také mnohem zajímavější, protože se blíží mezinárodním tendencím, tedy rychlost a důraz, což mi třeba někdy chybí v české extralize. Některá lepší mužstva v EBEL, jako Salzburg nebo Vídeň, by se rozhodně neztratila ani v české nejvyšší soutěži. Je ale škoda, že většina českých hokejových fanoušků EBEL podceňuje. Kdyby se přijeli na zápasy podívat, určitě by na tuto mezinárodní soutěž změnili názor.
Ivo Janský, 30 let, středoškolský pedagog, Znojmo
S EBEL jsem velmi spokojený, dokonce nadšený. Je to něco nového, dynamického, vyhroceného. EBEL je bojovná, vždy se hraje naplno. Hojná účast zámořských hokejistů naplnila tuto soutěž jejich mentalitou, navíc spoustu týmů koučují trenéři z USA či Kanady. Vážím si toho, že je EBEL ve Znojmě.
Libor Duchoň, 39 let, sportovní žurnalista, Znojmo
Jsem naprosto spokojen s tím, že Orli hrají EBEL. Je mnohonásobně lepší než 1. liga
a pomalu se dotahuje na extraligu. Možná bude stačit pár let k tomu, aby byla dokonce atraktivnější než nejvyšší česká soutěž. Jsem rád, že mohu chodit na tuto soutěž, za žádnou jinou bych neměnil.
Michal Buchta, 31 let, zdravotní bratr, Brno
EBEL je lepší než první liga. Divácky je hodně atraktivní, protože zde hrají hráči z Evropy
i ze zámoří a někteří z nich mají dokonce zkušenosti z NHL. Hraje se rychlý a silový hokej srovnatelný s naší extraligou. Určitě bych EBEL neměnil za první ligu a za extraligu také ne. Jsem rád, že se ve Znojmě hraje tato mezinárodní liga.
Jan Mucha, 59 let, nákupčí, Znojmo
EBEL je kvalitní liga, jsem rád, že ji Orli hrají místo 1. ligy. Ale extraliga mi pořád přijde lepší a kvalitnější. Docela mě mrzí, že je EBEL u nás tak málo prezentovaná v médiích. Kdyby některá z českých televizních stanic přenášela zápasy EBEL, určitě by to pomohlo zvýšit prestiž ligy. Také mi vadí jazyková bariéra při komunikaci s fanoušky ostatních týmů. Je nepříjemné, když na stadionu nevím, co fanoušci soupeře skandují.
Michal Rozehnal, 22 let, skladník, Znojmo
Cíl práce
Cílem práce je představit mezinárodní hokejovou Erste Bank Eishockey Ligu (EBEL) v souvislosti s působením týmu Orli Znojmo v této soutěži. Hokej ve Znojmě prošel za dobu své existence dlouhou cestou od krajského přeboru přes českou první ligu do extraligy, poté ale znojemský klub kvůli nedostatku finančních prostředků prodal svou extraligovou licenci
a dvě sezony působil v druhé české nejvyšší soutěži. Atraktivita této soutěže pro diváky však nebyla vysoká. Znojemský stadion nebýval na některé domácí zápasy zaplněn ani ze čtvrtiny. Vedení klubu se tedy rozhodlo zkusit v České republice něco zcela nového. Vystoupit z Českého svazu ledního hokeje a zapojit se do mezinárodního projektu EBEL. V této mezinárodní lize jsou v současné době zastoupeny kluby z Rakouska, Slovinska, Maďarska, Itálie a díky klubu Orli Znojmo také z České republiky. Cílem práce je představit EBEL co možná nejkomplexněji, tedy seznámit čtenáře s pravidly a zvláštnostmi ligy oproti české nejvyšší soutěži, zachytit názory hráčů i fanoušků na ligu a popsat atmosféru při průběhu utkání. Dílčím cílem je seznámení čtenáře s historií znojemského klubu a s jeho složitou situací při rozhodování o odprodeji extraligové licence.
Volba tématu
K volbě tématu jsem přikročil z několika důvodů. Při svém studiu žurnalistiky jsem si vybral specializaci na psanou formu žurnalistiky s tematickým zaměřením na sport, o který se zajímám od dětství. Dalším důvodem bylo, že dlouhodobě sleduji hokej ve Znojmě a po sestupu znojemských hokejistů z extraligy jsem byl značně zklamán. Zájem o hokejové dění ve městě slábl a sláva znojemského hokeje se stávala minulostí. Již v první sezoně, kdy začal klub hrát ligu EBEL, zájem o hokej ve Znojmě znovu narůstal. Podle statistik klubu vzrostla návštěvnost domácích zápasů v první sezoně, kdy začali hrát Orli EBEL, o tisíc diváků na zápas. Návštěvnost oficiálního webu hcorli.cz vzrostla oproti poslední sezoně Orlů v první lize o 64% na 1 018 533 návštěv za sezonu.
Ze statistik je patrné, že znojemští hokejoví fanoušci pokládají EBEL za kvalitnější a atraktivnější soutěž v porovnání s českou první ligou. Avšak česká média o zahraniční soutěži téměř neinformují. Články o EBEL vycházejí zejména v regionálním tisku a na regionálních internetových serverech. Na specializovaném portálu hokej.cz vycházejí články o EBEL sporadicky. Při přípravě tohoto projektu jsem vysledoval, že nový článek o EBEL vyšel na zmíněném serveru naposledy před dvěma měsíci. Další hokejový server hokejportal.cz obsahuje záložku EBEL dokonce hned v hlavním menu, ovšem po otevření záložky zjistíme, že se jedná o pozvánky na zápasy nebo publicistické referáty z průběhu utkání. Rozhovory nebo jiné podrobnější informace se na serveru vyskytují v omezené míře.
České televizní kanály ve svých zpravodajských relacích o EBEL také nemluví. Zmínky o Orlech můžeme zaznamenat jen v regionálních relacích České televize. Web České televize věnuje prostor EBEL a Orlům, vedle textů se objevují i krátká videa, která jsou v některých případech odvysílána právě ve zmíněných regionálních relacích. Na tiskové konferenci ke vstupu Orlů do mezinárodní ligy uvedl jednatel klubu Stanislav Hahn, že klub vlastní práva na přenos televizního vysílání zápasů. Zatím však žádný český kanál EBEL nepřenáší, takže zřejmě není z jejich strany o ligu zájem.
Liga EBEL je v České republice podceňovaná podle názorů hráčů, znojemského trenéra Jiřího Režnara i podle názorů fanoušků, kteří se k situaci vyjadřovali v anketě mého projektu. I proto jsem zvolil pro svůj samostatný projekt právě tohle téma. Hokejoví fanoušci by měli vědět, že se u nás hraje i jiný než extraligový hokej a KHL. Sám jsem se setkal s několika lidmi, kteří se rozhodli navštívit Znojmo jen proto, aby ligu viděli na vlastní oči.
Stav problematiky
Tématem se ještě nikdo nezabýval komplexně. O znojemském hokeji sice vyšla Zlatá kniha znojemského hokeje, která ale zachycuje dění ve znojemském hokeji od sezony 1994/1995 do ročníku 2002/2003. Tehdy ještě Orli působili v české nejvyšší soutěži.
O současném vývoji vychází články především v regionálním tisku (regionální týdeník Znojemsko, Znojemský deník Rovnost, Znojemský týden apod.) a na webových zpravodajských portálech (znojemsky.denik.cz, hokej.idnes.cz, hokejportal.cz apod.). V naprosté většině případů jde však o zpravodajské příspěvky typu pozvánek na zápasy, publicistických referátů z průběhu zápasů a rozhovorů s hráči nebo trenéry o konkrétním odehraném utkání.
Můj projekt je uchopen poněkud odlišně. Důležitý je pro něj zastřešující text, ve kterém je stručně shrnuta historie znojemského hokeje od jeho vzniku až po přestup Orlů do mezinárodní ligy EBEL. Dále popisuje kontext prodeje extraligové licence, přesun do první ligy a později do samotné EBEL. Tuto ligu poté komplexně představuje. Popisuje její zvláštnosti a rozdíly v pravidlech oproti české nejvyšší soutěži. Další text zachycuje atmosféru utkání pomocí reportáže z vybraného střetnutí. Projekt obsahuje také názor hráče, který za svou kariéru prošel několika evropskými hokejovými ligami včetně EBEL, a může tak zasvěceně hovořit o její kvalitě, protože má možnost srovnání. V žádném médiu jsem při rešerši neobjevil zájem o názor samotných fanoušků na EBEL. Proto, aby byl můj projekt co nejkomplexnější, nabízím možnost fanouškům vyjádřit se v anketě, zda jsou spokojeni s účinkováním jejich týmu v EBEL, nebo jestli by byli raději, aby se ve Znojmě opět hrála extraliga. Vzorek pro anketu samozřejmě nebude dostatečný, aby se z něho daly vyvozovat dogmatické závěry, ale i tak by měl přinést zajímavé názory lidí, kteří se hokejem baví a pro které se hokej hraje především.
Ideový plán
Mnou předložené cíle práce se pokusím naplnit ve čtyřech článcích. První text je informativní, zaměřuje se na historii znojemského hokeje a na kontext ukončení působení znojemského klubu v extralize. Popisuje jeho další cestu první ligou a následně jeho přesun do EBEL. V článku se také zmiňují zvláštnosti a odlišnosti této mezinárodní ligy. V této části jsou využity zdroje objevené při rešerši.
Druhým článkem je rozhovor s hokejistou, který za svou hokejovou kariéru působil v několika evropských ligách, a má tedy možnost je mezi sebou porovnat. Rozhovor by měl čtenářům představit hokejistovu kariéru, aby se mohli rozhodnout, zda je hráč dostatečně zkušený, a mohou tak věřit jeho názoru, dále jim zprostředkovat názor zpovídaného hráče na ligu EBEL zejména v porovnání s českou extraligou. Předmětem zájmu není jen kvalita hry, ale také ostatní aspekty jako úroveň technického zázemí, dopravní infrastruktura a fyzická náročnost ligy.
Další článek čtenáři nabízí možnost prožít jeden zápas mezinárodní hokejové ligy. Kromě popisu atmosféry, hry a vybavení stadionu je v reportáži zmíněn chod celého města v hrací den, tedy zhuštěná doprava, přeplněná parkoviště apod. Avšak samotná atmosféra při utkání tvoří nejdůležitější část reportáže. Reportáž pochází ze zápasu Orlů s Vídní, kdy se o vytvoření výborné atmosféry postaraly fankluby obou týmů.
Závěrečná anketa může odporovat všem tvrzením, která byla v předchozích částech projektu uvedena, ale to by nemělo být na škodu. Naopak se postará o větší vyváženost projektu, abych nebyl nařčen z předpojatosti jako fanoušek znojemských hokejistů a rozený Znojmák. Otázka bude znít následovně: Jste spokojeni s působením Orlů v EBEL, nebo byste raději chodili ve Znojmě na jinou soutěž? Respondenty by měli být dlouholetí fanoušci Orlů, kteří navštěvovali extraligový, prvoligový i nynější mezinárodní hokej. Takoví respondenti budou schopni zasvěceně odpovědět na moji otázku, protože sami nejlépe vědí, který styl hokeje se jim líbil nejvíce.
Postup práce
O tématu projektu jsem přemýšlel už od druhého ročníku svého studia na vysoké škole. Klub Orli Znojmo nyní působí v EBEL lize už třetí sezonu, takže hráči i fanoušci už s ní mají určité zkušenosti a mohou ji začít hodnotit a porovnávat s dřívějším extraligovým hokejem. Rozhodl jsem se toho využít při práci na svém samostatném projektu.
S prací jsem začal v lednu 2014. Nejdříve jsem hledal zdroje, které jsou k problematice dostupné, nastudoval si je, abych znal kontext celé situace a mohl si dobře rozmyslet, jak projekt zpracuji.
Rešerší a studiem zdrojů jsem zjistil, že se téměř žádné médium nezajímá o názory fanoušků, což hodnotím negativně, protože zejména pro ně se hokej hraje. Měli by mít prostor k vyjádření svého názoru na hokejovou ligu EBEL. Rozhodl jsem se tedy položit několika lidem, o kterých vím, že se o znojemský hokej dlouhodobě zajímají, anketní otázku: „Jste spokojeni s působením Orlů v EBEL, nebo byste raději chodili ve Znojmě na jinou soutěž?“
Komunikace s respondenty probíhala pomocí sociální sítě Facebook. Vybral jsem takové respondenty, o nichž vím, že se ve znojemském hokeji vyznají, dlouhodobě jej sledují a mohou tak na mou otázku zasvěceně odpovědět. Nakonec jsem z celkového vzorku jedenácti respondentů vybral do konečného zpracování ankety šest názorů.
V případě ankety považuji za výhodu, že sběr informací probíhal psanou formou přes Facebook. Respondenti si mohli svůj názor promyslet, před odesláním jej překontrolovat
a případně upravit. Všichni odpověděli na otázku obsáhle, takže nebylo potřeba klást doplňující otázky pro zpřesnění jejich výpovědí.
Jako druhý článek jsem začal psát reportáž ze zápasu znojemských Orlů, který by měl čtenáři nabídnout možnost prožít na dálku atmosféru hokejového střetnutí EBEL. Článek jsem začal psát začátkem února a jasnou volbou pro mě bylo derby domácích Orlů s Vídní, které jsem navštívil v pátek 10. ledna. Po celou dobu panovala výborná atmosféra, na utkání dorazili celkem 4003 fanoušci, což je na Znojmo opravdu velmi vysoké číslo. I když domácí prohráli, zážitek ze zápasu byl naprosto neuvěřitelný.
Reportáž byla pojata podle vymezení v oblasti literární teorie, která ji považuje za publicistickou formu vydávanou i v knižní podobě. Základem je silně subjektivizovaný odraz reality. J. Hrabák hovoří o zprávě očitého svědka o události, zemi aj., v níž se výrazně projevuje autorův bystrý postřeh i osobní vztah k námětu, a to jak při výběru sdělovaných faktů, tak i v jazykovém ztvárnění. Autor je v reportáži součástí děje a zprostředkovává příjemci své zážitky a dojmy.
Reportáž začíná v okamžiku, kdy dorazím k zimnímu stadionu a hledám, kde končí dlouhá fronta na vstupenky. Dále je zmíněna i samotná cesta na hokej, což má čtenáři přiblížit, že hokej neovlivní jen životy lidí na stadionu a v jeho okolí, ale má vliv například i na dopravu v celém městě. Po vstupu na stadion je pozornost věnována atmosféře, popisu zázemí stadionu a také samotné hře odehrávající se na kluzišti. Text končí odchodem ze stadionu a myšlenkou na to, jakým byla atmosféra zápasu skvělým zážitkem.
Článek by tak měl komplexně popsat, co na fanouška čeká, pokud by se rozhodl navštívit zápas ligy EBEL ve Znojmě. Popisuje atmosféru, pocity i okolní prostředí a děj. Článek může čtenáři pomoct při rozhodování, zda navštíví utkání Orlů.
Jako třetí článek jsem se rozhodl napsat interview se slovenským útočníkem znojemských Orlů Peterem Pucherem, který za svou bohatou hokejovou kariéru prošel slovenskou extraligou, českou první ligou i zdejší nejvyšší soutěží a nyní působí opět ve Znojmě v mezinárodní lize EBEL. Má zkušenosti také z mistrovství světa a z olympijských her. Jeho zkušenosti ho předurčují k tomu, že bude schopen porovnat ligy, ve kterých působil z různých hledisek, a to bylo vlastně záměrem rozhovoru.
S Peterem Pucherem už jsem byl v kontaktu při vykonávání své redakční praxe v regionálním týdeníku Znojemsko. Z redakce jsem na něj dostal emailový kontakt, tenkrát jsem mu poslal několik otázek elektronickou poštou, on mi na ně odpověděl a článek poté vyšel v novinách. Věděl jsem, že nyní bude potřeba podrobnější rozhovor, abych dosáhl svého záměru, proto jsem emailový kontakt využil k tomu, abych si s panem Pucherem sjednal schůzku.
Domluvili jsme se na setkání u našich společných známých blízko místa mého bydliště v době, kdy probíhaly olympijské hry v Soči. I v EBEL totiž v tu dobu probíhala olympijská přestávka, a tak měl pan Pucher více času.
Na rozhovor jsem se musel pečlivě připravit. Nastudovat kariéru Petera Puchera, přečíst si dřívější rozhovory s ním a dopředu připravit otázky, tak abych co nejlépe naplnil záměr rozhovoru.
Rozhovor probíhal asi hodinu. Nejprve jsem pana Puchera seznámil s tématem svého projektu a se způsobem, jakým ho chci zpracovat. Můj výklad ho zaujal a bez toho, abych mu začal klást připravené otázky, se ujal slova. Hovořil asi deset minut a na některé z mých původně připravených otázek mi tak vlastně sám odpověděl. Poté jsem mu tedy kladl doplňující otázky pro upřesnění jeho výpovědí. Další otázky vyplynuly z jeho vyprávění, takže jsem je do konečného zpracování přidal.
Peter Pucher se ukázal jako přímý a upřímný člověk, který se nebojí vyjádřit svůj názor. Neodpovídal vyhýbavě, neodmítnul se vyjádřit ani k těžké situaci hokeje na Slovensku. Určitý problém měl pouze s otázkou, jaká je kvalita rozhodčích v EBEL. Obecně platí, že hráčům hrozí pokuty za veřejnou kritiku rozhodčích do médií. U této otázky se tedy respondent omluvil a řekl, že k rozhodčím by se vyjadřovat nechtěl. Dále jsem ho tedy nenutil na toto téma odpovídat.
Respondent hovořil po celou dobu slovensky, čehož jsem se trochu obával. Měl jsem pochybnosti, zda budu opravdu všemu správně rozumět. Nakonec se mé obavy ukázaly jako zbytečné.
Po přepisu rozhovoru do počítače měl soubor asi 24 000 znaků. Po dvoudenním editování se mi podařilo vybrat ty nejpodstatnější informace týkající se tématu. Jelikož mě pan Pucher požádal o autorizaci, vyhověl jsem mu a po dokončení editace mu rozhovor poslal e-mailem. Z jeho strany proběhly minimální zásahy do textu, které však nijak nezměnily smysl výpovědí. Byly spíše zpřesňujícího charakteru a nebylo třeba dalších úprav. Konečný text rozhovoru tak obsahuje téměř 11 000 znaků.
Nejdelší článek má za cíl seznámit příjemce s historií znojemského hokeje od jeho vzniku až po přestup do EBEL a popsat systém a fungování mezinárodní ligy. Článek je poměrně rozsáhlý, ale nerad bych ho více krátil, informace by pak nemusely být přesné. Rozhodl jsem se tedy využívat mezititulků, aby se čtenář v textu lépe orientoval. V případě tlaku prostoru v tištěných médiích by článek mohl vyjít v několika dílech za sebou, nemusel by tedy být celý náplní jednoho vydání novin. V takovém případě by však bylo nutné najít to správné místo pro jeho rozdělení a provést určité úpravy. V úvodním odstavci článku je vyslovena myšlenka, že znojemský hokej nikdy nebyl a nejspíš ani nebude celosvětově uznávaným pojmem jako například hokej kladenský. Dále jsou vyjmenovány největší úspěchy znojemského hokeje a na konci je zmíněn i přestup do EBEL. Čtenář tak získá již v úvodu rychlý přehled o znojemském hokeji.
V dalších odstavcích jsou podrobněji rozebírány klíčové body v historii znojemského hokeje. Od třetího odstavce se věnuje pozornost jednotlivým sezonám od ročníku 1996/1997, kdy Znojmo působilo v české druhé lize a začalo stoupat stále výš.
Až do sezony 2002/2003 jsem čerpal ze Zlaté knihy znojemského hokeje, ze které pochází i citace tehdejších hráčů a dalších postav klubu. Kniha však touto sezonou končí. Dále jsem tedy vyhledával informace zejména na oficiálních stránkách znojemského klubu a také z článků Znojemského deníku dostupných online.
Myslím, že pokud se kompetentní osoby k problematice už jednou vyjádřili, není třeba se dožadovat jejich dalšího vyjádření. Mluvím například o prohlášení majitele extraligové licence Jaroslava Vlasáka k jejímu prodeji do Komety Brno. Pan Vlasák se k situaci vyjadřoval ve zmíněné době opravdu snad do všech místních periodik, a tak jsem využil jeho citace ze článku Znojemského deníku.
Slovy Jaroslava Vlasáka je tedy popsána situace týkající se prodeje extraligové licence a následuje popis událostí, které se odehrály po přestupu do první ligy. Po části věnované druhé nejvyšší české soutěži následuje pasáž věnovaná přestupu do mezinárodní ligy EBEL. Zde byly využity informace, které uvedli zástupci klubu na tiskové konferenci ke vstupu do EBEL, které se odehrála 2. června 2011.
Dále jsou popsány zvláštnosti soutěže, ať už v pravidlech nebo celém systému ligy. V následujících odstavcích se čtenář dozví, jak dopadly první dva ročníky Orlů v EBEL. V samotném závěru pak bylo využito informací z rozhovoru s Peterem Pucherem a z ankety s fanoušky, kde jsou jejich názory použity jako hodnocení toho, zda byl vstup do EBEL správnou variantou. Nastíněna je také další budoucnost a rozvoj EBEL ligy.
Sebehodnocení
Práce na projektu mi trvala zhruba dva měsíce a myslím, že se mi podařilo vytyčené cíle splnit.
Hlavním cílem bylo představit EBEL v souvislosti s působením týmu Orli Znojmo v této lize. Každý článek byl psán tak, aby tento cíl splnil. V nejdelším zastřešujícím článku byla představena celá historie znojemského hokeje a popsán kontext toho, proč vlastně Orli usilovali o možnost hrát EBEL.
V rozhovoru s Peterem Pucherem je liga porovnávána s ostatními ligami, které hrál. Čtenář si tak může udělat sám názor z hráčových výpovědí. V rozhovoru byla liga hodnocena nejen z herního, ale také z ekonomického hlediska, ze stránky sportovního zázemí a vybavení, i z hlediska dlouhého cestování. Čtenář se také dozví, kterou trofej by chtěl Peter Pucher vyhrát, což implicitně naznačuje, které soutěži dává hráč nejvyšší váhu.
Reportáž je zaměřena na všechny aspekty, které s hokejem souvisí. Popisuje totiž zhuštěnou dopravu ve městě, problémy s parkováním, čekání na lístky, vybavení znojemského stadionu, atmosféru na něm i hru samotnou. Čtenáři tak nabízí možnost na dálku prožít celý jeden zápas očima někoho jiného, a poznat tak ligu ještě předtím, než se rozhodne, zda se na nějaké utkání skutečně půjde sám podívat.
Anketa je zaměřena především na názor znojemských fanoušků, kteří místním hokejem žijí. Sami tedy nejlépe vědí, která liga se jim líbila nejvíc. Jejich názor je tedy také důležitý pro komplexní představení ligy.
Dílčí cíl seznámit čtenáře s historií znojemského hokeje a kontextem při prodeji extraligové licence do Komety Brno je splněn v nejdelším zastřešujícím článku, který se podrobně zabývá jednotlivými sezonami od postupu do druhé nejvyšší české soutěže. K prodeji extraligové licence se v článku vyjadřuje její tehdejší majitel Jaroslav Vlasák.
Původně jsem zamýšlel napsat ještě další článek a to konkrétně story z výjezdu znojemského fanklubu na zápas. Měl jsem přislíbené dva respondenty, kteří však nakonec odmítli spolupracovat. Kvůli studijním povinnostem a mému pobytu v Olomouci jsem také nestihl žádný výjezd osobně absolvovat, abych si všiml nějaké zajímavé příhody a mohl ji poté zprostředkovat čtenářům. Zjistil jsem, že stanovený minimální rozsah projektu splňuji
i bez zmíněné story, proto jsem se po poradě s panem magistrem Páralem rozhodl od napsání story upustit. Mohl by to být opravdu zajímavý článek, a protože stále spolupracuji s regionálním týdeníkem Znojemsko, plánuji tam takovou story určitě napsat a navázat tak na tento projekt.
Za nejzajímavější článek považuji určitě anketu s fanoušky. Myslím si, že i pro klub je nejdůležitější, aby byli diváci s ligou spokojeni a chodili na zápasy. V anketě se potvrdilo, že znojemské publikum je s ligou EBEL velmi spokojeno, někteří už by se ani do extraligy nechtěli vracet. Na druhou stranu diváky mrzí, že se o EBEL v České republice málo mluví
a píše a že hokejoví fandové, kteří ligu nikdy na vlastní oči neviděli, ji většinou neprávem podceňují. Myslím si, že je škoda, že fanoušci nedostávají v médiích více prostoru, protože jejich názory považuji za důležité a zajímavé.
Tato práce tedy představila ligu EBEL co možná nejkomplexnějším způsobem. Popsala její fungování, systém hry, pravidla apod. Představila ligu z pohledu hráče, který ji dokázal porovnat s jinými ligami, jež mohou fanoušci v České republice znát. Přinesla popis jednoho konkrétního utkání z pohledu návštěvníka stadionu a předložila názory znojemských fanoušků na ligu. Proto si myslím, že představení ligy v práci je dostatečné a že všechny vytyčené cíle byly naplněny.
Samozřejmě práce nenahlíží na ligu zcela komplexně, ale zaměřuje se především na jejího českého zástupce, tedy klub Orli Znojmo. Někdo může namítnout, že atmosféra v Maďarsku je úplně jiná než na stadionu ve Znojmě, tím pádem to nic neříká o atmosféře celé ligy. To je z části pravda, ale text je určen pro české příjemce, pro které by bylo určitě nejvhodnější přijet se podívat právě na domácí zápas českého klubu. Navíc úskalí spojená s cestováním a s vybavením stadionů v jiných městech jsou zmíněna v rozhovoru, takže ani toto téma není úplně opomenuto.
Dále by se dal zpracovat článek týkající se finančních prostředků nutných k pořádání výjezdů fanklubu. Logicky větší vzdálenost znamená i větší výdaje na dopravu apod. Podobné články se však už v místních periodikách objevily, proto jsem se do tohoto tématu nepouštěl.
Orli s přestupem do mezinárodní ligy získávají také mezinárodní fanoušky. Na jejich zápasy jezdí do Znojma skupina příznivců z Rakouska apod. Článek na toto téma se však také již objevil v místním periodiku, navíc mám tu nevýhodu, že bych musel pracovat s tlumočníkem, protože nehovořím německy, což mi komplikovalo situaci i při čerpání informací z oficiálních stránek EBEL ligy, kde je většina informací v němčině. Naštěstí jde o mezinárodní ligu, takže lze stránky v omezené míře číst i v angličtině.
Témat o EBEL lize, která by se dala zpracovat, je skutečně ještě velké množství. Fanoušci i hráči to vidí s budoucností této mezinárodní ligy pozitivně, hovoří se o jejím dalším rozšiřování. Je tedy možné, že v budoucnu bude v EBEL působit více českých týmů. Třeba se tak dočká v České republice větší popularity, kterou by si určitě zasloužila.
Zdroje
HRABÁK, Josef. Úvod do teorie literatury. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987. 272 s. ISBN 14-409-87
JÍLEK, Viktor. Lexikologie a stylistika nejen pro žurnalisty: studijní text pro distanční studium. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. 125 s. ISBN 80-244-1246-2.
TOMÁŠ, Josef. Zlatá kniha znojemského hokeje. 1. vyd. Znojmo: SWAN, 2002. 149 s. ISBN 80-238-9745-4.
http://www.erstebankliga.at/
http://www.hcorli.cz/
