Jonáš Jelen
Nebudeme se teď zabývat postavou ministra Brabce. Zdali ho petice či sáčky a lahev pro opakované použití přesvědčí prosadit předložené návrhy ukáže až čas. Za zamyšlení ale stojí váha, kterou petice disponuje.
V měřítku peticí obecně je čtyřiceti tisícový seznam podpisů opravdu dobrým úlovkem pro Greenpeace. Vezměme v potaz jen počet podpisu, který musí nasbírat zájemce o kandidaturu na místo prezidenta republiky. Stačilo by získat na svou stranu obyvatele například Studénky či jiného desetitisícového města a Jan Freidinger by se mohl s peticí ucházet o místo nejvýše postaveného muže v republice. Některé kandidáty možná petice i překonala.
Dokonce ani tak v české společnosti ožehavé téma, jako je zákaz kouření v restauracích, nedokázal zburcovat dostatečné počet kuřáků, aby se petice o jeho zrušení naší petici alespoň přiblížila – petice pro zrušení zákazu kouření nasbírala dvacet tři tisíc hlasů. A že životnímu prostředí dá přednost téměř dvakrát tolik lidí, co možnosti svobodně si zapálit, to se dá považovat za úspěch a Greenpeace se může poklepat po ramenou.
Dovolím si ale nyní nastínit také druhý pohled na věc. V roce 2015 se v České republice podle Českého statistického úřadu vyprodukovalo celkem více než tři tuny komunálního odpadu. Nutno dodat, že přestože Česká republika patří v třídění odpadu mezi nejefektivnější země Evropské unie, tříděného odpadu se u nás vyprodukovalo „pouze“ čtyři sta osmdesát tisíc tun, což je zhruba šestina množství netříděného odpadu. Plastů se vytřídilo sto osmnáct tisíc tun. Těžko bychom proto mohli odhadnout kolik plastu tak vůbec vytříděno není. Zamyslete se, kolik lidí, co netřídí, znáte jen ve svém okolí.
Vzhledem k počtu obyvatel naší země a množství vyprodukovaného odpadu za rok, čtyřicet tisíc lidí, kteří jsou si vědomi dopadů znečištění plasty a jsou ochotni pro to něco dělat, je bolestně málo. Iniciativa je to přirozeně chvályhodná a doufejme, že skutečně k něčemu povede, neměli bychom ale pozornost nyní věnovat více osvětové činnosti? Proti plastům na jedno použití by se přece bojovalo o tolik snadněji, kdyby širší veřejnost měla tušení o co jde a jaká jsou rizika jejich masového používání.
