Po boku stejné krve. Radost, ale i starost

Rodinné vztahy ve sportu všeobecně poutají velkou pozornost. Většinou mívají kladnou konturu, jindy však idylické vztahy sklouznou do nepřátelských barev. Ponořit se do této problematiky je něco jako donekonečna jezdit s pluhem na neorané pole. Ačkoliv se zdají být příběhy podobné, vždycky najdete něco nového. Některé z nich mají kořeny už pořádně hluboko. Třeba ten, který se váže k jednomu z nejlepších hokejistů historie NHL Gordiemu Howeovi. Ten si ve svých 52 letech zahrál v jednom týmu s oběma syny Markem a Martym. Stalo se tak v sezóně 1979/80 za celek Hartford Whalers. Této cti se dostalo i Lukáši Galvasovi a jeho synu Jakubovi, když se v ročníku 2017/18 oba sešli v Olomouci. „Je to něco, co se neděje každý den. Jsem moc rád za to, že jsem si to mohl a ještě můžu zkusit. Ostatní moji vrstevníci takovou šanci nikdy nedostali,“ komentoval s úsměvem Galvas mladší výjimečnou událost. Ba co víc. Rok předtím, než se střetli v jedné kabině, se utkali i proti sobě. Tehdy ještě Lukáš Galvas oblékal dres třineckých Ocelářů. „Říkal jsem, ať nám Kuba hlavně nedá gól. Ale jednou se mu to povedlo. Ve třetím vzájemném zápase dal svůj první gól v extralize. Ještě že jsem nebyl na ledě, musel bych ho asi seknout,“ smál se při vzpomínání táta Galvas. Stejně jako story o Howeových sahá do minulého století i příběh o legendárních bratrech Antonu, Peteru a Mariánu Šťastných, kteří utekli ze spárů železné opony, aby si splnili svůj sen hrát v NHL. Jiný příběh, který rozhodně neměl tak trnitou cestu, je spjatý s jednovaječnými švédskými dvojčaty Danielem a Henrikem Sedinovými, kteří se stali ikonami kanadského týmu Vancouver Canucks. Oba odehráli v nejslavnější lize světa víc než 1300 zápasů a dohromady nasbírali skvělých 2260 kanadských bodů. Když pak krátce před koncem sezóny 2017/18 ohlásili svůj odchod do hokejového důvodu, loučení probíhalo s velkou pompou. Smekli před nimi spoluhráči, soupeři, fanoušci a další. Po tvářích tekly stovky slz. „Nevím, jestli ti dva náhodou nejsou propojení pupeční šňůrou. My dva ale určitě ne,“ usmívali se nad přirovnáním se slavnými dvojčaty Šimon a Matouš Kratochvílovi z Přerova. Zatímco Sedinové jsou k nerozeznání, Kratochvílové jsou každý jiný od pohledu i povahově. Odlišně se chovají i s bruslemi na nohou. „Nemáme mezi sebou nějak automaticky věděl, kde ten druhý stojí, aniž bychom spolu něco odehráli. Stejně jako ostatní hráči na to potřebujeme trochu čas,“ dodal Šimon Kratochvíl. Zřídka se ale může stát, že příběhy, nad kterými se rozplývá celá rodina, vystřídá nevraživost. Pro příklad sáhnu mimo hokejové mantinely. Lyžařku Šárku Strachovou v minulosti trénoval její otec Petr Záhrobský. Když se ale pracovně rozcházeli, skončilo to až u soudu, přičemž důležitou roli sváru hrály finance. Až takový extrém naštěstí nemusel zažít hokejový útočník Roman Vlach, jeden z respondentů tohoto seriálu rozhovorů. Působení pod otcem Rostislavem u jednoho týmu ale jeho kariérní dráhu každopádně ovlivnilo. „Každý si chce občas zanadávat na trenéra a spoluhráči to neudělali nebo to nechtěli dělat, když jsem byl vedle nich. Několikrát jsem to vycítil, tak jsem se zvedl a šel do vedlejší místnosti. Člověk není v takových situacích svůj, necítí se komfortně. Z toho důvodu jsem proto tým po třech letech opustil,“ prozradil otevřeně Vlach. Pohodlně se usaďte a nechte se spoutat hokejovými rodinnými pouty…