Alžběta Kotrbová
1) Rozhovor
OSOBNÍ TRENÉR RADEK STUDENÝ: „KÉŽ BY SVALY ROSTLY TAK SNADNO, JAK SI ŽENY ČASTO MYSLÍ.“
Radek Studený, čtyřiadvacetiletý kvalifikovaný fitness instruktor a výživový poradce, pracuje na pozici osobního trenéra v třebíčské posilovně Bílý králík. Když se dozvěděl, že řeč bude o ženách a posilování, usmál se a zeptal: „Konečně jim společně vysvětlíme, jak je posilování super?“
Jakou máte osobní zkušenost s přístupem žen k posilování?
Přístup většiny žen k posilování moc kladný není. Mí klienti jsou z osmdesáti procent muži a to stejné se dá říct obecně o návštěvnících tohoto fitness centra. Žen si chodí zacvičit výrazně méně, zřejmě to bude způsobené velkou konkurencí v podobě fitek přímo pro ženy, které jsou v Třebíči, myslím, čtyři. A když už se nějaká klientka objeví a já jí sestavím tréninkový plán a předvedu, jak těžké váhy by u jednotlivých cviků měla zvedat, dívá se vždy trochu vyděšeně a nedůvěřivě.
Hodně žen se zřejmě bojí velkého nárůstu svalů při posilování, co je na tom pravdy?
Cílem posilování je růst svalů a budování síly, to je pravda, ale představy žen jsou velmi často hodně přehnané. Ženy za mnou často chodí s tím, že by chtěly začít posilovat, ale bojí se, že budou za chvíli vypadat jako Rambo. Vždy si v duchu říkám: „Kéž by to šlo tak snadno, jak si myslíte.“ K růstu svalů tělo potřebuje testosteron a ženské tělo produkuje jen velmi málo testosteronu, asi jen sedminu toho, co vyprodukuje tělo mužské. Proto je u žen růst svalové hmoty nižší a také obtížnější. Profesionální kulturistky a vlastně i kulturisti docílí takového množství svaloviny jen díky steroidům, bez nich opravdu nikdo jako oni vypadat nebude. Profesionální kulturisté navíc tráví v posilovně minimálně šest dní v týdnu, zvadají neuvěřitelné váhy a od rána do večera se ládují tvarohy, vaječnými bílky a hromadou potravinových doplňků. Toto se vždy snažím vysvětlit svým klientkám, některé mi neuvěří a raději jdou na hodinu na rotoped, ale některé přesvědčím a ty si pak většinou posilování zamilují. Protože při posilování bývají první změny na postavě vidět velmi rychle ‑ váha třeba ještě neukazuje ani o gram méně, ale tělo se zpevňuje a postava hned vypadá líp. To je nejlepší motivace a také nejlepší důkaz, že jsem nelhal a že posilování je vážně výborný pohyb k získání dobré postavy.
Čeho přesně se tedy může docílit kondičním posilováním?
Tak především bych vyzdvihnul pozitivní vliv na zdravotní i psychický stav člověka. Posilovací trénink v určité míře zabraňuje vzniku osteoporózy, tedy řídnutí kostí, je prevencí vzniku obezity a snižuje riziko zranění, protože zpevňuje klouby. Dá se říct, že v tomto směru je posilování dokonce pro ženy důležitější než pro muže, protože ženy mají slabší vazy, menší kloubní hlavice a mělčí kloubní jamky než muži, a proto je u nich vyšší riziko zranění a vzniku problémů s klouby. Mnoho žen má také sedavé zaměstnání a o to důležitější je pohyb a cvičení v jejich volném čase. Posilování může také pomoci třeba s bolestmi zad, protože se zesílí zádové svalstvo, záda budou obecně silnější, a budou tak i lépe zvládat zátěž.
A co změny tělesné, na postavě?
To hodně záleží na druhu zvoleného tréninku. Posilování má mnoho podob, může jít o trénink objemový nebo naopak rýsovací. Může se posilovat celé tělo, to je takzvaný fullbody, nebo může mít trénink podobu splitů. Každopádně se dá říct, že jakýkoliv z těchto tréninků má na postavu pozitivní vliv, záleží jen, jakou změnu vlastně chceme a potřebujeme. Někdo chce přibrat svaly, někdo chce zhubnout tuk, někdo chce přibrat svaly i zhubnout tuk najednou… toto všechno posilování dokáže. Jen to chce zvolit správný druh tréninku, správně ho provádět a správně jíst, snadné, že?
Můžete trochu více přiblížit jednotlivé druhy tréninků, které jste teď jmenoval?
Dobře, tak nejprve rozdíl mezi objemovým a rýsovacím tréninkem. Základní rozdíl je v účelu těchto tréninků, díky objemovému tréninku dochází k nabírání poměrně velkého množství svalové hmoty, rýsovací trénink zas slouží hlavně k redukci podkožního tuku. Při posilování se většinou jednotlivé cviky provádějí v několika sériích, v každé sérii se daný cvik několikrát zopakuje. Další rozdíl mezi těmito dvěma druhy tréninku je tedy i v počtu opakování cviku v jedné sérii, v délce přestávek mezi sériemi a také v zátěži. Jak už jsem říkal, účelem objemového tréninku je získat co největší objem svalů, posiluje se proto s větší zátěží ‑ takovou, aby s ní člověk zvládl jen asi pět opakování. Já klientům doporučuji provádět při objemovém tréninku pět sérií po pěti opakováních u každého cviku. Při rýsovacím tréninku se používají menší váhy, člověk by s nimi měl v jedné sérii zvládnout tak dvanáct až dvacet opakování, celkem tři až čtyři série a krátké pauzy mezi nimi. Fullbody je už z názvu jasný, v každém tréninku se zvolí cviky na různé svalové partie tak, aby se posílilo celé tělo. U splitů se v každém tréninku cvičí určité svalové skupiny, například v pondělí hrudník a tricepsy, ve středu nohy, v pátek záda a bicepsy a v sobotu ramena a břicho.
Posilováním je tedy možné docílit redukce tuku. Jak je to možné, když při něm tělo bere energii z cukrů, ne z tuků?
Ano, je pravda, že v průběhu posilování člověk moc tuků nespálí. Na rozdíl od kardia, při kterém člověk po asi dvaceti minutách okamžitě začíná tuky spalovat. Pak ale kardio skončí a s tím skončí i spalování tuků. Zatímco v případě posilování tělo tuky spaluje dlouho po skončení tréninku. Je to velmi složitý proces, ale pokusím se ho zjednodušit. Při posilování roste svalová hmota a svaly potřebují pro své každodenní fungování určité množství energie. A místem, kde se tuky v těle spalují, jsou svaly. To znamená, že čím více svalů máte, tím více energie, takže i tuků vaše tělo spálí jen k tomu, aby svaly pracovaly. Zvýší se tedy bazální metabolismus, což je množství energie, které tělo spotřebuje v naprosto klidovém režimu bez jakéhokoliv pohybu. Při posilování dochází také k únavě svalů, které pak potřebuju zregenerovat a k tomu je také potřeba hodně energie. Jednoduše řečeno, po pořádném tréninku pak vaše tělo spaluje, i když jen ležíte na gauči.
Takže vy ženám, které chtějí zhubnout, doporučujete hlavně posilovat?
Ideálním pohybem pro hubnutí je podle mě kombinace posilování a kardia. Svým klientům tedy sestavuji tréninkový plán tak, že nejdříve zhruba hodinu posilují a pak jdou na půl hodiny na rotoped nebo běžecký pás. Jak už jsme si řekli, při posilování tělo bere energii z cukrů a při kardio tréninku nejprve z cukrů a pak, zhruba po dvaceti minutách, přejde na tuky. Když trénink začne posilováním, tělo při něm vyčerpá všechny zásoby cukrů a při následném kardiu hned od začátku spaluje tuky. Přístup a názory fitness trenérů se ale v tomto směru hodně liší, někteří tvrdí, že by se posilovací a kardio trénink neměly dávat hned po sobě, ale je lepší dělat například tři dny v týdnu posilování a jiné tři dny kardio trénink. Jiní jsou zas velkými odpůrci kardia a místo něho doporučují po posilování zařadit třeba deset minut sprintování proložené chůzí. Každopádně kdybych musel doporučit pro hubnutí pouze jeden typ tréninku, tak stoprocentně posilování. Kardio tréninkem také zhubnete, ale postava zůstane neforemná, nezpevněná a bez svalů.
Na které části těla by se ženy měly při posilování nejvíce zaměřit?
Pokud mají některou část těla výrazně slabší, tak přesně na tu. Většina lidí to bohužel dělá naopak, každého totiž nejvíce baví posilovat to, co mu jde, u čeho dokáže zvednout hodně a nedělá mu to takový problém. Jenže účelem posilování by mělo být vypracování pevné a hlavně souměrné postavy, a proto je důležité zaměřovat se na ty partie, které jsou slabší, ne je zanedbávat. Pokud daná žena nemá žádnou část těla vyloženě slabou, pak by se měla zaměřit na všechny svalové partie stejně. Je špatně nějakou upřednostňovat, například z estetických důvodů, což také velmi často pozoruji u mnoha lidí. Hodně mužů se například až přehnaně věnuje bicepsům a často vynechávají tréninky nohou, u žen to bývá přesně naopak ‑ nejvíc posilují hýžďové svaly a stehna a zanedbávají hodní polovinu těla. Rád bych také upozornil na hluboký stabilizační systém páteře neboli střed těla neboli core, jehož posilování je velmi důležité a přitom devadesát devět procent všech cvičících lidí ve fitness centrech, žen i mužů, jeho posilování ignoruje. Jde o svaly jako bránice, svaly pánevního dna a svaly kolem páteře. Tyto svaly zajišťují stabilitu a správné zakřivení páteře, umožňují nám stát vzpřímeně, jsou proto velmi důležité. Jenže jsou uložené v těle hluboko, takže se jejich posilování neprojeví nějak výrazně na postavě, a proto považuje jejich cvičení hodně lidí za ztrátu času, což je chyba. Hluboký stabilizační systém je ale téma tak na dvoudenní seminář.
Co byste poradil ženám, které chtějí začít chodit do posilovny?
Ať to zpočátku nepřehánějí s vahami, je lepší začít s menší a postupně si přidávat, než se hned u prvního pohybu úplně zničit. Ať nezapomenou na pořádné zahřátí svalů před posilováním a na důkladné protažení po skončení tréninku. Ať si s sebou vezmou kamarádku nebo kamaráda, aby se v tom necítily samy. Ideálně ať si na alespoň první návštěvu zaplatí trenéra, který jim všechno vysvětlí. Začínajícím ženám bych pak doporučoval chodit třeba jen dvakrát týdně a pokaždé procvičit celé tělo nebo provádět kruhový trénink.
Co je kruhový trénink?
Kruhový trénink je tréninková metoda, při které se budují svaly, ale navíc i zlepšuje fyzička. Často ho dělají právě ženy nebo sportovci jako doplněk ke svému sportu. Princip kruhového tréninku spočívá v tom, že se předem zvolí určitý počet cviků, které jsou na různé svalové skupiny. Já bych doporučoval kolem osmi až dvanácti cviků vybraných tak, aby se procvičilo opravdu celé tělo stejně. Cviky se při kruhovém tréninku nedělají v sériích, udělá se třeba patnáct opakování prvního cviku a hned, bez jakékoliv pauzy, se přejde na druhý a pak na další a další až do posledního cviku. Pak se udělá pauza a jede se celé kolečko znovu. Taková kolečka se dávají tak tři, čtyři.
Jaké jsou vlastně výhody posilování s osobním trenérem?
Málokdo přijde poprvé v životě do posilovny a začne všechny cviky dělat se správnou technikou. A právě technika dělá při posilování opravdu hodně. Pokud se někdo třeba při běhu naklání na jednu stranu, tak ho sice asi budou pěkně bolet záda, ale na spalování to vliv mít nebude. Pokud má někdo špatnou techniku při posilování, mohou jeho snahy přijít úplně nazmar. Se špatnou technikou třeba neposílí přesně ty svaly, jaké chtěl, nebo je posílí jen napůl, protože u cviků nevědomě zapojuje i jiné svaly, čímž si pomáhá a svaly tolik neporostou. Proto je dobré si k sobě vzít alespoň na pár prvních návštěv v posilovně trenéra, který klientovi ukáže všechny stroje a základní cviky, zkontroluje techniku a hned je trénink o něčem jiném. Úkolem osobního trenéra je také své klienty podporovat a motivovat, což je pro některé lidi velmi důležité. Ženy si také často žádají lekci s osobním trenérem proto, aby se při cvičení necítily samy, aby nebyly tak nervózní a aby se necítily špatně, že zvedají váhy o hodně menší, než zvedají muži. Prostě aby za nimi stál někdo, kdo je ochrání před jejich vlastními obavami.
2) Story
PŘÍBĚH ELIŠKY GABRHELÍKOVÉ: POSILOVÁNÍ JÍ VYLÉČILO SKOLIÓZU
Elišku Gabrhelíkovou, jedenadvacetiletou studentku ze Zlína, trápila řada zdravotních problémů už od dětství a postupně k nim přibývaly další a další. Migrény, vychýlení páteře a s tím spojené bolesti zad, astma a alergie – s tím vším se Eliška potýkala a u doktorů byla jako doma. Nepomáhaly různé druhy léčby ani rehabilitace, pak ale Eliška objevila kouzlo posilování…
Eliška už jako malá milovala pohyb. Sedm let chodila do baletu, zkoušela street dance, zumbu, standartní tance, ale i atletiku. S přibývajícími zdravotními problémy však přibývaly také problémy psychické a ztrácela se i chuť sportovat. Cvičení Elišce nedoporučoval ani doktor, se kterým řešila problémy se skoliózou, tedy vychýlenou páteří. Tři roky ji posílal na rehabilitace, ty však Elišce vůbec nepomáhaly. Naopak, skolióza se ještě zhoršila a v šestnácti letech už bylo vychýlení její páteře 22 stupňů. „Lékař mi chtěl dát korzet, ten jsem ale odmítla. Záda mě bolely čím dál víc, a tak mi doktor zakázal běhat a zvedat těžké váhy.“
Eliška tedy zanevřela na pohyb, ale také celkově na zdravou životosprávu. Začala kouřit vodní dýmky, jíst nezdravé jídlo a pila jen sladké limonády. Výsledkem bylo, že se Elišce zhoršilo astma a k tolika zdravotním problémům se přidala ještě oslabená imunita a potíže se zažíváním. Naštěstí Eliška poznala svého nynějšího přítele…
Byl to totiž právě přítel, kdo Elišku přivedl k posilování. „Dali jsme se dohromady, když jsem na tom zdravotně nebyla právě nejlépe. Místo aby mě utěšoval a lítostivě o mě pečoval, mě donutil přestat fňukat a začít se sebou něco dělat. Zavedl mě do posilovny, řekl mi, co mám dělat, a já se začínala postupně otrkávat.“ Netrvalo dlouho a Eliška cvičení v posilovně naprosto propadla. Nechala si od svého kamaráda, studenta fakulty sportovních studií, sestavit plán na silový trénink a v současnosti chodí do fitness centra třikrát týdně. „Zezačátku to bylo v posilovně trochu nepříjemné, muselo vypadat srandovně, jak zápasím s dvoukilovou činečkou, protože jsem byla jako párátko. Jakmile ale byly vidět první změny, okamžitě jsem se do fitness zamilovala. Začala jsem navíc běhat a nikdy nechci přestat.“
Eliška zkrátka začala dělat přesně to, co jí doktoři několik let kvůli zdravotním problémům zakazovali. A výsledek? Astma úplně zmizelo, stejně jako psychické a zažívací problémy. A nemocná nebyla už přes rok. „Je to naprosto neuvěřitelné, člověk se cítí silný a připraven zvládnout všechno!“ Rok poté, co Eliška začala s posilováním, se jí vychýlení páteře snížilo na pouhých 6 stupňů, což už ani není považované za skoliózu. „Doktor hleděl a nevěřil, co moje záda udělaly. Nevěděla jsem, jestli mě chce seřvat, nebo pochválit. Ale neřekl nic, moc dobře věděl, že pomohlo něco, co mi zakázal.“
Nyní se Eliška snaží pomáhat ostatním tak, jak jí kdysi pomohl přítel – přivést je k posilování a ukázat jim, že je to ideální cvičení jak pro zdraví, tak pro hubnutí. „Spousta žen ve fitku jen běhá na běžeckých pásech, ale právě na postavách takových žen nevidím žádné velké změny.“ Proto Eliška své známé vede spíše k silovému tréninku, trénuje své kamarádky a uvažuje, že by v budoucnu absolvovala kurz na osobního trenéra. „Už teď jsem k posilování přivedla asi patnáct lidí ze svého okolí. Když si to uvědomím, tak mám slzy v očích. Jsem na sebe pyšná.“
3) Reportáž
STRACH MÁ VELKÉ OČI
Pondělí – začátek nového týdne, den plný nových slibů a výčitek z víkendové svíčkové a minimálně třiceti povidlových buchet od babičky. Nezbývá než to jít vycvičit. Balím si své nejoblíbenější sportovní oblečení a modlím se, abych se do něho po tom dvoudenním přejídání ještě vešla.
Naštěstí v lednu otevřeli novou posilovnu, která je jen pět minut od mého domu, nestihnu si to po cestě rozmyslet. Za chvíli už vybíhám schody vedoucí ke vstupním dveřím posilovny. Ještě je za sebou nestihnu ani zavřít a slečna na recepci mi už div nehází růžový klíček od skříňky. „Vás jsem tu ještě neviděla, nebo se pletu?“ ptá se mě s úsměvem. Přikývnu, ačkoliv nechápu, jak si může pamatovat všechny návštěvníky. Slečna zřejmě dokáže číst myšlenky, protože mi na nevyřčenou otázku okamžitě přináší odpověď: „Chlapů sem chodí spousty, ty si vážně není možné zapamatovat, ale holky tu tolik nevídám.“ Raději se jdu převléknout do liduprázdné dámské šatny a mířím obhlédnout terén.
Posilovna je to obrovská, nacpaná stroji i návštěvníky. Ačkoliv posiluju už asi rok, v tomto fitku se cítím trochu ztracená. U minimálně poloviny strojů nemůžu přijít na to, k čemu jsou, natož pak jak se na ně leze. A polovina z té poloviny mi připadá spíše jako stroje mučící než posilovací.
Všude kolem mě se potí a heká spousta mužů. Ano, jen mužů, až si začínám připadat tak nepatřičně jako páni v čekárně na gynekologii, kteří tam vždy velmi nervózně sedí a přejí si, aby byli neviditelní nebo alespoň aby konečně přišla jejich přítelkyně. Dál procházím posilovnou a zoufale hledám stroj, na kterém bych konečně mohla začít cvičit, abych přestala vypadat jako blázen, co si to tu spletl s muzeem a jen chodí a valí oči na všechno kolem. A objevit tu v té hromadě testosteronu nějakou spřízněnou duši, chci říct ženu, by taky neuškodilo.
Zázračnou silou vesmíru bylo mé přání vyslyšeno a já najednou slyším ženské hlasy. V tom nejvzdálenějším rohu místnosti zahlédnu řadu běžeckých pásů a na nich deset žen. Běží, jdou, u toho telefonují, povídají si s kolegyní na páse vedle nebo sledují televizi na protější stěně. Nebudu přeci trhat ženskou partu, a tak hned skáču na poslední volný běžecký pás. Stejně se potřebuji rozehřát.
Zatímco si vesele šlapu rychlejší chůzí, rozhlížím se kolem. Opravdu všechny ženy jsou zašité tady na pásech, na strojích nebo s činkami nikde žádnou nevidím. No co, tak to teď změním. Ukážu jim, jak se to dělá. Haha, hrdinka. Vypínám pohyblivou mašinu a mířím si to k velké tyči sloužící jako zátěž při dřepování. Při pohledu na sto dvacet kilo naložených na tyči si jen povzdychnu. Sundám první pětadvacetikilové závaží a oběma rukama ho táhnu dva centimetry od země a snažím se vypadat, že ho tak nesu schválně a kdybych chtěla, můžu si přihodit ještě tři a v klidu si s nimi žonglovat. „Nechceš s tím pomoct?“ ozve se jeden z návštěvníků. Nadšeně vzhlédnu od toho zatraceně těžkého kusu železa, zatímco ten kluk už drží v každé ruce dvě…
Když si po protažení konečně pokládám tyč s nějakým tím závažím navíc na ramena, cítím na sobě pohledy snad všech přítomných. Zřejmě se tu holka jinde než na běžeckém pásu moc často nevidí. Posiluju už nějaký ten pátek, ale jsem trochu nervózní. Co když se převážím a spadnu na záda? Co když jsem si naložila moc a v dolní pozici dřepu zjistím, že už se nezvednu? Co když mi po té víkendové dávce koláčů rupnou upnuté kalhoty? Nadechnu, vydechnu, udělám první dřep a… sláva, žádná katastrofa se nekonala. Ani při dalším a ani při desátém. Zvědavé pohledy zmizely a všichni si zase začali hledět svého.
Po patnácti nekonečných minutách mám svou dávku dřepů hotovou. Pomalu se tedy na třesoucích se nohách přesouvám ke koutku s činkami. Stojí tam tři svalovci v tílku, rudí v obličeji, v ruce činky větší než jejich hlava a těžké jako já a při každém přítahu pozorují své bicepsy. Ty bych tedy v noci v parku potkat nechtěla. Co si budeme nalhávat, já mířím k činkám, které jsou rozhodně menší než má hlava a asi tak šestkrát lehčí než já. Zatímco trápím svá ramena, v zrcadle nenápadně sleduji, jak se na mé malé činečky tváří svalovci. Světe, div se, nijak. Dál si hekají, rudnou a zamilovaně pozorují bicepsy a já jsem jim ukradená.
Proč jsem se sem tak obávala jít? Teď to vážně nechápu. Ve skvělé náladě odcvičím ještě několik cviků tak, abych procvičila celé tělo, a přesně po padesáti minutách se vracím zpět k běžeckým pásům, abych na jednom z nich trénink zakončila. Z těch deseti žen, které jsem na pásech viděla na začátku, jich tam sedm stále ještě chodilo. Pořád ještě telefonují nebo si povídají, stále krásně učesané, nalíčené a bez jediné kapky potu. V jednom ze zrcadel, která jsou v posilovně na všech stěnách, se podívám na sebe – rozcuchané vlasy, kolem očí černé kruhy od rozmazané řasenky a tričko, které bych mohla ždímat. Při tom pohledu jsem na sebe pyšná, protože je vidět, že jsem si dala do těla, i když jsem zvedala desetkrát méně než svalovci v tílku. A už se těším na neděli a babiččinu ořechovou bábovku.
4) Anketa
ANKETA: JAK POHLÍŽÍTE NA ŽENY V POSILOVNĚ?
1. Aleš Máchal, 34 let, pokrývač
Přijde mi naprosto normální, když vidím v posilovně i ženy. Přišly si tam zacvičit stejně jako já a stejně jako všichni ostatní. Ano, někdy se v posilovně objeví kluci, kteří tam ženy celou dobu pozorují, povídají si o nich a možná se jim i smějí. To jsou ale jen namyšlení egoisti, ze kterých by si ženy neměly dělat těžkou hlavu.
2. Jan Zelinka, 22 let, student
Řekl bych, že ženy v posilovně jde rozdělit na dvě skupiny. Ty první si chodí do posilovny opravdu pořádně zacvičit, posilovat. Nezáleží na jejich postavě, na váze činek, které zvedají, ani na ničem jiném, dřou a já to obdivuji. Kdežto ženy z druhé skupiny si vlezou na hodinu na rotoped a navíc šlapou tak pomalu, že se ani nezapotí. Ty se tam chodí jen předvádět.
3. Stanislav Mitiska, 43 let, automechanik
Když jsem v posilovně, je mi upřímně jedno, kdo tam cvičí kromě mě. Odcvičím si svoje a nezajímám se, jestli kolem mě cvičí ženy nebo muži. Každopádně nevím, proč by se mělo na posilující ženy pohlížet nějak špatně. Lepší, když cvičí, než když jen sedí doma a drží pořád nějaké diety.
4. Adam Špulák, 17 let, student
Je pravda, že v posilovně, kam chodím já, se ženy moc často nevidí. Takže když nějaká přijde, ostatní ji pozorují. Ale určitě ne ve zlém, spíše s obdivem, že se najdou i holky, které fitko plné chlapů nezastraší a přijdou si zamakat.
5. Jaroslav Vejmelka, 48 let, podnikatel
Já jsem vždy rád, když v posilovně vidím i ženy. Většině mužů, včetně mě, se líbí, když má žena štíhlou a vysportovanou postavu, a přesně o to se ženy v posilovně snaží, což je skvělé. Sám jsem před několika lety přesvědčil svou manželku, aby sem tam do posilovny zašla, a k pohybu vedu i své dcery.
6. Zdeněk Čech, 29 let, učitel
Pokud máte na mysli ženy, které ve fitku cvičí, třeba posilují nebo běhají, tak s těmi nemám vůbec žádný problém. Do posilovny ale často chodí skupinky žen, které si tam přijdou jenom povídat. Po celou dobu se jen nahlas vybavují, kontrolují v zrcadlech a maximálně třikrát zvednou kilovou činku. Takové jenom ruší, překážejí a já mám vždy chuť jim říct, aby šly raději do kavárny.
ZÁMĚR PROJEKTU
1. Cíl práce
Jak už samotný název projektu napovídá, hlavním cílem práce je představit posilovnu a silový trénink jako ideální druh cvičení nejen pro muže, ale také pro ženy.
V naší společnosti existuje zažitá domněnka, že cvičení v posilovně je spíše mužským koníčkem a že ženy by se silovému tréninku s těžkými vahami měly obloukem vyhýbat, protože by zapříčinil nadměrný nárůst svalové hmoty na jejich těle. Vznik tohoto mýtu může být zapříčiněný tím, že při slově „posilování“ se lidem nejčastěji vybaví kulturisté a podobní profesionálové, tím se však pohled na posilování značně zkresluje - je nutné rozlišovat posilování profesionální a kondiční.
Profesionální kulturisté a kulturistky musí zvedat obrovské váhy a jíst speciálně navrženou stravu včetně množství potravinových doplňků, aby docílili nárůstu tak velkého množství svalové hmoty. Kondiční posilování je naprosto jiné, je vhodné pro všechny bez ohledu na pohlaví a navíc dokáže pomoci i s různými zdravotními onemocněními ‑ kondiční posilování slouží k posílení svalstva, a může tedy pomoci s bolestmi zad, kloubů a podobně.
Série článků v tomto projektu má tedy za cíl poukázat na rozdíl mezi posilováním profesionálním a kondičním a přestavit kondiční posilování jako pro ženy vhodný pohyb, který jim může pomoci jak s některými zdravotními problémy, tak i s hubnutím či zpevňováním postavy. Dalším cílem je pak vyvrátit neopodstatněný názor mnoha žen, že muži se k ženám v posilovně chovají nepatřičně, pozorují je, hodnotí jejich postavu a vysmívají se jim za malou sílu.
2. Zdůvodnění volby tématu
Jako své specializace jsem si při studiu zvolila žurnalistiku psanou a sportovní. Můj samostatný projekt je z toho důvodu tvořen sérií psaných článků se sportovní tematikou.
Při výběru tématu samostatného projektu jsem se nechtěla zaměřovat na v České republice oblíbené sporty, jako například fotbal nebo hokej, protože ty jsou, dle mého názoru, medializovány dostatečně a pravidelně.
Rozhodla jsem se zaměřit na takový sport, který není určený výhradně pro profesionály a členy nějakých týmů, ale naopak na sport, který může provozovat kdokoli, bez ohledu na věk, pohlaví, časové možnosti a sportovní talent. Fitness je navíc oblastí, které média nevěnují velkou pozornost, a tak mohou články na dané téma přinést čtenářům jiný druh informací, než jaké z médií pravidelně získávají.
Neopomenutelným důvodem pro zvolení tohoto tématu je také má záliba právě v posilování, kterému se věnuji již rok. Jedná se tedy o téma mně velmi blízké, a proto bylo jeho zpracování pro mě spíše zábavou než povinností. Z vlastní zkušenosti také znám negativní reakce žen ze svého okolí na to, že chodím posilovat, a to mě vlastně přivedlo na myšlenku zaměřit se v samostatném projektu právě na danou problematiku.
3. Teoretické vymezení tématu
Samostatný projekt nese název „Posilovny jsou i pro ženy!“. Posilovnami v tomto případě myslím klasická fitness centra určená jak pro muže, tak i pro ženy, ve kterých najdeme především posilovací stroje a činky, doplňkově pak kardio stroje, například běžecké pásy a rotopedy.
Toto vymezení považuji za nezbytné, protože v současné době zažívají obrovský boom speciální fitness centra určená pouze ženám. Tato dámská fitness však nelze považovat za klasické posilovny, a to především z jednoho důvodu - vybavení v dámských fitness tvoří ve většině případů především kardio stroje (rotoped, stepper, běžecký pás) a klasické posilovací stroje jsou až druhořadé. Prioritou v ženských fitness centrech je tedy kardio trénink a ne posilování, kterého se tento samostatný projekt týká. Proto dámská fitness do pojmu „posilovna“ v rámci této práce nezařazuji.
Fitness centra výhradně pro ženy jsou v současné době velkým hitem. V České republice se vznik dámských fitness rozmáhá především v posledních deseti letech a jsou velmi oblíbené – americká společnost Contours Expres, která s nápadem dámských fitness přišla jako první, otevřela v České republice doposud 24 provozoven, tuzemská společnost Expreska vlastní již 46 provozoven.
Už vznik vůbec prvního dámského fitness centra, je spojený s jedním z předsudků, který má tento projekt za cíl vyvrátit, a to strach žen cvičit před muži a obavy z posměchu a kritických pohledů. První fitness pro ženy vzniklo v roce 1998 v Americe ve státě Kentucky. Založil ho Daren Carter, který do té době vlastnil několik klasických posiloven. Na tento nápad ho přivedla jeho matka, která si se svými kamarádkami chodila zacvičit vždy brzy ráno nebo pozdě večer mimo otevírací hodiny, aby mohly cvičit v soukromí, bez mužů.
Dámská fitness jsou však výbornou ukázkou i druhého z předsudků mnoha žen, tedy že silový trénink je pro ně nevhodný a že by namísto hubnutí tuků zapříčinil nadměrný růst svalové hmoty. Proto jsou dámská fitness tvořená velkým množstvím kardio strojů a posilovacích je v nich naopak minimum.
Velká obliba a návštěvnost těchto center je pak důkazem, že mnoho žen se k pravdivosti těchto domněnek přiklání.
Posilovací vs. kardio trénink
Dámská fitness centra jsem tedy popsala jako centra zaměřená především na kardio trénink, zatímco téma tohoto projektu je zaměřeno na trénink posilovací. Je tedy nutné vysvětlit rozdíly a specifika těchto dvou typů tréninků.
Mezi kardio a silovým tréninkem je hned několik významných rozdílů. Při kardio neboli vytrvalostním tréninku dochází především ke zlepšení fungování kardiovaskulární a respirační soustavy, to znamená, že se díky němu zvyšuje kapacita plic a zefektivňuje práce srdce. Silový trénink naopak slouží převážně k budování síly a rozvoji svalových vláken. Rozdíl je také v odlišném pracování lidského metabolismu v průběhu těchto tréninků. Po celou dobu vytrvalostního tréninku se cvičenci pohybuje tepová frekvence nepřetržitě ve vyšších hodnotách, tělo tak potřebuje neustálý a velký přísun energie – tu bere nejdříve z cukrů, a když dojdou, přejde na spalování tukových zásob. Posilovací trénink probíhá v sériích, mezi kterými se dělají pauzy, tepová frekvence tak v průběhu aktivity stoupá a klesá, a proto jako zdroj energie vystačí pouze cukry.
Kardio trénink je tedy druh sportovní aktivity, kterou člověk vydrží provádět dlouhou dobu (ideální délka kardio tréninku se nejčastěji uvádí mezi 30 až 90 minutami). Tepová frekvence cvičícího by se ideálně měla po celou dobu pohybovat mezi 65 až 75 procenty maximální tepové frekvence - jedná se tedy o pohyb aerobní, to znamená, že tělo (svaly, nervová soustava…) má po celou dobu dostatečný přísun kyslíku. Tělo při kardio aktivitě nejprve začíná spalovat cukry ze svalů a poté, když jsou veškeré jeho zásoby vyčerpány, přejde ke spalování tuků. Příkladem vytrvalostního tréninku je rychlá chůze, běh, cyklistika, jízda na rotopedu, plavání nebo aerobik.
Silový trénink je převážně pohybem anaerobním, tělo tedy nemá stálý přísun kyslíku, a pracuje tak na kyslíkový dluh. Tělo při něm k získávání energie primárně využívá cukry. Při aktivitě nepracuje celé tělo najednou, pohyb se naopak soustřeďuje vždy na konkrétní svalové skupiny, které se v krátké době výrazně zatíží a rychle se vyčerpají. Jednotlivá svalová vlákna jsou při takovém zatížení vystaveny stresu a dochází k jejich poškození. Při regeneraci po tréninku se vlákna „opravují“ a navíc vznikají nová, aby byl organismus příště na takovou zátěž připravenější, a tím dochází k růstu daného svalu. Mezi silové aktivity patří například kulturistika, silový trojboj či vzpírání.
4. Stav problematiky
Posilování obecně je poměrně často zpracovávaným tématem, většinou však z poněkud odlišného pohledu než z jakého jsem dané téma zpracovala já. Posilování je tématem řady diplomových prací studentů sportovních fakult, existuje také velké množství internetových stránek i časopisů zaměřených na fitness.
Diplomové práce bývají, na rozdíl od tohoto projektu, nejčastěji zaměřeny na pouhý popis různých posilovacích cviků a následné sestavení určitého tréninkového plánu, případně se zaměřují na propojení posilování s jiným sportem a podobně. Cíle takových diplomových prací jsou však velmi odlišné oproti cílům mého projektu. Mírnou tematickou podobnost jsem našla pouze u bakalářské práce Tomáše Mareše, studenta pedagogické fakulty na Západočeské univerzitě v Plzni. Jeho bakalářská práce nese název Specifika posilování žen ve fitness. Mareš v práci popisuje posilování jakožto ideální prevenci proti zdravotním problémům a zdůrazňuje pozitivní vliv posilování na tělo i psychiku žen, což je rovněž jedním z cílů tohoto projektu.
Webových stránek zaměřených na posilování a fitness existuje celá řada. Mezi nejznámější a nejnavštěvovanější patří následující:
· http://www.ronnie.cz/
· http://www.kulturistika.com/
· http://www.posilovani.net/
· http://www.aktin.cz/
Časopisů zaměřených na fitness, posilování a kulturistiku vychází v České republice také hned několik. Mezi nejznámější patří měsíčníky Muscle & Fitness, Svět kulturistiky, ale také měsíčník Fitness, jehož cílovou skupinou jsou především ženy. V uvedených časopisech se články s doporučením silového tréninku ženám často objevují. Problémem těchto časopisů však je, podle mého názoru, poměrně vysoká cena, kvůli které si je kupují převážně ženy, které fitness opravdu zajímá a které se mu už dávno věnují.
Projekt, který by se rovněž skládal ze série psaných článků s podobnou tematikou, jsem neobjevila žádný.
5. Ideový plán
Hned od okamžiku, kdy jsem téma svého projektu vymyslela, jsem se rozhodla vytvořit čtyři žánrově odlišné texty, konkrétně rozhovor, reportáž, story a anketu.
Hlavním a nejdelším textem měl být rozhovor. Ten jsem měla v plánu udělat s kvalifikovaným fitness trenérem. Jeho cílem mělo být především vyvrácení mýtu, který je popsaný již v cílech projektu – že silový trénink není pro ženy vhodný, protože zapříčiňuje rapidní a rychlý růst svalové hmoty. Fitness trenér jakožto odborník v daném oboru, a pro příjemce tudíž autorita, by se vyjádřil k ženskému posilování obecně a ke zdravotní prospěšnosti posilování, vymezil by rozdíl mezi kondičním silovým tréninkem a tréninkem kulturistů a vysvětlil, proč je posilování vhodné při hubnutí.
Jako druhý útvar jsem zvolila story. Nejprve jsem ji chtěla napsat o dvaadvacetileté dívce, která se posilování věnuje závodně a v loňském roce vyhrála tři první místa ve fitness soutěžích v kategorii Bikini Fitness. Na jejím příběhu by byl zdůrazněn rozdíl mezi kondičním posilováním a posilováním profesionálů. Story jsem však nakonec musela změnit ‑ vítězka Bikini fitness sice se story souhlasila, a byly jsme už dokonce domluvené na „rozhovoru“ přes internet, abych se dozvěděla potřebné informace k sepsání story. V dané době však této slečně zbývalo necelých čtrnáct dní do dalších závodů a zřejmě z toho důvodu si na daný rozhovor nakonec nemohla najít čas. Musela jsem tedy hledat jiné řešení. Rozhodla jsem se žánr story zanechat, ale zaměřit se na trochu jiné téma. Oslovila jsem Elišku Gabrhelíkovou, dívku, která v dětství a pubertě měla velké zdravotní problémy a posilování jí s nimi výrazně pomohlo. Změnil se tak samozřejmě i cíl story. Cílem nakonec není vysvětlit rozdíl mezi kondičním a profesionálním posilováním, ale poukázat poutavou a emotivnější formou na to, jaké má posilování vliv na tělesné i psychické zdraví člověka.
Jako další žánr jsem zvolila reportáž. Plán byl takový, že bych navštívila nějakou velkou klasickou posilovnu, přišla si do ní zacvičit a v reportáži pak danou návštěvu popsala, včetně mých postřehů a pocitů. Reportáž jsem tedy měla v plánu napsat z pohledu cvičící ženy, v posilovně bych si zacvičila silový trénink, a mohla tak sama na sobě vyzkoušet přístup přítomných mužů, s cílem vyvrátit názor, že muži v posilovně ženy neradi vidí, posmívají se jim a kritizují je. Dále jsem se chtěla zaměřit na to, kolik je v posilovně žen a kde tyto ženy cvičí – jestli na kardio strojích nebo jestli posilují.
Posledním textem pak měla být anketa. Stejně jako reportáž by měla poukázat na to, jak muži doopravdy pohlížejí na ženy v posilovnách, přičemž se k danému tématu vyjádří sami muži. Anketní otázka by totiž měla být položena náhodně vybraným mužům, kteří pravidelně navštěvují posilovnu, a vyjádřili by se k tomu, co říkají na ženy v posilovně.
6. Postup práce
Na samostatném projektu jsem začala pracovat začátkem března roku 2014. Rozhodla jsem se, že se nejdříve zaměřím na vytvoření rozhovoru a story, protože jsem počítala s možností, že by mohly přijít nějaké komplikace ze strany interviewovaných, například odklady schůzky a podobně.
Rozhovor
Rozhovor je nejdelším a takovým „hlavním“ textem tohoto projektu. Jedná se o rozhovor s osobním trenérem Radkem Studeným. Celý rozhovor je zaměřený na posilování žen – na zkušenosti trenéra Studeného týkající se přístupu žen k posilování, na jeho názor, zda by ženy měly posilovat a proč, rady pro ženy, které chtějí s cvičením v posilovně začít, princip spalování tuků při posilování a tak dále.
Nejprve jsem tedy potřebovala najít fitness trenéra, se kterým bych rozhovor mohla udělat. Osobně žádného trenéra neznám, proto jsem kontakty hledala přes webové stránky různých třebíčských posiloven. Trenéra právě z Třebíče jsem chtěla z toho důvodu, že v daném městě bydlím, a osobní schůzka by tak byla nejméně časově náročná. Nejvíce osobních trenérů pracuje ve fitness centru Bílý králík, byla tedy větší pravděpodobnost, že se mi při návštěvě této posilovny podaří některého z nich k rozhovoru přesvědčit.
Osobně jsem zašla do dané posilovny a nejprve požádala o rozhovor kvalifikovaného fitness instruktora a výživového poradce s licencí Radka Studeného. Pan Studený s rozhovorem souhlasil, a protože zrovna neměl žádného klienta, udělali jsme rozhovor hned při této první předem nedomluvené schůzce.
Rozhovor proběhl přímo v posilovně. Zaznamenávala jsem si ho na nahrávací zařízení na mobilním telefonu. Měla jsem předem připravených několik otázek s tím, že další otázky vyplynou z průběhu rozhovoru, Radek Studený byl však velmi komunikativní, na každou otázku mi odpovídal obsáhle a na některé dotazy mi dokonce stihnul odpovědět dříve, než jsem se vůbec zeptala.
Celý rozhovor jsem během dvou dnů postupně celý přepsala do počítače do textového dokumentu. Třetí den jsem pak z materiálu vytvořila konečnou podobu rozhovoru.
Story
Koncem března jsem pak oslovila vítězku soutěže Bikiny fitness ‑ Adenike Endtovou, o níž jsem chtěla napsat story. Vzhledem k tomu, že slečna Endtová žije v Praze, oslovila jsem ji přes internet. Adenike s tím, že bych o ní napsala story, nadšeně souhlasila, ale kvůli jejím přípravám na blížící se soutěž a tím pádem minimem volného času jsme se domluvily, že na informace potřebné ke story se jí zeptám pouze přes sociální síť Facebook a stejnou cestu mi ona odpoví. Otázky jsem Adenice Endtové ještě stejný den, tedy 25. března, poslala, ale odpovědí jsem se bohužel nedočkala. Tento problém připisuji opravdu velké časové náročnosti, která je při přípravě na fitness soutěže nutná, a dále nemožnosti domluvit se na osobní schůzce.
Na odpovědi jsem čekala dva týdny, ale pak jsem se z důvodu blížícího se termínu odevzdání projektu rozhodla napsat story o někom jiném. Mohla jsem se pokusit kontaktovat vítězky v Bikini fitness z předcházejících let nebo vítězky jiných kategorií, například Bodyfitness nebo Sport model, po možnosti téma story znovu uvážit jsem se však rozhodla zaměřit pozornost na trochu odlišné téma než profesionální posilování. Rozhodla jsem se, že story využiji k představení posilování jako ideálního pohybu pro prevenci, ale i léčbu některých zdravotních problémů.
Oslovila jsem proto Elišku Gabrhelíkovou, kterou znám ze sociální sítě Facebook a vím o jejích dřívějších zdravotních problémech, které řeší právě sportem a především posilováním. Rovněž jsme se dohodly na „rozhovoru“ online, tentokrát však proběhl bez problémů a v průběhu jednoho dne (10. dubna) jsem získala veškeré informace, které jsem potřebovala. Další den jsem pak celou story napsala.
Anketa
V oněch dvou týdnech, kdy jsem čekala na odpovědi od Adenike Endtové, jsem do projektu vytvořila anketu. Tu jsem provedla ve městě, kde bydlím, tedy v Třebíči. Anketní otázka zněla „Jak pohlížíte na ženy v posilovně?“. Logicky jsem tedy potřebovala, aby respondenti byli muži, kteří navštěvují posilovnu. Abych zvýšila pravděpodobnost, že muži, které oslovím, opravdu posilovnu navštěvují, dotazovala jsem se postupně před třemi různými třebíčskými posilovnami. Před každou z nich jsem otázku položila vždy dvěma mužům, které jsem si vytipovala tak, aby v anketě byli zastoupeni muži z různých věkových kategorií.
Odpovědi jsem si zaznamenávala na nahrávací zařízení v mobilním telefonu. Pokud to bylo nutné (například když mi dotazovaný odpověděl jednou jednoduchou větou), položila jsem několik doplňujících otázek souvisejících s hlavním dotazem. Následně jsem si odpovědi respondentů přepsala do textového dokumentu a upravila do formy ankety.
Reportáž
Stejně jako na anketě jsem i na reportáži začala pracovat v době, kdy jsem čekala na údaje potřebné ke story o vítězce Bikiny fitness.
Reportáž jsem psala o vlastní návštěvě jedné z třebíčských posiloven, do které jsem si přišla zacvičit. Tuto reportáž jsem chtěla zaměřit především na vyvrácení nebo potvrzení názoru, že se muži v posilovně ženám smějí za jejich postavu a za malou sílu, že je pozorují a mají nepříjemné poznámky. Dále jsem pozorovala, kolik žen v posilovně vlastně je, kde a jak cvičí a podobně.
Posilování se věnuji už delší dobu, vždy jsem však navštěvovala malou univerzitní posilovnu na Hynaisově ulici v Olomouci nebo třebíčskou starší a nemoderní posilovnu na atletickém stadionu, do kterých moc lidí nechodí, a často jsem tak byla v celé posilovně jen sama s přítelem. Návštěva velkého fitness centra plného lidí pro mě byla tedy premiérou a mohla jsem díky tomu v reportáži popsat podobné pocity, jaké ženy mohou mít při svých počátečních návštěvách fitness center.
V pondělí 7. dubna jsem si tedy zašla zacvičit do nově otevřené třebíčské posilovny Octagon. Úmyslně jsem šla až v odpoledních hodinách, kdy lidé končí ve škole i v práci, abych nebyla v celém fitness centru sama. Zároveň jsem se musela vyvarovat době, ve které v Octagonu probíhá skupinová lekce pro ženy s názvem Cvičení do formy, protože tím by byly zjištěné poznatky značně zkreslené. Po příchodu domů jsem pak sepsala veškeré informace, poznatky a pocity, které mě napadly, a na samotné reportáži jsem pak pracovala postupně během zhruba tří až čtyř dalších dnů.
7. Sebehodnocení
Myslím si, že se mi prostřednictvím čtyř vytvořených článků podařilo dosáhnout všech cílů, které jsem si v tomto projektu stanovila. Každý z textů má své opodstatnění a každý se na splnění vytyčených cílů určitých způsobem podílí. Jedním z cílů projektu bylo poukázat na rozdíl mezi posilováním profesionálním a kondičním – tento rozdíl vysvětluje osobní trenér Studený v rozhovoru. Dalším cílem bylo představit kondiční posilování jako pro ženy vhodný pohyb. Toho jsem docílila rovněž v rozhovoru, ale také pomocí story, jež je zaměřená především na pozitivní zdravotní vliv, který posilování může mít. A k vyvrácení názoru mnoha žen, že se muži ženám v posilovně vysmívají, kritizují je a podobně, slouží reportáž a anketa. Společně tyto čtyři texty tedy představují posilování jako ideální druh sportu nejen pro muže, ale také pro ženy, což bylo hlavním cílem celého projektu.
Vzhledem k tomu, že je posilování mým koníčkem a o jeho problematiku se již delší dobu zajímám, bylo pro mě vytvoření projektu do jisté míry zábavou. Nepotřebovala jsem před sepsáním záměru práce nebo před uskutečněním rozhovoru s osobním trenérem dlouze prostudovávat celou problematiku nebo provádět důkladné rešerše, věděla jsem, na co se chci zaměřit a jak toho zhruba docílit.
Já jsem se svým výběrem žánrů a témat jednotlivých textů i interviewovaných osob či zdrojů spokojená. Projekt by však samozřejmě bylo možné pojmout různými způsoby, bylo by například možné vytvořit jeden více informativní text s procentuálním poměrem žen a mužů navštěvujících fitness centra a dalšími statistickými údaji. Mohl by se vytvořit rozhovor (nebo story) s profesionální kulturistkou nebo soutěžící ve fitness, jak jsem měla zpočátku sama v plánu. Zajímavé by rovněž mohlo být zúžení tématu na sledování progresu jedné konkrétní ženy, která začne s posilováním – sledovat její počáteční pocity, například obavy, nadšení, zvědavost atd., pozorovat její změny na postavě, ale také změny psychické i její úspěchy z hlediska posilování.
8. Literatura, zdroje a podobné projekty
Jak už jsem zmiňovala výše, projekty s podobným tématem jsem neobjevila. Zmiňovala jsem pouze bakalářskou práci Tomáše Mareše s názvem Specifika posilování žen ve fitness, kterou napsal v roce 2012 na Západočeské univerzitě v Plzni. Tato práce je dostupná online:
<https://otik.uk.zcu.cz/bitstream/handle/11025/2057/Bakalarska%20prace%2c%20Tomas%20Mares%2c%202012.pdf?sequence=1>
V kapitole 4. Stav problematiky jsem rovněž odkazovala na několik internetových stránek zabývajících se posilováním, fitness a kulturistikou, odkazy na tyto weby jsou rovněž uvedeny v dané kapitole.
V rámci teoretického vymezení tématu jsem pak použila následující literaturu a internetové zdroje:
Cacek, Jan, Grasgruber, Pavel. Sportovní geny. Vyd. 1. Brno: Computer press, 2008.
http://heatsumperk.cz/poradna/serialdieta/silovy-x-aerobni-trenink-4-dil/
http://www.contours.cz/contours.php
http://www.aktin.cz/clanek/812-silovy-vs-vytrvalostni-trenink
