Předražené přestupy v anglickém fotbale a fenomén Deadline Day

1. Cíl práce

V rámci mého samostatného projektu jsem si dal za cíl zmapovat letní přestupové okno 2016 v nejvyšší anglické fotbalové lize Premier League, které bylo hned z několika pohledů průlomové a pro fotbalového nadšence dozajista zajímavé. Jako vhodný doplněk k tomuto tématu vysvětlím a popíšu tzv. Deadline Day, což je v anglickém fotbale mediální fenomén poslední doby.

V projektu nastíním hlavní události, které se v průběhu přestupového okna staly, a to formou různých žánrů. Kromě předložených faktů a svých názorů na toto téma dám v  textových útvarech prostor také dvěma českým expertům na anglický fotbal: sportovnímu komentátorovi Tomáši Radotínskému a londýnskému zpravodaji pro Český rozhlas Jiřímu Hoškovi. Při zpracování Deadline Day nevynechám kvůli lepší autenticitě ani náhled samotných fanoušků na toto téma.

Celkem vytvořím pět žánrově odlišných článků, přičemž dohromady by měly utvořit textový komplex, jenž nabídne z různých úhlů pohledů detailní náhled do světa přestupů v anglickém fotbale.

2. Zdůvodnění volby tématu

Jelikož jsem v průběhu studia absolvoval předměty Praktikum psané žurnalistiky a Sportovní žurnalistika, bylo zvolení tématu a jeho forma zpracování logickým rozhodnutím. Sport obecně patří k mým hlavním zálibám, přičemž fotbal je moje jednoznačná preference. K tomuto sportu tíhnu odmala, a věřím, že mé znalosti jsou na dostatečně kvalitní úrovni, abych dokázal plnohodnotně zpracovat tohle téma.

Co se týká rozhodnutí v psané podobě, tak to je podepřeno prostým důvodem: s psaním mám nejvíce zkušeností. Od patnácti let přispívám prakticky na denní bázi svými články na fotbalové weby. Začínal jsem na dnes již neexistujícím vFotbal.cz, poté jsem přešel k internetové odnoži časopisu HATTRICK - fotbal.hattrick.cz. Stránky ale začaly od konce minulého roku sloužit už jen jako propagační materiál pro časopis, a tak jsme se s celou redakcí přesunuli na druhý web úzce spojený s HATTRICKEM – eFotbal.cz, kde jsme doplnili stálé členy redakčního týmu.

Má hlavní specializace na všech zmíněných webech byla a je i nyní zahraniční sekce, přičemž důraz svých příspěvků kladu právě na anglický fotbal a s ním úzce spojenou Premier League. Myšlenka udělat projekt na téma mi blízké se zdála jako ideální volba a po poradě s konzultantem projektu Mgr. et Mgr. Karlem Páralem došlo k vzájemnému rozhodnutí zaměřit se na přestupy.

Ve světě fotbalu mají v posledních letech čím dál větší slovo peníze, a to především právě v Anglii. Tamní nejvyšší ligová soutěž Premier League je hlavním ohniskem obřích finančních nákladů v tomto sportu. Ty se z velké části projevují během přestupových oken, obzvlášť v letním období, které zpravidla začíná na začátku června a končí na přelomu srpna a září. Poslední letní přestupové okno nabídlo spoustu zajímavých transferů, zejména pak spoustu nových a přelomových poznatků, které budí v očích fanoušků a expertů rozporuplné dojmy. Považuji tedy za zajímavé pokusit se tohle téma detailněji zpracovat.

3. Zdroje/stav problematiky

Co se týká českých médií, tak ta sledují anglickou Premier League ze zahraničních soutěží nejvíce. Kupříkladu internetové stránky deníku Sport dokonce poskytují sestřihy z utkání. Zájem je podmíněn i tím, že dlouhodobě na Britských ostrovech hraje český gólman Petr Čech, velkou část kariéry tam strávil i Tomáš Rosický, Patrik Berger nebo Vladimír Šmicer. Hlavním důvodem ale je kromě kvality a vyrovnanosti ligy celková komerční síla soutěže, což se úzce váže právě na přestupy. V Anglii se v médiích objevuje každý den několik „zaručených“ přestupových spekulací a česká média mají tendenci ty nejzajímavější fámy přebírat, obzvlášť jde-li o české legionáře. Bulvarizace těchto článků je díky extrémním sumám, které údajně kluby nabízejí za jednotlivého hráče, vysoká. To ale nebude předmětem této práce. Hlavním cílem je věcné zmapování přestupového okna v létě 2016 a jeho dopad na fotbal jako takový.

V této práci budu nicméně čerpat ze zahraničních zdrojů, konkrétně z anglických webů. Jednak z oficiálních stránek klubů, ale i ze sportovních sekcí předních médií, a to jak veřejnoprávních (BBC), tak i komerčních (Daily Mail), které mj. citují statistické údaje finančních firem zabývajících se přestupy v Anglii.

Z primárních zdrojů využiji rozhovory s českými experty na anglickou ligu a britskými fanoušky, což by mi mělo poskytnout dostatečně široký náhled do zvoleného tématu. Co se týká žánrového zpracování jednotlivých textů, tak budu vycházet z odborných publikací Mgr. Viktora Jílka, Ph.D přiložených v kapitole použitých zdrojů.

Samotné téma Premier League je v anglickém jazyce zpracováno z mnoha pohledů, žádnou konkrétní práci na téma, které jsem si zvolil, jsem ovšem nenašel.

4. Ideový plán

Jak už jsem zmínil výše, hlavním cílem práce je zachytit stěžejní události letního přestupového okna 2016 v anglickém fotbale a jejich dopad na fotbal jako takový. Věnovat se budu transferům v anglickém fotbale obecně, ale také i konkrétním přestupům a jejich finanční stránce. Všech pět textů by nakonec mělo zmapovat toto vyhraněné období a dát jej do kontextu jak s minulými, tak i budoucími přestupovými okny.

Jako konkrétní textové žánry použiji rozšířenou zprávu, rozhovor s Tomášem Radotínským, svůj vlastní komentář a dva publicistické, žánrově nezačlenitelné texty. První přinese statistický náhled a porovnání přestupových oken, druhý a z celé práce nejdelší článek pak vysvětlí mediální fenomén v anglickém fotbale – Deadline Day.

Z technických profilací se dle mého soudu nejlépe hodí právě psaná forma zpracování. Televizní či rozhlasové zpracování by jistě také přineslo řadu výhod a pomohlo by to zajít v tématu více do hloubky, ale jelikož je mou hlavní a preferovanou specializací právě psaní, tak došlo k tomuto rozhodnutí.

5. Postup práce

1. Rozšířená zpráva – Paul Pogba

Jako prvním textem, který jsem se rozhodl zpracovat, byla rozšířená zpráva o nejdražším přestupu fotbalové historie, jelikož to vnímám jako středobod celého zpracování tématu, jenž je zaměřené na utrácení peněz anglických klubů. Zprávu jsem se snažil pojmout podle definice v publikacích Mgr. Viktora Jílka, Ph.D. s názvy Lexikologie a stylistika nejen pro žurnalisty a Žurnalistické texty jako výsledek působení jazykových a mimojazykových vlivů. Primárním cílem tedy bylo odpovědět na otázky kdo, co, kde, kdy, jak proč, přičemž jsem informace podložil i vyjádřeními jak samotného hráče Paula Pogby, tak i trenéra klubu Joseho Mourinha. Jako background mi kromě klíčových momentů dosavadní kariéry hráče posloužily další přestupy, které Manchester United v daném přestupovém okně uskutečnil.

2. Komentář – Paul Pogba a přestupy obecně

Druhým textem, jehož realizace následovala krátce po zprávě, byl můj vlastní pohled v podobě komentáře na onen rekordní přestup Paula Pogby z Juventusu do Manchesteru United. Snažil jsem se zdůraznit absurdnost celého transferu a jeho částky, přičemž jsem se dotkl přestupů v Anglii obecně.

3. Rozhovor – Tomáš Radotínský

Rozhovor s komentátorem na O2 TV Sport Tomášem Radotínským byl na základě definice žánru podle Jílka v již zmíněných publikacích zpracován jako publicistické interview, kde se zjišťuje názor dotazovaného na konkrétní téma. V našem případě právě na anglické přestupy. Mezi otázkami nechybělo znovu vyjádření na nejdražší transfer historie, ale také třeba celkové útraty všech anglických týmů a potenciální ohrožení čínského trhu, který na Britské ostrovy v poslední době expandoval.

4. Statistický článek o příjmech a útratách klubů v Premier League

Abych nějakým způsobem uzavřel hlavní část projektu, rozhodl jsem se zpracovat přehledný článek, shrnující nejen letní přestupové okno 2016, ale i jeho porovnání s léty minulými, a to především formou čísel, k čemuž mi posloužila statistická data z článků BBC. V článku je rovněž zakomponována tabulka přehledu nejdražších přestupů anglického letního okna 2016.

5. Deadline Day

Na závěr jsem si nechal největší článek, jenž podává obraz mediálního fenoménu v anglickém fotbale – Deadline Day. Na text lze nahlížet jako na určitý informativně-edukativní materiál. Zpracování mi zabralo nejvíce času. Jednak se jedná o nejobsáhlejší text a jednak jsem využil tří vlastních zdrojů. Pár otázek jsem položil londýnskému zpravodaji pro Český rozhlas Jiřímu Hoškovi a pak také dvěma britským fanouškům Paulu Brownovi a Maxu Saakyanovi na sociální síti Twitter. Od začátku bylo záměrem posbírat jen jejich vyjádření ke konkrétním aspektům tématu, jelikož jsem kompozici článku měl vymyšlenou už dříve. O další rozhovor jsem tedy neměl zájem. Navíc mi šlo o pestřejší žánrové zpracování celého projektu, a tak jsem usoudil, že jedno interview bude stačit.

6. Sebehodnocení

Myslím si, že stanovených cílů jsem v projektu dosáhl. S obsáhlostí práce jsem spokojen a stejně tak i s šířkou celého tématu. V určitých aspektech by se jistě dalo jít hlouběji, ale primárním cílem bylo zmapování těch největších pilířů celého tématu, tedy největší přestupy a s nimi spojená dominantní finanční síla, která se v anglickém fotbale objevuje. Za nejpovedenější část pak považuji vysvětlení pojmu Deadline Day, ve kterém spatřuji mnoho zajímavých úkazů, a to nejen na poli fotbalovém, nýbrž především žurnalistickém.

Mrzí mě, že se mi nepodařilo sehnat zdroj v podobě nějakého hráče, který má přímou zkušenost s přestupy, ale to je vzhledem k tématu a tedy omezenému výběru potenciálních respondentů podstatně těžký úkol. Podle mého názoru to každopádně práci nějak zásadně neuškodilo. Chybějící zdroj jsem navíc vyplnil jak českými experty na anglický fotbal, tak i samotnými fanoušky, kteří k tomuto sportu (a zvlášť také ke zmíněnému fenoménu Deadline Day) neodmyslitelně patří.

Věřím, že projekt může v budoucnu posloužit jako inspirace dalším fotbalovým nadšencům. Jistě by se dal v několika směrech vhodně doplnit nebo ještě více ozvláštnit. Jako zajímavá myšlenka se mi například jeví proniknout hlouběji do tajů celého procesu přestupu (vyjednávání mezi kluby o prodeji/koupi hráče, jednání mezi hráčem a klubem skrze agenty, manažery apod.). Jako jediný, avšak výrazný limit vidím pouze v hledání svých vlastních zdrojů. Nicméně anglické Premier League náleží v rámci celého sportu velké místo a na internetu by se dalo podle mého soudu dohledat dostatek zajímavých informací.

7. Literatura a zdroje

JÍLEK, Viktor. Lexikologie a stylistika nejen pro žurnalisty. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-1246-2.

JÍLEK, Viktor. Žurnalistické texty jako výsledek působení jazykových a mimojazykových vlivů. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. IBN 978-80-244-2218-3.

Online zdroje:

United sign Pogba. In: manutd.com [online]. [cit. 2017-03-04]. Dostupné z: http://www.manutd.com/en/News-And-Features/Football-News/2016/Aug/manchester-united-sign-paul-pogba.aspx

Jurgen Klopp queries spending £100m on a player after Manchester United's Paul Pogba transfer: 'The day that this is football, I'm not in a job anymore'. In: dailymail.co.uk [online]. [cit. 2017-03-07]. Dostupné z: http://www.dailymail.co.uk/sport/football/article-3714526/Jurgen-Klopp-slams-spending-100m-

Record Premier League spending will only increase, say experts. In: uk.reuters.com [online]. [cit. 2017-03-07]. Dostupné z: http://uk.reuters.com/article/uk-soccer-england-transfers-idUKKCN0R210E20150902

Transfer deadline day: Premier League spending reaches £1.165bn. In: bbc.co.uk [online]. [cit. 2017-04-16]. Dostupné z: http://www.bbc.com/sport/football/37209664

Premier League: Transfer window proves richest ever at £870m. In: bbc.co.uk [online]. [cit. 2017-04-16]. Dostupné z: http://www.bbc.com/sport/football/34118289

---

Pogba se vrací do Manchesteru United s puncem nejdražšího fotbalisty historie

MANCHESTER – Přestupová bomba dotikala a definitivně bouchla. Dlouhá jednání mezi Manchesterem United a Juventusem Turín ohledně prodeje Paula Pogby jsou u konce. Francouzský záložník se vrací zpět do anglického klubu, který s ním před čtyřmi lety nepodepsal novou smlouvu a pustil ho zadarmo do Juventusu. Nyní za něj zaplatil rekordní poplatek ve výší 89 milionů liber (2,8 miliardy korun).

Hráč úspěšně prošel zdravotní prohlídkou a podepsal na Old Trafford pětiletý kontrakt s týdenním platem 220 tisíc liber (téměř 7 milionů korun). Ve svém staronovém působišti bude nosit dres s číslem 6. Profit na transferu získá i Pogbův agent Mino Raiola, jemuž tato dohoda vydělá 20 milionů liber (630 milionů korun).

Tento přestup znamená, že Gareth Bale už není nejdražším fotbalistou planety. Velšský reprezentant odešel v létě 2013 z Tottenhamu Hotspur do Realu Madrid za 85 milionů liber, čímž tehdy o pět milionů předčil transfer hvězdného Portugalce Cristiana Ronalda z Manchesteru United taktéž do Realu Madrid. Nyní je novým rekordmanem Pogba.

„Jsem potěšený, že se vracím k United. Vždy to byl klub se speciálním místem v mém srdci a velmi se těším na spolupráci s Josem Mourinhem. Svůj čas v Juventusu jsem si užil. Mám fantastické vzpomínky na tento velký klub a jeho hráče, které pokládám za své přátele. Ale cítím, že nadešel ten správný čas vrátit se na Old Trafford,“ prohlásil Pogba krátce po podpisu smlouvy pro oficiální stránky Manchesteru United.

„Paul je jedním z nejlepších hráčů na světě a bude hrát klíčovou roli v našem týmu, který chci stavět pro budoucnost. Je rychlý, silný, dává góly a čte hru lépe než řada starších hráčů. Je mladý a v budoucnu se bude ještě dál zlepšovat,“ vyjádřil se k nové posile klubu manažer Jose Mourinho.

Portugalský kouč před příchodem Pogby posilnil svůj kádr také o zkušeného švédského útočníka Zlatana Ibrahimoviče, který přišel jako volný hráč poté, co mu vypršela smlouva s Paris St. Germain. Dále o talentovaného obránce Erica Baillyho z Villarrealu a ofenzivního záložníka Henrika Mchitarjana z Borussie Dortmund. Za ně Red Devils zaplatili 30 respektive 35 milionů liber.

Pogba se tak stal čtvrtou a suverénně nejdražší letní posilou United. Třiadvacetiletý středopolař působil v Juventusu čtyři sezony. Celkem zasáhl v dresu „staré dámy“ do 124 zápasů, v nichž vstřelil 28 gólů. Na mezinárodním poli doposud reprezentoval Francii v 38 případech, šestkrát se zapsal do listiny střelců.  Na letošním domácím Mistrovství Evropy zažil se svou zemí zklamání, když Francie podlehla ve finále v prodloužení 0:1 Portugalsku.

I přes svůj nízký věk se však radoval už z několika velkých trofejí. S Juventusem vyhrál čtyřikrát domácí ligu, dvakrát domácí pohár a v minulé sezoně si dokonce zahrál finále Ligy mistrů. V něm italský celek padl s Barcelonou. Z individuálních ocenění patří mezi nejcennější cena Golden Boy (Zlatý chlapec) pro nejlepšího hráče Evropy do 21 let z roku 2013. Ve stejném roce vyhrál rovněž Zlatou kopačku na Mistrovství světa do 20 let, kde byl hlavní hvězdou vítězného týmu Francie.

Zdroj citací: manutd.com

---

Manchester United slaví svou hloupost, fotbalový trh se znovu zbláznil

Komerční zisky a peníze za televizní práva dál závratně rostou, a tak před nadcházejícím ročníkem Premier League opět všechny kluby mohutně utrácely. Především pak Manchester United, který zaplatil rekordních 89 milionů liber (2,8 miliardy korun) za jednoho jediného hráče: Paula Pogbu. S hashtagem #POGBACK to twitterový účet anglického klubu propagoval jako událost roku. Bohužel v obecném měřítku jako docela smutnou událost. A pro United jako dokonalou reklamu na vlastní „demenci“.

„Pokud nastane den, kdy tohle bude ve fotbale normální, tak já už v něm pracovat nebudu. Pokud přivedete hráče za 100 milionů liber a on se zraní, tak potom jste vyhodili komínem pořádný balík,“ je znechucen v rozhovoru pro Daily Mail tímto astronomicky předraženým přestupem manažer konkurenčního Liverpoolu Jürgen Klopp. A zdaleka není sám. Je tohle opravdu ještě normální, a to i na poměry světového fotbalu, kde se točí nepředstavitelné peníze už řadu let? Stojí vůbec ten hráč za to? Mimozemšťan Lionel Messi možná ano, ale Paul Pogba určitě ne. Ne že by se jednalo o špatného hráče… Kdepak, Pogba má veškeré předpoklady pro to, aby byl nejlepším záložníkem na světě, ale zatím jím není a není jisté, jestli někdy bude.

Zkrátka vyhodit tolik peněz stále jen za potenciál je šílené. Pogba je sice skvělým hráčem a nejspíš zálohu United zkvalitní, ale to by udělalo i minimálně dalších pět záložníků, kteří by vyšli maximálně na polovinu ceny. Pogba zatím není výjimečným hráčem, je jen velmi dobrým hráčem. Za ty peníze nestojí. Ne teď. Navíc nikdy nevíte, co se může stát. Jak tvrdí Klopp, Francouz se může těžce zranit a Red Devils přijdou vynaložené prostředky vniveč. Ale pro anglické týmy už je zvykem, že na trhu přeplácejí.

Kde je limit?

Pogbův transfer posunul fotbalový trh znovu do nové temnější dimenze, kde peníze mají takřka monopolní status a kde pro ostatní aspekty jako prestiž nebo osobní preference není při rozhodování hráče prostor. Ovšem není to jen o Man United. Ano, ti trhli rekord za jediného hráče, ale jako urvaní ze řetězu se chovají prakticky všechny týmy z nejvyšší anglické soutěže. Tohle přestupové okno znovu posunulo hranice a nový rekord celkové útraty dvaceti týmů Premier League činí 1,165 miliardy liber (36,5 miliard korun).

„Podívám-li se na budoucnost, tak největším faktorem při utrácení za přestupy jsou příjmy z vysílání, a o ty už bylo postaráno na další tři roky dopředu. Takže tak velké utrácení bude nejen pokračovat, ale dokonce ještě poroste. Kluby budou mít pořád schopnost masivně utrácet, budou-li chtít,“ prohlásil už před rokem finanční analytik Alex Thorpe ze společnosti Deloitte, která dlouhodobě počítá utrácení fotbalových klubů na přestupech. Měl pravdu, utrácení roste a otázkou je, jestli za rok znovu nebudeme svědky nových rekordů.

Proč se z hlouposti může nakonec stát úspěch

I přes vážnost této problematiky, jež se zdá jako nezastavitelný mor, kvůli němuž pravá esence fotbalu jakožto zábavné společenské, snad dokonce i nejkrásnější kolektivní hry pomalu ale jistě vymírá (nebo už snad vymřela?), tu je jedna věc na zasmání. Je jí paradoxně Manchester United. Ten totiž zaplatil miliardy za hráče, kterého ještě před čtyřmi lety měl ve svém kádru. Kdyby se tehdy s Pogbou domluvil na podmínkách nové smlouvy, nemusel teď tak prodělat. Marketingová kampaň s hashtagem #POGBACK vypadá opravdu úsměvně. Skoro se to tváří až jako ironická reklama na svou vlastní hloupost. Ale to už je problém Joseho Mourinha a spol. A ono nakonec to hloupost být nemusí. Třeba United vyhrají letos titul, Pogba bude klíčovou postavou týmu a rázem se karta obrátí a všichni budou United chválit za skvěle provedený byznys. Ve fotbale plyne čas extrémně rychle a stát se může cokoliv.

Zdroj citací: dailymail.co.uk, uk.reuters.com

---

Podle Radotínského Pogbův přestupový rekord nevydrží a celková útrata ještě poroste

Anglická soutěž Premier League na sebe poutá velkou pozornost každé hrací kolo. Intenzivní, kvalitou všech celků vyrovnaný fotbal nabízí fanouškům pravidelně silné emotivní zážitky. Velkou pozornost na sebe ale Premier League strhává také mimo fotbalové trávníky. Co do komerčních zisků bezkonkurenční a mediálně nejvíce zastřešená liga se minulé léto postarala o přestupovou senzaci. Manchester United pokořil rekord, když za jednoho hráče utratil 89 milionů liber. A nezahálely ani ostatní týmy, což nakonec vedlo k dalšímu rekordu, a sice pokoření hranice miliardy liber při celkové útratě všech dvaceti klubů.

„Myslím, že tentokrát může být klidně překonána hranice 100 milionů liber za jednoho hráče,“ odhaduje vývoj letního přestupového okna 2017 fotbalový komentátor televizní stanice O2 TV Sport a jeden z českých expertů na anglický fotbal Tomáš Radotínský. Ten se v rozhovoru mj. rozpovídal o celkovém utrácení anglických klubů a jejich dopadu na ligu.

Poslední letní přestupové okno bylo pro anglické týmy zase průlomové. Celkově se rekordně utratilo přes miliardu liber. Bude se podle vás hranice i nadále posouvat?

Řekl bych, že ano, a to nejen v Anglii. Vstup čínského kapitálu šroubuje ceny nahoru. Další finanční injekcí jsou rostoucí částky ze televizní práva ve vyspělých zemích. Například německá Bundesliga už pomalu zmenšuje ztrátu na Premier League, nový čtyřletý kontrakt zní na 4,64 miliard eur, což je nárůst o 85 procent. Ovlivní to celou Evropu, potažmo celý svět, protože z tohohle krajíce si všichni budou chtít ukousnout – agenti, hráči, kluby…

Co říkáte na nejdražší přestup historie v podobě Paula Pogby do Manchesteru United? Vyplatí se vůbec zaplatit tolik peněz za jednoho hráče? Několik trenérů a expertů nad tímto krokem polemizuje.

Nemá tak úplně cenu spekulovat nad tím, zda hráč má nebo nemá takovou cenu. Vždycky je to otázka nabídky a poptávky. Manchester United prostě byl ochoten Juventusu takovou sumu zaplatit, a tak ji zaplatil. Musíme se na to podívat z několika pohledů, nejen toho ryze fotbalového. Taková posila má i značný marketingový potenciál, takže už během prvních pár týdnů se prodalo tolik replik dresů s Pogbovou jmenovkou, že klub získal investované peníze zpátky.

Ale čistě z fotbalového hlediska se zatím nejedná o příliš podařený nákup…

Co se týče jeho sportovního přínosu, tak ano, tam bych byl trochu opatrnější. Žádné zázračné výkony zatím nepodává. Jeho produktivita rovněž není žádná sláva. Ale je mu také teprve 24 let a má smlouvu na další čtyři sezony, takže je to i určitý vklad do budoucna.

Jak celkové hodnotíte letošní nákupy předních týmů Premier League? Prodělal někdo jmění vzhledem k obdržené kvalitě hráče?

Každý klub dělá při přestupech chyby, i ten největší. Jde o to, aby procento těch špatných kroků bylo co nejmenší. Jinými slovy, abyste každý rok neudělali Fernanda Torrese za 50 milionů do Chelsea nebo Andyho Carrolla za 35 do Liverpoolu. Řekl bych, že pokud jde o ty opravdu velké přestupy, rozhodně anglické kluby neutrácejí víc než třeba ty španělské. V desítce nejdražších transferů všech dob jsou jen tři anglické nákupy. Největší světové hvězdy chodí spíš do Barcelony a Realu Madrid. Jde tedy spíše o celkový objem peněz, který je v Premier League rekordní, ale to odpovídá příjmům za televizní práva.

A kdybyste měl konkrétně jmenovat nějaký velký provar v anglickém letním přestupovém okně 2016?

Z poslední doby mě napadají hlavně dva přestupy do Arsenalu, u nichž je poměr cena-výkon hodně nízký: Shkodran Mustafi a Granit Xhaka. Když si uvědomím, že Xhaka stál totéž, co například přestup Sadia Maného do Liverpoolu (30 milionů liber), tak mi zůstává rozum stát.

Hodně menších týmů pokořilo své klubové rekordy v útratě za jednoho hráče. Co na to říkáte? Může to mít pozitivní nebo spíše negativní účinky na zbytek ligy?

Rozhodně je díky tomu Premier League ještě vyrovnanější ligou než dřív. Vládne tam obrovská konkurence a v drtivé většině případů může outsider porazit favorita, což v jiných soutěžích zase není tak často k vidění. To zvyšuje atraktivitu v očích fanoušků a televizních diváků, ale na druhou stranu to má negativní dopad na výsledky anglických týmů v evropských pohárech. Jejich domácí liga je tak intenzivní a náročná, že jim pak chybějí síly v zápasech se soupeři ze Španělska, Francie, Itálie nebo Německa, kteří si doma proti papírově slabším protivníkům někdy mohou více odpočinout.

V posledních měsících se staly hitem drahé odchody do Číny. Drahé i na anglické poměry, a to už je co říct. Vidíte to jako krátkodobou záležitost nebo může čínský trh v dlouhodobém měřítku konkurovat evropským velikánům a kupovat ze starého kontinentu prvotřídní hráče?

Čínský prezident Xi řekl, že do patnácti let chce vidět na mistrovství světa konkurenceschopný národní tým. Věřím, že jako velký milovník fotbalu pro to učiní všechno. A kvalitní ligová soutěž, kde se měříte s těmi nejlepšími, je základem úspěchu. Jedině tak se čínští hráči mohou zlepšovat. O finanční prostředky na miliardovém trhu není nouze, takže jsem přesvědčen, že drahé nákupy budou pokračovat. Podívejme se do blízké budoucnosti – až skončí Lionel Messi a Cristiano Ronaldo, což se během pár let stane, kdo po nich převezme štafetu globální ikony? Je možné, že takový hráč bude hrát v Číně.

V Anglii se v posledních letech stal populárním tzv. Deadline Day neboli poslední den přestupového okna, který především televizní stanice Sky Sports mezi fotbalovými fanoušky značně zpopularizovala. Jak vnímáte humbuk kolem tohoto, dalo by se říct, snad už tradičně mediálně hojně sledovaného dne?

Rád celé dění sleduji, i když letos v lednu už mi to nepřišlo tak zajímavé jako dřív. Více se těším na léto. To bývá mnohem hektičtější. Navíc očekávám, že se spustí velké trenérské domino. Hodně velkých klubů bude měnit kouče a ruku v ruce s tím půjdou také přesuny fotbalistů. Myslím, že tentokrát může být klidně překonána hranice 100 milionů liber za jednoho hráče.

---

Příjmy rostou a s nimi i útraty aneb dominance Premier League na fotbalovém trhu

Letní přestupové okno 2016 v anglickém fotbale bylo rekordní. Dohromady všech dvacet týmů nejvyšší ligové soutěže Premier League utratilo 1,165 miliardy liber (36,5 miliard korun), čímž překonalo rekord z roku předchozího, jenž činil „pouze“ 870 milionů liber.

Potvrzuje se tak trend, že kluby utrácejí každým rokem více a více peněz za nové hráče, a to ze jména v anglickém prostředí. Obrovský vliv na to má nová tříletá smlouva na vysílací práva, která začala platit právě od této sezony. Kluby si díky vysílacím právům dohromady přijdou na 5,1 miliardy liber, což je zhruba o dvě miliardy více než ve smlouvě předcházející. „Zvýšení příjmů z vysílání, počínaje sezonou 2016/2017, je hlavním motorem této kupní síly,“ řekl pro BBC jeden z finančních analytiků ve společnosti Deloitte Dan Jones.

Jen poslední celek tabulky si díky nové vysílací smlouvě přijde za sezonu na 99 milionů liber, ligový mistr pak na víc než 150 milionů. A to nejsou v tom započítaný ještě různé bonusy, které kluby dostanou za televizní zápasy. To se týká většinou těch nejlepších týmů tzv. „top six“ (Arsenal, Liverpool, Chelsea, Manchester United, Manchester City, Tottenham Hotspur), které hrají většinou v osamostatněném čase oproti zbytku papírově méně atraktivních zápasů.

Kdo utrácel nejvíce?

Průměrná útrata jednoho klubu v tomto okně se pohybuje kolem 60 milionů liber. Je ale jasné, že některé týmy se do toho opřely mnohem více. Jen Manchester United trhl rekordní poplatek za jednoho hráče, když za 89 milionů liber přivedl z Juventusu svého někdejšího člena akademie Paula Pogbu. A utrácela i modrá část Manchesteru. Vedení City kupříkladu zaplatilo jmění jen za dva velké talenty (John Stones, Leroy Sané), konkrétně 86,5 milionů liber. Oba manchesterské celky dohromady zaplatily na přestupech každý přes 150 milionů.

Netypickým úkazem ale bylo i utrácení menších týmů, což jen dokazuje jak enormní kupní sílu všech dvacet celků v Premier League má. Celkem hned 13 týmů pokořilo svůj rekord v poplatku za jednu posilu. Crystal Palace například poslal 32 milionů do Liverpoolu za Christiana Bentekeho. Nečekaný obhájce titulu Leicester City si dovolil zase vynaložit 29 milionů za Islama Slimaniho ze Sportingu Lisabon. A třeba i takový nováček ligy Hull City se nebál vysázet 13 milionů za Ryana Masona z Tottenhamu.

Ostatní evropské ligy výrazně zaostávají

Na anglické Premier League je z finančního pohledu unikátní, že další čtyři velké evropské ligy (španělská Primera Division, německá Bundesliga, italská Serie A, francouzská Ligue 1) se ji nemohou v tomhle směru prakticky vůbec rovnat. Ve Španělsku sice hrají dva velikáni Real Madrid a Barcelona, které jsou na trhu hodně dominantním hráčem, ale zbytek ligy ani zdaleka neprodukuje takové zisky, a tudíž tolik neutrácí. V Německu se pak stejný případ týká Bayernu Mnichov.

Zmíněné částce 1,165 miliardy liber byla v letním okně 2016 nejblíže italská Serie A. Tamní týmy dotáhly celkovou útratu na 590 milionů liber. Třetí byla Bundesliga se 460 miliony a až potom následovala Primera Division (400 milionů). Ve Francii, jakožto jedné z pěti nejkvalitnějších fotbalových domácích soutěží, se utrácelo zdaleka nejméně – 165 milionů, což je oproti Anglii opravdu směšná částka.

A jen pro závěrečné porovnání a celkové uvědomění si nárůstu kupní síly klubů z Premier League: První anglické přestupové okno v sezoně 2003/2004, kdy se začala statistika utrácení vést, mělo celkovou útratu jen 215 milionů liber, čili skoro o miliardu méně.

Zdroj citace: bbc.co.uk

---

Deadline Day: Den, kdy se fanoušci baví, a anglická žurnalistika upadá

Deadline Day. Tohle slovní spojení je příznivcům anglického fotbalu v posledních letech velmi známé. Jedná se o poslední přestupový den letního nebo zimního transferová okna, posledních 24 hodin, které zbývají pro kluby, co ještě chtějí svůj kádr doplnit o nové posily. Díky mediálnímu zaštítění televizní stanice Sky Sports se Deadline Day stal v anglickém fotbale jakýmsi menším fenoménem.

Stanice po celý den krmí fanoušky různými spekulacemi, ale i exkluzivními informacemi o možných přestupech, které se ještě mohou na poslední chvíli uskutečnit. Své reportéry má rozeseté před stadiony nebo tréninkovými centry všech dvaceti klubů Premier League. Ti se pravidelně, v případě novinek z daného klubu, hlásí se svým živým vstupem. Jejich práce přitom není jednoduchá, neboť jim referování o dané situaci někdy komplikují právě nadšení fanoušci, kteří se chtějí dostat do živých záběrů a svými hlučnými pokřiky (například při přestupu velkého hráče do klubu) práci reportérovi značně komplikují. Na druhou stranu ale zase přispívají právě k unikátnímu obrazu, který se jinak v profesionálním novinářském prostředí v Anglii jen tak nevidí.

Londýnský zpravodaj pro Český rozhlas Jiří Hošek chápe Deadline Day jako součást celé kultury Premier League. „Je to podle mě nedílná součást celé show, za kterou lze celou Premier League označit. To už není sport, to je zábava dělaná v industriálním měřítku, kdy vzhledem k tajnůstkářství klubů a neochotě hráčů poskytovat jiné, než povrchní a pocitové rozhovory, je třeba neustále konzumentům dodávat nějaké skutečné či domnělé informace. Je v tom i prvek zábavy, kde reportéři z rozsvícených světel v pracovně dedukují, že ten či onen klub se chystá na poslední chvíli kohosi koupit či prodat. Je to celé absurdní, leč líbivé. Televize působí dojmem, že drží prst na tepu doby,“ shrnuje tento nezvyklý mediální jev.

Sám však dodává, že i přes jistou neprofesionální složku, kterou mediální pokrytí Deadline Day obsahuje, celé dění jako nadšený fanoušek sleduje. Ostatně nepodlehnout tomu je na anglickém území velmi těžké. „Já se obávám, že jsem tomu poněkud podlehl, podobně jako troufám si říct drtivá většina fandů v Anglii. Dneska jen příznivci starší generace „jen“ chodí na fotbal. Ostatní zpravidla sledují TV analýzy, debaty v rádiu, monitorují profily fotbalistů na sociálních sítích. Upřímně řečeno, v Anglii se na Vás hrne tolik fotbalových informací, že je těžké se od toho odstřihnout. Zvlášť, když sám pracujete v médiích,“ doplňuje k situaci osobní náhled.

Fakt, že Deadline Day dokážou podlehnout i samotní novináři jen podtrhuje celou jeho popularitu. Co ale na tom nejvíce přitahuje samotné skalní fotbalové fanoušky? „Pro fanoušky to je skvělá věc. Je to velmi zábavná událost, kterou mnozí z nás považují za prázdniny, jsou to pro nás další Vánoce. Sice to může být psychicky náročné, ale to je jen součástí celé té zábavy,“ tvrdí Max Saakyan, jeden z britských příznivců Liverpoolu. „Já osobně se o to zajímám ne nijak zvlášť fanaticky, ale snažím se mít přehled o každém novém transferu,“ říká přeci jen trochu konzervativnější fanoušek Paul Brown.

Saakyan je hlavním administrátorem twitterové stránky LFC Fans Corner, která má přes 80 tisíc sledujících uživatelů, a tak mluví za větší část fanoušků, když říká, že je pro ně důležité, aby jejich klub ukázal během přestupového okna ambice. „Hodně se zajímáme o Deadline Day a veškeré přestupové spekulace. Ukazuje nám to totiž, jak ambiciózní náš klub je a na jakých postech je podle něj třeba posílit kádr. Máme tendenci sledovat přestupové informace tady na Twitteru, protože je nejvíce důvěryhodný a nejrychlejší,“ vysvětluje.

„Řekl bych, že to hlavně závisí na tom, zda máte pocit, že zrovna váš klub potřebuje ještě více posílit. Lidé vám řeknou, že by se od toho mělo upustit a hovořit hlavně o fotbalu samotném. Ale zachovává se marketingová značka fotbalu a vytváří to potřebné drama,“ vyjadřuje se Brown k tomu, jak podle něj obecně fanoušci v Anglii na Deadline Day nahlíží.

Zájem fanoušků a médií však musel Deadline Day prvotně něčím přitáhnout. Tím něčím jsou samozřejmě samotné kluby. Proč ale dělají byznys na poslední chvíli? Na první pohled se to může zdát jako nevýhodný krok vzhledem k časové tísni při vyjednávání, opak ale bývá často pravdou. „Je to doba, kdy kluby mohou udělat výhodné přestupy. Hodně týmů se chce zbavit určitých hráčů a ty ostatní čekají na poslední chvíli, než podají nízkou nabídku, aby přinutily klub přijmout menší finanční obnos kvůli nízkému zájmu o hráče. Je to velmi komplikovaný proces, ale my si ho užíváme. Ukazuje nám to, které kluby jsou po obchodní stránce nejvíce vychytralé,“ vysvětluje netypické jednání klubů Saakyan.

Ovšem je zde i druhá strana mince, kdy se karty obrací a ve výhodě je právě prodávající celek. „Deadline Day poskytuje klubům taktickou výhodu. Prodávající klub má tendenci získat co nejvíce peněz kvůli malému množství času, který je k dispozici pro adekvátní náhradu za prodaného hráče,“ dodává.

Jako typický příklad podobných transferů dokonale poslouží zimní přestupové okno v lednu 2011. V poslední den „se zbláznily“ Chelsea s Liverpoolem. Londýnský klub přivedl z Anfield Road za tehdy rekordní britský poplatek ve výši 50 milionů liber španělského útočníka Fernanda Torrese. Reds si vyjednali výjimečné peníze, ale okamžitě 35 milionů poslali do Newcastlu za Torresovou náhradu v podobě Andyho Carrolla. Čas nakonec ukázal, že jak Chelsea, tak i Liverpool tehdy prohloupily, neboť ani jeden z hráčů nedokázal v novém působišti naplnit vysoká očekávání a později byli prodáni za výrazně nižší částky.

Nesporný vliv sociálních sítí

Nedílnou součástí celého mediálního procesu Deadline Day je využívání sociálních sítí, a to zejména Twitteru. Ostatně právě od boomu sociálních sítí lze datovat i vznik tohoto mediálního jevu. Fanoušci na svých twitterových účtech neustále spekulují, odhadují, glosují, jaké přestupy by mohly nastat a v tak obrovském návalu informací často dochází k různým vymýšleným zprávám nebo omylům. Úsměvná, originální a dnes už památná je například historka z léta 2010 o helikoptéře pro Ryana Babela, kterého měl tento nezvyklý dopravní prostředek rychle přepravit z Liverpoolu do Londýna, aby tam stihl včas před stvrzením přestupu podstoupit zdravotní prohlídku.

Kvantum různých dezinformací na Twitteru samozřejmě masivně ztěžuje práci novinářům, kteří musí protřídit spoustu informací a několikrát si bezpečně ověřit zdroj. Někdy ale sami pomáhají vytvářet onu zábavnou složku, která k tomuto dni neodmyslitelně patří. „Seriózní média zpravidla striktně oddělují kolonku „gossip,“ tedy přestupové „drby“ od rubriky skutečně uzavřených transferů. Ale současně se zhusta referuje právě o těch zábavných záležitostech, včetně toho, že si žurnalisté vlastně dělají legraci sami ze sebe. Pamatuju si na situaci, kdy se jeden televizní štáb postavil o Deadline Day na železniční nádraží a dělal si legraci z toho, co kdyby nějaká fotbalová star spolu se svým manažerem přijela vlakem,“ vzpomíná český novinář pracující v Londýně Jiří Hošek.

Ač je celý průběh Deadline Day pro fanoušky vzrušující zábavou a pro televizi sledovanou událostí, má celkově na žurnalistickou práci určitý negativní vliv. Tento mediální fenomén sice potvrzuje nové trendy (zrychlování, propojování), které se v žurnalistice objevují, zároveň ale prakticky jen využívá emocí diváka bez ohledu na to, zdali jde v tématu až ke kořenu věci.

„Jakmile 5000 lidí na Twitteru přepošle neověřenou, leč zajímavou a líbivou zprávu, žurnalisté mají tendenci se téhle stopy chytit. Na druhou stranu to skutečně reflektuje určitou povrchnost, ve které žijeme (teď nemyslím zdaleka jen fotbal), kdy u některých věcí nejdeme do hloubky a spokojíme se s tím, že nám někdo nabízí jen emoce, prázdnou bublinu bez obsahu. My se pobavíme, zasmějeme, ale neobohatí nás to ani o píď…“ uzavírá Hošek, pro české twitterové prostředí jinak proslulý fanoušek Tottenhamu Hotspur.