Vendula Bálková
ROZHOVOR: Komunisté se zpátky na vrchol jen tak nedostanou
Proč starší lidé zapomínají na zločiny komunismu? Co hraje v rozhodování voličů největší roli a v jaké sliby komunistů věří? Na tyto a další otázky odpovídal brněnský politolog, specialista na komunální politiku a komunismus Stanislav Balík.
Je možné srovnat popularitu komunistů v současnosti s tou letech 1945 až 1948?
To samozřejmě srovnatelné není, protože tehdy komunistická strana dosahovala v Čechách výrazně přes 40 procent, na Moravě přes 30 procent. Byla to jednoznačně nejsilnější, nejaktivnější, nejenergičtější politická strana, která si nesla auru vítěze druhé světové války spolu se Sovětským svazem. S dnešní dobou je to naprosto neporovnatelná situace, byla to strana, která oslovovala všechny společenské vrstvy bez rozdílu. Dnes rozhodně ta strana v takové situaci není.
Jaký je důvod toho, že se v některých moravských obcích ta obliba blíží zase těm 30 procentům v posledních letech?
To je něco jiného, celorepublikově strana má kolem 15 procent, takže vyšší počty v menších obcích celostátní průměr tolik neohrožují. Zde je důležitější otázkou sociální struktura v těchto obcích, do jaké míry reprezentuje sociálně vyloučené oblasti, do jaké míry spadají do oblastí s vysokou mírou nezaměstnanosti. Záleží také na tom, zda se jedná o pohraniční oblasti, kde se v některých městech koncentrovali představitelé ozbrojených složek minulého režimu, což je i případ Břeclavi. Vysokou míru podpory komunistické strany mají dnes městské části okresních měst nebo i samotné obce, ve kterých sídlily vojenské posádky, proto na tuto otázku nelze odpovědět nijak obecně a jednoduše.
Břeclavsko ale není kraj s nadprůměrnou nezaměstnaností, přesto je tam vysoká podpora komunistů, z jakého důvodu?
Na Břeclav a její okolí můžeme aplikovat předchozí myšlenku, jedná se o pohraniční region. Stárnutí obyvatelstva samo o sobě takový vliv nemá, stejně jako odliv mladých lidí do měst se to děje po celé republice. Dalo by se na to pohlížet, kdyby věkový průměr v jednotlivých obcích byl výrazně vyšší oproti celostátnímu průměru.
Rozhodují se voliči výrazně jinak v případě, že se jedná o volby do krajských zastupitelstev a do obecních zastupitelstev? Mohou si třeba myslet, že právě do obcí volí ty, kteří jim více pomohou v místě bydliště?
Zcela jistě se rozhodují jinak, protože je i jiný volební systém. V krajských volbách není možné panašovat, to znamená vybírat si z kandidátů napříč různými politickými stranami, v komunálních volbách tato možnost je. V komunálních volbách mají lidé pocit, byť to tak není, že volí přednostně osobnosti, pak teprve že volí stranu, ale je to naopak. V krajských volbách volí především strany, takže samozřejmě se rozhodují jinak.
Souhlasíte s citátem Sartra, že kdo se z minulosti nepoučil, je odsouzen si ji prožít znovu?
Z toho se postupně stalo poměrně velké klišé. Asi to pravda je, na druhou stranu bych to úplně neabsolutizoval, protože proti tomu lze postavit jiný citát, že dvakrát se nedá vstoupit do stejné řeky. A nikdy ta budoucnost není totožná, jaká byla minulost. Otázkou také je, co to znamená poučit se, co znamená minulost, co znamená prožít znovu a podobně.
Myslíte si, že kdyby se v průběhu příštích několika let, třeba i několika desetiletí se natolik zvýšil vliv komunistické strany, že by měla možnost se přiblížit takové podobě, jaká byla před revolucí? Nebo by Evropská unie, navíc v době internetu, už ve svém středu nechtěla totalitní režim?
Pokud dobu internetu chápeme tak, že dochází k rychlému šíření informací, tak před druhou světovou válkou a po ní se o takovém problému nedá mluvit. Tehdy nebyl nedostatek informací, ale spíše dezinterpretace nebo neochota informacím uvěřit. Jsou známy případy západních intelektuálů, kteří jeli do Sovětského svazu, a přestože viděli tamější situaci, tak nezměnili svou komunistickou víru a přesvědčení. André Gide byl velkou výjimkou v tomto případě. Primárním problémem víry a nevíry v komunismus tedy není nedostatek informací, ale jak je interpretujeme, čemu věříme a jaké hodnoty upřednostňujeme. A může se tedy stát, že mnohem více než svobody si opravdu budeme nakonec cenit sociálních jistot, rovnosti a bezpečí. V tu chvíli se komunistická doktrína nabízí jako ta, která tyto hodnoty poskytuje a sociálně slabší regiony na to slyší.
Sociální demokraté chtěli po minulých volbách zrušit Bohumínské usnesení, v Moravskoslezském kraji už se na tom dohodli. Myslíte si, že by se to setkalo s podporou voličů, jak na Moravě, tak v celé republice?
Do toho, co strana dělá nebo nedělá, do jejích vnitřních záležitostí v zásadě nějaká podpora veřejnosti nezasahuje. Sociální demokracie BU fakticky ignorovala nebo přímo porušovala už v letech 2005 až 2006 za vlády Jiřího Paroubka, kdy sice neměla komunistickou stranu ve vládě, ale velmi těsně s ní spolupracovala a protlačovala zákony, které vyhovovaly oběma stranám bez ohledu na koaliční partnery. Po tomto období získala sociální demokracie nejvyšší podporu voličů od devadesátých let, takže veřejnost vůči komunismu zřejmě už otupěla.
To platí na starší generaci, ale co vede k oblibě komunistické strany u mladých lidí kromě sociálních jistot?
Sociální jistoty jsou to především, ale na základě různých šetření víme, že zejména na Moravě hraje velkou roli vliv v rodině, výchova. Takže když v rodinném zázemí byla víra ve velké ideály komunismu, v rovnost, tak se to přenáší i na mladší generaci.
Jsou starší voliči tedy přesvědčení, že za komunismu bylo lépe, nebo jejich podpora vychází spíše z pesimismu, že už to nyní nemůže být horší?
To je velmi těžká otázka, ale obecně máme tendenci spoustu věcí zapomínat, a to hlavně ty špatné a pamatovat si ty lepší. Tohle tedy skutečně hraje svou roli. Určité sociální skupiny se možná měly subjektivně lépe za komunistického režimu než v současnosti a vyhovovalo jim, že výměnou za svou svobodu měli garantovány jisté věci, i když to dohromady ekonomicky nedávalo vůbec smysl. A samozřejmě u spousty voličů může hrát roli zklamání z polistopadové demokracie, to je zcela neoddiskutovatelné.
Komunismus je samozřejmě z dlouhodobého hlediska ekonomicky neudržitelný, naplnění jejich programu by brzy vyčerpalo rozpočet, ale to zřejmě nehraje ve výběru voličů roli. Zaměřují se především na slibované zlepšení bez jiných výhledových řešení?
Voliči primárně se v málokterých podmínkách rozhodují v nějakých dlouhodobých výhledech a ani s tím žádná teorie voleb a demokracie nepočítá. Voliči rozhodují podle toho, kdo nejlépe reprezentuje jejich zájmy, a takovou stranu si vybírají. Samozřejmě někteří rozhodují dopředu, a tak si vybírají stranu, která v dlouhodobém horizontu reprezentuje nějaký rozvoj zázemí a tak dále, ale většinou je skutečně primární uspokojení zájmů teď a tady.
ANKETA: Anketa mezi voliči KSČM
Otázky:
1) Volil(a) jste komunisty už dříve, nebo k nim nacházíte sympatie až poslední dobou?
2) Která část programu je vám nejbližší?
3) Považujete za možné, že by KSČM v budoucnu vyhrála volby?
4) Co hraje při vašem rozhodování ve volbách největší roli?
5) Volíte KSČM ze stranického přesvědčení nebo se rozhodujete na základě momentální situace před každými volbami?
Josef Sedláček, 72 let, Starovičky
1) 1) Volil jsem je už dříve. Vlastně co si pamatuji, protože jsem byl ve straně už od mládí. Ale musím říct, že poslední dobou jsem čím dál raději, že jsem se tak rozhodnul. Celá dnešní politika je k pláči a snad to KSČM trochu pomůže napravit.
2) 2) Rozhodně jejich zaměření na zlepšení životní úrovně. Ty novoty, které do programu zavádějí poslední dobou, už se mě nedotknou. Co se nedozvím v novinách nebo v televizi, to mě nezajímá. A na internet už nejsem ten pravý.
3) 3) Bohužel si nemyslím, že je to možné. Přinejmenším zatím ne. Kdo ví, co bude za pár let.
4) 4) Volím ty, kteří si nehledí jen do vlastního talíře. Proč by jedni měli žít na vysoké noze a druzí pod mostem? Dřív to bylo lepší, když na tom lidi nebyli tak moc špatně.
5) 5) Z přesvědčení.
Marie Vlková, 22 let, Břeclav
1) 1) Šla jsem volit poprvé v roce 2012 do krajů, a protože se o politiku nijak nezajímám, tak jsem volila stejně jako můj přítel.
2) 2) Líbí se mi jejich snaha o zlepšení života chudším lidem. A taky to, jak jsou proti korupci, o té se pořád mluví.
3) 3) To nevím, ale tak v Česku je přece možné všechno, jak se říká.
4) 4) Asi jestli se ta strana umí postarat o lidi. Já třeba už dlouho nemůžu najít práci, takže by nebylo špatné, kdyby politici zařídili pár nových míst.
5) 5) Ze stranického přesvědčení ne, i když jsem dlouho žila s babičkou, která je i teď členkou strany. Ale mě se opravdu ta politika moc nedotýká, jde to mimo mě.
Zdena Prokopová, 76 let, Zaječí
1) 1) Až poslední dobou, poté co mě politici z jiných stran hodně zklamali, tak jsem se rozhodla dát zkusit volit komunisty. Uvidím, co z toho vznikne a třeba se příště rozhodnu zase jinak.
2) 2) Zjistila jsem, že vlastně souhlasím s celým jejich programem. Kdyby se aspoň něco podařilo prosadit, bylo by tu lépe.
3) 3) Ano, považuji to v budoucnu za možné, protože s nimi sympatizuje hodně občanů a myslím, že jich bude ještě přibývat.
4) 4) Posoudím programy všech stran a vyberu si ten, který se mi nejvíce líbí.
5) 5) Podle momentální situace. Ale v posledních letech v tom hrálo roli, že někteří politici v jiných stranách mě zklamali a proto jsem se raději obrátila na komunisty
Marta Brdečková, 56 let, Kobylí
1) 1) Komunisty volím až od doby, kdy volit můžu. Může to sice znít trochu jako nesmysl, ale za totality mi to ani nepřišlo jako volby. Teď si cením možnosti volby a říkám si, že ti noví komunisté to snad nepokazí.
2) 2) Souhlasím s jejich zaměřením na mladé lidi. Mám mladé vnučky a budu ráda, když oně bude postaráno.
3) 3) Tím si nejsem jistá. Taková ta celospolečenská nálada je pořád hodně proti, ale myslím, že na úřadech mají šanci.
4) 4) Abych se na tu stranu mohla spolehnout. Když má pokaždé jiný program, tak jim nevěřím.
5) 5) Rozhoduji se podle situace, ale ta už je delší dobu stejná. Ke komunistům mám důvěru.
ANALÝZA: Vývoj popularity komunistů na Břeclavsku
Věkový průměr voliče KSČM je celorepublikově sedmdesát let, chodí k volbám pravidelně, kampaň na ty stálé v podstatě nemá velký vliv. Přesto ji však KSČM využívá, a to zejména k získání nových příznivců mezi mladými lidmi. Předseda strany Vojtěch Filip do loňských předčasných voleb do Sněmovny šel s představou kontaktní kampaně, kterou osloví občany přímo na mítincích ve městech, ale zároveň měl záměr využít více elektronické komunikace a sociálních sítí. Volební výsledek za celou republiku činil 14,91 procenta, v břeclavském okrese to bylo o necelá dvě procenta více – 16,71 procenta. Ve volbách není tolik důležitý počet voličů komunistů, kteří přijdou, ale spíše zda se dostaví voliči dalších politických stran. Nejvyšší počet preferenčních hlasů z celé kandidátky KSČM v okrese dostal Zdeněk Tesařík, starosta obce Tvrdonice, následoval Miroslav Grebeníček, poslanec, který působí v Břeclavi.
Komunisté nevymírají, sílí
Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) má na Břeclavsku silnou podporu. Dokládají to počty členů strany v sedmi okresech Jihomoravského kraje. V roce 2012 žilo v kraji celkem 7891 občanů, kteří se řadili ke komunistům. V břeclavském okrese to bylo 1397 členů, po okrese Brno-město byl počet nejvyšší. Komunisté mají nejvíce členů ze všech českých politických stran. Důvodem k tomu je velká disciplinovanost, kterou si ponechali z minulého režimu. Významnými body v programu strany jsou snižování počtu nezaměstnaných, právo na první zaměstnání prostřednictvím dotací zaměstnavatelům, kteří vytvoří absolventská místa nebo znovuotevření otázky církevních restitucí. Změny KSČM požaduje také v daňové oblasti, kde by ráda zavedla několik pásem zdanění. Lidem, kteří vydělávají do 100.000 korun ročně, by daně o několik procent snížila, naopak osoby s příjmem nad milion nebo dva miliony korun ročně by platily daň ve výši 35 procent z hrubé mzdy. Dále komunisté chtějí například majetková přiznání nebo rozšíření informací o majetkových poměrech politiků, veřejných činitelů a některých úředníků.
Je málo stran bez skandálů
Ke zvyšování popularity komunistické strany přispívá také zklamání z politiky stran jiných. V posledních letech totiž přibývá i voličů, kteří dříve preferovali pravici, nyní se však po různých aférách odklánějí spíše na opačnou stranu ke komunistům, kteří sami vyzdvihují skutečnost, že se skandálům vždy vyhýbali. Pro mladší, vzdělané lidi, studenty a podnikatele je zatím stále přitažlivější režim současný. Vliv na jejich směřování má často také situace v rodině. Ti s vyššími příjmy, majetkově zajištění a celkově spokojení se životem se vyslovují pro demokracii, naopak lidé ze slabších sociálních vrstev mají tendenci hledat pomoc u levicových vlád. Z obecného srovnání obou režimů vyplývá, že aktuálně necelá polovina (46 procent) české společnosti hodnotí současný režim jako lepší než ten před listopadem 1989. Přibližně třetina (32 procent) naopak preferuje předlistopadový režim a zbývajících 22 procent považuje obě období za téměř stejná. Zajímavé je srovnání odpovědí v čase. První průzkum se uskutečnil v roce 2004, druhý v roce 2009 a třetí letos. Ukázalo se, že mírně ubývá těch, kteří nesouhlasí s nedemokratickými alternativami vládnutí. V předchozích dvou průzkumech nesouhlasilo s komunismem 79 procent lidí, nyní je to 77. Naopak mírně posiluje souhlasné stanovisko (12, 15 a nyní 18 procent).[3]
Zdražování se neděje jen dnes
Jak to vypadalo v Československu za normalizace, si už předposlední generace příliš nepamatuje a poslední generace vyrostla totalitou zdánlivě nedotčená. Přežívá však v české povaze, v některých vlastnostech, které si Češi sami vytýkají. V poslední době se především v souvislosti s potravinami často řeší spokojenost s horší kvalitou. Informace, které formují českou náturu posledních desetiletí, by neměly být zapomenuty. Uchovaly se jednak v v kronikách, jednak ve vyprávění současníků.
Z kronik o Břeclavsku se můžeme dozvědět, že například v únoru 1980 se objevily problémy se zásobováním potravinami. Nebylo to poprvé, kdy na pultech obchodů nebylo k dostání vepřové maso vůbec a hovězí jen ve velmi omezeném množství. O dva roky později bylo masa zase málo, navíc bylo oznámeno výrazné zdražení o 40 až 100 procent. Zmizel také toaletní papír a ženské hygienické potřeby.
Stejně tak často vzpomínané fronty na banány se tvořily v listopadu 1983 spolu s frontami na prací prášek. Ještě v roce 1988 se v záznamu kroniky objevilo: „…znovu nekonečná fronta čekajících občanů před papírnictvím, všichni doufali, že konečně si budou moci koupit toaletní papír, který již 3 týdny nebyl k dostání.“ V dějinách Dolních Dunajovic (okr. Břeclav) se zachovalo porovnání cen některých vybraných výrobků za roky 1965 a 1986. Krystalový cukr za tu dobu zlevnil o 13 % a hrubá mouka stála stejně. Ostatní uvedené věci však zdražily. Káva zrnková a litr vína zdražily o 20 %, čokoláda na vaření o 30 %, salámy o 33 %, rum o 43 %, hovězí a vepřové maso o 81 % a 57 % a litr benzínu podražil z 2,40 Kčs na 9 Kčs – tj. o 275%.
Jednoduché nebylo ani udržet se v práci. Jindřiška Losíková, povoláním lékařka, nyní v důchodu, si vzpomíná: „Pracovala jsem tehdy v hodonínských lázních, když ke mně přišla pacientka, která si mě podezíravě prohlížela, nakonec se kupodivu svěřila, že na mě bude dělat kádrový posudek. Nechala jsem ji dělat svou práci, abych neměla problémy já ani ona, tehdy jsem neměla s politikou sebemenší zkušenost a možná by se mi to zpětně dalo vyčíst. Kdybych se však bránila, tak bych nejspíš dlouho v ordinaci nezůstala, a to bylo to jediné, o co mi tehdy šlo.“
Historická paměť vynechává
Komunismus přežívá v české společnosti dále, je zakořeněný v přemýšlení starších generací a některé jeho prvky si nesou i lidé, kteří jej nikdy nezažili. Očekávat, že se národ jednačtyřicetileté zkušenosti zbaví během dalších dvaceti pěti let nelze. Milan Kundera napsal, že boj člověka s mocí je bojem vzpomínek se zapomněním. A v Česku se zapomíná na výše uvedené skutečnosti a navzdory výrokům některých konzervativních komunistů se jejich podpora nesnižuje, spíše naopak.
Voliči, kteří v současnosti dávají svůj hlas komunistické straně, se na tyto připomínky z minulosti ve většině případů neohlížejí. Historická paměť se totiž neváže ani tolik k národu samotnému jako k vlastním životním hodnotám a individuálním vzpomínkám. Hlavní motivací je pro ně volební program, který slibuje nižší daně, vyšší zaměstnanost a další sociálně zaměřené hodnoty. Další podstatný bod komunistické politiky v České republice tvoří otevřený euroskeptismus. Od samého začátku byla KSČM vůči Evropské unii kritická, už při referendu o vstupu doporučovali hlasovat proti. V současnosti, kdy se v českých médiích probírá zákaz pomazánkového másla, neustále se připomínají úsporné zářivky a nově hrozí vymizení výkonných vysavačů z evropského trhu, představuje komunistická strana pro levicově orientované skupiny lidí přijatelnou alternativu k jejich původně favorizovanému politickému subjektu. Lze tak vysvětlit také postupné přicházení mladších zájemců, kdy někteří z nich se stávají členy KSČM, a tím nahrazují ubývající členskou základnu, která v letech po revoluci výrazně zeslábla.
Pro sympatizanty komunistické strany na jižní Moravě, případně přímo v Břeclavi, může nadále být hlavním vzorem Miroslav Grebeníček, který často vyvolává rozruch svými postoji a výroky na adresu událostí minulého režimu. Na začátku roku 2013 pobouřil Grebeníček koalici na zasedání sněmovny, když prohlásil, že upálení Jana Palacha v roce 1969 nebylo činem na protest proti komunistické totalitě. Jednalo se o případném zařazení výročí upálení 16. ledna do kalendáře jako významný den. Otázkou potom zůstává, jestli v důsledku překrucování historie nemůže dojít i k překroucení volebního programu v případě úspěchu. Je to však plnou zodpovědností voličů a záleží jen na nich, kterou ideologii budou podporovat.
ROZŠÍŘENÁ ZPRÁVA: Komunisté neslábnou, právě naopak. Získávají příznivce i mezi mladými
Břeclavsko – Pětadvacet let po revoluci není komunismus na Břeclavsku žádným tabu. V celém okrese důvěřovalo Komunistické straně Čech a Moravy v komunálních volbách necelých sedmnáct procent voličů, kdyby ale v Kosticích nezapomněli podat kandidátku včas, svých třicet procent z roku 2006 by obhájili, věří starostka Anna Bradávková. Je jednou ze tří starostů v okrese, kteří buď za komunistickou stranu kandidovali, nebo jsou členy. Její kolega Zdeněk Tesařík, starosta Tvrdonic, vstoupil do politiky až po revoluci. Ke KSČM jej vedla potřeba sociálních jistot. „Úřady jsou samá byrokracie, kvůli krizi se ruší mnohá pracovní místa a lidé už si nemohou být tolik jistí v oblasti sociální, to považuji za velmi závažný problém v regionu,“ uvedl Tesařík. Třetí obcí s komunistou v čele je Pavlov, kde je starostou už třetí období Zdeněk Duhajský.
V mnoha obcích jsou starostové zvolení za nezávislá sdružení nebo jiné strany, bez komunistů v zastupitelstvech však jsou radnice málokde. „Naše zastupitelstvo sestává z převážné většiny nestraníků, tří zástupců občanských demokratů a po jednom lidovci, sociálním demokratovi a komunistovi. Jsem přesvědčen, že dohoda je vždy možná, i když třeba názorově si nejsme blízcí. Nakonec vždy záleží na lidech, ne jejich příslušnosti k nějaké straně,“ konstatoval starosta Velkých Pavlovic Pavel Procházka.
Mezi oblíbené politiky, a zároveň členy KSČM patří i břeclavská zastupitelka Marta Strušková. Byla ve straně i dlouho před sametovou revolucí. Svým stranictvím se však nechce nechat příliš ovlivnit už kvůli vzpomínkám na porevoluční období. „Jako člověku bych to nikomu nepřála. Prvních čtrnáct dní jsem byla paralyzovaná. V komunální politice by nemělo platit, že je někdo z ODS a jiný zase z KSČM. Kanalizace také není pravá ani levá. Je jen jedna,“ řekla dříve Strušková pro Deník.
Do komunálních voleb letos na podzim už se Strušková nechystá, bývalý předseda KSČM a nynější poslanec Miroslav Grebeníček však má mezi svými voliči vysokou podporu, je hlavní postavou komunistické strany na jižní Moravě, což propojuje břeclavskou politiku s tou celostátní. Čas od času se objeví nějaký výrok, za který se na poslance snese ostrá kritika. Navzdory Grebeníčkovým projevům v médiích[4], které jej řadí ke stalinistickému křídlu strany, však právě v jeho regionu je popularita KSČM na vzestupu.
KOMENTÁŘ: Ke KSČM v okolí mého bydliště
Komunistická strana Čech a Moravy má na Břeclavsku doposud velký vliv na politické dění. Voličská základna této strany zde není v žádném případě zanedbatelná. O obrovské podpoře komunistů na Břeclavsku svědčí i výsledky voleb. Jen ve volbách do Senátu v roce 2012 se kandidát za komunistickou stranu Zdeněk Tesařík s 18,17 % hlasů dostal do druhého kola hlasování, ve kterém s konečným procentem 34,45 prohrál se svým protikandidátem z ČSSD. Ve volbách do Poslanecké sněmovny získala KSČM v okresu Břeclav 16,71 %, což odpovídá 8 911 hlasům.
Takové výsledky považuji v demokratickém státě s dlouholetou zkušeností komunistického režimu za nepřijatelné. Někteří zastánci strany mohou namítnout, že od převratu v roce 1989 uběhlo již mnoho let a současná KSČM již není tou radikální stranou, jakou byla v minulosti a že je nesmyslné srovnávat komunistickou stranu před a po roce 1989. Když však v Plánu akcí Okresního výboru KSČM na rok 2014 najdu akci nazvanou „Vzpomínkový akt k 66. výročí 'Vítězného února'“, či „Osvobození města Břeclav sovětskou armádou“, přepadají mne silné pochybnosti o transformaci strany.
KSČM je stranou s asi nejstabilnější voličskou základnou v ČR vůbec. Nejinak je tomu i v okrese Břeclav. Ačkoliv se strana snaží upozornit na to, že se její členská základna omlazuje a roste, faktem zůstává, že většina jejích vládnoucích struktur jsou kádroví pracovníci, čili úředníci z předešlého režimu. Podobně jsou na tom i tradiční voliči KSČM na Břeclavsku – starší lidé v důchodu, kteří vzpomínají na to, „jak se předtím měli dobře.“ Když zapojím veškerou svou ochotu vidět komunisty v pozitivním světle, tak jim mohu přiznat snahu zajímat se o nové podněty, stále je však budou překrucovat k obrazu svému a nezřeknou se odkazu krvavé a smutné minulosti. Takže to tu pozitivní stránku přeci jen popírá, a proto považuji za vhodnější zůstat zarytým antikomunistou.
Vendula Bálková
[1] Zákon č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu. Dostupné z:
[2] Tisková informace z výzkumu STEM Trendy 1/2013. Vydáno dne 30. 1. 2013. Dostupné z: <http://www.parlamentnilisty.cz/profily-sprava//user-
data/06B091AE/file/41127-STEM_re%C5%BEimy_1301.pdf>
[3] Výsledky průzkumu veřejného mínění provedeného agenturou STEM, uskutečněného v lednu loňského roku.
[4] „Tančit na hrobech obětí nacistické okupace a války, kádrovat odbojáře a domáhat se rehabilitace a odškodnění pro nacisty, zrádce republiky a pronacistické kolaboranty není dnes neobvyklé. V dnešních prodejných elitách se to nosí.“(komunistické Haló noviny, 9. únor 2011)
Cílem mého samostatného projektu je především zmapovat, co vede voliče k obnovení důvěry ke komunistické straně, která po listopadu krátce ztratila popularitu, ale v současnosti jí pomalu, ale jistě stoupají preference. V některých obcích vyhrává volby nebo se umisťuje na předních příčkách volebních listin. V krajských volbách roku 2012 se umístila komunistická strana v Jihomoravském kraji na druhém místě. Do koalice se nedostala kvůli odmítnutí spolupráce hejtmanem Michalem Haškem za ČSSD. Bohumínské usnesení sice koaliční spolupráci brání, ale po parlamentních volbách na podzim 2013 se zástupci sociálních demokratů z Moravskoslezského kraje shodli, že by bylo vhodné začít uvažovat o jeho zrušení. Stejně tak komunisté sami projevují snahu vstoupit do vlády, na rozdíl od minulých období, kdy se spokojili s rolí tichých společníků.
Před letošními komunálními volbami, které se budou konat na podzim, je reálná možnost, že preference komunistů ještě vzrostou. Roli v tom může hrát jednak jejich snaha upoutat pozornost mladší generace, která postupem času přechází k levicovému smýšlení, jednak nechuť generace starší vůči politikům, kteří opakovaně nedokázali splnit, co v kampaních slibovali.
V projektu bych se tak chtěla zabývat tím, co vede konkrétně jihomoravské voliče k rozhodnutí volit komunistickou stranu pouhé dvě desítky let po revoluci, jaké jsou jejich důvody nedůvěry v demokratický systém. Popřípadě jestli si dovedou představit reálnou vládu KSČM ve stále ještě demokratické zemi, nebo by byli spokojení, kdyby se Česká republika znovu uzavřela před západním světem. Samozřejmě nelze zmapovat představy všech voličů, cílem projektu je vyvolat zamyšlení zejména v duchu citátu
„Kdo se nepoučil z dějin, musí je znova prožívat.“ (Jean-Paul Sartre)
Projekt zasazuje vývoj situace na Břeclavsku do širšího kontextu, věnuje se mimo jiné i obrazu novodobého českého komunismu v novém tisíciletí.
2. ZDŮVODNĚNÍ VOLBY TÉMATU
Pro samostatný projekt jsem zvolila téma s ohledem k absolvování kurzů Základy politologie a Žurnalistická specializace - politická. Na výběr jsem dále měla mezi specializací psanou a DTP. V průběhu studia jsem dvakrát absolvovala praxi v novinové redakci, rozhodla jsem se tedy využít psanou formu, se kterou mám zkušenosti. A protože mě politické dění odmala zajímalo více než pohádky a k nedělnímu obědu neodmyslitelně patřila televizní Partie, zaměřila jsem se právě na politiku, tentokrát komunální. Proto se bude jednat o soubor článků na téma, které může mezi pravicovými, mladými nebo antikomunistickými voliči vyvolávat obavy o budoucnost vlády nejen nad Jižní Moravou, ale v celé republice. Mě samotnou znepokojuje fakt, že v některých obcích poblíž mého bydliště vyhráli v předčasných volbách komunisté s nepřekonatelnými 24 procenty, což bylo víc, než často jinde získaly jiné strany na prvních místech. Existují i obce, kde v minulosti komunistická strana dosáhla ve volbách nad 30 procent a není vylučitelné, že by se tento scénář v podzimních komunálních volbách nemohl opakovat.
Celkově ve volbách v roce 2010 za Jihomoravský kraj získala KSČM 14,36 procenta pod vedením lídra Vojtěcha Adama. Na Břeclavsku si komunistická strana drží oblibu o něco vyšší než je celostátní průměr, ráda bych tedy objasnila, co k tomu voliče vede. Mezi seniory se stále častěji setkávám s názorem, že tehdy bylo líp, práci měl každý a ty nejlepší věci stály do desetikoruny, ale o omezené možnosti cestovat, koupit toaletní papír nebo říct v práci, co si opravdu myslím, jsem se dozvěděla pouze od lidí, kteří komunismem hluboce pohrdají a z jeho návratu mají narůstající obavy. Zastřešujícím tématem projektu jsou příčiny popularity Komunistické strany Čech a Moravy v břeclavském okrese.
Vyrostla jsem ve výrazně pravicovém prostředí, a proto pro mě komunistický pohled na svět je krajně nepochopitelný. Z vyprávění rodičů a prarodičů o minulém režimu mám dojem, že všechno bylo šedivé, jednotvárné a pro nás samozřejmé věci byly zakázané. Například nemožnost cestovat, kam chci a kam mi mnou vydělané finance dovolí, mi přijde naprosto iracionální. Tzv. antikomunista, za kterého bych označila i sebe samu, si vystačí s prohlášením vycházejícím ze Zákona č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, který v prvním paragrafu ustanovuje, že:
Komunistický režim a ti, kteří ho aktivně prosazovali,
a) upíral občanům jakoukoliv možnost svobodného vyjádření politické vůle, nutil je skrývat své názory na situaci ve státě a společnosti a nutil je veřejně vyslovovat svůj souhlas i s tím, co považovali za lež nebo zločin, a to perzekucemi nebo hrozbou perzekucí vůči nim samotným, jejich rodinám a blízkým,
b) systematicky a trvale porušoval lidská práva, přičemž zvlášť závažným způsobem utlačoval některé politické, sociální a náboženské skupiny občanů,
c) porušoval základní zásady demokratického právního státu, mezinárodní smlouvy i své vlastní zákony a prakticky tím postavil vůli a zájmy komunistické strany a jejích představitelů nad zákon,
d) používal k perzekuci občanů všech mocenských nástrojů, a to zejména:
popravoval, vraždil je a žalářoval je ve věznicích a táborech nucených prací, při vyšetřování a v době žalářování vůči nim používal brutální metody včetně fyzického a psychického mučení a vystavování nelidským útrapám,
zbavoval je svévolně majetku a porušoval jejich vlastnická práva,
znemožňoval jim výkon zaměstnání, povolání nebo funkce a dosažení vyššího nebo odborného vzdělání,
zabraňoval jim svobodně vycestovat do zahraničí či vrátit se svobodně zpět,
povolával je k výkonu vojenské služby v Pomocných technických praporech a Technických praporech na neomezenou dobu,
e) pro dosažení svých cílů neváhal páchat zločiny, umožňoval jejich beztrestné páchání a poskytoval neoprávněné výhody těm, kteří se na zločinech a perzekucích podíleli,
f) spojil se s cizí mocností a od roku 1968 udržoval uvedený stav pomocí jejích okupačních vojsk.
(2) Za spáchané zločiny a další skutečnosti, uvedené v odstavci 1 jsou plně spoluodpovědni ti, kteří komunistický režim prosazovali jako funkcionáři, organizátoři a podněcovatelé v politické i ideologické oblasti.[1]
Pro komunisty a jejich příznivce naopak je toto zřejmě omluvitelné nebo se nechali uklidnit tvrzením současné komunistické strany, že s KSČ nemá společné ideje jako v padesátých letech, že chce pouze budovat socialismus vhodný pro 21. století. Toto ale vyvrací mnohé výroky komunistických představitelů na předních místech ve straně. Asi nejvýraznějšími zastánci konzervativního křídla jsou předseda strany Vojtěch Filip a pražská poslankyně Marta Semelová. Spolu s nimi se některým nepříliš vhodným výrokům nevyhnul ani břeclavský komunista Miroslav Grebeníček z Břeclavi, který je s tříletou přestávkou poslancem od roku 1990 a dvanáct let byl i v čele KSČM.
3. ZDROJE A STAV PROBLEMATIKY
Morava je všeobecně považována za levicovější část republiky, komunismus si zde už od převratu držel poměrně vysokou příčku, ačkoliv se situace obec od obce liší. Do projektu bych chtěla zařadit rozhovor s politologem, jeho názor na vývoj komunismu v lokální politice, odlišení voleb komunálních a krajských nebo vysvětlení pravděpodobných podnětů vedoucích k sympatiím vůči komunistické straně. Reflexi situace na jižní Moravě jsem většinou zaznamenala jen v Britských listech, a obvykle se jednalo pouze o zmínku v pár větách. Mainstreamová média pokrývají spíše celostátní pohled, proto se projekt nevyhne tomu, aby z něj vycházel.
KSČM vládne v koalici s ČSSD již v deseti krajích a parlamentní spolupráce tak už není natolik nepředstavitelná a nemyslitelná, jakou se jevila v devadesátých letech. Zejména na komunální úrovni jsou pak tyto poměry celkem uvolněné, výjimkou nejsou ani komunističtí starostové.
Ve většině vypracovaných článků pracuji s daty, která jsou veřejně přístupná na portále www.volby.cz. Pro konkrétnější informace o starostech jsem vyhledávala přímo webové stránky jednotlivých obcí. Dalším zdrojem informací byly průzkumy veřejného mínění. Mezi jinými fakty je znepokojující, když z průzkumu provedeného v loňském roce agenturou STEM vyplývá, že nejméně lidí od roku 1992 si myslí, že současný režim je lepší, než byl předlistopadový. Lidé s různou životní úrovní se k této otázce staví odlišně. Občané deklarující dobrou životní úroveň své domácnosti jsou v mnohem větší míře přesvědčeni, že dnešní poměry jsou lepší, naopak u obyvatel se špatnou životní úrovní je možné pozorovat značný podíl těch, kteří zastávají názor, že před revolucí v roce 1989 byla situace lepší. Z hlediska politických postojů jsou to především stoupenci KSČM, kteří označují poměry před listopadem za lepší a ve velmi malé míře vidí pozitivněji dnešní situaci. Zatímco mezi občany s nižším vzděláním, hůře materiálně zajištěnými a těmi, kteří se hlásí k levici, klesala preference současného režimu už v letech 2010-2011, poslední snížení jde hlavně na vrub lidí s vyšším vzděláním, lépe zajištěných a středově, příp. pravicově orientovaných. Podrobný rozbor časové řady za poslední tři roky, ve kterých klesala preference současného režimu, ukazuje na nerovnoměrný vývoj v jednotlivých skupinách obyvatel. Obecně lze říci, že zatímco mezi občany se vzděláním bez maturity, mezi starší střední generací (ve věku 45-59 let) a mezi lidmi hůře materiálně zajištěnými podpora současného režimu erodovala už v průběhu let 2010-2011 (a tento proces se v následujícím období nezastavil), u lidí s maturitou, dobře zajištěných, a také u lidí mladšího věku byl zřetelnější pokles zaznamenán až v posledním roce. Do jisté míry obdobně lze charakterizovat i vývoj v jednotlivých skupinách podle politické orientace a stranických preferencí. U lidí hlásících se k levici a u těch, kteří by volili KSČM nebo ČSSD, klesla preference současného režimu už před rokem 2012 a v posledním roce se změnila jen minimálně. U těch občanů, kteří se hlásí ke středu nebo k pravici, oslabila podpora současného režimu až během posledního období (a týká se to příznivců ODS, nikoli TOP 09).[2]
4. IDEOVÝ PLÁN
Projekt se skládá z pěti článků, které tematicky navazují. Převážně mají charakter komunikátů zpravodajských nebo na pomezí zpravodajství a publicistiky v užším smyslu. Nerozděluji projekt na část zpravodajskou a publicistickou, protože některé z žánrů jsou už ze své podstaty na pomezí mezi těmito dvěma oblastmi. Problematiku popularity komunismu sleduji z více úhlů, jednak předkládám pohled odborníka, ale zároveň i názory „obyčejných lidí“. Aby projekt nepřinášel pouze suchá fakta, rozhodla jsem se jej oživit vlastním komentářem k tématu. V původním plánu byl rozhovor s politologem, anketa mezi voliči KSČM (jsou-li členy strany nebo jen jednorázovými voliči, co si slibují od komunistů ve vládě…), rozšířená zpráva jako hlavní útvar projektu, story popisující příběh konkrétního voliče a jeden publicistický komentář.
V průběhu vypracování jsem však přehodnotila předchozí plán a voličskou story jsem nahradila rozsáhlejší analýzou problematiky, která přináší podklady k možnému dalšímu zamyšlení nad tím, co vlastně voliče vede k výběru komunistické strany, a také bližší zaměření na Břeclavsko a jeho hlavní představitele, ať už v médiích, nebo v rámci komunální politiky. Středním útvarem zůstal rozhovor s politologem a další tři články jsou zpracovány podle původního zadání. Projekt by měl pomoci lepšímu porozumění situaci v okrese Břeclav, naznačit voličskou strukturu komunistické strany a zamyslet se nad dalším vývojem.
Kvůli nepříliš vysokému objemu dat a průzkumů týkajících se konkrétně tak malého území jako je jeden okres jsem články vypracovala spíše s ohledem na širší kontext, objevuje se také srovnání s jinými okresy v kraji nebo s celostátní úrovní.
5. POSTUP PRÁCE A ZDŮVODNĚNÍ ZPŮSOBU ZPRACOVÁNÍ
Specializace na psanou žurnalistiku má ve svém zadání projektu požadavek na minimálně čtyři texty ve zpravodajské nebo publicistické formě. Stanovené minimum jsem rozšířila po konzultaci s vedoucím projektu na konečný počet pěti článků – rozhovor, anketu, analýzu, rozšířenou zprávu a komentář.
Základní informace a zdroje pro články jsem si připravila po zadání samostatného projektu. Stanovila jsem si otázky, na které jsem se ptala v anketě a v rozhovoru, shromáždila data, která jsou využita v analýze a v bodech si určila, jak bude vypadat zpráva a komentář. Dále jsem kontaktovala politology s žádostí o rozhovor a zjistila, kdo v mém okolí sympatizuje s komunisty a byl by ochoten odpovídat v anketě.
Pro rozhovor jsem vybrala Stanislava Balíka, experta na komunální politiku z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Protože se konkrétně na Břeclavsko neorientuje, vedla jsem rozhovor v obecnějším duchu a k okresu jsem vztáhla jen ty otázky, které nevyžadovaly ze strany politologa hlubší přípravu.
V anketě, která je jedním z vypracovaných článků, se příznivců komunistů ptám, co je k podpoře komunismu vede. Anketu můžeme označit jako standardizovaný způsob zjišťování údajů pro další zpracování, v tomto případě se jedná o zjišťování názorů veřejnosti na konkrétní problematiku. Ačkoliv je běžné pokládat jednu otázku, rozhodla jsem se pro vyšší počet, vzhledem k tomu, že respondentů bylo málo. Pracovala jsem s lidmi ze svého okolí, poněvadž stát na ulici a vybírat z davu potenciální komunisty mi v tomto konkrétním případě nepřipadalo jako užitečná forma shromažďování informací. Snažila jsem se vybrat jak ženy, tak muže různého věku, přesto ale vzhledem ke struktuře voličů KSČM mezi čtyřmi ochotnými respondenty jsou dva důchodci, jedna žena, která má do důchodu nedaleko a pouze jedna mladá žena, kterou bylo téměř nemožné najít, protože většina mých vrstevníků je zaměřena spíše na opačnou stranu politického spektra. Anketa v žádném případě neukazuje reprezentativní vzorek voličstva komunistické strany, představuje spíše jen počáteční nahlédnutí.
Dalším článkem je analýza, tu Jílek charakterizuje jako žánr stojící mezi zpravodajstvím a publicistikou v užším smyslu slova. Jejím cílem je především informovat, ale obsahují také nepřímé persvazivní prvky, zahrnující např. způsob výběru informací, jejich řazení a rozvíjení textu v logické linii. Tyto prvky jsou subjektivní, proto brání zařazení analýzy čistě do zpravodajství. Při jejich vypracování se využívá informační a výkladový postup. Závěr v analýze chybí, takže své místo zde má pouze úvod a stať. Nevhodné je použití úvahového postupu, poněvadž se nesnaží prezentovat vlastní názory autora, ale poskytnou čtenáři dostatek podkladů pro tvorbu vlastního závěru. Jazyk analýzy je striktně nocionální.
Rozšířená zpráva kónické kompozice neboli zpráva v podobě obrácené pyramidy se vyznačuje možností krátit svůj obsah, což vyžaduje řazení informací tak, aby na začátku byly ty nejdůležitější a dále se jejich relevance snižovala. Základní informace jsou v čele zprávy, následují citace osob s různými názory. Splňuje tak požadavky vycházejících z limitů, které formují výslednou podobu textů
Volnější pravidla platí pro psaní komentářů. Tento žánr se podle Jílka vyvinul ze zprávy, jedná se o sdělení bezprostředně reagující na zpravodajské informace. Můj komentář tedy bude navazovat na kónickou zprávu. V jeho úvodu je nerozsáhlá informativní část, ve stati zasazuje události do širšího kontextu. Jeho hlavním cílem na rozdíl od analýzy je prezentace názoru autora a snaha přesvědčit příjemce o vlastním pohledu na problematiku. Argumentace může být nevěcná, v závěru je místo pro shrnutí textu, interpretaci. Využívá se úvahový slohový postup. Zejména komentář se k tématu poměrně ostře vyjadřuje, poněvadž se jedná o problematiku, která mě velmi zajímá, a zároveň mi nezbývá než pozorovat, jak před každými dalšími volbami přibývá voličů, kteří si například řeknou, že doteď využívali práva nevolit, ale když už to v jejich městě či vesnici vypadá tak špatně, tak by mohl zkusit dát šanci komunistům a možná stihnou za volební období něco podstatného změnit. Osobně tento názor považuji za velmi nebezpečný.
6. SEBEHODNOCENÍ
Cílem samostatného projektu bylo vypracování komplexu zpravodajských a publicistických článků, k čemuž došlo. Texty zpracovávají tematiku komunismu na Břeclavsku, příčiny a kontext obliby KSČM mezi místními obyvateli.
Za nejsnadnější považuji vypracování rozhovoru se Stanislavem Balíkem. Oslovila jsem i jiné specialisty na komunální politiku, docent Balík se však jako jediný ozval. Před návštěvou politologa jsem si přichystala 17 otázek, ale nakonec jsem je v průběhu interview výrazně přepracovala, některé přidala a jiné vyškrtla. Dá se říct, že s každou otázkou jsem změnila otázku následující a nakonec mé připravené pořadí otázek dopadlo úplně jinak. Nechtěla jsem však udělat rozhovor strukturovaný, takže to nevnímám jako nedostatek. Celý rozhovor trval čtvrt hodiny a jeho zpracování pak zabralo asi hodinu. Protože politolog odpovídal jasně a k věci, byly úpravy na finální podobě minimální, v podstatě se jedná o mírně zkrácený přepis rozhovoru.
Otázky do ankety jsem se snažila vybrat objektivně, aby se v nich neprojevovalo moje politické přesvědčení a vzhledem k tomu, že jsem žádného respondenta neurazila, tak zřejmě tuto snahu mohu zhodnotit jako úspěšnou. Ne všechny respondenty jsem však zastihla osobně, některé odpovědi jsem získala prostřednictvím telefonického rozhovoru nebo e-mailem.
Rozšířená zpráva se nesnaží pokrýt téma komplexně, to je cílem analýzy. Ve zprávě se zaměřuji na konkrétní prvky, které ukazují na oblibu, nebo dokonce idealizaci komunismu v břeclavském okrese, na konkrétní starosty, kteří svým obcím vládnou z kandidátky KSČM, a také na názory voličů z levé i pravé strany politického spektra. Pozornost věnuji i minulým volbám coby backgroundovému podtématu, kterému se více věnuji v analýze. V případě analýzy se možná v textu implicitně projevoval můj postoj k problematice, při zařazování mezi zpravodajstvím a publicistikou v užším smyslu slova bych ji proto přiřadila spíše do druhé kategorie. Posledním textem v projektu je komentář, který plně vyjadřuje můj názor, což je i jeho přímou charakteristikou.
7. LITERATURA, ZDROJE
JÍLEK, Viktor. Lexikologie a stylistika nejen pro žurnalisty: studijní text pro distanční studium. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005, 125 s. ISBN 80-244-1246-2.
http://pohledzvenku.cz/politika/236-svet-se-boji-kscm-u-vlady-cesi-ne
http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=200
Komunisté mají volební kandidátky. Vyzdvihli Grebeníčka na jihu Moravy [online] Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Komuniste-maji-volebni-kandidatky-Vyzdvihli-Grebenicka-na-jihu-Moravy-283045 [cit: 04-23-2014]
U rudého snědeného krámu. [online] Dostupné z: www.mises.cz [cit: 04-18-2014]
Palach se neupálil na protest proti komunistické straně, prohlásil Grebeníček [online] Dostupné z:
http://zpravy.ihned.cz/c1-59280560-byvaly-predseda-komunistu-zpochybnil-ze-palachuv-cin-smeroval-proti-totalite [cit: 04-22-2014]
Politici zvolili. Uznání má Strušková [online] Dostupné z:
http://breclavsky.denik.cz/zpravy_region/politici-zvolili-uznani-ma-struskova20111004.html [cit: 04-22-2014]
Zločinci minulosti se vrátit nesmějí, znělo při vzpomínce na únor 1948 [online] Dostupné z:
http://zpravy.idnes.cz/pietni-pripominka-66-vyroci-unora-1948-dbz-/domaci.aspx?c=A140225_091028_domaci_kop [cit: 04-23-2014]
Vzpomínky na komunistickou minulost [online] Dostupné z: http://www.socioweb.cz/index.php?disp=teorie&shw=464&lst=116 [cit: 04-23-2014]
Tisková informace z výzkumu STEM Trendy 1/2013. Vydáno dne 30. 1. 2013. [online] Dostupné z: <http://www.parlamentnilisty.cz/profily-sprava//user-data/06B091AE/file/41127-STEM_re%C5%BEimy_1301.pdf [cit: 04-22-2014]
