Robert Rampa Realizace
Anketa - Rozhodla se NHL správně pro zmenšení výstroje gólmanů
Rozhovor - Rozhodčí je od toho, aby se hrálo férově, ne aby si honil ego, říká Pavel Mikšík
Komentář - Peníze, zábava a góly. Skloubit je dohromady dělá lize problémy.
Text - Jak na kontroverzní pravidla nahlíží hokejisté
ZÁMĚR
1. Zdůvodnění tématu
Z osobního hlediska je pro mne severoamerický hokej, především NHL, velkou vášní. Sportovní odvětví znamená pro značnou část obyvatelstva důležitou součást života. Zámořská hokejová liga v posledních letech z komerčních důvodů udělala mnoho změn v pravidlech. Hokej v USA (nemluvím o Kanadě) není sportem číslo jedna, ale spíše číslo tři. Všechny sporty mezi sebou bojují o každého možného diváka. Změny vedly k tomu, že se hokej stále zrychluje, snižuje se počet pro mnohé zbytečných kontaktů. To se nelíbí především těm, kteří jsou zvyklí na starý hokej. Každé desetiletí se vyznačuje určitou zvláštností. Sedmdesátá a osmdesátá leta se vyznačovala tvrdým hokejem plným soubojů, bitek a zranění. Devadesátá léta a přelom tisíciletí se chlubí vysokým číslem vstřelených branek. Jak začalo 21. století, gólů začalo ubývat, hra se zpomalila a týmy se soustředily především na obranu a defenzivní styl hokeje. Pár let zpátky se hokej zrychlil skoro neuvěřitelně, avšak gólů padá stále méně než dříve. To se liga snaží změnit. Za vším však stojí jeden velký strašák, který ovlivňuje naprosto veškeré dění. A to jsou peníze. V dnešní době se to zdá už jako klišé. NHL nebojuje o diváky na stadionech (až na pár výjimek jako v Arizoně nebo na Floridě). Liga nutně potřebuje přitáhnout diváky k televizním obrazovkám. Ze smluv s televizními a rozhlasovými stanicemi jí totiž plynou největší příjmy. Reklamy zařazené do utkání jsou dnes téměř stejnou součástí hokeje jako hráči (s trochu nadsázky). A pro to, aby lize tekly příjmy z reklam a vysílání, potřebují mít inzerenti a vysílatelé jasnou představu o tom, do čeho investují (image hokeje), do jakého času a na jaké diváky cílí. Vedení ligy proto dělá vše možné, aby hokej byl co nejdetailněji naplánován od první minuty do poslední. Všechna zdržení jako zranění, bitky a dlouhá prodloužení takovému byznysu škodí. Veškerá nová pravidla musela projít obrovským filtrem jednání, porovnávání, analýz a statistik, aby mohla přijít v platnost. Chtěl jsem tedy probrat s lidmi zainteresovanými do hokeje či hokejové žurnalistiky jejich názory. To mě vede k určení cíle práce.
2. Cíl práce
Cílem práce budiž udělat soubor článků, ve kterých se takové osobnosti vyjádří k problémovým a kontroverzním situacím, k nimž během hry v NHL dochází. A přidat vlastní náhled na probíraná témata. Těmi tématy jsou nový formát prodloužení hraného ve třech hráčích na každé straně, nový systém nasazování týmů do play off a vytvoření „divokých karet“, čím dál častější ukončování férových, předem domluvených bitek, rozhodčími. Dalším tématem je ztráta rivality Detroitu a Chicaga způsobená přeřazením Detroitu do Východní konference a snížení počtu jejich společných zápasů. Poslední, nové pravidlo, které zmenšilo rozměry výstroje gólmanů.
3. Ideový plán
Myšlenka, čeho dosáhnu, je trochu složitější. Nemyslím si (a nikde jsem nenarazil) na takto komplexní rozpracování tématu. Věřím, že každé sportovní médiu jednotlivých dotázaných tato témata na svých bílých stránkách rozebrala. Čemu však brání jejich konkurence, je to, že není možné dát dohromady v nějakém médiu souhrn názorů dohromady. A v tom tkví, doufám, výhoda a jedinečnost tohoto projektu. Prostor dostanou jednak hokejoví experti, mezi které řadím Karla Knapa z Mladé fronty Dnes, Petra Novotného, šéfredaktora časopisu ProHockey, Martina Hrubého, šéfredaktora nhlnews.cz a Petra Adlera, českého novináře žijícího v Edmontonu v Kanadě a zároveň přispěvatele na stránky nhl.cz. První tři by měli nabídnout pohled novinářský, od Petra Adlera očekávám nahlédnutí „za oponu“, jeho do teď publikované články jsou v České republice jedinečným formátem. Aniž by bral velký ohled na stylistiku, obsahová hodnota a užitý jazyk dává podle mého nejpodrobnější náhled na to, co a proč se v hokejovém světě děje. Vyjádří se začínající novináři, čerstvý a mladý pohled na hokej očekávám od Michala Belšána, šéfredaktora newjerseydevils.eu, Jana Šlapáčka, šéfredaktora nhl.cz, a Daniela Reichela, editora nhlnews.cz. Myslím, že je důležité konfrontovat názory již zavedených novinářů s těmi začínajícími. Hokej se však týká v základní myšlence především hráčů a pak také rozhodčích. Bude mě zajímat názor Tomáše Šoustala, hokejistu Kelowna Rockets ze severoamerické juniorské WHL, a Václava Krliše, hokejistu české druhé nejvyšší soutěže z týmu HC Slavia Praha. Za rozhodčí se vyjádří Pavel Mikšík, jenž má zkušenosti z pískání české extraligy a lig v Dánsku a Německu. A v poslední řadě se v publicistickém článku vyjádřím já, kde shrnu vlastní názory, myšlenky a obavy z budoucnosti. Plánem v pozadí všeho, přesto důležitým, je vytvořit projekt srozumitelný i pro lidi, kteří hokej nesledují, úplně mu nerozumí a mnohé pojmy jsou pro ně neznámé. Zároveň je mým záměrem rozproudit diskusi na českých sportovních médiích. Rád bych, kdyby si výslednou práci přečetli všichni dotazovaní a viděli na několika stránkách, co si o problému myslí konkurence a srovnat to s vlastními názory a myšlenkami.
4. Postup práce
Prvním a nejdůležitějším krokem bylo sehnat kontakty a poprosit lidi o vyjádření. Vysvětlit jim, o co v projektu jde, co je jeho záměrem. Vše jsem vyřešil skrz email a sociální síť Facebook. Největší problém byl u Karla Knapa, který byl v době dotazování v USA, kde probíhal tenisový turnaj Fed Cup. Vše jsem nakonec stihl v řádu dnů a dotazovaní byli velice ochotní mi odpovědět. Vytvořil jsem pět článků, z toho jednu anketu, jeden rozhovor a jednu publicistiku. Stěžejním bodem mé práce bylo vyjádření dotazovaných. Důležitým krokem bylo pochopit, co jsem dostal za odpovědi, srovnat si je a vymyslet, jak strukturovat především hlavní článek. Ten bylo nutné konstruovat tak, aby se v něm čtenář neztratil, stále chápal kontinuitu myšlenky. A co hlavně, poskládat odpovědi dotazovaných tak, aby se v článku objevil nějaký skupinový souhlas v tématu, ale také opoziční a rozdílné názory, které nabídly druhou stranu pohledu. Články jsem oživil tematickými fotografiemi.
5. Sebehodnocení
Do projektu jsem vytvořil pět článku o přibližném počtu 27 300 znaků. Do hlavního článku byli zahrnuti všichni novináři a probrala se všechna předem určená témata kromě zmenšování výstroje gólmanům. Toto téma bylo zpracováno v následné anketě. Rozhovor proběhl s rozhodčím Pavlem Mikšíkem, další článek zahrnul oba zmíněné hokejisty Tomáše Šoustala a Václava Krliše. V hlavním článku vězelo úskalí především v tom, abych nedostal příliš mnoho stejných nebo podobných odpovědí. To se naštěstí nestalo a od každého novináře jsem dostal rozdílné až opačné názory. Bylo zajímavé sledovat, jak se ke stejnému tématu štěpí názory téměř všech. Článek, v němž se vyjadřovali oba hráči, mi potvrdil mou domněnku. Jako mladý hráč si moc neuvědomujete všechna pravidla a důvody pro ně. Zajímá vás především hokej, hra, co hrajete. A právě proto mi přijde velmi zajímavé podívat se na kontrast odpovědí novinářů, kteří se problematice věnují, a odpovědí samotných hráčů. Od rozhovoru jsem si sliboval náhled u úplně jiné strany. Přece jen změna pravidel se týká i rozhodčích. Ti je musí znát, na jejich základech určitým způsobem jednat a přizpůsobovat jim svou práci. Zároveň jsem byl zvědav, jak moc otevřený mi pan Mikšík bude. Sám mi totiž přiznal, pokud by dělal rozhovor do nějakého média, rozhodně by si nedovolil tak otevřené odpovědi.
Anketa slouží jako zpestření, aby nebyl každý článek stejný, ale byla oživena struktura projektu. Největší problém ve vytváření ankety byl Petr Adler. Ten mi poslal odpověď na půl strany a já musel vybrat to nejvýstižnější a nejdůležitější, aby to zároveň dávalo smysl a korespondovalo s ostatními odpověďmi. Zároveň aby to bylo s nimi v kontrastu a já nenabídl podobnou odpověď. Petr Adler byl na zpracování asi nejtěžší ze všech, protože dlouhé odpovědi (a pro mne velmi zajímavé) mi poslal ke všem otázkám. A myslím si, že jsem zvládl a dokázal vybrat relevantní informace u všech témat. Problém jsem měl taktéž u Martina Hrubého, ten se dá popsat slovy „stará škola“, líbí se mu hokej starší, proto byl nejčastějším oponentem a nesouhlasným hlasem s novými pravidly. V odpovědích se moc nehlídal, upřímnost pak přesahovala dál, než je do článku vhodné. Proto byla výzva udělat odpovědi hodné zveřejnění, a to se mi, myslím, také podařilo. Čemu jsem přikládal ze začátku největší důležitost, byly odpovědi Karla Knapa. Nakonec, i vzhledem k pochopitelnému časovému vytížení, je poslal stručné. To nemění nic na důležitosti těchto odpovědí a jeho jméno je pro projekt rozhodně přínosem.
Záměrně jsem se při vytváření projektu vyhnul redaktorům Deníku Sport a jeho internetové redakce isport.blesk.cz. Mám dlouhodobý problém s nastolenou filosofií tohoto média, které považuji za bulvární. Toto nejčtenější sportovní médium v České republice má nejpříhodnější podmínky a možnosti pro to, aby dělalo kvalitní sportovní žurnalistiku a věřím, že v něm pracují profesionální žurnalisté. Ovšem práce tomu podle mého neodpovídá, proto jsem se zde zdržel dotazování.
Do budoucna by projekt alespoň v mých očích mohl být prvním, dveře otevírajícím výtvorem dávajícím naději, že v České republice půjde dělat kvalitní sportovní žurnalistika s lidmi, kteří to myslí vážně, a nebudou si navzájem škodit, jak to u některých vypadá. Na projekt lze navázat podobným zpracováním se změnou tématu. Nových pravidel bude přibývat, v hokeji se budou „dít věci“ a neskončí potřeba o událostech hovořit a rozebírat je. Celkově jsem s výslednou podobou projektu spokojený. Všichni dotazovaní vyjádřili zájem projekt si přečíst, až bude hotový. Některé ukázky, které jsem rozesílal, se mi zatím vrátily s pozitivním ohlasem. Myslím, že projekt splnil úkol dát dohromady názory různorodých lidí, novinářů z několika médií a poskytnout komplexní pohled na probíranou problematiku. Zároveň je, jak doufám, srozumitelný pro nehokejové čtenáře.
6. Zdroje/stav problematiky
Žádný podobný projekt jsem zatím neviděl. Jak jsem již uváděl, média tyto problémy rozebírala v průběhu času, není pro ně však reálné sloučit odpovědi do jednoho výtvoru tak komplexně, jako to zvládl tento projekt.
Zdroje
Hlavním zdrojem, který mi k projektu sloužil, byly výpovědi dotazovaných. Pro sběr fotek jsem použil tyto internetové zdroje:
