Nikola Mozgová
Blanka Hudeková, účetní, 43 let, Hulín
O Dráčku jsem se dozvěděla od své kamarádky z Kroměříže, která si cvičení dost pochvalovala. Zvažovala jsem, jestli děti přihlásit, i když bydlím v šest kilometrů vzdáleném Hulíně a dovézt děti po práci na půl pátou je občas náročné. Ale jsem ráda, že jsem se k přihlášení odhodlala, protože se na to obě vždycky těší. Zároveň se mi líbí přístup trenérů, který je na jednu stranu kamarádský a na druhou stranu mají ze strany dětí přirozený respekt.
Lucie Nováková, na mateřské dovolené, 29 let, Kroměříž
Náš syn je trošku introvert, tak jsme ho chtěli nějakým způsobem zařadit do kolektivu. Narazili jsme na webové stránky Dráčka a přišlo nám to jako zajímavá možnost. Přihlásili jsme ho na nábor a řekli jsme si, že uvidíme, jestli ho to bude bavit. Od doby, kdy začal chodit, vidíme posun v jeho chování v okolí cizích lidí. Podařilo se mu tu dokonce najít kamaráda, se kterým se začal vídat i mimo cvičení.
Martin Mátal, technik, 38 let, Skaštice
S manželkou jsme dlouho zvažovali, kam dceru přihlásit, aby se doma nenudila. Přemýšleli jsme nad plaváním, ale je ještě příliš malá na závodní sport. Chtěli jsme, aby to pro ni byla zábava a zároveň se naučila poslouchat a zlepšila si své pohybové dovednosti. Po půl roce vidíme jasné zlepšení po všech stránkách. Navíc na cvičení vybije spoustu energie a večer tak hned usne.
Anna Jelínková, seniorka, 67 let, Kroměříž
Každý pátek jsem chodívala kolem tělocvičny Slavia z nákupu a viděla jsem skupinky dětí a rodičů, kteří vcházejí dovnitř. Mám malou vnučku a její rodiče tráví páteční odpoledne sportovními aktivitami a Aničku hlídáme do sobotního rána s dědou. Ze zvědavosti jsem jednou šla nahlédnout do tělocvičny na cvičení, a to mě zaujalo. Navrhla jsem rodičům, jestli nechtějí přihlásit malou od září do cvičení, že tam s ní budu chodit. Vnučce trošku chybí pohyb a její rodiče tak s přihlášením souhlasili. Vnučku cvičení moc baví a od začátku jsme nevynechali ani jednou.
Petra Svobodová, učitelka, 32 let, Kroměříž
Jako učitelka si myslím, že je ve škole málo povinných hodin tělocviku. Mám doma dvě děti a chci, aby se pravidelně hýbaly, protože jejich největší zájem je hraní her na počítači nebo mobilu a celý den by tak nejradši strávili doma. Alespoň takhle je donutím k nějakému pohybu. Navíc je to výhodné i pro mě. Trenéři si děti vezmou na starost a já mám hodinu a půl čas jen sama pro sebe. Můžu si tak jít v klidu nakoupit nebo jen tak posedět s kamarádkami u kafe. Beru to tak i jako odměnu po náročném týdnu.
Richard Vrána, instalatér, 36 let, Kroměříž
Po rozvodu s bývalou manželkou jsem trval na tom, abychom syna dali na nějaký sport. Bývalá žena je úzkostlivá a pořád se bála, že se mu něco stane, proto ho nechtěla dát do přípravky na hokej nebo fotbal tak jako jsem požadoval já. Přišel jsem tedy s alternativou cvičení jednou týdně, kde je kluk pod dozorem zkušených trenérů a nemůže se mu nic stát. Navíc se znám s trenérkou Lídou a vím, že má s trénováním malých dětí dlouholeté zkušenosti.
