Eliška Vrbová
1. Cíl práce
V tomto samostatném projektu propojím svou profesní a tematickou profilaci, které jsem si během studia žurnalistiky zvolila. Vzhledem k tomu, že jsem se psané žurnalistice věnovala ještě před tím, než jsem vůbec začala studovat na vysoké škole, volba psané profilace byla jednoznačnou volbou. Stejně tak jsem nemusela váhat ani nad tematickou profilací, neboť se kulturou, konkrétně hudbou, aktivně zabývám již od dětství. Hudební publicistika je směr, kterým se chci ve své profesní činnosti ubírat i nadále, proto jsem si zvolila právě tuto kombinaci, tedy psanou kulturní žurnalistiku.
Téma projektu jsem nazvala „Sborová škola Jiřího Skopala a její vliv na sbormistry po celé České republice aneb Jak se žije dnešním sbormistrům“ Jak už z názvu tématu vyplývá, projekt je zaměřen na sborový zpěv a sbormistry, zejména tedy na vliv sbormistra profesora Jiřího Skopala, který od roku 1977 vede Královéhradecký dětský sbor Jitro. V roce 1982 se svou manželkou Květoslavou Skopalovou založil ještě Chlapecký sbor Boni pueri, který vedl do roku 1996. Oběma těmito prestižními dětskými sbory prošlo již mnoho generací zpěváků a někteří z nich se díky zkušenostem ze sboru stali úspěšnými sbormistry. Vzhledem k tomu, že sbormistr Jiří Skopal vyučuje obor Řízení sboru na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové, i odsud vzešlo několik úspěšných sbormistrů. Právě na tyto sbormistry, kteří u Jiřího Skopala začínali jako zpěváci ve sboru či studenti na univerzitě, se projekt soustředí. Tradice sbormistrovství pokračuje i u Skopalových dětí. Jeho syn Jiří vede Komorní sbor Univerzity Hradec Králové a Pěvecký sbor Kácov, dříve vedl smíšený sbor Jitro a také přípravná oddělení i hlavní sbor v Jitru. Tam dnes vyučuje hlasovou výchovu. Dcera Jana Soukupová vede dětský sbor při základní škole Nový Hrádek.
Cílem mého projektu je představit sbormistry, kteří vzešli ze sborové školy Jiřího Skopala a dnes vedou dětské, ženské, mužské či smíšené sbory a vokální soubory nebo jsou dirigenty různých hudebních těles. Konkrétně v projektu vystupují tyto osobnosti:
Jan Míšek, ředitel pardubické ZUŠ BONIFANTES, sbormistr Chlapeckého sboru BONIFANTES, hostující dirigent, skladatel, dříve sbormistr sboru Gymnázia J. K. Tyla v Hradci Králové a Královéhradeckého mužského sboru
Richard Uhlíř, umělecký vedoucí vokálního souboru Gentlemen Singers, ředitel festivalu Sborové slavnosti • Czech Choir Festival • Hradec Králové, dříve sbormistr přípravných oddělení v Boni pueri
Lucie Gregorovič Fárová, ředitelka a sbormistryně ZUŠ Jitro, umělecká vedoucí a sbormistryně pardubického ženského a smíšeného sboru Continuo
Zuzana Kadlčíková (roz. Pirnerová), sbormistryně smíšeného sboru Ars Brunensis, dříve sbormistryně Sboru dětí a mládeže Kantiléna při Filharmonii Brno a umělecká vedoucí smíšeného sboru Virtuosi di Mikulov
Karel Štrégl, umělecký vedoucí a sbormistr dětského pěveckého sboru Carmina v Rychnově nad Kněžnou, dříve sbormistr Vokální harmonie v Hradci Králové a asistent Jiřího Skopala v Boni pueri, spoluautor učebnice Hudební abeceda
2. Zdůvodnění volby tématu
Jako téma samostatného projektu v kombinaci psané profilace a kulturní specializace jsem si zvolila mapování současné české sbormistrovské školy. K tomuto tématu mám velmi blízko, protože jsem od čtyř let až do maturity zpívala v Královéhradeckém dětském sboru Jitro, dnes pokračuji v Smíšeném komorním sboru Ateneo při Univerzitě Palackého v Olomouci a také se organizačně podílím na pořádání festivalu Sborové slavnosti v Hradci Králové. Proto se v problematice českých zejména dětských pěveckých sborů poměrně dobře orientuji. Sborovému zpívání se věnuji od dětství a v mnoha ohledech jsem se ve sboru naučila stejně znalostí a dovedností jako ve škole. Nejednou jsem přemýšlela (a vlastně stále přemýšlím), že bych sama vedla vlastní sbor. Ve studiu jsem dala ale nakonec přednost žurnalistice, v níž se chci ale také profilovat v hudební oblasti.
S Královéhradeckým dětským sborem Jitro jsem absolvovala mnoho koncertů a festivalů v České republice i koncertních turné v zahraničí, například ve Francii, Německu, Belgii, Maďarsku, Itálii, USA nebo Japonsku. Podílela jsem se na natáčení CD Jan Jirásek a Jitro, Jitro na Pražském jaru a Jan Vičar – Ej, Janku. Ve sboru jsem trávila opravdu velké množství svého volného času a vytvořila jsem si nejen vztah ke sborovému zpívání a k hudbě, ale také mnohá přátelství, která trvají dodnes. Sbor mi poskytl prvotřídní hudební vzdělání ve zpěvu, intonaci a práci s hlasem, ale také mě naučil samostatnosti, pečlivosti, důslednosti a disciplíně. S Jitrem občas spolupracuji dodnes, zejména na každoročním letním soustředění v Budislavi u Litomyšle, kam jezdím pomáhat s organizací a s vedením dělených zkoušek či přezkušováním zpěváků. Jiří Skopal občas oslovuje absolventy Jitra ke spolupráci na některých koncertech či kratších zájezdech, proto jsem si s Jitrem zazpívala ještě několikrát i po ukončení aktivního členství ve sboru. Mezi těmito koncerty byly například ty ve Smetanově síni Obecního domu v Praze, a sice dva s orchestrem FOK a jeden s operním pěvcem a dirigentem José Curou.
Původním nápadem bylo zpracovat projekt, který představí samotný Královéhradecký dětský sbor Jitro prostřednictvím rozhovorů se současnými členkami, reportáží z koncertů a podobně. Tento nápad jsem sdělila konzultantovi projektu Mgr. et Mgr. Páralovi a dozvěděla jsem se, že identický projekt, ale o olomouckém sboru Campanella, zpracovává kolegyně Kristina Jochmannová. Podle jeho slov se mu nikdy nestalo, aby dva studenti přišli v jednom semestru se stejným tématem. Proto mi poradil, abych téma zkusila nějakým způsobem pozměnit.
Myšlenka zpracovat projekt o českých sbormistrech, které „vychoval“ Jiří Skopal mě napadla vzápětí. Na podzim minulého roku se totiž v Hradci Králové v Kongresovém centru Aldis konal koncert k 70. narozeninám profesora Jiřího Skopala. Na tomto koncertě se svými sbory vystoupili sbormistři, které Jiří Skopal v jejich pěvecké či sbormistrovské činnosti nějakým způsobem ovlivnil. Představily se tyto sbory: přípravné oddělení Jitra Vlčí Máky se sbormistryní Lucií Gregorovič Fárovou, vokální soubor Gentlemen Singers s uměleckým vedoucím Richardem Uhlířem, Rychnovský dětský sbor Carmina se sbormistrem Karlem Štréglem, Chlapecký sbor Bonifantes a Královéhradecký mužský sbor se sbormistrem Janem Míškem, ženský komorní sbor Vokální harmonie a pěvecký sbor GYBON se sbormistrem Janem Schejbalem, chlapecký sbor Pueri Gaudentes se sbormistryní Zdenou Součkovou, komorní sbor Chorbell se sbormistryní Kateřinou Kubínovou, smíšený sbor Jitro se sbormistrem Janem Fajfrem a nakonec i Královéhradecký dětský sbor Jitro nejprve s Lucií Gregorovič Fárovou a poté si zadirigoval i oslavenec Jiří Skopal.
Večerem provázel moderátor Jiří Gibián a všech zmíněných sbormistrů se na pódiu zeptal, jak je Jiří Skopal v jejich zejména profesním životě ovlivnil. Právě na tyto odpovědi jsem si při konzultaci projektu vzpomněla a napadlo mě, že by se projekt dal zpracovat obdobným způsobem. S Mgr. et Mgr. Páralem jsme se dohodli, že toto téma bude vhodnější než pouhý obraz Královéhradeckého dětského sboru Jitro a přinese trochu jiný vhled do problematiky českých pěveckých sborů.
Výběr tohoto tématu určitě ovlivnil i fakt, že se s mnohými zúčastněnými sbormistry buď znám osobně, popřípadě jsem se s nimi někdy v minulosti setkala. S Richardem Uhlířem již třetím rokem spolupracuji na festivalu Sborové slavnosti v Hradci Králové a již dříve jsem se s ním potkávala, když jsme s Jitrem koncertovali s Gentlemen Singers. Se Zuzanou Kadlčíkovou jsem se setkala už před dvanácti lety, když byla sbormistryní brněnské Kantilény. S tímto sborem totiž Jitro několikrát pořádalo výměnné pobyty, kdy děti z přípravných oddělení z Jitra jely do Brna a bydlely v rodinách u Kantilény, měly v Brně společný koncert, a poté zase Kantiléna přijela do Hradce a ubytovávali jsme ji my. Za dobu mého působení v Jitru se navíc uskutečnilo několik setkání absolventů, a i tam jsem se se Zuzanou potkala.
Lucie Gregorovič Fárová začala jako sbormistryně v Jitru, když jsem byla v osmé třídě, takže jsem pod jejím vedením zpívala poměrně dlouhou dobu a několikrát jsem s ní byla i na zahraničních turné. Nyní se pravidelně setkáváme na letním soustředění Jitra. S Janem Míškem jsem se setkala na společném koncertu Jitra a Bonifantes, ale také na Sborových slavnostech v Hradci Králové a na různých dalších koncertech. Jediný z pětice oslovených sbormistrů, se kterým jsem osobně nikdy nemluvila, je sbormistr Rychnovského dětského sboru Carmina Karel Štrégl. I s Carminou ale Jitro několikrát koncertovalo, takže jsme se setkali minimálně na pódiu.
3. Zdroje a stav problematiky
Pěveckým sborům obecně se věnují zejména úzce zaměřená média, například hudební časopis Harmonie, Hudební rozhledy nebo vyloženě sborově zaměřený Cantus. V těchto časopisech vychází recenze na CD a koncerty, reportáže z koncertů, případně i rozhovory se sbormistry, a také servisní články, jako jsou pozvánky či zprávy o akcích. Konkrétně o Královéhradeckém dětském sboru Jitro vyšlo v těchto periodikách mnoho článků.
Do denního tisku se sbory dostávají především na regionální úrovni. V královéhradecké mutaci deníku MF DNES se o kulturní rubriku stará redaktor Petr Mareček, většinu článků o sborech, a tedy i o Jitru, píše on sám. Článek v MF DNES vychází vždy ve spojitosti s nějakou větší událostí, jako je vydání nového CD, výjezd na delší zahraniční turné, spolupráce s jinými českými či zahraničními hudebními tělesy nebo v případě návštěvy nějakého významného hosta, který s Jitrem spolupracuje, jako je například argentinský tenorista a skladatel José Cura. O dění kolem Jitra občas zpravuje i Hradecký deník. Královéhradecký dětský sbor Jitro vydává zpravidla jednou za sezónu i svůj vlastní „časopis“, ve kterém jsou články reportážního charakteru ze všech zahraničních výjezdů, soustředění a zajímavých koncertů, které sbor v dané sezóně absolvoval.
Co se týče dalších médií, sbormistr Jiří Skopal, a i členky Jitra jsou často hosty v Českém rozhlasu Hradec Králové. V České televizi se sbor objevil například v souvislosti s vystoupením v rámci každoročních Adventních koncertů, v Událostech v kultuře se objevila reportáž o spolupráci Jitra s José Curou a Česká televize také živě přenášela novoroční koncert Jitra s Českou filharmonií. Televize Nova v roce 2006 vysílala reportáž o Jitru, když se sbor vrátil do Hradce Králové ze Sborové olympiády v čínském Xiamenu, kde získal tři zlaté a jednu stříbrnou medaili, což byl nejvyšší medailový zisk ze všech zúčastněných sborů.
Rozhovorů se sbormistry, kteří jsou součástí tohoto projektu, zejména s Janem Míškem a Richardem Uhlířem, bylo výše zmíněnými médii také realizováno hned několik. Nikdy se však netýkaly přímo jejich začátků ve sborech Jiřího Skopala a jeho vlivu na jejich současnou kariéru. Mírně se tohoto tématu dotýká pouze rozhovor s Janem Míškem uskutečněný pro Český rozhlas Vltava 11. října 2017. Richard Uhlíř je pravidelně hostem Českého rozhlasu Hradec Králové, tyto rozhovory se však týkají vokálního souboru Gentlemen Singers nebo festivalu Sborové slavnosti. Rozhovory vytvořené pro tento projekt jsou tedy svým způsobem unikátní, protože na toto téma se s výše zmíněnými sbormistry zatím nikdo z médií nebavil.
O sborovém zpěvu a konkrétně o Královéhradeckém dětském sboru Jitro vzniklo i mnoho bakalářských a diplomových prací, např. na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého tuto práci napsala Ivana Kremsová, vedoucí práce byl doc. Pavel Režný, který je zde sbormistrem univerzitního sboru Ateneo. I oslovení sbormistři se ve svých diplomových pracích zabývali problematikou sborového zpěvu. Zuzana Kadlčíková napsala diplomovou práci na téma Profesor Jiří Skopal a jeho přínos k rozvoji dětského sborového zpěvu na Královéhradecku, Richard Uhlíř se v bakalářské práci věnoval svému vokálnímu souboru Gentlemen Singers.
Jak už jsem zmínila výše, samostatný projekt na obdobné téma zpracovávala kolegyně Kristina Jochmannová. Její projekt nese název Fenomén dětských pěveckých sborů v Olomouci a zabývá se sbory Campanella a Music BoDo. Naše projekty jsou si samozřejmě blízké díky tématu sborového zpěvu, ale také proto, že Jiří Skopal se při vedení Jitra v některých věcech inspiroval právě u Karla a Jiřího Klimešových, zakladatelů olomoucké Campanelly. S Campanellou se Jitro přátelilo dlouhá léta a mezi těmito dvěma sbory také probíhaly již výše zmíněné výměnné pobyty. Já sama jsem se těchto pobytů zúčastnila dvakrát. Je dokonce možné, že jsme se tehdy s Kristinou Jochmannovou setkaly, protože jsme stejně staré. Jitro i Campanella tedy vychází z velmi podobné tradice sborového zpěvu, a proto můžeme v textech mého i Kristinina projektu najít například vzpomínky na sborové zájezdy do zahraničí a na soustředění. Jedním z textů v projektu Kristiny je anketa s bývalými členy Campanelly, kde odpovídají na otázku, jak je ovlivnilo působení v pěveckém sboru, což je vlastně téma mého celého projektu.
4. Ideový plán
Základní cíle projektu a proč jsem si vybrala právě toto téma, jsem již popsala výše. Projekt obsahuje sérii šesti textů různých žánrů, konkrétně tři osobnostní rozhovory, dvě story a jeden portrét. Cílem těchto textů je nejen zmíněné sbormistry představit, ale také zjistit, jakým způsobem čerpají z toho, co se naučili coby zpěváci v dětských sborech nebo studenti pod vedením Jiřího Skopala. V textech se soustředím na mapování jejich kariéry, a také na zjištění, zda ve své práci používají nebo naopak odmítají metody Jiřího Skopala a zda celkově těží z toho, co se naučili u Skopala například v dětských sborech. V rozhovorech dávám i prostor k popsání prvního setkání se sborovým zpěvem a toho, jak sborový zpěv ovlivňuje kariéry a životy jednotlivých sbormistrů.
Dílčím cílem projektu je také poukázat na skutečnost, že být českým sbormistrem automaticky neznamená být „Kulínským“. Proto je i v názvu projektu věta „jak se žije českým sbormistrům“. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že vnímání sborového umění českou společností je stále vysoce ovlivněno téměř patnáct let starou kauzou sbormistra Bohumila Kulínského mladšího, kdy byl obviněn z pohlavního zneužívání nezletilých členek tehdy velmi prestižního světoznámého sboru Bambini di Praga. Kauza byla v té době značně probíraná v médiích a Kulínský nakonec dostal trest odnětí svobody v délce 5 a půl roku.
Od té doby je zejména na dětské pěvecké sbory nahlíženo ve stínu těchto událostí a panují předsudky, že sbormistři podobné činy páchají dnes a denně. Nejednou jsem se setkala s narážkami právě na tuto kauzu, když jsem řekla, že zpívám v dětském sboru. Proto bych ráda v tomto projektu představila sborový zpěv a sbormistry v lepším světle za cílem jistého „očištění“ jména českých především dětských pěveckých sborů.
5. Postup práce a zdůvodnění způsobu zpracování
Protože jsem si vybrala téma, u kterého jsou důležité osobní zážitky, dojmy, emoce a vzpomínky jednotlivých aktérů, zvolila jsem ke zpracování zejména rozhovory. U sbormistrů, kteří mají s Jiřím Skopalem nějaký zajímavý příběh a jsou s ním v častém kontaktu, jsem zvolila žánr story. Konkrétně jsou to texty o Lucii Gregorovič Fárové a Janu Míškovi. I tomuto zpracování však předcházel rozhovor, ze kterého jsem následně vybrala zajímavé pasáže a ty jsem umístila jako výpovědi do textu. Nejobsáhlejší rozhovor jsem provedla se Zuzanou Kadlčíkovou, jednak proto, že má za sebou velkou řadu pěveckých i sbormistrovských zkušeností v různých sborech a má tak obrovské srovnání, a také jsme obě bývalými členkami Jitra, proto jsme během rozhovoru několikrát našly „společnou řeč“ právě na toto téma.
Výběr sbormistrů, které do projektu oslovím, jsem učinila na základě těch, kteří se účastnili výše zmíněného koncertu k 70. narozeninám Jiřího Skopala, popřípadě na základě toho, že jsem si ze zkoušek s Jitrem pamatovala, že o nich Jiří Skopal často mluvil a dával je za příklad. Snažila jsem se výběr sbormistrů koncipovat tak, aby každý typ sboru měl v projektu svého zástupce. Konkrétně jsou v projektu tedy zastoupeni sbormistři a umělečtí vedoucí dětského, chlapeckého, smíšeného, ženského a mužského sboru a vokálního souboru. Chtěla jsem touto rozmanitostí typů sborů ilustrovat, že existují určité rozdíly ve vedení jednotlivých sborů, a přestože sbormistři začínali v dětském nebo chlapeckém sboru, mohou dnes úspěšně vést například mužský vokální soubor. Také jsem dbala na to, aby všichni sbormistři nebyli pouze z Hradce Králové, přestože tam je základna Skopalových žáků bezpochyby nejsilnější. Snažila jsem se poukázat na to, že Skopalova sborová škola se mohla rozšířit i v jiných místech v republice. Zúčastnění sbormistři tedy působí kromě Hradce Králové v Pardubicích, Rychnově nad Kněžnou a Brně.
Tři rozhovory jsem vedla osobně a dva písemně. K písemné formě jsem se musela uchýlit z důvodu velké časové vytíženosti některých sbormistrů nebo logisticky náročné domluvy na osobním setkání. Všeobecně ale byli oslovení sbormistři velmi ochotní se projektu zúčastnit, protože na léta strávená ve sboru vzpomínají s oblibou a svoji práci dělají rádi. Všichni jsou i zvědaví na samotný výsledek projektu.
Otázky v rozhovorech jsem koncipovala podle toho, do jakého sboru daný sbormistr ke Skopalovi chodil, případně zda vůbec chodil do sboru, zkrátka jaký má k Jiřímu Skopalovi vztah a jaký je jeho kariérní background. První otázky rozhovorů se vždy týkají začátků pěvecké a následně sbormistrovské či dirigentské kariéry. Poté se věnují osobě Jiřího Skopala, vlivu toho, co se od něj sbormistři naučili, na jejich dnešní kariéru a vzpomínkám na to, co ve sborech zažili. Ke konci rozhovorů se ptám na problematiku zejména dětských sborů, na různá úskalí práce sbormistrů a na věci, které se týkají určité metodiky a motivace ve vedení sboru. Některé otázky byly pro všechny dotazované identické, některé se ale různily.
Jako text, který celý projekt uvede a otevře téma sborového zpěvu, jsem se rozhodla zpracovat portrét Jiřího Skopala. V tomto textu představím významná fakta o jeho kariéře a zařadím do něj také některé informace a zkušenosti, které jsem získala během zpívání v Královéhradeckém dětském sboru Jitro. Díky tomuto portrétu bude pro čtenáře jednodušší chápat veškeré souvislosti v ostatních textech.
6. Sebehodnocení
Při projektu jsem několikrát narazila na problém, který jsem ale předem očekávala, a dokonce mě před ním varoval i konzultant projektu Mgr. et Mgr. Páral. Potýkala jsem se s otázkou, jak popsat běžnému čtenáři mně dobře známé skutečnosti takovým způsobem, aby je pochopil i někdo, kdo do pěveckého sboru nikdy nechodil. Z pozice naprostého insidera jsem někdy zřejmě postrádala náhled do problematiky zvenčí. U rozhovorů jsem se proto snažila, aby nesklouzly k přílišnému odborně hudebnímu rázu. Pasáže, kde se sbormistři příliš rozpovídali o práci s hlasem, intonaci, repertoáru či metodách dirigování jsem nakonec velmi zkrátila, protože takovým myšlenkám by porozuměli skutečně jenom odborníci na sborový zpěv a lidé z oboru. Veškeré slangismy, názvy skladeb, hudebních těles či jména osob z oboru jsem v textech opatřila vysvětlujícími poznámkami.
Dalším úskalím bylo, že jsem si musela dávat pozor, abych v některých případech nepoužívala sugestivní otázky. Někdy jsem totiž už předem dokázala vytušit, co dotazovaný odpoví, ať už proto, že danou osobu znám, nebo proto, že se v oblasti pěveckých sborů stále pohybuji. Při přípravě rozhovorů jsem tedy musela dbát na to, abych sbormistry k odpovědím podvědomě nenaváděla. Také bylo někdy obtížné rozlišit mezi takovými otázkami, které by zajímaly čtenáře, a těmi, na něž bych se zeptala spíše ze svého vlastního zájmu. Takovou otázkou může být například ta týkající se zábavné historky s Jiřím Skopalem. Protože pana Skopala osobně znám, u zpracovávání této části rozhovorů jsem se upřímně bavila, měla jsem však obavu, zda to tak bude i u čtenářů. Nakonec jsem se ale tyto historky rozhodla zařadit, protože většinou měly ještě nějaký další přesah, který jejich prostřednictvím sbormistři chtěli sdělit. Navíc předpokládám, že tento projekt bude číst mnoho mých známých právě z okruhu sboristů, proto by byla škoda je těmito historkami nepobavit.
Věřím, že projekt bude přínosný zejména pro ty, kteří chodili do jakéhokoliv pěveckého sboru a vnímají to jako důležitou součást svého jak profesního, tak osobního života. Naopak pro širokou veřejnost může projekt posloužit jako náhled do běžného života českých sbormistrů a jejich sborů. Díky rozhovorům třeba zjistí, že na sborovém zpěvu může být něco zajímavého a přínosného, a že všichni sbormistři skutečně nemají sklony k podobnému chování, za které byl odsouzen Bohumil Kulínský mladší. Ostatně i to bylo jedním z cílů tohoto projektu.
Projekt by mohl posloužit také jako určitá motivace pro ty, kdo v dětských pěveckých sborech stále zpívají, aby viděli, kam až se z „pouhého“ zpěváka ve sboru mohou vypracovat a jakými dovednostmi je dětský sbor formátu, jako je Jitro, může vybavit. Během působení v dětském pěveckém sboru se totiž občas může zdát, že člověk přešlapuje na místě. Takové období jsem měla asi v sedmé nebo osmé třídě, kdy jsem ještě nejezdila tak často na zahraniční zájezdy a měla jsem pocit, že mě sbor moc nebaví. Proto je důležité občas najít velmi silnou motivaci pro to, ve sboru zůstat. A nejlepší motivace může přijít od těch, kteří si podobným tělesem prošli a mohou mluvit z vlastní zkušenosti.
Projekt byl velmi přínosný i pro mě samotnou. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací o osobě Jiřího Skopala, které jsem doposud nevěděla, a také o zúčastněných sbormistrech a jejich pohledu na Skopalovu práci. Vzhledem k tomu, že se sborovému zpěvu věnuji téměř celý svůj život, zpracovávání projektu mě opravdu bavilo. Vážím si toho, že jsem se mohla setkat s lidmi, kteří jsou skutečnými špičkami ve svém oboru, a popovídat si s nimi o zájmech, které máme společné. Rozhovory se nakonec staly velkou motivací i pro mě. Přinutily mě znovu přemýšlet o tom, zda bych se náhodou neměla v hudební oblasti realizovat na profesionálnější úrovni.
Během rozhovorů vyvstala celá řada témat, která by mohla být sama o sobě předmětem samostatného projektu. Rozhodně by bylo zajímavé se zabývat například fungováním amatérských sborů, v nichž zpívají dospělí, kteří mají své vlastní zaměstnání, a jak se s jejich prioritami sbormistři vyrovnávají. Stejně tak by se dále bylo možné věnovat i vytváření motivace u dětských sborů, přičemž do tohoto tématu by se daly zařadit i názory rodičů dětí. A samozřejmě by za vypracování stál i projekt komplexně představující Královéhradecký dětský sbor Jitro, což byl můj původní úmysl, jak jsem popisovala výše. Téma, kterému bych se také ráda věnovala v podobném projektu, je fungování festivalů sborového zpěvu. Zajímavé by bylo srovnání těchto festivalů tuzemských a zahraničních.
Cíle projektu se mi, dle mého názoru, podařilo naplnit. Každý text obsahuje čistě informační část, v níž se čtenáři dozví něco o daném sbormistrovi a jeho kariérních úspěších. Tato část plní cíl představení sbormistrů. Dalším cílem bylo zjistit, jaký vliv má Jiří Skopal na současnou sborovou školu. Všichni sbormistři se nezávisle na sobě shodli na tom, že z toho, co se od Jiřího Skopala naučili, ve své práci rozhodně čerpají. Jsou s ním dokonce neustále v kontaktu, chodí si k němu pro rady a různě s ním konzultují svoji práci.
Na tomto místě bych chtěla poděkovat za spolupráci, vstřícnost a věnovaný čas všem jmenovaným sbormistrům a samozřejmě také profesorovi Jiřímu Skopalovi, bez jehož skvěle odváděné práce bychom se v rozhovorech neměli o čem bavit.
7. Literatura, zdroje + konkurenční projekty
http://jitro.cz/index.php?page=zus#pedagogove
http://www.bonipueri.cz/biografie-boni-pueri/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bohumil_Kul%C3%ADnsk%C3%BD
http://www.bonifantes.cz/o-sboru/historie/
