Ondřej Holba Tajná policie v Rusku zrušila ke konci loňského roku na čtyřicet koncertů, a to většinu navíc nešikovně na poslední chvíli. Postižení se dotklo punkových a rockových kapel, největší měrou si ale smlsli na rapperech. „Tady vidíš, že rap všude funguje a hraje prim,“ komentuje situaci a postavení rapu český rapper Josef Změlík alias Idea.
Kremelskému šéfovi leží rap v žaludku proto, že vidí jako jeho hlavní motivy protest, sex a drogy. Právě ty vnímá východní mocipán jako největší hrozbu a možnou cestu k poškození národa. Taky mu vadí nadávky, které samozřejmě ruské děti jinde než od rapperů neuslyší. Nevadí ale spíš Vláďovi, že si například takový neposlušný Husky na poslední desce párkrát štěkl na jeho a vládní adresu?
K plné prohibici rapu se ale Putin odvážit nechce, možná si totiž vzpomněl na třicátá léta u jeho zaoceánských přátel. Sám uznává, že zásahy vlády jenom zvýší popularitu perzekuovaných umělců. Své by mu k tomu mohl říct třeba losangeleský Ice Cube, který byl se svou skupinou N.W.A. v hledáčku FBI za píseň F*uck The Police, která se nakonec stala all time hitem. Putin proto chce po úřadech, aby vymyslely způsob, jak rap kontrolovat a navést ho na „správný směr“. Strašák z východu nenechává klidnými ani české a slovenské rappery. „Když už politika omezuje hudebníky, v tomto případě rappery, tak to už je fakt zle,“ říká na zásahy v Rusku Róbert Sirý neboli Rosy.
„Předpokládám, že jde o nějakou formu cenzury nebo perzekuování rapperů za jejich názory. V Rusku bych se tomu ani nedivil. Svoboda slova tam funguje tak, jak se některým kruhům hodí a ani novináři to tam nemají lehké,“ má o věci jasno slovenský rapper Tono S., občanským jménem Anton Suchota, který také nešetřívá hezkými slovy na vládu svého státu.
Putin by rád tabuizoval některá témata, která zní z pódií, v obavě z úpadku národa. Neuškodí ale v jednadvacátém století národu spíš cenzura, která bude lidem zakrývat oči před skutečnostmi? Ano, dá se jaksi předpokládat, že někteří hudebníci nepohrdnou něčím tvrdším, než je alkohol, a možná dokonce i provozují sex, no a semtam si na to třeba vzpomenou v singlu. Opravdu se ale Vladimír tolik bojí o svůj lid, nebo mu jde o jeho osobnostní kult a stále pevné držení otěží zkroceného medvěda? To ví ale jenom on. Každopádně se ale nejde divit tomu, že si rappeři a další umělci stěžují na úřední šikanu, když jim v klubech vypínají elektřinu nebo rovnou ruší koncerty. Pilířem rapu byl, je a bude protest, hlas nespokojeného lidu. Otevřenost mluvit o všem lidském je sílou tohoto žánru. A základem umění je svoboda, na to by neměli zapomínat ani mocní.
