Vít Kubant 1) Cíl práce
Rok 2020 se jistě zapíše do učebnic dějepisu jako období, kdy celý svět zachvátil koronavirus. I když to zpočátku vypadalo, že se jedná pouze o problém velmi vzdálené Číny, rychle se přes Itálii začal šířit do celé Evropy. A čím více se České republice přibližoval, tím více začal naplňovat zpravodajskou agendu všech českých médií. Na začátku pandemie bylo spousta otazníků, málo odpovědí a hlavně ohromný čtenářský „hlad“ po informacích. To dokládají i čísla Netmonitoru, podle kterých v lednu před koronavirovou krizí navštívilo zpravodajský server Českého rozhlasu iROZHLAS.cz 1,6 milionu reálných uživatelů, ale v březnu na web zavítalo již 3,16 milionu uživatelů. Podobně čtenost stoupala i dalším zpravodajským webům.
I mě témata spojená s koronavirem zastihla při mé práci právě v redakci iROZHLAS.cz, do které jsem na začátku září 2019 nastoupil na stáž a poté zůstal jako externí pracovník. Do samostatného projektu jsem tak zařadil výběr deseti článků, které jsem průběžně napsal od února do dubna. Cíle napsání těchto článků bych pomyslně rozdělil na dvě části. V té první, která vznikala na úplném počátku koronaviru v Česku, přinášely články odpovědi na základní otázky čtenářů, v té druhé začaly na povrch prosakovat informace, které poukazovaly na určitou nepřipravenost vlády, ale i zneužívání krize k marketingovým a politickým kampaním.
2) Zdůvodnění volby tématu
Během pandemie jsme se v redakci iROZHLAS.cz, které jsem součástí, koronaviru věnovali na každodenní bázi. Můj projekt proto ukazuje, jak se krize během týdnů vyvíjela. První z článků symbolizují dobu, kdy teprve krize začínala a nikdo nevěděl, co od ní čekat. Další články jsou důkazem toho, že se média snažila, i přes nedostatek informací ve veřejném prostoru, vysvětlit lidem, co je koronavirus a jak se chovat. Text „Nákupy před dveře, se psem na pár minut a rodina v oddělené místnosti. Jaká jsou pravidla karantény?“ už spadá do období, kdy pandemie propukla a média měla za úkol lidi uklidnit a zajistit jim příjem informací.
Poté se zpravodajství trochu změnilo. Následující texty, které jsem psal pro server iROZHLAS.cz, vypovídají o tom, že novináři začali být kritičtí a zjišťovat, v čem vláda udělala chybu. Článek ze Slaného například ilustruje jeden z největších problémů krize – nedostatek zdravotnického materiálu. Podobně i text o testování na nemoc. Poslední dva texty ukazují období, kdy začal covid-19 ustupovat. Ve společnosti byl sice stále důležitým tématem, ale zejména v souvislosti s jinými oblastmi jako je školství nebo bezpečnostní politika. Celkově by měly texty ukázat průřez toho, jak média informovala během krize nebo co byla klíčová témata.
3) zdroje/stav problematiky
Jak už jsem uváděl výše, koronavirová krize se stala hlavním tématem pro všechna média nejen v České republice. Vznikala tak spousta textů a příspěvků, které informovaly o situaci a problémech spojených s koronavirem. I tak se ale stále objevuje spousta témat, která jsou zajímavá a stojí za to je zpracovat. Tak to bylo i v případě mých textů, kdy například články VIDEO: Strážník uhodil během kontroly u rybníka dívku do obličeje. Jeho chování prověří inspekce, Kolik lidí Česko otestovalo na koronavirus? ‚Netušíme, musí se to přepočítat,‘ uvedlo ministerstvo nebo Ředitel nemocnice ve Slaném: Nechali jsme si ušít látkové roušky, sami si mícháme dezinfekci přinášely zajímavá svědectví a následně je přebírala i další česká média.
4) ideový plán
Původně jsem chtěl mít samostatný projekt zaměřený na fake news a dezinformace, ale poté, co propukla pandemie koronaviru, jsem si uvědomil, že i samostatný projekt s politickou profilací by měl nějakým způsobem odrážet aktuální dění ve společnosti. Proto jsem se nakonec rozhodl odevzdat výstupy k tomuto tématu, které mohou zároveň sloužit jako vzorek mediálního obsahu z období krize.
Některé témata jsem samozřejmě dostal zadané od redakčních editorů, nebo se vyvíjely podle aktuální agendy. Ale i během této situace jsem se snažil přemýšlet nad tím, aby výsledný projekt byl žánrově i tematicky pestrý. Proto soubor textů obsahuje jak přehledové články, tak rozhovor s ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěch nebo rozhovor s ředitelem nemocnice ve Slaném, z kterého jsem nakonec vytvořil rozšířenou zprávu, protože ve veřejnoprávní médiu by měly zaznít názory obou zainteresovaných stran.
5) Postup práce
Jeden z prvních článků, které jsem ke koronaviru napsal byl na konci února a nesl titulek Je lepší zůstat doma, psal s ohledem na koronavir Rohlik.cz. ‚Už to měníme, byla to chyba,‘ říká majitel. Z dnešního pohledu se může zdát, že se článek zabýval banální věcí, nesmíme ovšem opomenout, jaká situace v České republice 26. února byla. V celé Evropě bylo zhruba 400 případů nákazy nemocí covid-19, z toho 322 v Itálii. V Česku vrcholila nákupní hysterie, ve které Češi v supermarketech vykoupili například mouku a další trvanlivé potraviny, premiér Andrej Babiš apeloval, aby lidé nepropadali nákupní horečce, a ministerstvo zdravotnictví vydalo doporučení, aby lidé nejezdili do severoitalských oblastí. Této situace začali zneužívat některá média ale i obchodníci, kteří těmito marketingovými prohlášeními přispívali v šíření strachu.
Když jsme si této na první pohled nenápadné věty na serveru Rohlik.cz v redakci všimli, editoři rozhodli, že se jí budeme zabývat. Nejprve jsem volal mluvčí společnosti, ale ta ani na opakované telefonáty nereagovala. Telefonní číslo nebylo na majitele Tomáše Čupra v redakčním systému evidováno, ale poskytla mi ho novinářka Kristýna Guryčová.
Čupr o problému již věděl a ujistil mě, že se pracuje na jeho odstranění. Další, komu jsem volal, byla mluvčí ministerstva zdravotnictví Gabriela Štěpanyová, od které jsem potřeboval pouze hlas do článku, že žádné takové opatření ministerstvo nevydalo.
Ve stejný den jsme v editorem Janem Bartoňkem vymysleli, že bychom mohli udělat článek, který by přinášel přehled a základní informace o novém koronaviru. Abychom získali větší přehled, co čtenáře zajímá, rozhodli jsme se pro formu, která se v redakci serveru iROZHLAS.cz běžně nepoužívá. Ještě ten den jsme spolu s editorem sociálních sítí zavěsili na facebook a twitter výzvu, ať nám čtenáři do komentářů napíšou jejich otázky, vybereme ty nejzajímavější a nejčastější a v souhrnném článku přineseme odpovědi. Druhý den mi na stole ležel papír se zhruba čtyřiceti otázkami, z nich jsem udělal výběr dvanácti otázek.
Tento článek Pomůže v boji s koronavirem alkohol? Jak jsou ohroženy děti? Přinášíme odpovědi na otázky čtenářů byl pro zpracování ale i časově asi nejnáročnější z celého projektu, protože se mi dlouho dobu nedařilo kontaktovat správné respondenty – buď se nechtěli k problematice vyjadřovat, nebo byli časově zaneprázdnění. Poprvé jsem kvůli tomuto výstupu kontaktoval náměstka ministra zdravotnictví Romana Prymulu, který v té době ještě nebyl známý, ale později se stal tváří boje proti koronaviru. Podařilo se mi kontaktovat i kandidáta věd Františka Kožíška z Národního referenčního centra pro pitnou vodu a oddělení hygieny vody nebo specialistu na pracovní právo Jana Procházku. Využila jsem i již natočený rozhovor Českého rozhlasu Plus s biochemikem Tomášem Cihlářem a Dvacet minut Radiožurnálu s Romanem Prymulou. Celý článek jsem poté konstruoval s především s důrazem na přehlednost, tedy otázka – odpověď.
I další týden jsem pokračoval v podobném duchu, ovšem poprvé již z nařízené home office. Česká vláda nařídila, že každý, kdo se vrátí z Itálie, musí do karantény. Jak ale konkrétně karanténa probíhá, ani jak přísná musí být nebylo zřejmé. Proto jsem opět vytvořil článek ‚otázka – odpověď‘, ve kterém jsem čtenáři přinášel odpovědi na základní otázky. Nejdříve jsem se snažil kontaktovat tehdejší hlavní hygieničku Evu Gottvaldovou, ta ale na telefonáty nereagovala, poté jsem zatelefonoval ředitelce středočeské hygieny Jarmile Rážové, ta mě ale odkázala na svou mluvčí Danu Šalamunovou, protože se připravovala na schůzku s českou vládou. Ve svém článku jsem ale nechtěl mít hlas tiskové mluvčí, nýbrž experta v oboru. Proto další volba padla ředitelku Krajské hygienické stanice Ústeckého kraje Lenku Šimůnkovou, právě v tomto kraji se v prvních dnech evidovalo nejvíce nakažených. V den zveřejnění článku Nákupy před dveře, se psem na pár minut a rodina v oddělené místnosti. Jaká jsou pravidla karantény? bylo v Česku 19 pozitivně testovaných na přítomnost koronaviru v těle.
V další fázi zaplavily Česko informace, že nemocnice naprosto postrádají jakékoliv ochranné prostředky a Státní fond hmotných rezerv již veškeré zásoby vydal. Do pomyslné mozaiky tak zapadá rozhovor s ředitelem nemocnice ve Slaném Štěpánem Votočkem Ředitel nemocnice ve Slaném: Nechali jsme si ušít látkové roušky, sami si mícháme dezinfekci, který byl jeden z prvních, kdo na nedostatek ochranných pomůcek a informací upozornil. Vláda se snažila vzbudit dojem, že ochranných pomůcek je dostatek. Rozhodl jsem se proto, že článek nebude koncipovaný jako klasický rozhovor, ale udělám z něj rozšířenou zprávu, ve které dám prostor pro vyjádření i oficiálním institucím. Oslovená mluvčí ministerstva zdravotnictví ale odpověděla, že denně vyřizuje desítky dotazů a odpověď teprve pošle, žádná ale nepřišla. Premiér Babiš den po zveřejnění článku na tiskové konferenci dokonce řekl, že pokud v některých nemocnicích ještě ochranné pomůcky nejsou, osobně je tam odveze. Rozhodl jsem se ho tedy pomocí SMS zprávy kontaktovat, odkazoval jsem se na jeho vyjádření a položil jsem mu otázku, kdy tedy nemocnice ve Slaném nebo v Mladé Boleslavi mohou roušky očekávat. Přišly mi tyto odpovědi: „respiratorybyli distribuovanyvcera vecer armádou musí zolatnovat svoje požadavky u kraje“, za deset minut přišla druhá zpráva, ve které se psalo: „Pani hejtmankanresi mladou boleslav Slany nepatri kraji“.
I v dalším článku Dorazí do Česka miliony chybějících roušek a respirátorů? ‚Trh je nyní naprosto anomální,‘ říká Vojtěch jsem se zabýval chybějícími rouškami a respirátory. Po konzultaci s editorem Bartoňkem jsem zjistil určité nesrovnalosti v povinně zveřejňovaných smlouvách na portálu Hlídačstátu.cz. Premiér Babiš totiž tvrdil, že České republice nevyšly obchody na až patnáct milionů roušek a respirátorů, které již byly uzavřené. Smlouvy o uzavřeném obchodu ale nikde nebyly zveřejněné. I když se jedná o rozhovor s ministrem zdravotnictví zvolil jsem po domluvě s editorem ne zcela typický způsob zpracování. Článek bych tak rozdělil na dvě části. V té první vysvětluji čtenáři problematiku a uvádím ho do kontextu, v té druhé následuje přepis samotného rozhovoru s ministrem Vojtěchem, který přinesl zajímavé informace a zjištění.
Viktor Jílek rozlišuje dva základní typy rozhovorů – zpravodajské a publicistické. Své rozhovory, jak s Adamem Vojtěchem nebo Štěpánem Votočkem, považuji za publicistické, protože jsem mohl reagovat na výpovědi dotazovaného. „Pro publicistické interview jsou užívány všechny typy otázek, tedy nejen alternativní, dichotomické a doplňující, ale rovněž otázky otevřené a kontrolní. (…) Dalším specifikem je náhrada otázky větou oznamovací v rámci dialogické repliky, případně užití nedokončené výpovědi, na které dotazovaný v intencích dialogu navazuje.“
Článek Systém ve školách se bude muset doladit, zmírnil Babiš svůj výrok o dodržování metrových rozestupů se z části opírá o kontroverzní výrok premiéra Andreje Babiše na portálu Blesk.cz, kde prohlásil, že školy by po svém znovuotevření měly zajišťovat mezi dětmi metrové rozestupy. Výstup vznikl na popud šéfredaktora Radka Kedroně, který mi volal, abych Babišovi napsal, zda si za výrokem stojí, nebo ho chce upravit. Součástí článku byl i hlas ministra školství Roberta Plagy z České televize a již dřívější vyjádření předsedy Asociace ředitelů základních škol Michala Černého.
Text s titulkem Kolik lidí Česko otestovalo na koronavirus? ‚Netušíme, musí se to přepočítat,‘ uvedlo ministerstvo s ohledem na zjištění a dopad na veřejnou debatu za největší poklad tohoto projektu. Chtěl jsem zjistit, zda se počet provedených testů rovná počtu otestovaných osob, protože na speciálním webu ministerstva zdravotnictví ke koronaviru byl uváděn počet provedených testů, ale v různých vyjádřeních ministerstva se tyto dva pojmy často zaměňovaly. V první fázi byli editor i šéfredaktor přesvědčeni, že ministerstvo uvádí počet testovaných lidí, po poradě mi ale dali možnost tuto skutečnost prověřit. Obrátil jsem se tedy zároveň na mluvčí ministerstva zdravotnictví a Ústavu zdravotnických a informací a statistiky ČR. Z ústavu mi žádná odpověď nepřišla. Z ministerstva mi volala Renata Povolná, že to už jednou prověřovali a počet testovaných se rovná počtu provedených testů. Po mých dodatečných otázkách a naléhání mě ale ujistila, že to znovu prověří a ozve se mi.
Při dalším prověření skutečně zjistila, že se tyto dvě statistiky nerovnají. K tomu mi potvrdila, že ani jedna instituce nemá přesný počet lidí, které se na koronavirus otestovali. Statistika je tak zkreslující, protože každý nakažený musí podstoupit nejméně tři testy (první, který prokáže jeho pozitivitu, druhý, zda je již vyléčen, pokud vyjde negativní, musí za několik dní podstoupit další test, třetí, který negativitu potvrdí), v některých případech ale byl pacient testován i více než desetkrát. Do článku jsem poté vytáhl i twitterový příspěvek ministerstva zdravotnictví, kde pojmy zaměňuje.
Po schůzce s prezidentem Milošem Zemanem v Lánech odletěl ministr vnitra Jan Hamáček s policejním prezidentem Janem Švejdarem vrtulníkem zpátky do Prahy. Cestou si ale „zaletěli“ a cestovali tak například přes Karlštejn nebo Křivoklát. Téma pro článek Z Lán do Prahy letěl Hamáček přes Křivoklát. ‚Zkontrolovali jsme situaci v Praze a okolí,‘ říká. Během pandemie se dostavily do Čech slunečné víkendy a odborníci měli největší strach ze shlukování se lidí u turisticky atraktivních destinací. Neobvyklé trasy si v aplikaci FlightRadar24 všiml šéfeditor zpravodajství Českého rozhlasu. Kontaktoval jsem tak policejní mluvčí, zda by mi mohla potvrdit informace, že v policejním vrtulníku seděl i šéf ústředního krizového štábu Hamáček, ta ale tuto záležitost odmítla jakkoliv komentovat. Informace mi tak potvrdil až sám Hamáček, podle kterého s policejním prezidentem zkontrolovali situaci v okolí Prahy a v hlavním městě.
Z nařízení vlády se lidé mohli venku pohybovat pouze ve dvou a vždy museli mít zakrytá ústa a nos. Skupina mladých lidí u rybníka v Praze Řepích ale toto nařízení porušila a přijela je na to upozornit městská policie. Jeden ze strážníků ale postupoval agresivně, když uhodil dívku do obličeje, její kamarádka to natočila a umístila na facebook. Nejdřív jsem se tedy snažil kontaktovat autorku videa a příslušnou policejní stanici. Autorka na dotazy nezareagovala a na stanici mně oznámili, že nemají povolení mluvit s médii a že se mám obrátit na tiskovou mluvčí Irenu Seifertovou, vznikl článek VIDEO: Strážník uhodil během kontroly u rybníka dívku do obličeje. Jeho chování prověří inspekce. Video s popisem celé kauzy rychle zaplnilo titulní stránky českých médií.
Poslední, desátý, článek vznikl z výroků náměstka zdravotnictví Romana Prymuly na tiskové konferenci. Po dvou měsících, kdy byly zavřené školy a děti byly doma, prohlásil, že se školy opět budou moci otevřít, protože riziko přenosu mezi dětmi je téměř nulové.
Vybrané zpravodajské výstupy bych poté nejčastěji zařadil do zpravodajského žánru rozšířené zprávy. „Rozšířené zprávy představují texty, které kromě základních informací odpovídají na otázky jak a proč, dále rozvádí hlavní fakta pomocí dalších skutečností.“
6) Sebehodnocení
Myslím si, že všechny texty zasáhly tehdejší celospolečenskou debatu a jejich výběr do samostatného projektu dobře reflektuje hlavní témata, jakými se česká média zabývala. Problémy shledávám především v době samotné. Pro mě jako začínajícího novináře bylo toto období velmi profesně náročné, protože se ještě více uplatňovaly požadavky na přesnost a rychlost informace. I samotné zjišťování skutečností v prvních fázích pandemie bylo obtížné, protože mluvčí byli zavaleni dotazy ze všech médií, experti a odborníci dávali médiím několik rozhovorů týdně a shánět respondenta, který si mohl udělat chvíli bylo obtížné.
Určitě by šlo lépe dopracovat některé články tak, jak postupovaly v čase. Jde například o výstupy o nemocnici ve Slaném nebo údajích o počtu testovaných, kde s odstupem času cítím, že téma šlo ještě určitým způsobem posunout dál, ale v té chvíli to bylo mimo mé časové možnosti.
Přínos projektu a samotných textů je nepochybně v nových zjištěních. Věřím i v to, že například texty, které odpovídaly na základní otázky ohledně koronaviru a karantény, mohly být čtenářům užitečné ve všedním životě a zabraňovaly šíření dezinformací.
7) Literatura
JÍLEK, Viktor. Žurnalistické texty jako výsledek působení jazykových a mimojazykových vlivů. Olomouc: Univerzita Palackého, 2009.
JÍLEK, Viktor. Lexikologie a stylistika nejen pro žurnalisty. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005.
