Dagmar Halová
Krátký text – rozšířená zpráva
Počet exekucí roste. Řešením je finanční gramotnost
Praha – Česká exekutorská komora zveřejnila statistiky exekucí za rok 2011. Čísla jsou alarmující. Soudy loni nařídily přes 930 tisíc exekucí. Počet exekucí se tak oproti roku 2010 zvedl více než o čtvrtinu.
Podle exekutorské komory je nárůst exekucí způsobený ekonomickou krizí, finanční vyčerpaností dlužníků a zvýšeným zájmem věřitelů o exekutorské služby.
„Exekutorská komora vnímá nárůst počtu nařízených exekucí jako signál k rozšíření své osvětové činnosti,“ uvedla tisková mluvčí Exekutorské komory ČR Petra Báčová. Momentálně již Exekutorská komora provozuje bezplatnou právní poradnu. Pro radu je možné přijít si jak osobně, tak se zeptat telefonicky či e-mailem. V blízké době chce rovněž na své stránky umístit vzdělávací materiály.
Jak ovšem zdůraznil viceprezident Exekutorské komory Jiří Prošek, problém není jen v neznalosti problematiky exekucí. Řešit se musí i nízká finanční gramotnost.
Tu se snaží zvyšovat řada projektů, které jsou však zaměřeny pouze na děti. Často bývají ve formě soutěží nebo zařazování finanční problematiky do výuky. „U nás finanční gramotnost vyučujeme v rámci matematiky. Paní učitelka má na to vzdělávací kurzy, takže vždycky, když se jí vyskytne příležitost, něco dětem o finanční gramotnosti řekne. Vím, že děcka jsou na tom díky ní v oblasti finanční gramotnosti daleko vzdělanější než já,“ přiznala ředitelka Základní školy Liptál Věra Halová. „Na jiných školách bývá finanční gramotnost vyučoavná i jako samostatný předmět. My ale nemáme tolik dětí, takže by se jich asi dost nenašlo,“dodala.
Mladé generace by se tak v budoucnu mohly vyvarovat finančním problémů díky znalostem získaným již v dětství. Chybí však projekty zaměřené na dospělé. Pokud už se nějaké vzdělávací programy pro ně realizují, řeší až situaci, kdy se lidé dostávají do skutečně vážných potíží.
Střední text – informačně edukativní
Finanční polštář poslouží jako brzda při pádu životní úrovně
Díky finančnímu polštáři v podobě dostatečné rezervy se dá předejít řadě problémů. Taková rezerva je vlastně něco jako očkování proti exekucím. Ve chvíli, kdy jsou zprávy o dlužnících a lidech s existenčními problémy více než časté, je načase začít myslet na zadní vrátka.
Vždycky mějte peníze v záloze
Nemít žádnou finanční rezervu je jako řídit auto bez bezpečnostních pásů. Ve chvíli, kdy se stanete obětí dopravní nehody, vás bezpečností pásy ochrání před nejhorším. Když vám na dveře zaklepou nenadálé výdaje nebo přijdete o příjmy, ochrání vás právě finanční rezerva.
Prakticky nikdo neuvažuje nad tím, zda jsou či nejsou bezpečností pásy v autě zbytečné. Stejně tak není dobré přemýšlet o zbytečnosti, resp. užitečnosti finanční rezervy.
Argument, že nemáte z čeho rezervu vytvářet, je naprosto lichý. Data Českého statistického úřadu mluví jasně. Průměrné čisté měsíční příjmy v domácnostech na osobu v roce 2011 se pohybovaly v rozmezí 11 a 12 tisíc korun měsíčně. Z toho výdaje na volný čas, stravovací a ubytovací služby v součtu činily okolo třinácti set korun. A to statistika nerozlišuje, jaký je rozdíl mezi výdaji na nejnutnější potraviny a odívání a na to, co už je navíc. Odhadem patnáct procent výdajů domácností tak jde na věci, které by si mohly odpustit. Nějakou drobnou radost si člověk samozřejmě udělat musí, ale statistika je důkazem toho, že i z malého příjmu se dá po pětistovce, nebo třeba i po stokoruně, odkládat. Protože pokud si ty drobné radosti neodpustíte teď, v okamžiku kdy by vám rezerva pomohla a vy ji mít nebudete, přijdete o tyto radosti úplně.
A pokud máte pocit, že skutečně nemáte kam sáhnout, porozhlédněte se kolem sebe, kdy by se dalo ušetřit. Co třeba náklady na energie? Spousta domácností energiemi plýtvá. Své také udělá zateplení, výměna dodavatele či pouhá výměna starých elektrospotřebičů a žárovek za úspornější. Šetřit se dá také na potravinách, či cestování. V některých městech stojí za to propočítat, zda je levnější jet autobusem nebo se ve více lidech složit na společnou cestu autem. Typickým příkladem je třeba Zlín, kde se cesta autem ve dvou vyplácí už od dvou lidí ve voze se spotřebou 7 litrů na 100 kilometrů.
S tím, že rezerva je nezbytná, souhlasí i uživatelka diskuzního serveru Toluna 11karina: „Ano vytvářím si rezervu, v dnešní době, kdy musí člověk platit pravidelně složenky a svoje další závazky, je taková rezerva životně důležitá,“ píše.
Neradi si to přiznáváme, ale stoprocentně jisté pracovní místo dnes nemá téměř nikdo. Stejně tak vám může zkřížit plány úraz či nemoc. Nebo se pokazí elektrospotřebič a rychle bude potřeba pořídit nový. Jak dlouho vydržíte bez ledničky? Bez finanční rezervy vám v takové situaci nezbude nic jiného, než se zadlužit. V podstatě nasednete na tobogán, kterému se říká dluhová spirála.
Diskuze o tom, zda je rezerva potřeba či ne, je tedy zbytečná. Otázkou spíše zůstává jak a kde finanční polštář vytvořit.
Penízům pod matrací bude lépe v bance
Ne všichni důvěřují bankám. Pro spoustu lidí je příjemnější mít své úspory doma v šuplíku, než aby je svěřili bance. Pokud však své peníze zašijete do matrace, schováte pod polštář či ukryjete mezi knihy, budete znevýhodněni možná ještě více, než tušíte.
Prvním „ale“ pro ukrývání peněz v hotovosti je nulový úrok. Vaše peníze neustále ztrácejí hodnotu kvůli inflaci.
A jestli si myslíte, že vaše peníze jsou v šuplíku ve větším bezpečí než v bance, vězte, že nejsou. Váš šuplík na rozdíl od banky není pojištěný na 100 % vkladu. Příchod zloděje nebo ničivý požár jsou navíc pravděpodobnější než krach finanční instituce.
Běžný účet pro peníze na každý den
V každé domácnosti žije jeden nebo více majitelů běžného účtu. Jedná se o prakticky nepostradatelný nástroj pro běžné fungování. Měl by však sloužit výhradně pro každodenní potřebu. Úrok na něm se u většiny bank pohybuje v řádech desetin procenta. Jen výjimečně přesáhne jedno procento. Proto se nevyplatí mít na běžném účtu peníze, o nichž víme, že je nebudeme potřebovat na své pravidelné útraty. Veškeré finanční rezervy je lepší přesunout tam, kde je zhodnocení alespoň na úrovni inflace.
Spořicí účet ano, ale chce si to dát pozor
Spořicí účty představují šikovný nástroj pro uchování peněz, na které chceme mít možnost kdykoli sáhnout, ale nepotřebujeme je mít každý den po ruce. Úrok se na spořicích účtech pohybuje od jednoho do tří procent.
„Spořicí účet mám, ukládám si tam nezbytnou rezervu naší domácnosti, je to pro mne dost důležité,“ přiznává 11karina na serveru Toluna.
Spořicím účtem však nelze nahradit klasický běžný účet. Nejenže některé instituce podmiňují založení spořicího účtu tím, že u nich musíte běžný účet mít, ale zároveň spořicí účty neumí všechny operace tak, jako běžné účty. Většinou z nich lze posílat peníze pouze na omezený počet účtů. Chybí i možnost hromadných či trvalých příkazů k úhradě.
Při výběru spořicího účtu je taky potřeba dát si pozor na fintu, které se odborně říká pásmové úročení. Jsou dvě možnosti, jak takové úročení vypadá.
Banka x se chlubí úrokem 2,8 % ročně. Úročení má však rozdělené do pásem. Pokud budete mít na spořicím účtu méně než 20 000 korun, zúročí vám tyto peníze pouze sazbou 0,5 % ročně. Zůstatek mezi 20 000 korunami a 200 000 korunami zúročí slibovanými 2,8 % ročně, ale když našetříte víc než 200 000 korun, bude úrok opět 0,5 % ročně.
Banka y taky klientům slibuje úrok 2,8 % ročně. Je však ještě rafinovanější než banka x. Stejně jako první banka zůstatek do 20 000 korun úročí pouze úrokem 0,5 %. Sumu mezi 20 000 korunami a 200 000 korunami však nezúročí 2,8 %. Na prvních 20 000 korun stále dostanete úrok 0,5 % a pouze na peníze, které jsou navíc, se vám bude vztahovat sazba 2,8 %. Ve výsledku je tedy úrok menší. To, co bude nad 200 000 korun, vám pak opět bude zhodnoceno 0,5 %.
I když se zdá, že takovéto triky nejsou úplně košer, banky si je dovolit můžou. Proto není dobré sáhnout hned po prvním účtu s vysokým úrokem. Vždycky je potřeba si zjistit, co za tím stojí.
Přístup k penězům jen po internetu
Spořicí účty lze zpravidla ovládat buď zejména, nebo výhradně prostřednictvím internetového bankovnictví. U některých ani nejde vkládat hotovost. Výhodou spořicích účtů bývají minimální, nebo dokonce žádné poplatky za bankovní služby. Není problém sehnat účet, u kterého nemusíte platit za založení, vedení, platební transakce ani za jiné základní služby.
Spořicí účty často mají své výhodné podmínky právě jen z toho důvodu, že je jde ovládat jedině po internetu a operace na nich jsou pouze bezhotovostní. Pokud nejste dostatečně technicky zdatní na to, abyste se dokázali o veškeré své peníze starat jen pomocí počítače, výběr spořicích účtů se vám výrazně zúží. Než si spořicí účet zařídíte, rozhodně se zeptejte, jakými způsoby pak budete moci se svými penězi nakládat.
Jednoduše je potřeba vybrat si spořicí účet, který vám sedne. Jde jen o to rozmyslet si, co od něho čekáte, abyste byli s ním byli spokojení.
NA JAKÉ PENÍZE NESAHAT, KDYŽ POTŘEBUJETE VYBRAT REZERVU
Existuje i spousta jiných možností, kam si ukládat úspory. U většiny z nich byste si však měli rozmyslet, k jakému účelu ty peníze budou, a podle toho vybrat způsob, jak je investujete.
Termínované vklady pro ty, co neradi riskují
Zajišťují vám jistý výnos. Nevýhodnou však je, že peníze si můžete na termínovaný vklad dát jen v případě, že jste si jistí, že je nebudete v dohledné době potřebovat. Úložku, kterou na termínovaný vklad dáte, musíte zafixovat, a pokud ji vyberete dříve, bude to pro vás značně nevýhodné.
Termínované vklady jsou jako stvořené pro investory, kteří nechtějí riskovat kvůli vyššímu zisku nebo kteří vědí, že peníze budou chtít třeba za rok vybrat na pořízení nového auta. Můžou si totiž být jistí, že úrok, který jim banka slíbila při podpisu smlouvy, určitě dostanou, na rozdíl třeba od spořicích účtů nebo podílových fondů.
Podílové fondy jsou během na dlouhou trať
Mezi podílovými fondy je potřeba pečlivě vybírat. Liší se podle investiční strategie a každý klient si musí dobře rozmyslet, co od takových fondů čeká. Jestli dáte přednost jistotě před výnosem, vybírejte z konzervativních fondů. Pokud rádi riskujete a chcete se těšit z velkého zhodnocení, měli byste se rozhodovat spíše mezi fondy, které jsou dynamické. Než do fondu vložíte své úspory, zjistěte si, do čeho daný fond investuje a s jakou strategií. Zároveň si zjistěte, jak se vašemu vyhlídnutému fondu dařilo v minulosti. Jsou to informace, které vám napoví, jaký fond vybrat.
„Už to je hodně dávno, co jsem jeden fond měla. Dnes už bych se do nich asi nedala. Kdo tam chce vložit peníze, musí dobře vybírat,“ přiznává na serveru Toluna uživatelka lidavv. Jedním dechem však dodává: „Říká se, že risk je zisk. To asi opravdu platí, ale riskovat může ten, kdo má přece jen více peněz a případná riziková investice, když nevyjde, ho úplně nezrujnuje. Takže je to opravdu hodně individuální, jak se kdo rozhodne. Kdybych měla dostatek financí a chtěla zariskovat, asi bych se vrhla na akciové trhy a tam to zkusila. Je to ale investice dneska opravdu nejistá, riziková a určitě dlouhodobá, ovšem může se tak v budoucnu opravdu vydělat. Znám takový případ ve svém okolí. Každý člověk by dnes měl být trochu finančně gramotný, zajímat se o různé produkty a popřípadě se domluvit s nějakým dobrým finančním poradcem, který by mu měl ušít spořící program přímo na míru.“
Podílové fondy jsou skutečně vhodný nástroj pro spoření, pokud se rozhodujete pro dlouhodobou investici. V krátkodobém horizontu totiž hrozí, že své peníze vyberete zrovna ve chvíli, kdy na finančních trzích dojde k propadu. Z dlouhodobého hlediska však kvalitní fondy dokážou tyto výkyvy vyrovnávat.
Stát zároveň podílové fondy podporuje. Pokud investujete déle než šest měsíců, nemusíte platit 15% daň z výnosu.
Stavební spoření zatím nejen na bydlení
I když stát měnil podmínky pro stavební spoření, pořád je v mnoha případech nejvhodnější variantou pro to, jak investovat. Žádný jiný finanční produkt vám totiž negarantuje tak vysoké zhodnocení. A fáma, že peníze ze stavebního spoření jdou použít jen a pouze na bydlení, je zatím nepravdivá. Platí to pro úvěr ze stavebního spoření, na spoření samotné ne.
Státní příspěvek na stavební spoření momentálně činí 10 % z vkladu ročně, maximálně však 2 000 korun. Z toho vyplývá, že ideální je na stavební spoření každý rok vložit 20 000 korun, protože tak dosáhnete nejvyššího možného výnosu. Co se však málo ví, do vkladu klienta se počítají i úroky z úroků z minulých let. Takže ne vždy je zapotřebí vložit celých 20 000 korun, abyste získali maximální státní příspěvek.
Další prvek, který vám peníze na stavebním spoření zhodnocuje, jsou úroky, které připisuje stavební spořitelna. Zpravidla se pohybují od 2 do 3 procent. Úročí se jak vaše vklady, tak i státní příspěvky a úroky z minulých let.
Stavební spoření je však potřeba mít alespoň 6 let. V opačném případě si stát vezme své příspěvky zpět. Po uplynutí této doby se zase smlouva automatiky prodlužuje a peníze si můžete kdykoli vybrat. Ovšem pozor, nenechte se zlákat zástupcem stavební spořitelny k uzavření nové smlouvy. Znovu by se spustila šestiletá fixace vašich úspor.
„Na stavební spoření ukládám peníze dětem. Až budou větší, bude se jim hodit každá koruna,“ říká Vlaďka Stolbová. A má pravdu. Stavební spoření je jedním z efektivních způsobů, jak našetřit svým ratolestem na krok do života.
Stavební spoření je tedy prostředek, který vám zaručí jistý výnos, ovšem má i svá omezení. Z oblasti krátkodobých investic, při nichž vám nevadí nedostupnost finančních prostředků, však jednoznačně vyhrává. Rozhodně ale nepoužívejte stavební spoření na ukládání peněz, které byste mohli potřebovat ze dne na den. Život by vám znepříjemnily nejen sankce za předčasné zrušení smlouvy, ale také až tříměsíční výpovědní lhůta.
Penzijní připojištění, aneb užijte si odpočinek ve stáří na úrovni
Penzijní připojištění je dalším z produktů, které stát výrazným způsobem podporuje. Moc dobře totiž ví, že reálná hodnota státních důchodů bude postupně klesat a pokud současní mladí lidé nebudou chtít na stará kolena žít na pokraji chudoby, musí si na poklidné stáří našetřit.
Penzijní připojištění je však skutečně určené jen a pouze na střádání úspor pro život v důchodu. Při předčasném výběru totiž klient přichází o státní příspěvky, které tvoří významnou část zhodnocení. A hrozí další mu i další sankce. Přijde totiž i o výhodu daňových odpočtů.
Jediný okamžik, kdy můžete své peníze vybrat předčasně a zároveň beztrestně, nastává poté, co uběhne patnáct let od založení vašeho prvního penzijního připojištění. V tu chvíli si můžete vybrat polovinu naspořené částky, tedy výsluhovou penzi.
Penzijní připojištění je tedy vhodný způsob ukládání peněz na stáří. Svým zhodnocením je zajímavé zejména pro dnešní čtyřicátníky a starší. Mladší lidé ho mohou buď zkombinovat, nebo přímo nahradit investičními životními programy.
Investiční životní programy: chce to trpělivost
Investiční životní programy najdete v nabídkách pojišťoven. Fungují tak, že si v nich klient pojistí smrt na minimální částku – třeba 10 tisíc korun – a peníze, které do programu ukládá, jdou na investice do podílových fondů.
Stát investiční životní programy podporuje formou daňových odpočtů. Ovšem pokud si své peníze vyberete dříve než v šedesáti, musíte úlevy na daních státu vrátit.
Investiční životní programy jsou o to výhodnější, o co déle je máte. Z největšího zhodnocení se tak mohou těšit zejména mladí lidé. Někteří rodiče je dokonce zakládají svým nezletilým dětem. Pravdou zůstává, že investiční životní programy potřebují alespoň 20 let, aby dokázaly peníze zajímavě zhodnotit. Pro starší klienty je lepší zaměřit se spíše na penzijní připojištění. V případě investičních životních programů by totiž mohli být zklamáni nižším výnosem. Tyto programy totiž opravdu potřebují více času.
„Na budoucnost si určitě budu spořit, jestli to bude na důchod, to už je věc jiná,“ uvažuje Jiří Palička. „Potřebuju si do budoucna vytvořit rezervy. Protože pokud je nebudu mít já, určitě mi nikdo nebude nic zadarmo dávat. Státní důchod je to poslední, na co bych se spoléhal. Spořit si začnu hned, jak budu mít stabilní příjmy.“
V investičních životních programech peníze nejsou fixované, výběr tudíž na první pohled není tak ztrátový jako u penzijního připojištění. Na peníze, které si sem šetříte, byste však měli sahat, jen pokud už skutečně nemáte žádnou jinou možnost. Nejenže budete muset dodanit, co vám stát odpustil. Čím kratší domu peníze v investičních životních programech máte, tím menší je výnos. Čas zde hraje obrovskou roli. Nechat peníze v programu o nějaký ten rok déle znamená vydělat více peněz.
Rozhodně peníze nevybírejte během prvních dvou let. Zde je investice jednoznačně ztrátová a uškodili byste si. Po tomto období však zpravidla nastává zvrat a peníze začínají pracovat.
Dlouhý text – rozhovor
S penězi hlavně rozvážně a odpovědně
Jak obezřetně nakládat s penězi vysvětluje Karel Višnovský, obchodní vedoucí poradenské společnosti, na finančním domečku. Tedy na pomůcce, která má za úkol objasnit lidem, že stejně jako dům má své základy, jež se musí postavit první, tak i u financí nemůžeme začínat od střechy. „Finanční domeček znázorňuje, jak by měl člověk přemýšlet o svých financích z krátkodobého i z dlouhodobého pohledu,“ říká Višnovský.
Pořád kolem sebe slyšíme, jak nás ohrožuje ekonomická recese. Lidi se dostávají do finančních problémů buď kvůli dluhům, nebo bojují se ztrátou příjmů kvůli zdravotním problémům. Navíc si zaměstnanci nemůžou být jistí, zda si udrží práci. Dá něco dělat se proti tomu, aby se lidi nedostali do finančních problémů kvůli takovýmto nečekaným událostem?
Tak určitě dá. Finanční zajištění rodiny vychází z takzvaného finančního domečku, který znázorňuje, jak by člověk měl přemýšlet o svých financích z krátkodobého i z dlouhodobého pohledu. A co se týká nečekaných událostí, tak takové zajištění přímo vybízí k nějakému pojištění a k vytváření rezervy na nenadálé výdaje.
Jak má taková rezerva vypadat?
Doporučuje se, že by si člověk měl udržovat tří až pětinásobek průměrných měsíčních výdajů rodiny. V případě ztráty zaměstnání si je člověk za tuto dobu schopen novou práci najít. A pokud je řeč o zdravotních problémech, taková rezerva mu dá prostor dát se nějak do pořádku.
Ale když třeba člověk skončí na vozíčku, asi mu taková rezerva nevystačí…
Potom nastupuje pojištění, které řeší zdravotní problémy. Právě kombinace rezervy a pojištění by měla rodinu zajistit na dostatečnou dobu.
Ještě se vrátím k té rezervě. Není to hodně? Tři až pět měsíčních výdajů?
Je to hodně, proto ji nikdo nemá a tolik lidí je v problémech. Takže teď vzniká otázka, co je hodně. Pokud uvažujeme čtyřčlennou rodinu s výdaji okolo pětadvaceti tisíc, mělo by rezervu tvořit zhruba 100 000 korun. Ta rodina se musí rozhodnout, jestli si odpustí tři, čtyři dovolené a radši si vytvoří rezervu. Když se něco pokazí, nebude muset šahat po spotřebitelských úvěrech, nabídkách lichvářů a tak dále. Takže skutečně možné to je.
Anebo druhá možnost je, že rodina, o které mluvíme, prostě pojede na tu dovolenou. Jenže pokud ta rodina nutnost rezervy respektovat nebude, skutečně se může dostat do existenčních problémů.
Co tvoří základy finančního domečku?
Základem všeho, a to platí i pro finanční domeček, je určitá odpovědnost. Zde je to odpovědnost vůči lidem, kteří od vás očekávají pravidelný příjem. Nejčastěji mluvíme o partnerech a dětech.
Jak mám podle finančního domečku s touto odpovědností naložit?
V momentě, kdy teda řeším základy, měl bych pamatovat na situaci, kdy nebudu schopen tu svoji odpovědnost dodržet a zemřu.
To zní hodně tvrdě…
Ano, ale měl bych být nějakým způsobem kryt i pro tento případ. Dosáhnu toho buď tím, že mám nějakou rezervu, nebo majetek dostatečně vysoký na to, aby z něho moje rodina vyžila, třeba ho mohla prodat, pronajímat, a tak dále. Pokud takový majetek nemám, musím být pojištěný právě pro případ smrti.
V jaké výši by taková pojistka měla být?
Tady bych měl počítat s tím, že by člověk měl být krytý minimálně na dvacet měsíců čistého příjmu. To jsou necelé dva roky. Ze statistiky vyplývá, že za tuto dobu je rodina schopna se s nastalou situací srovnat. I když naprosto ideální je rezerva na dva až pět let.
A co když nezemřu? Pak budou poplatky za pojistku promrhané peníze.
Tak samozřejmě když nezemřu, je to to nejlepší, co se může stát. Ale v každém případě promrhané peníze to nejsou. Zase se musíme podívat na obě strany té mince. První strana je, že si teda nebudu na pojistku platit žádné peníze, ale když zemřu, moje rodina je ve většině případů nahraná. Průměrná česká domácnost má totiž rezervy na dva měsíce. Ale co potom? Pak musí nastoupit rodiče, známí, úvěry. A už se to s tou rodinou veze.
Takže spíš je to takový pocit těch klientů, že když nezemřu, tak jsem vyhodil ty peníze. Ono to tak není. Oni získávají za to tu jistotu, že jejich rodina bude v pořádku. A navíc se to dá řešit různým způsoby. Na finančním trhu třeba existuje v rámci pojištění spořící složka, která dorovnává to, co klient zaplatí na rizika, takže ve výsledku na konci dostane třeba tolik, kolik vložil. Toto je ale spíše pro dobrý pocit klienta, spořit ve smlouvě, která kryje rizika rodiny je hloupost.
Je vůbec někdy zbytečné být proti smrti pojištěný?
Ano, pojištění se v žádném případě nedá paušalizovat a musí být vždy nastaveno každému na míru dle jeho individuálních a aktuálních potřeb. Krytí smrti je zpravidla nevhodné a zbytečné pro lidi nemající dluhy ani rodinu nebo stálého partnera, který je na nich závislý.
Když se posuneme v domečku do prvního patra, co by tam mělo být?
Tak primárně by tam mělo být zajištění pracovní síly živitelů rodiny. Živitelé by totiž neměli brát v potaz jen situaci, kdy zemřou a nebudou, ale i situaci, kdy se jim něco stane a oni to přežijí.
Co si mám pod tím představit?
Když to vysvětlím na příkladu, mohlo by jít o nějaké trvalé následky zapříčiněné vážným úrazem, zkrátka něco, co toho člověka vyřadí z běžného fungování, sníží se nebo minimálně omezí jeho příjem a naopak vzrostou náklady na tohoto člověka. Třeba na lékařskou péči nebo na pořízení pomůcek pro jeho život. Dá se říct, že ono je to finančně ještě větší problém, než když člověk zemře. On totiž nepřináší příjem a ještě ho navíc odebírá. Čili tady se zase bavíme o zajišťovacích prostředcích pro tyto případy. Opět se můžeme zajistit majetkem, který ale musí být v dostatečné výši, aby se dalo říci, že nahradí příjem živitele.
V jaké výši by to mělo být?
Záleží, v jaké formě ten majetek je. Jestli je tím majetkem firma, která generuje stabilní příjem a zároveň bude běžet i bez živitele, potom se dají spočítat průměrné příjmy z té firmy. Pokud má člověk hmotný majetek, je potřeba ho nějakým způsobem sečíst, vyčíslit kolik z toho plynou třeba pronájmy, pokud vlastní byty. Anebo spočítat, kolik by vyneslo zpeněžení majetku.
Co když takový majetek nemám?
Tak se vracíme opět k pojištění, toto je totiž velmi dostupný a dá se říci, že i levný způsob jak ochránit svou rodinu.
Je v prvním patře domečku ještě něco?
Určitě. Je tam řešení bydlení. Nejčastěji se tady bavíme o zajištění bydlení, které už rodina má. Tzn., proti nějakým rizikům typu povodeň, záplava, vyhoření. Ve většině případů nebývá problém zajištění sjednat. Takže pak se nemusím potýkat se situací, kdy přijde velká voda, sebere mi dům a já nemám kam jít.
Jak by mělo takové pojištění vypadat, abychom neslýchali to, co bývá ve zprávách při každých záplavách? Tedy, že rodina měla pojištěný dům, ale pojišťovna nic nezaplatila.
Správná pojistka by měla vypadat tak, že má klient zvolenou odpovídající pojistnou částku. Je to limit, do kterého pojišťovna plní. Je to právě pojistná částka, která je ve většině případů dost podceněná.
Jak se taková pojistná částka teda stanovuje?
Závisí na aktuální hodnotě nemovitosti. Mělo by se vycházet z nějakého posledního odhadu, čili majitel nemovitosti by si ten odhad měl nechat udělat, byť to stojí nějaké peníze. Není nic horšího než podpojištěný dům, protože skutečně ta pojišťovna nejenže nevyplatí to, kolik ten dům stál, ale vyplatí takzvané krácené plnění z důvodu podpojištění.
Co to znamená?
Znamená to, že třeba když máte dům v hodnotě dvou milionů, ale pojistíte si ho jenom na jeden milion, ve chvíli, kdy o ten dům přijdete, pojišťovna vám vyplatí pouze pět set tisíc. Tedy polovinu pojistné částky, protože jste ten dům měli podpojištěný na padesát procent. Není to sice pravidlo a neříkám, že tato situace vždy nastane. Ale pojišťovny na to mají právo a dojít k tomu může.
Není nakonec lepší pojistnou částku pro jistotu nadsadit?
Pojistná částky by měla odpovídat tomu, jak očekáváme, že poroste hodnota nemovitosti do doby, než budeme pojištění znovu opravovat. Dá se tedy říci, že nadsazovat pojistnou částku se nemusí, spíše je třeba pravidelně aktualizovat smlouvu. Když nadsadíte pojistnou částku, budete zbytečně platit za dražší pojistné.
Jak často se má kontrolovat, jestli pojistná částka odpovídá?
Rámcově se bavíme o nějakých dvou až čtyřech letech. Měli bychom se podívat na veškerý majetek, zkrátka jestli ta pojistná částka sedí. A taky základ je mít tam pojištěnou třeba i tu záplavu. Jednoduše pokud nějaká pojistná událost ve smlouvě není, pojišťovna samozřejmě neplní.
Máme první patro finančního domečku celé?
Ještě ne, ještě je tam poslední věc. Tou je zajištění příjmu v případě situace, kdy pracovat nechci nebo nemůžu. Což je v 99 procentech stáří, jednoduše důchod. Lidi u nás mají socialistický pohled na problematiku penzí: On se o mě někdo postará, ono to nějak dopadne. Ono se to nějak vyřeší. Ono se to ale bohužel nevyřeší nijak. Oni si to musí vyřešit sami ti lidé.
Takže Češi si obecně moc neuvědomují, že státní důchody budou klesat?
Nechtějí to slýchat, ale naštěstí se situace v tomto ohledu zlepšuje. Jde o to, že člověk by měl s tímto počítat. V jednom krásném dni do toho důchodu odejde a státní důchod, co si budeme povídat, není rozhodně to, co jsou naše čisté příjmy.
Jak velký je ten rozdíl?
U mladých lidí se můžeme dostat až na desetinu příjmu, u těch starších je to trošku lepší. Ale rozhodně nikdo nemůže říct: ‚Důchod, jó ten mám super.‘
Co s tím?
Člověk by už v průběhu svého produktivního věku měl připravovat peněžní prostředky na situaci, kdy půjde do důchodu. Protože ona nastane.
Co když se důchodu nedožiju?
V tom případě peníze připadnou lidem, o kterých řeknete, že chcete, aby je dostali. U spousty lidí vzniká takový ten strach, aby si někdo jejich úspory nenechal, aby to nikdo nevzal, aby to nešlo státu nebo komukoliv. Jednoduše jde ale jen o to, že člověk by měl myslet na zadní vrátka a na situaci, kdy už pracovat nebude chtít nebo nebude moci.
Prošli jsme zajištění příjmů, bydlení i důchody. Máme už hotové první patro domečku? Může si být člověk jistý, že když má všechno takto vyřešené, že se mu nemůže nic stát?
Ne, nemůže. Ještě chybí právě ta krátkodobá rezerva, o které byla řeč na začátku. Ta by to první patro měla završovat. Až potom by se dalo říci, že to důležité vyřešené máme.
A jak domeček vypadá potom?
Potom je tam patro nazvané režie. To slovíčko režie může znít trošku zavádějícím dojmem, jde o to, že jsou tam znázorněné věci, jako je dovolená, auto, atd. To ale neznamená, že když má člověk vyřešené všechno včetně rezervy, musí si koupit nové auto a musí jet na dovolenou. To pouze naznačuje to, že tady by si mohl za volné peníze koupit tyto věci.
Ale když mám vyřešené základy i první patro, už si můžu začít zbytek peněz užívat…
Jenže tady nad tím patrem režie je patro spoření, resp. krátkodobé spoření. Může tam patřit spoření pro děti, spoření na splnění snů, na rekonstrukci domu, prostě spoření na cokoliv. A takový strop toho finančního domečku je železná rezerva. To jsou prostředky, na které se nešahá. Jsou uložené v nějakém majetku, ať už jde o investici nebo o hmotný majetek. Jednoduše je to rezerva, kdy ta rodina na ni může sáhnout v případě nejvyšší nouze a uspokojit tak své potřeby. Tím chci říct, že režie není o tom, že teď by se ty finance musely utratit.
Když máme finanční domeček postavený od základů po střechu, už je všechno v pořádku?
Dá se říci, že pokud je finanční domeček nastaven správně, tedy nejenže jsou řešeny všechny ty body, ale že jsou řešeny správně, tak se dá říci, že ano.
On je ten domeček docela komplikovaný. Mít správně řešené všechny body asi není úplně jednoduché. Je třeba na hledání informací vhodný internet?
Finanční domeček je skutečně mnohem komplikovanější, než se může na první pohled zdát. Internet je fenomén dnešní doby, to ano, ale nikdy nenahradí lidský mozek.
V čem spočívá jeho nevýhoda?
Pokud se bavíme o výběru vhodného produktu, tak zde již na pár oblastí pojištění a spoření máme jisté srovnávače. Ovšem účelem těchto srovnávačů je prodat a nikde není napsáno, že porovnání je úplné a správné. Srovnávače také rozhodně nedělají žádné vyhodnocení potřeb, a jak mohu něco nabídnout, aniž bych znal potřeby? Pár vyplněných vstupních kolonek určitě nestačí.
Je chyba jenom ve srovnávačích?
Ne, většina lidí totiž vybere produkt podle nejnižší ceny či nejvyššího výnosu, ale přečte si někdo pojistné podmínky nebo se u spoření podívá se na rizikovost a volatilitu (kolísání hodnoty, pozn. red.)? V drtivém množství případů ne. A jsme tedy zase na začátku, člověk má sice nejlevnější produkt, který je ale skoro vždy nevhodný. Pojištění nebo spoření totiž není o ceně. Nejlevnější auto, doktor nebo právník také nejsou paušálně nejlepší.
Ale srovnávače nejsou jediný zdroj informací na internetu…
Jistě, internet ještě nabízí možnosti různých blogů, serverů o financích, rubrik časopisů, jenže nalejme si čistého vína, kdo je píše? Odborníci z praxe, kteří přichází do kontaktu s realitou, nebo odborníci z praxe co sedí ve své kanceláři? Či dokonce jen teoretici, kteří tento obor vystudovali, nebo ještě hůř nevystudovali. Podle mě jsou tyto servery největší zlo, kde člověk může čerpat informace.
Nakolik jsou články na takových serverech nekvalitní?
Jednak jsou doslova napěchovány různými polopravdami, takřka bulvárními články, pro čtenáře zavádějícími informacemi bez znalosti kontextu a pozadí, v některých případech i holými nesmysly. Navíc spousta z nich je ovlivňována či vlastněna různými finančními institucemi nebo přímo finančně poradenskými firmami. Tudy cesta nevede, a pokud nedojde k zásadní kultivaci finančního trhu a sdělovacích prostředků, tak ani nikdy nepovede.
A co zajít na přepážku?
Zaleží, co od toho člověk očekává. Jestli chce pomoci naplnit prodejní kvótu daného přepážkového pracovníka nebo fundovaně poradit? Pokud variantu jedna, tak je tam správně, pokud variantu dva, je tam špatně. Ne nadarmo samy finanční instituce nazývají přepážky jako prodejní místa, jde tam totiž o prodej a o nic jiného. Podle mě, je aktuálně jediná správná cesta najít kvalitního finančního konzultanta, pracuje zdarma, je nezávislý, přizpůsobí se a dlouhodobě pečuje.
A jak poznám dobrého konzultanta?
To je otázka. To je ohromný problém celého tohoto oboru. Dobrý konzultant se totiž nepozná, ten se musí osvědčit. Ale existují takové základní body, podle kterých když se člověk bude řídit, tak by na dobrého konzultanta mohl natrefit.
Jaké body to jsou?
Dobý konzultant by mohl být na doporučení, tzn., z osobní zkušenosti nějakého známého, který už ho má ozkoušeného alespoň po nějakou dobu.
Další věc je dát si pozor na takové ty věty, které značí něco nekalého. Typu: ‚Kdo vám prosím vás tohlencto dělal? To je strašný‘ nebo ‚Nejlepší by bylo toto všechno zrušit a udělat to znova nějakýma jinýma smlouvama.‘ To jsou takové fráze, kdy by člověk měl zpozornit a začít si ty informace shánět od nějakého jiného poradce.
To mám mít ty konzultanty dva?
Pokud je ten poradce dobrý, nebojí se konfrontace s nějakým dalším člověkem z oboru a dokáže si obhájit svoji pravdu. Takže pokud má klient nějakou pochybnost, doporučil bych, ať si nechá zpracovat projekt od konkurence a porovná ho.
Dá se i podle projektu poznat, jestli spolupracuji s kvalitním odborníkem?
Je to jeden z parametrů, na kterém se může a také nemusí projevit kvalita.
Jak takový kvalitní projekt vypadá?
Určitě by vám měl poradce navrhnout více variant řešení, všechny vám zdůvodnit a nechat na vás, kterou si vyberete. Projekt by také měl být přehledný a odborně pojatý. Zní to děsivě, ale skutečně narazíte i na konzultanta, který vám přinese projekt obsahující spoustu nepřehledného textu, co obsahuje hovorové výrazy. Tady je zase potřeba zbystřit a mít se na pozoru.
Kolik schůzek proběhne, než mi poradce řekne, co mám dělat?
Ideálně tři. Nejprve by si měl od vás konzultant zjistit, s čím vlastně potřebujete pomoci. Na druhou schůzku by měl přijít s projektem a důsledně ho s vámi projít. Pak jsou dvě možnosti. Buď budete mít k projektu připomínky a poradce podle nich projekt do další schůzky opraví, nebo se můžete domluvit na tom, jaké smlouvy vám do příště nachystá. Něco nekalého naopak značí to, když poradce dorazí se smlouvami k podpisu už na první schůzku. Tady je jasné, že nic nebude přizpůsobovat vašim potřebám, ale že mu jde jen o to, vám prodal finanční produkty, ze kterých bude mít největší provizi.
Krátký text – Glosa
Jak finanční polštář dámu k nervozitě přivedl
Tak jsem se bavila s jednou paní, která mi řekla, že finanční polštář si vytvářet nechce a nebude, protože nemá z čeho. Po zaplacení kosmetiky, kina, výletů s rodinou a nového módního oblečení jí prý nic nezbývá. A byla by nervózní, kdyby si tyto radosti musela odpustit jenom kvůli nějaké finanční rezervě. Už mi však tato milá dáma neřekla, jak moc bude nervózní, když jí příjmy vypadnou a nebude si muset odpustit jen část těchto radostí, ale přijde o úplně všechny. Rozhovor ukončila s tím, že ji znervózňuje mluvit o tak nepříjemných věcech jako jsou nemoci nebo ztráta zaměstnání. A protože bylo vidět, že tuto nervozitu nepředstírá, nechtěla jsem ji znervózňovat ještě více a přistoupila na debatu na jiné, méně závažné a o poznání méně znervózňující téma. Jen tiše doufám, že až tuto paní potkám znovu, bude pouze nervózní z toho, že ji kadeřnice špatně ostříhala a nikoli z toho, že se při pádu z výšin své životní úrovně pěkně natloukla, protože nepřistála.
Záměr
Cíl práce
Tato práce si klade za cíl vytvořit soubor textů z oblasti osobních financí, které mají čtenáři posloužit jako zdroj informací a zároveň mu poradit, jak s těmito informacemi naložit. Za důležité považuji objasnit čtenáři základní pojmy z této problematiky a vysvětlit mu, jak odpovědně přistupovat k rodinným financím tak, aby se nedostal do existenčních problémů. Vzhledem k rozsahu práce bude velmi široké téma rodinných financí omezeno pouze na problematiku základní finanční odpovědnosti.
Zaměřím se na předcházení finančním problémům, které domácnostem vznikají v důsledku ekonomické recese. Texty se budou věnovat tvorbě rezervy, situacím, které se dají ošetřit pojištěním, a zároveň poukážu na hrozby, na něž si musí spotřebitel na finančním trhu dát pozor.
Výstupem samostatného projektu tak bude komplexně zpracovaná problematika zásad spotřebitelského chování na finančním trhu, která by mohla být publikována jako hlavní téma v tištěném periodiku.
Zdůvodnění volby tématu
(zajímavost/důležitost/atraktivita tématu, jeho místo v rámci dané tematické mediální oblasti, vztah k ní)
Téma Rodinné finance v době ekonomické recese mi poskytuje dostatečný prostor pro uplatnění mé profesní i tematické profilace. Slibuji si od něj, že budu moci na textech prokázat své schopnosti popsat problematiku, o kterou se i ve svém volném čase velmi zajímám.
Široké téma rodinných financí z důvodu rozsahu této práce zúžím pouze na téma spotřebitelského chování na finančním trhu. Ačkoli si to české domácnosti příliš neuvědomují, finanční gramotnost úzce spojená s finančními produkty je velmi důležitý aspekt, který by měl patřit k základnímu vzdělání. Konec konců dnes již bývá zařazován do výuky na základních školách. Chybí však dostatečné šíření finančního povědomí mezi dospělou populací, jejíž převážná část finanční gramotnosti nebyla učena, jelikož za minulého režimu tato dovednost nebyla potřeba. Rodiny, které tyto znalosti nemají, popř. se jimi neřídí, se pak setkávají s nedostatkem finančních prostředků na uspokojení základních potřeb, v lepším případě nejsou schopny nakládat s penězi tak, aby si mohly dopřát vyšší životní úroveň.
Často mají nereálné představy o zákonitostech na finančním trhu a doplácejí tak na svou neznalost. Příkladem bývá nepřipravenost na důchod a rapidní snížení životní úrovně při odchodu do penze. Existenční problémy také mohou způsobit nevhodně nastavené pojistné smlouvy, jelikož klienti pojišťoven často žijí v domnění, že když něco platí, nemusí se bát rizik. V kritických okamžicích však kvůli špatným smlouvám nemusí dostat plnění.
Vůči některým rizikům se buď nelze pojistit, nebo je efektivnější si pro tyto případy vytvořit rezervu. Domácnosti však často tuto rezervu nemají nebo peníze ukládají nevhodným způsobem.
Výše zmíněné problémy pak ústí v zadluženost českých rodin, vzrůstající počet exekucí a nutnost osobních bankrotů.
Jsem přesvědčena o důležitosti zařazování témat, jako je toto do mediálních obsahů. Jestliže mají média plnit mimo jiné i funkci edukativní, neměly by v jejich výstupech témata objasňující čtenářům, jak přistupovat k rodinným financím, chybět.
Denně se k nám dostávají zprávy o tom, že je ekonomika v recesi[1], základní potraviny a jiné produkty zdražují[2], zvyšují se náklady na bydlení[3], stát nemá dostatek prostředků na sociální podporu a důchody[4], hrozí růst nezaměstnanosti[5], aj. Ve snaze udržet si životní úroveň se domácnosti zadlužují a nepřizpůsobují své výdaje své reálné ekonomické situaci[6].
Pravidelně nás média informují o případech rodin, které se dostaly do dluhové spirály a hrozí jim, že přijdou o střechu nad hlavou. S vysokou frekvencí se ve zpravodajství objevují rozhovory s důchodci a sociálně slabými, kterým podpora státu nestačí na pokrytí jejich běžných výdajů. V souvislosti s prakticky každou informací o zdražování, ať už jde o energie, daně, nebo prostě ekonomický vývoj, nám média poskytnou obrázek typické rodiny s dětmi, která se kvůli nedostatku financí nedokáže s nastalou situací vyrovnat.
Ne všechny, ale většina z výše zmíněných problémů jsou způsobeny nedostatečnou informovaností, nízkou ekonomickou gramotností a nesamostatností, resp. neschopností populace se o sebe postarat bez pomoci státu. Výše zmíněné situace se dají řešit legislativními zásahy, to jistě. Ale řešení na úrovni zákona zpravidla zmírní důsledky, už však nezabrání vzniku příčin, které k ekonomickým problémům domácností vedou. Tyto příčiny může značně omezit dobrá informovanost obyvatelstva.
A právě proto jsem si zvolila toto téma. I ve svém profesním životě bych se chtěla zabývat právě problematikou osobních financí. A zvyšování finanční gramotnosti považuji za jeden ze základních prostředků, jak udržet dobrou životní úroveň obyvatelstva i ekonomickou prosperitu státu.
Zdroje/stav problematiky
(už to někdo někdy dělal? jak postupoval? k čemu dospěl? na co a jak projekt navazuje?)
Co se týče zdrojů informací, budu čerpat zejména z vlastních zkušeností a znalostí. Konkrétní data získám z oficiálních statistik. S ohledem na informace dostupné z portálu upmedia.cz, podobné téma na Katedře žurnalistiky Univerzity Palackého v Olomouci ještě nikdo nezpracovával. Pokud je řeč o zařazování toho tématu v médiích, již se samozřejmě podobně zpracovaná témata objevila, což považuji za velmi přínosné. Nemluvím teď o výše zmíněných varovných zprávách referujících o problémech domácností, ale o určité prevenci, která radí, jak kritickým finančním situacím předcházet.
Osobním financím se věnují např. servery ihned.cz[7], aktuálně.cz[8], financninoviny.cz[9], idnes.cz[10], aj. Je tak velmi přínosné, že učí své čtenáře přemýšlet o rodinném rozpočtu. Některá konkrétní data však bývají nepřesná a zavádějící.
V televizní žurnalistice se rodinným financím věnuje pořad České televize Krotitelé dluhů. Působí jako dobrý odstrašující příklad, který diváky varuje před neuvážlivým zadlužováním, ovšem neposkytuje informace, jak finančním problémům předejít.
Krotitelé dluhů se na obrazovkách českých domácností objevují ve středu okolo desáté večer (nemají přesný vysílací čas). Jejich repríza pak bývá vysílána v sobotu okolo druhé hodiny v noci. Dosáhl však zajímavého efektu: „‘Krotitelé dluhů pomohou ukázat, na co by si měli lidé dávat pozor – na neřešení problémů, na špatné rady na bankovních pobočkách, na dealery pojistek, na hloupou bezstarostnost. Ke konci první série si mi stěžoval šéf jedné pojišťovací sítě, že jeho dealeři musí klientům vysvětlovat, že oni tu analýzu jako v televizi nedělají. Řada lidí díky Krotitelům pochopila, že skutečný finanční poradce se nejprve ptá na jejich cíle a teprve pak něco navrhuje. A doufám, že na podzim to naučíme ještě více lidí,‘ uzavírá Tomáš Prouza.“[11] Pořad Krotitelé dluhů jsou tak první vlaštovkou v českém televizním vysílání, která ovlivňuje uvažování českých spotřebitelů na finančním trhu.
Problematiku finanční gramotnosti Český rozhlas zařazuje do svého vysílání ve dvou pořadech. Přibližně každé dva týdny to je v rámci pořadu Radíme vám na stanici Český rozhlas Sever. Vysílací čas je v 8:30 a 17:30 hodin. Druhým pořadem je Poradna na stanici Český rozhlas Praha po desáté a třinácté hodině. Tento pořad se tématu rodinných financí věnuje pravidelně každou středu. Po skončení pořadu se navíc posluchači mohou ptát na rady na online chatu.
Jedná se o další způsob, jak rozšiřovat povědomí o finanční gramotnosti mezi lidmi. Kvalita však značně kolísá. Některé relace jsou ze strany odborníků na velmi vysoké úrovni, jindy jsou jejich vyjádření subjektivní a možná i kvůli malému prostoru zavádějící. Oba pořady trvají patnáct minut, což specialistům neumožňuje vyjádřit se dostatečně přesně a v nutných souvislostech. Pořad Poradna však tento problém alespoň částečně vyřešil pokračováním relace ve formě internetové diskuze.
Na rozdíl od Krotitelů dluhů se oba pořady produkované Českým rozhlasem zaměřují spíše na prevenci a snaží se posluchače naučit zacházet s financemi. V tomto jsou dle mého názoru výrazně účinnější a prospěšnější pro domácnosti, které se ještě do finančních problémů nedostaly a tudíž mají možnost špatné finanční situaci předejít. Navíc tyto pořady myslí i na opačnou stránku mince, a to na rady ohledně toho, jak efektivně ušetřit.
Je však zřejmé, že na finanční gramotnost se z elektronických médií zaměřují výhradně média veřejnoprávní. Bylo by přínosné, kdyby se této problematice věnovala i komerční média, protože mají větší sledovanost. Své by jistě udělala i větší propagace a popularizace pořadů tohoto typu.
Projekt se bude ani ne tak snažit na výše zmíněné mediální obsahy navázat, jako je spíše doplnit. Vzhledem k tomu, že jeho cílem je vysvětlit občanům základní pravidla finanční odpovědnosti, měl by spíše výše zmíněným článkům a pořadům předcházet. Faktem totiž zůstává, že i když média informují o charakteristikách produktů a o příležitostech a hrozbách na finančním trhu, lidé často neumí s těmito informacemi naložit.
Ideový plán
(rozpracování cíle práce: čeho se chce dosáhnout? Zasazení projektu do souvislostí již existující reflexe žánrově a technologicky spřízněných realizací tématu apod.)
Jak už bylo naznačeno v bodu 1, mým cílem je zpracovat komplexní soubor textů, který čtenáři poskytne návod, jak se jako spotřebitel na finančním trhu chovat. Všechny texty budou vycházet z kontextu ekonomické recese, jelikož současná situace v ekonomice přímo vybízí k maximální obezřetnosti na finančním trhu. Mým cílem bude čtenáři vysvětlit, jak s jednotlivými produkty zacházet, jaká jsou jejich specifika a k čemu jsou určeny, protože jejich špatné užívání může čtenáře připravit o nemálo finančních prostředků.
Hlavní text bude mít formu rozhovoru, v němž obchodní vedoucí poradenské společnosti čtenáři objasní problematiku tzv. finančního domečku, tedy systému pravidel, na základě kterých by měl spotřebitel přistupovat ke svým financím tak, aby se vyvaroval finančním nesnázím.
Střední text by měl čtenáři poskytnout obecný přehled o produktech a umožnit mu snazší orientaci na finančním trhu. Ideálním výsledkem by bylo, kdyby se ze čtenáře stal po přečtení těchto textů spotřebitel znalý situace, který není náchylný na pochybné nabídky dealerů a zároveň dokáže možnosti nabízené finančními institucemi využívat ke svému maximálnímu prospěchu.
Cílem textu naopak nebude srovnávat konkrétní produkty, protože vývoj na finančním trhu ústí v časté změny. Čtenář spíše potřebuje znát základní pravidla, na základě nichž se bude v konkrétních situacích rozhodovat, než mít detailní přehled o nabídkách finančních institucí.
Třetí text bude reagovat na aktuální událost v oblasti rodinných financí, čímž zasadí celé téma do současného kontextu.
Čtvrtý, nejkratší text bude subjektivní a shrne celou problematiku.
Jak již bylo řečeno výše, podobně zpracovaná témata se již v médiích objevují. Nejde však o příliš častý jev a zároveň je problematické, že kvalita textů či pořadů se pohybuje na různých úrovních i v rámci jedné redakce. Minimálně však podobně zpracovaná témata zvyšují povědomí o problematice rodinných financí, jejich dopad je ale stále minimální.
Kromě textů podobných tomu mému, které by se mohly objevovat v tištěných periodikách, by bylo vhodné např. zařadit popularizační pořad v televizi. Krotitelé dluhů jsou pro začátek dobří, ale nepřitáhnou dostatečnou pozornost. Dalším možným řešením by mohlo být zařazení seriálu o rodinných financích do publicistického pořadu či přímo do hlavního zpravodajství.
Postup práce + zdůvodnění způsobu zpracování, volby jednotlivých řešení apod.
(jakým způsobem bude projekt realizován, v jakém časovém horizontu a za pomocí jakých nástrojů)
Hlavní text bude žánrově odpovídat publicistickému interview, konkrétně rozhovoru zjišťujícímu názory. Vyskytnou se zde všechny typy otázek, tedy dichotomické, alternativní, kontrolní i otevřené.[12]
Toto zpracování čtenáři umožní dobře se zorientovat v poměrně složité problematice i díky grafickým charakteristikám rozhovoru (značně členěný text, střídání tučného písma s písmem základním).[13] Bylo by vhodné text doplnit grafickým znázorněním finančního domečku, ovšem to zadání samostatného projektu neumožňuje.
Co se týká časového rozvrhu, zpracování rozhovoru je jediná část samostatného projektu, kde si nemůžu sama určit, kdy se jí budu věnovat, protože jsem závislá na časových možnostech člověka, s nímž budu rozhovor provádět. Nejpozději do konce března však chci mít rozhovor, když už ne napsaný, tak alespoň nahraný.
Rozhovor proběhne osobně, pouze na případné doplňující otázky se zeptám telefonicky, případně e-mailem. Elektronickou formou rovněž dotazovanou osobu požádám o autorizování celého rozhovoru.
Střední text bude náležet do informačně-edukativního segmentu dílčí oblasti publicistické. Bude charakteristický používáním termínů a terminologických spojení, přičemž se může vyskytnout i složitější syntaktická struktura. V rámci popularizace se však budu snažit problematiku podávat jednodušeji než v odborném textu, zejména odborné pojmy čtenáři vysvětlím.[14]
Text bude persvazivního rázu, aby došlo k aktivizaci čtenáře. V textu se budou vyskytovat sdělení jak s implicitní, tak s explicitní tendencí. Žánrově bude text nezačlenitelný, výkladově-úvahový.[15]
Vzhledem k tomu, že text napíšu výhradně na základě mých osobních znalostí a zkušeností, dohledávat si budu maximálně přesná statistická data. Zároveň nebudu časově omezená žádnými vnějšími faktory, takže tento text můžu napsat kdykoli v průběhu lhůty pro vypracování samostatného projektu.
Pro větší atraktivitu textu zařadím citace osob, které mají s problematikou zkušenosti jako klienti finančních institucí.
Krátký text bude mít podobu rozšířené zprávy ve tvaru obrácené pyramidy. Bude tak odpovídat nejen na základní otázky „kdo“, „co“, „kde“, „kdy“, ale i na rozšiřující otázky „proč“ a „jak“. Řazení informací bude od nejvíce důležitých po informace doplňující, které by bylo možné v případě potřeby z textu vyjmout a tímto způsobem ho rozsahově upravit pro potřeby tištěného periodika.[16]
Textové prostředky budou neutrální, zároveň zde užiji kratší věty než ve středním textu. Budu se snažit o objektivní řazení informací a zároveň se vyhnu subjektivním vyjádřením tak, aby tento text splňovat kritéria zpravodajství a neodpovídal spíše publicistickému sdělení.[17]
S napsáním krátkého textu vyčkám na okamžik, kdy se objeví zajímavá aktuální informace, kterou budu moci pro zpracování projektu použít. Data pro krátký text získám z tiskové zprávy, popř. zavolám zainteresovaným osobám.
Nejkratší text napíšu ve formě glosy. Bude odlehčením celého tématu, ovšem jeho úkolem zároveň bude naléhavě apelovat na čtenáře, aby se nad problematikou rodinných financí a odpovědnosti s nimi spojené zamysleli. Budu používat ironii, sarkasmus a expresivní výrazy.[18]
Tento text napíšu jako poslední, aby byl dostatečně výstižně shrnoval problematiku obsaženou v přechozích textech.
„Sebehodnocení“
(jak se podařilo cíle dosáhnout; v čem byly problémy, úskalí; co by se dalo v budoucnu rozpracovat, na co by se dalo navázat, v čem je přínos/jedinečnost projektu apod.) + okomentování/vyhodnocení vlastní praktické části
Podařilo se mi dodržet formální osnovu, kterou jsem si stanovila, tzn. stylistické žánry a jejich charakteristiku. Z časového hlediska se vytvoření práce opozdilo kvůli termínu rozhovoru, který jsem dokončila během studijního týdne. Poslední doplňující otázky mi byly zodpovězeny 8. dubna 2012.
Jediný zásadní problém, se kterým jsem se při tvorbě samostatného projektu potýkala, byla určitá deformace z psaní bakalářské práce, kdy jsem měla zafixované odborné vyjadřování, které však pro praktickou část samostatného projektu není použitelné.
Drobné komplikace nastaly při získávání vyjádření od lidí, kteří mají zkušenosti s finančními produkty, o nichž je řeč ve středním textu. Nemám ve svém okolí osoby, jejichž výpovědi bych mohla pro projekt použít a kvůli objektivitě jsem nechtěla žádat o vyjádření rodinu. Rozhodla jsem se tedy použít internetová fóra, kam jsem položila dotazy, k nimž jsem chtěla získat vyjádření. Pochopitelně jsem k dotazům připsala, že odpovědi použiji pro tuto práci. Vím, že toto není standardní postup, ovšem jako studentka mám oproti praxi omezené možnosti. Pokud by toto téma mělo být publikované v novinách, mohla bych do textů zařadit i vyjádření zástupců finančních institucí. Jelikož jim však nemůžu za jejich odpovědi na oplátku nabídnout publicitu, považuji získání jejich názorů za nereálné.
V budoucnu by se dalo na projekt navázat podrobnějšími informacemi o jednotlivých typech produktů. Považuji však za velmi důležité dodržet objektivitu zpracování. Při procházení podobných sdělení v médiích jsem se totiž setkala s tím, že informace v článcích či pořadech byly neúplné, opomíjely některé skutečnosti a tím i v některých případech nadržovaly konkrétním finančním institucím. Žurnalista, který zpracovává tématiku rodinných financí, si musí uvědomit, že čtenáři se jeho radami skutečně mohou řídit, a pokud jim nepodá přesné informace, může tak nepřímo čtenáře připravit o nemalé peníze.
Tento projekt se liší od jiných statí zabývajících se rodinnými financemi tím, že radí, jak problémům předejít a zároveň nedoporučuje žádné konkrétní produkty. Apeluje na naprostý základ zacházení s financemi, a to je odpovědnost. Protože ve chvíli, kdy čtenář vyzbrojen detailními informacemi o produktech na finančním trhu, přistupuje k této problematice stále lehkomyslně, práce novinářů se míjí účinkem. Je to jako když se student naučí kvanta znalostí, ale nepochopí základní souvislosti mezi nimi. A to je skutečnost, na kterou je nutné se v médiích zaměřit a popularizační formou ji recipientům sdělit.
Na tento projekt by se však dalo navázat nejen podrobnějšími informacemi např. o finančním domečku či jednotlivých skupinách finančních produktů. Rodinné finance jsou velmi široká oblast, která zahrnuje i uvážlivé nakládání s rodinným rozpočtem z hlediska výdajů na potraviny, cestování, energie, zábavu, apod. Nízká finanční gramotnost může být i příčinou toho, že lidé neuvážlivě utratí peníze za věci, které nejsou nebytně nutné (dražší potraviny, oblečení navíc, zábava), a následně jim nevyjde na uhrazení závazků (inkaso, nájem, apod.). Kapitolou samou o sobě jsou i výdaje na telefonování. Velká část lidí buď neví o možnostech tarifů, nebo dokonce ani netuší, jaký tarif mají. Přitom výdaje na volání bývají v rodinném rozpočtu často velmi významnou položkou, která se dá efektivně redukovat.
Dalšími možnými tématy, kterými lze na tento projekt navázat, jsou otázky ohledně úvěrů. Ne vždy je potřeba úvěru výsledkem špatného hospodaření domácnosti. Kupříkladu hypotéka či úvěr ze stavebního spoření mohou pro domácnost naopak znamenat zvýšení životní úrovně, které rodinný rozpočet nezatíží, pokud se k těmto půjčkám přistupuje zodpovědně.
Poměrně široká je i problematika konsolidací. Zde by bylo možné čtenářům vysvětlit, za jakých podmínek je konsolidace možná a jak jim dokáže pomoci. Otázka spotřebitelských či kontokorentních úvěru by se zase dala pojmout jako varování, protože tyto typy úvěrů zpravidla užívají rodiny, které svým nezodpovědným způsobem hospodaření nedokáží pokrýt nenadálé výdaje či si žijí nadmíru.
S rodinnými financemi souvisí i problematika zaměstnanosti. Rodinný rozpočet lze řešit i aktivním vyhledáváním lépe placeného místa, druhým zaměstnáním či příležitostnými přivýdělky.
Literatura, zdroje + „konkurenční“ projekty
Články pojednávající o rodinných financích
(1) http://www.financninoviny.cz/zpravodajstvi/zpravy/analytici-vykon-ceske-ekonomiky-koncem-roku-neprijemne-prekvapil/755460; 3.3.12
(2) http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/prace/clanek.phtml?id=735049; 3.3.2012
(3) http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi-cesko/c1-54728890-ceska-ekonomika-loni-vzrostla-o-1-7-procenta-i-presto-se-dostala-do-recese; 3.3.12
(4) http://ekonomika.idnes.cz/stavbare-ceka-chudy-rok-velci-hraci-v-krizi-berou-i-male-zakazky-psc-/ekonomika.aspx?c=A120219_215139_ekonomika_brd, 3.3.12
(5) http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi-cesko/c1-54743400-cesi-uz-pocitili-pruvan-v-penezenkach-ceny-vystrelily-vzhuru-platy-zustavaji, 3.3.12
(6) http://ekonomika.idnes.cz/vejce-kvuli-vetsim-klecim-podrazila-v-obchodech-o-desitky-procent-p9s-/ekonomika.aspx?c=A120229_161516_ekonomika_spi, 3.3.12
(7) http://www.novinky.cz/ekonomika/260254-ceny-pohonnych-hmot-stouply-na-dalsi-rekord.html, 3.3.12
(8) http://sdeleni.idnes.cz/ceny-plynu-jdou-nahoru-poradime-vam-jak-usetrit-f5h-/eko-sdeleni.aspx?c=A111102_165256_eko-sdeleni_bar, 3.3.12
(9) http://byznys.ihned.cz/c1-46542130-velky-pruvodce-cenami-plynu-a-elektriny-jak-nejvice-usetrit, 3.3.12
(10) http://www.financninoviny.cz/zpravy/rwe-od-listopadu-zdrazi-plyn-pro-domacnosti-o-5-2-pct/694610, 3.3.12
(11) http://ekonomika.idnes.cz/necas-bez-zvyseni-dph-a-razantni-uspory-u-duchodu-se-neobejdeme-pv8-/ekonomika.aspx?c=A120227_093534_ekonomika_kop, 3.3.12
(12) http://aktualne.centrum.cz/finance/rodina/clanek.phtml?id=735099, 3.3.12
(13) http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-42054760-top-09-porodne-a-pohrebne-zrusime-socialni-davky-snizime-o-10-procent, 3.3.12
(14) http://ekonomika.idnes.cz/nezamestnanost-stoupla-na-8-procent-v-zime-jeste-poroste-pe8-/ekonomika.aspx?c=A111208_090759_ekonomika_fih, 4.3.12
(15) http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/penize/clanek.phtml?id=724563, 4.3.12
(16) http://byznys.ihned.cz/c1-49333740-najit-v-cesku-zamestnani-je-tvrdy-orisek-bez-prace-je-znovu-skoro-kazdy-desaty, 4.3.12
(17) http://byznys.lidovky.cz/cesi-si-radi-pujcuji-zadluzeni-domacnosti-za-devet-let-vzrostlo-osmkrat-14p-/moje-penize.asp?c=A100312_140332_moje-penize_pf, 4.3.12
(18) http://byznys.ihned.cz/c1-51981180-nuzky-mezi-bohatymi-a-chudymi-se-rozeviraji-zadluzeni-domacnosti-i-firem-roste, 4.3.12
(19) http://www.financninoviny.cz/zpravy/dluhy-domacnosti-v-rijnu-stouply-na-1-102-bilionu-korun/721943, 4.3.12
(20) http://byznys.ihned.cz/osobni-finance/, 10.4.12
(21) http://aktualne.centrum.cz/finance/penize/, 10.4.12
(22) http://www.financninoviny.cz/os-finance/, 10.4.12
(23) http://finance.idnes.cz/viteze.aspx, 10.4.12
(24) http://www.finmag.cz/cs/finmag/financni-poradenstvi/krotitele-dluhu-reloaded/, 9.4.2012
(25) http://www.ceskatelevize.cz/porady/10213556322-krotitele-dluhu/, 9.4.12
(26) http://www.rozhlas.cz/poradnapraha/oporadu/, 9.4.12
(27) http://www.rozhlas.cz/sever/radimevam, 9.4.12
K charakteristice jednotlivých žánrů byla použita tato literatura:
(28) JÍLEK, V. Psaná publicistická sdělení v kontextu teorie komunikace. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004.
Zdroje informací pro praktickou část
(29) http://www.ekcr.cz/1/aktuality-pro-verejnost/587-statistiky-exekuci-za-rok-2011-15-03-2012?w=; 17. 3.12
(30) Český statistický úřad. Peněžní příjmy a vydání za průměrnou domácnost resp. za domácnost celkem. www.czso.cz, 5.4.12
[1] http://www.financninoviny.cz/zpravodajstvi/zpravy/analytici-vykon-ceske-ekonomiky-koncem-roku-neprijemne-prekvapil/755460; 3.3.12
http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/prace/clanek.phtml?id=735049; 3.3.2012
http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi-cesko/c1-54728890-ceska-ekonomika-loni-vzrostla-o-1-7-procenta-i-presto-se-dostala-do-recese; 3.3.12
http://ekonomika.idnes.cz/stavbare-ceka-chudy-rok-velci-hraci-v-krizi-berou-i-male-zakazky-psc-/ekonomika.aspx?c=A120219_215139_ekonomika_brd, 3.3.12
[2] http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi-cesko/c1-54743400-cesi-uz-pocitili-pruvan-v-penezenkach-ceny-vystrelily-vzhuru-platy-zustavaji, 3.3.12
http://ekonomika.idnes.cz/vejce-kvuli-vetsim-klecim-podrazila-v-obchodech-o-desitky-procent-p9s-/ekonomika.aspx?c=A120229_161516_ekonomika_spi, 3.3.12
http://www.novinky.cz/ekonomika/260254-ceny-pohonnych-hmot-stouply-na-dalsi-rekord.html, 3.3.12
[3]http://sdeleni.idnes.cz/ceny-plynu-jdou-nahoru-poradime-vam-jak-usetrit-f5h-/eko-sdeleni.aspx?c=A111102_165256_eko-sdeleni_bar, 3.3.12
http://byznys.ihned.cz/c1-46542130-velky-pruvodce-cenami-plynu-a-elektriny-jak-nejvice-usetrit, 3.3.12
http://www.financninoviny.cz/zpravy/rwe-od-listopadu-zdrazi-plyn-pro-domacnosti-o-5-2-pct/694610, 3.3.12
[4] http://ekonomika.idnes.cz/necas-bez-zvyseni-dph-a-razantni-uspory-u-duchodu-se-neobejdeme-pv8-/ekonomika.aspx?c=A120227_093534_ekonomika_kop, 3.3.12
http://aktualne.centrum.cz/finance/rodina/clanek.phtml?id=735099, 3.3.12
http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-42054760-top-09-porodne-a-pohrebne-zrusime-socialni-davky-snizime-o-10-procent, 3.3.12
[5]http://ekonomika.idnes.cz/nezamestnanost-stoupla-na-8-procent-v-zime-jeste-poroste-pe8-/ekonomika.aspx?c=A111208_090759_ekonomika_fih, 4.3.12
http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/penize/clanek.phtml?id=724563, 4.3.12
http://byznys.ihned.cz/c1-49333740-najit-v-cesku-zamestnani-je-tvrdy-orisek-bez-prace-je-znovu-skoro-kazdy-desaty, 4.3.12
[6] http://byznys.lidovky.cz/cesi-si-radi-pujcuji-zadluzeni-domacnosti-za-devet-let-vzrostlo-osmkrat-14p-/moje-penize.asp?c=A100312_140332_moje-penize_pf, 4.3.12
http://byznys.ihned.cz/c1-51981180-nuzky-mezi-bohatymi-a-chudymi-se-rozeviraji-zadluzeni-domacnosti-i-firem-roste, 4.3.12
http://www.financninoviny.cz/zpravy/dluhy-domacnosti-v-rijnu-stouply-na-1-102-bilionu-korun/721943, 4.3.12
[7] http://byznys.ihned.cz/osobni-finance/, 10.4.12
[8] http://aktualne.centrum.cz/finance/penize/, 10.4.12
[9] http://www.financninoviny.cz/os-finance/, 10.4.12
[10] http://finance.idnes.cz/viteze.aspx, 10.4.12
[11] http://www.finmag.cz/cs/finmag/financni-poradenstvi/krotitele-dluhu-reloaded/, 9.4.2012
[12] Jílek, 2004
[13] Jílek, 2004
[14] Jílek, 2004
[15] Jílek, 2004
[16] Jílek, 2004
[17] Jílek, 2004
[18] Jílek, 2004
