út., 2. červen 2020 23:10

Salám a petry

Slam poetry Olomouc Slam poetry Olomouc Zdroj: Petr Palarčík
Tři minuty, autorský text a žádná rekvizita. Tři pravidla, která svazují všechny nadšence do slam poetry, kteří předvádí svůj „orální um“ mnohdy kritickému publiku. V Česku se fenomén živé poezie rozvíjí od roku 2003, kdy se v rámci olomouckého festivalu Poezie bez hranic uskutečnil první ročník mistrovství republiky. Od té doby se toho mnoho změnilo a z čistě undergroundového žánru se pomalu stává poněkud komerční záležitost.

Česká slamová scéna prožívá přerod. Vděčí za něj zejména přílivu nováčků, kteří o tento performativní žánr projevují zájem v relativně nízkém věku. Třeba na loňské mistrovství se z Břeclavi kvalifikovala teprve sedmnáctiletá studentka ekogymnázia v Poděbradech Thea. A není jediná, kdo se k performativní poezii ubírá již při středoškolských studiích. Například  břeclavská slamová škola přivedla k žánru Elinku, JosefenkuDívku s mandarinkou, ta olomoucká třeba Sáru Gabrielovou, která zazářila na předloňské kvalifikaci. Všechny čtyři se odhodlaly připojit ke komunitě moderních básníků díky Martinu Schweitzerovi. Ten přináší svět slam poetry středoškolským studentům již dva roky.

Záměrně uvádím pouze dívky, jelikož jde o element, který v české komunitě dlouhou dobu chyběl. Sice je pravda, že slam nikdy nebyl čistě pánskou záležitostí – známými stálicemi jsou například Ellen Makumbirofa, ostravská Karin či improvizátorka Adeladla. V poslední době se ale dívky objevují na exhibicích mnohem častěji, překvapivá je zejména síla a údernost jejich textů, které často konkurují mužským výkonům. Ženské talenty představuje veřejnosti zejména Femislam, který každým rokem oslavuje mezinárodní den žen.

V rámci něj se divákům představují nejen profláklá jména, ale také nové neotřelé objevy z řad slamerek, které na soupisku pečlivě vybírá Bob Hýsek. Společně se Schweitzerem mají blízko k objevování nových talentů – zrovna v olomouckém prostředí mají zájemci o performativní poezii ideální podhoubí pro rozvoj. Slam poetry se „vyučuje“ pod Univerzitou Palackého a zároveň se pravidelně koná takzvaná Slamastyka, tedy formát pro začínající nadšence, v rámci které může vystoupit prakticky kdokoliv, pokud v sobě najde dostatek odvahy.

Zatímco moravskou slamovou mekkou jsou Olomouc s Břeclaví, vyšší ústředí se soustředí do hlavního města a jeho přilehlého okolí, ve kterém se akce pořádají s nalinkovanou pravidelností. Potřeba zabavení publika a neotřelých večerů dala za vznik několika novým platformám žánru, kterými jsou například arény (kdy proti sobě soupeří dva performeři po celý večer), tematicky laděné či sólové výstupy, které jsou dominantou především vystupujících z finále republikového mistrovství.

 

Nová krev a síla publika

Na to minulé se kromě známých performerů probojovala i řada nováčků. Za zmínku však stojí především dva – již zmíněná Thea se svou kritikou konzumní společnosti a Kravál123456 s nezaujatým textem o suchu, kterým poněkud komicky přibližoval současnou klimatickou krizi. Oba překvapili na kvalifikacích a ve finále jen potvrdili fakt, že si místo na piedestalu celé komunity zaslouží.

Právě účast ve finále je pro slamera vstupenkou do širšího povědomí mimo domácí komunitu. Z neznámých a malých příznivců se přes jednu noc stávají jména často skloňovaná v souvislosti s většími exhibicemi, například na letních festivalech. Ty jsou ideálním místem pro prezentaci toho nejlepšího, co naše scéna má. Slam poetry je pravidelnou součástí doprovodného programu ostravských Colours, trenčínské Pohody i menších festivalů po obou republikách.

Dost ale o performerech – při slam poetry je totiž důležitou složkou také publikum, které má vždy v rukou osud celého večera. A to doslova. O umístění v rámci exhibic rozhodují přidělováním bodů na škále od jedničky do desítky podle toho, jak moc je slamer s textem oslovil. Nemusí přitom jít o přednes, například Pan Václav experimentoval se třemi minutami naprostého ticha, které provokuje publikum k pokřikování, a to si tak tvoří text samo.

Kam se ubírá česká slamová scéna není moc jasné, určitě se dá vypozorovat progres nejen v textech performerů či úrovně akcí, ale také přiliv nové vlny náctiletých. Zároveň se častěji setkáváme s faktem, že ne každý dělá slam z upřímnosti, spíše jako rychlý a relativně jednoduchý výdělek. Vzpomínám to zejména kvůli tomu, že pokud se na scénu dostanou pouze mašiny na produkci vtipných nebo kritických textů, které mají devadesáti devíti procentní šanci na úspěch, může se stát, že slam vystoupí z undergroundového prostředí a stane se z něj jen a pouze komerční záležitost.


Zobrazeno 892 krát
Naposledy upraveno: st., 3. červen 2020 19:41
Kristýna Sudková

To, že nepoznám levou a pravou stranu, ještě neznamená, že nevím kam jít.

Pro psaní komentářů se přihlaste