Jaromír Talák 
Nejzváštnější pocit, který může člověk zažít v muzeu je, když poznává vystavené exponáty jako předměty, které má doma. To se mu potom začnou na mysl dostávat různé otázky. Jsem už opravdu tak starý? Nemáme domácnost zanesenou zbytečným harampádím? Nemohl bych některé z nich zanést do muzea jako cenný artefakt?
Říkám to proto, že scenérie, kterou jsem viděl, mě okamžitě vtáhla zpátky do začátku tísíciletí, ze kterého si pamatuju náš normalizační nábytek. Skříně, komody, stůl, křesla, vše, jako by se zázračně objevilo na výstavě. Chtěl jsem si skoro sednout na připraveného křesla a vzít si z misky připravené bonbóny, ale odolal jsem.
Jak vypadala revoluční ulice, to je už mnohem těžší oříšek, ale muzeu se to nakonec podařilo. Na zdi nespokojení občané přilepili plakáty, vyzývající k odstoupení komunistické vlády, nebo je zaplnili vtipy od českých kreslířů. Když zrovna němeli po ruce papír, vystačili si s fixou samotnou. V popelnicích se povalovaly potrhané obaly od potravin a za jednou z kulis někdo zapomněl kolo – podle jeho stavu tam stálo už nějaký ten pátek. Za vitrínami se skvěly obaly od instantních buchet, prášků do pečiva, kakaa a jiných potravin. Světu také řekla ahoj vitrína cestovní kanceláře ČEDOK, třebaže žádné zájezdy nenabízela.
Návštěvníci mohli volit i protestovat
To vše bylo ale především kulisou, třebaže hezky o době vypovídající. K tomu, aby se mohl návštěvník dozvědět více o tom, jak to vypadalo v roce 1989 nejen u nás, ale i v Evropě, mu sloužily informační boxy. Díky pečlivému a vybranému popisu veškerého dění v revoluční Evropě se dalo snadno zorientovat v přelomovém roku a jeho průběhu. Nejvíce se samozřejmě věnovala výstava Československu. Na zdích se nejen díky textu, ale i autentickým fotografiím, promítl obraz situace den po dni, hodinu po hodině. Středem celé výstavy se stala televize, ve které se přehrávaly rozhovory s některými z členů Občanského fóra z Uherského Hradiště. Pozvání na křeslo přijali mj. režisér Igor Stránský, dramaturg a scénárista Jan Gogola starší, první polistopadový starosta Uherského Hradiště Ladislav Šlupka a grafik Michal Stránský. Ti v nich vzpomínali na průběh revoluce, na celou chaotickou dobu a také na setkání se známými osobnostmi. A za velkou obrazovkou si mohly mladší ročníky vyzkoušet, jaké to bylo dříve volit do obecních zastupitelstev nebo jen napsat vzkaz na zeď, jako to dělali jejich rodiče v listopadu.
I přesto, že byla předčasně ukončena, výstava se vydařila. Na její otevření se dostavili uherskohradišťští revolucionáři a zavzpomínali na divoký přelom 80. a 90. let. Kromě toho v rámci výstavy pokřtili knihu Pavla Portla Sametová revoluce v Uherském Hradišti, první svého druhu, která se podrobně zabývá převratem z listopadu 1989 ve městě. Představení knihy moderovali herec Pavel Hromádka a ředitel městské knihovny Pavel Jančář.
