Monika Hrušková
I. REALIZACE
1. Souhrnný článek
Nejvíce peněz dává kraj hokeji a fotbalu
Královéhradecko – Nabídka sportovního vyžití v Královéhradeckém kraji je široká. Začíná u fotbalu, který má v celé republice nejpočetnější základnu, ale existují i malé sporty, které se zde provozují na kvalitní úrovni, ať už jsou to kuželky, karate nebo pozemní hokej.
Mezi deset nejoblíbenějších sportů patří šipky
V krajské organizaci České unie sportu se eviduje 65 tisíc sportovců. Více jak třetina je jich přímo v krajském městě Hradci Králové. Největší členskou základnou v kraji se pyšní fotbalová asociace, která spojuje přes 23,5 tisíce členů. Na druhém místě se potom nachází lední hokej, následuje ho tenis a volejbal. Všechna tato odvětví se pohybují s počtem členům kolem 3,5 tisíce.
Která další sportovní odvětví si vydobyla svá místa v první desítce, ukazuje tabulka níže. Ve srovnání s republikovými statistikami se ve většině případů jedná o sporty, které jsou i v národním měřítku mezi prvními deseti, ačkoli přesné pořadí se liší. Výjimkou je pouze stolní tenis, který se celostátně nachází na třinácté příčce, a šipky, které jsou anomálií, neboť v republice nepatří ani do první čtyřicítky.
Členská základna v Královéhradeckém kraji
|
Sport |
Počet členů |
Pořadí v republice |
|
Fotbal |
23 517 |
1. |
|
Lední hokej |
3 623 |
6. |
|
Tenis |
3 585 |
4. |
|
Volejbal |
3 554 |
7. |
|
Golf |
2 353 |
3. |
|
Lyžování |
2 286 |
10. |
|
Atletika |
1 712 |
5. |
|
Šipky |
2 129 |
41. |
|
Stolní tenis |
1 665 |
13. |
|
Florbal |
1 304 |
2. |
Zdroj informací: ČUS, tabulka vytvořena autorkou článku. Došlo k vynechání nekonkrétních kategorií: sport pro všechny odbor ČASPV (5 212), rekreační sport (6 348), jiné sportovní odvětví (2 671).
Účast v nejvyšších soutěžích stoupá
Při srovnání aktuální situace s obdobím před pěti lety si lze povšimnou, že se zvýšil počet družstev hrající nejvyšší soutěže v republice. Začala se zde hrát nejvyšší mužská fotbalová liga. 1. ligy se tedy účastní jak muži, tak ženy FC Hradec Králové, ačkoli jsou momentálně oba týmy na poslední příčce v tabulce a bojují o záchranu.
„Fotbal je zde dlouhodobě dobrý v mládeži, ale hráče vždy někdo sebere a z hradeckého týmu zmizí,“ říká Jaroslav Šmíd z Královéhradecké krajské organizace České unie sportu. „Fotbal tu proto nikdy dobrý být nemůže, protože ti dobří hráči vždy odejdou. V hokeji je to stejné,“ dodává.
V Hradci Králové se druhým rokem hraje i hokejová extraliga, neboť se sem přesunul tým z Českých Budějovic, díky kterému vznikl Mountifeld HK. „Hráči přichází s penězi. Když budou peníze, tak se tady může hrát cokoli, ale je to zkrátka sport, ve kterém nenastupují lidi, kteří se tady narodili,“ přemítá Šmíd.
Značný posun vpřed nastal ve stolním tenise, neboť v roce 2010 extraligu hrál pouze jediný mužský oddíl. Nyní má stolní tenis absolutně nejvyšší počet zástupců v extralize. V mužské nejvyšší soutěži figurují tři hradecké oddíly, v ženské tým SVS Hradec Králové a SK Dobré.
Do extraligy se dostaly také florbalistky z Jičína a futsalisté z Hradce Králové. K hradeckým karatistkám se v lize rovněž přidali i jejich mužští kolegové. Naopak v ženské i mužské národní házené jeden extraligový tým ubyl. Přesto v nejvyšších soutěžích zůstali tři zástupci -krčínští muži a ženy a ženský tým z Dobrušky.
„V malých sportech je jednodušší se prosadit a hrají se tu dlouhodobě vysoké soutěže,“ konstatuje Šmíd. Výborných výsledků pravidelně v kraji dosahuje ženský basketbal. V extralize figurují hned dva ženské celky – Sokol Hradec Králové a Kara Trutnov. Kvalitně se hraje také v Jičíně mužská házená.
Na nejvyšší úrovni hrají kuželky muži i ženy v Náchodě, kuželkáři z Vrchlabí a kuželkářky z Jičína. V extralize nastupují také hradečtí hokejbalisté, inline hokejisté a pozemní hokejisté i hokejistky. Své zástupce má v nejvyšší soutěži rovněž vodní pólo, badminton, biliard či minigolf.
Některé svazy však neorganizují pravidelné soutěže, jedná se například o cyklistiku, lyžování, kanoistiku či orientační běh. „Dlouhodobě mají v kraji tradici střelci z Dukly Hradec Králové, také skiboby v Deštném. Solidní je i orientační běh,“ hodnotí Šmíd sporty bez pravidelných postupových a sestupových soutěží.
Nejúspěšnější sportovci vychází z menších sportů
Pouze čtyři sporty, které patří do první desítky s ohledem na počet členů, mají své zastoupení v nejvyšších soutěžích. V horní polovině tabulky se ale drží pouze hráči a hráčky stolního tenisu a hokejový Mountifeld HK, tedy oddíl, který se do Hradce Králové přesunul z Českých Budějovic. Lepších evropských či světových výsledků dosahují menší sporty.
„Je otázka, jak ale sporty porovnávat, v menším sportu je výrazně větší šance prosadit se,“ říká Šmíd. „Na druhou stranu nejsou tak podporované, ale těžko říct, jestli je správné přispívat na jeden sport, který je na vrcholu, nebo na všechny,“ dodává.
Na základě vyhlašování sportovců roku v Královéhradeckém kraji se mezi první tři nejlepší kolektivy za posledních sedm let prosadil jednoznačně ženský basketbal, který se umístil čtyřikrát. Opakovaně se umístila i silniční cyklistika mužů a orientační běh v zastoupení žen. Jednoho úspěchu dále dosáhla tato sportovní odvětví: fotbal, házená, mažoretkový sport, atletika, judo, hokejbal, plavání a kuželky. Z prvních deseti sportů, co se týče velikosti členské základny, se tedy prosadily dva.
V kategorii jednotlivců získali opakovaně ocenění střelci David Kostelecký s Janem Sychrou, dále orientační běžkyně Dana Brožková, skibobisté Pavel Čiháček, David Krejčí a Stanislava Preclíková a karatistka Radka Krejčová. Po jednom úspěchu nasbíraly i sporty jako lyžování, plavání, atletika, kanoistika, kvadriatlon a judo. Celkem opět dva z větších sportů.
V mládežnických kategoriích, mezi pomyslnými nadějemi sportu v kraji, při vyhlašování kolektivů nijak zvlášť nevyniklo žádné sportovní odvětví. Jako jediní se třikrát umístili mezi prvními třemi oceněnými házenkáři. Dostat se dvakrát mezi první tři nejúspěšnější se podařilo mladým karatistkám, basketbalistkám, mažoretkám a stolním tenistkám a také hradeckým fotbalistům. Po jednom úspěchu nasbírali atleti i atletky, dále volejbalisté, plavci, střelci a pozemní hokejistky. Jeden úspěch slavilo i smíšené družstvo orientačních běžců. Mezi mládeží tedy uspěla čtyři sportovní odvětví z těch nejpočetnějších.
V jednotlivcích se dokázali opakovaně umístit orientační běžci, mezi kterými vynikla se dvěma úspěchy Tereza Novotná. Celkově pak nasbírali pět umístění do třetího místa. Úspěšní byli rovněž atleti a atletky, kteří bodovali čtyřikrát. Po třech umístěních mělo hradecké plavání a skibobistky z Deštného. Dvakrát se zadařilo i mladým střelcům, po jednom úspěchu měl fotbalista Tomáš Koubek a sportovní kuželkář Daniel Neumann.
Největší finanční podporu má hokej a fotbal
Krajské zastupitelství se snaží výkonnostní a vrcholové sporty podporovat. Pro letošní rok kraj rozdal 4,9 milionu korun. Nejvýraznější částky směřovaly právě ke sportům s největší členskou základnou. Mountfield HK hrající hokejovou extraligu obdržel 1 milion korun a FC Hradec Králové 700 tisíc korun. Kraj podpořil částkou 350 tisíc korun také jičínské házenkáře a po 300 tisících dostala obě družstva extraligových basketbalistek.
Dále finanční podporu přidělují sportovním klubům i jednotlivá města. Největší krajské město Hradec Králové rovněž směřuje nejvíce peněz na podporu hokeje a fotbalu. Hokejový Mountifeld HK dostal pro rok 2015 podporu 15,3 milionu korun, FC Hradec Králové muži 13,5 milionu, ženy obdržely částku 180 tisíc korun a FC Olympia Hradec Králové 100 tisíc korun. Z menších sportů putovalo přes 6 milionů korun na basketbal. „Musí se ale vzít v úvahu, že některým sportovním klubům stačí na sezonu 50 až 100 tisíc a vyžijí s tím. To ale třeba u fotbalu nejde,“ konstatuje Šmíd.
Zmíněné částky nejsou konečné. Kraj i město oceňuje nadále sportovce za úspěchy při vyhlašování sportovec či sportovní naděje roku, přispívá na nájmy nebo konkrétní sportovní akce. Trend v udělování zůstává podobný. Nejvíce peněz putuje na aktivity fotbalových a hokejových klubů.
„Všechno je o penězích, kdyby na fotbal a hokej nešlo nic a podpořily by se jiné sporty, bylo by tu třeba mnohem víc mistrů republiky,“ polemizuje o správnosti financování Šmíd. „Na druhou stranu záleží, co by to přineslo. Na hokej přijde 5 tisíc lidí, na malé sporty se ani nevybírá vstupné a jsou rádi, že se tam občas někdo přijde podívat,“ dodává.
2. Rozhovor
Na Fed Cup se moc těším, netají tenisová naděje Smitková
Před rokem patřila v žebříčku WTA do třetí stovky a o tom, že si zahraje hlavní soutěže třeba ve Wimbledonu, si mohla nechat jenom zdát. Poté ale přišel zlom. Získala první titul na okruhu WTA a dostala se mezi sto nejlepších tenistek světa. Nyní se hradecká rodačka Tereza Smitková chystá zasáhnout do zápasu Fed Cupu, ve kterém budou české hráčky obhajovat titul.
Téměř před rokem se ve Wimbledonu probojovala až do osmifinále, v listopadu získala svůj první titul na okruhu WTA ve francouzském Limoges a letos se neztratila ani na Australian Open, kde postoupila do 2. kola. Mezi nejlepšími hráčkami světa nyní figuruje na 57. příčce a kapitán Petr Pála ji nominoval na utkání 1. kola Fed Cupu.
Co pro vás znamená dostat nominaci na utkání 1. kola Fed Cupu v kanadském Quebecu?
Bude to pro mě skvělá zkušenost a nové zážitky. Moc se na to těším.
Mezi příletem z Australian Open a odletem do Quebecu jste ale neměla příliš volného času…
Moc jsem toho po návratu z Austrálie opravdu nestihla. Oběhala jsem potřebné úřady, potrénovala a vyrazila do Kanady. Až se vrátím, čeká mě zase turnaj v Dubaji a poté americká série.
Do Kanady jste odcestovala po startu na prvním letošním grandslamu, kde jste postoupila do druhého kola. Jak jste s tím spokojená?
Já od sebe před turnajem nikdy nic neočekávám, takže jsem se začátkem sezony celkem spokojená. Zároveň jsem ale zklamaná, v uvozovkách řečeno, jen z druhého kola. Australian Open pro mě je pocitově taková remíza.
V prvním kole jste celkem hladce vyřadila Chorvatku Lučičovou-Baroniovou dvakrát 6:1. Věřila jste si na ni už před zápasem?
Ten zápas jsem brala tak padesát na padesát. Spíš více záleželo na tom, jak zahraje ona. Umí totiž odehrát opravdu výborný zápas, ale je trochu nevyzpytatelná. Naštěstí se mi podařilo dostat ji hned od začátku pod tlak, ona nestačila chytit svůj rytmus a chybovala.
V dalším kole jste ale podlehla Italce Giorgiové. Co vám chybělo k tomu, abyste ji porazila?
Bohužel zrovna tenhle zápas Giorgiová odehrála skvěle, zvlášť první set. Ve druhém jsem pár šancí měla, ale ona si to už pohlídala. Pro příště aspoň vím, co od ní mám čekat.
Giorgiová hned v dalším kole vypadla s Venus Williamsovou. Nemrzí vás, že jste si nemohla vyzkoušet hru proti jedné ze slavných sester?
Trošku ano, byla by to výborná zkušenost. Třeba se ale příležitost zahrát si proti ní ještě naskytne.
Jak celkově hodnotíte výsledky české výpravy na Australian Open?
Myslím, že začátek turnaje byl pro nás dost úspěšný. Škoda, že se někomu z nás nepovedlo uhrát ještě něco víc.
Chodili jste se s ostatními vzájemně na zápasy podporovat?
Tenis je hodně individuální sport, takže to tam s povzbuzováním takhle nefunguje. Ale třeba s Denisou Allertovou jsme dobré kamarádky a podporujeme se navzájem, tam to jde.
Jak vám vyhovovalo prostředí prvního grandslamového turnaje sezony? Měla jste čas prohlédnout si Melbourne, kde se hraje?
Turnaj je moc hezky udělaný a centrum města je kousek od tenisového areálu, takže jsme měli šanci si ho prohlédnout. Opravdu se mi líbilo. Starší domky se kombinují s novou architekturou a přitom to k sobě pasuje. Navštívili jsme také mořské akvárium, které stojí za to vidět.
Na začátku letošního roku jste si v Šen-čenu zahrála ve čtvrtfinále s Petrou Kvitovou, bylo to vaše první vzájemné utkání. Sice jste prohrála, ale výsledek 5:7 a 4:6 hovoří o vašem dobrém výkonu. Jak se vám proti ní hrálo?
Musím říct, že jsem překvapila i sama sebe tím, že to bylo tak vyrovnané. Byl to dobrý zápas a zajímavý zážitek.
Na stejném turnaji vás čekalo hradecké derby proti Kateřině Siniakové, které jste vrátila porážku z minulého roku. Jaký byl tenhle zápas?
Jsem ráda, že jsem jí tu porážku vrátila. S Katkou spolu ale vycházíme v pohodě. Známe se už hodně dlouho a rivalita je jen na kurtě.
Vnímáte vůbec nějakou hráčku jako největší rivalku?
Samozřejmě jsou pro mě všechny hráčky rivalkami, ale žádnou konkrétní nemám. Snažím se soustředit co nejvíce sama na sebe. Když se někomu daří více, tak to pro mě jenom znamená, že bych měla něco zlepšit, abych byla také úspěšná.
Co se tedy týče vaší hry. V čem vidíte svoje silné stránky?
Asi je to rychlost hry. Dále se s mým trenérem snažíme zapracovat na pestrosti hry a servisu, což se celkem daří.
Máte vystudovanou stavební průmyslovou školu. Kdybyste nehrála tenis, co byste dělala?
Asi bych se věnovala nějakému jinému sportu, který mám ráda. Případně bych se zaměřila na studium designu či architektury. Ale nyní se na vysokou nechystám, bylo by to časově dost náročné.
3. Story
Kdo s tím začne, už se nepustí, říká kiteboardistka Novotná
Chtěli byste trávit většinu času na pláži, procestovat celý svět a naučit se dobře cizí jazyky? Že je to sen? Paule Novotné, jednadvacetileté rodačce z Hradce Králové, se splnil.
Profesionální kiteboardistka, nejlepší česká závodnice a sympatická slečna. To je Paula Novotná, která se svým drakem a prknem dobývá svět. Účastnice Světového poháru se soustředí převážně na freestyle, ale jezdí také slalom.
Loni se potýkala se zraněním. Po návratu však ještě stihla vyhrát Evropský pohár a pouhé tři závody Světového poháru jí stačily, aby se dostala mezi pět nejlepších závodnic světa.
Vše začalo, když její otec na dovolené uviděl kiteboarding a nemohl z něj spustit oči. „Seděl na pláži až do západu slunce a hned potom se to naučil,“ vzpomíná Paula Novotná. „Dalo mi ale hodně práce ho přesvědčit, abych mohla jezdit také. Bál se o mě.“
Ačkoli se musela některých věcí vzdát, negativa nevnímá. „Mám opravdu ráda to, co dělám. Každý druhý týden jsem na jiném konci světa,“ usmívá se. Že je to náročné? „Mně to vyhovuje. Nikdy si nestěžuju. Pořád mám kolem sebe přátele. Jen mi občas chybí rodina,“ zamyslí se.
Kvůli zranění loni strávila doma půl roku, jinak ale v Česku bývá přibližně dva měsíce v roce.
Evropská šampionka se při svých cestách kolem světa setkala i s tučňáky. Nejraději má však Brazílii. „To kvůli nádherným plážím, dobrému jídlu a ideálním klimatu. Někdy se tam cítím jako doma,“ libuje si.
Naopak Čína ji neuchvátila. „Je tam hodně znečištěné ovzduší, málokdy je vidět sluníčko a vůbec mi tam nechutná,“ vybavuje si Novotná. „Číňani mají opravdu jiné chutě. S jídlem, které je u nás v čínských restauracích, to nemá nic společného," směje se.
Mladá sportovkyně přiznává, že to neměla vždy jednoduché: „Když jsem chodila na gymnázium, odmítali mi dát individuální plán a z toho pramenily velké problémy. Můj třídní učitel si ještě teď asi myslí, že se válím někde na pláži a hulím.“
Jednadvacetiletá sportovkyně ale bere vše s nadhledem. Nyní studuje na Vysoké škole ekonomie a managementu v Praze, kde jí vycházejí vstříc. „Můžu zde studovat i on-line. Přednášky mám na internetu a knížky si beru s sebou,“ vysvětluje. Pak musí už jen najít na učení čas mezi tréninky a závody.
Za možnost studovat je vděčná. „Vím, že nemůžu profesionálně kitovat do padesáti. Holky jezdí freestyle většinou od patnácti do třiceti let,“ objasňuje.
Rekreačně ale kitují téměř všichni. Setkává se jak s osmiletými dětmi, tak s lidmi v důchodovém věku. „U dětí je problém v tom, že pokud jsou hodně lehké, musí jezdit s malým drakem ve slabém větru, jinak by odletěly,“ pokračuje.
Dřív ji podporovali rodiče, nyní už má sponzory
Paula Novotná uznává, že ji hodně podporují rodiče. Kiteboarding patří k finančně náročným sportům. „Na začátku mi pomáhali jak s cestováním, tak se závoděním. Momentálně si už vydělávám samotnými závody a mám své sponzory, kteří mi výdaje platí,“ hodnotí výhody profesionálního ježdění.
Kvitování není jen zábava, ale také tvrdý trénink. Polovinu přípravy tvoří intervalové a silové tréninky na suchu, kterými zlepšuje sílu, rychlost a vytrvalost. „Hodně plavu a běhám, nejraději v kopcích. Často také po pláži, což není vůbec špatné,“ dodává vesele.
Trénovat ale musí sama. Na vodě nové triky zkouší s kamarády, poradit si nechá také v kondiční přípravě. „Můj sen je mít trenéra, který by se mnou cestoval, pomáhal mi při závodech, filmoval mě a ještě k tomu sestavoval kondiční plán. To by ale vyšlo pěkně draho,“ povzdechne si.
Kiteboarding není jednoduchý. Pokud člověk neví, co v jaké situaci přesně dělat, může to být nebezpečné.
„Hodněkrát jsem se setkala s tím, že lidé začínají sami. Koupí si draka, přečtou si knížku, podívají se na video a jdou to zkusit. Potom končí s kitem na stromech, praští to s nimi na pláž nebo na silnici,“ říká Novotná, „jednou jeden pán dokonce umřel. Proto opravdu nerada slyším, že se někdo učí sám.“
Co se týče zranění, ani ona se jim nevyhnula. „Měla jsem problémy s pravým kolenem a loni jsem si bohužel přetrhla vaz ještě v levém. Ten samý rok už jsem měla zlomené zápěstí,“ popisuje smolné období, „půl roku jsem potom nejezdila."
V pauze však Paula nelenila. Zaměřila se na rehabilitaci a zlepšení fyzické kondice. „Vrátila jsem se také psychicky silnější. Když jste zranění a nemůžete dělat, co byste chtěli, uvědomíte si, co vám dělá radost, a začnete si vážit maličkostí. Kiteboardingu se chce věnovat tak dlouho, dokud to půjde.
„Kdo s tím začne, už se nepustí,“ uzavírá rozhovor Paula Novotná.
BOX: Co je kiteboarding?
Extrémní a adrenalinový vodní sport. Provozuje se zejména v přímořských státech, ale setkáte se s ním také na vnitrozemských jezerech a vodních nádržích. Potřebujete k němu tažný kite, tzv. draka, který vás pomocí větru táhne po vodě. Na nohou máte prkno. Existují různé disciplíny, např. freestyle, ježdění na vlnách nebo okruhový závod.
4. Profil
Sedmnáctiletý fotbalista Trubač oporou prvoligového družstva
Prosadit se v mužském fotbale není v České republice jednoduché. Největší členská základna ze všech sportovních odvětví značí nejen jeho oblíbenost, ale také obtížnost v něm vyniknout. Když jako tříletý kluk začínal Daniel Trubač kopat do míče, nikdo proto nejspíš ani nečekal, že bude v sedmnácti letech stabilně nastupovat v Synot lize, nejvyšší české fotbalové soutěži.
Začátky v Opočně
Daniel Trubač se narodil 17. července 1997 v Opočně. Zde také ve čtyřech letech odehrál svůj první fotbalový zápas. Už tehdy o jeho talentu nebylo pochyb, ačkoli v tomto věku nešlo odhadnout, kam až by se jednou mohl dostat. Když spolu s celým týmem opočenské přípravky přešel hrát do Dobrušky krajský přebor, všimli si ho i trenéři z největšího hradeckého klubu. Trubač se ale rozhodl prozatím za hradecký tým nenastoupit.
V té době se věnoval rovněž hokeji, ve kterém rovněž vynikal až do juniorské kategorie. O jeho přestup do Hradce Králové se tedy snažil i hokejový tým. Trubač však v patnácti letech nakonec upřednostnil fotbal, ačkoli jeho otec byl dlouholetým hokejovým brankářem.
Příchod do FC Hradec Králové
V dorostenecké kategorii již využil šance hrát za FC Hradec Králové. Svými výkony přesvědčoval nadále trenéry, že si zaslouží místo v ligovém týmu. Přestože nastupoval s hráči téměř o rok staršími, dokázal se prosadit. Jeho talentu si zanedlouho všimli i trenéři mládežnických reprezentací. V šestnácti letech poprvé oblékl dres s národními barvami České republiky. Nyní jako sedmnáctiletý nastupuje za reprezentaci do devatenácti let, se kterou v březnu absolvoval miniturnaj elitní fáze kvalifikace na mistrovství Evropy.
Trubač kvůli fotbalu v rodném Opočně příliš času netráví. V Hradci Králové přebývá v prostorách fotbalové akademie, která vznikla roku 2012 a poskytuje hráčům, kteří nejsou místní, zázemí, ve kterém se mohou zlepšovat.
Prvoligový debut
Nadějný záložník se dostal do povědomí veřejnosti, když se před začátkem probíhajícího soutěžního ročníku probojoval do „A“ družstva FC Hradce Králové. Poprvé se na hřišti objevil ve 4. kole Synot ligy, tedy 17. srpna 2014. Na podzim nastoupil ve čtyřech utkáních, kde rozhodně překvapil. Nejvíce poté vynikl v pohárovém utkání s Viktorií Plzeň, kdy si připsal asistenci na jedinou branku hradeckého týmu a byl vyhlášen nejlepším hráčem družstva.
Trubač má skvěle našlápnuto, neboť již v tak nízkém věku může sbírat ligové zkušenosti. Jeho agent vidí výhodu v Trubačovu charakteru, neboť prý své vlastnosti dokáže využít ke zlepšování se. U mladého záložníka je skromné chování očividné i při rozhovorech v televizi.
Co budoucnost?
Na jaře už patří hráč s číslem 27 na zádech k oporám hradeckého týmu. Momentálně má v Synot lize odehráno 721 minut. Na svou první vstřelenou branku ještě čeká. V letošním roce byl také „Truby“, jak mu na hřišti říkají, jako jednotlivec oceněn při vyhlášení Naděje královéhradeckého sportu, což nebývá u hráčů kolektivních sportů běžné. Ocenění získal za reprezentaci České republiky hráčů do 18 let a účast v Synot lize.
Talentovaný záložník má před sebou slibnou budoucnost, pokud na sobě bude nadále pracovat jako doteď. S Hradcem Králové má podepsanou smlouvu do léta 2019. Kam ale budou jeho fotbalové kroky poté směřovat, nelze odhadovat. Bylo by ale pošetilé, myslet si, že navždy zůstane v hradeckém klubu, který v letošním roce bojuje o záchranu v nejvyšší soutěži.
5. Rozhovor
Chci být nejlepší na světě, říká jezdec Freestyle BMX Beran
Pětadvacetiletý Michael Beran patří k nejlepším českým jezdcům Freestyle BMX. Nezaostává ale ani za světovými závodníky. Rodák z Chlumce nad Cidlinou se zotavil po zranění kolene a chystá se na kole dobýt svět.
Říkají mu Berry, rád vymýšlí nové triky na BMX, ale věnuje se třeba také alternativním zdrojům energie. Michael Beran jezdí Freestyle BMX od roku 2004 a touží být nejlepší na světě. „Od malička jsem chtěl jezdit motocross, ale na to nebyly finance, tak jsem hledal dál a našel právě BMX,“ vypráví o svých začátcích jezdec Red Bullu.
Mohl byste zhodnotit vaše výkony v letošním roce?
Ono jich vlastně moc není. Nejprve jsem kvůli loňskému zranění kolena ještě nebyl připravený a o zbytku nemá cenu se zmiňovat. Mám jen dvě první místa, jinak stříbro, bronz a bramboru. Povedlo se mi sice zase odjet jeden nový trik jako první na světě, ale příští rok bych to viděl jinak.
Co tedy plánujete?
Zajímají mě jen ty nejdůležitější závody v cizině - Simple Session, Fise, Dew Tour. Když to na nich půjde dobře, což předpokládám, zbývá jen účast na X Games. V Čechách už nechávám prostor mladším…
Mluvil jste o triku, který jste zajel jako jediný na světě, kde berete inspiraci?
Moje hlava je jako řeka a myšlenky jako proud. Nechávám to volně plynout a vždycky se něco nového objeví.
Stane se, že zjistíte, že trik nejde provést?
Takhle to nejde brát. Vymyslet trik, který není možný, je v podstatě to nejjednodušší. Stává se, že mě napadají blázniviny. Ale od té doby, co moje vlastní nápady začali provádět jiní, už neztrácím čas váháním a konám.
Jste na některý vámi vymyšlený trik opravdu pyšný?
Na 360 bikeflip to tailwhip. To je jediný trik, který jsem odjel v roce 2013 a ještě stále ho nedokázal nikdo zopakovat.
Můžete ho popsat?
Je to otočka o 360 stupňů kolem své osy, kdy kolo samotné udělá salto vzad - držím ho jednou rukou za řídítko. Jakmile se dotočí, chytím ho za řídítka druhou rukou a protočím už jen rám o 360 stupňů, nasedám na pedály a je hotovo.
Nedávno jste si vyzkoušel i roli trenéra. Vaším svěřencem byl chorvatský talent Marin Ranteš. Budete dál spolupracovat?
Jednalo se o moji první trenérskou zkušenost a probíhalo to docela dobře. Nakonec to mělo i skvělý dopad, z Marina je teď také Red Bull jezdec. Jezdíme spolu po světě a snažíme se ze sebe vydat to nejlepší.
Plánujete se tedy dál ubírat trenérskou cestou?
Asi to bude jedna z mých životních etap, ale neskončím jen u toho.
Kdo pomáhá s trénováním vám?
V ježdění jsem to jenom já a můj šestý smysl. V posilovně potom Jan Větrovský, který mě dává dohromady jako mechanik ve Formuli 1, a také jeho manželka Renata, která mě učí jak komunikovat se svými končetinami tak, aby fungovaly co nejlépe.
Před rokem jste měl přetržený křížový vaz v koleni. Jak jste na tom zdravotně nyní?
Jsem na tom lépe než předtím, to koleno mi dalo hrozně moc. Jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí. Na mě to působí dvojnásob. Zesílil jsem nejen fyzicky, ale také psychicky, což je mnohem důležitější.
Freestyle BMX nejspíš nepatří zrovna k bezpečným sportům…
Šachy to zrovna nejsou, ale je to sport jako každý jiný, ve kterém ke zranění dochází. Můžete se tu zranit stejně při pádu z metru či čtyř metrů. Záleží na vaší pohybové zdatnosti.
Když jste teď zdravý, máte nový cíl?
Doteď jsem se tak trochu jenom vozil, nyní mám jasnou vizi - chci být nejlepší na světě.
Patříte mezi českou špičku, jaké mají Češi v tomto odvětví jméno ve světě?
Máme velmi dobrou reputaci. Pokaždé, když se ukázal nějaký Čech na závodech, uměl překvapit a zaujmout nějakou originalitou. Češi byli od jakživa národ bojovníků… alespoň podle mě.
Co vy osobně považujete za svůj největší úspěch?
Že jsem se dostal k firmě Red Bull, byl to můj sen. Je to jedna velká rodina, která mě v podstatě vychovává, a já jsem za to hrozně vděčný.
Díky Freestyle BMX jste se podíval už téměř po celém světě. Jak snášíte neustále cestování?
Cestování je jako droga, opravdu návykové. Vydržím deset dnů doma a pak musím zase do ciziny nebo alespoň do jiného města.
Když jste doma, vyměníte někdy BMX za klasické kolo?
Normální kolo mám také moc rád. Vždy když jsem doma a mám čas, vlítnu na něj. Najíždím kilometr za kilometrem a kochám se krajinou.
Čemu se ještě věnujete, když nejste právě v sedle?
Rád se vzdělávám v jiných věcech, než by lidé čekali, například alternativní zdroje energie. Rozšiřuje mi to rozhled nejen ve sportu, ale i v životě celkově. Zajímám se o správnou funkci stravovacího systému, anatomii lidského těla, řetězení svalů a chemické reakce vznikající během různých podmětů v běžném životě a jak je co nejlépe využít.
BOX: Freestyle BMX
Freestyle BMX (zkratka z angl. Bicycle Motorcross) je disciplína, ve které jezdci předvádí akrobatické prvky na malém, ale bytelném dvacetipalcovém kole. Hodnotí se počet triků, jejich technická obtížnost a samotné provedení. „Naučit se všechny triky je nemožné. Člověk se učí donekonečna, a to mě na Freestyle BMX baví nejvíce,“ říká Michael Beran.
II. ZÁMĚR
Stejně důležitou částí samostatného projektu je vedle jeho realizace i záměr. Jedná se o text reflexivního charakteru s minimálním rozsahem dvanáct normostran, v němž celou problematiku zařadím do kontextu, vysvětlím cíl práce, volbu tématu projektu, ale i jednotlivých článků. Dále nastíním ideový plán projektu a popíši postupy, které využiji k realizaci projektu. Na závěr práce zhodnotím, do jaké míry se podařilo cíl práce naplnit a jak by se případně dalo na praktický výstup v budoucnosti navázat. Součástí záměru je samozřejmě i seznam použité literatury a dalších zdrojů, které mi posloužily k tvorbě záměru i realizace samostatného projektu.
1. Cíle práce
Cílem samostatného projektu Sportovní naděje Královéhradeckého kraje je seznámení veřejnosti s nadějnými sportovci v tomto kraji, kteří mohou být budoucností místního sportu. Chtěla bych projektem upozornit na fakt, že ačkoli máme vynikající sportovce, třeba i na světové úrovni, málo se o nich mluví a píše na úkor sportovním odvětvím s velkou členskou základnou. V těch však sportovci nedosahují až takových úspěchů. Projekt by měl zároveň přinést ucelený náhled na sportovní situaci na Královéhradecku, poukázat na trendy, kterými se zde sport ubírá, a sportovní odvětví, která jsou zde prioritou. Zaměřím se také na finanční podporu sportovních sdružení v kraji, neboť je důležité připomenout fakt, že finance s úspěchem ve sportu do určité míry souvisí.
Cíle práce jsou tedy v podstatě dva. První cíl, představení královéhradeckých sportovních nadějí, uskutečním praktickým použitím interview, profilu a story. Druhý, který přinese zmapování sportovní situace v této oblasti, bude ve formě souhrnného článku. K úplnému dokreslení situace však slouží právě samotné texty o mladých sportovcích.
2. Volba tématu
Volba tematické profilace pro mě byla jednoduchým rozhodnutím, neboť sportování je náplní mého života, ať už aktivně či pasivně. Rozhodování spočívalo spíše ve volbě profesní specializace. Vzhledem ke kurzům, které jsem absolvovala, bylo možné si vybrat mezi online a psanou žurnalistikou. Jelikož mám více praxe v psané žurnalistice, protože jsem strávila v redakci hradecké Mladé fronty DNES dva týdny na stáži a nadále s ní spolupracuji, rozhodla jsem se pro toto zaměření. Sportovní psaná žurnalistika je právě oblastí, které se věnuji při spolupráci s tímto deníkem a které bych se chtěla věnovat i po ukončení studia.
K výběru tématu Sportovní naděje v Královéhradeckém kraji mě dovedla právě spolupráce s Mladou frontou DNES. Při vykonávání praxe jsem přišla do styku s mnoha sportovci, o kterých se píše minimálně, ačkoli mají doma značné množství nejrůznějších titulů. Rozhodla jsem se proto, že by stálo za to, aby se o těchto nadějných sportovcích dozvědělo více lidí. Nejen o nich samotných, ale i o jejich sportovním odvětví, kterému se média obvykle příliš nevěnují.
Proč sportovní naděje a nikoli sportovci konkrétně? Zabývat se budu trendy ve sportu v Královéhradeckém kraji a ráda bych, aby projekt přinesl zamyšlení nad tím, zda je lepší investovat do sportu, který je sledovaný, ale šance na úspěch je v něm mizivá, či do menšího sportu, kde je šance obrovská. Přemýšlení mě dovedlo k otázce budoucnosti směřování kraje ohledně sportu, a proto jsem se rozhodla zaměřit se na sportovce, kteří mají ještě kariéru před sebou, ačkoli stihli dosáhnout již nyní úctyhodných výsledků. Proto jsem oslovila respondenty ve věku 20–25 let.
2.1 Mediální pokrytí tématu
Sport všeobecně má v každém deníku vymezenou vlastní rubriku. Nejčastěji se v ní lze setkat s aktuálními informacemi z fotbalu a hokeje. V době konání větších akcí pak často z atletiky, lyžování či tenisu. V běžném zpravodajství a publicistice je menším sportům dáván prostor spíše výjimečně.
Co se týče vysílání sportovních akcí v televizi, jedná se o podobný trend. Pravidelně jsou vysílány převážně fotbalové a hokejové zápasy, nutno podotknout že v mužském podání. Ostatní sporty nemají tak silné zastoupení. Vysílají se spíše při příležitosti velkých akcí nebo na speciálně zaměřených sportovních programech.
2.2 Souhrnný článek
Souhrnný článek přináší komplexní pohled na sportovní situaci v Královéhradeckém kraji. Obsahuje dílčí části jako přehled počtu členů jednotlivých sportovních odvětví a představuje sporty, které se v kraji hrají na nejvyšší republikové úrovni. Dále shrnuje úspěchy královéhradeckých sportovců a nastiňuje trendy kraje ve financování výkonnostních a vrcholových sportů. Zařazení článku je nutné pro vyjádření smyslu projektu, ostatní texty dokreslují sportovní situaci, aby si čtenáři byli schopni představit, co jednotlivé malé a velké sporty obnáší.
2.3 Rozhovor – Tereza Smitková
Jako druhý článek jsem zařadila interview s tenistkou Terezou Smitkovou. Tenis, který je vnímán jako jeden z větších sportů, jsem vybrala, neboť Smitková, i přes velkou konkurenci v tomto sportu, je ve svých dvaceti letech mezi stovkou nejlepších hráček světa. Rozmýšlela jsem se také mezi rozhovorem s osmnáctiletou Kateřinou Siniakovou, které se rovněž v loňském roce podařilo proniknout do první stovky a která dosahuje výborných výsledků. Pro Smitkovou jsem se nakonec rozhodla, protože v době volby respondentky pro článek byla nominována na prestižní turnaj Fed Cup. Zpracování její osobnosti bylo tedy aktuálně zajímavější volbou. Siniaková navíc nespadá do kategorie sportovců od 20 do 25 let.
2.4 Story – Paula Novotná
Pro zpracování malého sportu jsem zvolila žánr story, protože jsem chtěla živě a čtivě čtenářům přiblížit v České republice nepříliš známý sport, ve kterém však hradecká reprezentantka Paula Novotná patří k pěti nejlepším závodnicím na světě.
Kiteboarding je sport finančně náročný, a to nejen kvůli potřebnému vybavení, ale i kvůli nutnému cestování, neboť v České republice pro tento sport nejsou ideální podmínky. I proto je také těžké se v něm prosadit, což se Novotné za prvotní podpory rodiny podařilo. Díky své úspěšnosti má nyní již své sponzory a není tedy finančně závislá. Story má ukázat příběh mladé dívky, která si šla za svým, ačkoli to neměla jednoduché například při studiu, kdy učitelé neměli příliš pochopení, a ačkoli se jí nedostávalo takové finanční podpory od kraje jako velkým sportovním klubům.
2.5 Profil – Daniel Trubač
Jako třetího sportovce představím fotbalistu Daniela Trubače prostřednictvím profilu. Téma fotbalu jsem zařadila i pro kontrast toho, co znamená v konkrétním sportu úspěch. Ve fotbale to může být právě jako v případě Daniela Trubače vůbec hrát v základní sestavě prvoligového celku, protože to nebývá běžné.
Při srovnání s malými sporty, jakým je třeba národní házená, kdy druhá liga je už nejnižší soutěží, nelze považovat účast v nejvyšší soutěži za rovnocenný úspěch. Trubače jsem zařadila, protože jeho momentální forma je příslibem pro hradecký fotbal a lze uvažovat, že by se tímto sportem mohl jednou bez problému živit.
2.6 Rozhovor – Michael Beran
Posledním článkem zaměřeným na sportovce je interview s Michaelem Beranem, jezdcem Freestyle BMX. Beran vymyslel vlastní trik, který po něm ještě nikdo na světě nedokázal zopakovat. Freestyle BMX jsem zařadila, protože jde o atraktivní sportovní disciplínu pro mladé, která má i slušné sponzorské zastoupení, v případě Berana se jedná o podporu Red Bullu. Tento sport jsem vybrala, neboť je často brán na lehkou váhu a bývá považován za pouhou zábavu, ačkoli za úspěchem stojí velký kus práce.
3. Zdroje problematiky
Nejvíce informací o jednotlivých sportech lze nalézt například na webových stránkách konkrétních sportovců, sportovních klubů, případně oficiálních stránkách celých asociací. U větších sportů lze informace bez problému dohledat, u menších bývá důležité setkat se s dotyčným sportovcem osobně.
Mně jako zdroje převážně posloužily rozhovory s jednotlivými sportovci a osobní návštěva České unie sportu v Hradci Králové. Druhým způsobem získávání informací byly právě výše zmíněné internetové zdroje, které jsem použila k ověření pro mě všeobecně známých faktů, případně pro získání různých statistik, které se staly součástí realizace souhrnného článku.
Největší sportovní úspěchy v Královéhradeckém kraji lze zjistit z webových stránek krajské organizace České unie sportu, která pravidelně vyhlašuje sportovce roku, a to hned v několika kategoriích. Pro naplnění cíle mého projektu jsem vycházela zejména z kategorie sportovec roku – jednotlivci a sportovec roku – kolektivy. Jelikož se můj projekt zabývá sportovními nadějemi, byly pro mě podstatné výsledky jak mezi dospělými, tak mezi mládeží. Nutno podotknout, že město Hradec Králové rovněž organizuje každoročně soutěže mezi sportovci, mezi nimiž se jedna přímo nazývá Naděje královéhradeckého sportu.
Žádnou práci na podobné téma jsem nenalezla. Obvykle se autoři zabývají konkrétně jedním sportovním odvětvím. Stejné je to i u samostatných projektů při Katedře žurnalistiky na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Našla jsem různé bakalářské a magisterské diplomové práce, které se zabývaly třeba financováním sportu v regionech, nicméně nebyly orientovány přímo na Královéhradecký kraj.
Abych dokázala správně zpracovat jednotlivé žánry, vycházela jsem z oborových odborných publikací, které jsou zmíněné níže spolu s ostatními zdroji. Nicméně bych ráda poukázala na skutečnost, že v praxi se jednotlivé žánry prolínají a nejsou striktně dodržovány.
4. Ideový plán
Jak jsem již zmínila výše, cílem je poskytnout informace o méně známých sportovcích a zároveň přinést porovnání mezi sporty, které mají velkou členkou základnu, a sporty, které ji nemají. Projekt by měl nabídnout komplexní náhled na královéhradecký sport, aby bylo patrné, které sporty jsou v kraji upřednostňovány sportovci samotnými, které dostávají největší finanční podporu kraje a které dosahují nejlepších výsledků. Vybrané články potom nabízí pohled do světa velkých i menších sportů a dokreslují tak situaci, ve které se jednotliví sportovci nachází.
Celý projekt by měl případného čtenáře dovést především k zamyšlení, jak vnímáme jednotlivé sporty, jak je mezi sebou porovnáváme, zda je správné investovat do sportů, které jsou více vidět, nebo přispívat podobnou částkou na všechny, aby to bylo spravedlivé. Zajímavým námětem může být také vnímání různých sportovních odvětví, např. jsou šachy sport stejně jako fotbal?
5. Postup práce
Téma samostatného projektu jsem si vybrala v říjnu loňského roku. Inspirací k jeho realizaci byla spolupráce s Mladou frontou DNES, rozhodla jsem se proto v průběhu roku sledovat mladé talentované sportovce z Královéhradeckého kraje, které bych mohla do projektu zařadit. Pro rozmanitost bylo důležité, abych vybrala zástupce odlišných sportů, nikoli například dvě úspěšné tenistky. Volba padla na kiteboarding, tenis, fotbal a Freestyle BMX. Vyváženost spočívá v tom, že dva sporty patří mezi ty, které se v republice řadí k nejvyhledávanějším a dva spadají do kategorie „jiné sporty“, tedy nejsou ve statistikách samostatně vůbec zmiňovány. Aby projekt působil jako celek, bylo nutné zařadit alespoň jeden článek, který by ostatní spojoval. Proto jsem se rozhodla pro realizaci souhrnného článku. Ten se zabývá sportem v Královéhradeckém kraji všeobecně.
5.1 Souhrnný článek
Pro komplexní uchopení tématu jsem zvolila souhrnnou kompozici, neboť se zabývám hypertématem sport v Královéhradeckém kraji. Články, které jsou součástí komplexu, by tedy mohly stát samostatně, všechny mají informativní charakter. Zařadila bych je do kategorie informativně-edukativních nepersvazivních segmentů.
Jílek je charakterizuje jako texty na pomezí odborného a publicistického stylu, mohou seznamovat příjemce s praktickými zkušenostmi, které se týkají konkrétních zájmů, nebo dokumentují současnost či nedávnou minulost. Nepersvazivní funkce spočívá v tom, že vysvětlují a přibližují určitou problematiku bez snahy přesvědčovat či motivovat k určitému jednání (Jílek 2009: 85) Oba tyto případy odpovídají mému souhrnnému článku.
Nejprve jsem se snažila získat co největší přehled prozkoumáním informací na webových stránkách Královéhradecké krajské organizace České unie sportu, kde jsem prošla veškeré dostupné statistiky. Ty se týkaly vyhlašování sportovců roku v nejrůznějších kategoriích, dále jsem našla i seznam sportovních organizací, které v kraji působí. Zajímala jsem se rovněž o počty členů, které organizace sdružují, a dotace, které Česká unie sportu poskytuje. Jelikož největším městem v kraji je Hradec Králové, podobným způsobem jsem zkoumala i oficiální webové stránky města.
Poté jsem se přes email obrátila na Českou unii sportu a sportovní referentku Magistrátu města Hradec Králové Radku Coufalovou, která byla podepsaná pod většinou článků týkajících se vyhlašování sportovních anket atp. Milena Fridrichová, tajemnice Královéhradecké unie sportu, mě odkázala právě na paní Coufalovou. Sportovní referentka města mi však odpověděla, že mi ohledně této problematiky nedokáže pomoci. Na základě dalších emailů vyplynulo ze slov Coufalové, že město si nevede žádné statistiky, které bych k mému projektu využila. Proto jsem se znovu spojila s Českou unií sportu, kde jsem získala kontakt na Jaroslava Šmída, manažera Servisního centra sportu Královéhradecké krajské organizace České unie sportu.
S panem Šmídem jsem si vyjednala osobní schůzku, na které jsme spolu otevřeně hovořili o sportovní situaci v kraji, následně mi poskytl některé další statistiky, které nejsou na oficiálním webu unie k dispozici.
V článku jsem tedy vycházela z informací poskytnutých panem Šmídem, dále ze statistik nalezených na webových stránkách unie, případně stránkách města Hradce Králové.
5.2 Rozhovor - Tereza Smitková
Pro zpracování článku s Terezou Smitkovou jsem zvolila interview. Pro začátek bych chtěla představit, jaké formy interview (rozhovoru) existují.
Jílek rozlišuje zpravodajský a publicistický rozhovor. Zpravodajský rozhovor má být čistě informativní a obsahuje shrnující úvod. Jednotlivé otázky a odpovědi na sebe nenavazují. (Jílek 2005: 123). V publicistickém rozhovoru bývá na začátek taktéž řazen shrnující úvod, ovšem může být obohacen o zajímavou myšlenku, názor nebo úvahu dotazovaného. Specifické pro publicistický rozhovor je návaznost otázek na odpovědi, užití oznamovací věty nebo nedokončené výpovědi místo otázky. (Jílek 2005: 131) Pro atraktivnější formu jsem zvolila publicistický rozhovor.
Konkrétně v tomto případě jsem použila modifikaci osobního rozhovoru. To znamená, že má informativní funkci, zaměřuje se na profesní i soukromou biografii, na významné skutky apod. (Jílek 2005: 132)
Rozhovor se Smitkovou proběhl na základě několika vyměněných emailů. Jsem si vědoma skutečnosti, že lepší by bylo osobní setkání, ovšem časově vytížená hráčka nebyla v rodném městě k zastižení, neboť po příletu z Austrálie vyřídila jen nutné papírování a odletěla do Kanady. Strohé odpovědi jsem se snažila rozvést doplňkovými otázkami v dalším emailu.
5.3 Story - Paula Novotná
Článek o kiteboardistce Paule Novotné jsem pojala jako story. Žánr jsem zvolila, neboť ho vnímám jako jeden z nejatraktivnějších. Pojetí story v žurnalistické praxi i odborné literatuře se liší. Podle Jílka je story text, který vychází ze skutečnosti a pojednává o určité osobě a událostech k ní vztažených. Jako cíl pak uvádí představení zajímavé osoby a jejího příběhu. Funkce takového textu může být informativní i zábavní. (Jílek 2005: 143)
S Novotnou nastal podobný problém jako s tenistkou Smitkovou, neboť kiteboardistka tráví většinu času u moře. Domluvily jsme se však alespoň na hovoru přes Skype, který mi umožnil lepší provedení rozhovoru. Rozhovor jsem tedy použila jako metodu práce. Pro tvorbu story jsem zvolila následující postup. Nejprve jsem si celý rozhovor přepsala, poté si zvýraznila podstatné informace a nakonec vytvořila konečnou story, ve které jsem použila v přímé řeči výpovědi Novotné.
5.4 Profil - Daniel Trubač
Pro zpracování článku o Danielu Trubačovi jsem zvolila profil. Profil v žurnalistické praxi Osvaldová popisuje stejně jako portrét. Jeho úkolem je poskytnout důležitá fakta ze života portrétovaného. Od životopisu se liší tím, že neposkytuje pouze suchá biografická data. Jeho použití je vhodné v případech, kdy je daná osobnost v centru dění. (Osvaldová 2007: 158) Proto jsem portrét použila i já, neboť Trubač je momentálně neustále zmiňován jako obrovský talent hradeckého fotbalu. Cílem bylo představit jeho osobnost. Podle Jílka by toto představení mělo být hodnotícího charakteru, neboť portrét spadá do dílčí oblasti publicistické. (Jílek 2009: 103)
Na profilu Daniela Trubače jsem pracovala pomocí dostupných online zdrojů. Již tento fakt svědčí o tom, že o fotbalových hráčích je v médiích dostatek informací. Způsob Trubačova vystupování a herního projevu jsem posoudila na základě svých vlastních fotbalových zkušeností či sledováním Trubačových výkonů v zápasech a pozorováním jeho vyjadřování v pozápasových komentářích.
5.5 Rozhovor - Michael Beran
Článek o Michaelu Beranovi, jezdci Freestyle BMX, jsem rovněž zpracovala jako rozhovor. Zde lze však pozorovat mírné odlišnosti v provedení oproti rozhovoru se Smitkovou. Ty jsou způsobeny už tím, že se jedná o jiné sporty. V případě, kdy jsem zpracovávala článek o tenistce, je možné přistupovat jinak, neboť se počítá s tím, že jsou čtenáři obeznámeni se současnou situací v tenise, znají významné turnaje apod. V rozhovoru s Beranem však bylo důležité představení nejen jeho osobnosti, ale vůbec celého sportu, jednotlivých triků atd.
S jezdcem Freetyle BMX jsem nespolupracovala poprvé. Rovněž ale nebylo možné zastihnout ho osobně. Proto jsem byla opět nucena zpracovat rozhovor na základě otázek položených přes email. Snažila jsem se proto již při formulaci otázek připsat i podotázky, aby byly jeho odpovědi konkrétnější a rozhovor působil plynuleji.
6. Sebehodnocení
Prvním cílem projektu bylo seznámení veřejnosti s nadějnými sportovci v Královéhradeckém kraji, kteří by mohli být budoucností místního sportu. V tomto případě se mi dle mého názoru podařilo cíl naplnit a dokázala jsem přiblížit sportovní činnost čtyř mladých talentů a poukázala tak na fakt, že v kraji máme úspěšné sportovce již ve věku od 20 do 25 let. Projekt se mi podařilo vyvážit genderově, tematicky ohledně informování o velkých a malých sportech i žánrově, ačkoli bych možná příště raději místo druhého interview zařadila například anketu.
Co se týče konkrétních článků o sportovcích, nejméně „čtivě“ na mě působí profil Daniela Trubače. Chybí zde jedinečné informace, které by tak pro čtenáře měly přidanou hodnotu. Ostatní články ji dle mého názoru nabízí už jen tím, že se zabývají sportovci, o kterých média příliš neinformují. Jako stinnou stránku vidím způsob získávání některých informací. Nejlepším způsobem je samozřejmě vždy osobní setkání. V případě sportovců, kteří se však většinu roku pohybují v zahraničí, to může být problém. Lepší je pak použití telefonu či Skypu, v horším případě poté email. V případě rozhovorů, kdy se získávání informací uskutečnilo přes email, jsem se však snažila na určité věci zpětně doptávat nebo rovnou položit podotázky, aby rozhovor nepůsobil strojeně.
Druhým cílem bylo přinést náhled na sportovní situaci na Královéhradecku. Souhrnný článek představil dle plánu sporty, které se hrají na vrcholové úrovni, a srovnal tento stav se situací před pěti lety. Dále shrnul úspěchy místních sportovních odvětví a trendy ve financování vrcholových a výkonnostních sportů. Jako slabinu článku hodnotím, že jsem použila výpovědi pouze jednoho člověka z oboru. Působilo by zajisté lépe, kdyby se k situaci vyjádřil i někdo další. Problém ve shánění dalších respondentů nastal, neboť oslovení úředníci nebyli ochotní poskytnout dané informace pro studijní projekt. Tento jev však není v novinářské praxi výjimečný, navíc je poté při vykonávání této profese denně novinář pod časovým tlakem, proto je nutné, abych se s takovou situací dokázala do budoucna lépe vypořádat.
Téma by se zajisté dalo rozpracovat hlouběji. Připadalo by v úvahu zaměřit se na přístup jednotlivých měst ve financování sportu. Při této příležitosti by bylo možné vyzpovídat kompetentní osoby, které za něj zodpovídají. Dále by se daly získat hlasy funkcionářů výkonnostních a vrcholových sportů a jejich názory na podporu jednotlivých sportovních odvětví. Více rozpracovat lze i příběhy sportovců, které jsem v projektu představila.
7. Literatura a další zdroje
Odborná literatura:
JÍLEK, Viktor. Lexikologie a stylistika nejen pro žurnalisty. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-1246-2.
JÍLEK, Viktor. Žurnalistické texty jako výsledek působení jazykových a mimojazykových vlivů. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. IBN 978-80-244-2218-3.
OSVALDOVÁ, Barbora – HALADA, Jan. Praktická encyklopedie žurnalistiky a marketingové komunikace. 3. rozšířené vyd. Praha: Libri, 2007. ISBN 978-80-7277-266-7.
Online zdroje, ze kterých jsem čerpala informace k realizaci projektu:
http://dotace.kr-kralovehradecky.cz/Modules/DOTIS/Pages/Public/ProjectList.aspx?Id=10
http://stis.ping-pong.cz/
http://www.cushk.cz/khk/clenska-zakladna-542/
http://www.cushk.cz/khk/ucast-druzstev-v-soutezich-zpravodaj-570/
http://www.cushk.cz/khk/sportovec-roku-546/
http://www.fchk.cz/A-tym/Novinky/Daniel-Trubac-prodlouzil-smlouvu.aspx
http://www.fchk.cz/Akademie/Novinky/Ve-Fotbalove-akademii-mame-super-podminky--rika-Da.aspx?feed=amuzi
http://www.orlickytydenik.cz/d-trubac-chtel-bych-se-udrzet-v-reprezentaci-jako-jeji-stabilni-clen/
http://www.hradeckralove.org/zivot-ve-meste/nadeje-kralovehradeckeho-sportu-2012-1
http://www.soccerpunter.com/players/383249-Ji%C5%99%C3%AD-Kulh%C3%A1nek
Další zdroje k realizaci projektu:
Členská základna ČUS k 31. 12. 2014. Dostupné z: archivu autorky.
