Martin Laštůvka
1) Fejeton
„Tak nám (od)střelili Miloše, paní Müllerová“
To víte, vono to v tý politice nebude všechno tak, jak se na první pohled zdá. Můžu vám říct, že jsem k tomu krapet přičich a není to žádný peříčko. Teda, ne že bych se toho přímo zúčastnil, na to jsem byl vždycky malej pán, ale znám nějaký lidi, co se kolem toho motaj nebo motali. Znal jsem třeba takovýho pantátu, počkejte, Miloš Beránek se mu říkávalo.
Von kandidoval do těch voleb v roce deset za tu všelidovou Stranu růží. Měl velkou šanci, že se v tom hlasování dobře umístí, protože už před tím dělal nějakýho přednostu v tom politickým sněmu v Praze.
Vím, že kandidoval v okrese někde kolem Olomouce, myslím, že v prostějovským, ale ruku do vohně bych za to nedal. Každopádně lidi ho tam dobře znali, prej jim přes ten sněm nějaký koruny ku prospěchu regiónu sehnal a byl tam docela voblíbenej. Vono, proč by vlastně nebyl, když se tak snažil něco pro ty lidi dělat.
Ale pak na něho vyštrachali nějaký podivnosti kolem mocnářskejch peněz, že prej snad měl pomoct nějakýmu Vrtákovi, aby si někde u Liberce postavil noclehárnu, hotel nebo něco takovýho. Potom prej měl snad taky ten Beránek vracet nějakej dluh v papírovým pytlíku, a to snad mělo bejt protizákonný, že prej se to má dělat přes banky, ale věřte jim dneska, a navíc kdopak tomu rozumí.
V tom olomouckým regiónu, kde ten Beránek kandidoval, stál proti němu nějakej Ivan Švabinskej od Modrejch vopeřenců. A to bylo taky pěkný číslo, vám povím, ale vždycky překonal všechny ty kríze a problémy. Teď mě tak napadá, že von to příjmení měl už vlastně v povaze, prostě vždycky všechno přežil jako ti švábi.
Vo tom Švabinským se po Olomouci povídalo, že když byl nějak vodpovědnej za žandáry, tak jim do toho svýho regiónu posílal zprávy, koho nemaj třeba kvůli pytlačení nebo jinejm věcem šetřit. Říkalo se, že to byli hlavně jeho kamarádíčkové a další lepší smetánka.
Když začaly ty strany přemlouvat před tím hlasováním lidi, aby byli pro ně, tak na sebe vytahovaly všelijaký špatnosti, no zkrátka to, co by těm druhejm mohlo ublížit a před lidma je oslabit.
Pak v nějaký diskůsi, kterou vidělo spoustu lidí, řek Ivan todlenc: „Akce vždycky vyvolává reakci, a když někdo háže bláto, tak nakonec padne to bláto na něho samotného. Mám na mysli ten krásný bumerang, který když někdo hodí a nedává si pozor, tak se mu vrátí ne do ruky, ale do obličeje.“
No a to se jakoby náhodou stalo Milošovi, kterej sice nic neházel, ale do toho frňáku dostal. Von totiž nebyl moc v těch politickejch věcech mršnej.
To se náramně hodilo nějakýmu Jirkovi, Vychytralej mu myslím říkali. Von byl pohlavárem u těch Růží, chtěl se taky stát přednostou toho politickýho sněmu v Praze, ale to mu právě vyfouk ten Miloš Beránek. Sice tam měl zůstat jen krátkou dobu, ale vydržel tam hodně dlouho.
No a teď, když na Miloše pad nějakej ten blivajz, tak toho Vychytralej využil, aby se vonoho Beránka zbavil. Podle mýho se mu to bude hodit v tom volebním hlasování, kdy toho využije proti tomu Ivanovi a takovejm podobnejm. Inu, je to taková švejkovina, paní Müllerová.
Zdroj citace:
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1126672097-otazky vaclava-moravce/410231100292001/
2) Souhrnná zpráva
Hejtman Tesařík bude senátorem, vedení kraje se ale nevzdá
Olomouc Hejtman Olomouckého kraje Martin Tesařík z ČSSD se stal novým senátorem za obvod Olomouc. Ve druhém kole senátních voleb porazil obhájce mandátu Jana Hálka z ODS.
Tesařík získal bez dvou desetin padesát pět procent hlasů a téměř stejným rozdílem vrátil Hálkovi porážku z roku 2004, kdy se proti sobě oba muži v souboji o senátorské křeslo postavili poprvé.
"Jsem velice rád, že se nám podařilo ve volbách uspět. Nezapomínám, že je to zásluhou voličů a děkuji jim za jejich hlasy," řekl hejtman.
Tesařík už také ví, čím by se chtěl v Senátu zabývat. „Chci využít svých zkušeností z komunální i krajské politiky, myslím, že by mi docela slušela oblast krizového řízení. Není to jenom tematická otázka, souvisí to i s aktivitami a činnostmi ve výboru pro veřejnou správu. To je parketa, kdy bych se chtěl pohybovat,“ vysvětlil Tesařík.
Dosavadní olomoucký senátor Hálek svou porážku uznal. "Chtěl bych v prvé řadě poděkovat voličům. I při účasti o deset procent menší než v prvním kole voleb jsem získal o čtyři a půl tisíce hlasů víc. Potenciál stávajícího hejtmana byl však větší a já mu k tomu gratuluji," uvedl po zveřejnění výsledků Hálek.
Dodal, že zatím nedovede odhadnout, co o výsledku rozhodlo. Konec v Senátu mu ale umožní pokračovat v započaté práci. "Žádnou zásadní změnu z hlediska své profese nechystám. Na lékařské fakultě jsem měl dvou desetinový úvazek, ve kterém budu pokračovat," řekl.
Ve druhém kole dostal Tesařík 16 052 hlasů, což je o 1 746 hlasů více než v prvním kole voleb. Hálek si polepšil ještě výrazněji, zatímco v prvním kole dostal důvěru 8 449 voličů a třetího v pořadí Jiřího Kleina z TOP 09 porazil jen o 233 hlasů, ve druhém kole ho volilo 13 249 lidí. Účast voličů byla v druhém kole už tradičně nižší. V prvním kole, které bylo spojeno s komunálními volbami, přišlo odevzdat svůj hlas necelých čtyřicet procent občanů, v druhém kole volilo jen dvacet sedm procent lidí.
Tesařík na dvou židlích
Tím, že Tesařík v senátních volbách zvítězil, se dostal do zvláštní situace. Zastávat nyní bude senátorskou i hejtmanskou funkci. O tom, že by z postu hejtmana kraje odešel, ale neuvažuje, což vyhlásil už před volbami. "Nestalo se nic zásadního, abych své postoje měnil. Tyto dvě funkce vidím jako účelné spojit. Stále platí, že plat senátora dám na charitativní a sociální věci, sport, zkrátka na veřejně prospěšné aktivity," vysvětluje nový senátor za Olomouc.
Tesařík tak v kombinaci dvou postů může plnit své heslo, které používal v předvolební kampani: „Hájím zájmy Hané“. Zároveň odmítá výtky svých protikandidátů z prvního kola voleb a některých politologů, že nebude moci naplno zastávat obě funkce. „Když chce člověk věci dělat pořádně, tak je musí dělat tak, aby to nepoznal chod úřadu. Krajský úřad ale řídí ředitel, který nekandidoval. Já mám na starosti radu kraje a tam se to bezesporu neprojeví,“ reaguje Tesařík.
Není to poprvé, kdy Tesařík zastává dvě významné politické funkce zároveň. Od roku 1998 až do podzimních voleb v roce 2006 byl Tesařík primátorem Olomouce. V červnu 2006 byl zvolen poslancem Parlamentu, ale v čele olomoucké radnice vydržel až do říjnových komunálních voleb. Po podzimních krajských volbách v roce 2008 se stal hejtmanem Olomouckého kraje, ale poslaneckého mandátu se vzdal až v březnu 2009.
Zdroje citací:
http://olomouc.idnes.cz/souboj-o-senatorske-kreslo-je-zatim-velmi-tesny-vede-hejtman-tesarik-1jo-/olomouc-zpravy.asp?c=A101023_145839_olomouc-zpravy_stk
MF Dnes 25. 10. 2010 – olomoucká příloha
3) Analýza
Staří známí dostali stopku, i na Olomoucku si lidé vyměnili politiky
Olomoucký kraj Vyměňte politiky! Kroužkujte! Skoncujte s politickými dinosaury! To jsou tři příklady zastupující charakteristiku letošní předvolební kampaně a občanských iniciativ ve volbách do Poslanecké sněmovny. Základní sdělení je jasné – chceme změnu politiků! A jak ukázaly výsledky květnových voleb, výměna skutečně přišla.
Vždyť poslanecký mandát z předešlého volebního období obhájilo jen 86 zákonodárců, na kandidátkách se jich přitom objevilo 145. Vedle toho, že někteří poslanci už v těchto volbách o hlasy voličů neusilovali, byly výraznou příčinou radikální obměny preferenční hlasy, kterých lidé rozdali dvojnásobně víc než při minulých volbách. Do sněmovny se tak dostalo i 46 kandidátů ze zadních míst, v roce 2006 takto uspělo jen pět kandidátů. Podle statistiků rozdali lidé 3,7 milionů preferenčních hlasů, před čtyřmi lety zakroužkovalo své kandidáty asi 1,9 milionu lidí. Možnosti udělit preferenční hlasy využili především Češi, na Moravě to bylo spíše výjimečné.
Výjimečná, ale ne nemožná byla možnost kroužkování i v Olomouckém kraji. A změna poslanců proběhla na Olomoucku ještě výrazněji než v celorepublikovém průměru. Ze stávajících dvanácti zákonodárců zasedla po volbách zpátky na místa v Poslanecké sněmovně pouze čtveřice – Zdeněk Boháč a Radim Fiala z ODS, poslanec ČSSD Jiří Krátký a Alexander Černý z KSČM. Ve volbách přitom o obhajobu mandátu usilovalo osm poslanců. Pro Černého je to už třetí zvolení v řadě a stal se tak služebně nejstarším poslancem kraje.
V Olomouckém kraji se vítězem stala Sociální demokracie se čtyřmi mandáty, ovšem v porovnání s předešlými volbami o jednoho poslance přišla. Občanské demokraty budou za Olomoucko reprezentovat dva poslanci. ODS obhajovala čtyři mandáty, ale letos přišla o 13 procent hlasů, což se promítlo na ztrátě dvou poslaneckých křesel. Naopak KSČM si své dva mandáty udržela, když se vedle matadora Černého objevil nově zvolený Josef Nekl. Třetí ztrátu si připsali lidovci, kteří neobhájili jeden poslanecký mandát. Celkově zaznamenala KDU-ČSL velkou porážku v celé republice, poprvé v porevolučních letech se totiž do Poslanecké sněmovny nedostal žádný zástupce lidové strany. Naopak úspěch si na Olomoucku připsala nově vzniklá TOP 09 a dříve jen pražské Věci veřejné. Obě strany budou ve sněmovně z regionu zastupovat dva poslanci, respektive poslankyně.
Právě ženské zastoupení je vedle nových stran další změnou oproti minulým volbám, protože v roce 2006 si lidé za zástupce zvolili dvanáct mužů. Do konce volebního období se sice dvě poslankyně z kraje v Parlamentu objevily, ovšem jak Zdenka Dopitová, tak Yvona Kubjátová zaujaly pouze místa náhradnic. Dopitová nastoupila za Karla Korytáře, který byl v roce 2008 zvolen senátorem a Kubjátová nahradila těsně před volbami Jindřicha Valoucha, který v březnu zemřel. Olomoucký kraj budou v nově zvolené Poslanecké sněmovně reprezentovat tři ženy – Jitka Chalánková z TOP 09, Dagmar Navrátilová a Lenka Andrýsová, obě z Věcí veřejných, Andrýsová je navíc místopředsedkyní strany.
Vedle již zmíněných poslanců a poslankyň se ve Sněmovně objeví i Pavel Holík, Roman Váňa a Jiří Zemánek z ČSSD a Bořivoj Šarapatka z TOP 09.
Langera vykroužkovali lidé, Vlčka nepustila do parlamentu strana
Ve volbách a těsně před nimi přišlo Olomoucko o dvě silné politické osobnosti, které reprezentovaly kraj v nejvyšších funkcích ve vládě nebo v Poslanecké sněmovně. Fenomén kroužkování nedovolil obhájit mandát Ivanu Langerovi, jedničce na kandidátce krajské ODS, který poprvé usedl do poslanecké lavice po volbách v roce 1996. Druhým odpadlíkem se stal ještě před volbami sociální demokrat Miloslav Vlček, který se dostal poprvé do Parlamentu ve stejných volbách jako politický protivník z ODS.
Ivan Langer doplatil na svoji špatnou politickou pověst a společenskou náladou, která vyžadovala změnu české politické kultury. Langer bývá často označován za osobu spjatou s různými kauzami a černým zákulisním české politiky. Éra nejvýznamnějšího politika ODS v kraji skončila tak, že se z prvního místa na kandidátce kvůli vyššímu počtu preferenčním hlasům svých kolegů propadl až na šestou pozici z nabídky krajských občanských demokratů.
Pro krajskou ODS byl neúspěch jejich nejvlivnějšího politika nepříjemným zklamáním. „Je to pro mě velké překvapení,“ komentoval výsledky svého kolegy šéf krajské ODS Ivan Kosatík. Podobně reagoval i Zdeněk Boháč, který svůj poslanecký mandát na rozdíl od Langera obhájil, a to ze třetího místa na kandidátce: „Nepředpokládal jsem, že by neuspěl. Je to veliké, veliké překvapení.“ Langer vystoupil po zveřejnění výsledků voleb na tiskové konferenci strany s viditelným zklamáním ve tváři. „Jsem trochu smutný vítěz. Nic v životě není natrvalo,“ reagoval Langer na vlastní neúspěch.
Vlček odstoupil z kandidátky ještě před volbami kvůli skandálům kolem své osoby. Lídra ČSSD v Olomouckém kraji nepodržela ani vlastní strana. Například na tiskové konferenci, kterou socialisté svolali, vyzívali novináři Vlčka, aby komentoval svůj odchod. Dnes už bývalý šéf ČSSD Jiří Paroubek se k Vlčkovi naklonil a končící šéf Sněmovny pouze prohlásil: „Potvrzuji, že k 30. dubnu se vzdám mandátu.“ Už se ani nijak nepokoušel bránit.
První problém se objevil v době, kdy se zjistilo, že měl Vlček před několika lety doporučit přidělení dotací pro svého známého. Dalším přehmatem Vlčka bylo porušení zákona, to když vracel dnes už bývalý předseda Poslanecké sněmovny milionovou půjčku v hotovosti. Tyto kauzy vedly k tomu, že po odstoupení Vlčka se jedničkou na krajské kandidátce ČSSD stal Roman Váňa. Na Vlčka tak při volbách zůstala jen vzpomínka v podobě jeho jména s číslem jedna na hlasovacích lístcích, které už byly v době jeho odstoupení předtištěny.
Je otázkou názoru, jestli odchod Vlčka a Langera bude pro českou politiku dobrý či ne. Pravdou ale je, že oba muži si vybudovali nejen v Praze silnou pozici, ze které mohli pozitivně ovlivňovat dění na Olomoucku. Bývalý předseda Poslanecké sněmovny a exministr vnitra se postarali o podporu regionu, ať už formou zisku dotací nebo lobováním za svůj kraj. Teď jsou ale na tahu noví politici, kteří podle celorepublikového vzoru vyměnili ty staré.
Zdroje citací:
http://zpravy.idnes.cz/vlcek-skoncil-jako-sef-snemovny-i-poslanec-nejde-ani-do-voleb-prz-/domaci.asp?c=A100422_143151_domaci_kop
MF Dnes 31. 5. 2010 – olomoucká příloha
4) Rozhovor
„V Olomouci by se mělo příště volit jako v jednom velkém obvodě,“ vzpomíná politolog Šaradín na primátorova slova
Olomouc V Poslanecké sněmovně je vytvoření velké koalice ČSSD a ODS téměř něčím absurdním. Jak se ale dlouhodobě ukazuje třeba na radnicích velkých měst v Olomouckém kraji, takové spojení nemusí vždy znamenat problémy a nesoulad. Politolog Pavel Šaradín z Univerzity Palackého říká, že třeba v Prostějově si ani jinou koalici nedokáže představit. Právě s politologem, který se zabývá především krajskou, a komunální politikou jsme se vrátili na konec října minulého roku, kdy se na olomoucké radnici od velké koalice po dlouhých osmi letech upustilo. Podle Šaradína by se měla Olomouc už brzy vrátit k volbám v jednom velkém volebním obvodu.
Po komunálních volbách v roce 2006 vznikla na olomoucké, prostějovské i přerovské radnici velká koalice. Když jste viděl výsledky voleb v říjnu, myslel jste si, že by to mohlo dopadnout stejně?
Byla to velká neznámá. Právě tyto tři města jsou nakloněna směrem k velkým koalicím, proto pro mě bylo vcelku překvapením, jak olomoucká ODS zareagovala. Přeci jen spolupráce občanských a sociálních demokratů je tady dlouhodobá, funguje i na kraji, takže vzorů a zkušeností je celá řada. Myslím si, že to byla do značné míry odvaha ze strany primátora Novotného, že se snažil dominanci dvou politických stran narušit. V Prostějově to bylo celkem jednoznačné, protože hlasy z obou táborů, byť v ODS došlo ke změně kandidátky a určitému rozdělení, zněly tak, že chtějí pokračování velké koalice, protože pro ně partneři jako Věci veřejné nebo Top 09 jsou příliš velká neznámá. V Přerově se také snažili obejít sociální demokracii, udělat s převahou jednoho hlasu většinovou koalici. Byla to pro mě odvaha, ale určitě by to bylo čitelnější. Strany si byly ideově bližší, nicméně mám informace, že Věci veřejné, které byly na širší občanské kandidátce, neunesly odpovědnost, takže projekt velké koalice s TOP 09 funguje dál.
Myslíte si, že situaci v Olomouci, kdy nevznikla velká koalice, pomohla jiná města, kde se velké koalice rozpadly? Například v Přerově to dlouho vypadalo na vládu bez sociálních demokratů.
Dohoda v Olomouci byla velmi rychlá. Během 24 hodin jsme věděli, že nebude pokračovat vláda velké koalice. Protože primátor Novotný byl jeden z prvních, hovořím o odvaze, v některých městech se totiž rozdělit velkou koalici nepodařilo. Myslím si, že primátora ovlivnila celostátní úroveň a situace, kdy se hledala programově čistá koalice.
Dotkl jste se celostátní politiky. Jak jste vnímal šanci Věcí veřejných a TOP 09 zamíchat s komunální mi volbami?
Komunální politika je trochu obtížnější a řekl bych, že lidé volí spíš zástupce, které znají. Proto je zde i nižší volební účast. Věděl jsem, že úspěch Věcí veřejných a TOP 09 bude minimální. Rozhodně se nedal napodobit parlamentní výsledek. Jde o příliš mnoho kandidátů a tyto politické strany ještě nejsou dostatečně usazeny. Věci veřejné přesně napodobily situaci Strany zelených z komunálních voleb v roce 2006. U TOP 09 se o jistém usazení hovořit dá, protože asi patnáct stovek mandátů už je síla, se kterou můžou počítat třeba i v krajských volbách.
Takže Věci veřejné neměly pro svůj cíl „ozdravit“ politiku na komunální úrovni osobnosti, pokud vás chápu správně.
Ano, je to tak. Oni neměli dostatečně známé kandidáty. Pokud to třeba v Olomouci byly poslankyně, tak to jednoduše nestačí. V komunální politice velká neznámá rovná se nedůvěra.
Myslíte si, že rozhodování lidí mohlo ovlivnit i obsazení lídrů kandidátek?
Vliv lídra v komunálních volbách je mnohem věší než třeba v krajských volbách. Lidé se mohou s kandidátem ztotožnit a myslím si, že primátor Novotný si v předchozím období získal velkou popularitu a dokázal s ní pracovat i ve volbách a voliči mu důvěru dali.
V Olomouci jasně zvítězila ČSSD. Koho jste před volbami favorizoval vy?
Čekal jsem vyrovnané výsledky, ale přeci jen vládní strany na celostátní úrovni udělaly některé chyby, takže voliči mohli hlasovat i proti vládě. Nepočítal jsem s tak výrazným vítězstvím sociální demokracie, to pro mě bylo překvapení, protože kampaň ODS byla čitelná, velmi věcná, slíbili konkrétní věci, nicméně v Olomouci se zřejmě hlasovalo protestně proti vládě, zřejmě i proto bylo vítězství ČSSD o něco vyšší, než jsem čekal.
Je tedy podle vás možné, že voliči chtěli dát jasně najevo, že když sociální demokracie vyhrála parlamentní volby, ale nevládne, chtějí ji lidé dostat „alespoň“ na radnici? Převaha sociální demokracie se ukázala přece i v senátních volbách vítězstvím Martina Tesaříka.
Ano, to je jeden z důvodů, proč lidé volili sociální demokracii. ČSSD měla svou kampaň postavenou na mobilizaci proti tomu, co se děje na celostátní úrovni. Na druhé straně, pokud vláda jedná v rozporu s tím, co chtěli jejich voliči, tak oni potom nepřijdou k volbám. Pokud se podíváme na výsledky v moravských krajích, převaha ČSSD je naprosto zásadní. Ve zmíněných senátních volbách pak ještě více než v komunálních záleží na tom, jaká osobnost kandiduje, a tady v obvodu Olomouc se to naprosto prokázalo.
V parlamentních volbách zaznamenali velký propad lidovci. Mohl tento výsledek oslabit i jejich pozici v komunální politice?
Určitě. Oslabení z celostátního hlediska je značné. Lidovci v podstatě v každých komunálních volbách ztrácejí tisíc zastupitelů v celé republice, to je obrovské číslo. Dřív taková malá strana měla v republice třeba šest sedm tisíc zastupitelů, dnes má asi tři tisíce. Očekával jsem, že jejich výsledek bude velmi špatný. Příliš jsem ani nevěřil tomu, že by atakovali pětiprocentní hranici v Olomouci, ale podařilo se jim to a teď jsou v koalici.
Může mít nynější pravostředá koalice nějaký vliv na sestavování krajské koalice v roce 2012?
Myslím si, že ne. Bude samozřejmě záležet na tom, kdo bude kandidovat za ODS. My dnes s téměř se stoprocentní jistotou víme, že v těch volbách zvítězí sociální demokracie, ale záleží na tom, jaký bude mít náskok. Pokud povede ODS v kraji vyloženě pravicový dogmatik, tak sestavení velké koalice je obtížně, ale pokud to bude někdo konsenzuální jako třeba náměstek hejtmana Ivan Kosatík, tak si dokážu představit, že to spojenectví může fungovat také po těch dalších volbách.
V celostátní politice je velká koalice něco téměř nepředstavitelného, v té komunální jde o celkem běžnou povolební situaci. V čem se od sebe tyto dva světy liší?
Mám pocit, že komunální politici spíš hledají nějaké konsenzuální stanovisko. Zároveň často říkají, podívejte se, my tady neděláme politiku, ta se dělá v Parlamentu, ale přece to, jak oni město povedou je politickým rozhodováním. Zároveň se mohou vymlouvat na neplnění svého programu, když budou říkat, my jsme chtěli něco udělat, ale máme silného koaličního partnera a ten nám to nedovolil. Je v tom určitě nějaký alibismus, ale převažuje snaha mít podporu, rozdělit si nějak v klidu město, dozorčí rady a tak podobně. Přirozeně, že musí něco dělat, město nějakým způsobem vést, ale ztrácí se ten kritický osten a politika je pak do značné míry uniformní a šedivá.
Nemůžeme to pak nazvat kartelovou dohodou? Mluvili jsme už o Přerově, kde byla šance na to, že by ČSSD nebyla v koalici a pokud by se strany dohodly, měly by převahu, i když jediného hlasu.
Myslím, že kartelem to můžeme nazvat. Zároveň ale musíme rozlišovat město od města. Někde je to více účelové někde je velká koalice vcelku přirozenou věcí. Řekl bych, že třeba v Prostějově si ani jiné povolební uspořádání si nedokážu představit. Tam si politické strany natolik rozumí, že jsou vlastně jednou stranou, ale někde převažuje skutečně účel město si rozdělit a vládnout společně.
Zmínil jste to, že vás v Prostějově ani jiná, než velká koalice nenapadla. Nepřekvapila vás proto změna tamní kandidátky ODS, kdy bývalý starosta Tesař nebo místostarosta Drmola byli z kandidátky víceméně odejiti?
Tady bych viděl vliv celostátní politiky, kdy přišly Věci veřejné a TOP 09 s jakousi novou čistější politikou bez dinosaurů, bez Paroubka, Langera a dalších, a přirozeně sestavování kandidátek ODS se neslo v tomto duchu. Navíc s pány Tesařem a Drmolou, které jste zmínil, se nepojily pouze pozitivní věci. Bylo tam i spoustu, když to řeknu slušně, kontroverzních případů, proto se zřejmě chtěla ODS očistit a směřovat k volebnímu vítězství.
Olomouc děleno pěti
Olomouc je specifická tím, že je při komunálních volbách rozdělena do pěti volebních obvodů. Jde možná o jediné město s takovým členěním, kde nejsou místní radnice. Jak vnímáte rozdělení města, kdy si někteří lidé nemohou vybrat primátora?
Vidím to hodně negativně, také jsem o tom několikrát psal. Tento problém se dostal i k Ústavnímu soudu, ale ten rozhodl stejným způsobem jako loni v případě Prahy, že volby jsou na základě poměrných principů. Město není na obvody logicky rozčleněno, nemůžete volit populárního politika v celém městě, což si myslím, že je také chyba. Politici přece v každém rozhodování rozhodují o celém městě, nikoli jen o Neředíně, Hlušově nebo nějakých jiných částech. Myslím si, že zákonodárci musí zákon o volbách do obecních zastupitelstev změnit. A to z toho důvodu, že pokud máme město rozděleno na obvody, tak se tím posilují velké politické strany. O základních pravidlech, která ovlivňují volební výsledek, přece nemůže rozhodovat zastupitelstvo, to musí dělat Parlament.
Právě pro změnu obvodů na jeden se v Olomouci vyslovili menší strany, ale v tom duchu se vyjádřil i primátor Novotný. Myslíte si, že jde zase o alibismus, kdy on řekne, ano jsem pro to, ale bohužel na tom nenajdeme politickou schodu?
O tomhle jsem se s primátorem před volbami bavil a řekl mi, že se nekloní ani k jednomu stanovisku, ale dokáže si představit, že Olomouc bude zase jedno město, jeden obvod. Řekl mi, že pravděpodobně v těch dalších komunálních volbách tomu skutečně tak bude. Pro něj je to teď přirozeně výhodné, že o ty dva tři mandáty získají více na úkor těch malých politických stran.
Primátor obstál, ale za koalicí jsou i pochybení
Když se vrátíme k minulému volebnímu období, ve kterém Martin Novotný poprvé vedl Olomouc jako primátor, jak jeho čtyřletou premiéru hodnotíte?
Je obtížné hodnotit celou koalici a vytrhnout z toho primátora. Nicméně si myslím, že v základních věcech se nové role zhostil velmi dobře. Je to člověk, který dokáže srozumitelně říct, co v politice chce. Je mi sympatičtější, když je politik čitelný a dává své názory najevo. Nakonec i důvěra, kterou získal v roce 2010, svědčí o tom, že svoji roli zvládl.
Takže čtyřleté období bez chyb?
Určitě ne, velká koalice s přispěním malého podílu lidovců udělala celou řadu špatných rozhodnutí. Město se vyvíjí poněkud konformně, dokážu si představit, že by měli být v mnohé řadě věcí odvážnější. Myslím si také, že v několika případech, a to je stranické rozhodnutí, neměl v štěstí na náměstky.
Mohlo by se za největší problémy minulé olomoucké vlády označit, to že se pustila do stavby aqvaparku nebo do prodeje nemovitostí?
Prodej domů nebo některé kontroverzní věci okolo Edelmannova paláce jsou velkou kaňkou. Především bych ale zmínil o aqvaparku. Finančně je to pro město obrovsky zničující. Navíc se ukazuje, že si na sebe nedokáže vydělat. Tento projekt považuji za velice špatné rozhodnutí, ale je to prostě dílo velké koalice.
Sliby chyby?!
Politické strany slibovaly před volbami například otevřené školky do šesti večer, jeden úřední den v týdnu do devatenácti hodin nebo zastavování rychlíků na Nových Sadech. Našel jste v nabídce politiků nějaký absurdní nebo těžko splnitelný slib?
Těžko splnitelné se mi zdály právě ty rychlíky a jejich stavění na příměstské zastávce. Když jsem mluvil před volbami s několika úředníky, kvůli prodloužení jednoho pracovního dne v týdnu, byla u nich cítit velká naštvanost. Brali tento záměr politiků jako populistický krok. Říkali mi, že některé úřady jsou už kolem půl páté vylidněné a nikdo tam nechodí. Pamatuju si některé konkrétní sliby politiků a jsem velice zvědavý, jestli je splní nebo ne. Například slíbenou opravu zimního stadionu budu sledovat hodně pozorně.
5) Záměr
Cíl práce
Téma samostatného projektu, které jsem se rozhodl zpracovat, dostalo souhrnné označení „Supervolební“ rok 2010 v Olomouckém kraji. Rok 2010 byl z voličského pohledu specifický neobvyklým počtem konaných voleb. Tato práce věnuje zvýšenou pozornost všem třem druhům voleb, které se v minulém roce uskutečnily v Olomouckém kraji
Cílem práce je komentovat, popsat a analyzovat volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, které se konaly v květnu, předešlé volby poslanců proběhly v roce 2006, a volby do obecních a městských zastupitelstev, které byly v říjnu, a také v nich se volilo naposledy v roce 2006. Poslední volby, kterými se budeme zabývat, jsou dvoukolové volby do Senátu, které proběhly stejně jako ty komunální v říjnu minulého roku. Senátoři jsou voleni na šest let a každé dva roky se rozhoduje o obsazení jedné třetiny Senátu, proto se konaly předešlé senátní volby v Olomouckém kraji v roce 2004. Volbám samotným se věnují tři texty, ten čtvrtý - fejeton – se zabývá událostí předcházející volbám do Poslanecké sněmovny. Mým cílem je vytvořit texty, které by v praxi mohly být otištěny nebo publikovány samostatně bez jakéhokoli dalšího vysvětlení nebo doplňujícího článku. Vybrané žánry samostatného projektu nejsou totožné a stejně jako druhy voleb se liší. Vedle obsahového cíle byla mým záměrem i formální stránka. Proto jsem zvolil čtyři různé zpravodajské nebo publicistické žánry (v užším slova smyslu), abych se pokusil obsahem a stylem zpracování naznačit rozdílnost použitých textových vzorců.
Zdůvodnění volby tématu
V druhém ročníku jsem absolvoval praktikum a workshop rozhlasové i psané žurnalistiky. Při zadávání tématu samostatného projektu jsem si mohl také vybírat ze dvou splněných specializací, a to z politické a sportovní. Nakonec jsem se rozhodl pro práci s kombinací politické a psané žurnalistiky. Jak seminář psané, tak i politické žurnalistiky vedl David Macháček. Jeho hodiny mě velmi bavily, protože byly zajímavé a hodně jsem se toho od pana Macháčka naučil. Hlavně jeho praktické zkušenosti, které získal ve významných českých médiích, a mluvil o nich ve výuce, pro mě byly velmi zajímavé a přínosné. Právě tyto důvody, můj zájem o politické dění a cíl věnovat se psané žurnalistice i v budoucnu rozhodl o výběru tématu zaměřeném na politiku a podaném psanou formou.
Vedle seminářů Davida Macháčka věnovaných psaní žurnalistických i beletristických textů jsem také absolvoval seminář Základy politologie, který vedla Eva Lebedová a kurz Vybrané problémy politických věd, ve kterém vyučovali politologové Eva Lebedová, Tomáš Lebeda, nynější vedoucí Katedry politologie a evropských studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Pavel Šaradín. V uvedených seminářích jsem získal dostatek znalostí a zkušeností, proto si myslím, že téma „Supervolební“ rok 2010 v Olomouckém kraji mohu zpracovat na poměrně vysoké úrovni. Tato snaha mě také vedla k volbě zmíněného tématu samostatného projektu. Výběr okruhu práce, který se věnuje volbám potažmo politice, pro mě byl velkou výzvou a rozhodováním, jak se ke zpracování postavit. Nepochyboval jsem ale o tom, že se tomuto tématu chci věnovat. K tématu mě přivedlo volební vysílání České televize, které vysílal především zpravodajský program ČT24. Česká televize zahájila předvolební vysílání už v únoru a hlavní náplň následujících měsíců tvořily Otázky Václava Moravce Speciál, kde se utkávali lídři stran v kraji, které v průzkumech pro ČT překročili čtyř a půl procentní hranici podpory. V pořadech se objevili i hosté, kteří měli určitý vztah ke kraji, v němž se vysílalo. Dalším prvkem ve vysílání byla speciální vydání zpravodajských pořadů. Česká televize připravila také nový webový server s informacemi o volbách. Podobná opatření a pořady provázely volby do obecních a městských zastupitelstev a také volby senátní.
Tvůrci časově náročného a podrobného vysílání ČT24 si zvolili heslo „supervolební“ rok, které vyjadřovalo spojení roku 2010 a tří druhů voleb. Já jsem si ono sousloví vypůjčil pro název své práce. Česká televize nabízela ve svém volebním studiu kontinuální vysílání z celé České republiky. Uvědomuji si ale, že v této práci nemohu podat tak širokou škálu informací jako zpravodajská televize ČT24 a Česká televize jako celek, toto ani není cílem Samostatného projektu. Při zpracování textů jsem si proto zvolil heslo - méně je více.
Rozhodl jsem se proto, že téma určitým způsobem zpřesním. Nabízelo se několik možností výběru toho, čemu se bude práce věnovat, ať už jednotlivým volbám zvlášť, volbám uskutečněným v Olomouckém kraji, ve kterém bydlím, studuji a zdejší prostředí znám, nebo zkombinovat dva zmíněné přístupy. Po promyšlení všech pro a proti jsem se rozhodl, že se nebudu věnovat celorepublikovým volbám do Poslanecké sněmovny. A to i přesto, že jsem měl představu o tom, která témata bych mohl v této práci rozpracovat a věnovat se jim. Například volební neúspěch KDU-ČSL, který znamenal to, že se křesťanští demokraté poprvé v porevoluční době nedostali do Poslanecké sněmovny. Dále by bylo zajímavé zabývat se i rezignací čtyř předsedů neúspěšných stran během několika hodin po volbách, snahou české společnosti o „ozdravení“ politiky, která se nakonec ve výsledku voleb projevila. Dalším tématem ke zpracování by byl jistě pohled na úspěch nově vzniklých nebo do parlamentních voleb regionálních stran jako TOP 09, Věcí veřejných nebo Zemanovců, kteří se i přes velkou podporu téměř čtyř a půl procent aktivních voličů, nakonec do Poslanecké sněmovny nedostali. Tyto možnosti jsem si ale nezvolil, protože považuji zmíněné okruhy za poměrně široké a zároveň snadněji zpracovatelné, protože ke sněmovním volbám existuje velké množství materiálu ať už publikovaného v tisku, rozhlase nebo televizi, opomenout nemůžeme ani internet. Zároveň jsem nechtěl pracovat na něčem, co už bylo několikrát lépe či hůře popsáno a komentováno. Hlavně z těchto důvodů jsem se rozhodl jít pro někoho možná složitější cestou, a to zaměřit se na volby, které proběhly v minulém roce v Olomouckém kraji.
Jak se ukázalo i v minulém roce, volby do Sněmovny jsou pro občany nejdůležitějším hlasováním, vždyť své hlasy přišlo odevzdat téměř 63 % voličů. Z politologického hlediska jsou řazeny k volbám prvního řádu. Nálada velké části společnosti byla před těmito volbami reformní a to nejen z pohledu politických rozhodnutí, ale i kvůli politikům samotným. Z těchto důvodů byly volby pro společnost jednou z hlavních ne-li nejdůležitějších událostí minulého roku. Například předvolební kampaň Věcí veřejných se nesla v duchu a pod heslem Skoncujte s politickými dinosaury. K podobným výzvám o výměnu politiků se přihlásilo i několik občanských iniciativ. Iniciativa Vyměňte politiky.cz, která se označila za nezávislou a apolitickou, vyzývala k tomu, aby se voleb zúčastnilo co nejvíce lidí. Na podporu této myšlenky se pořádaly happeningy nebo koncerty. Podporu této iniciativě vyslovilo několik známých osobností, například Dan Bárta, Aneta Langerová nebo Viktor Preiss. Na sociální síti Facebooku získala iniciativy více než 60 000 příznivců a přes 40 000 návštěvníků webových stránek projektu zde potvrdilo svůj záměr volit.
Další občanskou iniciativou, kterou zmíníme, byla Defenestrace 2010. Jejím heslem bylo „kroužkoujte ty dole“. Defenestrace 2010 tak vyzývala k tomu, aby voliči dali preferenční hlasy posledním čtyřem kandidátům na zvolené kandidátce. U těchto neznámých politiků byla podle nich nejnižší pravděpodobnost, že už jsou zapojeni do korupčního prostředí a jsou to obyčejní lidé, kteří by se mohli stát těmi nejpovolanějšími zástupci v Poslanecké sněmovně.
Ne tak velký zájem lidí jako volby poslanců, zaznamenaly volby do obecních a městských zastupitelstev a Senátu. Ty podle politologů nepatří z hlediska občana k tak zásadním jako ty sněmovní, ovšem hlavně volba komunálních politiků je pro občany ještě mnohdy důležitější než výběr poslanců. Toto však záleží na názoru každého jednoho člověka. V komunálních volbách si přišlo vybrat svého zástupce více než 47 % občanů. Prvního kola senátních voleb se ve třetině republikových obvodů zúčastnilo 44, 59 % voličů, v druhém kole to bylo jen necelých 25 %. Faktem ale je, že jak poslanci, tak senátoři a komunální politici, jsou voleni na čtyři respektive šest let a svými rozhodnutími ovlivňují jednání, prostředí nebo chování lidí. Z těchto důvodů považuji mnou vybrané téma za celospolečensky velmi důležité a pro mě zajímavé ke zpracování. Olomoucký kraj a politické dění hlavně v Olomouci a Prostějově sleduji poměrně důsledně, a proto jsem se rozhodl zaměřit svou pozornost právě sem.
Zdroje/stav problematiky
Tento projekt nenavazuje na žádný již dříve zveřejněný materiál, který se věnuje volbám z minulého roku v Olomouckém kraji. Jedná se spíše o texty, které by mohly stát vedle zpravodajských nebo publicistických útvarů, které vyšly v olomouckých regionálních denících. Mou snahou nebylo kopírovat nějakou podobu otištěného článku nebo z něj vycházet, ale spíš vytvořit vlastní pohled, to jak bych o výsledcích nebo událostech týkajících se voleb informoval já.
Výsledkům voleb v kraji se podrobně věnovala všechna regionální média. Z toho důvodu, že je moje práce zpracována psanou formou, sledoval jsem v průběhu voleb a při následných rešerších hlavně tištěná média. Konkrétně jsem se zaměřil na MF Dnes a její olomouckou přílohu, Olomoucký a Prostějovský deník. Z olomoucké MF Dnes a iDnes.cz jsem převzal několik citací politiků, které bych jinak těžko získával hlavně z toho důvodu, že se jedná o bezprostřední reakce na výsledky voleb. Použité citace se objevují v souhrnné zprávě a analýze. S Prostějovským deníkem jsem spolupracoval v době, kdy ze své funkce předsedy Poslanecké sněmovny odstoupil Miloslav Vlček. Vlčkův případ mě přivedl k napsání fejetonu, který se dnes už bývalé jedničce na kandidátce sociálních demokratů věnuje. Tento text s názvem „Tak nám (od)střelili Miloše, paní Müllerová“ vyšel v Prostějovském deníku nedlouho po Vlčkově odstoupení. Mandátu a následně i kandidatury ve sněmovních volbách se vzdal Vlček kvůli podezřelé státní dotaci pro jeho bývalého poradce a kvůli sporu o půjčku ve výši 2,5 milionu korun. Jak MF Dnes, tak Deníky informovaly o výsledcích sněmovních, senátních i komunálních voleb téměř stejnými způsoby. V novinách se objevovaly hlavně rozšířené zprávy, případně rozhovory. Publicistické žánry jako fejeton nebo poznámka nevyšly v novinách vůbec nebo jen v podobě Zápisníku v MF Dnes a glosy v Denících, i když glosa bylo často jen označení otištěného textu. Analýzu, kterou jsem napsal jako součást projektu, bychom hledali v regionálním tisku jen těžko. Důvodem toho může být jak nedostatek prostoru v novinách, tak málo času redaktorů nebo i nezájem zpracovat a otisknout podobný útvar v regionálních denících.
Ideový plán V mém samostatném projektu se věnuji reflexi a popisu výsledků trojích voleb a událostem, které jim předcházely. Mým cílem bylo napsat jiný publicistický nebo zpravodajský útvar o volbách do Poslanecké sněmovny, o komunálních volbách a dvou kolech, které rozhodly o novém senátorovi za obvod Olomouc.
V případě psaní fejetonu, který vznikl již před výběrem tématu samostatného projektu, jsem se pokusil odlehčenou formou naznačit, že případ odstoupení Miloslava Vlčka a jemu předcházející problémy nejsou jen jednobarevné, ale je možné je sledovat z více úhlů. Analýza, která se zabývá shrnutím výsledků sněmovních voleb, by měla podat dostatek informací, které by případný čtenář pro získání přehledu o tom, jak volby dopadly, mohl potřebovat. Dále také nabídne krátké ohlédnutí za dnes již bývalými poslanci z Olomouckého kraje Vlčkem a Langerem. Souhrnná zpráva je zaměřená na výsledky dvoukolových senátních voleb v obvodu Olomouc. Jde o zajímavé téma i z toho důvodu, že po říjnových volbách získali sociální demokraté v horní komoře Parlamentu většinu, když obsadili 41 křesel senátorů. Rozhovor se věnuje volbám do obecních a městských zastupitelstev, konkrétně komentování výsledků voleb, vytvářením nových koalic na radnicích, hodnocení bývalých představitelů měst a jejich politických rozhodnutí. Dále se v rozhovoru věnuji velkým koalicím ve městech jako Olomouc, Prostějov a Přerov a jejich tamním postavení.
Postup práce, zdůvodnění způsobu zpracování Psaná forma samostatného projektu určuje napsání čtyř textů o různé velikosti. Rozhodl jsem se pro čtyři různé publicistické a zpravodajské žánry, konkrétně fejeton, souhrnnou zprávu, analýzu a rozhovor. Chtěl jsem touto formou ukázat různorodost a možnosti žurnalistických sdělení. Nejdříve ale uvedu několik definic vybraných žánrů, protože mým cílem bylo držet se také toho, jak má každý z vybraných vzorců vypadat.
Jako hlavní text jsem vybral publicistický rozhovor, který používá otevřené otázky, které umožňují projevení názoru bez omezení, jako je tomu například u otázek alternativních. Vycházel jsem z formy rozhovoru, který zjišťuje názory. Jak uvádí Jílek, je tato modifikace v dílčí publicistické oblasti dominantně využívaným typem interview.[1] „Interview je dialogický žánr primárně mluvený. Stylově aktivní modifikace v publicistické sféře jsou interview zpravodajské a publicistické.(…) Zpravodajský rozhovor je v psané podobě výhodný pro přehlednost danou grafickým zpracováním – otázky jsou od odpovědi oddělovány tučným písmem. Zapsaná forma rozhovoru také v případě autorova cíle podat pouhé informace vyhovuje svou autenticitou a tím, že ve formě otázek a odpovědí lze přímo, nekomplikovaně cíl sdělení naplnit, vystihnout téma (platí i pro publicistické interview) “[2] „Kompozičním specifikem, které tento typ rozhovoru odlišuje od zpravodajské modifikace, je skutečnost, že žurnalista ve svých otázkách navazuje na předchozí výpověď interviewovaného.“[3]
Rozhovor jsem vedl s Pavlem Šaradínem, který vyučuje na Katedře politologie a evropských studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Docent Šaradín je odborníkem na komunální a krajskou politiku a několik let komentuje a zabývá se děním ve velkých městech Olomouckého kraje, kterým se projekt také věnuje (v rozhovoru jsou konkrétně zmiňována města Olomouc, Přerov a Prostějov). Pavel Šaradín napsal několik publikací, které se věnují komunální i krajské politice a volbám do zastupitelstev krajů a měst.
Středně dlouhým textem použitým v projektu je analýza neboli rozbor. „Rozbor je textový vzorec, který vzhledem ke své fakticitě stojí na pomezí mezi zpravodajstvím a publicistikou (v užším smyslu slova). Řazení analýz do zpravodajství brání skutečnost, že jejich cílem není pouze informovat, nýbrž obsahují i nepřímou složku persvazivní, která je dána způsobem výběru informací, jejich řazením, rozvíjením textu v logické linii (což představuje nesporně prvek subjektivní). Normativní zásadou pro kompozici je absence jakéhokoliv interpretativního závěru, obecně je vyloučena úvahová linie, neboť cílem není vyjádřit vlastní názory a ani analyzovaný problém uzavřít, nýbrž poskytnout intelektuálně vyspělému čtenáři dostatek podkladů k tomu, aby si sám utvořil závěry.“[4]
Dvěma krátkými útvary, které jsem napsal, jsou fejeton a souhrnná zpráva. Nejprve si definujme souhrnnou zprávu. Jde o typ používaný „u událostí, které se vyvíjely v určitém časovém úseku (průběh konferencí, jednání vlády, parlamentu, zasedání institucí, soudní jednání aj.), její kompozice bývá retrospektivní. Souhrnné zprávy kromě informací o předmětu sdělení také obsahují (dominantně v závěru) rozšiřující informace, pozadí, souvislosti.“[5] Formu souhrnné zprávy jsem chtěl použít už před tím, než jsem věděl, čemu se budu věnovat. Informování o výsledku dvoukolových voleb do Senátu se k takové formě nabízela a nechtěl jsem tuto událost psát v jiné podobě, myslím, že by to ztratilo svůj smysl a úkol informovat.
Definic fejetonu existuje v odborné literatuře několik a mnohdy je autoři překrývají s definicí sloupku. Podle Jílka představuje užití vyprávění jako základu fejetonu (přítomnost fabule) jeden ze základních distinktivních rysů textového vzorce (na rozdíl od sloupku, užívajícího úvahu). „Autor ve fejetonu za použití vyprávění (krátkého, třeba i fiktivního) příběhu vyjadřuje svůj názor, postoj k události, jevu, zajímavé myšlence v oblasti společenské, politické, ekonomické, kulturní, ekologické aj. Postupuje sugestivně, zábavným tónem, využívá gradace do pointy, ironie, sarkasmu, nadsázky.“ [6]
Nad fejetonem a jeho podobou jsem dlouho nepřemýšlel, jedná se o text, který se psal dobře a téměř sám. Vlčka znám jako politika od doby, kdy jsem se začal o politické dění zajímat, zároveň je mi geograficky blízký. Vím, o několika projektech, které se díky jeho pomoci realizovaly, a proto jsem se rozhodl na jeho politický pád reagovat alespoň krátkým textem. Nápad na pro napsání tohoto textu vznikl u Událostí České televize, které odvysílaly reportáž věnovanou konci Miloslava Vlčka v pozici předsedy dolní komory Parlamentu.
Texty, které jsou součástí samostatného projektu, vznikaly průběžně. Jak už jsem zmínil výše, prvním textem, který je v projektu použitý, je fejeton. Ten vznikl ještě dříve než projekt samotný. Další články vznikaly průběžně s tím, jak se odehrávaly volby, to znamená, že po fejetonu jsem napsal analýzu výsledku voleb do Poslanecké sněmovny. Poté jsem vycházel z výsledků senátních voleb a vznikla souhrnná zpráva. Rozhovor s Pavlem Šaradínem o výsledku komunálních voleb vznikl až v dubnu tohoto roku. Při vedení rozhovoru jsem totiž chtěl vycházet i z toho, jak si nově zvolená vedení radnic počínají po několika měsících od voleb.
Sebehodnocení
Obsahový cíl, který jsem si na začátku zpracování tématu vyznačil, se mi podle mého názoru podařilo splnit. Myslím si, že čtenář si v mých textech najde potřebné informace, které mají žurnalistická sdělení obsahovat. Pokud bych měl říct, který text bych vybral jako nejpovedenější, zvolil bych asi všechny, protože si za svou prací stojím, přesto bych možná před ostatními upřednostnil fejeton, ale to hlavně z toho důvodu, že vznikl spontánně a jako první. Z hlediska stylu je pro mě těžké cokoli hodnotit, ale myslím si, že tento bod byl, je a vždy bude o subjektivním posouzení autora, editora nebo čtenáře. Z mé dosavadní praxe a čtenářských zkušeností vyplývá, že trvá poměrně dlouho, než si náročnější čtenář najde cestu k autorovi, pokud ho styl redaktora nezaujme napoprvé.
Formu jednotlivých textů jsem se snažil držet takovou, aby vyhovovaly výše zmíněným definicím, opět je těžké hodnot, zda se mi daný úkol podařil, přesto musím říct, že jsem na textech pracoval nejlépe tak, jak jsem mohl.
Největším problémem této práce pro mě bylo zapracování „cizích“ citací do textů, ale jak už jsem jednou zmínil, získat ohlasy politiků bezprostředně po volbách bylo i přes mou snahu, jako pro studenta téměř nemožné. Vyjádření v e-mailech několik dní po volbách nepovažuji za vhodný způsob psaní „aktuální“ zprávy. Proto jsem rád, že jsem mohl zpracovat svůj vlastní rozhovor s Pavlem Šaradínem.
Myslím si, že prostor pro další zpracování by měly dostat výsledky voleb do Poslanecké sněmovny, a to z pohledu „nových – čistých“ politiků. Jak už jsem naznačil v analýze, bude zajímavé sledovat, jak si politici zvyknou na novou pozici a jak budou schopní pracovat pro svůj kraj a voliče, kteří si je vybrali. Několik měsíců po volbách to spíš než jako snaha o práci vypadá jako snaha o vlastní zviditelnění.
Z regionálního pohledu je podle mého názoru přínos tohoto projektu v tom, že některé žánry použité zde se v místním tisku neobjevily, i když si myslím, že by v něm své místo měly mít, anebo dochází ke stírání hranic mezi nimi. Hlavně bych chtěl poukázat na to, že regionální redakce se zříkají možnosti publikovat obsáhlejší analytické texty, které se objevují jen na celorepublikových stranách periodika. Problémem je ale to, že na těchto místech se většinou regionální problém nebo téma nerozebírá, což je mnohdy škoda. Některým lidem pak může chybět názor osobnosti, která by jinak regionální téma mohla komentovat nebo analyzovat.
Zdroje použitých citací v textech
http://olomouc.idnes.cz/souboj-o-senatorske-kreslo-je-zatim-velmi-tesny-vede-hejtman-tesarik-1jo-/olomouc-zpravy.asp?c=A101023_145839_olomouc-zpravy_stk
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1126672097-otazky vaclava-moravce/410231100292001/
http://zpravy.idnes.cz/vlcek-skoncil-jako-sef-snemovny-i-poslanec-nejde-ani-do-voleb-prz-/domaci.asp?c=A100422_143151_domaci_kop
MF Dnes 25. 10. 2010 – olomoucká příloha
MF Dnes 31. 5. 2010 – olomoucká příloha
Použitá literatura a zdroje v záměru
Jílek, Viktor: Žurnalistické texty jako působení jazykových a mimojazykových vlivů, Olomouc 2009
http://aktualne.centrum.cz/domaci/volby/grafika/2010/05/28/volby-2010-vysledky/#volby-region-id=0
http://aktualne.centrum.cz/domaci/volby/grafika/2010/10/13/komunalni-volby-2010-vysledky/#volby-region-id=0
http://aktualne.centrum.cz/domaci/volby/grafika/2010/10/12/volby-senat-2010-vysledky/
[1] Jílek 2009, str. 96
[2] Jílek 2009, str. 76
[3] Jílek 2009, str. 96
[4] Jílek 2009, str. 89
[5] Jílek 2009, str. 74
[6] Jílek 2009, str. 100
Konzultant projektu: Ing. David Macháček
