Markéta Nevlídová
Zpravodajsko-publicistický text
Zájem o volby v české společnosti upadá. Kdo za to může?
Volby jsou nejdůležitějším mechanismem zastupitelské demokracie a patří mezi práva občanů. Proč se možnosti volby tedy vzdávat a nechávat za sebe rozhodovat ostatní? Může dojít v budoucnu k opětovné mobilizaci občanské společnosti a zvýšení zájmu o politiku?
Volby je možné označit za svátek demokracie. Klesající trend volební účast však podle politologa Oskara Krejčího může být i projevem slabosti demokracie. Volby by měly být možností, jak aktivně zasáhnout do politiky a podílet se také na možnosti změny svého okolí. Pokud zájem o volby postupně klesá, je někde chyba. Dá se říci, že s klesající volební účastí se snižuje i legitimita našeho politického systému. Proč tedy voliči postupně ztrácí zájem o politickou participaci?
Klesající volební účast českých občanů je častým tématem, kterým se zabývají politologové a sociologové. Klesající tendence účasti je v České republice zvláště vidět na volbách do Poslanecké sněmovny. Jasná odpověď na snižující se účast voličů však stále neexistuje a další vývoj postoje české společnosti k volbám také nelze zcela odhadnout. „Nadšení po prvních svobodných volbách postupně opadlo a nyní jsme se dostali do určité volební krize. V Čechách panuje nechuť k politice, což se odráží i na volební účasti,“ tvrdí politolog Pavel Šaradín.
První svobodné volby po sametové revoluci byly provázeny optimismem a nadějí, že vše půjde lépe. „Nyní jsme od Listopadu vzdáleni již více než 20 let a ukazuje se, že politický systém pořád není dostatečně „zralý,“ píše v úvodu sborníku „Volby – svátek demokracie, nebo pletich?“ právník a politolog Vojtěch Šimíček.
Volební účast při parlamentních volbách v roce 1996 byla 76 % a v loňském roce se snížila na necelých 60 %. Přesto, že byly poslední předčasné volby do parlamentu silně medializované, ke zvýšení volební účasti nedošlo. Důkaz, že voliči chtěli změnu, je ale vidět v současném obsazení Poslanecké sněmovny. Největší propad zaznamenala volební účast v roce 2002, kdy se na číslech odrazil nesouhlas společnosti se stavem politiky. Zájem občanů o volby poklesl v tomto roce na 58 %. Příčinou takového výkyvu byla podle sociologa Lukáše Linka hlavně opoziční smlouva z roku 1998, která vyvolala nespokojenost u voličů. S tímto názorem se ztotožňuje také politolog Pavel Šaradín.
Zdroj: volby.cz
Karlovarsko trpí nízkou volební účastí
Nejnižší volební účast ve volbách do Poslanecké sněmovny je od roku 2002 v Karlovarském kraji, kde se pohybuje průměrně okolo 53 %. Karlovarsko patří mezi kraje s vysokou nezaměstnaností. „Těžko říct, proč je volební účast tak nízká. Možná, že u nás se nejvíc projevilo to typické české znechucení vším politickým, kdy člověk podlehne názoru, že je to stejně jedno, koho zvolí, beztak tam zase budou gauneři. Problém je to, že díky tomu se u nás ke kormidlu dostali komunisté, protože voliči ostatních stran prostě nepřišli k volbám,“ uvažuje student Jan Kozák z Nejdku na Karlovarsku. Vysokou míru účasti potom můžeme hledat tradičně v Praze nebo na Vysočině.
Na problematiku klesající volební účasti vzniklo již mnoho teorií. Obecně nejvíce platí, že snižující účast ovlivňuje hlavně zklamání občanů z politického vývoje v republice a nespokojenost s politickými stranami. Řada nevoličů má také pocit, že jeden hlas nic nezmění. Češi podle Šaradína vidí politiku negativně. Na druhou stranu je možné na pokles volební účasti pohlížet i v pozitivním světle. V případě, že působí politický systém stabilně, lidé necítí takovou potřebu stav výrazně měnit. Logicky tedy přichází větší volební pasivita.
Máme dvě možnosti, jak na klesající účast voličů pohlížet. V případě České republiky bychom se neměli nechat ukolébat představou, že nízká volební účast je znakem spokojenosti. Podle Linka je třeba hledat příčiny nižšího počtu voličů v tom, že se lidé nemohou ztotožnit s názory některé z politických stran a mají ke stranám menší důvěru. Společnost také přestává věřit, že jejich volba může něco změnit. V tomto ohledu působí nižší volební účast spíše negativně, protože dochází ke snížení legitimity politického systému a také důvěry v jeho představitele.
„Podle mě je klesající volební účast přirozenou reakcí lidí. Mají pocit, že jeden hlas nic nezmůže a se současnou politickou scénou jsou nepokojení. Zvýšení volební účasti je ještě běh na dlouho trať a bude vyžadovat z naší strany dlouhodobou práci. Musí se vyměnit několik generací, aby se účast znovu stabilizovala,“ přemýšlí nad volební účastí Zdeněk Polanský, člen hnutí ANO.
Nejdůležitější jsou podle voličů komunální volby
Přístup voličů se liší v jednotlivých typech voleb. Není možné srovnávat volební účast pi volbách do Poslanecké sněmovny např. s volbami do Senátu, protože jim voliči přikládají rozdílné stupně důležitosti. Podle agentury STEM, která se v tomto roce zabývala výzkumem důležitosti voleb z pohledu voličů, jsou nejdůležitějšími volbami dlouhodobě volby komunální. Významné jsou podle veřejnosti dále parlamentní, prezidentské a krajské volby. Méně důležité jsou potom volby do Senátu a do Evropského parlamentu. Volební účast při volbách do Evropského parlamentu, které se uskuteční letos v květnu, zatím v letech 2004 ani 2009 nepřesáhla 30 %. Problém nízké účasti při těchto volbách však není pouze v České republice, ale postihuje celou Evropu. U voleb do krajských zastupitelstev a do Evropského parlamentu zatím není možné plně sledovat vývoj účasti voličů, protože tyto volby mají zatím krátkou historii. Vzhledem k tomu, že rok 2014 s sebou přinese hned troje volby, získáme tak další možnosti srovnání.
Povinná volební účast nebude to pravé řešení
Neustále se hledají nové cesty, jak zlepšit českou politiku či volební systém. Návrhy na změnu volebního systému se objevily opět po posledních předčasných volbách. Možnou změnu vidí politici třeba ve většinovém volebním systému. Podle politologa Šaradína však samotná změna pravidel společnost a politiku nezlepší.
Příkladem další změny byl návrh prezidenta Zemana na povinnou volební účast, o kterém mluvil v rozhovoru pro Think-thank Evropské hodnoty. Takovou formu voleb mají zavedenou např. v Belgii, Lucembursku či Austrálii, kde se potom volební účast blíží až k 90 %. Ostatně podle prezidenta bychom povinnou volbou navazovali i na tradici první republiky. Při povinné volební účasti by byl nevolič finančně sankciován. Politologové se však na povinnost jít volit dívají spíše skrz prsty a ani ministři s návrhem nesouhlasí. „Jednalo by se o radikální zásah, který by tradičně velmi liberální české společnosti příliš nepomohl,“ říká Šaradín. Povinnou volební účast si navíc někteří také negativně spojují s minulým režimem. „Pokud by byly volby povinné, tak bych ztratila chuť jít volit. Povinných voleb jsem si v minulosti užila už dost,“ přiznává čtyřiasedmdesátiletá důchodkyně Emílie Kopečná z Pardubického kraje.
Snahu o změnu politiky můžeme vidět i ze strany občanů. Významné projevy iniciativy nalezneme např. v roce 2010, kdy se v souvislosti s parlamentními volbami vyrojilo hned několik sociálních hnutí. Mezi ně můžeme zařadit např. občanské iniciativy „Vyměňte politiky.cz“ nebo „Defenestrace 2010“. Jejich cílem byl apel na zvýšení volební účasti a také výměna stávajících politických představitelů. Defenestrace 2010 vsadila na možnost kroužkování kandidátů ze spodních míst kandidátek. Vyměňte politiky.cz zajišťovalo propagaci svých myšlenek i prostřednictvím známých osobností a jejich zájmem bylo také zvýšení volební účasti. Přesto, že se obě iniciativy snažily mobilizovat občanskou společnost, k výraznějšímu zvýšení volební účasti v tomto roce stejně nedošlo. Šaradín iniciativy z roku 2010 hodnotí takto: „Snahám iniciativ rozumím a Poslaneckou sněmovnu se skutečně podařilo výrazně obměnit. S odstupem času dnes ale můžeme také říci, že složení sněmovny na základě tohoto přání voličů bylo vlastně nejhorší možností.“
Jak je na tom mladá generace?
Od roku 2010 funguje také projekt „Studentské volby“, který je zaměřen na mladou generaci a snaží se zvýšit aktivní účast mladých lidí v občanské společnosti. Volby pořádá program Jeden svět na školách. Účastnit se voleb nanečisto mají šanci studenti starší patnácti let. Celkově se do projektu zapojilo již 3215 škol. Podle dostupných dat se skutečně projevilo, že prvovoliči, kteří si prošli zkušebními volbami ve škole, se potom reálných voleb účastnili více. „Po volbách v roce 2010 dělala nezávislá agentura výzkum, podle kterého stoupla účast prvovoličů v řádných volbách z těch škol, kde proběhly volby nanečisto, o 6%,“ řekl pro Sociopress.cz Karel Strachota, ředitel programu Jeden svět na školách. V současné době jsou na programu Studentské volby do Evropského parlamentu.
Povaha voliče je vrtkavá a často se lidé rozhodují až na poslední chvíli. Ve výzkumu volebního rozhodování to potvrzuje agentura STEM. Zhruba čtvrtina dotazovaných se totiž v předčasných volbách rozhodla, že svůj hlas půjde vhodit do urny, až v posledním týdnu před volbami. Nerozhodným voličům pomáhá při váhání třeba projekt jednoduché internetové aplikace s názvem „Volební kalkulačka“. V České republice tuto aplikaci podporuje sdružení KohoVolit.eu. „Názorový test voličům poradí, které strany zastávají stejné názory jako oni. Strany s největší shodou by poté voliči měli zvažovat při volbách,“ říká matematik a tvůrce Volební kalkulačky Michal Škop. Aplikaci použil např. před prezidentskými volbami v roce 2013 jeden milion voličů. Podle Škopa to představuje každého pátého voliče v republice.
V minulosti se tedy během voleb vyrojila již pěkná řádka projektů, které vznikly s cílem podpořit volební účast a přivést veřejnost ke vřelejšímu vztahu k politice. Přesto, se česká společnost od svého práva volit rok od roku vždy o kousek víc odvrací.
Jaká je tedy budoucnost českého zájmu o politiku? „Pokud se při dalších volbách neobjeví velké aféry v politice, může se volební účast podle mě opět zvýšit, na úroveň účasti v roce 2006, kdy se pohybovala kolem 65 %,“ vidí budoucnost poměrně optimisticky Šaradín.
ZDROJE:
Důležitost voleb - http://www.stem.cz/clanek/2887
Účast ve volbách - http://www.stem.cz/clanek/2865
Volby.cz
Tiskové zprávy z KohoVolit.eu - http://kohovolit.eu/cs/startuje-druha-volebni-kalkulacka-nazorovy-test-radi-koho-volit/
http://kohovolit.eu/cs/volebni-kalkulacka-opet-radi-koho-volit-minule-ji-pouzil-kazdy-paty/
Rozhovor s Karlem Strachotou - http://sociopress.cz/studentske-volby-2/
Krejčí, Oskar: Nová kniha o volbách. Praha: nakladatelství Professional Publishing 2006.
Šimíček, Vojtěch: Volby – svátek demokracie, nebo pletich? Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Mezinárodní politologický ústav 2012.
Linek, Lukáš: Volby a voliči 2010. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON) v koedici se Sociologickým ústavem AV ČR 2012.
Rozhovor s politologem Pavlem Šaradínem – O české klesající volební účasti a její budoucnosti
Doc. Mgr. Pavel Šaradín Ph.D. je politolog a publicista, který se specializuje na stranický systém České republiky, politické kampaně a lokální a regionální politiku. V současné době vyučuje na Katedře politologie a evropských studií na Univerzitě Palackého v Olomouci. Pravidelně přispívá do Deníku Referendum a je autorem několika knih a studií.
Jaké jsou podle Vás důvody klesající volební účasti?
Pokud bychom se podívali na celých 25 let svobodných voleb, tak od začátku vidím takové to nadšení spojené s možností vyzkoušet si něco poprvé, což se týkalo i voleb. Potom se stranický systém dostává do určité krize a z hlediska volební krize to bylo viditelné právě v roce 2002. Volební účast se dostala do krize po období opoziční smlouvy. Ve volbách v roce 2002 byla účast nejnižší a skončila na 58 %. Následující volby potom byly překvapením, jak si s volební účastí poradíme. Dnes už víme, že zájem o volby se pohybuje zhruba okolo 60 %. O malinko vyšší je účast v předcházejících volbách. Podle mě to nejsou nějak skvělá čísla. Souvisí to asi s obecným postojem Čechů k politice. Politiku vnímají negativně, což můžeme vidět i v evropských průzkumech, které máme k dispozici. Podle dat je patrné, že Češi nerozumí politice a že se jí nechtějí účastnit. Zvláště proto, že nedůvěřují politickým institucím a politickým stranám, což je vidět zvláště i ve srovnání se zeměmi jako je Slovensko, Polsko nebo Maďarsko. My jsme na tom nejhůře a ta nechuť je demonstrována právě i nižší volební účastí.
Myslíte si, že se tento klesající trend volební účasti může do budoucna změnit?
Otázkou je, jestli je to úplně věc negativní nebo jestli na tom nemůžeme nalézt i něco pozitivního. Obvykle se má za to, že vysoká volební účast může ukazovat důvěru, jakýsi entuziasmus občanů s politikou. Na druhou stranu to může být i ukázkou občanské mobilizace. Například na Slovensku v roce 1998, když občané protestovali proti Mečiarovi, byla volební účast téměř 85 %. To ukazuje vlastně na něco nezdravého. V podstatě my na jedné straně můžeme chtít, aby volební účast byla alespoň 70 %. Na straně druhé těch 60 % může do určité míry ukazovat spokojenost s demokracií jako takovou. Lidé vědí, že se příliš nezmění, když k volbám půjdou či nepůjdou. Myslím si ale, že ve srovnání s některými především západoevropskými zeměmi poměrně zaostáváme. Pokud se při dalších volbách neobjeví velké aféry ve společnosti a pokud lidé uvidí, že politická strana se nemusí vždy chovat jako sbírka toho nejhoršího, jak to někdy bývá v médiích prezentováno, může se volební účast podle mě opět zvýšit, na úroveň účasti v roce 2006, kdy se pohybovala kolem 65 %.
Jakou roli hrála média v posledních předčasných volbách do Poslanecké sněmovny? Volby byly silně medializované. Odrazil se vliv médií na volební účasti?
Ve volební účasti se to neukázalo, ale odrazilo se to ve složení Poslanecké sněmovny. Změnu můžeme vidět v tom, které politické strany zde zasedly.
Co říkáte na projekty typu „Vyměňte politiky“, které mají aktivizovat občanskou společnost při volbách?
Pokud se jedná o takové projekty jako „Vyměňte politiky“ nebo např. „Defenestrace“, tak chápu jejich základní pozitivní určení s politikou něco udělat. Kladu si ale otázku spíše dlouhodobě. Když se podíváme na masivní působení občanské společnosti na politiku v roce 2010, tak ano, Poslanecká sněmovna se nám obměnila zásadním způsobem, dokonce někde z posledního místa byli překroužkováni kandidáti na místo první. Nepochybně dnes ale víme, že Poslanecká sněmovna v letech 2010–2013 byla vlastně tou nejhorší Poslaneckou sněmovnou a to na základě přání voličů.
Nebylo to tedy nejslavnější řešení?
K politice se raději stavím trošku opatrně. To znamená, že bych nedělal s reformou institucí, ani s reformou politických stran či s reformou volebního systému, žádná radikální rozhodnutí. Zásahu občanů rozumím, ale beru ho jako poměrně revoluční krok, který nevyšel.
Jaký máte názor na návrh prezidenta Miloše Zemana ohledně zavedení povinné volební účasti?
Myslím si, že je to nesmysl, přestože v některým zemích tomu tak je. Blíží se tam pak volební účast k 90 %. Česká společnost je ale tradičně velmi liberální a to ve všech směrech. Jakýkoli takový příkaz by byl brán jako velmi negativní. Takže bych to považoval za radikální zásah.
Vlastně bychom se tím vrátili o pár let zpátky?
Ano, to je jedna z interpretací. U lidí, kteří si pamatují období před rokem 1989, by to ukazovalo jistě něco nepatřičného.
Anketa
Chodíte nebo se chystáte pravidelně volit? V případě, že ne, proč? Co by se muselo stát, abyste se rozhodli k volbám jít?
Lucie Horáčková, 23, Chrudim
Pravidelně volit nechodím. Hlavně proto, že politice nerozumím. Na posledních předčasných parlamentních volbách jsem nebyla. Třeba volby prezidenta jsem se účastnila, protože se o ní hodně mluvilo a měla jsem větší přehled. Jinak mě politika moc nezajímá a ze svého vlastního zájmu nikdy nekoukám třeba na ČT 24 nebo na Otázky Václava Moravce. Volit nechodím, protože se nerada otravuji s politikou a také vlastně nevím koho volit. Ze všech stran jen slyším, jak politici nic nedodržují a mám tak pocit, že je to zbytečné. Abych si řekla, že má smysl jít volit, tak by se mě nějaká situace musela vážně osobně dotknout. Muselo by se jednat o tak probírané téma, aby se ke mě doneslo i v běžném rozhovoru, a donutilo mě víc se zajímat, oč jde. To znamená, že by muselo jít např. o placení školného nebo odchody do důchodu. Zatím spíš žiju tak, že když tu bude zle, tak můžu odejít jinam.
Jan Nevlída, 17, Chrudim
Myslím, že člověk by měl jít volit, když už má tu možnost. Lidé, kteří nechodí volit, jsou podle mě zhnusení politikou nebo se o ni vůbec nezajímají. Až budu mít tu možnost, tak určitě půjdu. Sice momentálně nevím, koho bych volil. Nevidím ve výběru žádnou stranu, za kterou bych stál. Určitě by to ale byla strana s pravicovým smýšlením. Moji spolužáci politiku zatím moc neřeší, spíš až to pro nás bude aktuální. Zatím nejčastějším tématem, co se týče politiky, byla volba prezidenta. Trochu mě mrzí, že naše škola není zapojena do projektu Studentské volby.
Emílie Kopečná, 74, Chrudim
Volit chodím pravidelně. Máme svobodné volby, tak chodím. Kdybych musela chodit z donucení, tak bych nešla. V posledních předčasných parlamentních volbách jsem byla volit i s manželem. Považuji se za poctivého občana. Podle mě někteří nechodí, protože je jim to jedno. Přijde mi špatné, když někdo nejde a potom nadává. Hlavním důvodem neúčasti, podle mě, je určitě velký nezájem o politiku.
Lucie Kovaříková, 32, Chrudim
Volit chodím pravidelně, pokud je to možné, tak jdu vždy. V posledních předčasných volbách jsem šla a s výsledkem jsem byla spokojená tak přiměřeně. Říkám si, moje snaha byla a bohužel to nevyšlo tak, jak bych si třeba přála. Podle mě, lidé nechodí volit, protože si říkají, že je to jedno a k ničemu to nevede. V podstatě s volbou není nikdy nikdo spokojen, ale pokud se toho člověk účastní, tak ví, že přiložil ruku k dílu a má právo být potom třeba nespokojen.
Kateřina Víchová, 30, Pardubice
Volit chodím, ale není to pravidelně. V posledních volbách jsem byla, protože jsem chtěla mít možnost něco změnit. Většinou, když nejdu, tak nevolím, protože jsem v práci nebo nejsem ve městě. Aktuálně by mě třeba zajímalo zvýšení rodičovského příspěvku, to by mě jistě donutilo jít k volbám.
Josef Odvárka, 22, Nasavrky
Ano, chodím volit. Podle mě je občanskou povinností zajímat se o své okolí a být aktivní. Jít k volbám je jediný způsob, jak dát najevo svůj názor, aktivně vstoupit do politiky a ovlivnit své okolí. Lidé, kteří nejdou k volbám, podle mě, projevují nezájem o okolní dění a přicházejí potom o právo kritizovat politickou situaci. Bohužel právě nevoliči si potom nejčastěji stěžují.
Adéla Chvojková, 16, Topol u Chrudimi
O politickou situaci v Čechách se vůbec nezajímám. Je mi to jedno. V budoucnu se zatím nechystám jít k volbám.
Komentář
Bez voličů je demokracie jen prázdnou ohradou
V posledních předčasných volbách do Poslanecké sněmovny účast voličů už ani nepřesáhla 60 %. Zájem o volby v České republice klesá a můžeme být rádi, že se alespoň při volbách do parlamentu držíme ještě nad hladinou poloviční účasti. Proč voličů ubývá? Jedni vidí chybu v systému, druzí ve zkaženosti představitelů. Nikdo ale nehledá chybu sám v sobě.
Pokud bychom se na voliče v České republice podívali jako na ovečky na louce, sledovali bychom, jak po travnaté ploše politického spektra nervózně pobíhají a nespokojeně bečí. Pastýři, kteří zastupují velké stranické statky, se je snaží přilákat do svých ohrad a pomalu se začínají divit, že jim oveček ubývá. Jak zůstat pravým pastýřem, když oveček je čím dál méně? Stejně jako pastýř s prázdnou ohradou, ztrácí demokracie bez voličů svou legitimitu.
Zvyšující nezájem veřejnosti o volby vysvětlují politologové a sociologové mimo jiné znechucením z politické situace a nedůvěrou v politické strany. Politici hledají příčinu potíží ve volebním systému a už je nenapadne posvítit si na problémy ve svých vlastních řadách. Nevoliči se zase brání argumentem, že jeden jejich hlas nic nezmůže. Navíc přece není koho volit. Stran je tolik a přitom jsou všechny špatné. Nevoličům stále nedochází, že nevolba je vlastně taky rozhodnutí. Lidé, kteří skutečně k volebním urnám dojdou, potom po volbách musejí poslouchat kritiku zapšklých nevoličů a sledovat další aféry na politické scéně, protože se jim v menším počtu zase nepovedlo nic změnit. Tak to u nás chodí. Rok od roku se práva volit vzdá víc lidí.
Češi si potřebují zvednout volební sebevědomí a potřebují věřit ve smysl demokratických voleb. Kritizovat z bezpečné vzdálenosti a bez přiložení ruky k dílu nám šlo vždycky dobře. V tom mám letité zkušenosti. Když už ale máme právo volit, tak ať si právem můžeme i zanadávat.
Fejeton s úvahovými prvky
Jak mi málem vzali možnost voleb
Po volbách se média vždy hemží zprávami o tom, jak se Češi nezajímají o politiku. Klesá volební účast! Společnost se staví k demokracii apaticky! Politikou znechucená veřejnost je bez zájmu. Člověk by řekl, že je to snad konec světa. Dívám se na grafy a čísla se mi míhají před očima. Křivka volební účasti se pomalu snižuje a spolu s ní se mi klíží i oči.
Mířím k volební místnosti číslo 6. Je druhý den voleb. Budova školy, která se má na dva dny opět stát centrem politiky, je nezvykle tichá. Mé kroky se odráží od stěn polepených dětskými obrázky. Vystoupám do prvního patra a po směru šipky mířím ke známým dveřím. Proč je všude takové ticho? Cestou přece vždycky potkávám spoustu lidí. Před volební místností se pozastavuji. Na malém papírku na dveřích je vzkaz: „Pokud chcete volit - zaťukejte třikrát.“ To je asi nějaká novinka. Plním rozkaz a dveře se s vrzáním otevírají. Uprostřed místnosti stojí dvě krabice s nápisy ANO a NE. Z rohu místnosti se ozve ostrý mužský hlas: „Jméno!“ Rychle odpovídám muži za stolem, na kterém jsou rozložené papíry. Podávám mu občanský průkaz a nervózně přešlapuji na místě. „Dobře, vezměte si obálku a vyberte si urnu,“ říká prošedivělý muž a červeně zaškrtává v množství papírů mé jméno. Červeně zbarvených polí je mezi papíry pomálu. „Počkejte, ale já mám v obálce jen jeden lístek a kde je plenta?“ ptám se překvapeně. „Tohle jsou volby, kde se rozhodne, jestli ještě vůbec nějaké volby budou,“ vysvětluje mi otráveně muž. „Vzhledem k tomu, že i na tohle chodí jen pár lidí, myslím, že jsou poslední,“ dodává a demonstrativně zívne. Lapám po dechu...
Budík se může zbláznit a já se probouzím ze zlověstné noční můry. Nadechnu se a připadám si jako blázen, který se nechal pohltit politickou pavučinou. Vidině katastrofického scénáře se musím zasmát. Česká republika na tom přeci není tak špatně. Přesto, že občané v republice ztrácí víru v politické instituce a ve smysl voleb, stále se najdou tací, pro které je volba významným právem a nechtějí o něj přijít. Znechucení společnosti je pochopitelné vzhledem ke stavu naší politiky, ale važme si toho, že do politiky stále můžeme svobodně zasáhnout a že nemáme jen omezené možnosti.
1) cíl práce
Téma, které zpracovávám v samostatném projektu, nese souhrnný název „Volební účast v České republice“. V projektu se zabývám hlavně problematikou klesající volební účasti v Čechách. Konkrétně se zaměřuji především na volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a okrajově zmiňuji i ostatní druhy voleb.
Od prvních svobodných voleb po sametové revoluci uběhlo několik let a původní optimismus a nadšení z demokracie se ve společnosti postupně ztrácí. Nechuť českých občanů k politice se zřetelně odráží právě ve volbách. Nezájem se projevil opět v posledních předčasných volbách. Přesto, že byly volby silně medializované a hovořilo se o jejich důležitosti, na volební účasti se vliv médií neodrazil. Nespokojenost s politickou scénu dokázala dát česká společnost najevo tím, jaké politické strany zasedly do Poslanecké sněmovny.
Cílem mého projektu je vytvořit ucelený cyklus textů, který se bude volbami a zájmem veřejnosti zabývat. Záměrem práce není najít odpověď na problematiku klesajících voleb, ale pokusit se souhrnně zpracovat toto téma.
Výsledkem samostatného projektu bude pět žánrově odlišných textů, které budou odrážet problematiku klesající volební účasti. Mezi texty jsem zařadila anketu, komentář, rozhovor, zpravodajsko-publicistický text s úvahovými prvky a fejeton. Texty by potom v praxi mohly být publikovány samostatně bez jakéhokoli dalšího vysvětlení nebo doplňujícího článku.
Cílem publicistických textů – komentáře a fejetonu je téma odlehčit a přednést svůj vlastní názor na celou problematiku. Zároveň jsem publicistickými texty chtěla také ovlivnit názor čtenáře. Komentář V nejrozsáhlejším zpravodajsko-publicistickém textu se snažím rozvést téma klesající volební účasti z více pohledů.
2) zdůvodnění volby tématu (zajímavost/důležitost/atraktivita tématu, jeho místo v rámci
dané tematické mediální oblasti, vztah k ní)
Téma projektu jsem si zvolila vzhledem ke své specializaci. Ve druhém ročníku jsem absolvovala praktikum a workshop psané žurnalistiky. Jako studentka dvouoborového studia jsem si mohla zvolit jednu žurnalistickou specializaci - politickou. Ve druhém ročníku jsem tedy navštěvovala přednášky „Základy politologie“ vedené Mgr. Karlem Páralem. Během studia jsem uvažovala ještě o navštěvování kurzu „Politika pro každého“, bohužel kvůli dalším studijním povinnostem na tyto přednášky nezbyl čas.
Ve třetím ročníku jsem absolvovala žurnalistickou specializaci - politickou pod vedením Ing. Davida Macháčka, reportéra České televize. Přednášky byly zajímavé a poučné. Díky praktickým ukázkám a zkušenostem z praxe v médiích od pana Macháčka byly semináře velice přínosné. Na politické specializaci mě poprvé napadlo, jakým směrem by se mohl můj samostatný projekt ubírat. Ze zvolených předmětů tedy jasně vyplynulo, že projekt bude kombinací psané a politické žurnalistiky.
Původně jsem při začátku studií žurnalistiky nepočítala s politickou specializací. Ve výsledku se však i moje bakalářská diplomová práce politice nevyhnula a zabývala jsem se v ní okrajově nástupem komunistů k moci a počátky totalitního systému.
S tématem volební účasti jsem se setkala na politické specializaci v souvislosti s posledními předčasnými volbami do Poslanecké sněmovny. David Macháček na jednom ze seminářů zmiňoval rozpracovaný projekt pro Reportéry ČT, kde se věnovali volební účasti a sledovali postoj občanů k politice. Setkávali se často s velkým nezájmem a nechutí lidí. Začala mě velmi zajímat současná nálada společnosti ve vztahu k volbám. Další otázka, která mě zajímala, zněla, co by se muselo v republice stát, aby lidé k volbám šli.
Volební účast je častým politologickým tématem a hojně se otázka objevuje i v médiích, bohužel ji média řeší jen před volbami a krátce po nich potom zájem mizí. V minulosti jsem psala anketu o druhém kole senátních voleb a setkávala jsem se často s velkým nezájmem o volby. Zajímalo mě, proč tomu tak je.
U posledních předčasných voleb jsem byla zvědavá, jaká bude volební účast. Předpokládala jsem, že touhu po změně bude cítit větší míra veřejnosti. K volbám ale dorazilo jen 59,48 % voličů. V roce 2010 byla účast vyšší jen o několik málo procent. Nejnižší účast se dostavila v roce 2002, kdy byla míra nespokojenosti zatím nejvyšší v historii parlamentních voleb.
Vím, že v samostatném projektu nemám šanci téma zpracovat v celé jeho šíři. Pokusím se alespoň nastínit současnou situaci problematiky. Uvádím některé teorie nízké volební účasti, kterou budu dokládat na dostupných datech z webové stránky Volby.cz. Téma považuji za důležité a stále aktuální. V roce 2014 nás čekají dokonce troje volby a uvědomění si možnosti volby v naší společnosti je důležité.
3) zdroje/stav problematiky (už to někdo někdy dělal? jak postupoval? k čemu dospěl? na
co a jak projekt navazuje?)
Téma volební účasti je častým tématem mezi politology a sociology, takže nepatří mezi neotřelá a naprosto nová témata. Přesto si myslím, že je stále potřeba mu věnovat pozornost. Navíc většina politologických a sociologických studií se věnuje hlavně analytickému (deskriptivním) zkoumání voleb a volebních výsledků. Otázka hledání důvodů klesající volební účasti je potom trochu opomíjena. Jasná odpověď na klesající volební účast neexistuje, ale máme k dispozici řadu teorií.
Volbám je vždy v médiích celorepublikově věnován velký prostor. Na internetových zpravodajských serverech i v tisku jsou často volební průzkumy a grafy volební účasti. Celou problematiku voleb vždy aktuálně reflektuje i televize a rozhlas. Po volbách jsou potom v médiích k dispozici grafy územní účasti voličů a porovnávání účasti. Hodnocení volební účasti potom nacházíme v publicistických textech jako jsou komentáře a glosy.
K realizaci projektu jsem potřebovala nejprve obecné informace o volbách a současném stavu, abych byla připravena na rozhovor s politologem Šaradínem. Dále jsem čerpala z on-line médií a pro data jsem použila webové stránky volby.cz. Na této stránce jsou k dispozici všechny důležité statistické údaje o volbách. K doplnění dalších informací jsem použila např. knihu od Lukáše Linka nebo sborník Volby – svátek demokracie, nebo pletich? Podrobně se zdrojům budu věnovat v další části. Při pohledu na procentuální účast voličů mě zaujal rok 202, kdy byla volební účast nejnižší. Důvod jsem hledala v opoziční smlouvě z roku 1998, což mi potom potvrdil v rozhovoru i docent Šaradín.
Pro další informace jsem využila také tiskové zprávy agentury STEM (Středisko empirických výzkumů), která se zabývá aplikovaným sociologickým výzkumem. Převážně se zaměřuje na studium životních podmínek, hodnot, postojů a názorů obyvatelstva. Využila jsem jejich výzkumy, které se zaměřovaly na postoj společnosti k důležitosti voleb. Dále průzkum, v jakém časovém horizontu se voliči v posledních předčasných volbách rozhodoval, že k volbám půjdou.
Publicistické texty se také hojně zabývají tématem voleb. K volbám a volební účasti se vztahuje i velké množství odborných článků. Bohužel často se jedná hlavně o analýzu dat. K odborným politickým článkům se čtenář běžně nedostane. Nejčastěji musí hledat informace o klesající účasti v názorových textech. Příkladem může být text od sociologa Jaromíra Mazáka pro server ihned.cz. V textu se autor zabývá volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Možné teorie volební účasti originálně zpracoval do obrázku.
4) ideový plán (rozpracování cíle práce: čeho se chce dosáhnout? zasazení projektu do
souvislostí již existující reflexe žánrově a technologicky spřízněných realizací tématu
apod.)
V samostatném projektu se snažím shrnout základní informace o klesající volební účasti v České republice. Hlavní důraz je potom kladen na parlamentní volby. Cílem bylo informovat o problematice z různých pohledů. Nastínit teorie o důvodech klesající volební účasti. Prostor věnovat příkladům občanských iniciativ, které se snaží zaktivizovat společnost. Chtěla jsem zmínit také projekt Studentské volby, který je zaměřen na mladou generaci.
Téma voleb bylo v minulosti zpracováváno mnohokrát ve všech typech médií, jak zpravodajsky, tak publicisticky. Chtěla jsem ho tedy pojmout po svém a třeba ve zpravodajsko-publicistickém textu dát trochu prostor, kromě politologů a sociologů, i „obyčejným“ lidem a jejich názorům.
Do svého cyklu textů jsem se rozhodla zařadit zpravodajsko-publicistický text s úvahovými prvky, rozhovor s politologem, anketu, komentář a fejeton. V anketě jsem chtěla demonstrovat názory „obyčejných“ lidí – voličů a nevoličů.
Pro zvýšení přehlednosti jsem se do hlavního zpravodajsko-publicistického textu rozhodla vložit také infografiku, která zobrazuje volební účast při volbách do Poslanecké sněmovny v letech 1996-2013. V anketě jsem chtěla pokládat otázky, zda lidé chodí k volbám a pokud ne, tak proč? Jaké okolnosti by je donutily k volbám jít? (Případně další doplňující otázky.)
Dále jsem zjišťovala, kde byla v republice nejvyšší a nejnižší volební účast do Poslanecké sněmovny a pokusila se získat názor někoho z místních. Oslovila jsem také mladé lidi, které možnost jít k volbám teprve čeká.
5) postup práce + zdůvodnění způsobu zpracování, volby jednotlivých řešení apod.
(jakým způsobem bude projekt realizován, v jakém časovém horizontu a za pomoci
jakých nástrojů)
V samostatném projektu se věnuji reflexi dosavadní volební účasti v České republice, která má klesající tendenci. Hlavním předmětem zájmu byly volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Téma bylo v minulosti již hojně zpracováváno - jak zpravodajsky, tak publicisticky.
Do projektu jsem zařadila pět rozdílných žurnalistických žánrů. Nejdelší text jsem zařadila na pomezí publicistiky a zpravodajství, protože se v něm objevují zpravodajské informace i úvahové prvky. Při psaní textů jsem si opětovně zjišťovala jejich správnou podobu. Pro charakteristiku jednotlivých žánrů jsem použila publikaci od Viktora Jílka - Žurnalistické texty jako působení jazykových a mimojazykových vlivů z roku 2009. V této části záměru samostatné projektu jsem se rozhodla jednotlivé žánry také popsat.
Texty v samostatném projektu vznikaly průběžně. Úplně prvním textem do projektu byl rozhovor s politologem Pavlem Šaradínem, ve kterém jsem zjišťovala jeho názory na volební účast v České republice. Při rozhovoru jsem pokládala otevřené otázky, na které bylo možné odpovídat bez omezení. V jednom případě jsem položila také doplňující otázku, abych rozšířila otázku předchozí. Celkově se jednalo o rozhovor relativně volný, ve kterém nebylo přesně stanoveno pořadí otázek. Rozhovor plnil funkci odrazového můstku.
Potom následovala anketa a další dva texty. Rozhovor a anketu jsem si nahrávala na diktafon značky Sony. Nejdelší text mi zabral také nejvíce času při tvorbě a přípravě projektu.
Anketa nepatří podle Jílka primárně mezi publicistické žánry. Patří k jedné z metod zjišťování názorů veřejnosti (Jílek 2009, 95). V anketě jsem oslovovala lidi, kteří nemají přímý vztah k problematice voleb (nejednalo se přímo o politiky či politology, sociology). Do ankety jsem zařadila odpovědi obyčejných voličů a nevoličů obojího pohlaví a různých věkových skupin. Nejprve jsem jim položila otázku, zda chodí pravidelně volit. Potom jsem navázala otázkou proč ano/ne. U osob, které odpověděly, že chodí spíše pravidelně k volbám, jsem se ptala, jaké důvody podle nich mají nevoliči. U lidí, kteří se o volby spíše nezajímají, jsem se snažila zjistit, jaký podnět by ně byl důležitý, aby k volbám šli. Do ankety jsem zařadila také dva studenty, kterým ještě nebylo 18 let. Ptala jsem se jich, jestli se v budoucnu chystají volit.
Na problematiku volební účasti jsem se ještě před začátkem tvorby projektu při rozhovoru ptala začínajícího mladého politika Zdeňka Polanského z KDU-ČSL (nyní je v hnutí ANO). Rozhovor vznikal jako úkol na politickou specializaci a jednalo se o tvorbu politického profilu.
Do samostatného projektu jsem chtěla zařadit také dva publicistické texty a zvolila jsem si komentář a fejeton. U charakteristiky komentáře Jílek uvádí, že se jedná o text, který se vyvinul ze zprávy. V komentáři je nejprve krátké uvedení do problematiky. Důraz je potom kladen hlavně na stať. V komentáři je výrazná prezentace vlastních názorů autora a snaha přesvědčit příjemce, aby s názory souhlasil. Argumentace je spíše nevěcná. V závěru komentáře může být shrnutí předchozího textu. Často bývá však používán otevřený závěr. Komentář využívá hlavně úvahového slohového postupu. „Charakteristickým rysem komentářů je aktualizované, neobvyklé, často vtipné vyjadřování. Uplatňována jsou obrazná pojmenování, prostředky nespisovných rovin jazyka – obecná čeština, slangismy, profesionalismy… atd.“ (Jílek 2009, 92).
Při zařazování fejetonu do samostatného projektu si nejsem zcela jistá, zda se mi podařilo ho správně žánrově vytvořit. Fejeton můžeme zařadit do dílčí oblasti syžetové (beletrizující). Pro fejeton existuje také řada definic. Podle Jílka u fejetonu někdy dochází k překrývání definice se sloupkem. „Autor ve fejetonu za použití vyprávění (krátkého, třeba i fiktivního) příběhu vyjadřuje svůj názor, postoj k události, jevu, zajímavé myšlence v oblasti společenské, politické, ekonomické, kulturní, ekologické aj.“ (Jílek 2009, 100). V mém případě se jedná o politickou oblast. Nad podobou fejetonu jsem dlouho přemýšlela. Původně jsem fejeton do samostatného projektu nechtěla vůbec zařazovat. Během praxe jsem však ještě neměla šanci si ho pořádně vyzkoušet a tak jsem se nechtěla o tento zajímavý žánr ošidit. Nakonec jsem se pokusila klesající volební účast ztvárnit do podoby reportážního snu o pokřivených volbách, kde voliči ztratili zcela zájem o volby.
Při tvorbě hlavního nejdelšího článku jsem využila také informace z rozhovoru s docentem Šaradínem a odpovědi některých respondentů v anketě. V tomto zpravodajsko-publicistickém článku jsem chtěla popsat klesající volební účast a doložit ji ukázkami dat z webové stránky volby.cz. Snažila jsem se co nejvíce vyvarovat vkládání citací z cizích žurnalistických textů a raději používat svoje vlastní nebo citovat z odborných publikací. Využívala jsem nakonec také tiskové zprávy např. z webové stránky KohoVolit.cz. Dále jsem chtěla věnovat v textu prostor politologům a sociologům. Do textu jsem zařadila také názor jednoho začínajícího politika. Text jsem rozšiřovala dále o informace o ostatních typech voleb. Do obsahu jsem zahrnula také některé občanské iniciativy, které vznikly se záměrem změnit politiku a zvýšit volební účast. Neopomněla jsem také, podle mého názoru, nejvýznamnější projekt tohoto typu, který se zaměřuje na mladou generaci – Studentské volby. Chtěla jsem zmínit také to, že jsou voliči nerozhodní a často se rozhodují na poslední chvíli. Na podložení tohoto tvrzení jsem použila výzkum z agentury STEM. K nerozhodnosti voličů jsem přiřadila také informace o projektu „Volební kalkulačka“, který je poměrně populární.
Pro větší přehlednost jsem do textu tohoto rozsahu zařadila také infografiku. Poměrně dlouhý text jsem se snažila oživit také vložením mezititulků. Graf, který znázorňuje procentuální účast voličů ve volbách v letech 1996−2013, jsem vytvořila v programu Microsoft Word 2013, za použití dat z webové stránky volby.cz.
6) „sebehodnocení“ (jak se podařilo cíle dosáhnout; v čem byly problémy, úskalí; co by
se dalo v budoucnu rozpracovat, na co by se dalo navázat, v čem je přínos/jedinečnost
projektu apod.) + okomentování/vyhodnocení vlastní praktické části
Ke každému textu jsem přistupovala jednotlivě a důkladně. O tématu jsem se snažila získat co nejvíce podrobných informací. U jednotlivých žánrů článku jsem si opět nastudovala, jakou formu články mají mít, a snažila jsem se formě přiblížit. Velký problém jsem měla z žánrovým zařazením hlavního nejdelšího textu. Označuji ho jako zpravodajsko-publicisticky s úvahovými prvky. Potíže jsem měla také s udržením formy publicistického komentáře a fejetonu. Nejsem si jistá, zda se mi podařilo ve výsledku formy dodržet.
Po obsahové stránce se mi snad podařilo dosáhnout stanoveného cíle. Do projektu jsem chtěla zařadit rozdílné žánry. V nejdelším textu jsem chtěla dát prostor sociologům, politologům, politikům i „obyčejným“ lidem. V tom si myslím, že je text jedinečný a vystupuje z řady ostatních. Texty tohoto typu, jsou často omezeny v možnostech svým rozsahem a většinou se zaměřují převážně na analýzu dat. Myslím, že se mi podařilo články napsat srozumitelně a čtenář by v nich měl najít důležité informace.
Nejdelší časovou přípravu si vyžádal rozhovor s docentem Šaradínem a hlavní nejdelší text. Ačkoli jsem si otázky na rozhovor připravila poměrně snadno, trvalo téměř čtyři týdny, než se podařilo domluvenou schůzku uskutečnit. Rozhovor byl ale nejzajímavější částí projektu. Výzvou pro mě byly také oba publicistické texty – komentář a hlavně fejeton.
Velkým problémem při tvorbě samostatného projektu pro mě bylo, že jsem se stále potýkala s nejistotou, zda problematice dostatečně rozumím. Do samostatného projektu jsem chtěla původně zařadit také rozhovor z politikem, bohužel se mi nepodařilo rozhovor uskutečnit a musela jsem se spokojit jen s názorem, který jsem získala při tvorbě politického profilu do semináře politické specializace. Důvodem neuskutečněného rozhovoru byl i nedostatek času.
Během tvorby projektu jsem měla možnost pracovat s daty a používat pro argumenty dostupná čísla z webové stránky volby.cz. Osvěžila jsem si také tvorbu grafů.
Na projekt je samozřejmě možné dále navázat. V budoucnu by se dalo věnovat více motivaci voličů, hodnocení dalších voleb nebo sledování tendencí volební účasti. Důležité je také získat názory politiků, protože hlavně jejich jednání, je podle mě, zdrojem nespokojenosti společnosti. Téma je zajímavé a pro společnost stále aktuální. Letos nás navíc čeká opět „supervolební“ rok, který nám přinese další poznatky o volební účasti v České republice.
Sama jsem si při tvorbě projektu také více ujasnila, proč je pro mě právo jít k volbám smysluplné a důležité. Novináři mají, podle mého názoru, možnost v textech apelovat na čtenáře, snažit se jim přiblížit politiku i v lepším světle a třeba je motivovat k rozhodnutí jít volit. To je podle mě také jedním z poslání politické žurnalistiky.
7) literatura, zdroje + „konkurenční“ projekty
Mezi samostatnými projekty jsem nalezla možný „konkurenční“ projekt od Martina Laštůvky z roku 2011. Projekt se nazýval „Supervolební“ rok 2010 v Olomouckém kraji a zabýval se volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v Olomouckém kraji.
Důležitost voleb - http://www.stem.cz/clanek/2887
Účast ve volbách - http://www.stem.cz/clanek/2865
Volby.cz
Tiskové zprávy z KohoVolit.eu - http://kohovolit.eu/cs/startuje-druha-volebni-kalkulacka-nazorovy-test-radi-koho-volit/
http://kohovolit.eu/cs/volebni-kalkulacka-opet-radi-koho-volit-minule-ji-pouzil-kazdy-paty/
Rozhovor s Karlem Strachotou - http://sociopress.cz/studentske-volby-2/
Krejčí, Oskar: Nová kniha o volbách. Praha: nakladatelství Professional Publishing 2006.
Šimíček, Vojtěch: Volby – svátek demokracie, nebo pletich? Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Mezinárodní politologický ústav 2012.
Linek, Lukáš: Volby a voliči 2010. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON) v koedici se Sociologickým ústavem AV ČR 2012.
Jílek, Viktor: Žurnalistické texty jako působení jazykových a mimojazykových vlivů. Olomouc 2009.
http://mazak.blog.ihned.cz/c1-61774220-o-volebni-ucasti-aneb-proc-ne-chodime-k-volbam
