Milan Svašek
Byrokratický aparát brání stavbě vodních elektráren. Jednají ve veřejném zájmu? (Rozšířená zpráva)
Peníze z Evropských fondů jdou na kde co, ale když se má podpořit produkce energie z obnovitelných zdrojů, je zle. (podtitulek)
Výstavba vodních elektráren není v České republice pouze v rukou státu. Čím dál častěji do tohoto odvětví vstupují menší podnikatelé se záměrem využít bohatou říční síť na našem území. Nejedná se však o výstavbu velkých vodní děl, jako jsou přehrady, ale o sítě malých vodních elektráren na krátkých a středně dlouhých tocích. Výhodou těchto elektráren je menší zásah do krajiny a nižší pořizovací cena. Následná návratnost vložených financí je asi patnáct let, načež minimálně dalších dvacet let generuje elektrárna zisk. K tomu lze připočíst i fakt, že vodní elektrárny patří k nejekologičtějším způsobům, jak generovat elektrickou energii. Bez odpadu, který produkují jaderné elektrárny, emisí, vypouštěnými tepelnými elektrárnami, a hluku, jejž vydávají lopatky větrných turbín. I přesto není výstavba jednoduchou záležitostí. O tom se mohla přesvědčit i firma CZO Jaroslava Kubeši, která sídlí ve Valašském Meziříčí.
Vodohospodářské činnosti se firma CZO věnuje už řadu let. Mezi poslední plánované projekty spadá i případná výstavba celkem deseti malých vodních elektráren na toku řeky Rožnovská Bečva. Ale ani po dvou letech od návrhu nedošlo k výstavbě jediné elektrárny, neboť firma CZO doposud nedostala patřičná povolení od státních úřadů, i přes veškerou snahu vyjít úředníkům vstříc. Momentálně je nejdále kauza týkající se případné realizace v lokalitě Veselský jez. Ten se nachází poblíž stejnojmenné obce na šestém říčním kilometru Rožnovské Bečvy.
Na tuto lokalitu Veselský jez, stejně jako na všechny ostatní, zažádala firma CZO dotaci v rámci Operačního programu podnikání a inovace se zaměřením na ekologicky získanou energii. V rámci dotace z Evropské unie by byla vybudována malá vodní elektrárna s dvěma turbínami a o celkovém výkonu 60 kilowatů. Firma chce pro elektrárnu využít nového modelu tzv. vírové turbíny. Ta byla vynalezena v roce 2000 profesorem Františkem Pochylým a docentem Miroslavem Haluzou na Vysokém učení technickém v Brně a představuje unikátní způsob, jak využít energetický potenciál menších říčních toků, mezi něž Rožnovská Bečva spadá.
Zmíněna elektrárna na Veselském jezu by měla ročně průměrně vygenerovat 285 megawatthodin, tedy jistou měrou přispět k naplnění cíle, ve kterém se Česká republika zavázala k navýšení produkce energie z obnovitelných zdrojů. Dle tohoto závazku by měla hrubá domácí spotřeba obnovitelné energie na našem území představovat nejpozději v roce 2020 třináct procent z celé energetické spotřeby. Případná výstavba celkem deseti elektráren na Rožnovské Bečvě může tedy velkou měrou pomoci k naplnění tohoto cíle. Sekundárním efektem projektu je zvýšení poštu pracovních míst v regionu, který patří k těm s vysokou nezaměstnaností.
Jelikož dotace z fondu Evropské unie byla schválena, oslovil pan Kubeša v polovině roku 2012 firmu Vodoprojekt projektanta Ivo Hradila, aby zpracovala stavební povolení a příslušnou dokumentaci o tom, kde se bude elektrárna nacházet, její provedení a technická specifika. Včetně plánu na použití vírové turbíny, která momentálně není volně dostupná na trhu, ale ve spolupráci s Vysokým učením technickým v Brně nechal pan Kubeša vyrobit vlastní funkční prototyp.
K realizaci už ale nedošlo, neboť navrhovaný projekt vodní elektrárny na Veselském jezu, včetně dalších devíti projektů, nebyl schválen příslušnými orgány v čele s Odborem životního prostředí města Valašského Meziříčí a Odborem pro regionální rozvoj a územní plánování tamtéž. I přesto, že firma CZO získala dotace z Evropského fondu, doložila záměr podílet se na programu, jak lépe využít obnovitelné zdroje, a zpracovala stavební plán. Úřední aparát je ve svém rozhodnutí doposud neoblomný a stupňuje své požadavky na firmu CZO.
Hlavní problém, který dle úřadů brání výstavbě elektrárny, je absence kladného vyjádření dalších úřadů a spolků, potažmo i firem, kterých se výstavba týká. Jedná se například o vyjádření Správce vodního toku povodí Moravy, Českého svazu rybářů, hasičského sboru Zlínského kraje, Krajské hygienické stanice. Dále je dle úřadu potřeba vyjádření vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury, kterých je celkem jedenáct. Můžeme jmenovat například ČEZ, RWE, Telefónicu O2 a Vodovy a kanalizace Vsetín.
Při jednání s těmito institucemi se CZO dostává do koloběhu povolení a požadavků, které se vzájemně propojují a brání realizaci stavby. Opakovaně se tak požadavek dostal k Městskému úřadu Valašského Meziříčí, kde ho Stavební odpor a Odbor pro regionální rozvoj a územní plánování vždy zamítnul. Následně se firma CZO vždy odvolala k vyššímu Odboru územního plánování a stavebního řádu krajského úřadu ve Zlíně, který opakovaně rozhodnutí zruší a vrátí zpět k projednání do Valašského Meziříčí.
Odbor stavebního úřadu je však i nadále neústupný ve svých požadavcích. Dle názoru pana Kubeši požaduje úřad irelevantní vyjádření, které ke svému rozhodnutí nepotřebuje, případně je už vlastní, a chybí logické vysvětlení, proč by měla být stavba zamítnuta. Svůj názor opírá o rozhodnutí městského úřadu z konce roku 2008, kdy povolil v lokalitě Komunální jez, též na řece Rožnovská Bečva, výstavbu malé vodní elektrárny státnímu podniku Povodí Moravy. Na základě zákona o poskytnutí informací si firma CZO zajistila podklady o schválení této zakázky, která prošla příslušnými úřadu bez větších problémů.
Tato vodní elektrárna se nachází na jezu vzdáleném jen necelé čtyři kilometry od případné elektrárny firmy CZO a na území, které patří státu – konkrétně Povodí Moravy, takže podnik schválil de facto elektrárnu sám sobě. Výtky úřadů byly pouze ke skutečnosti, že danou výstavbu musí schválit příslušný orgán pro ochranu životního prostředí a Český rybářský svaz. Ty ve svém prohlášení měly pouze požadavek, aby elektrárna byla osazena povinným elektrickým odpuzovačem ryb.
Ale k firmě CZO už příslušné orgány tak benevolentní nejsou, i když se vodní elektrárna staví v podobné lokalitě vzdálené pár kilometrů, bude menších rozměrů a nacházet se bude na soukromém pozemku. Například Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky argumentuje, že použitá vírová turbína je sice potencionálně zajímavý vynález, ale nejedná se o prověřenou technologii. Zde lze však namítnout, že na vývoji vírové turbíny se podílí financováním i společnost ČEZ, která z větší části patří státu a momentálně sama realizuje projekty malých vodních elektráren osazených vírovou turbínou na Šumavě. Ve prospěch firmy CZO hraje i kladný výzkum na využití malé vodní elektrárny s vírovou turbínou v lokalitě Rožnovské Bečvy, který v rámci své magisterské diplomové práce provedl student Bánské Univerzity Vojtěch Kozel.
Jako ještě větší problém spatřuje Agentura společně s Rybářským svazem v zásahu do přirozeného říčního prostředí a znemožnění migrace ryb. Dle vyjádření Agentury spadá Rožnovská Bečva mezi tzv. nadregionální biokoridory s vazbou na mořské prostředí a zasluhuje patřičnou pozornost. Proto v tomto konkrétním případě navrhuje Agentura vybudování přírodního rybího přechodu, neboť není jisté, jestli mohou ryby migrovat skrze samotnou elektrárnu. Ale to nemohou ani v případě jiných turbín a je vždy potřeba instalovat odpuzovač ryb.
Další skutečnost, jež očividně nebyla při realizace vodní elektrárny na Komunálním jezu brána v potaz, je výskyt vydry říční, který se zde dá předpokládat. S tímto argumentem přišel Odbor životního prostředí a zemědělství Zlínského kraje. Při výstavbě by mohlo dojít k poničení vydřích nor, které se mohou v blízkosti jezů nacházet, proto odbor žádost zamítl. Dále zde Odbor předpokládá i kumulativní vliv spojený s výstavbou několika dalších elektráren z celého projektu firmy CZO, ale nebere v potaz, že se v dané lokalitě už vodní elektrárny umístěné na jezech vyskytují.
S podobnými obavami přišel i Český rybářský svaz. Dle jeho vyjádření je Rožnovská Bečva vyhlášený pstruhový rybářský revír, tudíž by se mělo v daném toku postupovat se zvláštním ohledem na lokální vodní faunu. Opět se zde vrací k otázce znemožnění migrace ryb, ale dále se obává vibrací z vírové turbíny, které by mohly dezorientovat ryby. Avšak není dokázáno, že vírová turbína způsobuje větší množství vibrací, silnější proudění či hluk, než srovnatelné modely turbín, jako je například Kaplanova turbína. Jako sporné lze vnímat i tvrzení svazu, že dojde k oslabení ekosystému vodního toku na úkor využití energetického potenciálu vodní elektrárnou, což není veřejným zájmem. Avšak zájmem České republiky naopak je, aby vzrostla produkce energie z obnovitelných zdrojů a byly naplněny závazky vůči dohodám s Evropskou unií.
Momentálně se jedno zamítavé tvrzení opírá o druhé a firma CZO se ve své snaze obhájit svůj projekt dostává do slepé uličky. Ve chvíli, kdy se povede získat jedno kladné vyjádření, objeví se několik zamítavých. Limitující je i platnost úředních posudků. Například kladné vyjádření Vodovodů a kanalizací Vsetín má platnost jeden rok, což znamená, že o něj od 23. dubna 2014 musí firma CZO zažádat znovu. A zatímco krajský úřad dává zapravdu firmě CZO a projekt schvaluje, přes okresní úřady se ho dostat nedaří. Momentálně situace došla tak daleko, že projekt už nemá nárok na dotaci z Operačního programu podnikání a inovace. To výrazně znesnadňuje případné financování celé stavby.
Jelikož je majitel firmy CZO pan Kubeša přesvědčen, že úřední postup je nejen nespravedlivý, ale i chybný a protiprávní, plánuje dát celý případ k soudu a získat touto cestou nejen povolení ke stavbě, ale i náhradu za ušlý zisk. V rukou má dva zvláště přesvědčivé argumenty. Jednak pozitivní stanovisko vyššího Zlínského úřadu, ale hlavně kladné vyjádření k postavené elektrárně na Komunálním jezu z roku 2008.
Pokud dá soud panu Kubešovi za pravdu, že není žádný logický důvod, aby na jedné a té stejné řece, ve vzdálenosti necelé čtyři kilometry, nemohly stát dvě velmi podobné vodní elektrárny, bude muset stát zaplatit náhradu ušlého zisku a ztrátu dotací. A to pravděpodobně nejen za popsaný případ elektrárny na Veselském jezu, ale i za zbývajících devět elektráren, kde je situace obdobná. Následně z toho bude možné vyvodit, nakolik úředníci v dané kauze jednali ve společenském zájmu, či zdali jednali pouze ve vidině ve svůj vlastní prospěch.
Vírová turbína je silnou zbraní proti hrozící energetické krizi (Rozbor)
Dnes už málokdo může pochybovat o tom, že Brno a zdejší Vysoké učení technické udává směr vývoji na poli vodních elektráren. Po bok Viktora Kaplana – vynálezce stejnojmenné turbíny, můžeme směle zařadit i profesora Františka Pochylého, který se svým týmem z Fakulty strojního inženýrství VUT Brno vyvinul takzvanou vírovou turbínu, a co víc, tento světový unikát stále zdokonaluje.
Význam obnovitelných zdrojů narůstá
V rámci České republiky to je jenom dobře. Potřebu hledat alternativní zdroje energie si uvědomuje nejen společnost ČEZ, která výzkum podporuje. Naše země je prozatím energeticky soběstačná, ale ložiska černého uhlí, zvláště v Ostravské uhelné pánvi, se tenčí. To vzhledem k faktu, že dvě třetiny energetické produkce jdou z tepelných elektráren, není příliš pozitivní vyhlídka. Obecně se budoucnost vidí ve štěpení jádra, ale to často naráží na nepochopení okolí a odpor společnosti, která se zákonitě ptá, jestli to nelze řešit alternativními způsoby výroby elektřiny. Ostatně stačí zajet kousek za hranice do Rakouska a množství tamějších větrných elektráren jednoho doslova omráčí. Ale zde je třeba brát v potaz, že výstavba větrných, potažmo solárních elektráren, je finančně velmi nákladná a návratnost vložených financí je velmi dlouhodobá záležitost. K tomu je třeba přičíst fakt, že solární panely jsou sice snadno instalovatelné, ale jejich životnost se stěží přehoupne přes deset let.
Vedle toho vodní elektrárny nabízí velmi schůdné řešení. Díky vysokému podílu horských masivů na našich hranicích, u nás pramení značné množství řek. Vodstvo ČR je opravdu bohaté, nedostatkem vody naše země trpět nikdy nebude, naopak se často musíme potýkat s nepříjemnými záplavami. Celá situace má však pouze jeden háček. Většina u nás pramenících řek svou mohutnost nabyde až za hranicemi. A ty velké, pramenící v okolních státech, se našemu území vyhýbají, máme na mysli zvláště Dunaj. Tato situace si žádá specifická řešení.
Není voda jako voda
Princip vodních turbín si dokáže představit každý. Rychle tekoucí voda dopadá na mechanické lopatky, které kinetickou energii převedou v generátoru na elektrický proud, potažmo v alternátoru na střídavý elektrický proud. První podobu vodní elektrárny de facto představuje klasický vodní mlýn, jejž naši předkové používali k mletí mouky a řezání dřeva – tzv. vodní pily. Ale kolo vodní pily není příliš výkonné, velké množství vody přijde nazmar, bez toho aniž by vykonalo nějakou práci. V tomto směru jsou lopatky vodních turbín mnohem účinnější, a to je to hlavní, co v případě vodních elektráren hraje roli. Klasický typ Kaplanovy turbíny generuje účinnost až 86 procent, což je o 6 procent více, než průměrně generuje starší model Francisovy turbíny. Vírová turbína za tou Kaplanovou, co se výkonu týče, nezaostává, místy ji dokonce překonává, ale její přednosti jsou jinde.
Vedle takřka dvou desítek modelů vodních turbín, které energetický průmysl nabízí, vyniká vírová turbína svými menšími rozměry, které nejdou na úkor vysoké účinnosti. Kromě účinnosti je třeba též sledovat u vodních elektráren a toků obecně, jak velký má daná řeka spád. Ten se měří v metrech a udává výškovou změnu, o kterou je hladina řeky v jednom místě nižší, než v místě jiném, vzdáleném o jeden kilometr. Je logické, že řeka tekoucí z hor má vysoký spád, ale instalace vodních elektráren je zde nevhodná, neboť i přes rychlý průtok vody není její objem dostatečný. Jak se zvyšuje mohutnost řeky, klesá i spád. Proto je vhodný prostor, kde se dá vybudovat efektivní vodní elektrárna, do značné míry omezený. Většinou se využívá Kaplanova turbína, která je účinná pro spády od tří do sedmdesáti metrů, příkladem je jedna z největších vodních elektráren u nás Orlík.
Co přináší vírová turbína?
Ale ne všechny vodní toky u nás dosahují spádu Vltavy, naopak velké množství míst má spád od jednoho do tří metrů, kde je Kaplanova turbína nevhodná. Ale tento problém řeší právě vírová turbína, která je jinak konstrukčně od Kaplanovy turbíny odvozena. Zachovává vysokou účinnost, ale je dostatečně rentabilní i na menších tocích, vedle toho je i finančně méně nákladná. Tajemství turbíny je v tom, že její konstrukce generuje více otáček a ve většině případů není při instalaci potřeba spojovací převodovky. Tato kompaktní konstrukce činí turbínu ideální pro použití na řekách s nízkým spádem a vysokým průtokem. První modely vírové turbíny byly testovány v roce 2000 a výsledky byly nanejvýš uspokojivé. Při instalaci turbíny v Krásněvsi na Českomoravské vrchovině – spád kolem dva a půl metrů – měla vírová turbína stejnou účinnost jako Kaplanova.
Avšak hlavním důvodem, který láká investory, nejen ty největší jako je ČEZ, ale i lokální podnikatele, je ekonomická dostupnost vírové turbíny a vyšší provozní spolehlivost. Cena oběžného kola vírové turbíny je přibližně dvakrát nižší než u Kaplanovy turbíny a celá vodní elektrárna se dá postavit i v menších rozměrech, bez nutnosti budovat jezy a invazivně zasahovat do okolní přírody.
Vývoj je během na dlouhou trať
Tým profesora Pochylého si uvědomuje potenciál, který vírová turbína skýtá nejen pro lokální vodstvo. Svůj vynález zdokonalují už více jak čtrnáct let. Nejnovější verzi v loňském roce s úspěchem prezentovali v Londýně a otestovali v lokalitě Jezerní potok. Původní jednostupňové provedení se třemi lopatkami oběžného kola bylo rozšířeno o dvoustupňové provedení dvou kol s opačným systémem rotace. Turbína byla proto opatřena dvěma generátory. Důvod těchto změn spočívá v navýšení funkčního spádu, který v nejnovější podobě může být až pět metrů, což odpovídá zmíněné lokalitě Jezerní potok. Pořád se však nejedná o zcela funkční alternativu ke Kaplanově turbíně, neboť jen těžko lze využít vírovou turbínu v přečerpávacích elektrárnách a na vodních hrázích, kde spád v provozu dosahuje několikanásobných hodnot.
Mohlo by se zdát, že práce týmu profesora Pochylého je u konce, ale ve skutečnosti je spíše na začátku. Právě teď je čas, aby se teorie převedla do praxe. Partnerská společnost ČEZ s tím už začala, od loňského roku se instaluje několik turbín na řece Vydra na Šumavě, ale hlavním cílem bude přesvědčit menší podnikatele, aby investovali do malých vodních elektráren. Zde je však hlavní háček ve využití energie z obnovitelných zdrojů. Finanční návratnost je u vodních elektráren dlouhodobá záležitost a málokdo má chuť investovat do něčeho, co přinese zisky až další generaci. Vírová turbína s nižšími náklady a možností vybudovat vodní elektrárnu i v místech, které dřív byly považovány za nevhodné, představuje vhodný způsob, jak zvýšit množství vodních elektráren v ČR. Ale o tom, jestli se turbína rozšíří a stane se nedílnou součástí produkce elektřiny, je zatím možné rozhodnout jen velmi těžko.
Vždy usilujeme o to, aby naše vynálezy našly uplatnění, říká spoluautor vírové turbíny (interview)
Docent Miroslav Haluza z Fakulty strojního inženýrství Vysokého učení technického v Brně je dnes znám hlavně jako spoluautor unikátní vírové turbíny. Ale vývoji na poli vodních elektráren se věnuje už třicet let. Proto je vhodným kandidátem, aby přiblížil nejen samotný vynález, ale i fungování výzkumu na fakultě.
Jste, pane docente, společně s profesorem Pochylým držitelem patentu na vírovou turbínu a dvoustupňovou vírovou turbínu. V jaké fázi vývoje se teď po čtrnácti letech nacházíte?
Ano, to je pravda. My jsme začali s vývojem po roce 2000 s cílem vytvořit turbínu, která zpracovává poměrně velký průtok, ale malý spád, tak do dvou a půl, tří metrů. Potom jsme pokračovali dalšími modifikacemi, máme vírovou turbínu dvoulopatkou, třílopatkovou, ale i pětilopatkovou. Poslední modifikací je zmíněná dvoustupňová vírová turbína pro zpracování větších spádů. Tento vývoj jsme měli ve spolupráci s ČEZem, který ho financoval. Všechny měření vyšla dle očekávání a tyto vícestupňové stroje jsou velice dobré.
Kam je možné do budoucna ještě vývoj směřovat?
Podle toho, co jsme teď zjistili na různých konferencích, například na konferenci v Číně, je velký zájem o dvousměrné turbíny. To znamená, že turbína nemá rozvaděč, a dala by se potom použít v přílivových elektrárnách. Další vývoj se už tedy formou diplomových prací zaměří na dvousměrný tok – zleva doprava a obráceně.
Kolik na výzkumu pracuje lidí a jak moc jsou zapojeni studenti?
Od nás na výzkumu pracují asi tři, čtyři doktorandi, pár dalších lidí a laboratoř, kde jsou dva výzkumníci. Dále se na výzkumu podílí v zásadě studenti pátých ročníků, kteří mají své diplomové práce zaměřené na vírovou turbínu.
Můžete přiblížit další projekty Fakulty strojního inženýrství?
Jsme samozřejmě ve spolupráci s více odděleními, ústavy a útvary tohoto pracoviště – jak s energetickým ústavem, tak s konstrukčním ústavem, protože některé granty se nedají řešit na jediném pracovišti. Momentálně hodně spolupracujeme s elektrotechnickou fakultou, protože řešíme grant na vývoj čerpadel pro obráběcí stroje.
Jak jsou tyto výzkumy financovány, předpokládají se granty, ale třeba na vírové turbíně spolupracujete s ČEZem, jak moc je důležitá podpora ze strany podnikatelských subjektů?
Grantovými projekty zejména, to je takových 85 až 90 procent financí, ale je pravda, že na vírové turbíně jsme spolupracovali s ČEZem a s dalšími soukromníky, ale hlavní způsob financování jsou právě ty granty.
Jak je to potom s realizací elektráren, dá se hovořit i o zakázkové tvorbě?
Zakázková výroba samozřejmě je, vírová turbína se dostává do fáze, kdy bude využita v malých vodních elektrárnách. K několika realizacím už došlo, například v obci Podhradí, turbína zde běží už sedm let, ale teď se dostáváme k většímu nasazení turbíny na řekách s malým spádem.
Nakolik je pro vás jako vynálezce důležité, aby váš objev našel praktického využití?
To je hlavní smysl. Naší snahou je vždy, aby stroj našel své uplatnění mimo akademickou půdu, a to platí pro všechny projekty na VUT, minimálně z našeho oboru určitě. A je dobře, že přibývají zakázky od malovýrobců, kteří se k nám chodí přímo radit nad podobou jejich elektrárny.
Spolupracujete se zahraničními univerzitami a firmami?
Ano, spolupracujeme se Stuttgartem, Bratislavou, Rakouskem. V současné chvíli tu je spolupráce i s anglickou firmou, která nás požádala o vývoj nového čerpadla.
Když bychom to měli uzavřít, jak je na tom momentálně Česká republika, co se týče vodních elektráren?
Jako vždycky byla, není to nic extra. Návratnost vodních elektráren je deset, patnáct let, což je velká doba. Ale je pravda, že to je jeden z nejčistších způsobů výroby energie, který hlavně není vůbec hlučný, zvláště ve srovnání s větrnou elektrárnou, která je slyšet na stovky metrů. Já osobně neznám nic hezčího než pěkná vodní elektrárna u řeky.
Když se voda mění v monstrum (story)
Řekne-li se Vysoké učení technické v Brně, lidově VUT, mnohým se v mysli promítne klasický kvádr se stovkou oken tyčící se do výšky sedmdesáti metrů. Ale budova Fakulty strojního inženýrství dávno není dominantou městské části Brno Královo pole. Ostatně ani nikomu nevadí, že je momentálně v kompletní rekonstrukci, neboť vedle ní vyrostl areál desítek dalších budov, kde se skrývá nejmodernější technika a budoucí generace studentů oplývající konstruktérskými znalostmi. Právě do tohoto brněnského Silicon Valley směřovaly mé kroky, abych trochu poodkryl závoj, jenž halí ty chytré hlavy a sofistikované mašiny.
Utopit se jak Alenka v říši divů
Jak už to často bývá, ty nejmodernější prostory skrývají líbivé kanceláře a prosklené výtahy, ale poté, co se pozdravíme s docentem Haluzou z oboru fluidního inženýrství, míří naše kroky k zapadlým budovám, které svým zevnějškem připomínají tovární halu. První pohled dovnitř je rozpačitý, ale nijak mě nepřekvapí. Místnosti dominují velké nádrže a desítky metrů trubek, které vedou všemi směry. Prakticky žádný stroj zde si nemám kam zařadit, neboť neexistuje nic, s čím by daly srovnat. Jejich funkci lze pouze odhadovat, ale o práci s kapalinami zde není pochyb. To ostatně potvrzuje i nejdominantnější stroj v celé hale, totiž velký skleněný válec, ve kterém se hypnoticky točí vodní vír. Jako byste vzali dva metry vysoké tornádo a vložili ho do kapaliny.
Dle programu se připojuji ke skupince studentů čtvrtého ročníku ze stavební fakulty. Očividně i oni si nejsou zcela jistí, kde se právě ocitli, proto docent Haluza začíná krátkou přednáškou o novém prototypu vírové turbíny. Následně se přesouváme k samotné nádrži. Na pokyn spouští kolega pana docenta čerpadlo a nádrž se bleskově plní stovkami litrů vody, načež je hnána na turbínu. V prosklené trubce vidíme, jak se vodní sloupec točí, ale výsledek je celkem unylý. Větší nadšení způsobují vtipné průpovídky studentů, jak se zde všichni utopíme.
Voda se silou laseru
Neutopili jsme se. V další části laboratoře opadne humor. Je nám ukázána takzvaná gavitace, neboli var za pokojové teploty, kdy extrémně rychlý a silný proud vody doslova trhá částice hmoty. Když nám výzkumník ukáže značně poškozený kotouč turbíny, zeptá se jeden ze studentů, kolik let trvala tato zkáza. Odpověď, že v testovaných podmínkách se jedná o týdny, nanejvýš měsíce, všem vyrazí dech. Ještě více šokující je ukázka mikroskopického železného a titanového prachu, který se při testování získává jako sekundární produkt. Drobné nanočástice jsou dány ke kolování, ale ne všichni se touží podívat. Cena té trošky je totiž několik stovek tisíc korun, kdyby spadla na zem, už by ji nikdo neviděl.
Gavitační stroj je spuštěn a v proskleném válci z několika centimetrů tlustého plexiskla vidíme proudit vodu. Alespoň chvíli, neboť prostor válce brzy vyplní pára a celou místnost bolestivý hluk, který vydává proud vody pod extrémním tlakem. Nikomu nevadí, že vlastně nic nevidí, zážitek je to i tak. Ostatně hned vzápětí se na vše můžeme podívat ve zpomaleném záběru na obrazovce. V kameře, která snímá nepředstavitelnou rychlostí deset tisíc snímků za vteřinu, se konečně ukazuje devastující síla proudu vody. A to by jeden čekal, že voda je tak obyčejná a nudná záležitost.
Nepředstavitelná skrumáž technologií
Studenti míří k další teoretické části, ale já už s nimi nepokračuji. Význam dalších strojů mi zůstane skryt, ale hřeje mě myšlenka, že jsem mohl pochopit pár těch nejdůležitějších. Alespoň do jisté míry. Je přímo fascinující, kolik toho skrývá jedna laboratoř fluidního inženýrství. Zcela nepředstavitelná je potom skutečnost, že takových míst se v areálu VUT skrývají desítky, ne-li stovky. Jestli jsem snad někdy mohl pomyslet na to, že v České republice nemá věda místo, teď bezpečně vím, jak daleko od pravdy jsem byl.
Záměr
Cíl práce
Jako téma svého samostatného projektu jsem zvolil problematiku výstavby malých vodních elektráren na území České republiky s užším zaměřením na praktické využití tzv. vírové turbíny, která byly vynalezena a je dále zdokonalována na Vysokém učení technickém v Brně. Dané téma volím vzhledem ke své vědecké specializaci a zpracovávám ho psanou formou.
Záměrem projektu není pouze prezentovat tento vynález, ale postihnout šířeji vztah výzkum – uplatnění v reálných ekonomických podmínkách. Ve svém projektu se snažím propojit na jedné straně akademické prostředí, které k dané technologii přistupuje se zájmem tvořit a vylepšovat, na straně druhé prezentovat skutečný podnikatelský záměr, který danou technologii chce prakticky využít, avšak tomu je bráněno, jak se investor domnívá, v rozporu se zákonem.
Zdůvodnění volby tématu
Volba daného tématu samozřejmě vychází z mé vědecké specializace. Mám-li tuto specializaci nějakým způsobem reflektovat, nemohu říct jinak, než že je relativně obtížná. V tomto případě lze opravdu za ideální považovat model na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, kdy studenti vystudují konkrétní obor, například z vědní oblasti – biologii, chemii, až následně volí navazující magisterské studium, jež absolventy připraví na žurnalistickou praxi s odpovídajícími znalostmi ve svém výchozím oboru.
Momentální systém na naší Katedře žurnalistiky nepovažuji za vyloženě špatný, spíš naopak je v rámci možností velice kvalitní a vhodný, doktor Lukáš Zámečník vědeckou specializaci vyučuje vhodně a s přihlédnutím, že studenti nejsou v daných sférách příliš vzdělaní. Ale přesto se nejde oprostit dojmu, že tuto specializaci volí většina studentů z důvodu, že na ně zkrátka zbyla. Potom ve sféře popularizace vědy dochází k nepříjemné situaci. Odborníci, kteří rozumí dané problematice a jsou schopni o ní zasvěceně referovat, nemají dostatečnou motivaci tak činit, ostatně často jim i chybí nadhled, jak danou problematiku stručně a jasně předat veřejnosti. Na druhé straně novináři, kteří se snaží reflektovat vědecké poznání, nemají dostatečné znalosti, často ani vlastní zájem o danou sféru, proto jejich psané výstupy mají tendenci sklouznout k přepisování tiskových zpráv a pouhému citování vědeckých pracovníků.
Což je do jisté míry záslužné, ale neodpovídá to přesně tomu, co by mělo být záměrem vědecké popularizace – přiblížit vědu lidem. Tedy nezodpovídat jen otázku „Co?“, ale hlavně zodpovídat otázku „Proč?“. Jsem toho názoru, že novinář, který vědecké poznatky zprostředkovává laickému publiku, by se měl v prvé řadě zajímat o to, jak daná novinka či výzkum poslouží lidem. A soudím, že to by mělo zajímat i samotného příjemce daného sdělení. Ve většině případů je vědecký výzkum financován ze státních grantů, tedy z peněz daňových poplatníků. Zvláště na vědecké projekty z přírodovědných oborů jdou obrovské částky. Novinář, který popularizuje vědu, by neměl tedy jen slepě papouškovat data, které mu vědci překládají v často nesrozumitelných větách, ale měl by se zajímat o původ těchto dat, sám se snažit pochopit daný problém a činit závěry.
Tímto delším úvodem nechci pouze hanobit momentální přístup k popularizaci vědy, ale spíš poukázat na to, že si daná oblast zaslouží mnohem větší zájem nejen ze strany nás lidí, příjemců těchto zpráv, ale v prvé řadě ze strany novinářů popularizujících vědu. Dané téma nevolím pouze proto, abych poukázal na to, že se někde něco děje, ale proč se tak děje, jaký to bude mít dopad a význam. Zvolená téma vodních elektráren nepovažuji za jednoduché, pro typického čtenáře deníků, jako je Dnes či Lidové noviny, ho nepovažuji za příliš zajímavé, tím spíš je mým záměrem, aby dané téma bylo uchopeno lidsky a čtivě.
V neposlední řadě chci na daném tématu zdokumentovat, nakolik jsem já, autor, schopen smysluplně prezentovat složitější vědeckou problematiku. Ještě před tímto oborem jsem studoval biologii na Univerzitě Karlově, k vědě mám velmi pozitivní vztah a o své specializaci jsem se nemusel složitě rozhodovat. Zájem o vědu je do jisté míry zakořeněn i v naší rodině. Můj prastrýc Jaroslav Kubeša, se kterým na tomto projektu spolupracuji, je významný botanik a expert na kaktusy.
Mimo to je podnikatel v oblasti vodohospodářství, spolupracuje s VUT a buduje malé vodní elektrárny. Nabídku od něj, abych někdy zpracoval a medializoval kauzu, týkající se jeho snahy postavit několik malých vodních elektráren s vírovou turbínou, jsem dostal už dříve, ale v rámci samostatného projektu jsme se rozhodli danou věc propojit. Více k celému problému je uvedeno dále.
Zdroje
Můj projekt je de facto rozdělen do dvou částí. Tu první tvoří hlavní článek o sporu firmy CZO Jaroslava Kubeši a místních úřadů v otázce výstavby malých vodních elektráren s vírovou turbínou v okolí Valašského Meziříčí. Druhou část potom tvoří tři články zabývající se samotnou vírovou turbínou s přesahem do akademického prostředí VUT.
Jelikož zmíněná kauza nebyla zatím medializovaná, byl jsem při jejím zpracování odkázán na firmu CZO a pana Kubešu. Což znamenalo, že jsem dostal přístup ke kompletní úřední korespondenci mezi firmou a příslušnými úřady, tj. k všem povolením, plánům a rozhodnutím.
Prakticky se jednalo o celou skříň šanonů, ve kterých byly svázány stovky úředních rozhodnutí, pro každou z navrhovaných deseti elektráren jedna velká složka. Proto bylo nutné rozhodnout o postupu soustředit se pouze na jednu modelovou elektrárnu – Veselský jez, protože zde úřední jednání pokročila nejdál. Text je potom opřen o tyto posudky a rozhodnutí, které jsem získal několika hodinovou investigativní činností.
Druhá část projektu o vírových turbínách je částečně ze zdrojů, které jsem získal rozhovorem s docentem Haluzou, dále z pozorování, když jsem mohl navštívit laboratoř fluidního inženýrství. Články jsou doplněny o obecné znalosti o vodní energetice, které jsem získal z odborných publikací. Dále čerpám z článků a tiskových zpráv VUT, které se vztahují k vírové turbíny. Doplňkovým zdrojem potom byla vědecká prezentace docenta Haluzy o vírové turbíně, kterou jsem měl k dispozici.
Vírová turbína byla mediálně popularizována několikrát za celou dobu své existence. Pravidelně jsou o ní informace podávány, když se na výzkumném poli provede větší krok kupředu, jako tomu bylo v loňském roce při prezentaci dvoustupňové vírové turbíny. V akademickém prostředí VUT je vírová turbína dostatečně známá, příkladem lze uvést diplomovou práci Vojtěcha Kozla, kterou zmiňuji v hlavním článku, a jenž jsem měl v průběhu psaní taktéž k dispozici, ale mimo akademické prostředí není daná problematika šířeji zpracována a dána do celkového kontextu, jaký by mohla mít potenciální význam pro energetický průmysl ČR, což se snažím reflektovat ve svém popularizačním článku.
Ideový plán
Hlavní záměr je částečně naznačen už v prvních odstavcích. Chci prezentovat vynález vírové turbíny a poukázat šířeji na možnost jeho uplatnění. Ideální situace samozřejmě nastane, když příjemce získá nejen podrobnější představu, jaké výhody skýtá vírová turbína pro energetický průmysl České republiky, ale rovněž tento přínos uvidí v praxi. Hlavní článek přinese zajímavou kauzu, která má širší rozsah. Dokumentuje nejen palčivý problém čerpání dotací, chování byrokratického aparátu a omezení svobody podnikání, ale otevírá i aktuální téma výroby energie z obnovitelných zdrojů.
Následný popularizační článek by měl celou problematiku vodních elektráren a jejich využití zastřešit s přihlédnutím právě ke konkrétnímu vynálezu. Rozhovor s panem docentem Haluzou tyto články vhodně spojí. Rozhovor přinese další pohled na vědecké bádání na poli fluidního inženýrství, ale zároveň taky rozkryje otázku, jaký je vztah mezi univerzitou a případnými podnikatelskými subjekty. Záměrem čtvrtého článku potom bude zábavnou formou odlehčit předchozí texty a poukázat na to, že věda je zábavná a zajímavá, a to dokonce i v oblasti, která tak na první pohled nepůsobí.
Postup práce a zdůvodnění způsobu zpracování
Realizaci projektu jsem rozdělil do dvou částí. Nejdříve bylo nezbytně nutné se seznámit s vlastnostmi a specifiky vírové turbíny a vodními elektrárnami obecně, protože toto téma se objevuje v každém článku. Tuto přípravu považuji při popularizaci libovolného vynálezu či výzkumu za stěžejní. Kromě odborné prezentace jsem využil dostupné články na internetu a odbornou literaturu. Samozřejmě ne všechny získané informace byly pro mě přínosné a relevantní. Při samotném zpracování bylo třeba dostatečně oddělit informace, které jsou čtenářsky zajímavé a uchopitelné. Taktéž bylo nutné pracovat s informace a fakty, které jsou pro mě, jakožto autora, pochopitelné, aby nedošlo k dezinterpretaci.
Zatímco ke mně šly poměrně podrobné informace o vírové turbíně, čtenář by tyto informace neocenil. Takže zatímco jsem mohl v prezentaci studovat podrobné grafy a nákresy, jak se mění výkon turbíny po přidání bočních lopatek, a vyslechnout si přednášku o důležitosti správné velikosti šroubků, věděl jsem, že tyto informace do značné míry plně nevyužiji. Stejně tak možnost držet model turbíny v ruce.
Při výběru textů jsem chtěl dát rovnoměrný prostor jak dílčí oblasti zpravodajské, tak dílčí oblasti publicistické v užším slova smyslu. Na návrh vedoucího práce pana magistra Karla Párala jsem zařadil i text z dílčí oblasti syžetové. To se ukázalo jako správný krok, neboť přesně jak vedoucí projektu předpokládal, texty jsou poměrně náročné na percepci a odlehčení v podobě storky se ukázalo jako ideální.
Jak jsem již naznačil, samotné realizaci předcházelo důkladné nastudování tématu. Proto jsem i jako první text napsal rozbor středního rozsahu, ve kterém jsem nejen nastínil samotný vynález, ale pro lepší pochopení tématu jsem i prezentoval výhody při srovnání s dalšími typy turbín – zvláště klasickým modelem Kaplanovy turbíny. Text jsem zasadil do přehledu celkové situace na poli vodní energetiky České republiky. Případná komparace s jinými modely turbín neměla prezentovat vírovou turbínu jako nejlepší možné řešení, ale účelem bylo, aby si čtenář mohl udělat srovnání a uvědomit si uplatnitelnost celého vynálezu a potenciál, který se v něm skrývá. Text samozřejmě spadá do informačně-edukativního segmentu a záměrně je psán s persvazivní intencí. Ale intence je vložena implicitně se záměrem, aby si čtenář uvědomil skutečnost, že je třeba do budoucna zvažovat větší využívání obnovitelných zdrojů energie na našem území. Nebyla zde použita explicitní intence, které by nabádala čtenáře, ať se sami zaslouží o vybudování malých vodních elektráren. V rámci dodržení žánrové definice rozboru je zde do značné absentován závěr, je pouze nastíněn možný další vývoj, potažmo jakou v tomto vývoji může mít vírová turbína úlohu.
Další dva texty kratšího rozsahu byly realizovány společně. Domluvil jsem si schůzku na Vysokém učení technickém v Brně s docentem Haluzou z Fakulty strojního inženýrství. Záměrem bylo vytvořit zpravodajské interview s vědcem a storku z laboratoře.
Interview mělo nejen za cíl více přiblížit vírovou turbínu slovy odborníka, ale jelikož jsem si byl vědom, že by mohlo dojít k opakování informací o vírové turbíně, které jsou v rozboru, volil jsem připravené otázky v širším pohledu na celý výzkum na strojní fakultě a využití tamějších vynálezů. Zde vložím vsuvku, protože je nasnadě otázka, proč rozhovor nebyl učiněn s profesorem Františkem Pochylým, ale s docentem Miroslavem Haluzou. Byla mi nabídnuta možnost, udělat rozhovor s oběma osobnostmi, ale ze strany pana Kubeši, který zná oba vědce osobně, mi bylo doporučeno, abych si domluvil rozhovor s panem docentem Haluzou, pokud se chci dozvědět informace, které mi budou snadno pochopitelné. Podíl pana docenta Haluzy na celém vývoji vírové turbíny je zcela ekvivalentní podílu profesora Pochylého. Ostatně patent na vírovou turbínu patří oběma rovným dílem. A jelikož v médiích je převážně prezentován profesor Pochylý, je rozhovor s docentem Haluzou vhodným způsobem, jak vytvořit originální text.
Zvolený žánr spadá do dílčí oblasti zpravodajské. Předem jsem si sepsal osm alternativních otázek, ale v průběhu rozhovoru jsem použil ještě několik kontrolních, otevřených i doplňujících otázek. Samotný rozhovor jsem nahrál na nahrávací zařízení v celkovém rozsahu necelých dvacet minut a později přepsal. Jelikož pan docent několikrát svými odpověďmi předběhl, aniž by to samozřejmě tušil, otázky, které měly následovat, musel jsem během rozhovoru připravené otázky upravit a použít kontrolních otázek. Následně jsem při přepisování sepsal otázky tak, aby byly zachovány odpovědi pana docenta, ale neopakovaly se u více otázek. Taktéž jsem jednu otázku rozdělil na dvě samostatné – jedná se o šestou a sedmou otázku, kde se zajímám o zakázkovou tvorbu a praktické využití vynálezů.
V závěru rozhovoru jsem použil otevřené otázky, které byly zaměřené na vztah pana docenta ke svému oboru a pedagogické činnosti. Tyto otázky už nejsou obsahem textu, neboť by došlo k porušení žánrových pravidel a rozhovor by se přesunul do dílčí oblasti publicistické v užším slova smyslu. Původní záměr bylo použít získané informace pro úvod textu, který bych koncipoval jako stručný portrét. Ale toto míšení zpravodajských a publicistických žánrů se ukázalo jako nevhodné, proto jsem zvolil obecnější úvod rozhovoru.
Třetí text – storka (též příběh, human interest story) vznikal, jak už jsem uvedl, ve stejný den jako rozhovor. Součástí domluveného rozhovoru byla i možnost se podívat do laboratoře, kde se turbíny konstruují a testují. Laboratoř není v tomto případě přesné označení, protože se více jedná o montážní halu. V daném případě jsem měl při realizaci textu i trochu štěstí, protože ten den byla naplánována do laboratoře exkurze studentů čtvrtého ročníku stavební fakulty VUT a bylo mi nabídnuto, jestli nechci několik hodin vyčkat a připojit se k nim. Toho jsem samozřejmě využil, takže jsem měl prohlídku laboratoře doplněnou o odborný výklad pana docenta a velkolepou ukázku zde umístěných strojů.
Storka je těžko zařaditelný žánr spadající svou definicí do dílčí oblasti syžetové. Jelikož je založena na vyprávěcím postupu, konstruují text jako dějový záznam událostí, které se během exkurze staly. Storka je odlehčený žánr a má nejen informovat čtenáře, ale i bavit, proto si všímám zajímavých prvků, jako je cena železných nanočástic a počet snímků kamery, na úkor vědecké stránky. Realizace textu potom proběhla bezprostředně po absolvování exkurze, dokud jsem měl dojmy plně v paměti. Zbytek informací jsem doplnil z poznámek, které jsem si v průběhu exkurze napsal, případně i z obrázků, které jsem pořídil na fotoaparát.
Jako poslední byl realizován hlavní text. Jak jsem již uvedl výše, požadavek napsat zpravodajský článek, který zmapuje celou kauzu, jsem od pana Kubeši vyslechnul již dříve, ale textu jsem se ujal až v rámci samostatného projektu. Tím došlo k propojení praktické činnosti s akademickými znalostmi, které jsem při studiu oboru žurnalistika získal. Dopředu jsem byl seznámen s tím, že realizace textu bude vyžadovat jistou investigativní činnost. Daná kauza ještě nebyla medializována a s jistotou se dá tvrdit, že nebýt vlastního zájmu pana Kubeši, v médiích by se neobjevila.
Celá realizace zpočátku vázla na domluvě s panem Kubešou, který mi měl zpřístupnit veškeré informace. Bylo potřeba několika telefonních hovorů, než jsme konečně našli volný den, kdy jsem mohl odjed do kanceláře pana Kubeši v Zubří a nahlédnout za přítomnosti jeho sekretářky do příslušných materiálů. Jak jsem již uvedl, ke všem deseti návrhům elektráren jsou stovky stran úředních dopisů, proto mi bylo doporučeno, ať se zaměřím na pouze jednu – Veselský jez, neboť tento spor je zpracován nejvíce a slouží jako modelový případ pro všech deset návrhů. I přesto, že jsem dostal stručné informace, jak to s kauzou vypadá, prakticky mi nezbylo nic jiného, než dopisy sám projít, vyznat se v úřednických termínech a udělat si osobní představu, kde je problém.
Ze všech úředních dopisů, plánů a posudků jsem pro vlastní potřebu vybral asi čtyřicet stran materiálu, které jsem považoval za určující, a následně jsem z nejzajímavějších faktů napsal rozšířenou zprávu. Ta je de facto rozdělena na čtyři části. V první je popsán podnikatelský záměr a souvislost s dotačním programem EU ve spojitosti s plánem České republiky na větší využití energie z obnovitelných zdrojů. V druhé části je popsáno chování příslušných úřadů vůči záměru pana Kubeši na konkrétním případu elektrárny na Veselském jezu. Ve třetí části jsou předloženy argumenty, proč úřady nejednají správně, když už dříve v daném úseku povolily bez větších problémů jednu vodní elektrárnu, spadají do vlastnictví státu, ale nyní nechtějí povolit stavbu podobného zařízení ve vlastnictví soukromníka. Ve čtvrté části je shrnut vývoj do budoucna a nastíněno, co by se s kauzou mohlo stát, uspěje-li pan Kubeša u soudu.
Zde je nasnadě připojit hlubší komentář k celé kauze, který do textu nemohl být zařazen, neboť by porušoval zásady objektivity. Názor pana Kubeši je ten, že úřadu nejednají správně z toho důvodu, že obrazně řečeno „nepřistály na stole ty správné obálky“. A byť je jeho záměr postavit malé vodní elektrárny samozřejmě pragmaticky podnikatelský, má výrazný přesah do něčeho, co bychom mohli nazvat veřejným zájmem zvýšit podíl výroby energie v České republice z obnovitelných zdrojů. Proto je vhodné o kauze informovat veřejnost, což má pan Kubeša v plánu učinit i na vlastní náklady.
Stejně tak je nasnadě postup, kdy pan Kubešu plánuje podat žalobu na příslušné orgány, že nesmyslně brání svobodnému podnikání soukromníkovi v byznysu, kde státní podnik žádné překážky řešit nemusí. Pokud dá soud panu Kubešovi zapravdu, otevírá se obrovský prostor pro medializaci celé kauzy, protože se dotýká velmi citlivého tématu – promrhání peněz z dotací EU, nesmyslné jednání byrokratického aparátu, výroba energie z obnovitelných zdrojů. Potom se pro mě, jakožto autora prvního článku, otevírá i další možnost, jak do budoucna uplatnit znalosti ze svého oboru a věnovat se celému případu hlouběji.
Samotné zpracování je tedy rozšířená zpráva poměrně velké rozsahu. I tak jsem nenaplnil předpokládaný rozsah dvanáct tisíc znaků, neboť text má rozsah necelých jedenáct tisíc znaků. V rámci celého projektu to kompenzuje to, že ostatní texty jsou každý průměrně o tisíc znaků další než doporučený rozsah. Použito je primárně informační a popisné linie. Při zpracování se nabízely dva směry jak postupovat. Jednak šlo napsat zprávu, ve kterém si obě strany budou navzájem vyměňovat názory, a text se rozpadne do slovní války mezi oběma stranami. Ale jak jsem naznačil, záměrem pana Kubeši je na kauzu upozornit, slovní bitvu si nechat až k soudu. Proto jsem zvolil druhý způsob zpracování, který vyžadoval investigativní postup, kdy veškeré tvrzení a argumenty budou postaveny na objektivních informacích z posudků a dopisů. Tento text může následně tvořit úvodní informační článek a sloužit jako zdroj informací pro další textu k dané kauze. Ve chvíli, kdy se případ dostane k soudu, začnou být teprve názory zainteresovaných stran zajímavé a díky tomuto investigativnímu textu je i od čeho se odrazit.
Dál se zde nabízí otázka, proč text nesegmentuji do dílčích celků oddělených mezititulky, jak činím u ostatních textů. Činím tak z obavy, že rozdělením textu na části by se mohlo stát, že čtenář bude vnímat některé úseky jako důležitější než jiné. Avšak záměrem bylo napsat koherentní text, ve kterém budou informace na sobě navzájem závislé a budou se doplňovat. Rozdělením textu bych rozdělil i čtenářovu pozornost, což jsem nepovažoval za vhodné.
Reflexe samostatného projektu
Mám-li zhodnotit, nakolik se povedlo samostatný projekt zpracovat, jsem mile překvapen. K danému tématu jsem přistupoval s obavami, ale taky jsem ho vnímal jako výzvu. Obavy samozřejmě plynuly z toho, že se pouštím do složité vědecké oblasti, kde nemám příliš znalostí, pouze svůj pozitivní vztah k vědě a chuť se učit. Avšak se mi povedlo získat velké množství materiálu, abych si udělal velmi komplexní obrázek celé problematiky a byl jsem schopen ji dostatečně popularizovat.
Cílem nebylo pouze popsat tento vynález, ale vsadit ho i do širšího kontextu využitelnosti. Jak jsem nastínil v úvaze na začátku, novinář popularizující vědu by se neměl zajímat pouze o to, aby předal informace z úst vědeckých odborníků směrem k veřejnosti, ale měl by tato slova analyzovat, pochopit a dát jim hlubší kontext. Pouze tak si čtenář vytvoří přehled o celém problému. Nebude mu zodpovězena jen otázka „Co?“, ale hlavně otázka „Proč?“. V tomto směru se z textů čtenář nedozvídá jen o existenci „nějaké vírové turbíny“, ale vidí její použitelnost a přínos pro důležité průmyslové odvětví zabývající se výrobou elektřiny.
V tomto směru tedy rozbor a interview plní dostatečně svou popularizační funkci a je naplněn záměr reflektovat mou vědeckou specializaci. Do značné míry celou popularizaci podporuje i storka z vědecké laboratoře napsaná zábavnou formou. Tuto zábavnou formu považuji za velmi důležitou, protože má-li si čtenář vybudovat vztah i ke složité problematice, jakou fluidní inženýrství bezesporu je, neměl by ho autor článku přesytit pouze faktickými informacemi.
Realizaci hlavního článku o plánu firmy CZO vybudovat deset malých vodních elektráren hodnotím taktéž velmi kladně. Povedlo se realizovat text, který medializuje doposud neznámou kauzu, ale hlavně se mi otevřela možnost, se do budoucna celé věci mnohem více věnovat a šířeji ji medializovat. Což mi také dává větší šanci na praktické využití všech znalostí, které jsem načerpal v odborných seminářích a cvičeních při mém studiu.
Text považuji za čtenářsky atraktivní, aktuální a dostatečně podnětný, aby se o kauzu měla zajímat i širší veřejnost. Pan Kubeša, jakožto majitel firmy CZO, plánuje text vydat v lokálním tisku, případně v regionální příloze DNES, i kdyby tak měl učinit na vlastní náklady. Do budoucna, jak bude celý případ postupovat k soudu, se dá očekávat větší zájem médií.
Dále považuji za zdařilé, že se povedlo všechny čtyři články tematicky propojit. Od článků, které informují o novém vynálezu, k textu, jenž celý výzkum staví do širšího kontextu a navrhuje možné využití a přínos pro energetický průmysl, až k hlavnímu článku, kde by měl vynález přejít od teorie k praxi. Že toto využití není podpořeno lokálními úřady, tedy i státem, protože dané úřady jsou samozřejmě součástí celého byrokratického aparátu České republiky, je už jen bonus, který činí celé téma atraktivnější.
Mám-li tedy v posledních slovech zhodnotit projekt jako celek, řekl bych, že se mi vhodně povedlo reflektovat jak vědeckou, tak psanou specializaci. Měl jsem možnost nastudovat složitou vědeckou látku a pracovat přímo v akademickém prostředí – ať už se jedná o rozhovor nebo práci v laboratoři. Dále jsem měl možnost provést jistou vlastní investigativní činnost, která mi potencionálně otevřela cestu k velmi tematicky zajímavé a aktuální kauze. V tomto směru jsem plně zužitkoval své znalosti ze žurnalistického studijního oboru.
Literatura a zdroje
Odborná literatura:
JÍLEK, Viktor. Lexikologie a stylistika nejen pro žurnalisty. Olomouc: Univerzita Palackého 2005. ISBN 80-244-1246-2.
JÍLEK, Viktor. Žurnalistické texty jako výsledek působení jazykových a mimojazykových vlivů. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. ISBN 978-80-244-2218-3.
GABRIEL, Pavel. Malé vodní elektrárny. Vyd. 1. Praha: České vysoké učení technické, 1998. 321 s. ISBN 80-01-01812-1.
SEQUENS, Edvard. Malé vodní elektrárny a životní prostředí. České Budějovice: Calla - Sdružení pro záchranu prostředí, 2009. 4 s. ISBN 978-80-87267-05-9.
Internetové zdroje:
Úřední korespondence mezi firmou CZO a příslušnými úřadu. Poskytnuto na základě spolupráce s firmou CZO z vlastního archívu firmy.
Odborná prezentace docenta Miroslava Haluzy poskytnuta na vlastní žádost.
Popularizační články dostupné z internetu, články většinou odkazují na tiskovou zprávu z VUT.
Energetický ústav – Odbor energetického inženýrství. Dostupné z: http://www.eu.fme.vutbr.cz/odbor-fluidniho-inzenyrstvi/virova-turbina
Brněnský deník. Dostupné z: http://brnensky.denik.cz/zpravy_region/novou-turbinu-lze-pouzit-i-pro-sestimetrove-spady-20130621.html
Science World. Dostupné z: http://www.scienceworld.cz/aktuality/dalsi-virova-turbina-z-brna/
Skupina ČEZ. Dostupné z: http://www.cez.cz/cs/vyzkum-a-vzdelavani/veda-a-vyzkum/aktuality-z-vyzkumu-a-vyvoje-cez/11.html
Česká televize. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/zpravodajstvi-brno/zpravy/154394-konstrukterum-turbin-se-v-brne-dari/
