Zdravotní a sociální péče ve Vysokém Veselí

V současné době je ve Vysokém Veselí pouze praktický lékař, dětská lékařka a jedna lékárna, ostatní zdravotní péče zde naprosto chybí. Přitom ještě před dvěma lety zde měla ordinaci zubní lékařka a mnozí obyvatelé si pamatují i na dobu, kdy byl ve městě jěstě gynekolog.

VE VESELÍ JSOU JEN DVA LÉKAŘI

Dětská lékařka Aranka Ježková zde začala ordinovat v roce 2000 po lékaři, který šel do penze. „Doktorka Ježková je oproti doktoru Mohrovi mnohem pečlivější a svědomitější, vzpomínám si, jak mě zaskočilo, když mi po dobrání antibiotik dělala kontrolní odběr krve, to byl vážně šok, u Mohra jsem nikdy nic takového nezažila,“ vzpomíná bývalá pacientka Lucie Urbaníková. I většina ostatních pacientů je s její péčí spokojena, problémem je pouze, že do Vysokého Veselí dojíždí z dvacet kilometrů vzdálených Hořic, kde má svou druhou ordinaci. Tudíž ordinační hodiny jsou pouze tři hodiny denně a ještě jen čtyři dny v týdnu. Přitom při množství pacientů, které musí každý týden ošetřit, je dvanáct hodin naprosto nedostačujících. Jak sama říká: „Je to málo, jsem si toho vědoma, ale když mám zvládat ještě ordinovat v Hořicích, nemám jinou možnost. Tady je bohužel také několik chronických záškoláků, kteří si chodí pouze pro omluvenku a ubírají mi čas, který bych měla věnovat těm, kteří to potřebují, ale vyšetřit je musím pokaždé. I když předem vím, že horečka skoro 39, kterou měli ještě včera, přes noc zázračně ustoupila. I ty divné pupínky se ztratily, ale fakt to svědilo.“ Další problém s dětskou lékařkou, nebo spíše její ordinací, shledávají především maminky dětí v kočárku. Ordinace je totiž umístěna v provizorních prostorách hasičské zbrojnice a nachází se v prvním patře bez výtahu. „Vždycky, když jdu s malým na kontrolu nebo nějaké očkování, musím nechávat kočárek venku před hasičárnou úplně bez dozoru a nemám z toho zrovna dobrý pocit, když se tady tolik krade,“ svěřila se maminka Pavlína Bradnová. Její obavy sdílejí i další místní rodiče. Nicméně jiné prostory pro ordinaci momentálně nejsou a ještě minimálně dva roky nebudou. „Vím o tom, že rodiče musí nechávat své kočárky dole bez dozoru a také mě to nijak netěší, ráda bych jim vyšla jakkoli vstříc, ale bohužel není možné, aby si kočárky braly nahoru do čekárny, jelikož by se tam pak nikdo nevešel, nehledě na to, že samotná maminka, když jde s dítětem na očkování, asi kočárek i s děckem do prvního patra nevynese. Jiné prostory ale zatím k dispozici nemám a ještě nějakou dobu mít nebudu,“ potvrdila nářky rodičů lékařka. Prostory pro novou ordinaci jsou v plánu v chystané druhé etapě domu s pečovatelskou službou. Ta se ale bude realizovat nejdříve v roce 2013, spíš později.

V první etapě, která byla dokončena v červnu 2010, byla vybudována pouze jedna ordinace, kterou využívá společnost Mediclinic a její lékař Josef Junek. Společnost Mediclinic je ve Vysokém Veselí poměrně novou záležitostí, ale doktor Junek by se dal zařadit mezi místní inventář. Původně interní lékař si zde zařídil svou soukromou praxi krátce po nástupu nového režimu a podle slov místních ho z jeho ordinace: vynesou nohama napřed. Jejich domněnky potvrdil i starosta Luboš Holman, když sdělil: „Snažili jsme se pro Veselí najít jiného lékaře a to hlavně proto, že na doktora Junka se stále hromadí stížnosti nespokojených pacientů. Bohužel pro nás ale do Veselí žádný doktor nechce, není to pro ně perspektivní lokalita a ani společnost Mediclinic, se kterou Junek uzavřel spolupráci, problémy neřeší.“ Společnost Mediclinic ve svých propagačních materiálech prohlašuje: „Reagujeme na aktuální potřeby českého zdravotnictví. Jedním z hlavních cílů projektu je nastartovat obměnu lékařů tam, kde je to třeba.“ K výměně lékaře starosta Holman doplnil, že společnost Mediclinic přislíbila zajištění nového praktického lékaře pro Vysoké Veselí, nicméně ani po dvou letech se tak nestalo. Pacienti by většinou nového lékaře uvítali, doktora Junka totiž podle vlastních slov vnímají jako: „zdravotnického dinosaura, který se odsud nehne.“ Ani s jeho péčí nejsou spokojeni a proto se obrátili společně se starostou na společnost Mediclinic, aby zjednala nápravu. Výsledkem stížnosti, která byla řediteli Mediclinicu podstoupena, je její kopie, kterou si doktor Junek vyvěsil na nástěnku nad svým pracovním stolem, jako by chtěl svým pacientům dát najevo, že oni jsou tu pro něj, ne on pro ně. Ani fakt, že si pacienti čím dál tím častěji nechávají poslat své zdravotní záznamy k jinému praktickému lékaři a mladiství, kteří odchází od dětské lékařky, si hledají praktické lékaře jinde, ho prozatím nedovedl ke změně přístupu. „Já jsem od doktora Junka odešla už před několika lety, jelikož jsem nebyla spokojena s jeho přístupem. Vadilo mi, že i když jsem k němu zašla třeba jednou za půl roku, v kartě jsem měla mnohem více záznamů. Všechno pak završil tím, když jsem si stěžovala na návaly horka, motání hlavy a dušnost, že mi řekl, že jsem asi v přechodu. Prostě jen tak, od stolu, aniž by mě vyšetřil. A já už v té době měla pět let po přechodu. Tak jsem si vzala kartu a našla si jinou lékařku. Nedávno k ní přestoupil i můj manžel,“ svěřila se paní Tirichová. Situaci s množícími se zápisy v kartě potvrdili i další pacienti, nicméně doktor Junek odmítá celou situaci komentovat.

ZUBAŘ NENÍ A NEJSPÍŠ ANI NEBUDE

Poslední zubní lékařka Jaroslava Skalická z Veselí odešla, když město prodalo objekt bývalého zdravotního střediska soukromému vlastníkovi a ten měl s objektem jiný záměr. Tehdy zastupitelé nabídli všem lékařům jako provizorní řešení dočasné ordinace v hasičské zbrojnici, do doby než bude dostavěn dům s chráněnými byty, kde byly zamýšleny i tři ordinace lékařů. Dětská lékařka i praktický lékař souhlasili, zubařka Skalická toto řešení odmítla a podle starostových slov bez vysvětlení odešla a zařídila si ordinaci v Hradci Králové. „V den kdy bylo potřeba předat dům novému majiteli předala prázdnou ordinaci a pak už jsme ji neviděli, ale ona dobře věděla, co dělá, když odtud odešla,“ osvětluje svůj pohled na věc starosta Holman. Zubařka se tomuto nařčení z mamonářství brání a dodává vlastní část příběhu: „Já jsem sice odešla bez vysvětlení, ale bylo to až potom, co mi starosta řekl, že nás může zatím přestěhovat do hasičárny a až bude dostavěný ten důchoďák, tak tam bude nová ordinace. Jenže já bych musela na vlastní náklady ty prostory v hasičárně upravit, aby vyhovovaly všem normám. Nějaký obklad kolem umyvadla není problém, ale dost velká částka by byla za podlahu, protože musíme mít speciální antistatickou, kvůli všem těm přístrojům a to by mi nikdo nezaplatil a to je skoro dvě stě tisíc.“ S tímto tvrzením ovšem starosta Vysokého Veselí nesouhlasí a tvrdí, že by veškeré úpravy samozřejmě hradila obec, stejně jako v případě dětské lékařky a praktického lékaře. Ovšem v těchto ordinacích není potřebná zmíněná antistatická podlahová krytina.

Po odchodu z Veselí si doktorka Skalická zařídila ordinaci ve čtyřicet kilometrů vzdáleném Hradci Králové a dva dny v týdnu dojíždí do Kopidlna, stejně jako když měla ordinaci ve Veselí. Kopidlno je sice blíž než Hradec, ale stále je to téměř dvacet kilometrů, což je především pro seniory odkázané na hromadnou dopravu velký problém. Vlak totiž ve Veselí už čtyřicet let nejezdí a autobus do Kopidlna bez přestupu také ne. Proto mnoho místních přešlo do péče zubní lékařky ve Smidarech, což je vesnice vzdálená sedm kilometrů. Na základě toho se zastupitelé města snažili tamní zubařku přesvědčit, aby si alespoň na dva dny v týdnu stanovila ordinační hodiny do Veselí, ta ale tuto variantu odmítla kvůli nákladům spojeným s vybavením případné druhé ordinace. „Nového zubaře stále hledáme ve spojení s Českou stomatologickou komorou a také Všeobecnou zdravotní pojišťovnou, ale bohužel zatím bezvýsledně,“ postěžoval si starosta Holman.

O SENIORY SE STARAJÍ DVĚ PEČOVATELKY

Oproti zdravotní péči je na tom ta sociální ve Vysokém Veselí mnohem lépe. Už několik let město zajišťovalo pro své seniory rozvoz obědů z místní školní jídelny a také nákupy. Od začátku se o všechno starala místní Zuzana Horáková, která byla v té době na mateřské dovolené a ráda si od dítěte odskočila k dospělým. Klienti si Zuzanu oblíbili a po čase ji začali žádat i o další služby, proto zastupitelé města začali uvažovat o zřízení pečovatelské služby ve Veselí. Ve spolupráci s jičínskou Caritas byla tato služba od ledna 2009 zřízena a při výběrovém řízení byla předem celkem jasná vítězka. Klienti byli na Zuzanu zvyklí, ona znala jejich potřeby, a proto už se musela vyřešit pouze kvalifikace. Paní Horáková úspěšně dokončila pečovatelský kurz a mohla pokračovat v práci, jen s rozšířenou nabídkou služeb. Současně s nápadem na zřízení služby také vznikl nápad na stavbu chráněných bytů, kde by potenciální klienti pečovatelské služby mohli být v případě zájmu ubytováni. Tento projekt byl rozdělen do dvou etap, přičemž první už je dokončena, v chráněných bytech už jsou první nájemníci a v ordinaci praktický lékař. Druhá etapa na svou realizaci teprve čeká. „Původní plán byl začít stavět v roce 2012, pak jsme termín posunuli na 2013 a momentálně prozatím na neurčito,“ vysvětluje starosta. Místostarosta Vladimír Knížek dodává: „musíme totiž zvážit veškeré dostupné dotační tituly, abychom získali co nejvyšší možný příspěvek a jelikož momentálně máme podaných mnoho žádostí především v programu Ministerstva pro místní rozvoj De minimis, ze kterého bychom na druhou etapu rádi čerpali, musíme teď nějaký čas počkat.“ Z programu De minimis je možné čerpat dotace ve výši 200 000 eur (v přepočtu kolem 5 milionů korun) v průběhu tří let. Na první etapu získalo město z tohoto programu částku 4,8 milionů korun, což tvořilo téměř čtvrtinu nákladů.

Poté co byl dům s chráněnými byty dokončen, musela být přijata i druhá pečovatelka. I při výběru druhé pracovnice bylo v podstatě předem rozhodnuto. Nejpravděpodobnější vítězkou výběrového řízení byla Miroslava Tobiášová, a to z důvodu, že už v předešlých letech Zuzaně pomáhala. Přesněji řečeno za ni zajišťovala služby v době dovolené popřípadě nemoci, tudíž i na ni byli klienti zvyklí, byli s její prací spokojeni a zároveň ona věděla naprosto přesně, o jakou práci se jedná. Stejně jako první pečovatelka i Mirka absolvovala pečovatelský kurz, aby měla ke své práci také teoretický základ.

V nabídce pečovatelské služby najdou klienti běžné denní úkony jako donášku obědů, nákupů, úklid, doprovod k lékaři či na úřady, zajištění sanitky do vzdálenějších nemocnic, nebo pomoc při osobní hygieně. V současné době má služba ve Veselí dvacet pět klientů, z toho sedm žije v chráněných bytech a další se budou v nejbližší době stěhovat. Formálně je služba pečovatelek rozdělena na terénní pracovnici, což je původní pečovatelka Zuzana Horáková, a na pečovatelku v domě s chráněnými byty, nová Mirka Tobiášová, ovšem v praxi nikdy nic nefunguje, jak by mělo. „Zkoušeli jsme to tak udělat, ale někteří moji klienti se mi přestěhovali do chráněných bytů, ale nechtěli měnit pečovatelku, zkrátka jsou na mě zvyklí. Proto jsme to nakonec vyřešily tak, že jsem si nechala všechny své stávající klienty a ty nové dostává Mirka,“ vysvětlila Zuzana Horáková. A Mirka doplňuje úsměvné zážitky: „Ano, jsou na ni zvyklí, dokonce když má dovolenou, tak si ode mě nechtějí nechat ani uklidit, říkají, že to mám nechat být, že si to Zuzanka udělá, až se vrátí.“

MĚSTO HLEDÁ DALŠÍHO SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA

Ve Vysokém Veselí se nestarají jen o své seniory, snaží se nabídnout i pomoc osobám ze sociálně znevýhodněného prostředí, především dětem. Převážnou většinu těchto sociálně znevýhodněných obyvatel tvoří Romové a místní obyvatelé se čím dál tím častěji setkávají s jejich nepřizpůsobivostí. Místní Romové se dělí na dvě skupiny. Starousedlíky a přistěhovalé. Rodiny, které ve Veselí žijí už po několik generací, jsou s ostatním obyvatelstvem sžití a vychází společně naprosto bez problémů. Ovšem nově přistěhovalí Romové, kteří jsou zde nejvýše deset let, s veselskými starousedlíky nevychází a ve městě v poslední době výrazně stoupla kriminalita. Tyto problémy se systémem prevence snaží řešit jak zástupci města, tak škola. Od září 2009 byl v místní základní škole přijat pedagogický asistent, který měl během vyučování pomáhat slabším žákům a v odpoledních hodinách měl poskytovat doučování a zprostředkovávat poradenskou činnost ne jen ve školních záležitostech. „Vzhledem k vysokému počtu Romských dětí v sociálně vyloučené skupině, jsme i tohoto asistenta vybrali Roma. Měla jsem pocit, že si k němu děti snáz najdou cestu, když budou mít pocit, že je jeden z nich. Už jsme se tu totiž setkali s případy, kdy Romové mezi sebe odmítali přijmout kohokoliv neromského původu,“ vysvětlila ředitelka místní základní školy Eliška Hvězdová. Nicméně jak sama doplnila, tato volby se ukázala jako poněkud kontraproduktivní, jelikož asistent zapadl do místní Romské komunity natolik, že přestal pro děti být autoritou. „Já to považuji za jeho profesní zklamání. Také jsme se setkali s tím, že upřednostňoval právě Romské děti a ostatním nevěnoval pozornost, tudíž jsme spolupráci s ním ukončili,“ doplnila ještě ředitelka Hvězdová. Momentálně je tedy škola bez pedagogického asistenta.

Další kroky začleňující Romské děti více mezi ostatní se pokouší právě město. První je ve spolupráci s hradeckým občanským sdružením Romodrom. Toto sdružení zajistilo pro Veselí terénního pracovníka. Bohužel se jedná o ženu, která má na starosti větší oblast a ve Veselí tráví jen dva dny v týdnu. Jako další se Veselí pokouší ve spolupráci s jičínskou Caritas zřídit volnočasový klub. Ten by měl být v činnosti od září tohoto roku. Pro tento klub se v současné době hledá pracovník a dokončují se organizační záležitosti: „Požádali jsme Ministerstvo pro místní rozvoj o finance na stavební úpravy prostor, tyto finance jsme dostali a stavební práce se momentálně dokončují. Dále jsme z Ministerstva sociálních věcí získali peníze na věcné vybavení klubu a kraj nám přidělil peníze na financování pracovníka tohoto klubu. Tudíž nám už zbývá jen ten pracovník,“ vysvětlil starost Holman. Ovšem jako úskalí tohoto projektu vnímá starosta velké věkové rozdíly mezi dětmi, pro něž je určen a také to, že si myslí, že se opět vytvoří pouze uzavřená Romská komunita, jen pod vedením sociálního pracovníka, ale bez efektu propojení Romských a neromských dětí.

JAK VZNIKAL DŮM S CHRÁNĚNÝMI BYTY

A KOMU JE BYDLENÍ URČENO

Většina z dvanácti chráněných bytů v nově postaveném domě ve Vysokém Veselí už má své obyvatele, zbývající nájemci se budou stěhovat během následujících měsíců. Výstavba první etapy domu s chráněnými byty trvala necelé dva roky a v budoucnu se bude pokračovat etapou druhou. Termín ale ještě není znám. V současné době je k dispozici dvanáct malometrážních bytů a jedna ordinace pro lékaře.

Dům s chráněnými byty se začal stavět v létě 2008 poté, co se začaly množit požadavky na pečovatelskou službu ze strany místních seniorů. Do té doby pro ně město zajišťovalo rozvoz obědů a nákupů. Tyto služby zabezpečovala Zuzana Horáková, která té době byla na mateřské dovolené. Později vedení města ve spolupráci s jičínskou Caritas zřídilo funkci pečovatelky. Ve výběrovém řízení na obsazení této pozice jednoznačně zvítězila Zuzana Horáková, která už znala případné klienty pečovatelské služby, byla seznámena s jejich požadavky a lidé na ni byli zvyklí.

PEČOVATELSKÁ SLUŽBA FUNGUJE OD ROKU 2009

Ve své práci jen pod jiným zaměstnavatelem a s rozšířenou nabídkou služeb Zuzana pokračovala od ledna 2009, kdy oficiálně vznikla ve Vysokém Veselí pečovatelská služba zřizovaná Caritas. Její klienti si mohou vybrat ze široké nabídky služeb od donášky oběda či nákupu, přes úklid až po pomoc při osobní hygieně. Od počátku byl o službu velký zájem a postupně se ještě zvyšoval. Zuzana denně pomáhala přibližně patnácti osobám, některým více, jiným méně. „Na každého klienta mám vyhrazeny dvě hodiny denně, víc s ním strávit nemůžu, protože už bych překročila své kompetence. Pak už by se nejednalo o služby pečovatelky, ale osobní asistentky,“ vysvětluje Zuzana Horáková.

Mnoho lidí se domnívá, že pečovatelky a osobní asistentky si ve své práci konkurují, ale není tomu tak. Naopak se vzájemně doplňují. Pečovatelská služba poskytuje základní péči a pomoc osobám se sníženou soběstačností. Osobní asistence je služba širší, často pro osoby plně nesoběstačné, a na jednoho klienta připadá jedna osobní asistentka. Ta se mu věnuje po celou dobu, tráví s ním jeho volný čas, je mu k dispozici kdykoliv je potřeba. Například pečovatelská služba zajišťuje svým klientům doprovod k lékaři, ale pouze do pěti kilometrů od místa bydliště. „Jedná se hlavně o návštěvy u praktického lékaře nebo zubaře, pokud jde o specializovaná vyšetření na pracovištích, která nejsou poblíž, zajistíme pro klienta sanitku, která je pro něj zdarma, ale bohužel ho nemůžeme doprovodit. Ono je to logické, kdybych na celý den s jedním klientem odjela, neměl by se kdo postarat o ty ostatní,“ vysvětluje druhá pečovatelka Miroslava Tobiášová. A právě pro tyto případy, pokud nemůže doprovod zajistit nikdo z rodiny, je tu osobní asistentka. Ve Veselí prozatím nenabízí své služby žádná osobní asistentka, proto je v některých případech nutná spolupráce rodiny, aby mohl klient být do pečovatelského programu zařazen a nemusel být umístěn v zařízení, jako je léčebna dlouhodobě nemocných nebo domov důchodců.

DŮM S CHRÁNĚNÝMI BYTY UŽ STOJÍ

Ještě než začala ve Veselí fungovat oficiální pečovatelská služba zřizovaná Caritas, vedení města odsouhlasilo výstavbu domu s chráněnými byty pro její klienty. Tento záměr se vyvíjel postupně stejně jako myšlenka pečovatelské služby a to především na základě zvýšených požadavků místních seniorů a potřeby se o ně postarat. „Rada města odsouhlasila výstavbu, nechali jsme udělat projekt, požádali o finanční dotace, uspořádali výběrové řízení na generálního dodavatele stavby a v létě 2008 jsme začali stavět,“ objasňuje starosta Luboš Holman. Celý projekt je rozdělený do dvou etap, přičemž první je již hotová, druhá na svou realizaci teprve čeká.

V první etapě se postavil jeden dům, ve kterém je k dispozici dvanáct bytů a jedna ordinace pro lékaře, kotelna dostačující svou kapacitou pro stávající i budoucí část projektu a spojovací tunel obou budov. Všechny byty jsou malometrážní od šestnácti do čtyřiadvaceti metrů čtverečných a téměř v celém domě je bezbariérový přístup: „Vstup do domu je plně bezbariérový, ordinace praktického lékaře také a vstup do bytů rovněž, pouze v bytech v patře nejsou bezbariérové sprchy. Tam by v případě nemohoucího nájemníka byla potřeba asistence pečovatelek nebo další osoby, jelikož sprchy jsou opatřeny klasickými zvýšenými vaničkami, pouze dva byty v přízemí mají i sprchy bezbariérové. Nicméně v patře momentálně nemáme žádného klienta nemohoucího případně vozíčkáře,“ popisuje starosta Holman. Ordinaci v přízemí domu využívá praktický lékař Josef Junek. Tato první etapa výstavby stála celkem téměř 21 milionů korun, přičemž 4,8 milionů město získalo z programu Ministerstva pro místní rozvoj De minimis, 5 milionů od Královéhradeckého kraje a zbývajících 11 milionů hradilo z vlastních zdrojů. Aby si město nemuselo brát na stavbu domu úvěr, rozhodli se jeho zástupci pro prodej obecních bytů. U nájemců těchto bytů se setkali s nepochopením a velkou vlnou nevole. Přesto ale k prodeji přistoupili a většina nabídnutých bytů má již nové majitele.

Zahájení druhé etapy bylo původně plánováno na rok 2012, později byl tento termín posunut na 2013 a v současné době na neurčito. Místostarosta Vladimír Knížek dodává: „musíme totiž zvážit veškeré dostupné dotační tituly, abychom získali co nejvyšší možný příspěvek a jelikož momentálně máme podaných mnoho žádostí především v programu Ministerstva pro místní rozvoj De minimis, ze kterého bychom na druhou etapu rádi čerpali, musíme teď nějaký čas počkat.“ Z programu De minimis je možné čerpat dotace ve výši 200 000 eur (v přepočtu kolem 5 milionů korun) v průběhu tří let. „Předpokládané náklady na druhou etapu jsou samozřejmě mnohem nižší než na první, jelikož v rámci té byla vybudována společná kotelna, chodníky kolem domu a jsou zavedeny inženýrské sítě. Maximální výše nákladů by neměla přesáhnout 14 milionů. Samozřejmě tedy při současných cenách stavebních materiálů,“ vysvětluje Luboš Holman. Ve druhé budově domu s chráněnými byty by mělo být rovněž dvanáct malometrážních bytů a dvě ordinace. V jedné bude ordinovat dětská lékařka, která momentálně provizorně sídlí v hasičské zbrojnici, druhá byla zamýšlena pro zubní ordinaci. Zubní lékař ale ve Veselí momentálně chybí a městu se nedaří žádného sehnat.

Slavnostní otevření domu proběhlo 16. června 2010 za přítomnosti vedení města, krajských radních a zástupců společnosti Stavoka jako generálního dodavatele stavby. První nájemníci se stěhovali po prázdninách, doktor Junek k 1. říjnu 2010.

PRO KOHO JSOU CHRÁNĚNÉ BYTY

Dům s chráněnými byty byl postaven pro klienty pečovatelské služby, tudíž podmínkou pro přidělení bytu v tomto domě je využívání služeb pečovatelek. To ovšem není jediná podmínka. Případný nájemník musí splňovat řadu požadavků, aby mu byl chráněný byt přidělen. Prvním a hlavním požadavkem je snížená soběstačnost. Člověk, který je schopen si zajistit péči o sebe sám, nemá nárok být umístěn do tohoto domu. Snížená soběstačnost může vzniknout věkem klienta, kdy už si stará paní nedojde sama na nákup, jelikož neunese tašku a nemůže si umýt okna ve druhém patře, protože by z nich vypadla. A pokud ne věkem, tak nějakým postižením, ať už fyzickým či mentálním. Nicméně nájemníci chráněných bytů nemohou být osoby zcela nesoběstačné, jelikož v domě je poskytována pouze pečovatelská služba, nikoliv osobní asistence a pečovatelka nemůže klienta hlídat a být mu nápomocná celý den. Dalším požadavkem je věk klienta. Dolní hranice je stanovena na 26 let, ale pečovatelka Zuzana k tomu dodává: „Samozřejmě, pokud by se objevil klient mladší, kde by prokazatelně byla pomoc pečovatelky nutná, a bylo by v domě místo, pravděpodobně by byt dostal.“ Nikdy ale není přidělení bytu jisté, jelikož i když se město rozhodne pro uzavření nájemní smlouvy, musí ji ještě schválit sociální odbor města Jičína, jelikož Vysoké Veselí spadá pod jeho působnost. A tato působnost je dalším kritériem pro přidělení bytu. Žadatel musí patřit pod působnost města Jičína a přednost mají samozřejmě úplně místní. Ze současných sedmi nájemníků je jeden klient nemístní, ale stále patří pod sociální odbor města Jičína, tudíž mu byt byl přidělen. „Už se ale stalo, že sociální odbor neschválil žádost jedné ženě. Nepatřila totiž pod Jičín, ale pod Nový Bydžov,“ doplnil starosta Holman.

V současné době je v domě s chráněnými byty sedm nájemníků, další tři už mají podepsanou nájemní smlouvu a v nejbližší době se budou stěhovat a jedné ženě byla žádost schválena a čeká se na její návrat z nemocnice, aby mohla být podepsána nájemní smlouva. Poslední dvanáctý byt si chce město ponechat pro denní stacionář nebo případné naléhavé případy. Stacionář momentálně nefunguje, jelikož není klient, který by ho využíval, ale služba ve Veselí existuje.

Nájemné v domě je 35 korun za metr čtverečný, přičemž byty jsou o maximální rozloze do třiceti metrů. Nájemné tudíž v žádném z bytů nepřesáhne tisíc korun měsíčně. „Tuto částku by neměl mít problém zaplatit nikdo. Co se týče podmínky využívání pečovatelské služby, na tu dostávají její klienti příspěvek od státu,“ vysvětlil místostarosta Knížek.

MĚSTO ROZPRODALO OBECNÍ BYTY, ABY MĚLO NA NOVÉ

V červnu loňského roku byl ve Vysokém Veselí po necelých dvou letech dostavěn a slavnostně otevřen dům s chráněnými byty. Získat finance na jeho stavbu ale nebylo snadné. Předpokládané náklady na stavbu byly na jejím počátku kolem 20 milionů korun. Město získalo dotace ve výši téměř deseti milionů, ale více jak polovina stále chyběla. Část byla pokryta z rozpočtu, a aby si nemuselo město brát půjčku na zbývající částku, rozhodli se zástupci města další část finance prodejem městských bytů.

Nájemníci všech čtrnácti bytů se ale bouřili, ceny se jim zdály neúměrné. Shodli se, že takové sumy opravdu nečekali, a postoj města k celé záležitosti se jim nelíbil. Ceny odborník po konzultaci se zastupiteli města stanovil na 386 000 korun za garsonku, 749 000 korun za 2+1, 802 000 korun za menší 3+1 a 848 000 korun za větší 3+1.

DŮM POTŘEBUJE OPRAVIT

Všichni tehdejší obyvatelé domu, kterého se prodej bytů týkal, se do jednoho shodují, že suma pro ně byla příliš vysoká. Žena na mateřské dovolené Pavla Bradnová vysvětlila: „Tenkrát jsme neměli žádné úspory s manželem a brát si hypotéku nebo půjčku se nám vážně nechtělo. Z jednoho platu a mateřského příspěvku se toho totiž moc poplatit nedá.“ Ani ostatním nájemníkům se nechtělo půjčovat si peníze „Ta částka mi opravdu vyrazila dech, za tolik jsem rozhodně ten byt koupit nemohla. Uvažovala bych o tom, kdyby byla cena výrazně nižší,“ svěřila se bývalá nájemnice Lucie Hlaváčková, která se stejně jako i několik dalších nájemníků nakonec rozhodla najít si jiné bydlení.

Zástupci města si ale stáli za svým rozhodnutím a zlevňovat je nepřiměl ani prvotní nezájem stávajících nájemníků o odkoupení svých bytů. Starosta Luboš Holman sdělil: „Po usnesení městské rady a stanovení prodejních cen byla rozeslána nájemníkům oficiální vyrozumění. Od jejich obdržení měli šest měsíců na rozhodnutí. Poté byly byty nabídnuty k prodeji veřejnosti.“

Obyvatelé byli v době prodeje toho názoru, že za stejné peníze by sehnali srovnatelné byty v Jičíně. Není jim ani jasné, proč město trvalo na odhadních cenách i pro nájemníky, když jinde je běžná praxe jiná. Také si stěžovali, že do domu by se muselo investovat hodně peněz na jeho rekonstrukci. Jako největší položku uvedli střechu, stoupačky a odstranění plísní. Město ale tvrdí, že je střecha opravená a celkově se v posledních třech letech do domu investovalo minimálně tři sta padesát tisíc. „V této částce ještě navíc nejsou započítány malé položky jako například výměna bojleru a další běžné údržby,“ uvedl Luboš Holman.

NÁJEMNÍCI BYLI JEDINÍ NESPOKOJENÍ

Většina lidí nechápala rozhořčení nájemníků a jejich odmítání koupit si v podstatě vlastní domov. Ceny jim připadaly přiměřené a byty v pořádku. Bývalá nájemnice Alena Zvěřinová se k tomuto problému vyjádřila: „Kdyby mi byl byt nabídnut k odkoupení v době, kdy jsem sháněla vlastní, určitě bych do toho šla. Jsou tam krásné, velké místnosti, spousta nebytových prostor a taky hřiště pro děti. Opravdu bych neváhala,“ řekla, a její názor není ojedinělý. Mimo hřiště patří k domu velká společná zahrada a garážová stání. Veškerá vybavenost jako mateřská a základní škola, ordinace lékařů, obchody i pošta jsou v docházkové vzdálenosti od domu. Obyvatelé domu ale všechna tato pozitiva vyvažují sousedním domem, ve kterém žijí čtyři Romské rodiny: „Je tady nepořádek, smrad a neustále se tu potulují noví a noví kamarádi naši sousedů. Nikdy nevíme, kdy nám sem někdo z nich vleze, jejich děti nám hází kamení do oken a běhají tu jejich zablešení psi. Beztak nejsou ani očkovaní proti vzteklině a podobně.“ Vyjmenovává nespokojená obyvatelka Markéta Skokanová.

VŠECHNY BYTY UŽ JSOU V SOUKROMÉM VLASTNICTVÍ

I přes počáteční nespokojené reakce a odmítání si nakonec část nájemníků byty od města odkoupila, ostatní si našli jiné bydlení. Všechny prázdné byty už dnes mají své nové majitele a město mohlo získané peníze investovat do plánované výstavby domu s chráněnými byty.

I V CHRÁNĚNÝCH BYTECH SE STÁVAJÍ VESELÉ PŘÍHODY

Dům s chráněnými byty je bezesporu velkým a důležitým projektem pro Vysoké Veselí, který ve městě vyvolal mnoho debat na téma jeho důležitosti či potřebnosti pro město, financování stavby a událostí s tím spojených i využívání domu. Obyvatelé Vysokého Veselí se začali vydělovat do tří skupin a to zastánci domu, jeho odpůrci a pak ti, které celý dům vůbec nezajímá. Dvě radikálnější skupiny se mezi sebou hádají a situace je někdy i poměrně vyostřená, nicméně i přesto všechno se k výstavbě a krátkému fungování zmíněného domu váže už několik zábavných příhod, o které se postarali většinou sami nájemníci.

POTENCIÁLNÍHO NÁJEMNÍKA ZAMKLI V DOMĚ

Dům s chráněnými byty se stavěl necelé dva roky a byl zkolaudován 16. června 2010. Tentýž den se konalo slavnostní otevření domu a den otevřených dveří, kdy se všichni zájemci mohli přijít podívat na dvanáct nových bytů určených klientům pečovatelské služby. Na slavnostní otevření byli pozváni dva zástupci Královéhradeckého kraje, který přispěl na stavbu domu a zástupce společnosti Stavoka, která byla generálním dodavatelem celé stavby. Z krajských radní se dostavil pouze radní pro sociální oblast Miroslav Uchytil, za stavební společnost její ředitel a starosta Vysokého Veselí, kteří slavnostně přestřihli pásku a pustili na prohlídku první návštěvníky. Všichni zájemci o prohlídku byli pohoštěni a mohli si prohlédnout prostory. Podívat se na své budoucí bydlení přišli i klienti pečovatelské služby a zároveň zájemci o přidělení bytu v domě. Panu Novákovi se v domě tak zalíbilo, že se po skončení akce zapomněl při vybírání si nejvhodnějšího bytu a zůstal v domě zamčený. „Proběhla jsem všechny patra, všude jsem volala, abychom uvnitř nikoho nezapomněli, a když jsem nikoho nepotkala ani se nikdo neozval, zamkla jsem a odjela domů. Když už jsem byla doma, volali mi lidé, co bydlí na náměstí, že uvnitř někdo mává a nemlže se dostat ven, tak jsem hned jela zpátky. Pan Novák tam mohl být tak maximálně deset minut, déle ne a ze situace si naštěstí dělal legraci. No a dneska tu spokojeně bydlí,“ osvětlila místní pečovatelka Zuzana Horáková.

NIKDO SE NECHTĚL STĚHOVAT PRVNÍ A VŠICHNI CHTĚLI OKNA DO NÁMĚSTÍ

Další dvě úsměvné příhody se vážou ke stěhování nájemníků do nových bytů. Jak sdělil starosta Luboš Holman, velmi brzy po kolaudaci domu byly schváleny první žádosti o přidělení chráněného bydlení a podepsány nájemní smlouvy. Nicméně dům byl stále prázdný. „Nikdo se nechtěl stěhovat první, pořád to všichni odkládali, že prý po prázdninách, pak na konci září, nakonec že až se ochladí, začne se topit. Prví nájemníci se tedy stěhovali současně a bylo to k 1. říjnu 2010.“ A další kuriozitou bylo, že všichni chtěli byty s výhledem do náměstí a dobrovolně si kvůli tomu brali větší, tudíž dražší byty, určené primárně pro manželské páry. „Museli jsme striktně stanovit, že dva spodní byty budou výhradně pro páry, jinak by nám je rozebrali jednotlivci kvůli výhledu na náměstí. Momentálně v jednom bytě nájemci už jsou a do druhého se budou stěhovat v nejbližší době, smlouvu už mají podepsanou. Jeden nájemník mi povídal, že musí mít okna na náměstí, jinak by neměl celý den co dělat, takhle že bude sledovat ženské na ulici,“ dodal s úsměvem starosta Holman.

JEDEN NÁJEMNÍK SE SPRCHOVAL, DUHÉMU KAPALO ZE STROPU DO KAFE

Prozatím poslední a nejaktuálnější historkou je oprava hydroizolace v podlaze bytu ve druhém patře. Zde se totiž nedávno nájemník sprchoval a sousedovi o patro níž ze stropu kapala voda. Luboš Holman objasnil: „Nakonec jsme zjistili, že se nic předělávat nemuselo, všechno bylo v pořádku podle norem, ale přesto když se ve druhém patře pán sprchoval a pustil příliš velký proud vody, přetekla mu sprchová vanička, voda vytekla do chodby, kde není nutná izolace pro běžný provoz tak silná a protekla skrz podlahu. Stavaři ale vše pro jistotu předělali a ještě udělali podlahu v koupelně svažitou, aby voda případně zůstávala tam a nevytékala do chodby.“ Na další příhody si všichni musí ještě počkat, ale nikdo nepochybuje o tom, že jich bude přibývat.

1) Cíl práce
Cílem samostatného projektu s názvem Zdravotní a sociální péče ve Vysokém Veselí je vytvoření souboru textů, které by měly být zaměřeny na poskytované služby v oblasti zdravotnictví a sociálních služeb ve Vysokém Veselí, jak sám název napovídá.
Vysoké Veselí je malé město v Královéhradeckém kraji (www.vysokeveseli.cz), se svými 907 obyvateli se řadí mezi nejmenší města České republiky. Projekt stavby domu s pečovatelskou službou je pro tak malé město významným krokem, a proto by měl samostatný projekt zmapovat, jak se realizace stavby zdařila, jak probíhala, z čeho byla financována, jaké musely být podniknuty kroky k dokončení této stavby i další události přidružené ke stavbě domu s pečovatelskou službou. Ve městě provázelo financování domu s pečovatelskou službou mnoho nesouhlasů, proto by měl projekt postihnout i získávání financí na stavbu. Vzhledem k umístění ordinací lékařů v této budově by měl projekt zmapovat i současnou situaci zdravotní péče ve městě.

2) Volba tématu
Téma sociální a zdravotní péče v malém východočeském městě jsem si zvolila proto, že v nedávné době byl ve městě postaven a otevřen dům s pečovatelskou službou.
Jak už bylo řečeno, na tak malé město je projekt stavby domu s pečovatelskou službou za několik milionů korun poměrně velký, a to ne jen proto, že náklady na stavbu výrazně převyšují běžný roční rozpočet města, ale právě také kvůli nesouhlasům z řad místních obyvatel. Ještě před zahájením stavby se ozývali nespokojení občané, kteří se stavěli proti stavbě. Argumentovali především nepotřebností této služby ve Vysokém Veselí, když není vedení města schopné zajistit ani pořádné lékaře. Proti nim se ale stavěli převážně senioři a samotní zástupci města.
Ve Vysokém Veselí již delší dobu fungovala pečovatelská služba do domu, kterou zajišťovala pracovnice jičínské Caritas. Tato služba měla více než deset klientů, což je vzhledem k současnému počtu seniorů v obci kolem deseti procent. Někteří senioři ale měli problém s péčí o vlastní dům a snažili se najít alternativu. Proto se nakonec město rozhodlo pro stavbu domu s pečovatelskou službou, kde budou moci být ubytováni zájemci z řad místních i přespolních.
Ve Vysokém Veselí je také dlouhodobě nedostatečná zdravotní péče. Před několika lety město prodalo budovu bývalého zdravotního střediska a obvodnímu lékaři, pediatričce i zubní lékařce byly dočasně nabídnuty provizorní prostory v budově hasičské zbrojnice. Nové ordinace pro všechny tři lékaře byly plánovány v různých prostorách patřících městu. Po schválení výstavby domu s pečovatelskou službou, které se časově prolínalo s prodejem bývalého střediska, byly ordinace pro lékaře navrženy v projektu domu.
Obvodní lékař i pediatrička se po prodeji bývalého střediska přestěhovali do provizorních prostor,  ale zubní lékařka z Vysokého Veselí odešla. Projekt by se měl zaměřit i na rozhodnutí jednotlivých lékařů. Měl by zachytit jednání mezi zubní lékařkou a vedením města a zprostředkovat čtenářům rozhodnutí lékařky z města odejít. Zubařka si otevřela novou ordinaci v Hradci Králové, čímž ale znepřístupnila své služby například místním seniorům. Ti nejčastěji odcházejí do péče jiné zubní lékařky, která ordinuje v několik kilometrů vzdálené vesnici. Vedení města se v současné době snaží zajistit pro Vysoké Veselí nového zubaře, ale prozatím bezúspěšně.
Dalším sociálním problémem ve městě je velká Romská komunita. Zástupci školy i města se snaží Romy integrovat mezi ostatní občany města a za tímto účelem zajišťují pro město sociální a integrační pracovníky. Jejich práce je ale prozatím bez výsledků.

3) Zdroje a stav problematiky
Jak už bylo několikrát zmíněno, Vysoké Veselí je natolik malé město, že je pro média, a to i ta regionální jako je Jičínský deník, nezajímavé. Zmínky o Vysokém Veselí se v médiích objevují jen velice zřídka, obvykle v souvislosti s problémy soužití Romů a ostatních obyvatel města. Šéfredaktorka Jičínského deníku má o dění ve Vysokém Veselí alespoň částečný přehled, ale nemá personální kapacity na pokrytí takto okrajové oblasti. Možná i proto mi bylo Vysoké Veselí svěřeno ke zmapování a zpracování aktuálních témat při mé studijní praxi v redakci Jičínského deníku. Na podzim 2009 jsem se dostala k problematice prodeje městských bytů, kdy mi starosta města osvětlil, proč se byty prodávají a že z jejich prodeje bude financována výstavba domu s pečovatelskou službou. Tehdy jsem se poprvé dostala do bližšího kontaktu se zdravotní a sociální situací ve městě. Z redaktorské pozice jsem tak byla první, kdo se o sociální služby a stavbu domu s pečovatelskou službou ve městě zajímal.
Z mé redakční činnosti vznikl článek o prodeji městských bytů na podzim 2009 a k tématu domu s  pečovatelskou službou jsem se dostala na jaře 2010, kdy byla tato situace aktuálnější a dům byl již v realizaci.
Další článek se pak věnoval prvnímu září na základních školách v regionu a novinkám pro nadcházející školní rok. Při sběru informací pro tento článek jsem zjistila, že ve Vysokém Veselí bude nově působit pedagogický asistent pro děti ze sociálně vyloučeného prostředí. Tohoto tématu bych se ve svém projektu chtěla okrajově také dotknout, ale více než pouze konstatováním tohoto faktu jako v článku v Jičínském deníku, jelikož pedagogického asistenta ze svého pohledu řadím mezi sociální služby ve městě.
Tento projekt je tak pokračováním mého vlastního dosavadního sběru informací o problematice zdravotní a sociální péče v malém východočeském městě a jejich novou, podrobnější interpretací.

4) Ideový plán
Jelikož jsem se po ukončení své spolupráce s redakcí Jičínského deníku už k problematice zdravotních a sociálních služeb ve Vysokém Veselí nevrátila a neučinil tak ani nikdo další z redakce či mimo ni, rozhodla jsem se svým samostatným projektem na předchozí činnost navázat.
Téma jsem se rozhodla pojmout ze zpravodajského hlediska a zpracovat jej jako čtyři samostatné texty. Rozhodla jsem se držet doporučeného zadání a vytvořit jeden dlouhý text, jeden střední a dva kratší.
Texty by na sebe měly vzájemně navazovat. Dlouhý text je zamýšlen jako hlavní, který bude okrajově informovat o veškerém zdravotně sociálním dění ve městě i aktivitách jakkoliv se službami souvisejícími.
Další tři texty pak jsou navrženy jako doplňující a rozvíjející jednotlivé části hlavního textu. Střední text se podrobně zaměří na stavbu domu s pečovatelskou službou a poskytování pečovatelské služby vy Vysokém Veselí.
Krátké zprávy pak rozvíjí zároveň hlavní a střední text. První krátký text se bude věnovat prodeji obecních bytů za účelem získání financí na stavbu domu s pečovatelskou službou, druhý pak dokončení domu s pečovatelskou službou a zajímavostem s tím spojeným.
V žánrovém pojetí budou texty zpracovány jako zpravodajské texty. Dlouhý a střední by měly naplňovat zásady souhrnné a mozaikové zprávy, krátké texty budou jako rozšířená zpráva s kónickou kompozicí.
Rozšířená zpráva kónické kompozice, zvaná také jako zpráva ve tvaru obrácené pyramidy, mimo základních zpravodajských otázek přináší odpovědi na otázky jak a proč. Také rozvádí hlavní fakt dalšími skutečnostmi, využívá mimo informační i popisnou linii a text je strukturován pomocí mezititulků (Jílek, 2009).
Souhrnná a mozaiková zpráva jsou nejrozsáhlejšími zpravodajskými žánry. Souhrnná zpráva je využívána pro události, které se po nějakou dobu vyvíjely, má retrospektivní kompozici a je doplněna rozšiřujícími informacemi, pozadím a souvislostmi. Mozaiková zpráva se oproti tomu používá pro události probíhající ve stejném čase na více místech. Její jednotlivé části mohou být pojaty jako krátké samostatné zprávy (Jílek, 2009).

5) Postup práce
Vznik celého projektu by se dal rozdělit do čtyř částí. První částí byl sběr informací, druhou jejich třídění a vyhodnocování, ve třetí části jsem pak opět sbírala informace a doplňovala chybějící fakta a drobné výpovědi a ve čtvrté fázi jsem přešla k tvoření textů.
Tato část realizace projektu byla časově nejnáročnější, neboť probíhala v období téměř dvou měsíců. Na počátku jsem shromáždila své původní texty z Jičínského deníku a informace, které mi byly poskytnuty při jejich vytváření, a následně jsem začala tyto informace doplňovat a rozšiřovat na základě kontaktu s dotčenými osobami. Během doplňování informací jsem se setkala s lidmi z vedení města, se zástupci pečovatelské služby i jejich klienty, se všemi lékaři, kteří působili ve Vysokém Veselí před prodejem budovy bývalého střediska, a zdravotními sestrami, některými jejich pacienty, ředitelkou místní základní školy i některými dalšími pedagogy i nájemníky prodávaných městských bytů. Během těchto setkání jsem používala metodu hloubkových rozhovorů, diky kterým jsem zjistila nové informace ohledně zpracovávaného tématu.
Se zástupci města, konkrétně starostou a místostarostou jsem řešila všechny otázky týkající se mého projektu. Začala jsem pečovatelským domem, v jaké fázi se momentálně nachází jeho realizace, na kdy je plánovaná druhá etapa projektu, jaká je aktuální obsazenost nájemních bytů v domě s pečovatelskou službou, z čeho byla stavba financována a kde vznikl impuls k jeho výstavbě. Od domu s pečovatelskou službou jsme přešli k práci pečovatelek, ohledně které jsem zjišťovala, kdo tuto pozici vykonává, kdo službu zajišťuje, jaké byly podmínky přijetí pečovatelek i základní informace o klientech, a to ve smyslu toho, jaké čerpají služby, kolik klientů je v domě s pečovatelskou službou a kolik mimo. Po pečovatelské službě jsme se dotkli ordinací lékařů, současného stavu lékařské péče ve Vysokém Veselí, odchodu zubní lékařky i hledání nového zubaře a množící se nespokojené pacienty obvodního lékaře. Následně jsme se věnovali  prodeji obecních bytů, ze kterého se financovala část výstavby. Zajímala jsem se o cenu bytů, jakým způsobem byla stanovena, o názor města na nesouhlas stávajících nájemníků, o kterém jsem věděla z doby práce v redakci Jičínského deníku. Tyto informace se shodovaly právě s těmi poskytnutými mé osobě při redakční činnosti. Dále jsem chtěla vědět, jaká je aktuální situace prodeje, zda jsou ještě některé byty ve vlastnictví města. Nakonec mně starosta Vysokého Veselí zásobil veselými historkami z bytů s pečovatelskou službou. Na základě těchto informací jsem se nakonec rozhodla pro zpracování druhého krátkého textu. Po vyčerpání otázek ohledně domu s pečovatelskou službou jsem se zajímala o aktuální situaci Romů ve městě a pedagogického asistenta.
Po návštěvě radnice jsem se obrátila na lékaře, a to jak pediatričku i obvodního, kteří ve městě zůstali, tak na zubní lékařku, která si zařídila ordinaci jinde. S dětskou lékařkou jsem řešila především její stávající ordinaci a vyhlídky na novou, ve druhé etapě domu s pečovatelskou službou a pak chronické záškoláky. Tím jsme se dostali i k její krátké ordinační době ve Vysokém Veselí, kterou ale údajně není možné navýšit. Při odchodu jsem se ještě mohla zeptat několika přítomných maminek a dětí v čekárně na jejich pohled na situaci a současné umístění ordinace. Následovala schůzka s obvodním doktorem, který ale příliš sdílný nebyl. Po dotazu na nespokojené pacienty jsem se nedozvěděla už nic. V jeho čekárně jsem si alespoň vyslechla některé nespokojené pacienty a v ordinaci si všimla vyvěšeného dopisu od jednoho z nich. Rozhovor se zubařkou jsem absolvovala o několik dní později a byl mi objasněn její odchod z Vysokého Veselí a údajný nezájem ze strany obce jakkoliv zubařce vyjít vstříc ve speciálních potřebách pro její ordinaci.
Po lékařích jsem se obrátila na sociální pracovnice a jejich klienty, se kterými jsem strávila střídavě několik hodin. S pracovnicemi jsem řešila především náplň jejich práce, odbornou způsobilost pro práci a rozdělení klientů. Také jsem si s nimi a klienty zároveň potvrdila některé veselé příhody, kterými mě obohatil starosta města.
Následovala návštěva základní školy, kde se mi věnovala ředitelka školy a to v otázce pedagogického asistenta. Ohledně sociálně vyloučených dětí se vyjádřila ředitelka i další učitelky.
Naposledy jsem navštívila nájemníky prodávaných městských bytů, kteří mi ale nesdělili žádné nové informace oproti setkání předcházejícímu vzniku článku pro Jičínský deník. Někteří z nájemníků se mnou omítali nadále komunikovat, jelikož se zmíněným článkem cítili poškození. I přesto jsem sběr informací ukončila s mnoha materiály ke zpracování.
Ve druhé části jsem zpracovávala audio záznam vzniklý při hloubkových rozhovorech. Získané informace jsem třídila do kategorií podle plánovaných textů, spojovala jsem výpovědi respondentů k jednotlivým tématům a vytvářela si představu budoucích textů.
Po dokončení třídění získaných informací jsem potřebovala doplnit ještě nějaké další informace a získat vyjádření již kontaktovaných osob na později zjištěné skutečnosti. Proto jsem se opět vrátila ke sběru informací, tentokrát už většinou formou telefonického kontaktu, pouze se zástupci města jsem se sešla k další osobní schůzce. Se starostou Vysokého Veselí jsem se setkala kvůli tvrzení zubní lékařky, že se město odmítlo zabývat jejími hygienickými požadavky na provizorní ordinaci a kvůli reakcím některých pacientů, že neřeší současný stav, kdy ve městě chybí zubní lékař. Následně jsem telefonicky kontaktovala zubní lékařku, aby se vyjádřila k postoji města, kdy jí údajně bylo nabídnuto dočasné řešení situace. Nově zjištěná fakta jsem připojila k již roztříděným materiálům a přešla do další fáze zpracování projektu.
Poslední částí bylo samotné vytvoření textů. Vytvářela jsem texty postupně, nejprve dlouhý, pak střední a nakonec dva krátké texty, přičemž prvním byl text zaměřený na prodej městských bytů a druhý pak text o zajímavostech a s úsměvnými zážitky vztahujícími se k domu s pečovatelskou službou, ať už se jednalo o jeho výstavbu, slavnostní otevření nebo jeho provoz.

6) Sebehodnocení
Není jednoduché objektivně zhodnotit výsledky své práce, ale jsem přesvědčená, že jsem zpracování projektu věnovala své možné maximum a dle vlastního názoru jsem dosáhla výsledku, jakého jsem chtěla.
Pro zpracování jsem se rozhodla využít zpravodajské textové vzorce a domnívám se, že jsem toto vlastní zadání dodržela, všechny texty dodržují zásady informační kvality (Jílek, 2009) a jsou vyvážené. Snažila jsem se, abych se v textech vyhnula vlastnímu hodnocení, a to i jakkoliv náznakem v jazykové rovině. Myslím si, že se mi vlastní názor podařilo z textu vyřadit a čtenáři tak předkládám čistě zpravodajský text.
Pro budoucí rozpracování tématu bych viděla několik možností. Jsou dle mého názoru oblasti, kterým mohlo být věnováno více času i prostoru, ovšem v ten moment už bych výrazně překročila zadání samostatného projektu, proto tyto možnosti doplňuji pouze jako budoucí alternativy.
Jednu možnost rozvoje bych viděla v pedagogických asistentech a integračních pracovnících. Ve Vysokém Veselí už se vystřídalo několik těchto pracovníků, ale žádný prozatím nedosáhl zamýšleného cíle a po poměrně krátké době byl odejit. V současné době se začíná s místními sociálně znevýhodněnými občany seznamovat nová pracovnice, jejíž práce by možná stála za zmapování.
Další možný rozvoj nabízí samotné téma jako celek, jak se vyvíjí hledání nového zubního lékaře, jak pokračují plány na realizaci druhé etapy, či zda už funguje denní stacionář pro seniory.
V nejširším pojetí je pak možné zmapovat situaci podobně velkých měst v celé republice a zasadit situaci ve Vysokém Veselí do kontextu České republiky. Dle mého názoru by bylo zajímavé zjistit, jsou je na tom se zdravotní a sociální péčí přibližně tisícová a nepatrně větší města naší republiky.
Také by se téma dalo vztáhnout do kontextu regionu, zmapovat domy s pečovatelskou službou v okolí a další alternativy pro seniory, jako jsou domovy důchodců nebo léčebny dlouhodobě nemocných. Zástupci města totiž o svém projektu mluví jako o unikátním na tak malé město, proto by bylo zajímavé jejich tvrzení potvrdit či vyvrátit.

7) Literatura, zdroje
Prameny:
Oficiální stránky města Vysoké Veselí. online. Dostupné z WWW: http://www.vysokeveseli.cz/
ČERMÁKOVÁ, K. Bydlení pro Vysokoveseláky i přespolní. online. Dostupné z WWW: http://jicinsky.denik.cz/zpravy_region/jcveseli-bydleni-pecovatelsky-dum20100402.html
ČERMÁKOVÁ, K. Vysokoveselští: Cena bytů je vysoká. online. Dostupné z WWW: http://jicinsky.denik.cz/zpravy_region/jcveseli-byty-prodej-privatizace20090908.html?reakce=402351
ČERMÁKOVÁ, K. Jít poprvé do školy nemusí znamenat do 1. třídy. online. Dostupné z WWW: http://jicinsky.denik.cz/zpravy_region/jicinsko-prvnacci-skola20090901.html
Hloubkové rozhovory s Lubošem Holmanem, Vladimírem Knížkem, Eliškou Hvězdovou, Lenkou Pižlovou, Zuzanou Horákovou, Miroslavou Tobiášovou, Arankou Ježkovou, Jaroslavou Skalickou, Josefem Junkem, Lucií Urbaníkovou, Olgou Tirichovou, Markétou Skokanovou a Pavlou Bradovou
Literatura:
JÍLEK, Viktor. Žurnalistické texty jako výsledek působení jazykových a mimojazykových vlivů. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. 120 s. ISBN 978-80-244-2218-3